Výsledky vyhledávání pro dotaz domácí sdílení

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Jak (ne)koupit počítač

Kupujete nový počítač? A víte přesně, jaké parametry jsou nejdůležitější? Přestáváte se orientovat v současné nabídce? Tento článek vám dá stručný návod k tomu, jak si za rozumné peníze pořídit maximální výkon!Tak nám začal školní rok a pro mnohé to znamená i nemalé finanční výdaje. V dnešním přetechnizovaném světě se tyto výdaje mohou ještě zvýšit o částku za nový počítač. Mé dítě se ve škole bez počítače nemůže obejít. Takové a podobné věty jsou dnes na denním pořádku. Dále je dobré si uvědomit, že se blíží nezadržitelně Vánoce. Někdo si bude možná myslet, že je přece ještě brzo myslet na čas Vánoc už teď. To možná – ještě není ani konec září, jenže čas běží velice rychle a odkládat nákup počítače na poslední chvíli se nemusí vyplatit. Netvrdím, že je nejlepší popadnout šrajtofli a ještě dneska koupit první počítač v „akci“. To bych si v žádném případě nedovolil. Ale již dnes si můžete prohlédnout nabídky a pomalu si vytvořit představu, co by nový počítač měl zvládnout. A proč neskloubit příjemné s užitečným? Kluk potřebuje počítač do školy, tak mu ho koupíme právě k Vánocům a zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Na následujících řádcích bych Vám rád dal několik rad, jak se nenechat napálit a jak nakoupit co nejlépe. Budeme se řídit heslem – za nejnižší cenu nejvyšší výkon. 1. Jestliže nebudete vědět co chcete, pak se stáváte snadnou kořistí lačných obchodníků V prvé řadě je třeba si vyjasnit, co vlastně chci koupit. Počítač není jednoúčelová věc jako třeba televize – tam Vám stačí vědět, jak má být velká a jestli má mít stereo, popř. teletext. U počítače je třeba mít alespoň představu, co na něm budu provádět. Těch oborů je mnoho a pro každý se hodí jinak postavený počítač. Musím se přiznat, že já osobně nejsem zastáncem různých označení, např. „HERNÍ PC“. Pod tímto pojmem se totiž může skrývat cokoli. Hrát si mohu i na starém počítači, ovšem pokud chci hrát nové hry, pak musím mít to nejlepší co existuje. Takže budeme brát hry, jako jednu z mnoha oblastí, ke kterým bude počítač určen. V následujících bodech vypíšu alespoň některé další z nich, pro které se dá PC použít. - internet – dnes modla mnoha nejen mladých lidí. Ze začátku lze využít služeb našeho monopolu na telekomunikace, takže v počítači musí být modem. Později lze přejít na silnějšího koně v podobě pevného spojení, ale to Vás bude stát mnohem více, alespoň co se pořizovacích nákladů týče. - hry – v podstatě jakékoli dnešní PC zvládne dnešní hry. Rozdíl je v rychlosti a v kvalitě. Chce to hlavně dobrou grafickou kartu a procesor. - kancelářské práce – ne, nemusí to hned znamenat práci (i když počítač se hodí i na účetnictví). Pod tímto pojmem se skrývají základní věci, jako je napsat nějaký text, vypočítat si nějakou věc, nakreslit si obrázek apod. Většinou budete chtít také svůj výtvor ukázat druhým, takže se pro tuto činnost bude hodit i tiskárna. - přehrát si nějakou tu hudbu; pustit si nějaký ten film – tak tohle je fenomén dnešní doby. Nejdříve tu byla hudba ve formátu MP3 a teď přišly filmy ve formátu DIVX (není to většinou nic jiného, než kopie DVD filmů na CD). Na MP3 Vám bude stačit jakýkoli nový počítač. U filmů si musíte rozhodnout, jestli chcete originál DVD (nutno koupit DVD mechaniku), nebo se spokojíte s kvalitou DIVX (v tom případě DVD mechaniku nekupujte). V každém případě to chce TVout (vysvětlím později) a pořádné ozvučení – nejlépe Dolby Digital 5.1 (opět vysvětlím později). - sestříhat si domácí video – to co bylo před několika lety výsadou vyvolených, to si dnes může udělat v podstatě každý. Stačí k tomu málo – kamera, počítač a snaha. Do začátku postačí TV karta (vysvětlím později) – pak můžete sledovat i na televizi:o) Pro náročnější, kteří holdují kamerám v DV formátu bych spíše doporučil rozhraní Firewire (ale to jen tak na okraj). - programování – na školách se dnes vyučuje mnoha programovacím jazykům. Pokud se nejedná přímo o programování 3D, pak pro tento obor postačuje dnešní základní PC. - zpracování fotografii – na výpočetní výkon PC je tento obor docela nenáročný, ovšem finančně už to vypadá jinak. Dnes se derou kupředu digitální fotoaparáty (upřímně fotoaparát pod 2M pixel nemá cenu kupovat) a starší fotky lze taky upravit, jenže k tomu je třeba zase scanner. - tvorba hudby - mnoho lidí se chce na tomto poli prosadit a s dnešní širokou nabídkou programů k tomu určených není až takový problém vytvořit nějakou skladbu i pro úplného laika. Do začátku postačuje dobrá zvuková karta. Později, pokud vidíte, že by to Vám nebo Vaší ratolesti mohlo jít, může dojít k nákupu nějakého nástroje, který připojíte přes MIDI – nejčastěji se jedná o klávesy. Jak jsem již výše napsal, těch oborů je mnohem více, já jsem se snažil nastínit alespoň ty základní. Doufám, že jste si udělali představu, k čemu všemu zrovna ten Váš počítač může sloužit. Dám Vám jeden TIP – vyberte si z výše uvedených oborů ty, které Vás nejvíce zajímají a při nákupu je sdělte prodejci – může Vám pak „ušít“ PC přímo namíru a nebudete zbytečně vyhazovat peníze, za věci, které stejně nevyužijete. 2. Kolik to bude stát Tak tuto otázku v žádném případě nenechávejte na prodejci. Vy sami si totiž musíte určit cenový strop – částku, kterou jste schopni a hlavně ochotni zaplatit. Je sice dost pošetilé myslet si, že za 1.000,- Kč koupíte alespoň slušný počítač. Na druhou stranu je zbytečné bát se, že za krabici s monitorem musíte na stůl položit 50.000,- Kč. A jak se tedy pohybují cenově počítače? Zhruba před rokem byla tato hranice kolem 30-35.000,- Kč. Dnes se tato hranice k naší radosti podstatně snížila, takže je někde kolem 25.000,-. Samozřejmě lze cenou hýbat nahoru i dolů. Na tomto místě bych rád upozornil na jednu maličkost – PC stárne, takže je dost naivní si myslet, že jestliže dnes koupíte nové PC, pak vydrží třeba deset let. No ono vydrží, ale jestli bude mít ještě nějaký užitek...? Pokud budete chtít být neustále IN, pak budete také neustále investovat. Pokud se spokojíte s občasnou obnovou, pak počítejte, že máte tak dva roky (i více) klid. No a jestliže Vám budou vyhovovat programy, na které si zvyknete a nebudete hnaní touhou mít stále nové verze, pak Vám vydrží na mnoho a mnoho let dopředu. I když celý článek zaměřuji spíše na nákup NOVÉHO PC, existuje i jiná možnost – nákup staršího počítače. - starší počítač – je cenově většinou levnější, než počítač nový (Ovšem viděl jsem i dražší, než nové PC! Na to pozor!). Cena začíná někde u 2.000,- Kč (takovýto počítač se hodí opravdu na to nejzákladnější a nebo na rovinu, nehodí se k ničemu). U staršího počítače je třeba počítat s tím, že je bez záruky! Takže jakmile Vám v počítači něco „odejde“ musíte to zaplatit ze své kapsy a bohužel se někdy stává, že je tato oprava dražší, než celé původní PC. - nový počítač – cenově jsou i nabídky již od 15.000,- ovšem většinou to má nějaký fígl. Např. cena je bez monitoru, cena je bez DPH, nebo se může jednat o výprodej atd. Je dobré si takovéto nabídky opravdu dobře pročíst, než být pak zklamaný vyšší cenou. Takže spíše počítejte se základní cenou nového PC kolem 20.000,- Kč a výše. Na takové sestavy pak dostanete záruku většinou dva a více let. Abych byl spravedlivý, nesmím opomenout alternativy k počítačům řady PC a) herní konzole – jedná se o jednoúčelové stroje, které se většinou připojují k televizi a které slouží pouze pro hraní her (až na malé výjimky, ale to už je opravdu okrajové). Cenově se pohybují nížeji než PC (začínají někde okolo 3.000,-). Asi nejrozšířenější jsou Sony PSX/PS2, Nintendo 64/Gamecube a Microsoft XBOX. Jsou nenáročné na obsluhu, takže zapnout si hru zvládne opravdu i malé dítě. Ale ještě jednou opakuji – lze na nich pouze hrát... b) počítač, který ale není PC – kdysi bych asi napsal "konkurence pro PC", ale tato konkurence vyklidila pole již dávno a zbývá zde pouze jeden hráč a to firma Apple. Dnes můžete narazit nejčastěji na iMac. Jedná se kvalitní počítač, který je cenově srovnatelný s počítačem PC (resp. mírně dražší), ovšem není tak rozšířený. Pokud se někdo rozhodne pro takovýto počítač, pak za své peníze dostane stroj, který nestárne tak rychle, jako PC, ovšem to vše za opravdu krutou daň a tou je tzv. kompatibilita – prostě programy pro PC si na něm nespustíte – až na ty, které jsou pro Apple převedeny, ale těch je proti obrovské škále na PC minimum. c)přenosné počítače – do této kategorie spadají např. notebooky, handheldy apod. Jedná se o zboží pro úzkou skupinu uživatelů, proto se jimi nebudu v tomto článku zabývat. Jen okrajově – takový přenosný počítač může být i plnohodnotné PC, ovšem v mnohem menším provedení uzpůsobeném k používání na cestách. Vyznačuje se hlavně malými rozměry a vyšší cenouy. 3. Kde mám tu věc koupit? Jestli někdo počítá, že tady napíši seznam prodejců, u kterých je dobré kupovat, tak je na omylu. Účelem tohoto článku není reklama. Počítač můžete koupit v podstatě dvěmi způsoby a každý má své pro i proti: a) pouze díly aneb soused mi to poskládá – v případě, že máte někoho známého (nepředpokládám, že čtenář, který čte tento článek, si bude sám montovat počítač) a víte co kupujete, pak je tato alternativa levnější, než varianta b). Ovšem má to také své nevýhody. Takový počítač nemusí fungovat. Komponentů na trhu je dnes celá řada a je také celá řada těch, které spolu prostě nefungují, nebo fungují s různým omezením. Také záruka bude pouze na díly v počítači (liší se i její délka – v podstatě od 6-ti měsíců až po několik let) , takže při jakékoli poruše budete svého známého „bombardovat“ žádostmi o lokalizaci závady, popř. rovnou o její odstranění. A máte takového ochotného známého? Pokud ano, pak společnými silami nakupte díly (komponenty) a užívejte si perfektního výsledku. Pokud nemáte, vrhněte se na variantu ... b) celý počítač – dnes v podstatě každá počítačová firma nabízí smontované počítače. Výhoda takového nákupu je v tom, že prostě vybalíte z krabice hotovou sestavu, zapojíte a můžete pracovat. Také záruka je na celý komplet (většinou se pohybuje v rozmezí dva až tři roky), takže v případě jakékoli závady budete reklamovat celý počítač a nemusíte se zajímat o to, co vlastně nefunguje tak, jak má. Hotové sestavy se někdy pyšní označením „Značkové PC“. Rozdíl mezi nimi a těmi „Neznačkovými" je převážně ve službách. Příkladem u takového značkového PC může být záruční servis do 24 hodin a nebo servis na místě (takže nemusíte počítač nikam vozit – servis přijede za Vámi). Dále třeba preventivní kontroly, autorizované servisy apod. Daní za takový komfort ovšem bývá poněkud vyšší cena. Ještě zbývá výběr firmy u které počítač nakoupit. Rozhodně bych doporučoval takovou, která má již jistou historii. Tím samozřejmě nemám na mysli toto: Firma „A“ založená v roce 1995, v roce 1996 zkrachovala a majitelé založili firmu „B“, která byla vytunelována v roce 1998 a v roce 1999 byla založena společná prosperující firma „AB“, která v roce 2001 přešla pod firmu „ABC“, která je dnes v konkurzu. V žádném případě není nutné procházet rodokmen každé firmy, spíš bych dal na doporučení známých, kteří již mají nějaké (nejspíš dobré, nebo rovnou ty nejlepší) zkušenosti s takovou společností. Jestliže si někdo myslí, že takovou firmou musí být rovnou ta největší v republice, pak se mýlí – i malá firma může mít dobré jméno a to je nejdůležitější. A pokud už je na trhu nějaký ten pátek pak máte v podstatě vyhráno. To je pro dnešek vše. Pokud máte ve všem jasno, můžeme se vrhnout na výběr vhodných dílů. To ale až v příštím díle.Jak jste kupovali váš počítač vy? Dáte spíš na kompletní sestavy a nebo raději "bastlíte" svůj vlastní PC na míru?

Pokračovat na článek


Jak zaheslovat složku

Chcete si v počítači skrýt či zaheslovat složku, ale nevíte, jak na to? Chcete mít jistá data a soubory jen a jen pro sebe? Jednoduchý návod najdete v tomto článku.Navštěvuje váš počítač více uživatelů a vy tu máte složky či soubory, které nechcete, aby jiný uživatel počítače viděl? Není nic jednoduššího, než tyto dva způsoby ochrany před nevítanými hosty. Oba jsou mnou přezkoušení a fungují skvěle. Hodně štěstí!Skrytí složkyJednou z možností, je složku skrýt. Je to úplně jednoduché! Na složku, který ji chcete skrýt před ostatními uživateli počítače, kliknete pravým klikem myši. Naběhne vám okénko, kde si vyberete možnost Sdílení a zabezpečení …, vyberete záložku obecné au slova Skrýt zafajfkujete (potvrdíte). Složka bude v tuto chvíli skrytá. V případě, že ji budete chtít znovu zobrazit, zvolíte v horní liště nabídku Nástroje, Možnosti složky a po zobrazení nového okénka Možností složek si zvolíte záložku Zobrazení, kde v přibližně desáté řádku je volba Skryté soubory a složky – máte dvě možnosti, buď to mít složky skryté a nevidět jejich, nebo je vidět. V tomto případě, když chcete složku znovu zobrazit, zvolíme v nabídce Zobrazovat skryté soubory a složky. To je celé. Avšak uchránit tak složky jedině tehdy, když ostatní uživatele na počítači méně vzdělaní v oblasti techniky a nastavování těchto kritérií a nenapadne je hledat něco v liště Nástroje. Vzdělanější a technicky zdatnější uživatelé tuto skrytou složku mohou najít během pár sekund. Pozor na to.Zaheslování složkyDruhou možností je úplné zaheslování složky. Tak můžeme udělat například pomocí jednoduchého programu Microsoft Private Folder od Microsoft Corporation, v překladu Microsoft osobní složka. Je to soubor zdarma dostupný a stažitelný volně na internetu a funguje pro Windows XP. Program je sice v anglickém jazyce, ale i tak je skvěle pochopitelný i těm, kteří anglický neví.Instalace probíhá běžným a obvyklým způsobem. Další krok vždy potvrdíte pomocí volby Next (další) a když naběhne text s nadpisem Licence Agreement, zvolte možnost I agree (souhlasím). Klasicky zvolte složku, kam chcete soubor uložit a instalace je dokončena po kliknutí na volbu Close (zavřít). Během pár vteřin se vám spustí program. Pokud se tak nestane, klikněte na ikonku, která se vám automaticky uložila na plochu na počítači.Postup:Spusťte aplikaci Microsoft Private Folder (ikonka na ploše, nebo se program spustí automaticky).Program vás uvítá a oznámí vám, že nyní si můžete vytvořit svou vlastní složku pro své osobní soukromá data. Klepněte na tlačítko Další.Zadejte své libovolné heslo (set password) a popište ho i do políčka pod tímto (confirm password), abyste ho potvrdili. Heslo musí mít 6 – 16 znaků a musí obsahovat pouze písmena (a – za A – Z) a číslice (0 – 9). Toto heslo bude zároveň heslo do tvé budoucí soukromé složky. Pokud toto heslo zapomeneš, nebudeš mít přístup do této složky. Takže radím vám, pokud si soukromou složku vytváříte, rozhodně si zvolte takové heslo, abyste ho nezapomněli. Popř. si ho někam zapište a neztraťte. Pokračujte klepnutím na tlačítko Další.Hotovo. Máte úspěšně nastavené heslo. Můžete vstoupit do své soukromé složky pomocí zkratky (pomůcky) na ploše počítače. Potvrďte tlačítkem dokončit.Na ploše si dvojklikem myši otevřete program My Private Folder (Moje soukromá složka, původní název byl Microsoft Private Folder). Teď už po vás bude program chtít vámi zvolené heslo (viz. předchozí kroky nastavení programu). Napíšete tedy vaše heslo a potvrdíte klikem na OK. Teď už se vám otevře složka, která vypadá stejně jako všechny ostatní. Je úplně prázdná. Sem si můžete vkládat soubory, složky, videa, obrázky, dokumenty atd., které chcete mít jen pro sebe a nechcete, aby se do nich ostatní uživatelé počítače dostali a viděli, co v nich máte. Tento program opravdu doporučuji, protože je velmi účinný a pokud není uživatelům počítače nějaký velmi zkušený hacker, do této vaší soukromé složky se určitě nedostane. Můžete být tedy v klidu, protože soubory, které zde budete mít vložené, budou viditelné jen a jen vám.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Jak na nové sdílení knihovny v iTunes 9

Jednou z nových funkcí nedávno představené verze multimediálního přehrávače iTunes je také domácí sdílení, Home Sharing. To umožňuje až na pěti počítačích v jedné domácnosti mít stejnou knihovnu i automaticky synchronizovat novinky v jedné knihovně do knihoven ostatních. Toto řešení je praktické a funguje velmi dobře jak mezi Macy, tak i s iTunes nainstalovanými na počítačích s operačním systémem Microsoft Windows.Tento tip je ověřen jako funkční v iTunes verze 9.Jak na toOtevřete aplikaci iTunes 9 a povolte funkci sdílení prostřednictvím Advanced -> Turn On Home Sharing (Rozšířené -> Zapnout domácí sdílení),nejdříve se musíte přihlásit k domácí síti svým uživatelským jménem a heslem k iTunes účtu. Zadejte tyto informace do patřičných polí a klikněte na tlačítko Create Home Share (Vytvořit domácí sdílení),pokud uvidíte toto chybové hlášení, je třeba nejdříve autorizovat váš počítač pro použití s vaším iTunes účtem. Klikněte tedy na tlačítko OK,klikněte na Store -> Authorize Computer (Obchod -> Autorizovat počítač),zadejte své přihlašovací údaje k iTunes účtu a klikněte na tlačítko Authorize (Autorizovat),pokud uvidíte toto hlášení, proběhla autorizace v pořádku. Zde vidíte, že mám autorizovány dva počítače s celkem pěti možných,znova tedy potvrďte obrazovku z bodu dvě a po úspěšném ověření klikněte na tlačítko Done (Hotovo),totéž proveďte i na ostatních počítačích, které se poté zobrazí v sekci Shared (Sdíleno) v postranním panelu. Uvidíte všechny soubory na ostatních počítačích, které můžete buďto přímo přehrávat přes síť jako dříve, nebo zkopírovat do vaší knihovny. Pokud chcete vše do budoucna zautomatizovat, klikněte na tlačítko Settings (Nastavení) a v dialogovém okně zvolte položky, které se mají mezi počítači automaticky přenášet,přenesení souborů je jednoduché: jedním za způsobů je jejich označení následované kliknutím pravého tlačítka a volbou položky Copy (Kopírovat) z kontextové nabídky,o průběhu kopírování jste informování na horním displeji,druhou možností přenesení je prosté přetažení souborů do lokální knihovny,třetí možností pak je označení souborů a kliknutí na tlačítko Import (Importovat) v pravé části spodní lišty. Z rozbalovací nabídky v levé části pak můžete zvolit, zda chcete vidět všechny média ze síťového počítače (All Items), nebo jen soubory které ještě zkopírovány nemáte (Items not in my library).Hotovo!

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - Firewall

Nepochybuji o to, že mnozí z vás se s pojmem firewall již setkali. Ano, firewall je ta „protipožární zeď“ z nadpisu (některé anglické názvy mají celkem výstižný překlad, že?). Je také možné, že jej někteří z vás využívají a ani o tom neví (třeba pokud jste si v poslední době kupovali počítač, byl na něm firewall spolu s jinými programy už předinstalován) . V dnešní době, kdy vašemu počítači hrozí z internetu všelijaké nebezpečí, by bylo dobré vědět, co to firewall je a jak nám může proti internetovým hrozbám pomoci. A hned tady na začátku článku musím podotknout, že firewall patří spolu s antiwirovými a antispywarovými programy k základnímu zabezpečení počítače připojeného k síti. A nemusí to být jen síť internetová.Hlavní úlohou firewallu je zabránění cílenému útoku na váš počítač. Neexistuje totiž jen nebezpečí, které vyplývá z napadení počítače viry a nejrůznějším spywarem, za které si ve velkém měřítku mohou sami uživatelé. Hrozí také mnohem větší nebezpečí přímého napadení a posléze i ovládnutí vašeho počítače připojeného na síť. Co to může znamenat? Útočník se dostane do vašeho počítače a s trochou nadsázky – může si v něm dělat co chce. Získá přístup ke všem vašim datům, programům, může váš počítač ovládat a dokonce využívat pro útok na další uživatele sítě. Těmto útokům jste vystaveni už v okamžiku, kdy připojíte počítač do sítě. Možná si říkáte, že zrovna váš počítač není pro počítačové piráty ničím zajímavým – opak je ale pravdou. Nezabezpečený počítač je totiž nejjednodušším cílem pro ty, kteří si takový průnik chtějí třeba jen vyzkoušet. A není nic příjemného přijít o svá data, popřípadě se nechtěně stát tím, kdo útočí na jiné počítače. A ještě jedna důležitá informace – většina postižených o průniku do svého počítač vůbec neví. Těmto útokům a nepříjemnostem může zabránit právě firewall.Jak a co to ten firewall vlastně je? Je to zjednodušeně řečeno program. Existují sice dva typy firewallů, softwarový a hardwarový, rozdíl v nich ale není velký. Spočívá v tom, že ten softwarový je nainstalován přímo na počítači, kdežto hardwarový je samostatné zařízení (prostě další krabička u počítače) v kterém ale samozřejmě pracuje také program. Také použití je stejné jen s tím rozdílem, že softwarový firewall se většinou používá pro ochranu jednoho počítače kdežto ten hardwarový, který bývá často spojen s jinými zařízeními a plní i funkci antivirové ochrany, přístupových práv uživatelů, sdílení přístupu k internetu a podobně, pro ochranu celé sítě připojené na internet. Ani to však neplatí absolutně. Celá síť může být totiž napojena na internet pouze přes jeden počítač (server) a pak se tento rozdíl stírá. Firewall je ve své podstatě soubor pravidel, která chrání počítač nebo vnitřní síť LAN před útokem. Tedy především útokem z internetu, i když by to mohl být i útok z jiného místa sítě. Tato pravidla řídí komunikaci z vnitřní sítě směrem ven, soustřeďují komunikaci do jednoho místa (uzlu), odfiltrovávají nebezpečné služby a blokují nepřátelské monitorovací služby. Chrání tak počítač nebo celou síť před útokem hackerů, před viry a wormy (červy). Abychom si práci firewallu objasnili více, zastavíme se teď u pojmu síťová komunikace. Její obsah je stejný, jako u běžné komunikace mezi lidmi. Jde tedy vlastně o předávání informací, v tomto případě mezi jednotlivými účastníky sítě. Tato komunikace probíhá přes takzvané porty. Protože počítač připojený k síti potřebuje současně využívat mnoha služeb (namátkou http – protokol internetových stránek, ftp – protokol pro přenášení souborů, smtp – odcházející pošta, pop – příchozí pošta a další) je na něm k dispozici přes 65 tisíc portů. A právě tyto porty jsou vstupní branou do počítače. Útok vedený na váš počítač se pak v prvé řadě soustřeďuje na nalezení portu, který bude posléze pro svoji činnost využívat. Děje se tak prostřednictvím scanování portů, tedy zjišťování jaké služby na nich běží a nemají-li takzvanou bezpečnostní díru. Pokud ano, je to jako otevřené dveře a pozvání útočníka domů.Ze všech informací, které už jste si mohli přečíst tedy zcela jasně vyplývá, jaký má vlastně firewall hlavní úkol. Kontroluje všechny porty a komunikaci, která na nich probíhá. Ta je vyhodnocována podle daných pravidel a pokud je nalezen nějaký pokus o průnik, je zablokován (není vpuštěn do počítače). Je to tedy váš neocenitelný pomocník. Je ovšem také pravda, že instalace a nastavení firewallu není jednoduchou záležitostí a vyžaduje poměrně velké znalosti, zejména o počítačových sítích. Je také velký rozdíl v tom, je-li instalován na jednotlivý počítač, malou počítačovou síť nebo na rozsáhlou firemní síť. Bez znalostí je nastavení složité a může se stát, že firewall zablokuje kompletně veškerou komunikaci počítače. S nadsázkou můžeme říct, že v tomto případě vás ochrání na 100 %. To ale určitě není výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout.Softwarové firewally pro domácí použití jsou však vyvíjeny s ohledem na nepříliš znalého uživatele a nevyžadují žádnou složitou konfiguraci. Jsou nastaveny tak, aby chránily počítač před známými útoky, ale současně tak, aby umožnily uživateli běžnou práci s internetem, to znamená prohlížení stránek, stahování a odesílání elektronické pošty, používání komunikačních nástrojů jako je třeba ICQ. V případě, že dojde k pokusu o komunikaci, pro niž nemá firewall nastavené pravidlo, dotáže se uživatele. Ten má možnost komunikaci povolit nebo zakázat, a to buď pouze po tento případ nebo vytvořit pravidlo, které bude firewall používat nadále a už se nebude uživatele ptát. Většinou k takové situaci dojde po instalaci nového programu, který se např. pokouší stáhnout aktualizace. V takovém případě můžete komunikaci povolit. Pokud vás ale firewall upozorní na nějaké spojení, aniž byste si byli vědomi, že jste ho inicializovali vy, zbystřete pozornost, pečlivě si přečtěte informace o spojení a v případě jakýchkoliv pochybností raději spojení zakažte.Ptáte se, kde takový softwarový firewall vzít? Jeden máte integrovaný přímo ve Windows XP (od Service packu 1). Pokud vám nevyhovuje, můžete vyzkoušet některý z dalších známých firewallů, které jsou většinou pro domácí použití zdarma.

Pokračovat na článek


Microsoft Office Outlook

Nejen e-mailový klient, ale také nástroj pro organizování kalendářů, úkolů, poznámek, kontaktů a dalších informací. Nasazován bývá hlavně ve firmách, ale využijí jej i domácí uživatelé.doporučitZákladní vlastnostiMicrosoft Outlook je emailový klient a je součástí všech verzí kancelářského balíku Office. Hlavním úkolem aplikace Outlook je zabezpečit elektronickou poštu a správu informací. Ve firmách se nejčastěji Outlook používá ve spolupráci s Microsoft Exchange Serverem, který nabízí i další možnosti (kalendář, plánování schůzek, sdílené kontakty atd.), ale lze jej použít i pro stahování pošty z jiných serverů.Outlook se chová jako klient poštovního serveru. Zprostředkovává příjem a odesílání pošty v rámci internetu nebo jiné sítě (firemní nebo domácí). Velkou výhodou je, že nemusíte být stále připojeni počítačem uživatele k serveru, ale v okamžiku, kdy naváže server spojení s uživatelem, dojde k aktualizaci všech emailů. Emaily jsou odeslány a jsou doručeny nové.Kromě e-mailů umožňuje Outlook plánování schůzek a úkolů, vytvářet a udržovat adresář kontaktů, který lze jednoduše exportovat a synchronizovat s mobilními zařízeními nebo jinými uživateli. Tyto funkce využijete hlavně ve firemním prostředí, ale třeba takový kalendář, který vás v nastaveném čase upozorní na blížící se schůzku využijí i uživatelé, kteří před obrazovkou počítače ztrácejí pojem o čase.Nastavení účtu a výchozí nastaveníPo prvním spuštění vás aplikace Outlook vyzve, abyste zadali svoje jméno, elektronickou adresu, server příchozí pošty (nejčastěji POP3, např. pro server seznam.cz je POP3 – pop3.seznam.cz), server odesílané pošty (SMTP, např. pro server seznam.cz je SMTP – smtp. seznam.cz), název účtu a heslo a nakonec vyberete typ vašeho internetového připojení. Není to nic složitého, ale je to důležitá část, bez které by vám nic ostatního nefungovalo. Nastavit a přidat další účty můete později v "Nástroje -> Účty".Výchozí nastavení je možné měnit v "Nástroje -> Možnosti -> Předvolby -> Možnosti elektronické pošty", dále můžete měnit formát zpráv "Nástroje -> Možnosti -> Formát pošty" na HTML (umožňuje komplexní formátování včetně vkládání obrázků do textu), RTF (vhodné pro formátování textu) a prostý text.Doručené (a koneckonců i odeslané) e-maily můžete pro větší přehlednost rozdělit do složek. Složky si můžete vytvářet po libosti, kromě vašich uživatelských složek je k dispozici několik složek základních:1. Doručená pošta2. Koncepty3. Odeslaná pošta4. Pošta k odeslání 5. Odstraněná poštaDo složky "Doručená pošta" vám spadnou všechny e-maily stažené ze serveru.V "Konceptech" jsou uloženy rozepsané zprávy. Ukládají se buď automaticky po nastaveném čase nebo po kliknutí na tlačítko uložit.Do "Odeslané pošty" se po odeslání přesunou vaše odeslané emaily, abyste je mohli případně využít."Pošta k odeslání" - zde jsou všechny zprávy připravené k odeslání, pokud nejste připojeni k internetu- po připojení dochází k odeslání."Odstraněná pošta" – obdoba koše ve Windows.Jakékoliv nastavení těchto složek lze provést pomocí pravého tlačítka na zvolené složce.Práce s emailemNovou zprávu můžete vytvořit několika způsoby – stisknutím "Ctrl + n"“, přes menu "Soubor -> Nový", dvojím kliknutím myši do volného místa v přehledu e-mailů a nejjednodušeji kliknutím na tlačítko "Nový" v levém horním rohu.Do políčka "Komu" napíšete emailovou adresu uživatele, kterému chcete napsat (pokud ho máte v seznamu kontaktů, lze napsat např. dva znaky a zmáčknout "Ctrl + k" a buď budete mít na výběr nebo Outlook sám doplní adresu. Při psaní emailu máte možnost přiložit přílohu, přidat podpis, změnit formát zprávy. Po napsání email jednoduše odešlete tlačítkem "Odeslat".Odvolání zprávy – již odeslanou zprávu můžete odvolat či nahradit za předpokladu, že adresát používá Outlook, ještě ji neotevřel a tu původní máte v odeslané poště. Příjem zprávy – doručená, nepřečtená pošta je zobrazena zavřenou obálkou a tučným písmem, po přečtení se obálka otevře.Odpověď nebo předání zprávy – při čtení emailu, můžete ihned elegantně odpovědět a do políčka "Komu" se okamžitě vloží emailová adresa odesílatele. Pokud použijete tlačítko "Odpovědět všem", dojde k vytvoření nové zprávy s tím rozdílem, že do pole "Komu" jsou vloženy adresy všech, kterým byl adresován původní e-mail včetně odesílatele. Pokud chcete e-mail poslat dál někomu jinému, použijte "Předat dál".Další možností pro každou zprávu je nastavení příznaku. Příznak signalizuje, v jakém stavu je zpracování zprávy. Můžete si tak označit e-maily, které je potřeba zpracovat, které chcete předat dál, nebo na něž je třeba odpovědět. Příznak nastavíte v pomocí menu "Akce -> Nastavit příznak"Přijaté e-maily si můžete rozdělit do jednotlivých složek podle jejich obsahu, což oceníte zvláště pokud dostáváte větší množství e-mailů z různých stran Microsoft Outlook je efektivní a pohodlný program nejen pro práci s e-maily. Především nebude dělat problémy těm, kteří znají jiné programy z kancelářského balíku Office. Ovládání všech programů Office je podobné. Outlook je nejčastěji využíván ve firemních sítích, kde ve spolupráci se serverem Microsoft Exchange funguje jako komunikační a plánovací nástroj.

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 1. - 10. místo

Už jsme tady měli nejoblíbenější dvacítku webových stránek v rámci České republiky, či Slovenska, ale absolutní elitu mezi internetovými stránkami si představíme až dnes. Čeká nás celá řada překvapení, ale první příčka je zběhlému „surferovi“ takřka jasná. Anebo že by ne?Nuže, víte, kdo je na první pozici?1) Yahoo.comKdo tipoval, že první stupínek obsadila neustále expandující společnost Google, ten se plete, jelikož jedničkou světového internetu se stala společnost Yahoo, hlavní konkurent výše zmíněného Googlu.Yahoo! neboli zkráceně Yet Another Hierarchical Officious Oracle je světově nejoblíbenější vyhledávací portál, který provozuje již od roku 1994 společnost Yahoo! Inc. O tomto portálu jsme si už něco málo prozradili ve dvoudílném článku o nejoblíbenějších webech na Slovensku a nyní budeme plynule pokračovat. Jak už jistě víte, společnost Yahoo! Inc. byla založena Davidem Filem a Jerrym Yangem, toho času studenty technické fakulty na univerzitě ve Stanfordu.Yahoo.com, to je rozsáhlé zázemí pro komunikaci, zábavu, zpravodajství, ale i další zajímavé aktivity. Kromě e-mailu, Messenger, rádia, horoskopů, mapových podkladů nebo třeba odkazů pro cestování tu najdete i velmi zajímavý bulvární „plátek“ s názvem „OMG“ (zkratka pro „Oh my god“ – Óóó můj bože), který najdete na omg.yahoo.com.2) Google.comDruhou příčku mezi vyhledávači i mezi nejoblíbenějšími světovými stránkami si odnáší společnost Google, díky stránce Google.com. Ta se zobrazuje v rozličných jazykových mutacích, podle toho, z jaké země se na ni „přihlásíte“. Popisovat vyhledávací portál Google by bylo zbytečné, protože ho každý zná, protože ho každý používá a protože už jsme si ho v předchozích dvou dílech rozebírali :-). Bez zajímavosti k tomuto serveru ale není, že obsahuje i rozhraní pro pokročilé vyhledávání, kde můžete vyhledávat například přesnou frázi, alespoň jedno uvedené slovo anebo třeba upřesnit region vyhledávání. Vyhledávání můžete také omezit například v rámci určité domény (google.com; info-koktejl.cz; yahoo.co.jp atp.) V rámci vyhledávače Google si můžete také nastavit bezpečnostní filtr pro odstranění výsledků s pornografickým obsahem a podobně. Kdo chce, může navíc nastavit preferované jazykové varianty, v jejichž rámci hodlá vyhledávat (například jen česky nebo slovensky).3) Youtube.comDalší server, o kterém toho už bylo velmi mnoho napsáno a takřka každý ho zná nebo používá. Youtube.com je video-streamingový portál, který byl založen v roce 2005 trojlístkem ve složení Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim, odkoupila o rok později výše zmíněná společnost Google za 1,65 miliardy amerických dolarů. Problémem pro nezasvěcené pozorovatele, ale i IT odborníky je ale velmi vysoká míra pirátského obsahu, který na stránky Youtube.com přibývá každým dnem. Ale i přes to, že společnost Google slíbila zjednat nápravu se nic markantního zatím neděje, jelikož tyto „čistky“ by rázem Youtubu odňaly jakýsi punc serveru, kde je k nalezení takřka jakýkoliv videosoubor z tématiky hudebních videoklipů, herních trailerů, či jiné interaktivní zábavy.4) Live.comPortál Live.com je domovským vyhledávačem společnosti Microsoft, který si nepotrpí na přeplácanost, zpravodajství, horoskopy a další podobné tuctovosti, kterými dnes disponuje každý druhý vyhledávací systém. Live.com odkazuje pouze na MSN portál, dále na Windows Live a také na velice populární e-mailovou službu Hotmail. Live.com obsadilo čtvrtou pozici mezi světovou top dvacítkou.5) Facebook.comKomunitní portály zažívají v posledních letech svojí renesanci a na čele světového „intersociálního peletonu“ stojí server Facebook.com. V podstatě jde o rozsáhlý sociální webový systém, sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a v neposlední řadě také k zábavě. Facebook byl založen studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem, přičemž se původně týkal pouze studentů tamní univerzity. Postupně se ale rozšířil i na další a další a poté se začaly přidávat i větší společnosti. Nakonec byla k účasti přizvána i veřejnost. Členem může být kdokoliv, kdo dosáhl věku 13ti let. V rámci Facebooku můžete být členem různých sociálních sítí, například v rámci své školy nebo konkrétní geografické lokace. Hodnota serveru se podle odhadů z roku 2006 vyšplhala až ke 100 miliónům amerických dolarů.6) Msn.comDalší veleúspěšný a velmi známý portál od internetového, softwarového, ale i hardwarového giganta, společnosti Microsoft. Server MSN.com je koncipován jako klasický vyhledávač, doplněný o tradiční paletu služeb. Stejně jako na serveru Live.com se tu setkáte s poštovním portálem Hotmail, stejně jako s IM klientem Live Messenger. Dále zde mají místo denní zprávy, kurzy měn nebo krátké zprávy ve formě tzv. „video highlights“.7) Myspace.comMyspace je dalším komunitním portálem, kterým se VELMI inspiroval Seznam při tvorbě služby Lidé.cz. Myspace funguje na principu tvorby profilů, kam si můžete uploadovat libovolné množství fotek a videí a to bez nutnosti schvalování moderátorem. Tento server zároveň funguje jako seznamka, či útočiště některých umělců, kteří zde rovněž mají své profily. Bez zajímavosti není ani to, že Myspace má vlastní IM komunikátor, přes který si uživatelé mohou posílat vzkazy, či komentáře. Je velmi podobný evropské jedničce - ICQ.8) Wikipedia.orgVelice populární online encyklopedie, kterou jsme si již více než důkladně probrali v prvních dvou samostatných částech seriálu. Bez zajímavosti ale není, že zakladatel Wikipedie Jimbo Wales byl dokonce v roce 2006 zařazen do žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. Wikipedia se také často stává terčem útoků kritiky, kvůli své volné upravitelnosti, a tak se často stává, že se v jejích útrobách nalézají články nepravdivé nebo se smyšleným, či rasově orientovaným obsahem.Vedle Wikipedie provozuje společnost Wikimedia mimo jiné servery Wikisource, Wikislovníky, Wikimedia Commons, Wikizprávy, Wikicitáty a Wikiknihy.9) Blogger.comVelice populární služba, kterou založila v roce 1999 malá společnost jménem Pyra Labs ze San Francisca. Sami autoři k tomu dodávají: „Během pár let Blogger začal prorážet, nejprve pomalu a nakonec s plnou parádou. Dali jsme dohromady nějaké peníze (ale zůstali malou firmou). Pak přišel propad, peníze nám došly a naše malá radostná cesta už tak radostná nebyla. Jen tak tak jsme přežívali, ne všichni zcela bez následků, ale celou dobu (většinu dní) jsme službu drželi při životě a začali ji znovu budovat.“ V roce 2002 odkoupila tento portál společnost Google, která ho provozuje a spravuje dodnes. Zní to skoro jako nějaká pohádka ze šťastným koncem, ale vězte, že Blogger.com je k dnešnímu dni jedním z nejstarších bloggovacích portálů vůbec, protože jeho autoři stáli u samého rozmachu internetových služeb. Blogger.com je dostupný rovněž v české lokalizaci.10) Yahoo.co.jpK tomuto portálu se toho nedá moc co napsat, snad jen tolik, že jde o japonskou mutaci známé vyhledávací jedničky Yahoo.com. Obsah je takřka totožný, ale moc si tu nepočtete, pokud zrovna nemáte nainstalovanou japonskou znakovou sadu.

Pokračovat na článek


Jak se bránit napadení

V tomto článku se podíváme na základní informace o tom, jak zabezpečit svůj počítač, a jaká pravidla dodržovat při jeho používání, abyste se nestali obětí viru nebo jiného škodlivého softwaru a nepřišli o svá data či osobní údaje.Ať už máte právě koupený počítač, nebo jej už delší dobu používáte, jistě máte zájem na tom, aby byl možná co nejvíce chráněný proti napadení počítačovým virem. Říkáte si ale jak toho dosáhnout? Řešení se nabízí více, ale ne všechna jsou vždy vhodná a účinná. V tomto článku se dozvíte základní informace o tom, jak svůj počítač chránit. Jak už to bývá, nic není úplně zadarmo, ale bezpečnost vašich dat je věc, na které se rozhodně šetřit nevyplatí. Stačí jeden šikovný útok a hned můžete mít způsobenou škodu vyšší, než cenu za kterou mohlo být vaše PC zabezpečeno. Takže záleží pouze na vás, jestli necháte svá data v nebezpečí a nebo se raději zaměříte na jejich bezpečnost.Aktualizace operačního systémuPrvním důležitým krokem je udržovat operační systém aktuální. To znamená stahovat a instalovat aktualizace a záplaty vydávané pro váš operační systém. Řadu z vás určitě napadne otázka, k čemu vůbec aktualizace systému jsou? Odpověď je velmi jednoduchá. Pouze pokud budete mít vždy systém aktuální, budete chráněni před napadením, protože autoři virů a jim podobných škodlivých programů, neustále vymýšlejí nové postupy a nové cesty jak dostat svůj výtvor do vašeho PC a to nejlépe tak, abyste o tom neměli tušení. A proto je nutno jim tyto cesty a stále zavírat a postupy blokovat. A to se děje právě pomocí aktualizací vašeho systému. Jak tedy nejlépe (nejjednodušeji) udržovat systém aktuální? Aktualizace operačního systému umožňuje stáhnout každý výrobce ze svých stránek. Moderní operační systémy již umí aktualizace stahovat samy, uživatel musí nanejvýš na výzvu potvrdit instalaci nově stažené aktualizace. Automatické aktualizace zvládají jak Microsoft Windows XP, tak některé distribuce Linuxu a samozřejmě i Mac OS. A nezapomeňte ani na legálnost operačního systému. Pokud nemáte operační systém legální, nemusí být možné stáhnout všechny aktualizace pro tento systém, i když bezpečnostních záplat se to (zatím) netýká.FirewallAni pokud udržujete váš operační systém aktualizovaný, to bohužel k naprosté bezpečnosti dat nestačí. Dalším velmi vhodný krokem je používání Firewallu. Ale co je to firewall a k čemu je vůbec dobrý? Firewall v doslovném překladu znamená ohnivá hradba, ale častěji se překládá jako bezpečnostní brána. Jedná se o software, ale může to být i samostatné zařízení, které odděluje váš počítač nebo vaši síť od okolí. Veškerá komunikace je možná pouze podle předem stanovených pravidel a uživatel takovou komunikace musí povolit. Firewall je nejúčinnější zejména proti útokům zaměřených proti odesílání nepovolených dat, nebo přijímání takových dat, o které nestojíte.Z hlediska materiálního existují dva druhy firewallů. A to softwarový a hardwarový. Hardwarový firewall je vhodnější použít pro počítačovou síť, chrání celou síť před útoky zvenčí a odpadají nároky na konfiguraci jednotlivých stanic (správce sítě má jednoduší práci a vyšší kontrolu). Jedná se o zařízení, které monitoruje veškeré dění uvnitř sítě a také komunikaci mezi sítí a okolím. Hardwarový firewall má vyšší pořizovací náklady než softwarový, ale zase pro velkou počítačovou síť je vhodnější. Softwarový firewall je normální program, který si nainstalujete. Pak již se sám spouští automaticky po startu operačního systému a běží na pozadí. Tento program sleduje veškerou činnost na počítači a pokud se objeví něco, co není v souladu s pravidly, která jsou nastavena, tak se ihned zeptá, zda je možné akci povolit, nebo automaticky blokuje, vše záleží na tom jak si sami firewall nastavíte. A také zde je nutnost včas aktualizovat na novější a výkonnější verzi. Softwarový firewall obsahuje i operační systém Microsoft Windows a pro většinu uživatelů je plně postačující. Existují ale i jiné softwarové firewally od různých výrobců, které se snaží nabízet rozšířené možnosti pro náročnější uživatele. Zde jsou ty nejznámější s odkazy na stránky výrobců.Sygate Personal Firewall – zdarmaSunbelt Kerio Personal Firewall – zdarma v omezené verziZoneAlarm - zdarmaTiny Firewall – placenýAntivirDalším krokem je výběr a nainstalování vhodného antivirového programu. Antivirový program se podobně jako firewall spouští automaticky při startu operačního systému a běží na pozadí. Program sleduje veškerou činnost vašeho počítače, kterou provádí s daty. Ale jak může být vir odhalen? Antivirový program používá současně několik metod na to, aby našel škodlivý program a následně jej odstranil. Nejčastěji používá tyto 4 základní metody – porovnávání s vlastní databází virů, heuristická analýza, test integrity, rezidentní sledování. Ani zde nesmíte zapomenout na pravidelné a aktualizace. Většinou se databáze s informacemi o virech aktualizuje automaticky každý den. Také v tomto případě je na trhu několik antivirových programů, zde je malý seznam.Alwil avast! home edition - zdarma (pro domácí použití)Grisoft AVG Anti-Virus plus Firewall - zdarma (pro domácí použití)Eset NOD32 Antivirus SystémNorton Internet Security - antivir, firewall a anti-spyware v jednom balíkuKaspersky AntivirusAnti-spywareTaké by bylo dobré, abyste nezapomněli na Spyware. Jsou to jednoduché špionážní programy, které shromažďují informace o uživatelích počítače a po té je odesílají na předem určené místo. To se samozřejmě děje bez vašeho vědomí. Takže abyste tomuto zabránili je nutné mít nainstalovaný anti-spyware. Tyto programy se zaměřují ne vyhledávání a likvidaci a těchto špionážních programů. Anti-spyware porovnává soubory se svou databází, která se pravidelně aktualizuje od výrobce. Opět je nabíeno několik anti-spyware programů, které jsou vhodné, zde je přehled těch nejpoužívanějších.Ad-aware SE - zdarmaSpyware Doktor - placenýAdvanced Spyware Remover - zdarmaSpyRemover - placenýAnti-spamJeště byste neměli opomenout nějaký program, který má označení antispam. Ten se zabývá odstraňováním spamu, tedy nevyžádané pošty. Nejčastěji se jedná o různé komerční nabídky. I zde je možno si vybrat z řady programů.Spybot - Search & Destroy - zdarmaSpam Agent - placenýSpamNet - zdarmaSpam Killer - zdarmaObezřetnost předevšímSebelepší antivir ani firewall vás neochrání před sebou samými. Stále ještě spousta uživatelů bez rozmyslu kliká na lákavě vypadající odkazy, potvrzuje výstražné informace bez čtení a otevírá přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů, navíc klidně psaných v angličtině, které nerozumějí. Vždy, než otevřete stránku, spustíte soubor, potvrdíte dialogové okno, zamyslete se nad tím, zda víte, co vlastně děláte a co od této akce očekáváte. Relativně bezpečné se může zdát prohlížení webových stránek, ale i tady je potřeba být ve střehu, zvláště na stránkách, na kterých jste poprvé a dvojnásob, pokud se jedná o stránky s ne úplně seriozním obsahem. Pro správné zobrazení obsahu některých webových stránek je nutné nainstalovat do prohlížeče tzv. plugin (rozšíření, např. přehrávač flashových animací). Na tom není ve své podstatě nic špatného, musíte si však být jisti, že se jedná o neškodný software.Rozhodně se vyplatí dvakrát číst a jednou kliknout. Antivirový program se vás sice snaží ochránit i v těchto případech, ale tvůrci virů jsou vždy o krok napřed, a tak i vám se může stát, že se jako jedni z prvních stanete obětí nového viru. Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte někoho zkušenějšího, to platí hlavně v případě e-mailových příloh a spouštění souborů. Vaše data a osobní údaje jsou to nejcennější, co máte, navíc jsou mnohdy nenahraditelné, opatrnost se proto určitě vyplatí.Věřím, že jste si po přečtení tohoto článku udělali alespoň nějaký obrázek o tom jak ochránit svůj počítač proti napadení, nebo zneužití někým dalším.

Pokračovat na článek


Nejstahovanější aplikace v historii serveru Stahuj.cz

Internet a stahování, to jsou pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří. Stahují se obrázky, videa, hudba a samozřejmě také programy. A na to, které programy jsou internetovými stahovači nejoblíbenější, se podíváme v tomto článku. Poslouží nám k tomu žebříček serveru Stahuj.cz za celou jeho historii.Daemon ToolsNa absolutní špici historicky nejstahovanějších programů se podle evidence serveru Stahuj.cz umístil emulátor virtuálních CD a DVD mechanik s názvem Daemon Tools. Tento software, který má na svědomí firma Duplex Secure už drahnou dobu zpříjemňuje život téměř každému uživateli počítače, který pracuje s image soubory.Když už je o nich řeč, musím pro pořádek uvést konkrétní typy imagů, které Daemon Tools podporuje. Jsou to tedy: cue/bin, iso, ccd (CloneCD), bwt (Blindwrite), mds (Media Descriptor File), cdi (Discjuggler), nrg (Nero), pdi (Instant CD/DVD), b5t (BlindWrite 5).Daemon se zobrazuje dole na liště vedle hodin a díky jeho jednoduchosti je práce s ním učiněnou hračkou. Naráz dokáže emulovat až čtyři virtuální mechaniky a to už je slušné číslo. Pokud jste v tomto oboru neznalí a ptáte se, co to vlastně onen image soubor je, tak jenom v kostce doplním, že image je jakýsi obraz CD, nebo DVD média, který je uložený ve formě jednoho souboru na pevném disku. Tvorba image už v dnešní době není problém pro žádný vypalovací software, a proto vám nic nebrání v tom, abyste si svoje za draho pořízené originální CD a DVD nosiče mohli zálohovat, jak ostatně povoluje autorský zákon. Pro úplnost ještě poznamenávám, že v současnosti je k dostání i PRO verze tohoto softwaru, která je ovšem oproti jejímu freewarovému bratříčkovi zpoplatněna.Codec pack All in oneJe tomu už poměrně, dávno, co se začaly pro komprimování videa používat kodeky, které byly a jsou schopné rapidně zmenšit velikost videosouboru, a přitom nikterak zásadně nezhoršit jeho kvalitu. Když tento kodekový trend začínal, tak bylo poměrně obtížné rozběhnout všechna videa, protože ne všechna používala stejný kodek. Pak nastávaly situace, kdy vám místo obrazu běhaly přes monitor rozličné čáry a nebo pro změnu nešel zvuk. Se skvělým nápadem proto přišli tvůrci kodekového balíku All in one, kteří do jedné instalačky zařadili ty nejdůležitější audio i video kodeky. V současné aktuální verzi All in one codec packu najdete tyto dekodéry: Dekodér pro DivX 6.1.1Dekodér pro XviD Koepi's 1.1Dekodér pro DivX, XviD - FFDShow 17.02.2005 alphaDekodér pro MPEG2 2.0.0.0Dekodér pro titulky g400 2.83Dekodér pro titulky DVobSub (Win9x, Win2k a WinXP) 2.23, 2.33Dekodér pro OGG Vorbis 0.9.9.5Dekodér pro AC3 1.01a RC5Morgan Multimedia Stream Switcher 0.99ßBsplayerUrčitě se vám taky někdy stalo, že jste si chtěli pustit nějaký nestandardní video soubor a MediaPlayer od Microsoftu se na to moc vesele netvářil. Možná proto by bylo dobré sáhnout po nějakém alternativním přehrávači, který zvládne přehrát i ty „obtížnější“, či chcete-li méně standardní video formáty. A právě takovou hodně rozumnou alternativou (ne-li plnohodnotnou náhradou) je prográmek BSplayer. Tento soft podporuje celou řadu speciálních funkcí, jako umístění titulků libovolně po obrazovce, jejich vyhlazení, plně nastavitelné klávesové zkratky, skiny, equalizér, posouvání titulků a jiné drobnosti. Navíc zde najdete i rozšířené nastavení zvuku a podporu nejnovější verze DivX formátu. Bsplayer je ke stažení zcela zdarma, ale existuje i jeho PRO verze, která je placená a obsahuje další spoustu nových a užitečných funkcí.Adobe readerPokud trochu více používáte počítač v kombinaci s internetem, tak jste už jistojistě narazili na dokument s příponou PDF. Počítačového laika možná překvapí nekompatibilnost této přípony se standardní kancelářskou výbavou počítače v podobě Microsoft Office, nicméně oko zkušenějšího uživatele už tento druh dokumentu dokáže bez nejmenšího problému přiřadit programu Acrobat Reader od softwarového giganta Adobe. Momentálně se aktuální verze programu vyšplhala až na osmičku a na oficiálních stránkách si můžete koupit standardní, nebo profi verzi, která se dá pořídit za krásných 449 dolarů:-). Novinkou je ale tzv. Adobe Acrobat 3D, který podle slov autorů umí pracovat například s CAD soubory a vytvářet tak 3D kompozice. Cena této verze Acrobata stojí 995 $. Do našich statistik ale samozřejmě patří verze Acrobat Reader, která je zcela zdarma.CCleanerCCleaner je velmi zajímavý a užitečný nástroj, který slouží pro optimalizaci operačního systému. Nejen, že si dokáže poradit se zbytečnými položkami ve vašich registrech, ale zároveň vás dokáže zbavit špíny po programech k běžnému užívání, což má zpravidla za následek uvolnění slušného množství místa na disku. Určitě už se vám totiž taky stalo, že se vám čas od času ztratilo nějaké to „gigo“:-). No a právě díky CCleneru můžete svého vrnícího miláčka podrobit kompletnímu bezbolestné diagnostice, která je poskytována zcela zdarma.Změny poslední verze:Kompletně přepracováno v C++Rychlejší analyzování a čištěníPortable - možnost spouštět z USBPřepracované uživatelské rozhraníA mnoho dalšíhoAvast HomeO českém antivirovém programu od firmy Alwil software jsem toho na těchto stránkách napsal už opravdu hodně a nechtěl bych pravidelné čtenáře nudit stále stejnými otřepanými frázemi, takže bych spíše odkázal na článek o desítce nejstahovanějších antivirů podle serveru stahuj. Pro úplnost ale uvádím seznam novinek a změn freewarové Home edice, které přináší její nejaktuálnější verze 4.7.1029:změny v infrastruktuře testovacího jádra, přinášející vyšší detekční schopnostiopravena chyba, která se občas projevovala až pádem avast screen-saveru při jeho spouštěníopraveny problémy SIS a CAB unpackerů s některými poškozenými souboryStandardní Štít: opraven drobný únik paměti na Windows VistaStandardní Štít: opraveno přesouvání zavirovaných souborů do truhly na Windows VistaStandardní Stít: implicitní výjimky z testování se nyní nevztahují na spouštění (jsou platné pouze pro čtení/zápis souborů)přidány další "installer" unpackerypřidány další Win32 executable unpackery (Enigma atd.)při NTLM proxy autorizaci (na ISA Server) je nyní možnost specifikovat konkrétní účet, pod kterým služba avastu aktualizaci provedepřidána arabská jazyková verzeAd-AwarePokud jste nikdy neslyšeli o užitečné aplikaci jménem Ad-aware, tak vězte, že je to momentálně jeden z nejpoužívanějších programů (ne-li nejpoužívanější) na ochranu a kontrolu před nebezpečnými škůdci, kteří v současnosti trápí nejednoho uživatele virtuální dálnice jménem internet. A tímto otravným hmyzem není nikdo jiný, než spyware. Ad-aware v současnosti vyšel opět v inovované verzi, která přináší zcela nové jádro s vyšším výkonem. Nabídka funkcí byla rozšířena a důraz byl kladen především na intuitivnost ovládání. Vylepšení doznala také funkce Ad-Watch která teď aktivně sleduje vaší práci na internetu, registry, či paměť počítače a v případě nebezpečí eliminuje útok škodlivého kódu již v prvopočátku. Verze pro nekomerční použití je ke stažení zcela zdarma a právě proto jde o nejstahovanější program na obranu proti spywaru. Nová verze 2007 také přináší znatelně rychlejší kontroly disku a menší spotřebu systémových prostředků u komponenty Ad-watch.Alcohol 120%Tento netradičně pojmenovaný vypalovací software už na počítačové scéně existuje relativně dlouho a myslím, že ho není potřeba dlouze představovat, protože velmi úspěšně alternuje Nero Burning Romu.Alkohol je tedy jednak program na vypalování CD a DVD, ale v neposlední řadě funguje také jako emulátor virtuálních CD a DVD mechanik, kterých dokáže simulovat současně až 31. Navíc si umí poradit i se soubory typu CUE, BIN, IMG a podobně, takže už odpadají starosti o drahá originální optická média, která nyní s klidem nechejte ve skříni, protože vše můžete mít pohodlně uložené na disku a emulovat přes Alkohol 120%. Ke stažení je standardně 30ti denní demo a cena za plnou verzi se pohybuje kolem 850 Kč.Bitcomet & AzureusJak jistě vidíte, tak na devátém a desátém místě se umístily dva torrentové klienty, jmenovitě Bitcomet a Azureus. Torrentové manažery se standartně používají na tzv. peer-2-peer výměnu, čili na sdílení a stahování souborů v tzv. torrentovém formátu. Pokud jste se nikdy se slovem torrent nesetkali, nebo jen nevíte, co znamená, tak bych si ho dovolil definovat.Torrent je v podstatě takový malý soubor o velikosti několika jednotek, desítek, či stovek kb (v závislosti na přenášeném objemu dat), který v sobě obsahuje informaci o umístění onoho konkrétního datového balíku. Samotné stahování pak funguje na bázi peer-2-peer a rychlost tohoto stahování ovlivňují tzv. seeders a leechers. Každý torrentový soubor má tzv. zdraví, které je ovlivněno právě těmito dvěma typy uživatelů. Zatímco seeders („sdíleči“) aktivně sdílí 100% konkrétních souborů, tak leechers („stahovači“) ona konkrétní data stahují jednak od těch, co mají ony soubory stažené, ale zároveň stahují i od lidí, kteří už mají nějakou část na disku staženou. Torrentové stahování tedy funguje na systému, kdy každý „tahá“ od každého, což je rozdíl například oproti DC++, kde stahujete většinou od konkrétního uživatele.A nyní už podrobná specifikace těchto dvou torrentových klientů ze serveru Stahuj.cz:BitcometBitComet je peer-2-peer program na sdílení a stahování souborů přes sít Bittorrent, což je asi nejpopulárnější p2p protokol, vytvořený pro vysokorychlostní distribuci souborů v řádu 100MB či jednotek GB.Program je velice účinný, čistý, rychlý a jednoduchý na používání Bittorrent klient. BitComet podporuje současně probíhající stahování, frontu stahování, výběr stahování přes torrent package, rychlý přehled, chat, virtuální paměť na hard disku, omezovače rychlosti stahování, mapování portů, proxy, IP filtr a další.Azureus VuzeAzareus je další z řady BitTorrent klientů, který nabízí velmi přehledné uživatelské prostředí. Ihned po instalaci se spustí jednoduchý průvodce nastavením, program se integruje do prohlížeče a po stažení ".torrent" meta-souboru se zahájí stahování.Program celou dobu přehledně informuje o stavu stažení, důvodech potíží, atd. Azareus podporuje stahování více souborů současně a průběh všech stahování zobrazuje v přehledném výpisu.Pro správnou funkci programu potřebujete mít nainstalované Java prostředí (J2RE). Program je z velké části přeložen do češtiny.Nová verze Azureus Vuze navíc nabízí stahování a sdílení videí, trailerů, HD ukázek filmů atd.

Pokračovat na článek


Jak nainstalovat Google Earth 6.2 na Ubuntu – Linux

Google Earth je jedním z nejlépe hodnocených uživateli, a často ptají, je, jak ho nainstalovat správně na Ubuntu. Předtím, než ukazují nezbytné kroky, aby se k instalaci Google Earth, Pojďme společně zjistit, co je nové verzi, 6.2,vydal před několika dny:+ přidáno integrace s Google pro sdílení obrazovky;zlepšení v oblasti satelitní pohled;přidáno automatické doplňování při vyhledávání;Přidány nové typy cest: na kole, pěšky nebo městskou hromadnou dopravou;Instalace Google Earth 6.2 na UbuntuNejprve si stáhněte nejnovější verzi z této stránky , a teď otevřete terminál a zadejte:sudo dpkg-i nome_pacchetto_google_earth. debsudo apt-get install-fNa konci tohoto procesu najdete Google Earth nainstalován, ale pokud se pokusíte spustit, zjistíte, že vaše písmo je téměř nečitelné. Jak vyřešit? Postup je jednoduchý: Ke stažení Google-fix a uložte jej na plochu. Nyní otevřete terminál a zadejte:sudo apt-get install p7zip plnécd ~ / Desktop7Z x replacement.7zdisk CD-ROM /sudo cp-r * / opt / Google / Země / volný /Nyní spusťte aplikaci Google Earth a užijte si to perfektně čitelné v celé své kráse.

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 3/3

Ve třetí a závěrečné části návodu k aplikaci Google Spreadsheets se dozvíte informace o náhledu a tiskovém výstupu dokumentu, sdílení dokumentu s jinými uživateli a efektivní komunikaci při tvorbě dokumentu. Na závěr najdete několik tipů o využití tabulkového editoru Google Spreadsheets pro běžný život.Závěrečná část se do jisté míry kryje s článkem Google Docs (Writely) – návod 3/3. I když je rozhraní produktu Google Writely podobné, přesto existuje několik rozdílů, kvůli kterým má tato část svůj význam. Vzhledem k tomu, že souborový manažer je pro obě kancelářské aplikace společný, bylo by zbytečné jej popisovat ve dvou článcích stejně. Proto vás tímto odkazuji pro podrobnější informace o souborovém manažeru právě na výše zmíněný článek.Tiskový náhled a výtisk dokumentuOdkaz Preview otevře do nového okna nebo panelu prohlížeče náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Spolupráce na dokumentu s dalšími uživateliAbyste mohli na dokumentu spolupracovat s dalšími uživateli, je potřeba tyto spolupracovníky nejprve ke spolupráci přizvat. K tomu slouží záložka Collaborate:Do políčka Invite collaborators (Pozvat spolupracovníky) napište mailové adresy a oddělte čárkou. To budou lidé, kteří si váš dokument mohou nejen prohlížet, ale i aktivně měnit.V políčku Invite viewers (Pozvat diváky) uveďte e-maily lidí, kteří se na váš dokument mohou pouze dívat, ale nikoli editovat.Zaškrtávacím políčkem Let anyone view (Dovolit prohlížení všem) povolíte shlédnutí dokumentu komukoliv, kdo zná jeho adresu, nebo jej například nalezne prostřednictvím internetového vyhledávače.Diskutujte o svém dokumentu se spolupracovníkyJakmile máte zaregistrované spolupracovníky a přihlásí-li se tito spolupracovníci do svého účtu Google na váš aktuální dokument, objeví se jejich jméno na záložce Discuss (Diskutovat).Integrovaný chat k aktuálnímu dokumentu je menší revoluce. Na záložce Discuss je seznam uživatelů, kteří mají váš dokument otevřený, pracují na něm nebo se na něj dívají. Úplně dole můžete psát svou zprávu ostatním a v prostředním políčku se zobrazuje aktuální diskuse.Jak použít Google Spreadsheets v běžném životě?Pozitiva jsou v zásadě stejná jako u Google Docs. Používáním Google Spreadsheets nejste vázáni na programové vybavení počítače a na jeden konkrétní počítač. Ke svému dokumentu můžete přistoupit z téměř jakékoli platformy (záleží na prohlížeči) a z jakéhokoli počítače. Podmínkou je dostatečně stabilní připojení k počítačové síti. Je to levná alternativa vůči drahým produktům jako je Microsoft Office nebo bezplatným, ale pomalým a paměťově náročným aplikacím typu OpenOffice.org.Obrovskou výhodou je výše uvedené revoluční pojetí, kdy je CHAT použit nikoli k pouhé zábavě, ale ke konkrétní komunikaci u konkrétního tabulkového dokumentu. Taková komunikace jednoznačně vede ke zvýšení kvality tvorby. Google Spreadsheets se vyplatí používat studentům, podnikatelům na cestách i vědeckým pracovníkům, kteří pracují v týmu a potřebují svou práci komunikovat s ostatními. S výhodou mohou používat Google Spreadsheets také lidé hledající si zaměstnání. Získají nové zkušenosti, kterými mohou zapůsobit na budoucí zaměstnavatele a navíc mají k dispozici bezplatný a kvalitní kancelářský nástroj.Všechno přes Internet!Touto části uzavírám v podstatě osmidílný cyklus o kancelářských on-line produktech Google Docs & Spreadheets. Tyto produkty jsou neustále ve vývoji a lze očekávat jejich lokalizaci do Českého jazyka a další vylepšení funkcí. Internet tak získává další zajímavou hodnotu – má potenciál nahradit některé komerční i nekomerční lokální aplikace.

Pokračovat na článek


Google Docs (Writely) – návod 3/3

Třetí a závěrečná část návodu k používání on-line textového editoru Google Docs. V této části se dozvíte důležité věci ohledně celkové práce s dokumentem. Jedná se především o výtisk, odeslání dokumentu elektronickou poštou, sdílení dokumentu s jinými uživateli a zpřístupnění dokumentu na internetu. V závěru je tip na používání souborového manažeru a námět pro efektivní využití aplikace Google Docs.Tiskový náhled a výtisk dokumentuPreview otevře do stejného okna náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Odkaz Email je komplikovanější. Po jeho aktivaci nás Google Docs, pokud ještě není dokument nastaven pro sdílení s jinými uživateli, vyzve, abyste sdílení povolili. Protože povolení sdílení dokumentu vyžaduje přizvat další uživatele Google Doc, automaticky se aktivuje záložka Collaborate (spolupracovat, sdílet dokument).Jestliže bylo nastaveno sdílení dokumentu, tak se po aktivaci odkazu Email otevře následující formulář: Odkaz Email tedy slouží k zaslání zprávy na email registrovaných spolupracovníků. Obsah této zprávy by se měl týkat tvorby dokumentu.Collaborate – týmová tvorba dokumentuPo otevření záložky Collaborate se před uživatelem otevře tato nabídka:Spolupráce na dokumentu s jinými uživateli je jeden z hlavních kladů aplikace Google Docs. V horním formulářovém políčku s názvem Invite collaborators máte možnost přizvat aktivní spolupracovníky, kteří budou moci editovat obsah dokumentu a dokonce přizvat své vlastní známé. V dolním formulářovém poli s názvem Invite viewers můžete do práce zapojit tzv. pasivní spolupracovníky, kteří se budou moci na dokument pouze podívat a okomentovat jeho obsah bez editačních zásahů. Princip přidávání nových spolupracovníků je snadný. Do zvoleného formulářového pole zapíšete e-mailové adresy oddělené středníkem, potvrdíte tlačítkem Invite these people. Otevře se následující formulář pro odeslání zprávy:Ve zprávě bude uveden hypertextový odkaz na Váš dokument. Pozvat můžete i neregistrované uživatele služeb Google.Textový dokument jako HTMLVedle tří záložek – Edit, Insert a Revisions, se nachází takový nenápadný odkaz bez barevného podkladu s názvem Edit HTML. Po aktivaci se vyprofiluje jako záložka čtvrtá. Některým uživatelům se pracuje s HTML naprosto přirozeně. A u dokumentu Google Docs je ta výhoda, že je již od počátku pojat jako webový dokument. Samotný princip fungování této on-line aplikace předpokládá, že dokument bude definován značkovacím jazykem pro tvorbu webových stran. Zpracovávat dokument na této bázi zajišťuje do budoucna širokou kompatibilitu a přenositelnost. Pokud chcete dokument pojmout více jako webový dokument, než-li kancelářský dokument pro off-line použití, doporučuji k záložce Edit HTML rozhodně přihlédnout. Komentovat zpracování dokumentu v jazyku HTML přesahuje rozsah a rámec tohoto návodu. Tato funkce je určena pro zkušenější webmastery.Zpřístupnění dokumentu na InternetuKromě spolupracovníků, které si můžete definovat na záložce Collaborate, je možno zpřístupnit dokument úplně pro všechny internetové uživatele. Cesta k této funkci vede přes záložku Publish, která je umístěna vpravo vedle záložky Collaborate.Při prvním použití se ukáže následující nabídka:Zveřejnění dokumentu na internetuPro zveřejnění dokumentu na internetu aktivujte tlačítko Publish document. Pamatujte, že váš dokument bude od této chvíle přístupný ke shlédnutí všem uživatelům sítě internet. Nyní se objeví následující informace:V případě změn v dokumentu jej můžete aktualizovat tlačítkem Re-publish document (znovu zveřejnit dokument). Naopak, zastavit zveřejnění dokumentu lze přes Stop publishing. Jakmile váš dokument bude jednou přístupný, je velmi pravděpodobné, že informace z něj už na internetu budou někde obíhat i bez zdrojového dokumentu. Zastavením zveřejnění tedy zamezíte přístup uživatelů k dokumentu, ale fragmenty z něj mohou být k nalezení ve fulltextových vyhledávačích ještě po dlouhou dobu.Na uvedené webové adrese (viz obrázek) můžete shlédnout dokument tak, jak jej uvidí běžný návštěvník.Tip pro zjednodušení práceJednoduchý File Manager – Správce souborůNepochybuji o tom, že si většina z vás během čtení návodu aktivovala Google Docs a vytvořila v něm svůj první dokument. Zkuste si nyní aktivovat odkaz Docs Home, který se nachází vpravo nahoře v aktuálně otevřeném dokumentu. Dostanete se na úvodní stránku, kde namísto uvítacího textu, který se zobrazil při prvním přihlášení, nyní vidíte seznam souborů, které máte vytvořeny. Je to jednoduchý souborový manažer a bude vás vítat při každém přihlášení ke službě Google Docs.Pro podrobnější seznámení se souborovým manažerem kliknutím zvětšete tento obrázek:Standardně se zobrazují soubory za posledních třicet dnů. Každý soubor můžete označit fajfkou a provádět s ním další řadu operací jako je uložení na lokální disk, výmaz, archivaci, dearchivaci, odhlášení spolupráce na tvorbě dokumentu, označení dokumentu atd.Zde je seznam nejběžnějších operací:New Document – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový textový dokument.New Spreadsheet – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Upload – možnost nahrát ze svého osobního počítače kancelářské dokumenty přímo do vašeho účtu na Google.com. Tyto dokumenty lze následně zpracovat v Google Docs nebo Google Spreadsheet (pokud se jedná o tabulkový dokument). Každý dokument má povolenou maximální velikost 500 KB.K odeslání dokumentu z lokální stanice do vašeho účtu slouží tento formulář:Jak vidíte, můžete odeslat soubor (kopii) z lokálního počítače, ale také přímo z internetu.Actions – s každým označeným souborem lze provádět tyto operace: Save as - uložit jako HTML, RTF, Word, OpenOffice, PDF. Copy document – vytvořit kopii dokumentu. Star – označit dokument hvězdičkou. UnStar – zrušit označení dokumentu hvězdičkou. Un-Collaborate me – odhlásit se ze spolupráce na dokumentu (toto platí, pokud nejste vlastník dokumentu).Tag – označit dokument značkou. Každá značka, kterou použijete, se předdefinuje, takže ji kdykoli snadno použijete znovu.Archive – vložit dokument do archivu. Dokument nebude viditelný v základním výběru.Delete – výmaz dokumentu.Browse Docs & Spreadsheets – prohlížet dokumenty za pomocí výběru (ALL – všechny, Starred – označené hvězdičkou, Deleted – pouze smazané).Efektivní využití Google DocsGoogle Docs je užitečným nástrojem pro studenty a vědecké pracovníky. Využití najdou i manažeři, kteří jsou často na cestách a paradoxně i lidé bez práce s omezenými prostředky pro vlastní rozvoj.Studenti a vědečtí pracovníci mohou použít tuto aplikaci pro týmovou spolupráci na nejrůznějších projektech. Není potřeba si zasílat kancelářské dokumenty elektronickou poštou. Stačí jedno přizvání k projektu a spolupráce může začít!Manažeři, kteří často cestují na služební cesty jako jsou školení, workshopy, porady. Většinou je vždy k dispozici notebook nebo počítač s připojením na internet. Během nudných projevů podřízených nebo nadřízených můžete pokračovat v rozdělané práci, přetvářet svůj dokument, o kterém víte, že je dostupný z jakéhokoli místa na planetě, kde se nachází internetová přípojka.Lidé bez zaměstnání, kteří nemají doma počítač, mohou využít veřejný terminál nebo knihovnu. Nemusíme chodit pro veřejné terminály daleko – každá větší pobočka zdravotní pojišťovny nabízí jedno nebo dvě místa, kde je počítač, klávesnice, myš a internet. Nic víc k vyhotovení žádosti o práci a životopisu nepotřebujete. Prostě jděte tam, kde je internet a oslovte potenciální zaměstnavatele s využitím svého e-mailu a dokumentu vytvořeném v Google Docs.

Pokračovat na článek


Vláda podpořila urychlení rozvoje eGovernmentu v ČR

Vláda dnes na svém zasedání schválila usnesení, navržené ministrem vnitra a informatiky, jehož cílem je vytvořit optimální prostředí pro prosazování eGovernmentu v České republice, které povede ke zpřehlednění a zjednodušení procesů ve veřejné správě a zajištění kvalitnějších služeb občanům. (Tisková zpráva)Pro provedení organizačních změn je nejprve nutná novela kompetenčního zákona, kterou by mělo Ministerstvo informatiky zaniknout k 1. 1. 2007. Dosavadní kompetence úřadu by přešly na Ministerstvo vnitra, které se stane ústředním orgánem pro oblast eGovernmentu. Elektronické komunikace a poštovní služby budou svěřeny do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu. "Předpokládaný, plánovaný zánik Ministerstva informatiky vůbec nic nezmění, a pokud snad něco, tak to bude změna k lepšímu. Navrhnul jsem vládě celou řadu konkrétních legislativních úkolů, jejichž cílem by mělo být lepší, rychlejší, efektivnější využití informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě“ uvedl ministr Langer.Nově by měla vzniknout Rada vlády pro informační společnost jako poradní orgán vlády, která bude koordinovat rozvoj eGovernmentu a bude navrhovat cíle, strategie a politiku v oblasti informační společnosti. Radu povede člen vlády, členy Rady by se měli stát odborní zástupci ústředních orgánů státní správy, odborní zástupci asociace krajů a svazu měst a obcí, případně další odborníci.Mezi hlavní priority nové vlády v oblasti eGovernmentu patří maximální zjednodušení komunikace občanů s úřady, tak aby na jednom univerzálním kontaktním místě mohl občan vyřídit veškeré záležitosti ve vztahu k veřejné správě. K tomu by měla sloužit tzv. síť CZECH POINTů (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál). Tedy místo, kde občan získá veškeré údaje vedené v centrálních neveřejných evidencích a registrech. Základem této sítě by se měly stát obecní úřady a další subjekty, které získají oprávnění k provozování těchto kontaktních míst. Ministr informatiky Langer vysvětluje: „Do konce tohoto měsíce předložíme konkrétní návrh vzniku tzv. „czech pointů“, tzn. vybudování sítí úřadů, ve kterých občané budou moci přirozeně komunikovat s některými, teď již vybranými, centrálními orgány a získávat potřebné opisy z těchto registrů. Jinými slovy, k tomu, aby občané získali např. výpis z rejstříku trestů, výpis z katastru nemovitostí, výpis živnostenského rejstříku, z obchodního rejstříku, nebudete muset obcházet všechny tyto čtyři úřady, a to všechno budou moci zrealizovat velmi pohodlně v místě svého bydliště na nejbližším obecním úřadu.“Vláda dále schválila vypracování legislativních změn v oblasti elektronizace procesů ve veřejné správě, které povedou ke zjednodušení komunikace občanů s úřady i komunikace mezi úřady samotnými. Součástí změn by měla být povinnost provádět veřejné připomínkové řízení prostřednictvím internetu a povinnost vypořádat každou obdrženou připomínku a zveřejnit výsledek připomínkového řízení. Ministerstvo dále připraví legislativní úpravy, které umožní používat elektronické dokumenty i v případech, kde je dosud možné používat jen listinou formu.Dalším významným tématem je zřizování, správa a užívání centrálních registrů ve veřejné správě, které jsou nezbytné pro efektivní fungování úřadů a umožnění sdílení dat v registrech. Hlavním a jediným správcem registrů by se měl stát Úřad vlády, provozovateli pak příslušné rezorty. Ostatní orgány, které by do registrů mohly vstupovat v rámci své působnosti, by měly status vkladatele dat. Vláda si uvědomuje, že budování registrů a sdílení dat je dlouhodobý a náročný proces, a proto klade důraz na dosažení maximální politické shody a získání podpory odborné veřejnosti v této záležitosti.Všechny legislativní změny by měly být vypracovány do konce září, resp. října, kdy mají být předloženy vládě k projednání.

Pokračovat na článek


ADSL připojení

Vysokorychlostní připojení na obyčejné telefonní lince s možností telefonovat i surfovat zároveňADSL připojení používá klasickou telefonní linku, avšak jiným způsobem než běžný telefonní přístroj. Díky tomu dosahuje výrazně vyšších rychlostí než vytáčené připojení analogovým modemem a umožňuje telefonovat, i když jste právě připojeni k internetu.Telefonní hovor totiž využívá telefonní přípojku jen z malé části (frekvence do 4kHz), zatímco většina telefonních linek je schopna přenášet data na mnohem vyšších frekvencích. Vyšší frekvence samozřejmě kladou vyšší nároky na kvalitu linky a také délku vedení. Možnost zřízení ADSL připojení je proto limitována vzdáleností od ústředny do maximálních čtyř kilometrů (někdy se uvádí 8km, u větších vzdáleností ale hodně záleží na kvalitě linky). Druhou podmínkou je, aby i ústředna byla vybavena potřebným zařízením, tzv. DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer). Pod tímto složitým názvem se skrývá zařízení, které je schopno navázat spojení až s několika tisícovkami uživatelů. Dále do internetu je DSLAM připojen prostřednictvím některého poskytovatele.DostupnostNení nutné, abyste se pokoušeli změřit, jak daleko jste od ústředny a jestli právě ta vaše ústředna je vybavena DSLAMem. Dostupnost ADSL připojení si můžete snadno ověřit zadáním vašeho telefonního čísla do formuláře na stránkách Telefónica O2 (dříve Českého Telecomu). Většina linek u nás je totiž ve vlastnictví Telefónica O2 a až 90% z nich by mělo být schopno ADSL připojení poskytnout. Máte-li tedy pevnou telefonní linku, je docela pravděpodobné, že na ní bude možné zřídit ADSL připojení. Stoprocentní jistotu ale získáte až proměřením vaší linky technikem.Alternativní operátořiTo, že drtivou většinu telefonních přípojek u nás vlastní Telefónica O2 ještě neznamená, že jste odkázání pouze na tohoto operátora. Existuje několik dalších operátorů, kteří nabízejí služby na vlastních LLU (Local Loop Unbundling – pronajatých linkách), kromě Telefónica O2 to jsou České radiokomunikace, GTS Novera a VOLNY. Další alternativní operátoři zprostředkovávají ADSL připojení na linkách "hlavních" operátorů. Nabídka ADSL připojení je tedy poměrně široká, i když cenově velmi podobná.Jak to fungujePro to, abyste se mohli připojit přes ADSL, potřebujete ADSL modem a splitter. ADSL modem převádí datovou komunikaci na analogový signál, který lze poslat po telefonní lince. Splitter pak zajišťuje spojení (a v opačném směru rozdělení) telefonního a datového signálu, funguje v podstatě jako taková rozdvojka telefonní zdířky. Díky rozdílným frekvencím mohou po jedné lince putovat současně data i hlas, můžete tedy současně surfovat i telefonovat, což u klasického vytáčeného (dial-up) připojení nelze. Modem i splitter vám většinou nabídne váš poskytovatel, často i za symbolickou cenu, pokud se zavážete jeho služby používat delší dobu, nebo vám jej pronajme. Můžete si samozřejmě pořídit modem vlastní, pak si ale musíte dát pozor, aby byl kompatibilní se službou vašeho poskytovatele. Pořídit si vlastní modem má smysl pouze v případě, že pro to máte nějaký vážný důvod, což se týká hlavně zkušenějších uživatelů.ADSL modem se k počítači většinou připojuje přes síťové rozhraní (Ethernet s konektorem RJ45), podmínkou je tedy počítač se síťovou kartou. Většina novějších počítačů síťovou kartu má, do starších ji lze za mírný poplatek doplnit. V úvahu přichází i varianta modemu s USB rozhraním. Některé modemy mají obě rozhraní, tedy síťové i USB a umožňují připojit dva počítače. Pro připojení více počítačů lze také použít ADSL modem s routerem, existují dokonce ADSL modemy s WiFi routerem pro připojení bezdrátových zařízení, např. notebooků nebo PDA.VýhodyŠiroká dostupnost. ADSL připojení lze zřídit na velké většině telefonních linek, které jsou zavedeny také téměř všude. Rychlost ADSL je dostatečná pro dnešní využití internetu od prohlížení webových stránek, stahování e-mailů, přes hraní on-line až po stahování větších souborů a sledování videa v sice ne nejvyšší, ale přijatelné kvalitě.NevýhodyMohlo by se zdát, že až na to, že není dostupné úplně všude, nemá ADSL žádné nevýhody. Cenově vychází ADSL připojení o něco dráž než kabelové, ale hlavní mínus je v tom, že přenosová kapacita linky je sdílena několika uživateli. Ve skutečnosti tak rychlost ADSL připojení může kolísat v závislosti na tom, jak připojení využívají ostatní uživatelé. Aby zajistili dostatečnou rychlost pro všechny uživatele, zavádějí někteří poskytovatelé tzv. FUP (Fair Use Policy), která po přenesení určitého objemu dat sníží uživateli rychlost linky. Jedná se o opatření, které je namířeno proti "notorickým stahovačům". Ovšem třeba datové limity Telefónica O2 jsou poměrně nízké.Technologie xDSLHovoříme sice o ADSL, ale správnější by bylo hovořit o technologii DSL (Digital Subscriber Line), která zahrnuje několik typů systémů, které slouží pro vysokorychlostní připojení po účastnických vedeních v existujících kabelech (nejčastěji telefonních linkách). Obecně se také hovoří o xDSL, kde písmeno "x" zastupuje některou z konkrétních DSL technologií.ADSLNejčastěji používanou technologií je právě ADSL, ostatní typy se používají jen zřídka.ADSL je zkratkou pro Asymmetrical Digital Subscriber Line (asymetrická DSL), což znamená, že data v jedno směru proudí rychleji než druhém, konkrétně směrem k uživateli je rychlost vyšší, směrem od uživatele naopak nižší. Tato filozofie vychází z toho, ž většina uživatelů stahuje data z internetu, zatímco směrem do internetu posílá většinou jen požadavky na to, která data chce stáhnout (typicky při prohlížení webových stánek, nebo třeba i sledování online videa). Maximální rychlost ADSL je 8Mbit/s směrem k uživateli (download) a 1Mbit/s směrem od uživatele (upload). V nabídkách poskytovatelů se ale setkáte s rychlostmi do 4 Mbit/s pro download a 512 kbit/s pro upload. Zejména nižší rychlost uploadu může být pro některé uživatele nevýhodou, třeba při sdílení souborů nebo provozování malého domácího serveru.Postupně se začíná objevovat drhá generace ADSL pod označením ADSL2 a ADSL2+. Tyto systémy používají dokonalejší techniky zpracování signálu a podporují řadu nových funkcí, které dosahují spolehlivějšího přenosu.ADSL LiteJak už název napovídá, jedná se o "odlehčenou" variantu ADSL s přenosovou rychlostí do 1,5Mbit/s.SDSLNarozdíl od ADSL je technologie SDSL symetrická, tzn. poskytuje stejnou rychlost pro stahování i odesílání dat. Je proto vhodná do menších a středních firem, které požadují stejnou přenosovou rychlost v obou směrech.SHDSLSymmetrical High-bitrate DSL je také symetrickou variantou, ale narozdíl od ADSL využívá celou přenosovou šířku telefonní linky, neumožňuje tedy současně použít klasický analogový telefon.VDSLVery High-bitrate DSL umožňuje dosáhnout nejvyšších rychlostí (až 52Mbit/s), avšak je omezena na podstatně kratší vzdálenost ústředny, a to do 1 km. VDSL může fungovat symetricky i asymetricky, v případě symetrického provozu je maximální rychlost v obou směrech 34 Mbit/s.ISDNMezi DSL lze zařadit také ISDN připojení, i když to nepřináší oproti klasickému dial-upu zásadní zvýšení rychlosti (64-128 kbit/s oproti 56 kbit/), a tak k jeho přednostem patří pouze rychlejší navázání spojení a možnost současně se surfováním telefonovat. Stále tu ale zůstává zpoplatnění podle doby připojení.Tabulka: srovnání přenosových rychlostí a maximální vzdálenosti jednotlivých typu DSL připojení.Typ DSLMax. rychlost (download)Max. vzdálenostISDN128 kbit/sneomezenoADSL8 Mbit/s4 kmADSL212 Mbit/s3,3 kmADSL2+24 Mbit/s1,5 kmSDSL1,5 Mbit/s7 kmSHDSL2,3 Mbit/s3 kmVDSL52 Mbit/s1,2 km 

Pokračovat na článek


Dial-up připojení

Nejstarší a dosud velmi rozšířené připojení k Internetu mezi běžnými uživateli. Nízká rychlost a cena závislá na délce připojení na jedné straně, široká dostupnost a nízké pořizovací náklady na straně druhé. Nemáte-li jinou možnost, proč ne.Dial-up, neboli vytáčené připojení používá telefonní linku, a to stejným způsobem jako telefon. Výhodou takového způsobu připojení je jeho široká dostupnost (všude tam, kde je telefonní linka), na druhou stranu má i několik nevýhod. Především je to nízká rychlost a zpoplatnění podle času (doby, po kterou jste připojeni k Internetu), ale také to, že během dial-připojení máte obsazenou telefonní linku. Dnes se dial-up hodí už jen tam, kde není jiná možnost připojení. V žádném případě nelze dial-up považovat za vysokorychlostní připojení.Pro vytáčené připojení je potřeba převést digitální data z počítače na analogový signál a přijatá data obdobně změnit z analogové podoby na digitální. O to se stará zařízení zvané "modem", které kromě převodu dat zajišťuje spojení s poskytovatelem připojení. To znamená, že nejprve vytočí telefonní číslo na poskytovatele, spojí se s jeho modemem (i poskytovatel samozřejmě musí mít zařízení, které převádí data z analogové podoby na digitální a zpět) a dále pak posílá a přijímá uživatelem požadovaná data (např. webové stránky, jejichž adresy zadává uživatel v prohlížeči).Rychlost dial-up připojení může dosáhnout teoretického maxima 56kb/s, v praxi je ale rychlost o něco nižší, záleží na kvalitě linky. Na rychlosti komunikace se během připojování dohodnou modemy uživatele a poskytovatele. V praxi se dosažená rychlost pohybuje kolem 50kb/s. S touto rychlostí si můžete stahovat e-maily, surfovat po webu, chatovat (pozor na čas strávený na chatu), sem tam stáhnout nějaký menší soubor, zapomeňte ale na hraní on-line her, telefonování přes Internet nebo stahování a výměnu větších souborů.Cena za připojení se odvíjí od doby, kterou na internetu strávíte. Pro připojení k Internetu nabízí Telefonica O2 (dříve Český telecom) tarif Internet 2002 (volání na čísla 971 xxx xxx určená pro připojení k internetu), v němž vás stojí hodina připojení mimo špičku přibližně 15 Kč. Pro občasné připojení je zpoplatnění podle času výhodné, ale na dlouhodobější připojení se dial-up nehodí. Jednak kvůli ceně, ale také kvůli menší spolehlivosti.Nesmíme také zapomenout na to, že během připojení přes dial-up máte obsazenou telefonní linku, takže nejen, že nemůžete telefonovat, ale ani vám se nikdo nedovolá (ozve se mu oznamovací tón). Tuto nevýhodu řeší ISDN přípojka, na kterou lze transformovat většinu běžných telefonních linek. Rychlost ISDN je ale jen o málo vyšší (64 - 128kb/s) a zůstává i zpoplatnění doby připojení.I když je dial-up připojení pomalu na ústupu, stále ještě je drtivá většina notebooků vyráběna i s modemem. U stolních počítačů se s modemem v základní výbavě od výrobce setkáme už méně často, ale ani tak není problém pořídit modem zvlášť. Ceny interních modemů se dnes pohybují kolem 200 – 300 Kč, externí jsou o něco dražší kolem 1.000 Kč. Z tohoto hlediska je tedy počáteční investice nízká. Poznámka: Interní modem je třeba zamontovat dovnitř počítače, k čemuž je zapotřebí jistá znalost konstrukce počítačů a také ne vždy je možné otevřít zaplombovaný počítač v záruce (hrozí ztráta záruky). Naproti tomu zapojení externího modemu zvládne i začátečník, stačí zapojit tři kabely bez nutnosti zásahu do vnitřností počítače. Při nákupu si nezapomeňte ověřit, zda je modem homologován pro povoz v naší telefonní síti (u modemu by měla být přiložena kopie rozhodnutí ČTU). Je to sice jen formální záležitost, která nemá na funkci modemu vliv, ale do problémů byste se mohli dostat, pokud by nehomologovaný modem způsobil nějaké problémy v telefonní síti.Jak dial-up připojení pořídit?Prvním předpokladem je počítač nebo notebook vybavený modemem a funkční telefonní linka. Pak si stačí vybrat z nabídky poskytovatelů připojení (vzhledem k nízkým ziskům z této služby je jich dnes už jen několik) a pomocí webového formuláře se zaregistrovat jako uživatel, případně využít anonymního připojení, které nabízejí někteří z poskytovatelů. Na svém počítači musíte nastavit vytáčené připojení (především zadat telefonní číslo poskytovatele a vyplnit uživatelské jméno a heslo). Telefonní číslo pro přístup na internet je platné po celé republice a vztahuje se na něj speciální tarif Internet 2002.VýhodyŠiroká dostupnostNízké pořizovací nákladyVhodné pro e-maily, prohlížení www stránek, občasné stažení menších souborůNevýhodyVelmi nízká rychlostMalá spolehlivostZpoplatnění podle časuNevhodné pro on-line hry, VoIP, sdílení souborů, televizi přes InternetVyužitíDial-up lze využít jako občasné připojení k internetu pro stažení e-mailů a prohlédnutí několika stránek. Lze je použít jako záložní připojení, pokud dojde k výpadku vysokorychlostního připojení a vy si nutně potřebujete stáhnout nové maily. Majitelé notebooků mohou využít dial-up připojení mimo domov (třeba na návštěvě u příbuzných), nastavení je stejné po celé republice, takže není potřeba nic měnit. Tam, kde je to možné je lepší využít jiné, rychlejší připojení.

Pokračovat na článek


Autorská práva a internet

Autorská práva? Řada lidí si řekne: „to je jen taková fráze a co z toho, stejně mě nikdo za jejich porušování nepotrestá“ a proti nim stojí obyvatelé, kteří mají často strach, zda je vše, co dělají, legální a jestli u nich nezazvoní zástupci patřičných úřadů. Zvláště tyto dvě skupiny by si měli následující článek pročíst, stejně tak jako uživatel, který o této problematice slyšel poprvé.V současné době je toto téma docela žhavé a každý případ, kdy je někdo za porušování autorských práv potrestán, je docela hlasitě prezentován ve všech možných mediích. Ovšem tam se často dozvíte jen to, že někdo byl potrestán takhle a takhle a jen tak nastíněno, co vlastně udělal, a když už je sděleno konkrétní porušení zákona, tak většinu formou, které laik příliš nerozumí. Asi by tedy nebyl špatný nápad, něco z této problematiky osvětlit.Nejprve pár slov o tom, co to vlastně autorské právo je. Vypisovat přesné znění a čísla jednotlivých paragrafů a odstavců by bylo docela nudné a také pro některé čtenáře dosti nesrozumitelné, takže se budu snažit zde popsat vše tak trochu lidověji a srozumitelně. Autorské právo je část práva, která chrání autory různých děl (hudebních, filmových, softwarových…) před tím, aby nebyla jejich tvorba zneužita jinou osobou. Je to jako kdybyste prodávali např., pečivo, také by se vám také nelíbilo, kdyby někteří odcházeli bez placení anebo ještě hůře, za rohem by vaše výtvory prodávali a měli z nich zisk. Stát tedy tímto právem ručí za to, že po určitou dobu nebude mít nikdo jiný právo rozhodovat o tom, co se s dílem bude dít. Jsou i některé výjimky, např. pokud by vaše tvorba porušovala některé jiné zákony, ale to jen tak na okraj.Někoho může napadnout, co když chci třeba napsat knihu a na toto téma již nějaká kniha existuje, porušuji tím autorský zákon? Pokud tuto knihu neopíšete, tak neporušujete, autorský zákon chrání konkrétní podobu díla a ne samotné téma nebo myšlenky. Takže pokud třeba vytvoříte software pro vedení účetnictví, tak i když je na trhu již několik podobných programů, nikdo vás za porušování autorského práva stíhat nebude. Pokud tedy ten software nebude až příliš podobný některému již existujícímu.Pokud chcete používat některé dílo, na které má někdo jiný autorská práva, je to možné, ale musíte mít od vlastníka svolení. Tomuto svolení se říká licence. Licence definuje, za jakých podmínek můžete beztrestně určité dílo užívat. Nejčastěji si tuto licenci zakoupíte. V licenční smlouvě je pak přesně stanovené, co s tímto produktem smíte dělat a co ne. I když pojem licenční smlouva není v našem zákoníku příliš přesně definován, podle něj byste totiž museli při každém nákupu softwaru podepisovat smlouvu s autorem. Tato smlouva je provizorně ošetřena pomocí licenčních podmínek, které schválíte při instalaci programu. Licence se mohou vázat na stanovený počet instalací, nebo na časovou platnost.V zákoně je ovšem výjimka, která dost nahrává běžným uživatelům. Jde o to, že jakékoli dílo, které je chráněno autorským zákonem, mimo počítačového softwaru a různých databází dat, můžete pro vlastní potřebu a v počtu jedné kopie používat a to i bez svolení autora. Ovšem tento produkt nesmíte nijak dál šířit, to už byste porušovali zákon. Připadá vám to nějak divné? Proč za něco platit a něco můžete mít pro svou potřebu zadarmo? Když si budete pořizovat cokoli, co může být použito k rozšiřování, (např. hudby, filmů, textů...) , tak při nákupu vám k ceně naúčtují ještě autorský poplatek. A právě tyto peníze jdou na pokrytí těch kopií, které máte doma pro svou potřebu. Tyto poplatky se týkají, např. vypalovaček, tiskáren, prázdných medií... Z toho vyplývá, že pokud budete mít doma nezakoupené hudební nahrávky nebo třeba filmy, tak zákon nijak neporušujete, ale porušuje ho ten, kdo Vám tyto produkty poskytnul. Co se týká softwaru, tak zde porušíte zákon vždy, když nemáte k jeho používání patřičnou licenci.Největší zdroj hudby, filmů, softwaru atd. je v dnešní době internet. Je to téměř nevyčerpatelná zásobárna všeho, na co si jen pomyslíte, ale vždy je potřeba všechny kroky zvažovat, abyste pak za lehkomyslnost nezaplatili. Nejčastěji můžete přijít k datům třemi způsoby, a to buď stažením pomocí odkazu na konkrétní soubor, nebo pomocí různých výměnných sítí a sdílení dat. V prvním případě pokud nestahujete software, tak zákon neporušujete, porušuje ho opět ten, kdo data takto zveřejnil. V druhém případě je to už složitější, jakmile nějaká data poskytnete někomu dalšímu, tak v tomto okamžiku porušujete zákon. Takže stahovat pomocí programů typu DC++, nebo pomocí torrentů, není vždy legální. A to proto, že abyste mohli stahovat, tak ve většině případů musíte mít něco nasdíleno. Poslední možnost se stále více rozšiřuje a to stahování pomocí různých serverů, na které si můžete uložit např. zálohy dat. A nic nebrání uživatelům k tomu, aby si zazálohovali svoje filmová DVD, nebo hudební alba. Samozřejmě takovou zálohu si můžete stáhnout zpět do svého počítače, ale tohle může udělat i někdo jiný, komu zpřístupníte odkaz. Na tomto principu fungují servery jako např. rapishare.com, edisk.cz a mnoho dalších. Provozovatel serveru nijak nekontroluje, co si uživatelé ukládají, ale pokud je správci nahlášen např. nelegální software, tak jsou tato data odstraněna.Závěrem takové malé shrnutí, v zásadě existují tři skupiny uživatelů. Ta první se přesně drží všech zákonů, ať už právních nebo etických, tito lidé se vyhýbají jakémukoli konání, co by jen mírně zavánělo nějakou nekalostí. Takže u nich nenajdete žádnou nelegální kopii, nebo nějaký produkt (ať už hudební, filmový….), na který si nezakoupili licenci. Takový střed tvoří lidé, kteří sice podle právním úprav zákon neporuší, ale porušují určité etické normy. Co se týká softwarových produktů, tak zde se drží první skupiny, ale v oblasti hudebních nahrávek a filmů se už odklánějí. Když si vše stahují jen pro sebe, tak žádný zákon také neporušují. A poslední skupina je už zcela mimo hranice zákona, jejich hlavním heslem je, proč to kupovat, když si to můžu stáhnout. A tím se řídí ve všech oborech. Velmi často také tito lidé shromažďují data, která ani nepotřebují, prostě co najdou, to si stáhnou a aby bylo porušení zákona ještě patrnější tak všechny takto stažená data dál šíří. Takže rozhodnutí je jen na Vás, zda se držet zákonů, nebo ne. 

Pokračovat na článek


Bude Česká republika následovat internetové Rusko?

Internet je příliš svobodný. Vlády mnoha zemí se domnívají, že občané tolik svobody neunesou, a tak jim zajišťují bezpečnost a ochranu. Vše se děje vždy v rámci předpokladu, že státní komise a vlády nejlépe vědí, co občan ještě snese a co je již neetický nebo kriminální čin. Přesto se i tyto odborné, poučené a nezávislé komise či vlády dopouštějí přehmatů. Kdo může říci, že se tak děje náhodou, anebo jsou zákazy stránek předmětem politického boje, cenzury či ovlivňování obyvatelstva?Google si stěžujeKaždý rok má Google na stole desítky a dnes již stovky žádostí o cenzuru internetu. Mocenské struktury požadují nezveřejňování informací z různých důvodů. Nejčastěji se jedná o pomluvu, ochranu soukromí a kritiku vlády. Až za těmito důvody následují požadavky na odstranění kriminálního obsahu, pornografie, nenávisti, násilí a autorských práv. Jak se ukazuje, není tedy hlavním problémem porušování trestních zákonů, ale jevy spíše společensky nepřípustné.Kdo podává stížnosti?Podstatou zákazu stránek by měl být soudní příkaz. Výkonná moc by neměla mít možnost zákazů, protože nepředstavuje nezávislý soudní orgán. I když se v některých státech dá o nezávislosti justice pochybovat, má přece jen soudní rozhodnutí jinou váhu. A tady je poměr poněkud jiný. U pomluv tvoří požadavek na zákaz publikace obsahu přibližně 80 % žádostí. Naopak u kritiky vlády žádají o zákaz jen výkonné orgány, jako je policie, a vlády prostřednictvím ministerstev. Podobně je tomu u kriminálních deliktů, i když zde je třeba rozlišovat, jak jsou tyto delikty posuzovány. V některých zemích může být trestným činem již zveřejnění běžné pornografie a jinde se ochrana týká pouze mladistvých. Takže nesoudní zákazy jsou velice časté a rozmanité.Rusko má svoji komisiStáty ale nechtějí čekat a doprošovat se společnosti Google. Na svém území si vytvářejí vlastní struktury, které přímo zamezují provozu „škodlivých“ stránek. Arabské země, Pákistán, Indie a nyní třeba Čína zakazují weby podle náboženských nebo politických důvodů, aniž by se kamkoliv obracely. Írán vypnul internet úplně a chystá se na samostatnou, nenapadnutelnou a závislou domácí pavučinu. V Rusku se tradičně několik poslanců postaralo o přijetí zákona, který blokaci stránek a domén na ruském území provádí bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí.RoskomnadzorRusové si libují ve zkratkách a je pravdou, že vyslovit – Federalnaja služba po nadzoru ve sfere svjazi, informacionnych technologij i massovych komunikacij (Federální služba dohledu v oblasti připojení, informačních technologií a masové komunikace) je uměním. Tyto dlouhé a nicneříkající názvy skrývají obrovskou moc, která se projevila doplněním zákona 149-F3. Dnem 1.listopadu může na základě vlastního rozhodnutí Roskomnadzor vypínat libovolné stránky. A také tak činí.Moc internetuVlády si uvědomují, jak mocný je internet. Kolik skandálů, rozhodnutí nebo lumpáren vyjde na povrch a ihned se rozšíří pomocí celosvětové sítě. V Rusku měla „verchuška“ (partajní samovládci) vždy obrovskou moc a rozhodovala o lidech jako o zvířatech. Posílala svoje občany kam chtěla, kdy chtěla a jak chtěla. Někdy postačovaly komise a jindy soudy. A tady je ten rozdíl. Roskomnadzor rozhoduje bez soudu. Rozdíl proti komunistickým zákazům (pokud se pomine, že politická doktrína považovala jakýkoliv nesouhlasná názor za trestný) je pouze v tom, že proti uzavření webové stránky lze protestovat jen diskuzí na internetu.Blokace encyklopediePřed několika dny se podařilo Roskomnadzoru zablokovat portál, který se zabývá jako Wikipedia publikováním článků uživatelů o současné kultuře, folkloru a současné subkultuře. Tyto stránky ale nebyly zablokovány jako doména, ale jako IP adresa. Roskomnadzor zaujal stanovisko, že neví, o jakou se jedná stránku, pouze, že na uvedené IP adrese se nachází nepovolený obsah. Toto mlžení pravdy, je typické pro cenzuru. Jak jsme psali o cenzuře iDnes, tak stejně za těmito praktikami jsou něčí zájmy. Lurkmore dává čtenářům možnost kritizovat současné poměry v ruské politice. Necenzuruje příspěvky a na stránce, která je předmětem cenzury, se zabývá zase jinou fiktivní komisí, nazvanou Rusnarkokartel. Ta je smyšleným a oblíbeným termínem pro nesmyslný boj státu s narkotiky, který nemá žádná pravidla a zákazy se týkají i neškodných léčiv. Jinak se tomuto stupidnímu boji (nikoliv skutečné drogové kriminalitě) říká třeba Goskomdur (dur – hloupost, Státní komise hlouposti) nebo Gosnarkopsych (Státní komise bláznů).Důvod blokaceNa stránkách takto projevené nespokojenosti s činností státu se objevují různé vtipné a kritické články, které popisují státní moc ve velice nepříznivém světle. Protože podle novely zákona může Goskomnadzor blokovat jakoukoliv stránku, kde se objeví zmínka o drogách, tak došlo k blokaci a to tajně, přes IP adresu, aby nebylo hned zřejmé, o co se jedná.Smysl komisíA tím je vlastně přesně popsán způsob, jak zasahovat do nevinných stránek s obsahem, který škodí politikům. Stačí zmínka o drogách, které může Roskomnadzor považovat za nedovolenou a jakákoliv stránka bude na Černé listině. Stejně tak je zakázáno publikovat dětskou pornografii, násilí, kriminální činnost a další nežádoucí obsah. Opoziční tisk tedy, pokud stát zachce, může opublikovat třeba článek o násilí vládnoucího politika a může být vypnut, tedy zakázán. Bez soudu, bez posouzení, jak byl obsah zamýšlen a zda se jedná skutečně o trestnou činnost.Budeme mít také komisi?Podobnou moc zatím v České republice nemáme. Zatím musí rozhodnout soud o zamezení šíření závadného obsahu. Existují sice předběžná opatření, ale nemají tak tvrdý a zneužitelný obsah. Pomalu se však stahují mračna nad celou Evropou. Zákazy si vynucují organizace pro ochranu autorských práv. Sledování v internetu nabírá obrátek a vlády a výkonná moc stále více žádají Google, aby cenzuroval obsah. A kupodivu prvními cenzory se stávají novináři, kteří na Novinkách nebo iDnes zavádějí lustrace, neumožňují anonymní diskuze a nadbíhají tak politikům.Jednou si i vlády řeknou, že není důvod si nechat nadávat od novin, anonymů nebo od nějakých správců webů. A nebudou chtít chodit k soudům, které je něco stojí, jsou zdlouhavé a poměrně nezávislé. Raději jmenují komisi, která zakáže, co potřebují. A mimochodem Roskomnadzor za 12 dní stačil zakázat téměř 90 webů. Lukmore bylo nakonec z černé listiny odebráno a funguje. A Česká republika podala Googlu jednu žádost prostřednictvím výkonné moci k zákazu obsahu. Co bude dál?

Pokračovat na článek


Skype – slovo, které zničilo klasické telefony

Jeden z nejlepších nápadů na internetu slaví další triumf. Takzvaná VoIP telefonie se stala naprostým hitem většiny hovorů a nyní zaujímá celou jednu třetinu všech mezinárodních hovorů. Takovým úspěchem se nemůže pochlubit žádný poskytovatel elektronických služeb.Vznik SkypePodstatou Skype je takzvaná služba P2P neboli peer-to-peer technologie, kdy uživatelé nekomunikují přes nějaký server, ale přímo  mezi sebou. Odpadá tak nutnost zřizování míst a serverů s funkcemi pro telefonování. Zájemci se prostě spojují rovnou. Působí jako klienti i servery pro druhou stranu. Skype vznikl v Estonsku a za jeho zrodem stojí Niklas Zennström a Janus Friis, kteří vytvořili také software Kazaa. Název Skype vznikl z anglického slova Sky – obloha. Další část slova měla vyjadřovat právě peer-to-peer technologii, a proto byla zvolena zkratka – per. Jenomže Skyper již byl registrován a nezbylo než písmeno r ubrat.Možnosti SkypeNejvyužívanější službou je volání ze Skype druhému účastníkovi na stejný program. Tato služba je zcela bezplatná a vyžaduje pouze připojení k internetu. V současné době dokonce různá mobilní zařízení obsahují Skype a můžete tak telefonovat zadarmo třeba přes veřejnou WiFi síť. Méně využívaná je služba posílání souborů, ale naopak messaging při komunikaci se používá poměrně často.Telefonování na pevné nebo mobilní linkyJe zajímavé, že přes zřejmou konkurenci Skype různým telefonním společnostem, se žádná z nich nedokázala přizpůsobit a zavést podobný způsob telefonování. Naopak Skype umožnil dovolání se za poplatek do sítí telefonních operátorů a to ve velice příznivých cenových relacích. Toho se dosahuje voláním přes internet a pouze spojením telefonní linky v dané zemi, tedy jako by probíhal pouze místní hovor. Proto je hlavní výhodou Skype levné volání do zahraničí.Vlastní telefonní čísloV některých zemích kromě České republiky, umožňuje Skype také opačnou možnost. Uživatel si pořídí telefonní číslo jako by měl pevnou linku a na toto číslo se  mu lze za sazeb podle místních tarifů dovolat i na Skype. Velkou výhodou je tak možnost pro zákazníky telefonovat levně a zároveň pro příjemce používat všech funkcí Skype.Další službyOd verze 2.0 zavedl Skype videokonference a tedy tradiční hovory s možností vidět druhého uživatele. Je také možné připojit více účastníků a vytvořit tak kolektivní hovor nebo videohovor. Se zavedením telefonního čísla přišel ke slovu také záznamník pro nepřítomné. A protože se Skype inspiroval u telefonních společností, můžete mít také číslo, kde je zpoplatněn příchozí hovor nebo například přesměrovat hovory na pevnou linku nebo jiný Skype profil. Internet umožnil, aby Skype vytvořil také jiné možnosti. Nahrávání hovorů je velice snadné například s programem Pamela a existuje také možnost sdílení plochy s jiným uživatelem.Rozmach SkypeV roce 2006 dosáhl Skype počtu 100 milionů registrovaných uživatelů. V roce 2011 začal být o Skype velký zájem. O VoIP provozovatele se ucházel Facebook a Microsoft. Nakonec byl Skype prodán za 8,5 miliardy Microsoftu, který do aplikace implementoval svoje služby Hotmail, Outlook a další. Celkový objem volání v roce 2012  vyrostl o 5 % na téměř 490 miliard minut. Ale objem vnitřních hovorů mezi uživateli dokonce vzrostl o 44 % a tedy na 167 miliard minut, což je třetina celosvětových hovorů. A to díky mobilní aplikaci pro smartphony, tablety a další podobná zařízení. Dobrý nápad tak přinesl výhody uživatelům a miliardy programátorům.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Změřte si svou rychlost internetu

Internet zažívá v naší republice obrovský rozvoj. Podle Českého statistického úřadu má připojení ke světové počítačové síti 27 % domácností, z toho 57 % využívá vysokorychlostní připojení. Výrazně klesl počet uživatelů vytáčeného připojení (dial-up, modem) a naopak stoupl počet domácností připojených prostřednictvím ADSL.V souvislosti s nárůstem kvality internetového připojení se také zvyšuje náročnost uživatelů. Už nestačí pouhé surfování, občasné chatování, stahování malých a menších souborů, ale mezi požadavky patří výkonný internet 24 hodin denně a možnost reálně komunikovat se svými blízkými nejen textově, ale také verbálně a vizuálně. Navíc je důležité, aby se audio a video rozsáhlé soubory stahovaly rychle a bezchybně. Z internetu se stává rádio, televize, video, videofon, herna. Skvělá hračka, která zaujme, pobaví, obohatí všední život. Ovšem pod jednou podmínkou – internetové připojení musí být dostatečně kvalitní.Na českém webu existují desítky služeb, kterými si lze zjistit, jak rychlý je váš internet, zda za své peníze máte k dispozici odpovídající kvalitu. V následujícím textu se seznámíte s několika kvalitními měřiči rychlosti připojení.Názvoslovírychlost downloadu - stahování dat z internetu na váš počítač rychlost uploadu - odesílání dat z vašeho počítače na internetRychlost downloadu a uploadu je primárně limitována poskytovatelem internetového připojení. Může být také ovlivněna umístěním a zátěží cílového místa, ze kterého data stahujete, nebo na které data odesíláte.odezva (ping) - počet milisekund potřebných ke spojení s cílovým uzlem (server) na internetu a zpětagregace – stupeň sdílení datového toku (kapacity) dalšími uživateli. Větší množství uživatelů na datovém toku má vliv na snížení rychlostí připojení a prodloužení odezvy při komunikaci se serverem. Agregace 1:50 znamená, že datový tok může být sdílen až 50ti uživateli.ztráta paketů – posílané informace ze sítě a na síť jsou rozděleny na tzv. balíčky (pakety). Pokud je vysoká ztrátovost těchto balíčků, nepomůže vysoká rychlost připojení ani vynikající odezva.Rychlost.czProvozovatel: Adam HakenURL: rychlost.czGraficky nepříliš povedený portál, ale zato kvalitní měřič rychlosti internetového připojení. Ve výsledcích jsou zobrazeny základní údaje jako je IP, rychlost downloadu, rychlost uploadu a webová odezva zobrazující tři údaje – minimum, střed a maximum. Test je transparentní, provozovatel uvádí údaje, na jakém principu aplikace funguje. Při testu downloadu se postupně stahují soubory od velikosti 100 KB až po 5 MB, při testu uploadu se stahují soubory až do výše 1,5 MB. DSL.czProvozovatel: ASPA a.s.URL: www.dsl.cz/rychlost.phpTaké na tomto webu je patrné ohromné přehlcení informacemi, které většinou ani nemají mnoho společného s primárním měřením rychlosti. Rychlometr funguje uspokojivě s jedinou výtkou – termíny “rychlost připojení k internetu” a “rychlost stahování dat” jsou zavádějící a nepřesné. Navíc zde chybí měření uploadu a informace o odezvě je optimisticky nadhodnocena.Test-rychlosti.mojeip.czProvozovatel: René VraspírURL: www.test-rychlosti.mojeip.czSkromné rozhraní s graficky neoddělenými reklamními odkazy. Jednoduchá funkčnost, test zjistí pouze rychlost downloadu (stahování) dat z netu na počítač uživatele. Chybí měření uploadu a odezvy. Zajímavé je grafické porovnání s jinými typy připojení.Vše v jednom.czProvozovatel: Lukáš JankůURL: mereni-rychlosti.vsevjednom.czI zde nabízí web spíše obyčejnější vzhled bez lákavých tachometrů. Měření je přesné s možností určit si velikost testovacího balíku dat. Zjišťuje se upload i download. Odezva měřena není.Lupa.czProvozovatel: Internet Info, s.r.o.URL: nastroje.lupa.cz/mereni-rychlosti/Kvalitní měřič rychlosti s pěkným grafickým ukazatelem. Výhodná je možnost vybrat si velikost testovacího souboru. Informace o tom, co lze teoreticky stáhnout při aktuální rychlosti připojení může napovědět, zda se pouštět do předem prohraných bitev o stažení balíku dat, na který kvalita připojení nestačí.Speedmeter.czProvozovatel: ing. Tibor ČepčániURL: www.speedmeter.czGraficky úsporný vzhled, ale profesionální služba. Výsledky pro download i upload jsou zobrazeny v přehledných grafech, ze kterých vyplývá srovnání s typy internetového připojení. Pro měření odezvy lze nastavit počet měření a časový interval pro zjišťování naměřených údajů. Zajímavostí je jednoduchá funkce, která umožňuje odeslat výsledky do e-mailu známého. K dispozici je také měření rychlosti prostřednictvím javovské aplikace, ovšem ve výsledku si tento nástroj zaměnil upload za download (chyba v programu), což nezkušeného návštěvníka může pořádně zmást. U drtivé většiny připojení je upload menší než-li download, a nejinak tomu bylo u testovaného internetového připojení, přesto javovský speedmetr si výsledky zaměnil takto:Připojtese.czProvozovatel: ASPRA a.s.URL: www.pripojtese.cz/info.jsp?name=rychlostNenápadný odkaz a trochu složitější webová adresa vedou ke graficky povedenému a funkčně schopnému měřiči kvality internetového připojení. Nechybí údaje o uploadu, downloadu a také odezvě. Vynikající grafický styl a spolehlivá funkčnost.Tabulka kvality připojeníHorší připojeníDobré připojeníLepší připojeníOdezva>100 msOdezva<100 msOdezva<50 msDownload<256 KbitDownload>256 KbitDownload>512 KbitUpload<128 KbitUpload>128 KbitUpload>256 KbitAgregace>50Agregace<50Agregace<20Ztráta paketů>10%Ztráta paketů<10%Ztráta paketů<5%V orientaci ohledně kvality připojení by měla pomoci tato tabulka.ZávěremJe dobré vědět, zda váš poskytovatel internetu umožňuje stahovat a odesílat data rychlostí, za kterou si platíte měsíční paušál. Je také užitečné znát kromě samotných rychlostí i odezvu a míru agregace.

Pokračovat na článek


Hamachi – domácí síť LAN zprostředkovaná internetem

Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho serveru a já doufám, že je vás mnoho, tak vám jistě neuniklo, že v článku „Online hraní na internetu“ se objevila zmínka o velmi užitečném, leč ne zas tak známém prográmku HAMACHI. Hodně z vás ví, k čemu hamachi slouží, ale zároveň je tu nezanedbatelně velké procento těch, kteří tápou a nejsou si jisti. No a právě těmto čtenářům serveru Připojtese.cz je určen následující článek.O co se jedná a jak to funguje?Hamachi je prográmek, který na vašem počítači vytvoří virtuální počítačovou síť, skrze kterou můžete hrát veškeré hry, nebo sdílet data na internetu jako přes klasickou LANku. A jak to celé funguje?Hamachi si u vás na počítači vytvoří emulovanou síťovou kartu (něco jako virtuální mechanika u Alcoholu a Daemona) a díky této virtuální periferii se Hamachi sít začne chovat, jako by vaši kamarádi, připojení k této síti seděli ve stejné místnosti, jako sedíte vy. Hamachi po spuštění přidělí vašemu počítači unikátní IP adresu ve tvaru 5.XXX.XXX.XXX a podle obdobného klíče ji přidělí i vašim kamarádům. Nyní už nezbývá nic jiného, než začít hrát hry a sdílet fotky z dovolené, ale na tento okamžik si musíme počkat a do samotného závěru tohoto článku, protože nyní nás čeká instalace…Instalujeme!Nejprve je samozřejmě nutné Hamachi stáhnout, například z domovské stránky výrobce. Toto je uvítací tabulka, která vás informuje o faktu, že se chystáte nainstalovat program, který vytváří takzvanou VPN, neboli virtual private network (soukromou virtuální síť). Potvrďte tlačítkem „next“ a můžeme dál…Okýnko, kde jsou vypsány všem uživatelům tolik známé „terms & conditions“ jinak též „ujednání a podmínky“. Nyní zaškrtnete kolonku „I accept the agreements“ (souhlasím s podmínkami) a následně opět tlačítko „next“.1) Do této kolonky vyplníte cestu, kam má být Hamachi nainstalováno2) Do této kolonky vyplníte název složky, pod kterou budete mít Hamachi v nabídce Start3) Možnost zda – li chcete spouštět Hamachi po každém startu počítače4) Vytvoření ikonky na plochuV této tabulce si povšimněte jediného zaškrtávacího políčka. Ovlivňuje to, jestli budete přes Hamachi sdílet data, či nikoliv. V našem návodu je tato možnost vypnuta (disable-vypnuto; proto je možnost zaškrtnuta). Pro pokračování opět stiskněte tlačítko „next“.Průběh instalace. Jakmile bude možno postoupit dál tlačítkem „next“, učiňte tak…Seznámení se s interfacem Hamachi…1) tlačítko Power On/Off; zapíná a vypíná Hamachi2) tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě3) tlačítko setup pro nastavení4) tlačítko pro minimalizaci5) IP adresa (na tomto obrázku nebylo Hamachi spuštěno a tudíž je IP tvořeno samými nulami)6) aktuální status vašeho Hamachi7) tlačítko, sloužící k vypnutí Hamachi1) stavová obrazovka, kde si můžete změnit Nickname (přezdívku), nebo registrovat vaše Hamachi na verzi Premium (základní verze Free je zdarma a Premium je 30ti denní trial)2) nastavení ovládání oken v Hamachi3) nastavení systémových věci jako spuštění Hamachi po každém startu počítače, nebo povolení automatické aktualizace.4) bezpečnost – nastavení sdílení dat a nastavení blokování nově příchozích uživatelů5) zprávy – všemožné nastavení psaní v rámci Hamachi sítě6) smysl této záložky mi nějak unikl=)Hamachi už běží a my zakládáme síť…Nyní stiskneme tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a na výběr máme právě tyto dvě možnosti. Klikneme tedy na možnost „Create a new network“ – vytvoření nové sítě.V první řádku vyplníme jméno sítě (je nutné dát naprosto stejné jméno těm, kteří se chtějí připojit) a do dolního řádku se vyplní heslo. Oba tyto údaje pak poskytneme kamarádům, kteří se chtějí připojit na naši Hamachi síť.Takto vypadá Hamachi, když už je k vám někdo připojen…Hamachi síť už běží a my se chceme připojit…Připojování do sítě je stejné, jako její zakládání. Kliknete na tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a následně dáte „join an existing network“ – připojit se k existující síti.Do těchto dvou políček vyplníte údaje, které vám poskytne správce serveru. Jedná se o název sítě a její heslo (stejně jako v případě zakládání).Na závěr bych rád řekl, že jsem chtěl také přispět svojí troškou do mlýna a nemluvit jen v obecných „číslech“ a přidal i něco, co není obecné a tudíž všeobecně přínosné. Prošel jsem si pár diskusí kolem Hamachi, kde jsem našel jeden poměrně zásadní poznatek, o který byste neměli být ochuzeni. Může se vám totiž stát (jako se to stalo i mě), že když bude hrát přes Hamachi víc lidí, tak někteří připojení budou mít u svého jména a IP adresy zelené světýlko (standardní a správné), ale může se též stát, že někteří budou svítit žlutě. To znamená, jak správně poznamenal jeden účastník diskuse, že onen dotyčný má jinou verzi Hamachi, než ostatní, a proto doporučuji zapnout funkci automatické aktualizace, která zajistí, že už na tuhle nepraktičnost nebudete muset myslet.Další informace o Hamachi v češtině najdete na stránkách www.hamachi.cz.

Pokračovat na článek


Software ke stažení

Zde máte přehled nejaktuálnějších verzí programů volně ke stažení.Winamp - Nejlepší multimediální přehrávač. Verze 5.06 Full, Pro a Lite. DOSBox - Vynikající DOS emulátor. Pod kterým běží vetšina her a programů pod DOS. Spousty nastavení atd... Verze 0.63 pro Linux, Windows a Fedora Core 2 a 3. Linux Kernel - AC patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.9-ac11. Linux Kernel - MM patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc2-mm2. DC++ - P2P client založený na Direct Connect protokolu. Verze 0.667. Iso Buster - Vynikající program na práci s image soubory. Podpora pro image DAO (Duplicator), TAO (Duplicator), ISO (Nero, BlindRead, Creator), BIN (CDRWin), IMG (CloneCD), CCD (CloneCD), CIF (Creator), FCD (Uncompressed), NRG (Nero), GCD (Prassi), P01 (Toast), C2D (WinOnCD), CUE (CDRWin), CDI (DiscJuggler), CD (CD-i OptImage), GI (Prassi PrimoDVD), PXI (PlexTools), MDS (Alcohol), MDF (Alcohol), VC4 (Virtual CD), 000 (Virtual CD), B5T (BlindWrite), B5I (BlindWrite). Verze beta 1.6.0.27. RascalBoy Advance - Game Boy Advance emulátor pro Windows. Verze 1.2.8.5. Norton Antivirus Update - Update virové databáze ze 17.11.2004. UT2004 Patch - Nový patch pro Unreal Tournament 2004. Verze 3339 pro Linux a Windows. Linux Kernel - Linuxové jádro. Verze 2.4.28. pdfFactory - Tvorba PDF dokumentů přes tisk. Verze 2.29 Standard a Pro. FinePrint - Ovladač pro tiskárny pod Windows, který šetří náplně a papír s mnoha funkcemi. Verze 5.29. Kerio MailServer - Mail server s integrovaným antivirem McAfee. Verze 6.0.4 pro Linux, Windows a Mac OS X. Administrační konzole pro Linux a Windows. 602LAN SUITE - Mail server s antivirem, antispamem, firewallem s NAT, proxy serverem a web mailem. Verze 2004.0.04.1112. eMule - P2P client. Verze 44d. UltraISO - Soft na práci s image soubory. Podpora více, jak 19 formátů - BlindWrite *.BWI/*.BWT, CDSpace *.LCD, CDRWin *.BIN/*.CUE, CloneCD *.IMG/*.CCD, DiscJuggler *.CDI, Duplicator *.TAO/*.DAO, Easy CD Creator *.CIF, Fantom CD *.MDF/*.MDS, Farstone Virtual Drive *.VCD, Nero - Burning ROM *.NRG, Noum Vapor CDROM *.VaporCD, VCDROM Extension *.FCD, Virtual CD *.VC4/*.000, Virtuo CD Manager *.VDI. Verze 7.2.5.926. ATi CATALIST Driver - Ovladače pro grafické karty ATi Radeon pro Win XP/2000. Verze 4.1 beta. Teleport Pro - Vynikající software na offline prohlížení webových stránek. Stáhne komplet webovou stránku. Verze 1.29.2081. BlackICE PC a Server Protection - Vynikající program, který scanuje připojení a chrání PC před hackery a viry. A jako jiné antiviry scanuje disky na výskyt virů. Nezpomaluje PC ani připojení. Chová se jako klasický firewall a antivirus. Verze 3.6 pro desktop a server. Webmin - Software pro administraci UNIXu přes webové rozhraní. Verze 1.170 source a RPM. Norton Antivirus Update - Update virové databáze z 15.11.2004. Linux Kernel - MM patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc1-mm5. Linux Kernel - AC patch pro linuxové jádro. Verze 2.6.9-ac9. Linux Kernel - Patch pro linuxové jádro. Verze 2.4.28-rc3. Linux Kernel - Patch pro linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc2. XFree86 - Experimentálni, vývojářská verze X Serveru pro UNIX. Verze 4.4.99.17 Skype - Software na telefonování přes internet. Verze 1.0.0.100 pro Windows a 0.92.0.12 pro Linux Dynamic binary, Linux SuSE, Linux Mandrake a Linux Fedora Core 2. Memtest86 - Výborný software na testování paměti. Verze 3.2 pro Linux, Windows a DOS a ISO Image po bootování Memtestu. Connection Meter - podpora přípojení prostřednictvím analogového modemu, ADSL, ISDN, CDMA, GPRS, WiFi, kabelové televize atd. ve Windows 95/98/ME/NT/2000/XP. Program sleduje a eviduje cenu za připojení, obsahuje velmi účinnou ochranu před podvodným připojením, antidialer, na draze placené telefonní linky, SMS bránu a mnoho dalších užitečných funkcí. Verze 5.8.3. ATi CATALIST Driver - Ovladače pro grafické karty ATi Radeon pro Win XP/2000. Verze 4.11. Zinc - Vynikající emulátor automatů založených na hardware Sony PlayStation. Obsahuje systémy od Capcom, Taito, Konami, Tecmo, Namco, atd. Verze 1.0.2 pro Windows. xmame/xmess - UNIX port MAME/MESS emulátoru. Verze 0.88. ObjectDock - Free software, který slouží jak na spouštění prgramů, tak jako task manager. Verze 1.05 build 505. Print2PDF - Software na konverzi jakéhokoliv dokumentu, nebo obrázku do PDF přes ovladač tiskárny. Verze 4.1.04.1109. Ad-aware SE Reference File - Aktualizace pro Ad-aware. SE1R18 8.11.2004. Pop up Blocker - Kvalitní pop up blocker. Verze 6.0.3.b. renattach - Nástroj na přejmenovaní nebo odstranění možných nebezpečných příloh v emailu. Verze 1.2.2 pro UNIX. Tag&Rename; - Software na přejmenování hudební kolekce použitím tagů, tvorba a editace tagů. Podpora mp3 (ID3v1, ID3v2.2, ID3v2.3 and ID3v2.4 tags), MusePack mpc/mp+ (APEv1, APEv2 a ID3v1 tags), Windows Media wma, asf a wmv files, Ogg Vorbis a Flac (vorbis comments), Apple iTunes a iPod aac (m4a) soubory včetně mp4, lossless m4a a protected m4p soubory, monkey’s audio, wav pack, optim frog, flac, Apple a Windows Media lossless formáty. Verze Linux Kernel - Patch pro linuxové jádro. Verze 2.4.28-rc2. Linux Kernel - MM patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc1-mm4. Linux Kernel - AC patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.9-ac7. AbiWord - Náhrada za MS Word. Verze 2.0.14 pro Linux zdrojový kód, Fedora Core 1 Linux, Fedora Core 2 Linux, Red Hat Linux 9 a Windows. AbiWord - Náhrada za MS Word. Verze 2.1.98 vývojová verze pro Linux zdrojový kód, Fedora Core 1 Linux, Fedora Core 2 Linux, Red Hat Linux 9, Mandrake Linux, Windows a Mac OSX. xine - Vynikající multimediální přehrávač pro Linux. Verze 1-rc7 source a Slackware. GQview - Vynikající grafický prohlížeč pro Linux. Verze 1.5.4 zdrojový kód a RPM (RedHat 9, Fedora Core 1). Samba - Server pro UNIX, který funguje jako doménový server, umožnující sdílení souborů a tiskáren v Microsoftí síti. Výkonnější UNIXová náhrada za MS Windows Server. Verze 3.0.8.ATi Linux Driver - Ovladače pro grafické karty ATi. Verze 3.14.6 pro Linux Xfree86 4.1.0, Xfree86 4.2.0 a Xfree86 4.3.0. Norton Antivirus Update - Update virové databáze z 10.11.2004. ZoneAlarm Free - Osobní firewall. Verze 5.5.062. ZoneAlarm Pro - Osobní firewall. Verze 5.5.062.

Pokračovat na článek


20 počítačů do 30 000 Kč v testu

Počítače za vysvědčeníLoňský test počítačů za vysvědčení zaznamenal velký čtenářský ohlas, a tak jsme se jej rozhodli letos zopakovat. Vývoj však jde rychle dopředu, takže se testu tentokrát zúčastnily už zcela jiné stroje s jiným vybavením.Vysvědčení se blíží a s ním i termín možného nákupu počítače. Názory na to, zda odměňovat za výsledky ve škole, se samozřejmě různí, ale koupit studentovi počítač před prázdninami je možné i z ji-ných důvodů než pouze kvůli dobrému prospěchu. Zkrátka by neměli přijít ani ti méně úspěšní, protože počítač není pouze zdrojem zábavy, ale je i zdrojem poučení, a tak by mohl k lepším výsledkům alespoň trochu napomoci. Ale to už se dostáváme k tomu, proč vůbec počítač žákovi nebo studentovi koupit.Proč kupovat PC?Počítač může studujícímu člověku sloužit k mnoha účelům. Málokdo už dnes například chce psát delší texty na stroji nebo rukou, k dispozici jsou také různé výukové programy na CD-ROM, které mohou získávání vědomostí zpestřit i obo-hatit, a internet je bohatou studnicí informací a výborným komunikačním prostředkem. Nesmíme zapomenout ani na počítačové hry, které alespoň v některých případech cvičí postřeh, krátkodobou paměť, logické uvažování a většinou i angličtinu, a hlavně na to, že příjemnou formou přivedou studenty k počítači. Snad každý si rád občas nějakou tu hru zahraje.Už pouhé seznámení s počítačem a pochopení jeho ovládání se dnes velmi cení a považuje se za součást vzdělání. Bez znalosti základů práce na PC se těžko shání slušně placené zaměstnání, a tak se pořízení PC může stát dobrou investicí do budoucna. Výpočetní technika se pro někoho může stát koníčkem, který se později změní v za-jímavou, a někdy i dobře honorovanou práci. To jsou ale samozřejmě jen některé důvody pro nákup počítače. Nyní se podívejme na to, jak by mohl počítač pro žáky a studenty vypadat a co by měl obsahovat.Jaký počítačV loňském testu se objevily počítače s cenou do 40 000 Kč s DPH. Letos jsme cenový limit posunuli trochu níže, tedy na 30 000 Kč bez DPH, protože doba je nedobrá a málokdo si může dovolit utratit za počítač více peněz. I 30 000 Kč je pro někoho příliš. Většina firem, které nám do testu počítač půjčily, se cenový limit snažila beze zbytku vyčerpat, a tak cena počítačů v testu byla často těsně pod hranicí 30 000 Kč. Pouze firmy Computer City, Libra Electronics a AT Computers nabídly do testu počítače s vý-razněji nižší cenou (úplně nejlevnější byl počítač Leo Easy 300 od firmy Libra Electronics), které mohou být zajímavé pro méně majetné zájemce.Vejít se do hranice 30 000 Kč a zároveň nabídnout výkonný počítač vhodný pro provozování kancelářských a multimediálních aplikací a také pro hry není vůbec jednoduché. Najde se totiž jen málo možností, kde ušetřit. Absolutním minimem je dnes 32 MB paměti a nikdo také testovaný počítač menší pamětí nevybavil - většina obsahovala 64 MB paměti, a jeden dokonce 128 MB. Také na pevném disku se těžko šetří - 3,2GB disk je přijatelný, i když větší je samozřejmě lepší, ale menší disky už dnešním požadavkům nevyhovují. Co se týká monitoru, pro domácí použití ještě stačí 15" monitor a jím také naprostá většina firem své počítače doplnila. Počítač pro studenty, který neobsahuje mechaniku CD-ROM ani zvukovou kartu, je také těžko představitelný, a myš a klá-vesnice musí být u každého PC. A teď - na čem ušetřit?Výběr procesoru, komponent i počítačových doplňků jsme nechali na jednotlivých firmách s upozorněním, že počítač, který do testu zapůjčí, má být určen pro žáky a stu-denty. Měly se tedy vyrovnat s podobnou situací, jako když do obchodu přijde zájemce, který chce počítač pro studenta a čeká, co mu bude doporučeno. Každá firma pochopitelně nabídla trochu jinou sestavu a dala přednost něčemu jinému.Některé firmy vybavily svůj počítač ještě dalšími doplňky, většinou reproduktory, joystickem či modemem, který umožní přístup k internetu. U počítačů se však objevila i slu-chátka, multimediální klávesnice (rozšířené o tlačítka pro ovládání hlasitosti a me-chaniky CD-ROM) a také zvu-ková karta s radio-tu-ne-rem; mno---ho firem dodá s po--čítačem i zají-mavé programy, hry a multimediální tituly čekali jsme jich ale více. Řada firem sáhla v případě grafické karty po modelu určeném speciálně pro hry, tedy po kartě Voodoo3 2000, jejíž použití se promítlo v lepším hodnocení herních testů. Někdo dal přednost většímu, tedy 17" monitoru nebo mechanice DVD před mechanikou CD-ROM, což není špatná volba. To vše jsme v celkovém hodnocení samozřejmě zohlednili.Jak jsme testovaliPočítačové sestavy jsme se snažili hodnotit komplexně. Výkon jsme měřili pomocí našich standardních nízkoúrovňových testů i testů aplikačních, které podají obrázek o výkonu počítače při provozování kancelářských a grafických aplikací. Výsledky jednotlivých testů najdete v tabulce a u po-čítače naleznete i hod-nocení celkového výkonu. Dále jsme pomocí herních testů hodnotili výkon grafických karet a použitelnost jednotlivých počítačů pro hraní her, i když samozřejmě ne každý chce na počítači hry hrát, a počítače speciálně určené pro hry jsme do našeho testu ani nechtěli. Při testování jsme použili populární hru Quake II, která vy-užívá rozhraní OpenGL; toto rozhraní všechny grafické karty nepodporují. Jinak totiž musí hra běžet v softwarovém režimu s mnohem horšími výsledky. Dále jsme použili hru Incoming, která využívá rozhraní Direct3D (nainstalovali jsme nejnovější verzi 6.1) od firmy Microsoft a při běhu na kartách Voodoo3 využívá rozhraní Glide. U her jsme měřili průměrný počet obrázků za sekundu, které je počítač schopen spočítat a zobrazit.Měřili jsme také přenosové rychlosti a přístupové doby pevných disků a mechanik CD-ROM. V případě mechanik DVD jsme měřili přenosovou rychlost a přístupovou dobu nejen v režimu DVD, ale i v režimu CD-ROM. Výkon není všechno a někdo dá přednost raději značce, většímu monitoru, lepší výbavě nebo nižší ceně. To, čím je počítač vybaven, najdete v tabulce, a výbavu jsme zhodnotili i celkově jednou známkou. Samozřejmě nejsou reproduktory jako reproduktory - některé jsou kvalitnější, výkonnější atd.; i na to jsme pochopitelně brali ohled, podobně jako u dalších doplňků, které jednotlivé firmy ke svým počítačům dodaly. Nezapomněli jsme ani na hodnocení provedení počítače, tedy na vhodné uspořádání jeho jednotlivých komponent ve skříni nebo na správné svázaní a upnutí kabelů.Student většinou začne s málem a po-stupně chce podle požadavků svůj počítač dále rozšiřovat nebo zvyšovat jeho výkon. V tabulce tedy naleznete i počet volných slotů ISA a PCI, které další rozšíření umožňují, a také počet volných pozic v počítačové skříni pro další mechaniky a další hardwarové doplňky. V testu jsme se nejčastěji setkali s pro-cesory Intel Celeron, ať už ve verzi SEPP (Single Edge Processor Package) určené pro Slot 1, nebo ve verzi PPGA - Plastic Pin Grid Array pro Socket 370. V ně-kte-rých počítačích byl procesor Celeron PPGA umístěn v redukci, která se vkládá do Slotu 1. Tato kombinace je totiž levnější než procesor ve verzi SEPP, a navíc procesory ve verzi SEPP se již špatně shánějí. Slot 1 má samozřejmě své výhody v tom, že procesor Celeron je později možné zaměnit za výkonnější Pentium II nebo Pentium III. V testu ovšem nechyběly ani počítače s proce-sory od firem AMD nebo Cyrix, i když ani jeden z nich výkonnostně nijak nepřesvědčil.Výběr počítačů na našem trhu je skutečně veliký. V testu se nakonec sešlo 20 počítačů od nejrůznějších firem. Zájemci o počítač tedy mají z čeho vybírat. V porovnání se stroji, které se zúčastnily loňského testu, je výkon těch současných mnohem vyšší. Pro provozování běžných aplikací stačí bezpečně úplně všechny počítače z testu. Pro provozování náročnějších her však některé vhodné nejsou, což je dáno především použitou grafickou kartou. VýsledkyPodle očekávání dopadly v herních testech v průměru lépe počítače s novou grafickou kartou Voodoo3 2000, protože grafická karta společně s procesorem rozhoduje o počtu možných "frames", které lze zobrazit za jednu sekundu. Hned za těmito počítači se většinou umístily počítače s kartou s čipem nVidia Riva TNT, ostatní byly slabší. V hrách si velmi dobře vedl počítač Mironet 3018M, který se prosadil jak ve hře Quake II, tak ve hře Incoming. Počítače Leo Easy 300, Compaq Presario 2282 a Yakumo Pro Family 366 nejsou pro 3D aplikace a hry vhodné, a některé testy se jim dokonce nepodařilo vůbec absolvovat. V daném rozlišení totiž jejich grafická karta nebyla schopna pracovat nebo nestihla obraz zpracovat. Pro 2D hry však tyto počítače stačí, a navíc jde o počítače, které jsou levnější. Pokud tedy někdo touží po počítači, na kterém se dají hrát nejnovější 3D hry, doporučujeme počítač s kartou Voodoo3 a nej-méně 64 MB paměti. Z pro-cesorů - díky současným příznivým cenám - pro levnější počítače nabízí nejvíce procesor Intel Celeron.Ukázalo se, že levnější pevné disky poskytují dostatečný výkon pro domácí použití. Výkonnější disky často zklamaly kvůli tomu, že nebylo využito jejich rozhraní ATA/66, které základní desky zatím nepodporují. Musely proto běžet v mno-hem pomalejším režimu.V testech si nejlépe vedl počítač Mironet 3018T, ale kvůli horšímu monitoru a také kvůli tomu, že v jeho ceně není započten systém Windows 98, který by si většina uživatelů asi musela stejně pořídit (i když proti systému Linux nic nemáme), jsme mu nakonec ocenění Chip Tip neudělili. Získal je počítač firmy Softcom, u něhož se nám líbil jak výkon, tak výbava. Dodává se totiž se 17" monitorem a slušnými reproduktory. Naší pozornosti neunikl ani počítač firmy Suma, který si velice dobře vedl v aplikačních testech a měl výbornou výbavu. Jen kvůli starší grafické kartě nedosáhl takových výsledků v herních testech. I přesto jsme mu Chip Tip udělili.Ocenit jsme chtěli i jeden počítač s nižší cenou. Uvažovali jsme o počítači Triline, který za cenu asi o 5000 Kč nižší, než za jakou se prodávala většina soupeřů, nabízí přijatelný výkon, ale vzhledem k horšímu provedení jsme mu ocenění nakonec neudělili. U počítače Yakumo byla cena ještě příznivější, ale zklamal nás dodaný monitor.Úspěšní i méně úspěšní studenti si tedy mohou vybrat z široké nabídky počítačů a prázdniny, nebo alespoň jejich část, mohou strávit u obrazovky monitoru. Věříme, že náš test jim i jejich rodičům v rozhodování při nákupu alespoň trochu pomůže.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek


Hitachi

Hitachi je přední společností v oblasti televizorů s plochými panely A SOUČASNĚ i v technologiích výroby harddisků (HDD) – a nyní poprvé je spojila v řadě X. Velikost nespočívá jen v rozměrech – plazmové televizory P50XRO1 s úhlopříčkou 50 palců (127 cm) a P60XRO1, který má úhlopříčku 60 palců (153 cm), jsou vybaveny vestavěnými harddiskovými rekordéry s kapacitou 250 GB a dvěma tunery pro digitální vysílání. Diváci si nyní mohou přednastavit začátek záznamu nebo začít nahrávat okamžitě, pozastavit sledování živého vysílání („live pause“) i využívat funkci „chase playback“ (souběžný záznam i sledování) a současně mají přístup k bezplatným televizním kanálům – a to vše je integrováno v jediném televizoru. Pro ty, kdo mají doma méně místa, nebo nepožadují funkce nahrávání, nabízí LCD model L37XO1 s úhlopříčkou 37 palců (94 cm) totéž HD rozlišení 1920 x 1080 a funkce pro rozšíření obrazu jako mají plazmové modely kombinované s revoluční technologií výroby LCD panelů IPS Alpha a obnovovacím kmitočtem 100 Hz. Technologie IPS Alpha pomáhá LCD panelům vytvořit jasnější obraz s vyšším kontrastem, jenž zůstává konzistentní i při pohledu z extrémních pozorovacích úhlů a radikálně mění úroveň zážitku ze sledování obrazu na LCD obrazovkách. Richard Bass, hlavní manager divize Display Products společnosti Hitachi Digital Media Group k tomu říká: „Stále větší dostupnost programů ve vysokém rozlišení a nové platformy médií, jako například Blu-ray disky, si žádají novou generaci plochých obrazovek. V prostředí HD je kvalita obrazovky vším – televizor je posledním a nejdůležitějším článkem v řetězci, který obraz zpracovává. U řady X vzala společnost Hitachi své dosud nejlepší plazmové a LCD obrazové technologie a využila jejich nasazení na maximum. A jelikož každý jednotlivý komponent je výhradně a přímo dílem společnosti Hitachi, všechny navzájem spolupracují v dokonalé harmonii. Řada X je jasným vyjádřením našeho postoje, že ohledně kvality neděláme žádné kompromisy. Všechny modely jsou vyrobeny podle našich nejpřísnějších specifikací v novém evropském výrobním závodě společnosti Hitachi v České republice.“ Podle Richarda Basse je výsledek jasný: „Když spatříte HD program na plochých televizorech řady X, okamžitě si uvědomíte, co vysoké rozlišení skutečně znamená. Je to zážitek, o který filmoví tvůrci, vývojáři her a programátoři usilovali – skutečné uplatnění HD, Blu-ray médií a konzolí příští generace.“ Plazmové televizory nabité funkcemiModely P50XRO1 a P60XRO1 mají vestavěné harddiskové (HDD) rekordéry s kapacitou 250 GB a dva tunery digitálního vysílání – představují tak nejlépe vybavené plazmové televizory ve své třídě. Umožňují uživatelům pozastavit příjem živého vysílání, nahrávat pořady a souběžně sledovat jiné, nastavit si nahrávání pořadů předem – a poskytují tak uživatelům mnohem větší komfort a přednosti na vysoké úrovni. Proč čekat, když se můžete mezitím dívat? Pro maximální pohodlí tyto televizory nabízejí funkci „chase playback“, takže se můžete začít na pořad dívat, přestože jeho nahrávání ještě neskončilo. Tyto plazmové televizory jsou ideálním řešením domácí zábavy pro montáž na stěnu, které nepotřebuje žádné další doplňky – nicméně stejně tak dobře je můžete rozšířit o samostatné HDD rekordéry (digi boxy) a zvýšit tak kapacitu jejich záznamu. Pro ty, kdo od svého televizoru chtějí více než jen sledování televizních programů, nabízejí všechny modely (včetně LCD televizoru) porty HDMI prakticky umístěné buď v čelním panelu nebo z boku. Díky tomu je snadné k televizoru připojit videokamery, DVD a Blu-ray přehrávače a herní konzole, aniž by bylo nutné složitě manipulovat s kabely v zadní části přístroje. Procesor ‘Movie FRC’ slouží pro převod obrazu z filmového plátnaŘada X je první produktovou řadou vybavenou jedinečnou technologií společnosti Hitachi ‘Movie FRC’ pro převod snímkového kmitočtu, jež mohutně vylepšuje zážitek při sledování filmů. Většina televizorů při převodu filmové předlohy, která bývá natočena rychlostí 24 snímků za sekundu, pro dosažení formátu vhodného pro domácí projekci jednoduše každý snímek zopakuje. Na televizorech s menší obrazovkou si divák nemusí téměř ničeho všimnout, nicméně na velkých formátech tento způsob může při horizontálním pohybu kamery vytvářet chvění obrazu, které působí rušivě a unavuje zrak. Jedinečná technologie společnosti Hitachi tento efekt eliminuje díky vestavěným inteligentním obvodům, jež chybějící snímky vytvoří – pečlivě je vypočítá z obou sousedících a zaplní tak body, které by v mezisnímcích chyběly. Díky tomuto procesu jsou pohyby a přechody mezi scénami nanejvýš plynulé, takže sledování obrazu je mnohem příjemnější a oči diváka se mohou lépe uvolnit – což je pro velkoformátové zobrazení ideální. Výsledek je účinný stejně pro programy ve standardním nebo HD rozlišení. Modely P50XRO1 a P60XRO1 navíc dokáží zpracovat formát 1080 p 24 a jsou proto ideální pro promítání filmů ze současných Blu-ray a HD DVD přehrávačů. Picture Master je mistrem dokonalého obrazuDíky implementaci vyhlášeného procesoru společnosti Hitachi pro zpracování obrazu zvaného Picture Master – ovšem ve verzi pro „úplné HD rozlišení“ – představuje řada X vyvrcholení mnoha let vývoje. Tento systém pracuje s barevnou hloubkou 16 bitů a používá 3D řízení barev pro vytvoření věrnějších pleťových tónů, látek a textur, které můžete téměř vnímat hmatem, a předmětů z vyšším prokreslením detailů povrchu. Kromě těchto nových posunů v realistickém zobrazení zajišťuje dvojí dynamický enhancer vynikající reprodukci zářivých a lesklých ploch – což jsou tradičně povrchy, jejichž zobrazení bývá nejobtížnější, a to i v HD. Celkově vypadá obraz čistější a svěžejší – také díky digitálnímu potlačení šumu, které odfiltruje rušivé matoucí signály a poskytuje tak dokonalý obraz – ideální pro větší obrazovky televizorů řady X. Protože na image záleží nejvíce…Je celkem pochopitelné, že nejlepší HD obraz by měl mít také co nejkrásnější rám. Společnost Hitachi vynaložila veškeré úsilí, aby jediné, co se vyrovná kvalitě řady X, byla úroveň jejího vzhledu. Všechny modely se vyrábějí v novém závodě, který byl vybudován právě pro tento účel v České republice podle nekompromisně vysokých nároků společnosti Hitachi. Televizor P50XRO1 je navržen tak, aby vyvolal zasloužený obdivný výdech. Má štíhlé tělo z akrylátů s vysokým leskem a tenký, matně letecky černý rámeček. Jako standardní doplněk se dodává motorem ovládaný stojan a celkový dojem mohou doplnit super štíhlé reproduktory ve spodní části televizoru. Model P60XRO1 má atraktivní pololesklé provedení – vyzařuje svůj ušlechtilý původ a dodává se s odnímatelnými reproduktory a pevným stojanem, který ti, kdo si televizor přejí integrovat do svého řešení domácího kina, mohou snadno odejmout.

Pokračovat na článek


Česko na cestě K DIGITALIZACI

Digitální terestrické vysílání je právem považováno za jednu z hlavních perspektiv v rozhlasovém a televizním vysílání ve třetím tisíciletí.K objektivním pozitivním důvodům pro přechod na digitální vysílání patří především zlepšení technické kvality televizního přenosu a obrazu spolu s širším využitím možností doplňkových datových služeb. V našich podmínkách pak k významným výhodám digitálního vysílání patří časově již blízké zásadní zvýšení programové nabídky a rozšíření plurality vysílání, dosud u nás omezené technickými kapacitními limity analogového způsobu vysílání.K dalším faktorům působícím ve prospěch DVB se dá řadit celkový technologický rozvoj v IT průmyslu a ve výrobě elektrotechniky. Velmi významným impulzem pro digitální vysílání je i jeho postupný rozvoj v sousedních evropských státech.Vytvořit dostatečný prostorPřechod na digitální vysílání v Evropě a výsledky mezinárodních jednání o přerozdělení kmitočtového spektra vedou k postupnému omezování a ukončení analogového vysílání, které je již technologicky i kapacitně značně limitováno. K vytvoření dostatečného prostoru pro budoucí digitální vysílání v ČR je ale nutné v nejbližším období uvolnit kmitočty dosud využívané pro analogové televizní vysílání tak, aby mohly být kompletovány další nové digitální sítě. V současnosti jsou k dispozici tři územně omezené sítě, provozované třemi telekomunikačními operátory.Vysílání na dočasných přechodných digitálních sítích navázalo na několikaleté experimentální projekty (od roku 2000). V loňském roce došlo k zahájení řádného digitálního vysílání, ovšem jen několika již licencovaných televizních a rozhlasových programů a na omezeném území - především ve velkých městech a přilehlých aglomeracích. Dnes je v ČR k dispozici také možnost televizního příjmu prostřednictvím satelitu, kde již digitální vysílání probíhá v systému DVB-S nebo díky službám kabelových operátorů. V případě distribuce prostřednictvím kabelové televize bylo i u nás letos zahájeno digitální vysílání DVB-C.Dotkne se každéhoDigitalizace vysílání představuje konkrétní příklad konvergence vysílání a telekomunikací. Nástup digitálního vysílání ale samozřejmě nelze považovat za úplně jednoduchou záležitost. I s ohledem na fakt, že změna způsobu televizního a rozhlasového příjmu se dotkne prakticky všech obyvatel, kteří si pro digitální příjem musí pořídit tzv. set top boxy nebo rovnou integrované digitální přijímače, jde také zároveň do jisté míry i o věc „politickou“.Problematická je též přechodná etapa souběhu obou způsobů vysílání a nevyhnutelná duplicita nákladů především u dosavadních provozovatelů vysílání a také vypořádání přechodu současných provozovatelů na nové technologie přenosu při zachování jejich základních zákonných práv a případných nároků.Přechod na digitální vysílání neprobíhá ani v řadě zahraničních evropských zemích zcela jednoduše a bez problémů. Také v České republice nevychází celý proces z jednoduchých a pro tak náročnou komplexní změnu příznivých podmínek. Naše země patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem televizních programů - jedná se asi o 80 % veškerého obyvatelstva.Podobně nevýhodné poměry jsou z evropských států zřejmě pak už jen v Chorvatsku. Naopak například v Německu, kde došlo v Berlíně k úplnému vypnutí analogového vysílání již před několika lety, se jednalo o změnu způsobu televizního příjmu pouze asi u 6 % obyvatel.Ohledně perspektivy digitalizace zatím stále hovoříme zejména o trhu televizním, digitální rozhlas zatím nemá na růžích ustláno ani v zahraničí, kde je digitální vysílání v plném provozu delší dobu.Domácí rozhlasový trh se navíc dlouhodobě potýká s určitou přeplněností rozhlasových formátů.Jedno z nejsložitějších obdobíPřechod na digitální vysílání v České republice je jedním z nejsložitějších období, kterým elektronická média v posledních letech procházejí. Celý proces, a hlavně přípravy na tento technologický zlom probíhají i u nás již od minulého století. Už v roce 2000 byla zpracována první koncepční představa o přechodu z analogového na digitální vysílání. V té době již probíhalo experimentální digitální vysílání provozované českými Radiokomunikacemi a. s. a společností Czech Digital Group. První strategický dokument vznikl v rámci činnosti meziresortní Skupiny pro digitální vysílání (SDV) při Radě pro rozhlasové a televizní vysílání již v létě roku 2000 a stal se základem budoucí Koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR, kterou přijala vláda v roce 2001. Po volbách v roce 2002 bylo rozhodnuto o vzniku nového samostatného Ministerstva informatiky ČR. V roce 2003 bylo Ministerstvo informatiky ČR pověřeno i agendou spojenou s digitalizací. Práce se hlavně soustředily na zcela nový telekomunikační zákon -o elektronických komunikacích.Vláda uložila ministerstvu informatiky, aby ve spolupráci s ministerstvem kultury zpracovalo aktuální podobu Koncepce přechodu na digitální vysílání. Tento dokument vzala poté v roce 2004 česká vláda na vědomí jako tzv. Koncepci zahájení digitálního vysílání v České republice pro roky 2004-2008. Současně bylo rozhodnuto o vypracování zcela nového strategického plánu pro digitální vysílání v průběhu dalšího roku. Na konci roku 2004 vyhlásila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) podle tehdy platného zákona nové licenční řízení na digitální televizní licence pro pozice ve dvou multiplexech, vždy s kapacitou pro 4 TV programy - síť „B“ a síť „C“ (síť „A“ nebyla předmětem tendru, neboť již v té době byla plánována pro programy České televize).K dispozici bylo tehdy celkem 8 programových pozic, některé z nich byly vymezeny pouze pro regionální vysílání. Tendr byl v počátku kritizován poslanci Parlamentu a Rada byla žádána o vyčkání na přijetí zákonných úprav. Soutěž se nakonec protáhla na mnoho měsíců a RRTV jej ukončila na jaře letošního roku, když rozhodla o udělení prvních digitálních licencí. Nové licence získaly programy s poměrně bohatou programovou nabídkou -jedná se o projekty Z1, Febio TV, TV Pohoda, RTA, TV Barrandov, TV Óčko.Letošek zlomovým milníkemRok 2006 se pak z hlediska digitálního vysílání v České republice stává celkem zlomovým milníkem. Kromě projednání a závěrečného schválení novely mediálního zákona a dalších souvisejících předpisů připravilo letos ministerstvo informatiky ve spolupráci s ministerstvem kultury zcela novou Koncepci rozvoje digitálního vysílání v ČR. Po poměrně široké diskusi a za spolupráce s dalšími institucemi, zejména s Českým telekomunikačním úřadem, vznikl zcela nový dokument, reagující na aktuální skutečnosti ve vývoji digitálního vysílání u nás.Byl jmenován Národní koordinátor pro digitální vysílání v ČR a jeho zástupce, vznikla Národní koordinační skupina (NKS) pro digitální vysílání a schváleny byly základní principy informační a komunikační kampaně k rozvoji digitálního vysílání v ČR.Obecným úkolem pro NKS je zajistit podporu rozvoje digitálního vysílání v ČR. Ve své činnosti NKS v žádném případě nenahrazuje kompetence a odpovědnost samostatných nezávislých regulátorů nebo kompetentních orgánů státní správy, ale zajišťuje meziresortní provázanost a koordinaci všech postupů.NKS připravuje realizaci informační a komunikační kampaně v jednotlivých etapách celého procesu (podrobněji na str. 16).Schválený Statut NKS upravil pravidla fungování NKS, a především možnost vzniku pracovních skupin. V první fázi byly vytvořeny skupiny: technická, legislativní a skupina pro trh a obsah. NKS se v současnosti soustředí i na hledání dalších možností financování a podpory celého procesu digitalizace včetně využití evropských fondů nebo případně spolupráce s neprofitními asociativními projekty.Významným dokumentem, který je zakomponován jak v koncepčních materiálech, tak i v legislativě, je vytvoření Technického plánu přechodu (TPP). Dokument, který má charakter tzv. opatření obecné povahy, dokončuje ČTÚ.„Jízdní řád“ digitalizaceTPP se stává jakýmsi „jízdním řádem“ české digitalizace, ve kterém jsou zahrnuty časové a technické postupy při ukončování analogového vysílání na jednotlivých vysílačích a v příslušných oblastech spolu s harmonogramem zahajování digitálního vysílání. Poměrně vzrušená debata se v poslední době vedla kolem konečných termínů vypnutí, když zejména noví držitelé digitálních licencí přirozeně požadují co nejrychlejší postup vypínání analogu. Očekává se přijetí kompromisního řešení, které by nevytvářelo zbytečné časové prodlevy při respektování stávajících závazků a práv dosavadních provozovatelů.Současní provozovatelé celoplošného vysílání mají podle zákona nárok na další nové bonusové licence, budou-li souhlasit s TPP a umožní-li tak rychlejší ukončení analogového vysílání a dispozice uvolněných kmitočtů pro digitální vysílání.Konečný termín ukončení analogu je podle Evropské komise očekáván do roku 2012, stejně tak je i ve schválené Koncepci. Aktuální plán předpokládá ukončení televizního analogového vysílání v ČR do konce roku 2010 s tím, že je možné ještě v průběhu celého procesu tento termín zkrátit.Po dohodě všech zainteresovaných provozovatelů a s ohledem na postup digitálního vysílání v sousedním Německu a s tím spojenými problémy, včetně rušení televizního signálu v českém pohraničí, bude zahájen pilotní projekt vysílání DVB-T a definitivního vypnutí analogu v oblasti Domažlicka - proces bude zahájen již v závěru letošního roku a skončí na jaře 2007. Následně se předpokládá podobný postup v případě vysílače Buková hora na severovýchodě Čech. Další regiony budou řešeny již podle Technického plánu přechodu.Ještě mnoho času, úsilí i penězV letošním roce se tak po dlouhých přípravách a po poměrně složitých jednáních podařilo zkompletovat základní koncepční a legislativní podmínky pro plnohodnotné zahájení digitálního vysílání, se všemi jeho výhodami a novými možnostmi. Český divák tak již v průběhu příštího roku bude mít možnost prostřednictvím terestrického příjmu sledovat podstatně větší počet domácích televizních programů v digitální kvalitě.I přes optimismus je ale třeba počítat s tím, že celý proces přechodu na digitální vysílání si u všech zainteresovaných subjektů a institucí vyžádá ještě mnoho času, úsilí a samozřejmě i finančních nákladů.Změna způsobu rozhlasového a televizního vysílání na digitální se dotkne prakticky všech obyvatel.ČR patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem.*** DIGITALIZACE V ČRV návaznosti na dohody mezinárodní telekomunikační unie ITU a závěry konference o přerozdělení kmitočtového spektra v Ženevě v letošním červnu disponuje Česká republika kapacitou pro asi 6 celoplošných sítí. První 4 sítě jsou již telekomunikačním regulátorem ČTÚ vyčleněny pro digitální vysílání v systému DVB-T, další sítě budou kompletovány po ukončení analogového vysílání s tím, že je možné jejich využití pro mobilní digitální vysílání nebo pro vysílání v systému vysoké obrazové kvality HDTV (High Definition TV). Dosavadní 3 sítě budou transformovány na definitivní sady kmitočtů pro celoplošné televizní vysílání a vznikne také zcela nový digitální multiplex pro veřejnoprávní média. Jedna digitální síť při současné nejběžněji používané kompresní technologii umožňuje vysílání 4 až 5 televizních programů.DIGITALIZACE A LEGISLATIVAPřechod na digitální vysílání vyžaduje také nezbytné legislativní úpravy. Dosavadní období, které bylo zejména v mediální oblasti v předchozích letech poměrně silně poznamenáno konfliktem kolem televize Nova nebo kontroverzemi v ČT na přelomu století a všemi změnami v mediálních Radách, vedlo k postupnému vtažení politiky do řešení jinak spíše technických věcí. Projednávání mediální legislativy je vždy poznamenáno poměrně dlouhými diskusemi. Podobně tomu bylo i v případě tzv. digitální novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/01 Sb. z roku 2001). Původní záměr projednat a schválit zákonné úpravy pro digitální vysílání v rámci nového zákona o elektronických komunikacích se nepodařilo splnit a v roce 2004 bylo řešení legislativního rámce pro digitální vysílání na základě politické dohody vyčleněno a ponecháno jako samostatné návazné řešení ve formě vlastní samostatné novely zákona.         Projednávání tohoto návrhu pak v Parlamentu ČR probíhalo v několika etapách a po několikerém přerušení a vrácení zpět k projednání do příslušných parlamentních výborů byl konečný návrh po téměř 18 měsících definitivně přijat až v květnu 2006. Nová zákonná úprava řeší nově mj. i základní vztahy mezi účastníky digitálního vysílání a podmínky pro udělování digitálních licencí. Zákon spolu s dalšími normami plně respektuje požadavek Evropské komise a příslušných evropských direktiv na oddělení regulace obsahu vysílání od regulace přenosu.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek


Jak tisknout s barevným profilem?

Manipulování s barvenými profily je důležitá část práce náročnějšího fotografa. Existuje bezpočet knih pojednávající o správě barev, o různých barevných profilech atd. Pokud pracujete ale výhradně s formátem *.jpg, v sRGB, v 8 bitech a fotky posíláte do komerčního minilabu přes internet, můžete povětšinou kapitoly o správě barev přeskakovat (maximálně si zkontrolujte, zda máte ve Photoshopu nastaven pracovní profil sRGB, tovární minilaby s jiným většinou nepracují). Nicméně se může stát, že se odhodláte a zakoupíte domácí fototiskárnu, která ale splňuje standartní nároky na profesionální fototisk. Zde pak kontrolovanou správou barev můžete docílit lepších výsledků tisku, než kdyby jste používali výchozí nastavení ovladače tiskárny podle výrobce.  Výrobci profesionálních fototiskáren a fotopapírů do inkoustových tiskáren dodávají totiž také barevné profily, cíleně určené pro určitý typ tiskárny a papíru. Tyto na míru zhotovené profily zlepšují kvalitu tisku (barevné podání, vykreslení) a také přibližují výsledný tisk fotografie obrazu, který se vám zobrazuje na vašem monitoru (monitor by měl být kalibrovaný – alespoń utilitou AdobeGama) Následující návod popisuje, jak nastavit tiskový ovladač, aby použil barevný profil papíru, který dodává jeho výrobce. Při popisu použijeme tiskárnu Epson StylusPhoto R800 a profesionální papír a jeho barevný profil ILFORD SmoothPearl. Postup:otevřete obrázek ve Photoshopuvyberte příkaz – Tisk s náhledem (Menu File – Print with preview)zde stiskněte tlačítko: upřesnit (More option), vyznačeno červeným rámečkemv roletovém menu zvolte: Správa barev (Color managment), vyznačeno modrým rámečkemvlastnosti (option) nastavte tak, jak vidíte na obrázku, zelený rámeček:1 – photoshop určuje barvu (výchozí nastavení je: tiskárna určuje barvu, printer...) 2 – barevný profil (zde zadáte profil, který si stáhnete ze stránek výrobce fotopapíru)- v našem případě ze stránek www.ilford.com- profil zkopírujte do adresáře: windows/system32/spool/drivers/color/ jinak systém profil nerozpozná!!!!3 – rendrovací metoda – relativní kolometrická- zaháčkujte kompenzaci černého bodutím je photoshop nakonfigurován, teď musíte ještě nakonfigurovat ovladač tiskárnysamozřejmě musíte určit, jako vždy, typ a velikost a rozvržení papíru !Pak klikněte na rozšířené vlastnosti tiskárnyzde pak vyberte položku: Color mamagment – ICM – a nastavet ho na OFF- u jiných tiskáren se toto nastavení objevuje na kartě rozšířené-správa barev-bez správy barev apod. *

Pokračovat na článek