Výsledky vyhledávání pro dotaz firmy

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Jak (ne)koupit počítač

Kupujete nový počítač? A víte přesně, jaké parametry jsou nejdůležitější? Přestáváte se orientovat v současné nabídce? Tento článek vám dá stručný návod k tomu, jak si za rozumné peníze pořídit maximální výkon!Tak nám začal školní rok a pro mnohé to znamená i nemalé finanční výdaje. V dnešním přetechnizovaném světě se tyto výdaje mohou ještě zvýšit o částku za nový počítač. Mé dítě se ve škole bez počítače nemůže obejít. Takové a podobné věty jsou dnes na denním pořádku. Dále je dobré si uvědomit, že se blíží nezadržitelně Vánoce. Někdo si bude možná myslet, že je přece ještě brzo myslet na čas Vánoc už teď. To možná – ještě není ani konec září, jenže čas běží velice rychle a odkládat nákup počítače na poslední chvíli se nemusí vyplatit. Netvrdím, že je nejlepší popadnout šrajtofli a ještě dneska koupit první počítač v „akci“. To bych si v žádném případě nedovolil. Ale již dnes si můžete prohlédnout nabídky a pomalu si vytvořit představu, co by nový počítač měl zvládnout. A proč neskloubit příjemné s užitečným? Kluk potřebuje počítač do školy, tak mu ho koupíme právě k Vánocům a zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Na následujících řádcích bych Vám rád dal několik rad, jak se nenechat napálit a jak nakoupit co nejlépe. Budeme se řídit heslem – za nejnižší cenu nejvyšší výkon. 1. Jestliže nebudete vědět co chcete, pak se stáváte snadnou kořistí lačných obchodníků V prvé řadě je třeba si vyjasnit, co vlastně chci koupit. Počítač není jednoúčelová věc jako třeba televize – tam Vám stačí vědět, jak má být velká a jestli má mít stereo, popř. teletext. U počítače je třeba mít alespoň představu, co na něm budu provádět. Těch oborů je mnoho a pro každý se hodí jinak postavený počítač. Musím se přiznat, že já osobně nejsem zastáncem různých označení, např. „HERNÍ PC“. Pod tímto pojmem se totiž může skrývat cokoli. Hrát si mohu i na starém počítači, ovšem pokud chci hrát nové hry, pak musím mít to nejlepší co existuje. Takže budeme brát hry, jako jednu z mnoha oblastí, ke kterým bude počítač určen. V následujících bodech vypíšu alespoň některé další z nich, pro které se dá PC použít. - internet – dnes modla mnoha nejen mladých lidí. Ze začátku lze využít služeb našeho monopolu na telekomunikace, takže v počítači musí být modem. Později lze přejít na silnějšího koně v podobě pevného spojení, ale to Vás bude stát mnohem více, alespoň co se pořizovacích nákladů týče. - hry – v podstatě jakékoli dnešní PC zvládne dnešní hry. Rozdíl je v rychlosti a v kvalitě. Chce to hlavně dobrou grafickou kartu a procesor. - kancelářské práce – ne, nemusí to hned znamenat práci (i když počítač se hodí i na účetnictví). Pod tímto pojmem se skrývají základní věci, jako je napsat nějaký text, vypočítat si nějakou věc, nakreslit si obrázek apod. Většinou budete chtít také svůj výtvor ukázat druhým, takže se pro tuto činnost bude hodit i tiskárna. - přehrát si nějakou tu hudbu; pustit si nějaký ten film – tak tohle je fenomén dnešní doby. Nejdříve tu byla hudba ve formátu MP3 a teď přišly filmy ve formátu DIVX (není to většinou nic jiného, než kopie DVD filmů na CD). Na MP3 Vám bude stačit jakýkoli nový počítač. U filmů si musíte rozhodnout, jestli chcete originál DVD (nutno koupit DVD mechaniku), nebo se spokojíte s kvalitou DIVX (v tom případě DVD mechaniku nekupujte). V každém případě to chce TVout (vysvětlím později) a pořádné ozvučení – nejlépe Dolby Digital 5.1 (opět vysvětlím později). - sestříhat si domácí video – to co bylo před několika lety výsadou vyvolených, to si dnes může udělat v podstatě každý. Stačí k tomu málo – kamera, počítač a snaha. Do začátku postačí TV karta (vysvětlím později) – pak můžete sledovat i na televizi:o) Pro náročnější, kteří holdují kamerám v DV formátu bych spíše doporučil rozhraní Firewire (ale to jen tak na okraj). - programování – na školách se dnes vyučuje mnoha programovacím jazykům. Pokud se nejedná přímo o programování 3D, pak pro tento obor postačuje dnešní základní PC. - zpracování fotografii – na výpočetní výkon PC je tento obor docela nenáročný, ovšem finančně už to vypadá jinak. Dnes se derou kupředu digitální fotoaparáty (upřímně fotoaparát pod 2M pixel nemá cenu kupovat) a starší fotky lze taky upravit, jenže k tomu je třeba zase scanner. - tvorba hudby - mnoho lidí se chce na tomto poli prosadit a s dnešní širokou nabídkou programů k tomu určených není až takový problém vytvořit nějakou skladbu i pro úplného laika. Do začátku postačuje dobrá zvuková karta. Později, pokud vidíte, že by to Vám nebo Vaší ratolesti mohlo jít, může dojít k nákupu nějakého nástroje, který připojíte přes MIDI – nejčastěji se jedná o klávesy. Jak jsem již výše napsal, těch oborů je mnohem více, já jsem se snažil nastínit alespoň ty základní. Doufám, že jste si udělali představu, k čemu všemu zrovna ten Váš počítač může sloužit. Dám Vám jeden TIP – vyberte si z výše uvedených oborů ty, které Vás nejvíce zajímají a při nákupu je sdělte prodejci – může Vám pak „ušít“ PC přímo namíru a nebudete zbytečně vyhazovat peníze, za věci, které stejně nevyužijete. 2. Kolik to bude stát Tak tuto otázku v žádném případě nenechávejte na prodejci. Vy sami si totiž musíte určit cenový strop – částku, kterou jste schopni a hlavně ochotni zaplatit. Je sice dost pošetilé myslet si, že za 1.000,- Kč koupíte alespoň slušný počítač. Na druhou stranu je zbytečné bát se, že za krabici s monitorem musíte na stůl položit 50.000,- Kč. A jak se tedy pohybují cenově počítače? Zhruba před rokem byla tato hranice kolem 30-35.000,- Kč. Dnes se tato hranice k naší radosti podstatně snížila, takže je někde kolem 25.000,-. Samozřejmě lze cenou hýbat nahoru i dolů. Na tomto místě bych rád upozornil na jednu maličkost – PC stárne, takže je dost naivní si myslet, že jestliže dnes koupíte nové PC, pak vydrží třeba deset let. No ono vydrží, ale jestli bude mít ještě nějaký užitek...? Pokud budete chtít být neustále IN, pak budete také neustále investovat. Pokud se spokojíte s občasnou obnovou, pak počítejte, že máte tak dva roky (i více) klid. No a jestliže Vám budou vyhovovat programy, na které si zvyknete a nebudete hnaní touhou mít stále nové verze, pak Vám vydrží na mnoho a mnoho let dopředu. I když celý článek zaměřuji spíše na nákup NOVÉHO PC, existuje i jiná možnost – nákup staršího počítače. - starší počítač – je cenově většinou levnější, než počítač nový (Ovšem viděl jsem i dražší, než nové PC! Na to pozor!). Cena začíná někde u 2.000,- Kč (takovýto počítač se hodí opravdu na to nejzákladnější a nebo na rovinu, nehodí se k ničemu). U staršího počítače je třeba počítat s tím, že je bez záruky! Takže jakmile Vám v počítači něco „odejde“ musíte to zaplatit ze své kapsy a bohužel se někdy stává, že je tato oprava dražší, než celé původní PC. - nový počítač – cenově jsou i nabídky již od 15.000,- ovšem většinou to má nějaký fígl. Např. cena je bez monitoru, cena je bez DPH, nebo se může jednat o výprodej atd. Je dobré si takovéto nabídky opravdu dobře pročíst, než být pak zklamaný vyšší cenou. Takže spíše počítejte se základní cenou nového PC kolem 20.000,- Kč a výše. Na takové sestavy pak dostanete záruku většinou dva a více let. Abych byl spravedlivý, nesmím opomenout alternativy k počítačům řady PC a) herní konzole – jedná se o jednoúčelové stroje, které se většinou připojují k televizi a které slouží pouze pro hraní her (až na malé výjimky, ale to už je opravdu okrajové). Cenově se pohybují nížeji než PC (začínají někde okolo 3.000,-). Asi nejrozšířenější jsou Sony PSX/PS2, Nintendo 64/Gamecube a Microsoft XBOX. Jsou nenáročné na obsluhu, takže zapnout si hru zvládne opravdu i malé dítě. Ale ještě jednou opakuji – lze na nich pouze hrát... b) počítač, který ale není PC – kdysi bych asi napsal "konkurence pro PC", ale tato konkurence vyklidila pole již dávno a zbývá zde pouze jeden hráč a to firma Apple. Dnes můžete narazit nejčastěji na iMac. Jedná se kvalitní počítač, který je cenově srovnatelný s počítačem PC (resp. mírně dražší), ovšem není tak rozšířený. Pokud se někdo rozhodne pro takovýto počítač, pak za své peníze dostane stroj, který nestárne tak rychle, jako PC, ovšem to vše za opravdu krutou daň a tou je tzv. kompatibilita – prostě programy pro PC si na něm nespustíte – až na ty, které jsou pro Apple převedeny, ale těch je proti obrovské škále na PC minimum. c)přenosné počítače – do této kategorie spadají např. notebooky, handheldy apod. Jedná se o zboží pro úzkou skupinu uživatelů, proto se jimi nebudu v tomto článku zabývat. Jen okrajově – takový přenosný počítač může být i plnohodnotné PC, ovšem v mnohem menším provedení uzpůsobeném k používání na cestách. Vyznačuje se hlavně malými rozměry a vyšší cenouy. 3. Kde mám tu věc koupit? Jestli někdo počítá, že tady napíši seznam prodejců, u kterých je dobré kupovat, tak je na omylu. Účelem tohoto článku není reklama. Počítač můžete koupit v podstatě dvěmi způsoby a každý má své pro i proti: a) pouze díly aneb soused mi to poskládá – v případě, že máte někoho známého (nepředpokládám, že čtenář, který čte tento článek, si bude sám montovat počítač) a víte co kupujete, pak je tato alternativa levnější, než varianta b). Ovšem má to také své nevýhody. Takový počítač nemusí fungovat. Komponentů na trhu je dnes celá řada a je také celá řada těch, které spolu prostě nefungují, nebo fungují s různým omezením. Také záruka bude pouze na díly v počítači (liší se i její délka – v podstatě od 6-ti měsíců až po několik let) , takže při jakékoli poruše budete svého známého „bombardovat“ žádostmi o lokalizaci závady, popř. rovnou o její odstranění. A máte takového ochotného známého? Pokud ano, pak společnými silami nakupte díly (komponenty) a užívejte si perfektního výsledku. Pokud nemáte, vrhněte se na variantu ... b) celý počítač – dnes v podstatě každá počítačová firma nabízí smontované počítače. Výhoda takového nákupu je v tom, že prostě vybalíte z krabice hotovou sestavu, zapojíte a můžete pracovat. Také záruka je na celý komplet (většinou se pohybuje v rozmezí dva až tři roky), takže v případě jakékoli závady budete reklamovat celý počítač a nemusíte se zajímat o to, co vlastně nefunguje tak, jak má. Hotové sestavy se někdy pyšní označením „Značkové PC“. Rozdíl mezi nimi a těmi „Neznačkovými" je převážně ve službách. Příkladem u takového značkového PC může být záruční servis do 24 hodin a nebo servis na místě (takže nemusíte počítač nikam vozit – servis přijede za Vámi). Dále třeba preventivní kontroly, autorizované servisy apod. Daní za takový komfort ovšem bývá poněkud vyšší cena. Ještě zbývá výběr firmy u které počítač nakoupit. Rozhodně bych doporučoval takovou, která má již jistou historii. Tím samozřejmě nemám na mysli toto: Firma „A“ založená v roce 1995, v roce 1996 zkrachovala a majitelé založili firmu „B“, která byla vytunelována v roce 1998 a v roce 1999 byla založena společná prosperující firma „AB“, která v roce 2001 přešla pod firmu „ABC“, která je dnes v konkurzu. V žádném případě není nutné procházet rodokmen každé firmy, spíš bych dal na doporučení známých, kteří již mají nějaké (nejspíš dobré, nebo rovnou ty nejlepší) zkušenosti s takovou společností. Jestliže si někdo myslí, že takovou firmou musí být rovnou ta největší v republice, pak se mýlí – i malá firma může mít dobré jméno a to je nejdůležitější. A pokud už je na trhu nějaký ten pátek pak máte v podstatě vyhráno. To je pro dnešek vše. Pokud máte ve všem jasno, můžeme se vrhnout na výběr vhodných dílů. To ale až v příštím díle.Jak jste kupovali váš počítač vy? Dáte spíš na kompletní sestavy a nebo raději "bastlíte" svůj vlastní PC na míru?

Pokračovat na článek


Využívejte MS Outlook na maximum: Pořiďte si k němu CRM

Pokud si již delší dobu pohráváte s myšlenkou na implementaci nějakého CRM systému, ale nechcete se vzdát prostředí populárního e-mailového klienta Microsoft Outlook, máme pro vás tip. Známe řešení, které vám usnadní komunikaci s klienty a výrazně rozšíří workflow. Jedná se o oblíbené české CRM eWay-CRM, které využívá „staré známé“ outlookovské rozhraní. K největším výhodám patří rychlá integrace (zabere max. několik hodin) a naprosto intuitivní ovládání. Nebudete se muset učit nic navíc či si osvojovat nové návyky.CRM systém eWay-CRM nabízí množství skvěle koncipovaných funkcí napříč několika základními moduly – marketing, obchod, správa klientů, mobilní přístup, řízení projektu, reporty a analytika. Uživatelské rozhraní je velmi příjemné a každý, kdo si rozumí s Outlookem, se v něm pohybuje jako „ryba ve vodě“.Outlook CRM samozřejmě není ideální úplně pro každého. Pokrývá však potřeby většiny menších a středně velkých podniků. Pro větší korporace je vhodné robustnější řešení (např. Dynamics od Microsoftu). Systém využívají projektově orientované firmy, které vyžadují komplexní agendu pro propojení kontaktů se zakázkami.CRM v Outlooku je dobrou volbou pro obchodní společnosti, které fungují na základě menších, ale opakovaných zakázek a jde jim o udržení dobrých vztahů se stávajícími klienty.Co můžete od eWay-CRM čekat?Výčet funkcí českého CRM je poměrně dlouhý, takže jmenujeme pouze ty zásadní. Při každodenní práci vám jistě přijde vhod import kontaktů z MS Outlooku do zakázek, vytváření reportů, akvizice nových klientů, hromadné rozesílání obchodních sdělení (s automatickým převodem jména a příjmení do 5. pádu) apod.A protože nejde o „zajíce v pytli“ jako v případě jiných CRM, můžete si kdykoliv stáhnout verzi FREE a vyzkoušet všechny funkce. Získáte 200 MB cloud a možnost konzultace se zákaznickou podporou (e-mailem).

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


X-Com 3 - Apocalypse

1) ČÁST PRVNÍ - ŽIVOT VE MĚSTĚJak již asi většina hráčů pochopila, třetí díl ufonského řádění se odehrává hlavně ve městě. První věcí, se kterou se setkáte je vaše základna. Ta je celkem přiměřeně vybavena, a tak stačí již jen naverbovat maximální počet potřebných lidí a může se spustit čas. Samozřejmě kritériem je jejich schopnost (Skill) nebo atributy, pokud jde o vojáky. I když se vám bude zdát velmi výhodné naverbovat si co nejvíce androidů, poněvadž mají vyšší hodnoty, není to nejlepší nápad. Obyčejní lidé, ač jsou na začátku trochu na nic, se dají vytrénovat rozhodně lépe a hravě potom předčí ty umělé.Jen co budete mít potřebný personál, začněte s výzkumem. Poněvadž je tentokrát v UFOPAEDII daleko více "bílých" stránek, je celkem rozumné si v krátké době (tedy pokud vám to finanční stránka dovolí) postavit další základny a vybavit je pro vědecké účely laboratořemi a dílnami větších rozměrů, které časem vyzkoumáte.Další nezbytnou součástí základny je bezpečnostní stanice (Security Station) nebo její vylepšená verze. Obě vás totiž chrání před napadením. Dále by neměla chybět místnost pro držení mrtvých či živých alienů (Alien Containment) a množství obytných prostorů pro personál.2) ČÁST DRUHÁ - MOBILNÍ BOJOVÉ PROSTŘEDKY A ÚTOK NA LÉTAJÍCÍ OBJEKTYNa začátku hry je na vaší základně velmi slabý počet vozidel či letadel. Jeden menší létavec Valkyrie, dvě vznášedla a horda nepoužitelných vozidel. Jejich výzbroj je taktéž velmi ubohá. Nejlepší je tedy okamžitě prodat vše, co nelétá a zakoupit si za utržené peníze lepší zbraně, motory a vybavení. Ze začátku je ideální kombinace silného laseru sedmitisícovky nebo plasmového kanónu (Rendor Plasma Gun) a raketometu Prophet. Později je výhodné vyměnit stávající plasmový kanón za silnější (Lineage Plasma Cannon) a nejposlednějším výdobytkem je - kromě Heavy Disruptor kanónu, který se vejde jen do Annihilátora - jeho středně silná verze Medium Disruptor Cannon. Používání raket, jež jsou velmi účinné, nedoporučuji, neboť vzhledem k malé kapacitě zásobníků se jich do letadla moc nevejde a v dlouhých vzdušných soubojích zůstanete po několika výstřelech bez jedné ze zbraní.Ostatní vybavení letadel je rozumné postupně upgradovat. Zatímco motory už nikdy lepší nebudou, ostatní věci jako třeba navigační nebo obranné systémy se zlepšují a časem se také objevují užitečné věci (Large / Small Disruptor Shield, Cloaking Device atd.). Nezbytnou součástí každého výsadkového vozidla (tzn. to, které vozí vojáky na taktické operace.) je jeden Cargo Module, neboť bez něj zůstávají všechny nalezené věci na místě a nemůžete tedy jejich prodejem získávat peníze a Bio Transport Module, bez kterého zase nemůžete převážet živé či mrtvé ufony.Asi nejlepšími bojovými prostředky jsou letadla Hawk a Valkyrie, která vám mohou prodat různé firmy. S jejich společností se budete muset spokojit po většinu hry, protože vámi objevená a interdimenzionální letadla, která kvalitou daleko převyšují pozemské modely, budete schopni používat až těsně před koncem celé hry.Jedinou a základní taktikou pro vzdušné souboje je větší počet útočníků na jeden cíl a to se stupňuje s velikostí; jedná-li se o menší UFO, je naopak lepší útočníky rozdělit, aby se některý z talířů nezalekl a neutekl zpět do dimensionální brány.3) ČÁST TŘETÍ - VOJÁCI A VÝZBROJRozhodně vám v této části memíním radit, kolik vojáků je nejlepší naverbovat a jak je používat. To je jen a jen vaše věc, ale mě bohatě stačil tucet cet chrabrých bojovníků, kteří se v malých strojích zpočátku střídali podle potřeby a vážnosti zranění a později, když už jsem je pěkně vybavil a měl letadlo s kapacitou dvanáct míst, létali na místo určení všichni a hravě si se všemi zákeřnými ufony poradili. Ale jak jsem již řekl, je to vaše věc.V prvopočátcích vaší existence budou asi nejdůležitějšími zbraněmi puška ostřelovačka (Sniper Gun), která je poměrně přesná i na větší vzdálenost, dále pak M4000 samopal, jenž vyžaduje celkem malý počet časových jednotek a je tak užitečný pro boje na malé vzdálenosti a Auto Cannon se svými třemi druhy nábojů. Postupem času si možná místo velkého M4000 oblíbíte nějakou menší pistoli, jako třeba Law Pistol nebo Plasma Gun, ale nakonec stejně skončíte u ToxiGunu, což je podle mého soudu nejlepší zbraň ve hře a neměla by chybět u žádného vojáka ve výzbroji. Se svou přesností, silou a malou náročností na časové jednotky je to zbraň vhodná do každé situace. Dobře vytrénovaní jedinci s ní dokáží sestřelit i poměrně hodně vzdálené cíle. Pokud ale nevěříte v malé zbraně, je vhodnou náhradou Sniper Gunu a Auto Cannonu Devastator Cannon nebo Dimension Misille Launcher. Obě jsou to použitelné ufonské technologie a druhá jmenovaná dokonce vystřeluje samonaváděcí rakety, které mají, pokud jim nestojí nic v cestě, stoprocentní přesnost zásahu.Dalším důležitým vybavením jsou bez pochyby granáty. Jejich účinnost spočívá v ničivosti účinku na několika polích najednou a tedy možnosti zabít více nepřátel jedním vrhem. Každý voják by měl mít u sebe minimálně dva granáty obyčejné a dva omračující (to jen pokud je třeba chytit ufona živého). Později se můžete přeorientovat na získané technologie a používat Boomeroidy nebo Vortex miny, které jsou nejsilnější trhavinou.Nezbytným doplňkem výbavy je brnění a ostatní věci, které se nedají zařadit do skupin. Brnění, které mají vaši vojáci oblečené na začátku je velmi slabé a hned jak budete mít možnost jej vyměnit za lepší "létající" model, okamžitě tak učiňte. Nejen, že je mnohem lehčí, ale také získáte možnost pohybovat se vertikálně, tj. létat. Nejlepším brněním je ale X-COM Disruptor Armor vyrobené na základě získaných technologií. Jeho pohyblivost a ochrana je přibližně dvojnásobná, ale bohužel v něm nemůžete létat. Takovým upgradem brnění je štít (Personal Disruptor Shield), který vás pokrývá jakousi ochranou a bezpečně odráží kulky či výbuchy. Samozřejmě jeho ochrana není nekonečná, a tak je po několika zásazích zničen a následující zásahy jdou rovnou "do živého". Užitečnou pomůckou je i Personal Cloaking Device s možností učinit vás téměř neviditelným, pokud jej vložíte do ruky. Na druhou stranu je ale potřeba mít hodně volného místa v batohu na výměnu zbraní, a tak jsem tuto věcičku nikdy moc nepoužíval.Poznámka : díky Petrovi Bížovi už víme, že i se zbrojí X-COM Disruptor Armor můžete létat. Jak na to ? Stačí vyměnit pouze tělovou část za létajici a zbytek nechat. To je vše.Úplně posledním a zřejmě nejpraktičtějším doplňkem výbavy je Personal Teleporter. Bohužel jeho užitečnost budete moci poznat až v několika posledních misích, ale i tak je se svou schopností přesunout vás, kam je libo, za nějakých třicet časových jednotek, velmi žádaným.4) ČÁST ČTVRTÁ - TAKTICKÉ OPERACEI když v této části strávíte asi nejvíce času, nechal jsem si ji vzhledem k časové posloupnosti až koro na konec. Prvním, o čem se zmíním, jsou výsadky do budov, kde byli spatřeni živí ufoni. V těchto misích si musíte počínat velmi opatrně a nesmíte poškodit mnoho zařízení, neboť by se vám mohlo stát,že si znepřátelíte organizaci, která je s vámi v relaci Hostile, připravte se na to, že několik jejích maníků se vás bude snažit spolu s ufony zničit. Co se týče misí v létajících talířích nebo v ufonských budovách (což je závěr hry), je celkem jedno, co všechno zničíte, protože zde je primárním úkolem eliminace všeho živého a zničení všech cílů.Své vojáky rozdělujte do menších skupin po dvou až třech lidech a pokud to uznáte za vhodné, nechávejte jim nějaké časové jednotky rezervované pro výstřel. Ze začátku se to sice moc nevyplatí, protože se stejně netrefí a i když přece ano, na jeden výstřel nepřítele neskolí, ale v pozdělších etapách je to užitečné. Nepreferujte žádné jedince a snažte se, aby se všichni udržovali na stejné úrovni, co se schopností týče. Potom vám totiž zůstane voják s polovičním počtem časových jednotek a neustále se bude loudat za ostatními, což znamená, že nebude nikdo krýt jeho a ani on nebude krýt své parťáky.Zpočátku, když jsou ještě vaši svěřenci celkem hloupými vojáčky, si musíte vše celkem dobře rozmýšlet. Rozhodně není dobré zůstávat na otevřeném prostranství a spoléhat se na to, že vás nikdo netrefí, ale vždy je užitečnější schovat se za nějaký ten předmět, který vás bude krýt. Tohle je samozřejmě ošemetnější, pokud se ve vaší blízkosti vyskytuje jeden či více ufonů, kteří by v následujícím kole přišli před vás a udělali by vám nějakou nepříjemnost. Pak si musíte dobře rozmyslet, co budete dělat, abyste z toho vyšli co nejlépe.Zbytečně mnoho netaktizujte a pro přesun používejte rozhodně běhací mód. Připravte se totiž na to, že než uzříte závěrečnou animaci, čeká na vás kolem sto až sto padesáti taktických operací, z nichž ty nejkratší trvají tak kolem pěti minut a ty nejdelší třeba půl hodiny.A malá rada na závěr. Rozhodně se nebojte hojně a často používat funkci Save. Pokud si myslíte, že je to srabařina, sami se přesvědčíte, jak daleko jste od pravdy. Je to totiž nutnost ! Já sám jsem ukládal pozici na začátku každého kola v taktických operacích a skoro každý den v normálním městském životě.5) ČÁST PÁTÁ - UFONITo, že jsou slizská stvoření z jiné dimenze kapitolou sami pro sebe snad nemusím zdůrazňovat. Jejich různé druhy a odrůdy vám budou dělat společnost po celou dobu hraní a pokud budete hrát hodně, tak se vám o nich bude zdát. V této části svého průvodce se budu věnovat jen těm nejdůležitějším a nejnebezpečnějším ufonům, o zbytku se dočtete v kompletním seznamu všech ufonů (část 7.).Tím nejhorším, co vás může na cestě za slávou a finálním (kdo ví ?) vítězstvím potkat je malý několikanohý "pavoukoid" Brainsucker. Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že pravděpodobnost útoku (tj. skok na hlavu a implantace mozek ovládajících látek do krku pomocí chobůtku) se pohybuje mírně pod hranicí sta procent. Později se vám často povede, že vaši vojáci sami odstřelí Brainsuckera dříve, než se vyhoupne někomu na hlavu, ale na začátku byste měli používat taktiku, kterou jsem náhodou objevil. Pokud totiž zastřelíte ufona s Brainsucker Launcherem (zbraň vystřelující vajíčka Brainsuckerů, z kterých se po dopadu na zem vyklubou plnohodnotná stvoření), zůstane po něm na zemi několik vajíček (většinou tři). Ta se v dalším kole otevřou a na svět se dostanou noví Brainsuckeři. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je stoupnout si na místo, kde vajíčka leží. Nevím proč, ale v případě, že na nich stojíte, se Brainsuckeři nevylíhnou. Problémem je, že na nich budete muset stát až do konce mise. V tom případě je užitečné vajíčka posbírat a nechat si je v batohu, kde se taktéž nevylíhnou.Dalším zlosynem z řad ufonů je Multiworm. I když sám o sobě není moc nebezpečný, je velice odolný a bezpečně ho zabije tak patnáct až třicet výstřelů s ohledem na sílu zbraně. Tím ovšem vše nekončí, neboť z jeho útrob vyhřeznou většinou čtyři Hyperwormové. Tyto malé mršky jsou neuvěřitelně rychlé a plivou opravdu nepříjemnou kyselinu. Jejich eliminace je druhá nejdůležitější po Brainsuckerovi a dobré je, že stejně jako Brainsucker, ani Hyperworm toho mnoho nevydrží.Běhající trhavina, nebo-li Popper, je taktéž velmi nepříjemným kumpánem. Pokud se totiž dostane do blízkosti nějakého vojáka, exploduje. Jeden výbuch není zase takovou katastrofou, ale pokud se sejde Popperů víc, můžete se se svým svěřencem rozloučit.Ve výčtu nebezpečných ufonů následují dva humanoidní druhy. Humanoidní znamená, že mají dvě ruce a dvě nohy a mohou používat zbraně. Jak Anthropod, tak Skeletoid jsou celkem tuhými protivníky, ale nedisponují žádnou zvláštností. Snad kromě toho, že jich je asi ve hře nejvíc.6) ČÁST ŠESTÁ - ZÁVĚREČNÉ RADYVzhledem k tomu, že jsem už asi vyčerpal všechna témata, zařadím do tohoto výčtu rady, které se nedají příliš škatulkovat : - vzhledem k chybě ve hře se často stává, že při některých nových objevech obrazovka ztmavne a vy si sice můžete přečíst, ale ne prohlédnout, co jste objevili. Pro opravení tohoto problému je potřeba před dokončením výzkumu hru uložit, nahrát nějakou pozici z taktické operace, a pak si zpět loadnout uloženou pozici. Pokud se věc nespraví, je třeba proces opakovat. Mně se to podařilo pokaždé. - je důležité udržovat co nejlepší styky s ostatními organizacemi. Vztah Hostile je totiž vcelku nepříjemný a může se lehce stát, že takovouto organizaci ovládnou ufoni. To je potom konec. - organizaci, kterou ovládli ufoni je dobré před ovládnutím prozkoumat. Určitě se tam nějací schovávají a tím, že je zničíte, zabráníte jejímu ovládnutí. - až budete podnikat výpravy do ufonské dimenze, vezměte si vždy s sebou jednu loď, kterou použijete jako návnadu pro všechny talíře, čímž zabráníte tomu, aby vám zničili prioritní letoun na cestě tam nebo zpět. - jen co budete mít možnost vyrobit víc Annihilátorů najednou, udělejte tak. Vyrobte si tak tři a pošlete je vyčistit ufonskou dimenzi. Tím si zajistíte, že na vás už příště nebudou útočit. - zajmutí živé královny není vyloženě nutnost, ale je to zajímavější. Hlavně budete mít poznatky o živém stvoření, které se vyskytuje ve hře pouze v jednom exempláři. - Multiworm se dá zajmout živý jen pokud neobsahuje Hyperwormy. Jinak to nejde. Prázdných Multiwormů se ve hře moc nevyskytuje, ale dají se najít. Poznáte to jednoduše. Když ho zastřelíte, nic z něj nevyleze. - vyhřezlé Hyperwormy zabíjejte výlučně granátem. Ten zabije všechny najednou a pokud byste se pistolí netrefili, Hyperwormové by vás zabili a rozutekli by se. - Stun Grenade neomráčí jen tak sám od sebe. Musíte vybraný cíl také zranit a on pak upadne do bezvědomí.7) KOMPLETNÍ SEZNAM NEBEZPEČNÝCH BYTOSTÍa) MultiwormNe moc nebezpečná obluda, obsahující ale čtyři až moc nebezpečné jedince.b) HyperwormMalý, ale velmi mrštný a rychle střílející hádek rodící se z útrob Multiworma.c) BrainsuckerNejnebezpečnější zviřátko ve hře. Jeho útok je téměř stoprocentně úspěšný.d) SpitterTenhle ufon plive ze svého velkého krku jedovaté sliny, které ale nejsou příliš silné.e) PopperBěhající nálož, aneb malé mrštné zviřátko vybuchující na potkání.f) AnthropodNejslabší humanoidní vetřelec se schopností používat zbraně a předměty.g) SkeletoidDalší, silnější humanoid s identickými vlastnostmi jako jeho kolega Anthropod.h) PsimorphSlabá létající koule útočící zásadně psionickou cestou ovládnutí na jedno kolo.i) MegaspawnObrovitý, ale ne moc nebezpečný chlapík se dvěma druhy zbraní na těle.j) QueenspawnKrálovna matka se vyskytuje v celé hře jen jednou a stojí za to se na ni podívat.8) DŮLEŽITÉ ZBRANĚ A VYBAVENÍa) Anti - Personnel GrenadeNejjednodušší a zakoupitelný granát. Zaručeně zabije i několik menších alienů najednou.b) Personal TeleporterTeleporter s možností přenést vás kam budete chtít za několik (kolem třiceti) časových jednotek.c) Vortex MineVelmi účinná explozivní hračička. Dvě za sebou zabijí i několik Skeletoidů najednou.d) Marsec M4000 Machine GunSíla této zbraně spočívá v tom, že na malou vzdálenost s ní odstřelíte i deset ufonů najednou.e) Marsec Auto CannonSe svými třemi druhy nábojů je tohle vcelku užitečná zbraň na ničení více nepřátel najednou.f) Megapol Laser Sniper GunNejlepší "začátečnická" puška na střílení vzdálených cílů. Přesná, ale příliš náročná na čas.g) ToxiGunNejlepší pistole všech dob. S C-clipem zabije pěti výstřely i toho nejdrsnějšího ufona.h) Devastator CannonPoměrně přesná a slušně silná zbraň. Na základě poznání této technologie se potom objeví další spousta vynálezů.i) Dimmension Missile LauncherTahle velká "hračka" vystřeluje samonaváděcí rakety se stoprocentí přesností zásahu.j) Personal Disruptor ShieldVelmi užitečná věc, která vám teoreticky zajistí nezranitelnost na několik zásahů.9) NEJSILNĚJŠÍ ZBRANĚ DO LETADELa) Lineage Plasma CannonNejlepší zbraň do začátků, aneb jak s trochou Eleria sestřelit UFO.b) Prophet Missile LauncherRaketomet se zásobníkem na šesnáct raket, což je dost i na delší souboje.c) Medium Disruptor CannonNejsilnější zbraň, kterou můžete namontovat do všech letadel. Navíc nepotřebuje náboje.d) Heavy Disruptor CannonSilnější verze nejsilnější zbraně. Její velikost ale umožňuje montáž jen do Annihilátora.

Pokračovat na článek


Aktualizace operačního systému

Máte počítač a chcete ho mít v bezpečí? Prvním krokem jsou aktualizace operačního systému. Autoři virů a různí hackeři nikdy nespí a neustále hledají chyby a nedostatky operačního systému a dalších aplikací. A pravě tomuto můžete zabránit pomocí aktualizací.Ať už používáte jakýkoliv operační systém, tak v okamžiku, kdy si jej nainstalujete, je možné že vývojáři nebo jiní odborníci odhalili jeho určité nedostatky. A pokud takovéto nedostatky existují, tak je pouze otázkou času, kdy na tento nedostatek přijdou i tvůrci a šiřitelé virů. Často bohužel platí, že nějakou tu chybičku objeví nejdříve právě tato skupina uživatelů. A následně tuto chybu operačního systému využijí k tomu, aby napadli váš počítač, často aniž byste o tom věděli. Pokud chcete mít počítač v bezpečí, je nutné operační systém průběžně aktualizovat. Bezpečnost operačního systému je zřejmě nejdůležitější důvod aktualizací, ale ne jediný. Aktualizace se rozdělují na tyto základní druhy:Ochrana proti napadení – tyto aktualizace zabraňují proniknutí virům a jinému škodlivému software do vašeho počítače. Autoři virů neustále vymýšlejí nové a nové postupy jak dostat nákazu do vašeho počítače. Takže je nutné stále tyto postupy blokovat.Zlepšování výkonu systému – tato skupina aktualizací pomáhá zlepšovat výkon počítače. Odstraňuje, nebo opravuje části systému, které zbytečně zatěžují hardware, nebo zpomalují činnost jiných programů.Odstraňování závažných chyb – pomocí těchto aktualizací se zbavuje operační systém takových chyb, které by mohly způsobit nestabilitu systému a následnou ztrátu dat. Nebo také řeší problémy s kompatibilitou softwaru a hardwaru.Rozšiřování systému – i když budete mít aktualizovaný operační systém z hlediska bezpečnosti, tak ani tyto aktualizace nejsou k zahození. Pomocí těchto aktualizací si můžete rozšířit některé funkce systému a nebo přidat úplně nové.Ale kde je možné tyto aktualizace získat? Cesty jsou různé a záleží na typu operačního systému, který zrovna využíváte. Nejjednodušším způsobem, jak se můžete informovat, je navštívit internetové stránky výrobce operačního systému. Některé operační systémy (např. Microsoft Windows XP) mají možnost automatických aktualizací z internetu.V dnešní době je mezi běžnými uživateli zřejmě nejrozšířenější operační systém Windows XP od firmy Microsoft. A z tohoto důvodu se v pokračování toho článku dozvíte základní informace o tom, jak tento operační systém aktualizovat. Ještě taková menší poznámka, pokud chcete mít přístup ke všem aktualizacím vydaných pro váš operační systém, tak musíte mít legální operační systém, jinak budete mít přístup pouze ke kritickým aktualizacím.Nejjednodušší způsob aktualizací Microsoft Windows je pomocí internetu a automatických aktualizací. Řadu z vás jistě napadne otázka, ale jak automatické aktualizace zapnout? Stačí když kliknete na tlačítko Start a poté vyberete možnost Ovládací panely a zde vyhledejte a spusťte Automatické aktualizace. Otevře se vám následující okno.Zde máte před sebou základní nabídku aktualizací operačního systému Windows XP. První možnost máte doporučenou, tato volba je určena pro ty z vás, kteří se nechtějí aktualizacemi systému už nijak zabývat, pouze zvolíte čas kdy bude váš operační sytém tyto aktualizace vyhledávat a následně stahovat a instalovat. Všechny aktualizace budou automaticky na pozadí stahovány a následně opět na pozadí a automaticky nainstalovány. Vy jste po té informován o výsledku těchto aktualizací. Pokud označíte druhou možnost tak se vám budou aktualizace automaticky stahovat, ale budou nainstalovány až si budete přát a tuto instalaci spustíte. Při označení třetí možnosti jste pouze informován o tom, že jsou na internetu dostupné nové aktualizace. A pouze vy si stahování sami spustíte a následně také sami spustíte instalace těchto aktualizací. Poslední možnost není příliš vhodné volit. A to z důvodů toho, že váš počítač nebude aktualizován a ani nebudete informováni o tom, že jsou nové aktualizace k dispozici.Další možnost jak aktualizovat operační systém je pomocí internetových stránek firmy Microsoft. Do prohlížeče zadejte adresu http://update.microsoft.com:I zde máte možnost výběru ze dvou alternativ. První možnost Expresní, vám nabízí ty aktualizace, které jsou pro váš operační systém důležité nebo doporučené. Zato pokud zvolíte druhou možnost Vlastní, tak budete informováni o všech aktualizacích, které jsou k dispozici a můžete si je podle libosti nainstalovat (nebo nenainstalovat) do svého počítače. Pokud v této oblasti nemáte velké zkušenosti, raději vyberte možnost Expresní a nemusíte se o nic starat.Ať už si vyberete první nebo druhou možnost, budete muset chvilku počkat, protože váš operační systém bude podroben rychlé kontrole a následně dostanete informaci o tom, jaké aktualizace jsou k dispozici a podrobnější informace o obsahu každé aktualizace. Také zde budete mít informace o velikosti všech aktualizací a předpokládané době, jakou bude trvat jejich stažení.Pak už jen stačí kliknout na tlačítko Instalace aktualizací a postupovat podle pokynů, které vám budou zobrazeny. Jednotlivé pokyny se mohou lišit, podle toho, o jaké aktualizace se jedná. Také je možné že budete vyzváni k restartování počítače po stažení a nainstalování aktualizací.Také jste se možná setkali s pojmem Servisní balíček (service pack). Jedná se o souhrn aktualizací za určité období a často také přidává nové funkce a možnosti do vašeho počítače, takže na tyto balíčky nezapomeňte a si je nainstalujte. Pro operační sytém Microsoft Windows XP v současné době existují servisní balíčky s označení SP1 a SP2. Stačí nainstalovat vždy nejnovější servisní balíček, protože obsahuje i aktualizace z předchozích balíčků. Nově vydávané verze instalačních médií již obsahují dříve vydané servisní balíčky, s novým počítačem tedy již většinou dostanete předinstalované Windows XP se Service packem 2. Verzi nainstalovaného Service packu zjistíte nejrychleji kliknutím pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na Ploše a výběrem Vlastnosti z rozbaleného kontextového menu.Jak je z obrázku vidět, i tudy se dostanete k nastavení automatických aktualizací. Mít nainstalovaný nejnovější Service Pack ale nestačí (SP vycházejí v dlouhých časových intervalech), po instalaci operačního systému je vždy nutné nainstalovat nejnovější aktualizace a zapnout automatické aktualizace (pokud to operační systém umožňuje, postup pro Windows XP jsme si ukázali výše).Aktualizace operačního systému jsou důležitým základním faktorem v ochraně vašeho počítače. Nezapomínejte ale ani na antivirový program a bránu firewall, které vás chrání před dalšími možnými útoky.

Pokračovat na článek


Nejstahovanější aplikace v historii serveru Stahuj.cz

Internet a stahování, to jsou pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří. Stahují se obrázky, videa, hudba a samozřejmě také programy. A na to, které programy jsou internetovými stahovači nejoblíbenější, se podíváme v tomto článku. Poslouží nám k tomu žebříček serveru Stahuj.cz za celou jeho historii.Daemon ToolsNa absolutní špici historicky nejstahovanějších programů se podle evidence serveru Stahuj.cz umístil emulátor virtuálních CD a DVD mechanik s názvem Daemon Tools. Tento software, který má na svědomí firma Duplex Secure už drahnou dobu zpříjemňuje život téměř každému uživateli počítače, který pracuje s image soubory.Když už je o nich řeč, musím pro pořádek uvést konkrétní typy imagů, které Daemon Tools podporuje. Jsou to tedy: cue/bin, iso, ccd (CloneCD), bwt (Blindwrite), mds (Media Descriptor File), cdi (Discjuggler), nrg (Nero), pdi (Instant CD/DVD), b5t (BlindWrite 5).Daemon se zobrazuje dole na liště vedle hodin a díky jeho jednoduchosti je práce s ním učiněnou hračkou. Naráz dokáže emulovat až čtyři virtuální mechaniky a to už je slušné číslo. Pokud jste v tomto oboru neznalí a ptáte se, co to vlastně onen image soubor je, tak jenom v kostce doplním, že image je jakýsi obraz CD, nebo DVD média, který je uložený ve formě jednoho souboru na pevném disku. Tvorba image už v dnešní době není problém pro žádný vypalovací software, a proto vám nic nebrání v tom, abyste si svoje za draho pořízené originální CD a DVD nosiče mohli zálohovat, jak ostatně povoluje autorský zákon. Pro úplnost ještě poznamenávám, že v současnosti je k dostání i PRO verze tohoto softwaru, která je ovšem oproti jejímu freewarovému bratříčkovi zpoplatněna.Codec pack All in oneJe tomu už poměrně, dávno, co se začaly pro komprimování videa používat kodeky, které byly a jsou schopné rapidně zmenšit velikost videosouboru, a přitom nikterak zásadně nezhoršit jeho kvalitu. Když tento kodekový trend začínal, tak bylo poměrně obtížné rozběhnout všechna videa, protože ne všechna používala stejný kodek. Pak nastávaly situace, kdy vám místo obrazu běhaly přes monitor rozličné čáry a nebo pro změnu nešel zvuk. Se skvělým nápadem proto přišli tvůrci kodekového balíku All in one, kteří do jedné instalačky zařadili ty nejdůležitější audio i video kodeky. V současné aktuální verzi All in one codec packu najdete tyto dekodéry: Dekodér pro DivX 6.1.1Dekodér pro XviD Koepi's 1.1Dekodér pro DivX, XviD - FFDShow 17.02.2005 alphaDekodér pro MPEG2 2.0.0.0Dekodér pro titulky g400 2.83Dekodér pro titulky DVobSub (Win9x, Win2k a WinXP) 2.23, 2.33Dekodér pro OGG Vorbis 0.9.9.5Dekodér pro AC3 1.01a RC5Morgan Multimedia Stream Switcher 0.99ßBsplayerUrčitě se vám taky někdy stalo, že jste si chtěli pustit nějaký nestandardní video soubor a MediaPlayer od Microsoftu se na to moc vesele netvářil. Možná proto by bylo dobré sáhnout po nějakém alternativním přehrávači, který zvládne přehrát i ty „obtížnější“, či chcete-li méně standardní video formáty. A právě takovou hodně rozumnou alternativou (ne-li plnohodnotnou náhradou) je prográmek BSplayer. Tento soft podporuje celou řadu speciálních funkcí, jako umístění titulků libovolně po obrazovce, jejich vyhlazení, plně nastavitelné klávesové zkratky, skiny, equalizér, posouvání titulků a jiné drobnosti. Navíc zde najdete i rozšířené nastavení zvuku a podporu nejnovější verze DivX formátu. Bsplayer je ke stažení zcela zdarma, ale existuje i jeho PRO verze, která je placená a obsahuje další spoustu nových a užitečných funkcí.Adobe readerPokud trochu více používáte počítač v kombinaci s internetem, tak jste už jistojistě narazili na dokument s příponou PDF. Počítačového laika možná překvapí nekompatibilnost této přípony se standardní kancelářskou výbavou počítače v podobě Microsoft Office, nicméně oko zkušenějšího uživatele už tento druh dokumentu dokáže bez nejmenšího problému přiřadit programu Acrobat Reader od softwarového giganta Adobe. Momentálně se aktuální verze programu vyšplhala až na osmičku a na oficiálních stránkách si můžete koupit standardní, nebo profi verzi, která se dá pořídit za krásných 449 dolarů:-). Novinkou je ale tzv. Adobe Acrobat 3D, který podle slov autorů umí pracovat například s CAD soubory a vytvářet tak 3D kompozice. Cena této verze Acrobata stojí 995 $. Do našich statistik ale samozřejmě patří verze Acrobat Reader, která je zcela zdarma.CCleanerCCleaner je velmi zajímavý a užitečný nástroj, který slouží pro optimalizaci operačního systému. Nejen, že si dokáže poradit se zbytečnými položkami ve vašich registrech, ale zároveň vás dokáže zbavit špíny po programech k běžnému užívání, což má zpravidla za následek uvolnění slušného množství místa na disku. Určitě už se vám totiž taky stalo, že se vám čas od času ztratilo nějaké to „gigo“:-). No a právě díky CCleneru můžete svého vrnícího miláčka podrobit kompletnímu bezbolestné diagnostice, která je poskytována zcela zdarma.Změny poslední verze:Kompletně přepracováno v C++Rychlejší analyzování a čištěníPortable - možnost spouštět z USBPřepracované uživatelské rozhraníA mnoho dalšíhoAvast HomeO českém antivirovém programu od firmy Alwil software jsem toho na těchto stránkách napsal už opravdu hodně a nechtěl bych pravidelné čtenáře nudit stále stejnými otřepanými frázemi, takže bych spíše odkázal na článek o desítce nejstahovanějších antivirů podle serveru stahuj. Pro úplnost ale uvádím seznam novinek a změn freewarové Home edice, které přináší její nejaktuálnější verze 4.7.1029:změny v infrastruktuře testovacího jádra, přinášející vyšší detekční schopnostiopravena chyba, která se občas projevovala až pádem avast screen-saveru při jeho spouštěníopraveny problémy SIS a CAB unpackerů s některými poškozenými souboryStandardní Štít: opraven drobný únik paměti na Windows VistaStandardní Štít: opraveno přesouvání zavirovaných souborů do truhly na Windows VistaStandardní Stít: implicitní výjimky z testování se nyní nevztahují na spouštění (jsou platné pouze pro čtení/zápis souborů)přidány další "installer" unpackerypřidány další Win32 executable unpackery (Enigma atd.)při NTLM proxy autorizaci (na ISA Server) je nyní možnost specifikovat konkrétní účet, pod kterým služba avastu aktualizaci provedepřidána arabská jazyková verzeAd-AwarePokud jste nikdy neslyšeli o užitečné aplikaci jménem Ad-aware, tak vězte, že je to momentálně jeden z nejpoužívanějších programů (ne-li nejpoužívanější) na ochranu a kontrolu před nebezpečnými škůdci, kteří v současnosti trápí nejednoho uživatele virtuální dálnice jménem internet. A tímto otravným hmyzem není nikdo jiný, než spyware. Ad-aware v současnosti vyšel opět v inovované verzi, která přináší zcela nové jádro s vyšším výkonem. Nabídka funkcí byla rozšířena a důraz byl kladen především na intuitivnost ovládání. Vylepšení doznala také funkce Ad-Watch která teď aktivně sleduje vaší práci na internetu, registry, či paměť počítače a v případě nebezpečí eliminuje útok škodlivého kódu již v prvopočátku. Verze pro nekomerční použití je ke stažení zcela zdarma a právě proto jde o nejstahovanější program na obranu proti spywaru. Nová verze 2007 také přináší znatelně rychlejší kontroly disku a menší spotřebu systémových prostředků u komponenty Ad-watch.Alcohol 120%Tento netradičně pojmenovaný vypalovací software už na počítačové scéně existuje relativně dlouho a myslím, že ho není potřeba dlouze představovat, protože velmi úspěšně alternuje Nero Burning Romu.Alkohol je tedy jednak program na vypalování CD a DVD, ale v neposlední řadě funguje také jako emulátor virtuálních CD a DVD mechanik, kterých dokáže simulovat současně až 31. Navíc si umí poradit i se soubory typu CUE, BIN, IMG a podobně, takže už odpadají starosti o drahá originální optická média, která nyní s klidem nechejte ve skříni, protože vše můžete mít pohodlně uložené na disku a emulovat přes Alkohol 120%. Ke stažení je standardně 30ti denní demo a cena za plnou verzi se pohybuje kolem 850 Kč.Bitcomet & AzureusJak jistě vidíte, tak na devátém a desátém místě se umístily dva torrentové klienty, jmenovitě Bitcomet a Azureus. Torrentové manažery se standartně používají na tzv. peer-2-peer výměnu, čili na sdílení a stahování souborů v tzv. torrentovém formátu. Pokud jste se nikdy se slovem torrent nesetkali, nebo jen nevíte, co znamená, tak bych si ho dovolil definovat.Torrent je v podstatě takový malý soubor o velikosti několika jednotek, desítek, či stovek kb (v závislosti na přenášeném objemu dat), který v sobě obsahuje informaci o umístění onoho konkrétního datového balíku. Samotné stahování pak funguje na bázi peer-2-peer a rychlost tohoto stahování ovlivňují tzv. seeders a leechers. Každý torrentový soubor má tzv. zdraví, které je ovlivněno právě těmito dvěma typy uživatelů. Zatímco seeders („sdíleči“) aktivně sdílí 100% konkrétních souborů, tak leechers („stahovači“) ona konkrétní data stahují jednak od těch, co mají ony soubory stažené, ale zároveň stahují i od lidí, kteří už mají nějakou část na disku staženou. Torrentové stahování tedy funguje na systému, kdy každý „tahá“ od každého, což je rozdíl například oproti DC++, kde stahujete většinou od konkrétního uživatele.A nyní už podrobná specifikace těchto dvou torrentových klientů ze serveru Stahuj.cz:BitcometBitComet je peer-2-peer program na sdílení a stahování souborů přes sít Bittorrent, což je asi nejpopulárnější p2p protokol, vytvořený pro vysokorychlostní distribuci souborů v řádu 100MB či jednotek GB.Program je velice účinný, čistý, rychlý a jednoduchý na používání Bittorrent klient. BitComet podporuje současně probíhající stahování, frontu stahování, výběr stahování přes torrent package, rychlý přehled, chat, virtuální paměť na hard disku, omezovače rychlosti stahování, mapování portů, proxy, IP filtr a další.Azureus VuzeAzareus je další z řady BitTorrent klientů, který nabízí velmi přehledné uživatelské prostředí. Ihned po instalaci se spustí jednoduchý průvodce nastavením, program se integruje do prohlížeče a po stažení ".torrent" meta-souboru se zahájí stahování.Program celou dobu přehledně informuje o stavu stažení, důvodech potíží, atd. Azareus podporuje stahování více souborů současně a průběh všech stahování zobrazuje v přehledném výpisu.Pro správnou funkci programu potřebujete mít nainstalované Java prostředí (J2RE). Program je z velké části přeložen do češtiny.Nová verze Azureus Vuze navíc nabízí stahování a sdílení videí, trailerů, HD ukázek filmů atd.

Pokračovat na článek


Blue Force

1. DENO.K. Jmenuji se Jack Ryan a právě jsem ukončil policejní akademii. Dnes nastupuji do služby na policejním okrsku Jackson Beach, zrovna tam, co před lety sloužil můj táta, než ho nějakej hajzl v noci zastřelil i s mojí mámou. Od tý doby žiju jenom s babičkou. Ale zpět do služby. Nejdřív si otevřu dveře (ruka) a dojdu se převlíct do uniformy. Pak si pokecám s Barrym - to je ten chlapík ve vrátnici a odkráčím do zadních dveří na instruktáž (nohy). Velitel je fajn, přivítal mě ve službě a pustil nás do ulic. Ještě jsem si pod ná- stěnkou vyzvedl hlášení o hledaných osobách (Forrest Follet) a šel ven. Vzal jsem si svojí motorku a chvíli hlídkoval po městě. Taky jsem vypsal jednu po- kutu za špatné parkování u kanceláře Jamieson and Ryan. Pokutové bloky jsem našel v přihrádce na motorce vlevo. Mimochodem, ten Ryan v názvu byl můj otec, Lyle Jamieson byl jeho parťák a je to můj přítel. Pak jsem dostal hlá- šku, že se něco děje v přístavu (Marina) a jel jsem tam. Našel jsem tam ubre- čenýho kluka a nějakou ženskou, která ho utěšovala. Po nějaký chvíli jsem z nich dostal, že kluka zmlátil nějakej gauner a teď se skrývá na jedný lodi (Future Wave). Je ozbrojenej a má rukojmí. Vrátil jsem se k motorce a rádiem zavolal pro posilu. Když přišel, vydali jsme se - po krátké domluvě - dolů k lodi. V levém dolním rohu, v červené schránce jsem našel lodní hák, třeba se bude někdy hodit. Vstoupili jsme na palubu a zaklepali na dveře kajuty (ruka). Po druhém zaklepání jsme šli dovnitř. Kajuta byla prázdná, ale před námi se zabouchly druhé dveře, jak se za nimi někdo ukryl. Vytáhli jsme pistole a přešli ke dveřím, každý na jednu stranu. Zaklepal jsem a řekl, že jsme od policie a že jdeme dovnitř. Stál tam, držel pod krkem holku a u hlavy jí držel pistoli. Když jsme se dohodli, že střílet nebudeme, protože by to pro něho nedopadlo dobře, pustil ji i pistoli a nechal se spoutat. Ještě jsem ho prohledal. Hm. Nějakej Green (osobní karta). Dohodl jsem se s kámošem, že ho odveze do vězení a já pojedu za ním. Na odchodu jsem si vzpomněl, že někam na postel odhodil pistoli a sebral jsem ji. Teď musím dodržet správný postup, jinak mě velitel okamžitě suspenduje. Nejdřív do vězení (City Hall & Jail). Můžu prohodit pár slov s Jimbem a pozvat McCoyovou na oběd. Ještě si to rozmyslí a já zatím půjdu do vedlejší místnosti. Za mříží už Green zahřívá židli a za přepážkou... no ne ! To je snad zase Barry! Nakonec mi ře- kl, že se jmenuje Larry a je dvojčetem Barryho. Z přihrádky na zdi si beru evidenční lístek a vyplním ho z osobní karty Greena a odevzdám Larrymu. Pak můžu vypadnout a honem zase na okrsek. Tam Barrymu odevzdám všechno, co jsem u Greena našel, a dám hlášení do přihrádky vyšetřovatele Suttera (vpravo od dveří do instruktážní místnosti ). Pak jsem zase jel na obhlídku. Náhle jsem uviděl podezřelé auto, vylezl z něj chlápek, který vůbec nevypadal přátelsky. Vrátil jsem se k motorce a zavolal 10 - 35 pro posilu.Přijel Dough Harrison autem.Chlapík poznal, že je v úzkých a dal ruce nahoru. Kouknul jsem se do auta a zjistil, že je tam ještě jeden. Po krátkém rozhovoru jsem tomu prvnímu nasadil náramky a prohledal ho. Vyzval jsem toho druhého, aby vystou- pil a řekl Doughovi, aby mu nasadil svoje pouta. Řekl jsem Doughovi, ať je odveze do vězení. Když je naložil, šel jsem se mrknout do jejich auta. V při- hrádce pod přístrojovou deskou jsem našel náboje a pod sedadlem paruku a au- tomatickou pušku. Pak jsem jel za Doughem a absolvoval stejné kolečko jako při prvním zatčení. Tím mi skončila služba, jdu se převlíct a jedu domů (před stanici, doprava odejít a do "Grandma Frannie"). Babička je doma a vy- řizuje mi, že mě volali z dětského útulku. Skip, chlapec, kterého ráno zbili, má prý nějaké problémy. Jedu do Child Protective Services, kde už na mě čeká Skip s Laurou Dixnovou (matka). Skip prý ztratil baseballovou kartu, nejspíš ráno v přístavu. Jedu tam rovnou. V přístavu nejdu dolů k lodím, ale nalevo ke starému Carterovi. Má tu krámek a půjčovnu motorových lodí. Jestli se něco v přístavu našlo, mohl by o tom vědět. Cestou si všimnu vpravo na nástěnce vzkazupro Skipa, že Carter pro něj něco má. Lístek seberu a jdu dovnitř.Dám ho Carterovi a řeknu o co jde.Kartu mi rád dá a ještě blok kupónů na půjčení lodí.Přivezl jsem kartu Dixonovým a pozval je na návštěvu. Přijeli jsme k nám a šli jsme se ještě projít k moři. Na terase jsem odvázal psa a šli jsme.Skip se psem hned odběhli po pláži.Prohodil jsem pár slov s Laurou a šel se za nimi podívat. Našel jsem je o kousek dál. Chvíli jsem házel psovi klacek - tak dlouho, až mi místo něho přinesl něco jiného - kousek jakési bedny nebo pletiva či co. Vezmu to a jdu zpět. Laura mi říká, že už je jí zima, takže písknu na psa a jdeme domů. Tam už na mě čeká Lyle, vyprovodím Dixonovy a vrátím se.Lyle mi říká, že něco pro mě má, abych se u něj zastavil až půjdu zítra do práce a odejde. Jdu do zadního pokoje a sednu k počítači. Zapnu ho a podívám se pod zámek. Chce po mě nějaké heslo. Chvíli zkouším všechno možné a pak si vzpomenu na jméno mé matky - JACKIE. Je to ono. Objeví se plánek nějakého skladiště s vyznačenou falešnou stěnou a dále nějaké pře- hledy o automatických zbraních. Klepnuna ikonu tiskárny vlevo dole a potom na "cobb" a mám vytisknuto. Zvednu se od počítače a moji pozornost upoutá oranžová krabice na polici. Ale volá mě babička a končí 1. den.2. DENJeště se vrátím domů a podívám se na tu krabici. Uvnitř je trezor s číslovým zámkem. chvíli zkouším různé kombinace a pak si vzpomenu, že by to mohlo být tátovo služební číslo.Je vyraženo na jeho odznaku ve vitrině vedle dveří. V trezorku je jenom jedna stříbrná mince. Starý Carter má sbírku mincí, musím se ho někdy na tohle zeptat. Ale pak už jdu honem ven a jedu k Lyleovi. Říká, že táta vyšetřoval před smrtí něco většího, snad dokonce pašování zbraní. Ukážu mu ten kousek dřeva. Říká že by to mohlo být z nějakého ostrova, ale je jich tu trochu moc. Pak mě ještě napadne, že bych mohl odfaxovat své sjetiny z počítače na policii, třeba tam k tomu budou něco mít (fax je vzadu na polici pod mapou). Dostanu trestní záznam nějakého Cobba,dlouhý jako ruka. Má spojení na Forresta i na pašované zbraně. Pak už musím jít do práce. Ještě se stavím ve vězení, dám sjetiny Jimbovi a on je prožene počítačem. Dovím se další jméno: Stuart Cox. McCoyová mi řekne,že jí manžel oběd se mnou zakázal. Takhle si mě dobírat! Na okrsku ukážu fax Barrymu,který mi najde fotku Cobba. Má ale špatné zprávy. V přihrádce u dveří mám vzkaz, že vyšetřovatel všechny tři týpky ze včerejška propustil pro nedostatek důkazů. Takže po městě běhaj minimálně tři chlapi, co mě maj rádi jak osinu v p.... Musím si dávat bacha. Jdu znovu na instruktáž, potom je nástup před stanicí. Smůla pokračuje. Veli- tel mě setřel za nevyčištěnou zbraň. To ale ještě není všechno. Nedlouho potom, co vyjedu do ulic dostanu hlášku, že Dough má potíže u Bikini Hut. Jedu tam. Zaparkované auto a v něm opilec. Jak ho dostat ven a zpacifikovat. Když s ním mluvím, pošle mě kamsi a stále pije. Koukneme se Doughovi do kufru auta, jestli tam nemá něco, co by nám mohlo pomoci. V malé krabici je kovový předmět, kterým rozbiju okénko u auta, otevřu dveře a opilec prostě vypadne na ulici. Dough ho odveze a já za ním. Jako včera.... Jenže cestou mě na křižovatce srazí auto,co jede jako blázen a já si pobudu chvíli v nemocni- ci.Naštěstí to nic vážného nebylo a já jsem propuštěn do domácího ošetřování. Přišel opět Lyle a já si vzpoměl na něco z toho, co se tehdy před lety událo. Lyle mi řekl, abych za ním přišel, až mi bude líp, že má pro mě něco o mých rodičích. Chvíli jen tak koukám na televizi a pak se zvednu a jedu za ním. Když jsem tam dorazil,řekl mi že někam musí běžet, ať na něho počkám. Jak tak stojím a koukám, zahlídl jsem na jeho stole složku se jmény mých rodičů. Ote- vřel jsem ji. Novinové výstřižky o vraždě mých rodičů, a jeden mikrofiš. Dal jsem ho do prohlížečky (obrazovka vlevo na stole u zdi). Kompletní policejní zpráva o smrti mých rdičů, koronerova zpráva a popis a fotografie nalezených nábojů - stejné jako ty co jsem nalezl v autě těch dvou dárečků. Sotva jsem přístroj vypnul, vrátil se Lyle. Dohodli jsme se, že pojedeme jeho autem po stopě Cobba.Naposledy ho viděli v Tonyho baru. Ukázal jsem Tonymu jeho fotku, ano pamatuje si ho. Ukázal jsem mu policejní odznak,řekl, že ho zná jako Snow Mana, a že ho zná i Kate Pritchardová - dáma na konci baru. Když jsem jí uká- zal fotku dělala drahoty. "Možná ho znám , možná ne. Co ti je do toho?". Uká- zal jsem jí odznak a změkla. Dokonce mi napsala na kus papíru jméno jednoho Cobbova přítele. Jmenuje se Weasel a pracuje v kuželníku Alley Cat. V Alley Cat byl za pultem chlápek s cigaretou v koutku úst. "Vy jste tu šéf ?", zeptal jsem se. "Jo, co má bejt ?", odpověděl. Ukázal jsem mu papír se jménem. "Je u vás zaměstaný tenhle člověk ?". "Jo, je právě vzadu, dojdu pro něj."Musel jsem mu ovšem ukázat opět odznak,abych ho přiměl k větší ocho- tě. Ukázalo se, že Weasel je vlastně Forrest Follet.Nechtěl říct ani ň. Jenže pak jsem mu ukázal odznak a řekl, že vím o jeho trestním rejstříku (ukázat mu ho) a dal mu na výběr.Buď bude mluvit tady, nebo na policii. Řekl nám další jméno - Snake. Schází se s ním prý v přívěsu na Bikini Hut. Poslal jsem ho s Lylem do auta a zeptal se ještě šéfa, jestli tu nemá Weasel nějaké věci. Ode- šel a přinesl mi klíč. "Nic jiného tu nemá." Ať se propadnu, jestli ten klíč není od toho přívěsu. Dojeli jsme na Bikini Hut. Klíč se hodil, samozřejmě. V přívěsu jsem se pořádně porozhlédl.Na poličce nad oknem jsem našel krabičku 9mm nábojů -stej- nými byli zavražděni moji rodiče.Pak moji pozornost zaujaly vysoké boty vedle křesla. Pozorně jsem je prohlédl (okem) a zjistil, že mají ortopedickou vlož- ku. To mě připomělo, že ten vrah tehdy v noci napadal na jednu nohu. Mohlo by to mít nějakou souvislost. Pak jsem je ještě obrátil (rukou) a objevil pohyb- livý podpatek. Pod ním byla ukryta zpráva o dodávce zbraní ze skladiště na ostrově Marble Head, podepsaná S.C. - Stuart Cox. Šel jsem ven a řekl všechno Lyleovi. Rozloučili jsme se před jeho kanceláří a rozdělili si úkoly.On půjde zítra na ATF a předá jim všechny důkazy a požádá o pomoc. Má tam kontakt, ně- jakého agenta Forbese, tak by to mělo jít hladce. Pak mi řekl: "Ty zatím pro- zkoumej ten ostrov Marble Head, společníku. " "Já a společník ? Jak to ? " "No a co ? Stejně je tvé jméno v názvu firmy." Byl to dlouhý den. Honem se jdu domů vyspat.DALŠÍ DENRáno jsem jel hned do přístavu. Když jsem zaparkoval motorku, všiml jsem si, že Future Wave je v přístavu.Šel jsem ke Carterovi vypůjčit si člun. Podal jsem mu kupóny a on vytáhl skříňku s klíči. Mám si vzít ty s visačkou k pronajmutí (RENT).Všiml jsem si, že tu visí i klíče od Future Wave, ale jak je získat. Vzpomněl jsem si na minci. Carter je přece sbírá.Ukázal jsem mu ji a zeptal se ho, kolik tak asi může stát. Odešel dozadu to zjistit a já si ho- nem zatím vzal i klíče od lodi Future Wave. Když se vrátil, řekl mi, že mince má hodnotu asi 50 dolarů. Poděkoval jsem a odešel. Žlutý nájemní člun byl hned před Carterovým krámkem, ale já napřed zamířil dopředu k té druhé lodi. Pomocí klíče jsem se celkem snadno dostal dovnitř,ale nevěděl jsem co hledám. Až po delší době jsem nalezl klíč pod květinami na stole. Vypadl jsem ven a šel k nájemní lodi. Cestou jsem sebral starou síť na ryby, ležela na molu, naproti člunu. Pak jsem si vzal klíčky od člunu a odjel. Na pláži na ostrově jsem našel zbytky ohniště,nějaká stará prkna a bednu. Podíval jsem se dovnitř. Byla tam jen poloprázdná láhev motorového paliva a olejem nasáklý kus trávy. Pěknej fujtajbl, ale jsem už taková povaha, že musím sebrat všechno, co najdu, tak jsem to vzal s sebou. Úzkou cestičkou jsem pak procházel lesem, až jsem se dostal ke skladišti. Za plotem na mě dorážel zuřivý rottweiler. Hodil jsem na něho síť a byl mimo hru. Klíčem z Future Wave jsem si pak odemkl branku i dveře od skladiště a byl jsem hned uvnitř.Byla tam tma.Když si oči trochu zvykly, objevil jsem na zdi pod větrá- kem rozvodnou skříň. Otevřel jsem ji a hmed první vypínač nahoře byly světla. V dolní části vpravo jsem si všiml dvou tajných dvířek. Pod horními byl vypí- nač, pod spodními dvě elektrické zásuvky. Rozhlédl jsem se po skladišti.Někde by měla být ta pohyblivá stěna.Vzal jsem žlutou šňůru na zdi a přešel k agre- gátu u zdi.I na něm byly dvě elektrické zásuvky. Do jedné jsem připojil šňůru a druhým koncem do zásuvky v rozvodné skříni. Ale kde je druhá šňůra ? Po chvíli hledání jsem ji našel položenou na vysokozdvižném vozíku uprostřed skladiště. Připojil jsem ji kagregátu i rozvodné skříni, zapnul agregát a potom vypínač na rozvodné skříni pod dvířky. Zadní část stěny s nářadím se vysunula nahoru a já prošel do zadní části skladiště. Otevřel jsem bednu, která ležela na zemi. Bingo !! Byla na pěchovaná zbraněmi. Jednu jsem vzal a teď co nejrychleji za Lylem. Ale pozor - všechno musím uvést přesně do toho stavu, v jakém to bylo před mým příchodem, aby pašeráci nic nepoznali. Včetně zhasnutí světla a uzamčení obou dvířek. Ale co se psem? Teď se mi hodil lodní hák. Prostrčil jsem ho pletivem a stáhl síť ze psa.Teď jsem mohl klidně odjet a jít k Lyleovi. Jenom ještě vrátit oboje klíče Carterovi. Lyle seděl v kanceláři a netvářil se vesele. "Lidi z ATF mi slíbili po- moc, ale chtějí pádnější důkazy ! ", řekl. Hodil jsem mu do klína nalezenou pušku :"A co tohle ? To je důkaz jako hrom !""To je přesně ono !", řekl Lyle, "Dohodnu se s nimi na zítřek. Ty se jdi domů vyspat a zítra ráno si znova u Cartera najmi člun. Sejdeme se v přístavu."POSLEDNÍ DENRáno jsem jel zase do přístavu. Když jsem vyšel od Cartera s klíči od člunu v ruce, Lyle už na mě čekal. Pozdravili jsme se a hned vyjeli.U ostrova na nás čekalo překvapení. V zátoce byla zakotvená Future Wave. Co teď ? Jet k ostrovu nebo napřed na jachtu? Nakonec jsme se dohodli, že se napřed podíváme na loď. Na lodi byl Green :"Živýho mě nedostanete !", řval. Dveře byly zam- čené. Jak se dostat dovnitř, nebo Greena ven. Na boku jachty jsem si všiml skříňky, kam se dávají signální světlice.Byla zamčená.Vrátil jsem se do člunu a našel tam šroubovák.Tím jsem skříňku otevřel - a byla tam. Taky láhev, ale to si nechám na večer. Vylezl jsem po žebříku a do větracího otvoru jsem nacpal světlici a láhev s trávou z bedny na ostrově. Za chvíli se začalo ze všech otvorů na jachtě krásně kouřit a dveře se otevřely. Vylezl Green. Vytáhl jsem pistoli. "Jestli mě zabijete, vyletíte do po- větří ! Mám v ruce odjištěný granát ! ". Chvíli jsem mu domlouval, pak jsem schoval pistoli a vytáhl pouta. Green zajistil granát a nechal se spoutat. Vzal jsem granát, Greena jsme přivázali k zábradlí člunu a odjeli na ostrov. Jen jsem vstoupil do lesa, začal pomě střílet týpek ukrytý za kamenem. Granát se bude hodit. Namířil jsem na něho a hodil. Prohledal jsem, co z něj zbylo a našel píšťalku na psy.O kus dál Lyle zneškodnil dalšího pašeráka. Ten ale u sebe nic neměl. Došli jsme ke skladišti a koukali na psa. "To je tvoje věc", řekl Lyle "Měl jsem takového psa a vím co dovede." Vytáhl jsem píšťalku a zapískal na psa. Nastražil uši a pak - odešel kamsi do své boudy. Cesta byla volná. Odemkli jsme si a vstoupili do skladiště. Svítilo se tam a zadní stěna byla nahoře. Zřejmě vzadu někdo byl.Přešel jsem tiše k rozvodné skříňce a stiskl vypínač. Teď jsme se mohli domluvit. Postavil jsem Lyla k vypínači a sám jsem si stoupl před tajné dveře. "TEĎ !" Lyle zmáčkl vypínač, přešel ke mně a vytáhl pistoli. Zezadu vyšel chlápek, co napadal na nohu a měl pi- stoli v ruce. Byl to Nico "Snake" a já si uvědomil, že to byl on, kdo zabil mé rodiče. Potlačil jsem chuť ho na místě zastřelit a začal vyjednávat.Teprve po dlouhé době se dal přesvědčit, aby složil zbraň a zavolal druhého kumpána. Byl to Stuart Cox.Teď tu stáli oba s rukama nahoře a Lyle je hlídal s pistolí v ruce. Jak je spoutat ? Vzpoměl jsem si na žlutou šňůru na zdi, která teď u generátoru připojená nebyla.Musí viset ještě na zdi.Šel jsem k vypínači,spus- til zeď. Pak jsem si došel pro šňůru, jedním koncem spoutal Nica, sebral mu pistoli a druhým koncem Coxe. Jen co jsem byl hotov, dorazil Forbes z ATF. "To jdete brzo !", řekl jsem mu. Pogratuloval nám k dobré práci a zajatce si odvedl. Nico "Snake" dostal trest smrti, proveden smrtící injekcí. Green dostal dvacet let zostřeného žaláře. Stuart Cox dostal patnáct let zostřeného žaláře.

Pokračovat na článek


Doménoví piráti vás mohou připravit o doménu

U žádného článku jsem nezvažoval jak začít, ale u tohoto ano. Vím, že se pouštím na velmi tenký led, a také vím, že mnoha lidem se obsah mého článku nebude příliš líbit. Zároveň si ale myslím, že by nebylo od věci ukázat lidem, že se dělo a bohužel stále děje to, o čem zde budu psát. Záměrně nepíší, že bude dít, protože v koutku duše doufám, že i v podnikání na internetu se v budoucnu najdou féroví a poctiví lidé.Pokusím se vám přiblížit, co se stalo mně osobně a dále pak zkušenost mého kolegy Petra, který ale dopadl hůř. Mrzí mě, že jsem musel čerpat ze zkušenosti, které se stala jemu, ale jen díky jeho příkladu se nestala stejná věc mě. Proto také doufám, že i pro vás by mohl být článek užitečný a podnětný.O tom, jak si zaregistrovat doménu, jak ji zaplatit převodem, složenkou nebo jinak a jak ji zprovoznit. Na toto téma se již napsalo mnoho statí a i na našich stránkách narazíte na dobré články, jak učinit první krok. Byť se říká, že první rozhodnutí je nejobtížnější, myslím si, že v této problematice to není zase až tak pravda. Registrace je jednoduchá. My se proto zkusíme zaměřit na to, co se děje poté. Myslíte si, že pokud si zaregistrujete doménu, nemůžete o ni přijít? Omyl, můžete!Zaregistrovali jste si doménu a provozujete na ni skvělou práci: dobrý projekt, výtečné stránky. V klidu si platíte měsíční poplatky (tedy, pokud jste se takto domluvili) a nemáte ani ponětí, že by se něco zvláštního mohlo dít. Legislativa nám k dnešnímu dni umožňuje prakticky od pracovního stolu zaregistrovat téměř jakoukoliv ochranou známku. V této roli hraje výraznou úlohu Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Lze si zaregistrovat stejné jméno jako doménu, a pak již stačí jen čekat, až vám známku zapíší. K této otázce se mi podařilo získat vyjádření ÚPV:„Do kompetence Úřadu průmyslového vlastnictví nepřísluší oblast domén. Pokud si však někdo přihlásí ochrannou známku vyhovující zákonným předpisům, můžebýt taková známka zaregistrována. Znaky jako www, cz nejsou chránitelné.Také nelze chránit všeobecně známé názvy, např. pepsi, coca-cola apod. Problematika je však natolik složitá, že nelze na Váš dotaz jednoznačněodpovědět. Doporučuji Vám kontaktovat naše středisko ochranných známek tel. 220383120. Praxe ukazuje, že doménové pirátství není naší národníspecifikou, ale je to celosvětový problém, který se řeší v rámci Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.Je to podobné jako s Open source softwarem. Všichni chtějí software zdarma a naopak všichni si chtějí svůj vlastní software chránit.“Co je to vůbec doménové pirátství?Je to v podstatě stejné pirátství jako známe z dobrodružných knih autorů Karla Maye či Verna. Jen v moderním podání. Doménoví piráti nekradou zlato a cennosti, ale v dnešním světě něco mnohem podstatnější. Nápady, celé projekty a hlavně formou vydírání přicházejí k penězům. Postup je velmi jednoduchý. Pokud si zaregistrujete svou doménu a prezentujete na ní sebe, své výrobky či něco podobného, tak to neznamená, že doménu vlastníte. Dochází pouze k pronájmu této domény. Tento fakt je velkou neznámou a mnoho uživatelů si jej vůbec neuvědomuje. Nikde se nedočtete, že jste si doménu „koupili“, ale pouze pronajali. Postup pirátů je tedy jednoduchý. Vyberou si doménu a zaregistrují si ochranou známku s názvem, který je v doméně. Je-li ochranná známka zapsaná, má již doménový pirát téměř vyhráno. Pak jako majitel ochranné známky může dělat majiteli domény značné potíže, které mohou skončit až soudním příkazem k pozastavení provozu.Ilustračním případem je zahájení dnes oblíbeného serveru www.super.cz . Samotné spuštění se totiž na začátku setkalo s podobným problémem. Dražba o doménu se vedla velmi obtížně. Nakonec ji vyhrál dnešní provozovatel nad jednou nejmenovanou firmou. Ta po neúspěchu zaregistrovala ochranou známku „super.cz“ a začala vyžadovat horentní sumu peněz za provoz domény www.super.czObdobný případ se objevil v případě domény www.bleskovky.cz . Společnost Ringier zakoupila doménu bleskovky.cz. Ringier vydává deník Blesk a provozuje jeho internetovou verzi Blesk.cz . Podle slov Petra Bednáře, ředitele SPIRu, chce mít Ringier pojištěné všechny domény v okolí jejich ochranné známky Blesk, což je naprosto v pořádku a není na tom nic špatného. Ovšem nejmenovaná společnost doménových pirátu opět zareagovala o několik dní dříve a snažila se dělat problémy.A v neposlední řadě byla v podobné situaci například i doména www.aktualne.cz, ovšem zde se zřejmě dospělo k určitému koncensu.Co tedy dělat, abyste podobný problém nemuseli řešit?Základní rada. Být obezřetný a hlavně jednat velmi opatrně a v tichosti. Protože pokud se neví o problému, tak ho nikdo neřeší. A zároveň co nejdříve registrovat ochrannou známku na Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).Co dělat když se už do podobné situace dostaneme?Jsou dvě možnosti. Buď slabošsky přistoupit na podmínky vydírající firmy a akceptovat jejich požadavky, které popravdě nemusí být zrovna malé, a zaplatit sumu 10krát až 20krát vyšší. A nebo druhá varianta řešení. Připravte se však, že je časově i finančně náročnější a hlavně bude vyžadovat obrovské množství nervů a papírováni, jak už to tak v české justici bývá. Najmout si renomovanou firmu a přát si, aby spravedlnost nebyla slepá. Tyto soudní procesy se však pohybuji v řádech několika set tisíců korun. Ovšem satisfakce je v dobrém pocitu vítězství a ta je mnohdy lepší než cokoliv jiného.O doménu se také dá přijít jinak !Po registraci domény můžete tuto doménu (dle smlouvy) využívat rok nebo dva. Záleží na tom, u jaké společnosti si doménu zaregistrujete. Vzhledem k tomu, že firem, které registrují domény, vyrostlo jako hub po dešti, nebudu žádnou jmenovat, aby nedošlo k podezření, že některé straním. Po registraci by vám měl přijít od firmy email, že vše je v pořádku a po zaplacení poplatku je možno tuto doménu začít využívat. Dále pak by měla firma měsíc před vypršením lhůty (tedy 1 nebo 2 roky, dle smlouvy) informovat, že je nutno zaplatit správní poplatek, aby mohla být doména i nadále pronajata.Podobný email by měla firma zaslat také 14 dní před ukončením smlouvy a poslední varování 3 dny před koncem. Pokud ani po těchto třech emailech nereagujete, měla by se vás firma pokusit zkontaktovat telefonicky. Bohužel jak se dočteme níže, není tento postup zase tak častý.Většina smluv je také ošetřena podobným odstavcem: "Jakákoli oznámení podávaná podle této Smlouvy budou považována za doručená pouze pokud budou doručena osobně nebo zaslaná doporučenou poštou, faxem nebo elektronickou cestou straně, které má být oznámení doručeno ... Oznámení: -platí okamžikem doručení, -je doručeno, obdrží-li odesilatel potvrzení o přijetí v případě odeslání faxem nebo elektronickou cestou a v případě zaslání poštou v den převzetí doporučené zásilky".Existuji firmy, které skupují nezaplacené domény (nezaplacením se domény stávají volnými). Tyto firmy mají zpravidla i tzv. “dobu hájení“. To znamená, že nechají stránky určitou dobu beze změn, než se jim podaří zkontaktovat předešlého pronajímatele. Tomu pak nabídnou doménu k odkupu na další působení, i když za mnohem větší cenu.Doposud je vše v pořádku.Můj kolega Petr se rozhodl, že si založí firmu. Stalo se tak a je pochopitelné, že bylo naprosto nezbytné vytvořit si svou prezentaci na internetu. Ale vzhledem k tomu, že firma byla ještě v plenkách, tak zaregistroval doménu a zaplatil správní poplatek po registraci s tím, že stránky aktivuje později. Protože není jednoduché vytvořit stránky ihned v den založení firmy. Na doménu a příslušný hosting vložil stránku s větou :“stránky jsou ve výrobě“. A předpokládal, že je vše v pořádku.Rok se sešel s rokem a Petrovi došla zpráva, že přišel o doménu a majitelem se stala nějaká firma plná spekulantu. Když se můj kolega začal zajímat, co se tedy vlastně stalo, bylo mu řečeno, že nezaplatil správní poplatek a že v tom případě nemá nárok na další užívání domény. Protože mu nepřišel žádný informační email ani výzva, rozhodl se situaci řešit.V té chvíli se dozvěděl, že jeho doména byla již prodána třetí straně. Postoj firmy je jednoduchý: proč prodlužovat s někým smlouvu a získat tak cca 2 000 Kč, když můžeme nechat vypršet časový limit a prodat doménu třetí straně třeba za desetinásobek? Jednoduché.Fakturu i upomínky společnost údajně odeslala, ale nikdy jí nepřišlo oznámení o doručení emailu. Přestože vám ve svých podmínkách firma slibuje, že doménu nikomu neprodá v případě, že nebude mít potvrzeno, že jste fakturu a upomínky obdržel, může to udělat. Mimochodem doručenky na email nejsou nikde povinné a také nemohou být závazné. Ne každý emailový klient tuto vymoženost podporuje. Proto je to absolutně irelevantní.Jak majitelé domén upozorní na blížící se konec smlouvy?Kromě toho, že se společnosti pokoušejí zkontaktovat klienta emailem (min. 2 až 3 pokusy), tak by měly při nezdaru použít adresu trvalého bydliště, kterou z podepsané smlouvy mají k dispozici, a poslat na tuto adresu doporučený dopis, v němž oznamují vzniklý problém. Jako poslední instanci je možno pokusit se zkontaktovat klienta formou telefonického kontaktu. Toto by měl být běžný postup při ověřování. Bohužel tento postup se v našem případě s největší pravděpodobnosti nestal. Petr si zjistil od svého webmastera, že žádný email neobdržel. Na adresu trvalého bydliště nedošel jediný dopis podobného ražení a ani na telefon se z firmy nikdo neozval.Je možné, že někdo, kdo zná váš podpis (tudíž kdokoli, před kým jste se jednou podepsali), odfaxuje do firmy, která provedla registraci, žádost o změnu kontaktní emailové adresy: "Potvrzení o změně prosím zašlete na novou adresu, děkuji!" Neuvěřitelné, ale možné! Mohli byste samozřejmě podat trestní oznámení na neznámého pachatele, ale pokud pachatel poslal fax z pošty, těžko ho naleznete.Ale ani to nebude náš případ. Petr přece obdržel vyrozumění o ztrátě domény! Takže email musel být aktivní. Dalo by se navrhnout, že každý (i začínající) hacker dokáže nastavit přesměrování emailu a vzápětí jej opět vrátit. Ale může se to stát? Ano, může, protože tuto činnost může udělat i správce poštovního serveru.Takže pokud to vše shrneme. Firma odeslala 3 emaily, Petr neobdržel ani jeden. Proč? Firma jej nekontaktovala poštou a ani se neobtěžovala mu zavolat. Proč? Chyba v komunikaci a technická závada, nebo hacker? Petr získává vyjádření o odebrání domény. Jak? Že by hacker náhle uvolnil komunikační portál? Proč tak rychle? Dostane zaplaceno od firmy, která v rychlosti doménu prodá za mnohem větší cenu? Chyba lidského faktoru? To se stává, o tom není sporu. Ale stalo se to tak i v našem případě?Je zcela patrné, že se v tomto problému nachází mnoho otazníků. Spousta skutečností, které nám asi zůstanou utajeny. Je to také záležitost morálního jednání. A já stále tajně věřím, že dříve nebo později se mnozí lidé budou chovat morálně a tím se pokusíme zlepšit prostředí, které (i z komentářů českých odborníků) není zrovna na českém internetovém poli nejpříjemnější.Petr se soudil. Po 3. letech soudní spor vyhrál a doménu získal ke svému používání. Podle jeho slov: „Obrovská ztráta času, nervů a hlavně peněz, které jsem musel za tuto nesmyslnou kauzu zaplatit za právníky.“ V jeho případě jsem si jist, že si mohl dovolit přistoupit na podmínky „vyděračů“ a zaplatit jim požadovanou sumu, ale jak znám Petra, je to nesmírně charakterní člověk a asi by se poté nemohl podívat ani do zrcadla. Věřím v to, že když poslouchal rozsudek z úst soudce, musel cítit naprostou satisfakci za utrpení, které si musel prožít. I když i on tvrdí: „Byla to má chyba a já jsem za ni musel zaplatit.“Zkuste si proto vzpomenout, kdy vám končí expirační doba vaší domény! Není to třeba už příští měsíc??? Nebylo by dobré předejít problémům a neumožnit tak spekulantům, aby vás zahnali do rohu?Ale buďme objektivní!Doručenky: není povinná implementace SMTP serveru. Jednoduše řečeno, doručenka v emailu není žádná povinnost. Nespoléhejte se na to !V databázi firem, které aktivují domény, jsou uvedeny tři kontaktní adresy. Aktualizujte si tyto informace, jsou nesmírně důležité.Doména je po nezaplacení vyřazená z DNS a nachází se nějakou dobu v ochranné lhůtě. Tento čas je určen k tomu, abyste začali problém řešit.Pokud máte spoustu práce a víte, že se nestíháte dostatečně starat o svou doménu, přenecháte to jiné odborné firmě, která vám zaručí to, že se vám bude o doménu starat.Doména NENÍ vlastnictví. Je pouze propůjčená nebo pronajatá. V právním slovníku se nachází to správné slovo, něco jako omezené zdroje. Berte tuto skutečnost na vědomí.ZávěrTentokrát se nebudu rozepisovat, protože toto téma není příjemné, a věřím tomu, že mnoha lidem může zkazit příjemný den. Ale napsal jsem o tomto problému, protože není dobré strkat hlavu do písku. Chtěl jsem poukázat na situaci, která na českém internetu je již dlouhá léta. Přeji si, aby vám tento článek a zkušenost mého kolegy Petra ukázal, že takový problém zde je a může se dotýkat i vás samotných.Článek získá na kvalitě v případě, že mi napíšete nebo že zveřejníte své zkušenosti, ať podobné, nebo třeba nesouhlasné. Jde spíš o to, pokusit se na toto téma rozvést debatu. Jedině tak se lidé mohu dozvědět více o tomto problému.A úplně poslední věc. Informace v článku pocházejí z vlastních zkušenosti a zkušeností kolegů (včetně Petra). Byl bych rád, kdybyste zde připojili svůj vlastní názor.

Pokračovat na článek


Sametová revoluce a revoluce českého internetu

Dnes už nikoho ani nenapadne, že byly doby, kdy internet nebyl a lidé místo vysedávání před obrazovkou počítače trávili čas povídáním se skutečnými lidmi. Je to náš každodenní pomocník, stejně jako telefon, mobil nebo lednička. Jako moderní vynález má ale i internet svoji zajímavou historii. A to i v české kotlině.V těchto dnech si připomínáme výročí 17.listopadu 1989. Česká republika začala novou etapu své historie a zemi se otevřely veliké možnosti. Platí toto tvrzení i pro sféru informačních technologií? Jak listopadová revoluce ovlivnila nástup internetové doby? Pojďme si projít historii českého internetu.Co nám přichystal světJako většina šikovných věcí, které byly původně vyvinuty za odborným účelem a dnes zpříjemňují život obyčejným lidem, byl i internet na počátku svého vývoje koncipován jako pomocník americké armádě. Ta v šedesátých letech hledala způsob, jak zajistit, aby armádní počítače na celém území Spojených států mohly mezi sebou bez problémů komunikovat. „Are you receiving this?“, to byla první věta, kterou v srpnu roku 1969 poslali výzkumníci z univerzity v Los Angeles. Tak vznikl dnes už legendární ARPANET. Postupně se připojovaly další instituce, především univerzity a výzkumníci hledali pro internet, jenž byl v té době čistě nekomerční záležitostí, to pravé využití. Dnes jeho všestrannost známe a pochvalujeme si ji den co den. Ale jak se světová síť dostala do nové a svobodné země?Homo habilisPrvní, z dnešního pohledu už prehistorická doba českého internetu vznikla na počátku roku 1990. V té době ještě v Československu neexistovala žádná pevná linka kromě těch telefonních. Proto se první pokusy o vytvoření počítačové sítě uskutečňovaly pomocí linek veřejné telefonní sítě. V březnu roku 1990 se do naší země dostávají odnože světové amatérské sítě FIDO a následně pak v květnu téhož roku evropská síť EUnet. O půl roku později k nám přichází síť zvaná EARN (zkratka znamená Europian Academic and Research Network). Zajímá vás, který počítač byl tím pionýrem, který měl ve svých pomyslných rukou moc nad první českou sítí? Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který „vládl“ v Oblastním Výpočetním Centru ČVUT v Praze. V době vysokorychlostního internetu je zajímavé poznamenat, že přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps…Homo erektusTo ale byla jen doba prehistorických experimentů. První opravdové pokusy o připojení do celosvětové sítě Internet proběhly dva roky po sametové revoluci – v listopadu roku 1991. Využilo se k tomu zmiňované připojení sítě EARN. A tím slavným dnem, kdy k nám byl zaveden interaktivní internet byl 13.2. 1992. K tomuto slavnostnímu aktu – k oficiálnímu připojení naší republiky k internetu - došlo na půdě pražského ČVUT.Homo neanderthalensisJiž rok před oficiálním připojení České republiky k internetu byl podáván návrh na vybudování celorepublikové sítě, jež měla být jakousi páteří českého internetu. Měla propojovat všechna tuzemská akademická centra. Vznikl projekt, podle kterého vznikly národní „páteřní“ sítě, česká síť a síť slovenská. Propojení obou těchto sítí bylo součástí právě českého projektu (dostal jméno FESNET – jako Europian Academic and Research Network). V průběhu roku si FESNET změnil počáteční písmeno na C a tím vnikl CESNET (Europian Academic and Research Network). Na Slovensku se zároveň začala budovat slovenská síť SANET (Slovak Academic NETwork). Síť CESNET měla původně jen hlavní uzly v Brně a v Praze. K nim se postupně připojovaly další uzly v univerzitních městech – v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Liberci, v Plzni a tak dál. V roce 1993 měla síť CESNET už své uzly v jedenácti městech. Kromě hlavní linky Praha – Brno, která „valila“ rychlostí 64 kbps byla přenosová rychlost v rámci ostatních uzlů 19,2 kbps. Nechtěli byste se vracet do té doby, viďte?Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETU prakticky hotová a pozornost vývojářů se přesunula k tomu, aby internet „švihal“ větší rychlostí, než byla rychlost šneka, a tím pádem také aby byl spolehlivější a bezpečnější.Homo floresiensisCESNET byl původně určen jen bohulibým čistě nekomerčním a akademickým účelům. Propojeny měly být především vysoké školy a vzdělávací instituce. Postupem času však zřizovatel internetu - Ministerstvo školství ČR – rozšířilo pravomoc českého internetu i na komerční sektor. Tento moment byl zřejmě prvním velkým obratem v historii českého internetu – výhody a nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat jak nevýdělečné organizace, tak organizace výdělečné. Ze získaných prostředků pak CESNET mohl financovat svůj provoz a rozvoj. Tímto krokem se také stal CESNET zároveň poskytovatelem internetu. Nezůstal ovšem dlouho jediným. Firma COnet byla první čistě komerční firmou, jež zprostředkovávala připojení k internetu; začala provozovat síť CZnet, která vznikla jako odnož pražského uzlu sítě EUnet.A stejně jako kdysi podnikatelé platili astronomické cifry za to, že s sebou mohli vláčet těžký a málo funkční mobilní telefon, platili také dost velké částky za dost pomalý internet. Pro zajímavost: v říjnu roku 1994 jste si jako zisková organizace mohli pořídit připojení přes CESNET o rychlosti 19,2 kbps za „pouhých“ 33.970,-Kč měsíčně. Jako nezisková organizace jste asi deset tisíc ušetřili. Nabídka firmy COnet byla také „neodolatelná“ - za velmi slušné připojení 64 kbps jste zaplatili 120.000,-Kč měsíčně. No nekupte to… Pokud jste toužili připojit svůj jediný počítač ke světu, přišlo vás to s CESNETEM na měsíční paušál 2.940,- Kč - ziskové organizace – nebo 1.470,-Kč pro neziskové organizace. S COnetem to bylo levnější, platila se jen tisícovka, ale zase vám zaúčtovali 12,- Kč za každou minutu. Internet vám za tyto peníze fingoval „závratnou“ rychlostí 14,4 kbps.Homo sapiens Před rokem 1995 měla o internetu v České republice ponětí jen hrstka vyvolených. Důvodem bylo hlavně to, že komerční sféra byla stále velmi slabá. Monopol na poskytování veřejného přenosu dat měla společnost Telecom. Tento nežádoucí monopol však na sklonku roku 1995 skončil a pro komerční využití internetu se dokořán otevřely dveře. První rok po zrušení monopolu vrostl počet uzlů připojených k internetu o 104% a další rok o 105%. Internet do každé rodiny!Od roku 1995 tedy internet v českých podmínkách zažívá mohutný rozvoj. Aby se ale mohl internet stát plnohodnotným médiem, byla zapotřebí jen pořádně urychlit. V roce 1996 Ministerstvo školství schválilo, aby se Česká republika zapojila do tzv. projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s), který měl vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť. Řešitelem tohoto projektu se stal CEESNET, z.s.p.o. – tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Abychom vás zbytečně neunavovali technickými podrobnostmi, přeskočme několik let a konstatujme, že se rychlejší internet šíří stejně jako ten původní pomocí strategických uzlů, a že projekt TEN-34 končí dne 30.11. 1998 s pozitivním výsledkem: podařilo se mu během necelých tří let zvýšit kapacitu mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s. Kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje Brno – Praha vzrostla z 3Mb/s na 155Mb/s. S jídlem, jak známo, roste chuť a proto na tento úspěšný projekt ihned navázal projekt QUANTUM s podobným cílem: vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.Vývoj techniky zastavit nelze a na přelomu tisíciletí si projekt QUANTUM mohl gratulovat. 10. února roku 2000 byl zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno. A to z původního 64 kbps už je pořádný skok!Internet se komercializoval čím dál víc, avšak pouze v pozitivním slova smyslu. Objevují se další a další poskytovatelé internetu (v lednu roku 2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů), což znamená, že internet se stává čím dál rozšířenějším médiem a definitivně končí jeho vývojové a elitní období.Homo sapiens sapiensPro laika je historie českého internetu dovyprávěna, ti technicky založení zvědavci a různí „šťouralové“ však mohou namítat, že to ještě přece není všechno. Když se internet zrychlil natolik, že jej mohla využívat každá domácnost, zbývalo vyřešit otázku tzv. peeringu. Co to je peering? Protože na český trh vstoupilo množství poskytovatelů internetu, kteří mají vlastní linku do zahraničí, vznikl problém: jak spolu mohou dva tuzemští uživatelé internetu komunikovat, když jsou připojeni k různým poskytovatelům? Kudy budou probíhat data, která si vzájemně vyměňují? Pokud nejsou oba uživatelé vzájemně propojeni (tudíž spolu „nepeerují“), musejí data jednoho uživatele nejprve putovat linkou ven do zahraničí a poté zase jinou linkou zpět do země do počítače druhého uživatele. To je dost nepraktické, co? Chcete poslat svému sousedovi stručnou zprávu, ale místo aby vaše zpráva sestoupila dvě patra k počítači vašeho souseda, musí se vydat na dlouhou cestu třeba přes půl světa. Přenos se tím pádem zpomaluje, linky zahlcují, vše se blokuje, padá… Tento zapeklitý problém peeringu byl vyřešen tak, že se našla neutrální půda, na které se všechny sítě všech zúčastněných mohly propojovat, a data se tak nikde netoulala. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konkrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech).Na historii českého internetu a na jeho rychlý růst se můžeme podívat také ze stránky statistických čísel. V roce 1999 bylo v České republice zaregistrováno asi 25 tisíc domén. V průběhu roku toto číslo roste asi o dva tisíce domén měsíčně. 1.4. roku 2000 pak existovalo více jak 53 tisíc domén. A to není žádný apríl. Český internet od dob sametové revoluce rychle rostl a bez většího škobrtnutí se stává nejdůležitějším médiem naší doby. Jeho další vývoj můžete každý den sledovat a na svém počítači. A samozřejmě na našich stránkách :)

Pokračovat na článek


Gabriel Knight 2 - The Beast Within

KAPITOLA I.Na samém začátku hry je Gabriel vyzván skupinou německých lidiček, aby dostál svému původu a pomohl jim za pomocí svých vrozených schopností ulovit běsnícího vlkodlaka. Když se Gabriel vzbudil v Huberově sídle na pokraji Mnichova, v jehož blízkosti byl vlkodlak naposledy spatřen, nezbylo mu než se pořádně porozhlédnout po dočasně opuštěném domě. Ze své tašky si nejdříve pobral to nejdůležitější co si sbalil na cestu - dopisy, peněženku a starodávnou dýku jeho rodu. Vlevo od vstupních dveří si přečetl zprávu od pana Huberta a zpod zrcadla vytáhl klíčky od auta. Pak vytáhl z kapsy dopis od Grace, přečetl si ho a použitím papírů na stole své sekretářce (a přítelkyni) odepsal. Při prohlídce stolu si Gabriel rovněž všiml Mnichovského deníku, ze kterého se dozvěděl, který komisař byl pověřen řešením případu "řádícího vlka" a také se dočetl, že vlk údajně utekl z Hellabrunnské zoologické zahrady. Dalším prohrabováním kapes si Gabriel zrekapituloval předměty, které si vzal s sebou a pročetl si dopis od svého právníka Uberga, který potvrzoval jeho majetnické právo na zámek Ritter Castle a okolní pozemky. Najednou se Gabrielovi udělalo zle ze zatuchlého vzduchu místnosti, takže vyšel ven před dům nadechnout se čerstvého vzduchu. Dal se doprava směrem k podivnému vodnímu korytu vyřezanému z mohutného kusu zatuchlého dřeva. Jak tak procházel okolo, všiml si čerstvého otisku zvířecí pracky v blátě pod korytem. Za korytem nalezl již jen neprostupnou hradbu lesa. V trávě před prvními stromy však postřehl cosi zajímavého a když se podíval blíže, našel chomáček zvířecích chlupů. Vzal si je s sebou jako pravděpodobný vzorek vražedného zvířete. Při další prohlídce okolí domu, tentokrát vlevo od hlavního vchodu, narazil na jakýsi přístěnek s umyvadlem. Bez okolků popadl zde přítomný cement, namíchal z něj hrubou maltu a jejím nalitím do bahnitého otisku získal stopu zvláštního zvířete, které mu čím dál tím méně připomínalo vlka. Pomocí klíčků odemkl Volkswagen stojící před domkem a rozhodl je jet do čtvrti Talkirchen, kde se nacházelo inkriminované ZOO. Automaticky vyhledal výběh vlků, přečetl si tabulku o vlcích, podíval se na povalující se exempláře a neúspěšně se pokusil vejít do ohrady. Příchozího opatrovatele vlků Thomase vyzpovídal ze všeho, co ho napadlo. Thomas poslal Gabriela za jeho nadřízeným doktorem Klingmannem, Gabriel uposlechl a vydal se doleva do administrativní budovy. Rozhovor s doktorem Klingmannem si raději nahrál na kapesní magnetofon. S úmyslem vrátit se do ZOO později se odebral do Lochhamu na Huberovou farmu. Při pohledu na magnetofon s nahrávkou ho napadl mazaný podfuk. (Pomocí volby RECORDING) si připravil (LOAD A) nahrávku doktora Klingmanna a prázdnou audiokazetu (LOAD B) a začal mixovat (SPLICE). Vybíráním vhodných slov namixoval užitečnou větu "Thomas? Herr Doktor Klingmann here. Show our wolves to Mr. Knight." a nahrál ji na prázdnou kazetu (TRANSFER). Pak se spokojeně vrátil do ZOO a opatrně se vetřel do doktorovy kanceláře. Doktor nikde, bezva. Rychle prohledal jeho kabát visící na věšáku u dveří a nalezl útržek jakéhosi účtu. S vědomím, že musí jednat rychle se svým nálezem dále nezabýval a ihned použil kazetu s namixovanou nahrávkou na vysílačku ("Walkie Talkie") v pravé části doktorova stolu, čímž si zajistil přístup k vlkům. Když Thomas přivolal vlčici Margaritu, Gabriel si prohlédl její identifikační přívěšek a pohladil ji, načež mu mezi prsty zůstalo pár vlčích chlupů.Po úspěšné "prohlídce" zoologické zahrady se Gabriel rozhodl vyhledat právnickou firmu spravující jeho nově nabytý majetek a poštu, kde by mohl poslat svůj dopis Grace. Rozjel se proto do centra Mnichova, na náměstí Marienplatz. Nejdříve se dal doleva okolo masny do právnické kanceláře Übergrau, Höffen & Schnell. Přijal jej mladší právník Übergrau, který se ukázal být velice vstřícným a po krátkém rozhovoru dal Gabrielovi dokonce kontakt na mnichovskou univerzitu. Po návštěvě právnické kanceláře se Gabriel vydal ulicí směrem doprava až na samotné náměstí s kašnou. Pak pokračoval dál ulicí Dienerstrasse, v jejíž polovině po pravé straně zašel na poštu poslat dopis Grace (Gabriel-to-Grace Letter). Než se vydal na univerzitu, odskočil si ještě na chvíli na Huberovu farmu a bližším prozkoumáním účtenky profesora ze ZOO (Klingmann's Receipt) nalezl zvláštní protisk jakéhosi nápisu. Použitím účtenky na zrcadlo velde dveří získal podezřelou mnichovskou adresu - 54 Dienerstrasse. Opět nasedl do automobilu a vydal se na Mnichovskou univerzitu. Laborant Michael mu tam vstřícně zanalyzoval oba vzorky zvířecích chlupů (z farmy a ze ZOO) a odlitý otisk tlapy. Laborant Gabrielovi napsal analýzu těchto vzorků, ve které uvedl důležitou skutečnost, že vzorek chlupů z farmy pravděpodobně nepocházel z běžného vlka. Z univerzity se Gabriel vydal znovu za svým právníkem Übergrauem a zeptal se ho na adresu nalezenou na druhé straně Klingmannova účtu. Dozvěděl se, že se jedná o organizaci Royal Bavarian Hunting, která vydává povolení k lovu divoké zvěře a začalo mu vrtat hlavou, na co doktor zoologie potřebuje povolení na zabíjení zvířat. Vydal se tedy do domu č.54 v ulici Dienerstrasse (jedna obrazovka za poštou). Nepříjemný klerk Xavier ho ale vyrazil s tím, že nemá potřebné rodinné dokumenty. Další, v pořadí již třetí návštěva právnické firmy Übergrau, Höffen & Schnell za tento den spravila i tento problém. Zatímco dr. Übergrau sháněl potřebné papíry, zajel Gabriel na policejní stanici za účelem domluvit si schůzku s komisařem. Anglicky nekomunikující úředník se však ukázal být nepřekonatelnou překážkou a tak se Gabriel vrátil do právnické firmy pro připravené rodinné dokumenty a šel je ukázat Xavierovi do Královské Bavorské Lovecké společnosti (Royal Bavarian Hunting Lodge). A brzy nato už byl jejím hrdým členem. A o jistých dalších členech začal mít vážné pochybnosti.KAPITOLA II.Jakmile Grace dostala Gabrielův dopis, pocítila, jak se v ní pověstné ucho od džbánu utrhlo. Sbalila svých pět švestek a prvním letadlem odletěla do Německa. Gabriela však v jeho starodávném rodinném sídle nenašla. Nevěda kam jinam se odebrat, souhlasila s nabídkou hradní paní, aby v zámku přenocovala a počkala, až se Gabriel objeví. Na druhý den ráno si řekla, že pouhým čekáním v koutě ničeho nedosáhne a tak se vydala zkoumat své okolí. Nejdříve našla zamčené dveře za gabrielovou ložnicí, pak vyšla ven před zámek a uviděla Gabrielovo auto. Na oboje se zašla do zámku zeptat nepříjemné Gerdy. Gerda Grace sdělila, že klíčky od gabrielova auta nemůže nikomu dávat a za zamčenými dveřmi v gabrielově ložnici že se nachází starodávná knihovna rodu Ritterů, kam ji, bohužel, rovněž pustit nemůže. Vida, že s ní po dobrém nepochodí, vydala se sama do městečka Rittersberg. Nejdříve se dala doprava do hostince "Goldener Löve" a promluvila si se starým majitelem. Konečně se tak dozvěděla o novém gabrielově případu něco bližšího. Vyšla ven a nevěda, kam se vydat zaklepala na modré dveře domu vlevo od hostince. Od dobrého muže (tm), jehož xicht se objevil v okénku se dozvěděla, že muž je zprávcem městské haly. Zeptala se ho, zda nemá nějaké záznamy o domnělém soudním procesu s vlkodlakem, který se podle majitele hostince měl odehrát někdy v 17. století. Správce se vyjádřil, že je to možné, ale že potřebuje přesné datum procesu. Když se Grace vrátila na zámek, zjistila, že se v jejím pokoji stále ještě šolíchá dotěrný řemeslník, takže se vrátila do městečka, prohlédla si místní kostel a když se opět vrátila do zámku, našla už svůj pokoj prázdný. Prozkoumáním ohniště, u kterého řemeslník cosi kutil našla mužovu brašnu, ze které si "půjčila" šroubovák. Bližším prozkoumáním krbu nalezla zvláštní otvor na místě chybějícího kamene a s nadějným úmyslem do něj zasunula šroubovák. Výsledkem kopulace šroubováku s krbem bylo kliknutí vycházející ze skříně u dveří. A když Grace skříň otevřela, uviděla tajnou chodbu. Ha! Tajnou chodbou Grace prošla do pokoje naproti její ložnici, rychle jí došlo, že se ocitla v pokoji zámecké paní Gerde. Podívala se na obraz gabrielova strýce Wolfganga a když nenarazila na nic dalšího zajímavého, otevřela skříň s tajným průchodem a už už se chtěla vrátit chodbou zpět, když tu uviděla klíč. Zpět se tedy vrátila vyzbrojena klíčem, který padl ke dveřím do knihovny. Množství knih bylo zdrcující, ale časem Grace našla, co hledala - útlou knížečku o vlkodlacích. Hned poté byla však odhalena Gerdou, se kterou se ošklivě pohádala. Z knížky vypadl dopis, který (spolu s knížkou, pochopitelně) Grace pečlivě prostudovala. Dozvěděla se tak o existenci dvou důležitých osobností Ritterovské krve z dob procesů s vlkodlaky - Victora a Christiana Rittera. Jejich dva osobní deníky nalezla v pravé horní části knihovny a prostudovala je. Ve Victorově deníku našla tolik potřebné datum Ritterburgského procesu s vlkodlakem. Poslední informace, kterou potřebovala byl osud krále Ludvíka II, jehož životopis v žádném z oddílů knihovny bohužel nenašla. Usedla tedy ke gabrielovu psacímu stolu a použitím vizitky zatelefonovala do USA profesoru Barclayovi z Yalské univerzity. Profesor slíbil, že se po osudu Ludvíka druhého podívá a zavolá zpět. Grace se mezitím vydala do města a šla říci správci městské haly přesné datum procesu s vlkodlakem. Chvíli s ním na toto téma hovořila, načež ji dobrý muž zavedl do podzemní kobky, kde byl vlkodlak svého času vězněn. Grace se podívala z okénka, na jehož žbrdlení našla něco stop po vlkodlakových škrábancích a pak se zahleděla na kostel. Dostala nápad - prostudovat obsah zpovědi, kterou podal vlkodlak tehdejšímu faráři coby své poslední přání. O svém nápadu pověděla vstřícnému správci městské haly. Ten její nápad shledal zajímavým a napsal vzkaz pro angličtinou nedotčeného faráře, ve kterém ho vyzval k vydání příslušních spisů. Grace tento vzkaz odnesla faráři do kostela a s vyhledanými akty se vrátila k dobrému muži v městské hale. Ten jí přeložil spoustu zajímavých věcí, které o sobě vlkodlak vypověděl. Než se Grace vrátila na zámek, zaskočila ještě do hostince zeptat se hospodského na krále Ludvíka II. Něco se sice dozvěděla, ale nebylo toho dost. Zpátky na zámku šla rovnou do knihovny, usedla ke gabrielovu psacímu stolu a napsala Gabrielovi dopis, ve kterém shrnula své poznatky. Spolu s příslušnými knihami jej vložila do obálky, kterou ukázala dole v hale Gerdě, aby získala gabrielovu adresu. Pak se vydala do Rittersburgu hledat poštu. Našla ji brzy, byly to dveře vlevo od hostince. Zazvonila na maličký zvonek na pravé straně dveří a úřednici dala obálku připravenou k odeslání. Potom zaplatila poštovné markami ze své pěněženky a spokojena se svým slídilským výkonem se vrátila na zámek.KAPITOLA III.Gabriel se vzbudil po noci plné prapodivných snů. Nevěda jak načít další den svého dobrodružného života, pročetl si noviny ležící na stole a dozvěděl se tak o další rituální vraždě. V Mnichově se vydal nejdříve za svým právníkem, který mu dal dopis od Grace. Po přečtení dopisu si Gabriel s právníkem promluvil o zajímavostech, které se dočetl z dopisu, jmenovitě o králi Ludvíkovi II a o Černém vlkovi. Nic moc z toho nebylo, takže se vydal do ulice Dienerstrasse podívat se na místo vraždy. Našel ho až na samém konci ulice podle rojení policejních aut a novinářů. Komisař Leber se ale i nadále ukázal naprosto nekomunikativním a tak Gabriel ukázal výsledky analýzy univerzitního laboranta televiznímu štábu postávajícímu vlevo. Tam pochopitelně uspěl, ale než se vůbec stačil dostat k jádru věci, byl přerušen komisařem Leberem, jehož pozornost si svým počínáním bez debaty získal. Ihned po tomto úspěšném "divadélku" se vydal na Mnichovskou policejní stanici a pořádně si s komisařem promluvil. Jediné co se dozvěděl bylo jméno poslední oběti. Když se pak podle rady komisaře podíval na mapu vražd na stěně, postřehl maličký papírek se jménem oběti (Karl Grossberg) a telefonním číslem. Nalezené číslo si nenápadně načmáral do svého deníčku, rozloučil se s komisařem a vydal se ke svému právníkovi, který se stále častěji stával útočištěm téměř všech jeho otázek a tužeb. Tentokrát ho požádal o vypracování seznamu všech zmizelých osob za posledních deset let. S vědomím, že je to zařízeno si prohléhl vizitku barona von Glowera, kterou dostal včera v klubu lovců a vydal se barona navštívit (na mapě stanice Perlach). Po spíše matoucím než osvětlujícím rozhovoru se už měl k odchodu, když si všiml zvláštní masky visící na pravé stěně. Zeptal se na ni barona a prohlédl si ji. Vskutku zvláštní maska. Po návštěvě barona se vydal domů na farmu a použitím papírku za zápisníku na telefon ležící na stolečku vpravo od kamen zavolal na telefonní číslo získané v komisařově kanceláři. Pak usedl ke stolu a napsal druhý dopis Grace. Po cestě do Královkého bavorského klubu lovců se stavil na poště a dopis odeslal. V klubu si promluvil s nepříjemným klerkem Xavierem a rozhodl se, že teď, když je klub prázdný, trošku ho proslídí a podívá se po čemkoliv, co by mohlo být zajímavé. Po podrobnější prohlídce bylo Gabrielovi jasné, že v klubu není nic zajímavého. Nic kromě zamčených dveří vlevo od zadního východu na ulici. Klerk by jistě nedal klíče k těmto dveřím z ruky, ale na druhou stranu je určitě měl ve svém stolku. Gabriela napadlo logické východisko: distrakce. Xaviera bude nutné nějak odlákat.Šel se projít městem, s nadějí, že ho možná něco napadne. V místě, kde pravidelně vystupoval z metra na stanici Marienplatz si všiml obchůdku s kukačkami (první obchod směrem vpravo od masny). Vstoupil dovnitř a podíval se na zaprášené kukačky ležící na pultě. Prodavač postřehnul jeho zájem, pozvedl kukačky a předvedl mu co dokážou - namísto kukání coby odbíjení uplynulé hodiny tyto kukačky imitovaly zvuk klepání na dveře! V Gabrielově hlavě se zrodila zajímavá myšlenka. Podal prodavači svou peněženku jako že obchod bere a vrátil se s kukačkami do loveckého klubu. Beze slova prošel okolo Xaviera a schoval kukačky do květiny poblíž zadního vchodu! Nařídil je tak, aby za chviličku "kukaly". Pak šel ke Xavierovi a když zmatený sluha odběhl, rychle prozkoumal jeho stolek, otevřel šuplík v jeho zadní části a sbalil kýžené klíčky. Pomocí klíčků odemkl zamčené dveře v zadní části klubu, ale zatím se tam nevydal, protože nejdřív musel zamaskovat stopy. Udělal to tak, že vytáhl kukačky zpoza květiny, znovu je nařídil a šel ke Xavierovi. Celý proces se opakoval s tím, že Gabriel tentokrát klíčky do šuplíku vrátil. Než se pak vydal za tajemné dveře, vytáhl zpoza květiny ukryté kukačky nadobro, aby se na jeho podfuk později nepřišlo. Odemčenými dveřmi prošel do sklepní místnosti. Instinkt ho nabádal k tomu, aby jednal rychle. Svižně si tedy prohlédl lovecké zbraně a fotografie na pravé stěně, trofeje zvířat uprostřed a rituální předměty na polici pod nimi. Vpravo od těchto podivných předmětů našel a detailně prozkoumal zvláštní knihu se jmény členů klubu a čísly. Jen tak tak to všechno stačil, když ho v jeho čmuchání přerušil von Zell. I přes von Zellovo neslušné chování si Gabriel s tímto členem klubu detailně promluvil. Hned poté se vydal na další návštěvu svého přítele, zakladate loveckého klubu barona von Glowera. Zeptal se ho na podivnou sklepní místnost nalezenou v klubu a baron mu poodhalil tajemství skutečné podstaty klubu a jeho členů. Hned po této zajímavé debatě se Gabriel odebral zpět do klubu lovců, aby nepropásl slibovaný večírek. V klubu byl zatím jen jediný člen - Herr Preiss. Gabriel se s ním dal do řeči a nestačil obdivovat sílu jeho osobnosti. Když domluvili, začali se do klubu scházet ostatní členové. Gabriel se nejdříve přitočil k pánům blíže u Zdroje (tj. u pultíku s pivem). Malý pokec s nimi neodhalil prakticky nic důležitého až na to, že Von Aigner lhal, že neznal poslední oběť vraždění Grossberga. Van Glowen se zdál být příliš zabrán do debaty s herr Preissem, takže se Gabriel rozhodl že se zaměří na poslední dvojici Von Zell-Klingmann. Tito dva pánové se rovněž nezdáli být příliš komunikabilní a tak je Gabriel alespoň opakovaně buzeroval veselými hláškami. Nakonec si od nich vypůjčil časopis, strčil do něj svůj nahrávací magnetofon a časopis pánům vrátil, aby se jejich cenný rozhovor zaznamenal. Jak mazané! Dobrá práce.KAPITOLA IV.Grace se vzbudila se studeným potem hrůzného snu po celém těle. Zámek byl zcela opuštěný, takže se vydala do městečka za včerejšími nečekanými potrhlými návštěvníky. Věděla, že jsou ubytováni v místním hostinci. Po cestě se však stavila u pošťačky a vyzvedla si dopis od Gabriela. Ihned si ho přečetla, avšak i když ji Gabriel žádal o další pokračování v jejím výzkumu a dal ji adresy dvou zajímavých hradů postavených králem Ludvíkem druhým, svou adresu ani telefon záměrně neuvedl. Párek podivínů Grace skutečně nalezla u stolu v hostinci. Promluvila si s nimi a nechala si od paní Smithové vyložit tarotové karty. Rovněž nechala vyložit karty Gabrielovi, ale to neměla dělat, protože se tak její strach o Gabrielovu bezpečnost zdvojnásobil. V hledání útěchy se lidské mysli podobají jedna druhé jako vejce vejci, možná právě proto Grace vyhledala útulek kostela. Prošla jím až skoro k oltáři, když tu zahlédla postranní vchod vedoucí do místnůstky se sarkofágy, kde spočívaly ostatky členů rodu Ritterů. Ke svému velkému překvapení tam uviděla Gerde, jak pláče... jak pláče nad ostatky Wolganga Rittera! V ten moment došel Grace onen hrozný omyl, který její zkoušené nervy obrátily v nespravedlivé ublížení jiné ženě. Gerde neměla s Gabrielem naprosto nic společného, Grace ji osočila zcela nespravedlivě! Usmíření bylo jediným řešením. Kde že to jen naposled viděla nějaké květiny? Nejlépe růže. Možná z okna jejího pokoje. Grace se vrátila do zámku, otevřela skříňku ve svém pokoji a vešla do tajné chodby. Dala se doleva dolů po schodech a její propočet se ukázal správným - vyšla přímo v zámecké zahradě. Natrhala něco krásných růží a odnesla je Gerde do kostela, čímž docílila jejich usmíření. Odměnou jí byly klíčky od Gabrielova auta a dobrý pocit z napravené křivdy. Grace se nejdříve vydala na zámek Neuschwanstein. Jeho prohlídka ji tak uchvátila, že nebyla schopna slov. Snažila se prohlédnout si naprosto vše. Největší ohromení pro ni ovšem znamenala nevysvětlená série obrazů v Hale pěvců (Singer's Hall), něco jí vzdáleně připomínala, ale Grace se nemohla rozpomenout, co by to mohlo být. Celou sérii si raději pozorně prostudovala. Další zastávkou v pořadí bylo muzeum v Herencheimsee, kde si Grace opět prohlédla a pročetla všechny exponáty, tedy poté, co si koupila vstupní lístek od nechutně protivné pokladní báby. Naprosto ji fascinoval obraz znázorňující Ludvíkovu noční projížďku na saních, o které se jí včerejší noc zdálo a málem by úplně minula maličko schovanou exhibici pojednávající o přátelství Ludvíka a R. Wagnera a o Ludvíkově osobním deníku (pozor, důležité!). Nakonec si Grace znovu dvakrát promluvila s pokladní bábou, ale toto krátké utrpení přineslo své ovoce ve formě nové destinace na mapě - Wagnerova muzea v Bayreuthu. Ve Wagnerově muzeu se dozvěděla téměř všechno myslitelné informace o tomto velikém skladateli. Narazila však podivný dopis od Ludvíka II o výstavbě speciálního vybavení divadla. O tomto dopisu, o sérii nevysvětlených obrazů ze Síně pěvců v zámku Neuschwanstein a o ztracené Wagnerově opeře si Grace zajímavě popovídala s recepčním Georgem. Po tomto pokecu se vrátila do Rittersburgu a dnes již podruhé zašla do hostince. Hostinského požádala, aby zavolal manžele Smithsovy a s paní Smithsovou si o svých zážitcích ze zámků popovídala. Unavena se pak vrátila na zámek. Gerde ji zpravila o tom, že měla telefonát od profesora Barclaye. Grace šla ihned do gabrielovy pracovny a znamým způsobem profesorovi zatelefonovala. Dostala od něj kontakt na německého historika Josepha Dallmeiera. Číslo si napsala na papírek, který pak položila k telefonu a Josephovi zavolala. Joseph si s ní dal schůzku ve městě Seeshaupt. Než se tam vydala, prohlédla levou sekci gabrielovy knihovny a ke svému úžasu našla anglicky psanou biografii Ludvíka II, o které byla téměř přesvědčena, že předtím v knihovně nebyla. Knihu si prostudovala a všimla si telefonního čísla nakladatelství na první vnitřní straně. S trochu vylepšenou náladou se pak vydala se do Seeshauptu. S Josephem se setkala vlevo na břehu jezera u památného místa Ludvíkovy smrti. Rozhovor s ním se ukázal velice užitečný a všestranný. Když Joseph odešel, zadívala se na kříž stojící ve vodě.Se smíšenými pocity se vrátila na zámek a zašla do gabrielovy pracovny. Použitím biografie Ludvíka II na telefon zavolala do nakladatelství a získala tak telefon na syna autora - Thomase Chaphilla. Zavolala mu a dozvěděla se, že jeho otec měl při psaní knihy skutečně k dispozici pravý deník Ludvíka II z německého státního archívu. A nejen to. Pro své vlastní účely si ho rovněž přeložil do angličtiny. Thomas ale nebyl vstřícný ve splnění Grace jejího přání překlad deníku vidět. Už byla tak blízko a přesto jí Ludvíkův deník opět unikl. Byla tak zarmoucena, že se šla projít do Rittersburgu. Když procházela okolo kostela, všimla si po jeho pravé straně záblesku čehosi bílého napůl ztraceného v houští temných tisových keřů. Přistoupila blíž a spatřila kvetoucí lilii. Dotkla se jí a tom k ní přistoupil farář. K jejímu velkému překvapení jí jeden květ lilie daroval.Po tomto všem nezbylo Grace nežli se vrátit do Seeshauptu, kde u památného jezera prolezla plůtkem a sešla k samotnému vodnímu břehu. Zahleděla se do vody a s tichým přáním jemně položila lilii na vodní hladinu. Možná se jí to jen zdálo, ale na chvíli si byla jista, že se na ni z vody usmála Ludvíkova tvář.Unavena spoustou dění se vrátila na zámek a vzpomněla si na speciální povolení k prohlídce archívů, o kterém se zmínil Joseph. Zeptala se na něj Gerde, která jí dala tip na Gabrielovu osobní právní kancelář. S nadějí v očích odešla Grace nahoru do gabrielovy pracovny a napsala svému příteli druhý dopis, ve kterém ho požádala o pomoc se sháněním tohoto povolení. Pak dopis odnesla na poštu a stejně jako včera zaplatila pár drobných marek za to, aby byl dopis doručen. Když se vrátila na zámek, Gerde ji informovala, že volali z místní pošty, že pro Grace mají jakýsi fax. Grace tedy znovu spěchala na poštu a když jí úřednice vložila do rukou útlý svazek listin, nemohla uvěřit svým očím - sir Thomas Chaphill jí poslal kopii překladu Ludvíkova deníku! Zhltla ho jak pralinku. Tajemství ludvíkova deníku si ale nemohla nechat jen tak pro sebe. Vydala se do Bayreuthu a ukázala deník Georgovi. Klubko záhad začalo pomalu, ale jistě rozplétat.KAPITOLA V.Po vskutku dravé noci se Gabriel probral v luxusní ložnici sídla von Glowera. Ani na minutku nezaváhal, co bude jeho centrem jeho dalšího zájmu - okamžitě se rozjel do klubu lovců a vytáhl z časopisu svůj magnetofon. Pak se vydal za svým právníkem, který mu vydal další dopis od Grace. Gabriel s ním promluvil o výsledcích průzkumu zmizelých osob a požádal ho o přeložení obsahu audiokazety obsahující včerejší rozhovor von Zella s Klingmannem. Náplň rozhovoru byla natolik šokující, se rozhodl odebrat přímo na policejní stanici za komisařem Leberem. Po kratším vzrušeném rozhovoru komisaři audiokazetu s nahrávkou rozhovoru dal. Když se Leber odkráčel uklidnit kafíčkem, prohledal Gabriel grossbergovy účetní spisy v pravé části Leberova stolu a vytrhl z nich stránku se soukromou adresou jakéhosi Dorna, který Grossbergovi dodával jakési "exotické" zboží. Hned poté se jel za Dornem podívat na stanici Buchenau. Dorn se ukázal být nesdílným, bylo jasné, že jediné, co by ho mohlo rozpovídat jsou prachy. Gabriel tedy zajel ke svému právníkovi a požádal ho o vyzvednutí 14000 marek z rodinného účtu Ritterů. Takto vyzbrojen si v masně vedle právnické kanceláře koupil bílou klobásu. Tedy ne za oněch 14000 marek, ale za drobné ze své peněženky. Velký balík peněz odvezl Dornovi a přesně jak předpokládal, trochu ho tím rozpovídal. Dorn v podstatě vykváknul, že mu Klingmann přivezl oba vlky ztracené v ZOO. Aby si tuto domněnku, která by definitivně vyřadila vlky z podezření z vražd, Gabriel potvrdil, požádal Dorna, zda by si mohl prohlédnout klec, ve které byly vlci drženi než došlo k jejich exportu do Taiwanu. Když poklekl na zem u inkriminované klece a vzal do ruky trochu slámy z její podestýlky, postřehl na zemi cosi kovového. Majetnický tygr mu však nedovolil blyštivý předměr sebrat. Gabriel proto hodil tygrovi klobásu, aby ho odlákal a pak rychle blyštivý předmět z klece vytáhl. Když ho prozkoumal, jeho předpoklad se potvrdil - byly to indentifikační štítky ztracených vlků, kteří se teď už asi váleli v žumpách kdesi pod domy Taiwanských labužnických boháčů. Všechny cesty podezření se teď v gabrielově mysli již jednoznačně sbíhaly směrem k loveckému klubu. Vypravil se tedy přesně tam a... málem zapomněl. Všichni už čekali jen na něj, aby se mohli vypravit do von Glowerovy vily situované v přírodní rezervaci, odkud zítra za úsvitu vyrazí na lov... na lov čeho? Gabriel dostal jeden z ošuntělých pokojů a jak už to měl ve zvyku, začal slídit. Nejprve šel přes chodbičku do protějšího pokoje. Tam otevřel skříň a našel v ní lano. Otevřel okno a podíval se dolů na parapet zvenku pod oknem. Použitím lana na tento parapet se mu podařilo přeručkovat do vedlejšího pokoje, který patřil von Zellovi. V Zellově pokoji nejdříve prohlédl zápisník ležící na nočním stolku a po jeho pravé straně z něj vytáhl pár uvolněných stránek, které se ukázaly být kompromitujícím vyděračským dopisem od zesnulého Grossberga. Poté se podíval do koupelny a to dolů na podivně odchýlený kobereček. Když ho odsunul o kousek stranou, nalezl zvláštní bosou stopu lidské nohy. Plně spokojen se pak známou krkolomou cestou přes okna vrátil do uličky mezi pokoji. V pokoji těsně pod pokojem jeho našel ve vaně spokojeně se plavčícího von Aignera, se kterým si trochu poklábosil. Poté sešel dolů do obývacího pokoje. Ze skříně si vzal maličkou lampičku a z římsy krbu ještě menší krabičku sirek, teprve pak se posadil k popíjejícímu Hennemannovi. Trochu si popovídali. Po rozhovoru vyšel zpět nahoru po schodech a vešel do levého dolního pokoje. Sebevědomému Klingmannovi ukázal identifikační štítky vlků zmizelých ze ZOO a dozvěděl se tak několik zajímavých informací. Spokojem se svých čmucháním uvnitř domu vyšel předními dveřmi z obýváku ven.Nejprve navštívil stál a zabral zahradnické nůžky visící na zdi vedle dveří. S nůžkami v náprsní kapce se vydal doprava do lesa. Na zemi postřehl bahnitou skvrnu ne nepodobnou zabarvení lidské stopy v Zellmanově koupelně a po bližším prozkoumání našel v bahně podivnou vlčí stopu. Vybuzen tímto nálezem se vydal hlouběji do lesa (doprava a 2x dolů), kde brzy narazil na jakousi skalku zarostlou keříky. Skrze keříky se prostříhal pomocí zahradnických nůžek a nalezl tak utajenou jeskyni. Vstoupil dovnitř, proplazil se úzkým temným tunýlkem a použitím zápalek na lampičku si zajistil světlo. Následující odhalení bylo tak hrozivé, že se při útěku trošičku, i když jen docela malinko, ublinkl. Nikdo kromě von Glowera by mu toto hrozivé zjištění neuvěřil a tak tedy spěchal do baronova pokoje (pravý dolní pokoj) a všechno mu vypověděl. I stalo se, že se Baron von Gloven a Gabriel Knight vydali na lov vlkodlaka. Věci ale bohužel nevyšly podle plánu a Gabriel se ocitl v nočním lese sám. S talismanem připraveným k obraně se dal směrem doprava, odkud zaslechl podezřelé zvuky. Rozzuřeného vlkodlaka zahnal použitím talismanu a dal se směrem nahoru, pak vlka znovu zahnal talismanem a dal se za ním doprava. Poté ho zahnal dolů, šel za ním, opět dolů, šel za ním a... pak se všechno událo příliš rychle. Vlkodlaka sice zabil, ale sám se jím stal. A někdo jiný to chtěl. Někdo, kdo si s ním celou dobu jen hrál.KAPITOLA VI.Grace bděla u Gabriela již od časného rána. Jeho stav se zdál být velmi špatný se stále se zhoršující tendencí. Pokusila se s ním promluvit, ale výsledek nebyl příliš uspokojivý. Šla tedy na poštu a vyzvedla dopis od Friedricha von Glowera adresovaný Gabrielovi. Jeho přečtením se střípky pravdy složily v úděsně hrozivý obraz. Von Glower je Černý vlk a udělal si z Gabriela nedobrovolného společníka. Jedinou nadějí na záchranu musí být ztracená Wagnerova opera, která v kombinaci se zvláštním umístěním lustrů v Wittelsbacherské opeře SNAD Gabriela osvobodí. Podle gabrielova snu teď Grace musí vyhledat ukryté svitky s Wagnerovou operou a nákres rozmístění lustrů. Grace se rozhodla, že nejprve půjde pro svitky do Neuschwansteinského zámku. Předem se rozhodla na tuto návštěvu pořádně připravit. Nejdříve zašla do hostince, promluvila si s paní Smithovou a ze stolu si z její snídaně vypůjčila (navždy a bezúročně) jeden rohlík. Poté odskočila na zámek ujistit Gerdu o tom, že Gabriel bude zase v pořádku. Učinila tak a v rozmaru také nakoukla do svého pokoje, kde uviděla nové povlečení přichystané Gerdou. Vzala si jeden povlek polštáře a šla do městečka do sklepení ke Gabrielovi. Podívala se do malého okénka s výhledem na kostel a nasypala holubovi pár drobtů ze zapůjčeného rohlíku. Když byl holub nalákán, chytila ho do povlaku na polštář a brutálně ho zežrala zaživa. OH, pardon, to by přece neudělala! Návod se nám už trochu protahuje a autor začíná mít menší výkyvy... Vybavena vším, co jí mohl Rittersberg poskytnout nasedla do automobilu a odjela do městečka Altotting. Vstoupila do knězovy pracovny, podívala se na stůl a vysypáním trochy drobných z peněženky si "koupila" jednu lahvičku vody Černé madonny. Pak se pokusila promluvit s knězem, ale získala pouze kartičku, na které bylo napsáno, že má-li zájem Černou madonnu o něco požádat, má následovat pokyny kněze. Když však kartičku knězovi ukázala, kněz jí naznačil, že plnění proseb se může uskutečnit až když v kapli skončí přijímání svaté. Grace se tedy vydala pátrat po svitcích na Neuschwansteinský zámek. Když prošla až do známého pokoje s labutí, stala se svědkem toho, jak malý klučina vylezl na zámeckou židli. Jakmile se svou matkou odešel, přistoupila Grace k židli (o místnost zpět) a polila ji vodou z lahvičky. Pak své dílko ukázala hlídající ženě, která se ihned rozběhla za falešným viníkem. Pak už Grace jednala rychle - vrátila se o místnost zpět do královy ložnice, otevřela tajný panel v dolní části uzoučké stěny MEZI dvěma východy z pokoje a ze skrýše vytáhla první část poslední Wagnerovy opery. Přesně jako ve snu, opera skutečně existuje! Další část opery by podle snu měla být v osobní grálově modlitebně těsně za pokojem s labutí (postavené ve stylu imitované podzemní jeskyně). Když v této umělé kamenné svatyňce zrovna nebyla žádná stráž, Grace obezřetně prosahala levou stěnu a vytáhla z tajné skrýše druhou část Wagnerovy opery.Třetí část by se měla nacházet v Hale pěvců. Tamnějšího pozorného strážce Grace odlákala mazaným vypuštěním holuba do dveří vedoucích směrem doleva v prostřední části haly a pak odsunula maličký panýlek ve stěně přesně na místě, kde stál strážný, tj. pod obrazem se zamilovaným párkem. Třetí část opery byla na světě. Grace nalezla kompletní ztracenou Wagnerovu operu! Aby měla tu možnost přát si něco před Černou madonnou, musela Grace nalézt stříbrnou část lidského těla, kterou by mohla madonně v Altottingu předložit jako dar. Matná vzpomínka ji vedla do pohřební síně Ritterů v Rittesrbergském kostele. Blíže se podívala na hrobku (hrobka s růží) Wolganga Rittera a uviděla v ní nádherné stříbrné srdce, které Wolfganovi pravděpodobně věnovala Gerde. Šla se tedy na zámek zeptat Gerde, zda si srdce může vzít. S Gerdiným svolením si srdce vzala a odjela do Altottingu. Znovu ukázala nemluvícímu mnichovi kartičku. V kapli vložila stříbrné srdce do obětní schránky na plůtku vpravo od klečícího mnicha, načež se pomodlila k madonně a dostala znamení. Vedena tímto znamením se nepozorovaně vzdálila od oltáře a pootevřela dveře vpravo vedoucí ven z kaple. Vzniklý průvan uhasil všechny svíce a kaple na chvíli upadla do tmavého pološera. Grace věděla, že musí jednat rychle: přisunula židli stojící vlevo od dveří pod poličky s urnami, stoupla si na ni, podívala se zblízka na poličky a z levé dolní urny vytáhla listinu s nákresem rozmístění lustrů v opeře. Když po chvíli lidé přítomní v kapli znovu rozžali svíce věděla, že má vše potřebné. Kompletní operu odnesla Georgovi a pověděla mu o svém plánu... O dva měsíce později v předvečer slavnostní premiéry ztracené (a nalezené Wagnerovy opery) nacházíme Grace jak netrpělivě postává ve foyer Wittelsbacherského divadla. Opatrně vzala do ruky přehled nadcházející opery ze stolku u dveří a pročetla jej. Odebrala se doprava a všimla si, že s následující místnosti vedou celkem čtyři východy. Všechny je prozkoumala a zapamatovala si, že vedou (zleva doprava) do sklepa, do levého ložiového křídla, do centrálního hlediště a do pravého ložiového křídla. Dala se doprava a podél řady dveří vedoucí do jednotlivých lóží prošla do kanceláře. V kanceláři promluvila s nebohým Gabrielem, ze stolu vzala papír se svými poznámkami o průběhu připravované "akce" a binokuláry. Z nástěnky odepnula nákres rozmístění sedadel v divadelním hledišti a pak se zblízka podívala na Wagnerův nákres rozmístění lustrů (Chandelier Diagram).Prozkoumala hlavně velké "X", kterým byla vyznačena hlavní lóže. Když se pak zblízka podívala na nákres rozmístění sedadel (Theater Seating Chart) a to hlavně na jeho střed, kterým je hlavní lóže "Mittel Loge", došlo jí, že autor starobylého nákresu myslel právě tuto lóži jako místo, kam má být posazen Černý Vlk. Von Glowen by tedy měl být uveden přesně na toto místo. Než se vydala do prvního patra na tuto speciální lóži podívat, zašla ještě do centrálního hlediště a požádala Georga, aby v žádném případě nepřerušoval představení i když se v jevišti budou dít prapodivné věci, čímž ho příliš nepotěšila. Kromě Georga si promluvila také s řemeslníky, kteří se snažili rozvěsit lustry ve geometrické formaci odpovídající Wagnerově nákresu (malí lidičkové vlevo nahoře). Pak vyšla po schodišti do prvního patra a prošla dvoukřídlými dveřmi do hlavní lóže "Mittel Loge". Porovnáním s Wágerovým nákresem se definitivně ujistila o tom, že tato lóže je skutečně ta pravá. Vyšla ven, dala se doprava a prošla malými dveřmi na konci chodby. Okénkem ve stěně se podívala na lóže na protější straně divadla, pak zapnula reflektor vlevo od okénka a pomocí jeho dolního držátka nasměrovala kužel světla přesně na Hlavní lóži uprostřed hlediště.Když po této akci akci sešla po schodišti zpět do přízemí a uviděla hlavního uvaděče, podala mu rozpis sedadel (Theater Seating Chart) spolu s instrukcí kam posadit barona von Glowena a komisaře Lebera. Provaz, který bude potřeba na zajištění dveří Glowerovy lóže nalezla v prostoru za oponou, kam se dostala malými dveřmi na konci levé přízemní lóžiové chodby. Provaz odmotala z velké změti provazů, lan a provázků velice opatrně, aby ji při jejím hanebném činu nepřistihla skupina debatujících zákulisních techniků.Dále se Grace vydala do chmurného divadelního sklepa (nikoliv vchodem ze zákulisí!). Šla 2x nahoru a 2x doleva. Intuice jí kázala prozkoumat maličkou skřínku na zdi a vytáhnout z ní svazek klíčků. Když pak šla 1x doleva, 1x dolů a opět 1x doleva, dostala se do skladu kulis, ve jehož zadním traktu našla na skříňce cedulku "PRIVAT". Když ze skladu s cedulkou v kapse vycházela, vyzkoušela ještě klíč ze skřínky na dveře skladu, aby si mohla být jista, že Gabriela může ve skladu skutečně zavřít, kdyby se jeho stav vymkl kontrole. Sklepem pak pokračovala 1x dolů, 3x doprava a 1x dolů. V kotelně otevřela kamna, hodila do ní pár kusů uhlí a na jejím ovládacím panelu pak zapálila plamen (tlačítko Automatisch) a nastavila pec výkon na maximum natažením páčky do pozice "Hoch". Když se po všech těchto přípravách Grace vrátila do foyer, uvaděč jí sdělil, že již za pět minut bude otevírat vstupní dveře. Grace proto rychle běžela do kanceláře a přesvědčila Gabriela, aby s ní šel do sklepa do skladu kulis, kde ho zamkla, kdyby začal zuřit. Hned poté si byla jista, že toto opatření udělala vskutku včas. Gabriel začal zuřit. Jakmile opera začala, šla se Grace do kanceláře převléci do krásných černých večerních šatů. Po rozhovoru s komisařem vyběhla po schodech do 1. patra a spěchala do pokoje s reflektorem, kde použitím binokulárů na okénko zkontrolovala, zda v lóži s inspektorem skurečně sedí von Glowen. Spokojena se svou poslední inspekcí zavázala dvojkřídlé dveře hlavní lóže provazem ze zákulisí a zajistila je nápisem "PRIVAT". Show mohlo začít.Gabriel cítil beznaděj, zuřivost a hněv. Bylo mu jasné, že se nejdříve musí dostat ven z beznadějného skladu. V jeho zadní části odsunul krabici a ventilační mřížku ve stěně za ní vylomil pomocí dýky. Sklepem prošel 2x nahoru a vylezl po schodech do zákulisí. Prozkoumal provazy (cítil na nich pach Grace) v zadní části místnosti a z jedné kladky sundal lepicí pásku. Pak Gabriel prošel dveřmi vpravo do převlékárny. Nejdříve sundal kostým z věšáku a (použitím na sebe) si ho oblékl. Cítil, že dále musí postupovat velice rychle. Z maskérského stolku vzal pudr, ale když slyšel někoho přicházet, zaprášil s ním raději zrcadlo a schoval se za zástěnu. Podařilo se mu to udělat tak svižně, že když Englehart přišel, bez sebemenšího podezření usedl k maskérskému stolku. V ten moment Gabriel vyskočil ze svého úkrytu a zalepil mu ústa lepící páskou. Pak se odehrálo mnoho věcí, které vyústili v největší nebezpečí Gabrielova života. Ocitl se ve sklepení ve vlčí formě. Jediným způsobem zničení von Glowena bylo jeho zahnání do pokoje s pecí. Gabriel rychle zjistil, že pomocí svého čichu (ťukáním na volbu "smell") může lokalizovat pozici svou a pozici svého nepřítele (Gabrielova pozice je značena modrým trojúhelníkem a pozice von Glowena červeným čtverečkem). Mazaným nadháněním a zajišťováním dveří čenichem zahnal Gabriel svého protivníka do místnosti s pecí (pravý dolní roh mapy) a pak tam za ním sám vběhl. Ve finální konfrontaci se Gabriel zahleděl na Grace, protože potřeboval její pomoc (ukázat na Grace).Grace postřehla Gabrielovu nápovědu a rychle otevřela dvířka pece. Zbytek už nechala na Gabrielovi (ukázat na šedého vlka).Když černý vlkodlak skočil na komisaře Lebera, Gabriel se co nejrychleji vymrštil a srazil von Glowena do otevřené pece. Snad se tak vysvobodil. Snad se tak připravil o to nejlepší, co ho mohlo potkat. Kdo ví?

Pokračovat na článek


Poskytovatel

Abyste se mohli připojit k internetu, potřebujete někoho, kdo vám toto připojení umožní – poskytovatele internetového připojení. Poskytovatelem je nejčastěji specializovaná firma, která vám za měsíční paušál umožní se připojit k internetu, a to jak po stránce technické, tak formální.Internet je celosvětová počítačová supersíť složená z různých menších či větších sítí a počítačů v nich zapojených. Připojit se k internetu tedy znamená připojit svůj počítač do některé z již existujících (pod)sítí. Připojení k této síti vám samozřejmě musí povolit a technicky umožnit její vlastník. Ten se označuje slovem "poskytovatel", anglicky "provider" (čteme provajdr). Lze setkat i s dlouhým "Internet Service Provider (ISP) nebo variabilně Internet Access Provider (IAP). Poskytovatelem internetového připojení může být kamarád ze sousedství, který se podělí o svůj internet, většinou je ale poskytovatelem komerční subjekt (firma), která poskytuje připojení za úplatu a také dává jisté záruky.V tomto smyslu je tedy poskytovatelem společnost, která vám umožní připojit se na internet za určitý finanční obnos. Většinou to bývá měsíční paušál, jehož výše závisí na vámi požadované rychlosti nebo objemu stahovaných dat. Připojení pak není časově omezeno a je jedno, jak dlouho a kdy internetové připojení využíváte.Jiné je to u poskytovatelů internetu přes telefon nebo mobil. Tam většinou platíte za dobu, po kterou jste k internetu připojeni. I když i pro klasické vytáčené připojení už lze pořídit měsíční paušál, vzhledem k rychlosti je to ale spíše jen nouzová varianta, pokud není k dispozici jiné, rychlejší připojení.Některé společnosti mají ještě rozdělenu cenu za internet na špičku a mimošpičku. To znamená, že platíte za dobu strávenou na internetu. V tomto případě se samozřejmě vyplatí surfovat mimo špičku. Ve špičce jen pokud je to životně nutné a hlavně se nezapovídat na nějakém chatu, pak by se totiž mohlo stát, že rozhovor s kamarádem vzdáleným pár desítek kilometrů vás bude stát víc, než kdybyste ho jeli navštívit.Abyste správně pochopili celý pojem poskytovatel, vezmeme to pěkně popořadě. Začneme u poskytovatelů datových sítí, kterým se také říká carriers. Těmito poskytovateli jsou obvykle telekomunikační společnosti. Carriers poskytují jednak páteřní datové sítě a jednak přístupové sítě do internetu.Druhou úrovní jsou právě výše zmiňovaní ISP, kteří dodávají k poskytovatelům datového spojení přidanou hodnotu ve formě IP konektivity, což je vzájemné propojení (propojení sítě zákazníka a sítě poskytovatele, která je součástí internetu ) a schopnost přenášet po takovémto propojení datové pakety protokolu IP (Internet Protocol).Třetí úroveň je představována Internet Content Providery (ICP), kteří vytvářejí prostor pro provozovatele serverů.Poslední v řadě jsou provozovatelé systémů, které poskytují nějaký obsah. Díky těm internet funguje a zákazníci se přihlašují a třeba i platí za ostatní služby. Sem patří společnosti jako je Seznam, Atlas, Yahoo, ty však víceméně pouze katalogizují informace. V zahraničí potom Amazon, eBay a další, které skutečně obsah poskytují.Vás ale patrně nejvíc zajímá Poskytovatel přístupu na internet (ISP) a jistě byste rádi věděli, jak si nejlépe vybrat. Provider vám může nabídnout připojení sdílené. U takového připojení (konektivity) není obecně zaručeno, že se vaše data dostanou vždy včas tam, kam se mají dostat. Toto připojení je sdílené společně s dalšími uživateli (zákazníky stejného poskytovatele), tudíž jeho vlastnosti vždy závisí na momentálních aktivitách těchto spoluuživatelů. Stejně tak nemusí být u této konektivity garantováno, že nebude docházet k jejím výpadkům (ztrátám spojení). Je to taková konektivita, která vám jako průměrným uživatelům může postačovat, ale na jejíž vlastnosti a chování v konkrétních situacích nelze spoléhat.Pro stále více lidí a hlavně pro firmy, například internetové kavárny, je fungující a dostatečně kvalitní přístup na internet velmi důležitý, neboť na něm závisí jejich podnikání či jiné důležité aktivity. Takovýmto uživatelům pak poskytovatelé připojení vychází vstříc tím, že jim poskytují připojení garantované. To znamená, že poskytují takovou konektivitu, která není sdílena s ostatními uživateli a má vždy stejnou garantovanou kapacitu a přenosovou rychlost.Ještě bych zmínila další možnost, kterou je realizace takzvaných virtuálních privátních sítí Virtual Private Network(VPN), kdy poskytovanou službou není samotný přístup k internetu, ale propojení více lokalit jednoho zákazníka. Toto propojení je sice realizováno pomocí sítě, kterou využívají i další zákazníci téhož poskytovatele, ale danému zákazníkovi se vše jeví tak, jako kdyby propojení bylo realizováno samostatnou (privátní) sítí izolovanou od ostatního světa.

Pokračovat na článek


Kabelové připojení

Kabelové připojení nabízí jistotu rychlého internetu pro všestranné využití. Jedinou nevýhodou je menší dostupnost ve srovnání třeba s ADSL nebo WiFi.Co je vlastně kabelové připojení? Jaké má výhody?Kabelové připojení je nejmodernější možností připojení k internetu. Je využíván hlavně pro svojí vysokou rychlost umožňující stahovat filmy, hrát hry, poslouchat hudbu a dělat cokoliv, co v minulosti nebylo kvůli nízké rychlosti připojení možné.Nejrozšířenější typ kabelového připojení využívá rozvodů kabelové televize, ale pod pojmem "kabelové připojení" rozumíme takové připojení, které je až k uživateli přivedeno metalickým nebo optickým kabelem určeným pro přenos velkých objemů dat. Nejčastěji je pro kabelové připojení využíváno rozvodů kabelové televize, které jsou nataženy především ve větších městech. Tento typ připojení je označován jako CATV (Cable TV). Položení kabelu je finančně i formálně poměrně náročná záležitost, a proto jen málo "netelevizních" poskytovatelů takové připojení nabízí. S výlučně internetovým kabelovým připojením se můžete setkat ve větších městech, kde se to poskytovateli vyplatí.Kabelové rozvody mohou být metalické nebo optické. Optické kabely se používají především pro hlavní, páteřní spoje, např. přivedení přípojku do bytového domu, po němž je pak další rozvod realizován metalickými kabely. V takovém případě vám poskytovatel až do bytu přivede kabel, který lze přímo zapojit do síťové karty vašeho počítače (nepotřebujete žádný modem ani převodník). Někteří poskytovatelé ale již nabízejí i připojení optickým kabelem, který je oproti metalickému vedení schopen dosahovat vyšších rychlostí. Optický kabel je imunní vůči elektromagnetickému rušení, které může ovlivnit právě metalické kabely. Nicméně jako metalické, tak optické i CATV připojení nabízí vysokou rychlost a spolehlivost s krátkou dobou odezvy, která je důležitá pro hraní online her nebo IP telefonii.Speciálním "kabelovým" připojením je ADSL (obecně xDSL) využívající telefonní linku. Ta sice původně nebyla určena pro vysokorychlostní přenosy dat, ve většině případů se ale pro rychlé připojení k internetu využít dá. V současnosti nejrozšířenější ADSL linky jsou nabízeny s rychlostí 512kbit/s až 4Mbit/s. Naproti tomu kabelové připojení dosahuje běžně i 10Mbit/s rychlostí. Z technického hlediska řadíme ADSL do samostatné kategorie.Jak funguje CATV připojení?Rozvod kabelového připojení je zajišťován pomocí koaxiálních kabelů nebo dnes častěji opticko – koaxiálními systémy. Opticko – koaxiální systémy jsou výhodné tím, že mají vyšší kapacitu, přibližně dvojnásobnou.Kabelová přípojka se poté musí rozdělit na dva kanály, jeden je určen pro internet a druhý pro ostatní TV programy. V praxi to vypadá tak, že z kabelového rozvodu jsou vyvedeny dva koaxiální kabely, jeden pro televizi, druhý pro internet. K tomu internetovému je potřeba připojit kabelový modem, který se propojí kabelem RJ 45 se síťovou kartou počítače. Prakticky by se dalo říct, že modem zde funguje jako převodník mezi počítačem a kabelovou přípojkou.Kabelové modemy se odlišují od jiných modemů tím, že mají zásuvku pro koaxiální kabel. Dnes se nejvíce využívají modemy značek 3Com, Motorola, Arris, Cisco, Riverstone a RiverDelta.Více informací o CATVJaká je dostupnost?V současné době je kabelové připojení dostupné hlavně ve větších městech, ale procento pokrytí se stále zvyšuje. Dochází k tomu, že se menší poskytovatelé těchto služeb snaží pokrýt i menší místa, jakými jsou např. Moravské Budějovice, Břeclav, Vimperk atd. Hlavní pokrytí zabírají hlavně firmy UPC a Karneval, které se před časem sloučily (zatím vystupují pod původními názvy). Celkově v ČR působí přibližně 20 poskytovatelů kabelového připojení k internetu.Hlavní poskytovatelé:Karneval – www.karneval.czUPC – www.upc.czMenší poskytovatelé:802.cz – www.802.czElsatnet – www.elsatnet.czNetbox – www.netbox.czSelfnet – www.selfnet.czKTVMB – www.ktvmb.czRTV - 5 – www.rtv5.czSrovnání ADSL, WI – FI a kabelového připojeníV dnešní době, kdy se snažíme ušetřit co nejvíce času a také financí, je kabelové připojení ideálním řešením. Při srovnání s ADSL připojením, má vyšší maximální rychlost stahování i odesílání dat. U ADSL je to rychlost maximálně 4096/512 kb/s. Při stejné rychlosti je kabelové připojení většinou cenově výhodnější a navíc nemusíte mít zřízenu telefonní přípojku a platit z ani paušál, i když telefon nevyužíváte.Pokud srovnáme kabelové připojení s WiFi (bezdrátové připojení) zjistíme, že u bezdrátového připojení dochází k občasnému rušení připojení a s tím souvisejícím výpadkům internetu, ne vždy je dosaženo maximální rychlosti připojení. I cenově vychází kabelové připojení většinou výhodněji, v neprospěch WiFi musíme připočíst náklady na pořízení antény a bezdrátové síťové karty (někteří poskytovatelé tyto komponenty pronajímají nebo při uzavření smlouvy na delší dobu nabízí se slevou). Naopak nevýhodou kabelového připojení je jeho nižší dostupnost, přece jen je náročnější položit kabel než nainstalovat anténu. Proto je bezdrátové připojení u nás tak populární a rozšířené.Z tohoto srovnání je zřejmé, že kabelové připojení je výhodné pro svoji garantovanou rychlost, spolehlivost i cenu. Pokud takovou možnost máte, rozhodně zvolte kabelové připojení..

Pokračovat na článek


Jak zapojit kabelový internet společně s Wifi routerem

Nedávno jsem se stěhoval kvůli studiím do Plzně a shodou okolností jsem si tady zařizoval i internet. No a protože Wifi je dneska alespoň pro lidi s notebookem nutnost, tak jsem si zapojil Wifi router společně s kabelovkou a rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o své zkušenosti.Dobře, takže první, co potřebujeme, je objednat si službu od některého poskytovatele kabelového internetu. Z vlastní zkušenosti i z mnoha názorů na diskusních fórech vím, že je lepší větší provider (poskytovatel), protože ten už má všechno zaběhnuté a také by neměl mít tendence natahovat ceny příliš vysoko právě kvůli tomu, že jakožto velká společnost dokáže hezky a pohodově nastavovat takové ceny, které si menší poskytovatel prostě nemůže dovolit.Další důležitou věcí, kterou musíte zjistit je, jestli už máte v bytě nebo v domě zavedenou kabelovou přípojku. Pokud ano, tak jste šťastní jedinci, pokud ne, tak vězte, že to není úplně nejlevnější záležitost a její zavedení se pohybuje řádově v tísícovkách korun.Když už máte zařízenou objednávku a víte, že máte doma přípojku, tak vám ve smluvenou dobu zazvoní u dveří technik, který vám všechno buď zapojí sám, nebo vám doručí samoinstalační balíček. My se tady budeme věnovat té druhé variantě, protože jinak by nebylo o čem psát:-)Technik zkontroluje, jestli je vaše zásuvka OK, podepíše s vámi smlouvu a odejde. Docela příjemně mě překvapilo, že jsem neplatil vůbec nic, ani za aktivaci, ani za pronájem modemu, ba dokonce ani zálohu za modem. Smlouva je na dobu neurčitou a pokud vím, tak bez jakékoliv penalizace za svévolné ukončení užívání služeb. Je to zkrátka jiný svět, než v jakém žijí uživatelé ADSL.Otevřete tedy bílou krabici, kde najdete všechno potřebné. Modem, napájení modemu, koaxiální kabel, síťový kabel a navíc nová zásuvka. Často se totiž stává, že sice máte přípojku, ale jen se dvěma kanály, ale vy potřebujete tři (to se stalo i mně). Sejměte tedy přední kryt přípojky a nainstalujte nový. Z obrázku dole je patrno, že přípojka má tři výstupy – data in/out (ten je pro nás stěžejní), TV out a Radio out.Vezmete tedy koaxiální kabel, jako je tento (součástí dodávky je kabel se šroubovací koncovkou, aby lépe držel v přípojce a nevypadával) a připojíte ho do patřičné koncovky v našem případě do „Data in/out“, jako je to na obrázku výše. Koaxiální kabel, který slouží tradičně jako zprostředkovatel televizního signálu nám v tomto případě pomáhá k vysokorychlostnímu přenosu dat.Nyní přichází na scénu kabelový modem. V našem případě je to model Webstar Scientific-Atlanta Inc. Tento modem slouží k převodu signálu z datové TV přípojky na signál, který bude následně přeposílat přes ethernetový (síťový) kabel.Jak můžete vidět, když si vezmete modem zezadu, je tam hned několik věcí, kterých je třeba si všimnout. Zaprvé je to štítek s nápisem MAC a číslem. To je identifikační číslo toho kterého konkrétního modemu v síti.Dále tu najdeme (zleva):Přípojku na napájení ze sítěTlačítko reset. V případě, že by modem začal blbnout, tak je to první pomoc na řešení problémů. Neříkám, že vždycky pomůže, ale rychlá první pomoc to je:-)Potom je tam ethernetová přípojka, do které zapojíte síťový kabel, viz. nížeDalší možnost, jak se spojit s počítačem, je přes rozhraní USB. To ale použijte, jen pokud na počítači nemáte síťovou kartu, vhodnější je použít ethernetové propojeníPoslední přípojka slouží pro koaxiální kabel a sem patří druhý konec, jehož začátek jste před chvílí zapojili do nové kabelové přípojky.Tady už máme Ethernetový (síťový) kabel, který se připojuje do kabelového modemu a druhý konec přijde buď přímo do počítače, nebo jako v našem případě do Wifi routeru. Tento kabel je také součástí dodávky.Nyní se nám už naskýtá první pohled na Wifi router, který bude aktuálně středem našeho počínání. V našem případě je to router od firmy Edimax s WiFi o rychlosti 54Mb/s. Jen pro začátek bych rád podotkl, že jsem měl docela problémy ho nastavit, protože uživatelské rozhraní pro administaraci routeru nebylo z nejjednodušších, a proto bych ho moc nedoporučoval a spíš bych to viděl na Wifi router od firmy MSI, který má stejné parametry a co vím, tak i uživatelsky příjemnější prostředí:-) Abychom ale neházeli na firmu Edimax špínu, tak musím dodat, že od nich mám už tři roky Switch a nikdy s ním nebyl nejmenší problém.Když router otočíme zezadu, tak stejně jako u kabelového modemu uvidíme pár důležitých detailů, které si zde rozebereme.Jako první je tu tlačítko reset, které má stejnou funkci, jako u kabelového modemu. Tento reset navíc restartuje na defaultní (základní) hodnotu celý software, který síťový provoz na routeru řídí.Hned vedle resetu najdeme síťové napájení, jasná věc…Další čtyři konektory slouží k připojení ethernetového, neboli síťového kabelu do routeru. Má to dvě základní výhody. Jednak budete připojeni k internetu, což je cílem celé operace:-), a taky budete mít všechny počítače zapojené v lokální síti, protože router zároveň funguje jako klasický switch. Do jedné z těchto zdířek můžete zároveň zapojit i běžný switch, takže se vám takto počet ethernetových zásuvek rozšíří na daleko vyšší číslo. Co se kabelů týče, tak v dnešní době už je jedno, jestli sem zapojíte kabel přímý, nebo křížený, protože nové routery a switche už mají funkci crosslink, která spočívá v tom, že si dokáže, laicky řečeno, i z kříženého kabelu udělat přímý.Pátá v řadě je další ethernetová přípojka, do které se už ale nepřipojuje libovolný síťový kabel, ale právě a pouze ten kabel, který vede do internetu, tedy ten, o němž jsme už mluvili a který vede z kabelového modemu právě sem do routeru.No a poslední důležitou částí našeho routeru je anténa, která poskytuje signál pro wi-fi připojení.Co se týče nastavení toho kterého routeru, tak to je velmi specifické, a proto zde uvedu alespoň pár důležitých věcí a postřehůPro vstup do routeru Edimax použijete adresu 192.168.2.1. Tu napíšete do adresního řádku vašeho prohlížeče a potom zadáte defaultní (přednastavené) uživatelské jméno a heslo. V našem případě je to „admin“ a heslo bylo „1234“IP adresy pro připojené počítače je lepší nechat přidělovat DHCP serverem, který je součástí routeru. Vyhnete se tak kolizím ve vaší lokání síti a zjednodušíte si případné budoucí změny ze strany poskytovatele (ten čas od času může změnit parametry vašeho internetového připojení). Počítače ve vaší lokální síti si pak přeberou nastavení z routeru a vy na nich nemusíte nic nastavovat ani měnit.Když se dostanete na nastavování Wi-fi, je velmi důležité si ji zabezpečit. Mně se hned potom, co jsem spustil testování, někdo napojil a začal si vesele stahovat, což samozřejmě nechcete:-). Zapněte si tedy WEP kódování a přidělte připojení autentifikační klíč. Existují sice programy, které ho dokáží prolomit, ale myslím si, že jen minimum lidí prahne po tom, prolomit právě vaší wifinu:-)Pokud vám nestačí samotné šifrování, můžete využít dalšího způsobu zabezpečení, a to filtrování MAC adres. Každý počítač má pro svojí síťovou a wifi kartu přidělenou vlastní MAC adresu (to je takový fyzická adresa síťové katy). Tu zjistíte, když dáte tlačítko Start; spustit; do kolonky spustit napíšete „cmd“ a do otevřeného okna napíšete jen „ipconfig /all“. Objeví se vám tento výpis, kde budete mít napsanou svojí MAC adresu.MAC filtrování se dá nastavit i v sekci "firewall" a takto omezit počítačům v lokální síti přístup k internetu jen na určité MAC adresy (jinými slovy povolit připojení k internetu jen některým počítačům). Nezapomeňte ale přidat MAC adresu svého počítače, jinak byste se asi divili, proč vám nefunguje připojení k internetu.Při konfigurování routeru jsem se docela zapotil. Myslím, že neexistuje nějaké zvláštní pravidlo pro bezproblémovou konfiguraci všech routerů, takže asi uděláte nejlépe, když vezmete do ruky manuály a trošku potrápíte svoje hlavičky. Jsem si jist, že se pak určitě doberete ke zdárnému konci (jako já, po pěti dnech neustálého nastavování:-)) a získané zkušenosti pak můžete využít třeba pro to, abyste poradili méně zkušeným kamarádům.

Pokračovat na článek


Starcraft - Retro

Každý jistě někdy alespoň slyšel o hře Starcraft. Na začátku roku 1998, kdy vyšla, patřila mezi naprostý vrchol tehdejších realtime strategií. I dnes ji stále hraje velké množství lidí po Battle netu, což je internetový herní server provozovaný firmou Blizzard.Tato hra vyšla 28. února 1998 a překonala tehdy ostatní podobné hry, například Total Annihilation nebo Age of Empires. Byla plně realtime a používala podobný styl ovládání jako její péředchůdkyně od stejné firmy Warcraft 2. Mohli jste v ní hrát za jeden ze tří hodně odlišných národů ve třech kampaních. Každá kampaň měla svou hudbu, svá intra, své hrdiny a svůj příběh. Tento příběh si troufám označit za velmi poutavý a proti příběhům například v Commandech and Conquerech 1 až 4 držící při sobě.Na začátku bojujete v Terranské (tedy lidské nebo také "mariňácké" kampani) za lidi. pRvně za Konfederaci, poté co zjistíte, jak je zlá, za Syny Korhalu, partyzánskou organizaci bojující právě proti Konfederaci. Jste jim zavázáni za záchranu z planety, kterou zaplavili Zergové(tedy vetřelci nebo mutanti). Zhruba sledujete cestu jednoho z hlavních hrdinů, Jima Raynora. Jeho charateristickým bojovým vozidlem je Vulture. Až později v Protosské kampani léta v Battlecruiseru. Ke konci Terranské kampaně se nepohodnete i se Syny Korhalu a obrátíte se proti nim.Pokračujete Zergskou kampaní. V ní sledujete cestu Sarah Kerriganové, původně terranské pěšačky, která byla Zergy zajata a přetvořena v nechutného Zerga s mocí jejich královny. Takže na blízko je velmi nebezpečná. Na své cestě potkáte i Jima Raynora, kterého Keriganová milostivě nechá jít. Až později zjistíte, jak byl tento ušlechtilý čin užitečný dobru všeho bytí. Ze začátku bojujete proti Terranům, na konci proti Protossům, tajemnému národu robotů, kteří jsou mocnější než Zergové a dožívají se dlouhého věku. Velmi tvrdě se brání a jsou jedinou mocí v galaxii, která je schopná se úspěšně postavit Zergskému Overmind, tedy Všemyšlení, pod jehož mocí jsou všichni Zergové včetně Kerriganové. V Protosské kampani změníte strany a jste tentokrát na straně hrdiných Protossů. Protože však dojde ke sporům mezi veliteli Protossů, ocitnete se na straně rebelů, která je samozřejmě slabší. Pomůže vám už zmíněný člověk Jim Raynor se svým křižníkem Hyperion. Na konci sjednotíte opět Protossy a porazíte Zergské Overmind.V této hře se připravte na relativně jednoduché kampaně a velmi těžký Multiplayer nebo volitelné hry, pokud se rozhodnete hrát proti počítačům. Pro začátečníka je prakticky nemožné se postavit více než dvěma protivníkům. Jak se postupem času naučíte správnou strategii, objevíte tajemství této hry, které se skrývá v operacích s rozvinutým hospodářstvím (musíte těžit minerály a takzvaný vespene gas, tedy plyn). Každý národ má své dělníky, vzájemně se však od sebe velmi liší. Protosský dělník může stavět několik budov najednou, nemůže je však opravovat. Zergský dělník se do budov mutuje, postaví tedy jednu a poté zanikne. Stejně se od sebe liší pokračovatelé farem z Warcraftu 2. Terrani mají Supply Depot, Zergové létající jednotky zvané Overlord, který jejich jednotky ovládá a Protossové Pylony umožňující vyvolávání Protossů ze vzdálených galaxií. Bojové jednotky každé rasy jsou stejně odlišné jako dělníci. Zhruba by se daly srovnat Terranský Battlecruiser(obrovský křižník z Hvězdných válek), Protosský Carrier(letadlová loď, ze které vylétává a útočí na nepřátele větší množství Fighterů, malých letadel) a Zergský Mutalisk připomínající živý tank a ničící vše okolo svými velkými tesáky.V kampaních narazíte na hodně misí, kde není důležitý rozvoj základny, ale umění ovládat jednotky a rychlé reakce. Každá jednotka od každé rasy má své speciální vlastnosti, proto i v případě největší armády potřebujete více jednotek. Například ke své armádě patnácti protosských Carrierů musíte vždy přidat několik malých Observerů, kteří detekují ukryté jednotky a u armády patnácti Battlecruiserů potřebujete pár Science Vesselů, kteří plní stejnou funkci. žádný národ se nedá označit za zvýhodněný nebo nejlěpší. Každý má své klady a zápory a s každým národem můžete porazit oba jiné i proti obrovské přesile.Ve Starcraftu se dívate na hru šikmo zvrchu a spodní část obrazovky vypadá podle národy, za který hrajete. U Zergů v ní poznáte zmutovanou pokožku, u Terranů palubní desku. Vše ovládáte myší a občas vám pomohou zkratkové klávesy. V síťové hře můžete s ostatními hráči uzavírat aliance případně jim zase vyhlašovat válku. Když počítač bojuje proti vám, spoluprauje mezi sebou a napadá vás ze všech stran. Pokud chcete tuto hru hrát, připravte se n relativně tvrdé boje, které vás na spoustu hodin zabaví. Jestli jste již už hráli, připomeňte si ji a zahrajte si v propracovaném a realisticky působícím světě, kde jsou dobro i zlo mnohdy skryté a kde žijí hrdinové, kteří potřebují vaše velení, aby nebyli převálcováni ohromnými hordami nepřátel.

Pokračovat na článek


Master Rallye

Máte rádi rychlá auta? A máte rádi pořádná auta? Tak zkuste hru, ketrá vám poskytne nezpoutané možnosti jízdy OFFROAD. Hru, která s vámi jezdí cestou necestou. Hru, která vám umožní ozkoušet si vaše závodní schopnosti. Zkuste hru Master Rallye!Z názvu vyplývá, že se jedná o rallye. Ale není rallye jako rallye. Tenhle projekt vzešel od nepříliš známé firmy Microids, která se zabývá spíše „střední třídou“ her. Tedy žádné oslňující tituly, zato však jakási záruka, že na tom nejste ještě nejhůře. O hře nemůžeme říci, že by byla nedomyšlená , to rozhodně ne. Jak jsem již řekl, jedná se o rallye, tedy závodní auta u kterých nejde zas tak o preciznost jízdy, jako spíše o vaší orientaci v terénu. Opravdu nevadí, když opustíte trať. Jednoduše se „někde“ vrátíte zpět. Nemusím zde zdůrazňovat, že nerovnosti dráhy jsou pro vás zanedbatelné. Vaše auto rozhodí doopravdy už jen nějaký větší kamínek. Můžete také projíždět vodou, skákat a vyrážet protihráče z trasy. Jednou z hlavních výhod celé hry je, že jezdíte opravdu offroad, cesta se někdy dokonce doslova ztrácí pod koly a vy tak jedete po louce čiskále a orientujete se jen podle vašich přirozených instinktů řidiče. Dráha není ani nijak ohraničena (např. tribunami nebo jen plotem), jezdíte prostě tudy, kudy chcete a pouze když zajedete moc daleko od “předpokládané“ trasy, jste navráceni na původní dráhu. To se vám stane i tehdy, jestliže se vám podaří vašeho miláčka utopit nebo převrátit. Samozřejmě, že restart můžete využit kdykoliv se vám zachce, tedy například pokud se zaseknete mezi stromy nebo jinde, kde jste to vůbec neplánovali. Jak říkám, to že si můžete vybrat sami kudy pojedete a tak získáváte ohromné možnosti zkratek (sám pamatuji jak jsem si hned v první trati nalezl zkratku přes skalnaté návrší), tedy čas ve svůj prospěch, činí hru velice zajímavou a lákavou. Sami byste nevěřili jak často budete mimo dráhu. Hra s tím dokonce i počítá a tak jsou některé úseky řešeny s více možnostmi průjezdu. Tomuhle já říkám offroad! Bohužel ne všechno je jen tak. Pochopitelně, že vaše auto má nějakou tu životnost. A na vás je, abyste se starali o to, jak dojedete do cíle. Zde můžete používat více strategií, jelikož každé auto má trochu jinou výdržnost a jiné reakce na různé „nehody“. Můžete jezdit čistě a spoléhat na rychlá auta, která stačí jen ťuknout a jsou rozbitá, nebo sázet na velké, těžké stroje, s kterými jedete cestou necestou a odíráte se o nejeden strom. To je celé na vás, i když obecně se vyplácí jezdit se středními auty načisto. Získáte tak poměrně dobrou zbraň do posledních minut jízdy, kdy záleží na všem a právě vaše auto je zničené nejméně. Zničení se samozřejmě projevuje a to nejen navenek. Postupně ztrácíte odpružení, rychlost, brzdy až nakonec dojíždíte na zpátečku. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel maximální hodnotu všech možných poškození a musím říct: “nic moc veget“ . To je ovšem další z předností této hry: auto se chová realisticky a to za každých podmínek.Smykování, které je ve většině zatáček nutností je velmi úspěšné – dá se s tím jezdit a spoléhat na to (což není u závodních her běžností). Zajímavé ale je, že řadíte přes neutrál, tedy nepřímo (neutrál tam necháváte asi 2 sekundy). To v praxi znamená, že pokud necháte řadit automata, který to bere podle otáček, tak často ztrácíte právě při řazení. Např. v mírném kopci stoupnou otáčky na „řadící“ hodnotu. Přeřadíte na neutrál, čímž otáčky klesnou a tak skončíte tam, kde jste začali. Proto jednoznačně doporučuji jezdit na manuál, i když zvuk motoru není až zas tak citelný, aby podle něj šlo bez problémů řadit.Celkově vzato zvuk za moc nestojí. Vyhrává vám jakési laciné techno, které bych si rozhodně do autorádia nikdy nepustil. A rozhodně ne, když jezdím offroad závody. To je ovšem věc názoru, ale rozhodně by se zvuk nemusel opakovat v 10-minutových úsecích. Grafika je vytvořena jednoduše, ale hezky a tak zde bych snad ani chyby nehledal. Je spousta jiných míst na zlepšení, jako například neustálé opakování a to ve všem. Nejvíce znatelnou chybou je ale fakt, že tratě se skládají z čtyř úseků, přičemž celkově výrobci vytvořili asi tak 16 úseků a z nich postavili 20 tratí. Celá hra vás tedy v 5. trati přestane bavit a to jste ještě nezískali ani 1/3 možných aut. Herní systém je totiž řešen jakýmsi postupovým systémem: vyhrajete sérii závodů a tak získáváte další auto se kterým můžete vyhrát další sérii závodů a tak dále až do zemdlení. Pochopitelné je, že úroveň oponentů se postupně zvyšuje. Za zmínku také stojí možnost více hráčů, která je dosti zajímavá a hratelná i na jednom počítači, jelikož pro ovládání auta nepotřebujete žádná kvanta kláves. Závěrem jen mohu říci, že pokud máte rádi nesvázané závody „offroad“, tak tato hra je jednou z těch, které stojí zato vyzkoušet. Je opravdu zajímavá i dobře udělaná. Musíte však počítat s tím, že po dosti krátké době budete proklínat výrobce, proč nemohl udělat o pár úseků více.

Pokračovat na článek


Pro Evolution Soccer 4

Od vydání minulého dílu báječné fotbalové simulace uběhl právě rok, tudíž nám Konami představuje další pokračování své evoluční série. Jestli i letos dokáže uhájit dobré jméno minulého dílu a zvítězí v konkurenčním boji se sérií FIFA, se dočtete v recenzi, která sice přichází s mírným zpožděním, ale bylo by hříchem PES 4 opomenout. Hejaaa Brazil!!!Ti z vás, kdo měli to štěstí okusit Pro Evolution Soccer 3 (dále jen PES), vědí, že porovnávání s konkurenční FIFOU je prakticky nemožné. Obě firmy, jak už Konami, tak EA Sports, upřednostňují trochu odlišné priority. EA se zaměřuje spíše na grafickou část hry a každým rokem vymýšlí nové prvky hratelnosti – bohužel se nejedná o úpravu a zlepšení původních prvků, nýbrž o přidání prvků nových, mnohdy velice špatných. Konami se naopak snaží hráčům předvést co nejvíce vylepšenou hratelnost z minulého roku, avšak na úkor ne zcela dokonalé grafiky. Po spuštění hry zhlédnete efektní intro, které je podbarvené dynamickou hudbou. Fakt, že první fotbalista, který je v intru k vidění, má na sobě český národní dres, je více než uspokojivý. Po úvodním sestřihu skvělých fotbalových parádiček se dostaneme do menu. Stejně jako minulý rok na vás dýchne konzolové aroma. Naštěstí jsem v menu zaznamenal první zlepšení týkající se především navigace. Není již tak nesrozumitelná jako v případě PES 3. Přetrvávající absenci myši v menu kompenzuje logičtější struktura, díky které najdete věci právě tam, kde je hledáte.Herních módů je ve hře hned několik. Nechybí klasické přátelské utkání, liga, pohár, mistrovská liga a trénink. Začneme od posledně zmiňovaného. Všem, kdo chtějí hrát na hřištích pohledná utkání, které budou končit vítězstvím vašeho týmu, bych trénink vřele doporučoval. V samotném tréninku máte mnoho možností jak se naučit správně přihrávat, střílet, posílat smrtelné pasy za obranu a jak provádět ty nejobtížnější finty – toto všechno zvládnout není určitě jednoduchá záležitost. Velkou výhodou je mít po ruce nějaký ten kvalitní gamepad, a i když se ovládání od minula trochu zjednodušilo, stále se hraje na gamepadu lépe. Pokud ovšem zmiňovaný herní ovladač u svého miláčka postrádáte, nemusíte si zoufat. Krásná utkání plná gólů se dají sehrát i s klávesnicí. Ostatně zvládnout ovládání chce trochu času a především cviku. Mistrovskou ligou je stejně jako loni nazvaná kariéra. Ovšem i zde se nacházejí dvě podstatné novinky. Nejenže si už nemusíte vybírat z nezkušených nazdárků, kteří jsou se svým fotbalovým uměním někde mezi krajským a divizním týmem, dokonce si můžete zvolit jeden z licencovaných celků. Ano, slyšíte dobře. Konami dokázalo sehnat licenci na některé ligy, samozřejmě licenci na hráče v ligách hrajících a nechybí ani pár licencovaných reprezentací. Na Českou republiku se ale bohužel nedostalo, tak snad za rok. Další mód – liga – je zkrátka sezóna za váš oblíbeny klub v oblíbené soutěži. Od Mistrovské ligy se liší pouze tím, že zde máte lehce omezené manažerské schopnosti a sehrajete pouze jedinou sezónu. Poslední, pohárový mód nabízí na výběr ligové poháry nejprestižnějších evropských soutěží, variaci na Ligu mistrů a Pohár UEFA. Pochopitelně nechybí ani turnaje reprezentačních týmů. "...fotbalu rozumíš, jak koza náklaďáku..."Po výběru týmu a dresu následuje obrazovka, kde si nastavíte počasí, denní dobu, stadion, formu vašich hráčů a obtížnost. S novým dílem přišla i další úroveň obtížnosti, v pořadí již šestá. Tu ale nebudete mít hned od začátku, jelikož si ji musíte za získané PES body koupit ve známém PES Shopu. Body získáváte za vyhrané zápasy, ligy a turnaje. Následující obrazovka by měla uspokojit především ty, kteří si rádi hrají s nastavením taktiky či rozestavením. Míra přizpůsobivosti celé hry je cítit například v tom, že pokud vám nesedí žádný z přednastavených šablon rozestavení, můžete si hráče individuálně přesunout přesně do těch míst, kam potřebujete. Samotnému hráči pak přidělíte obranné i útočné povinnosti, které do puntíku na hřišti plní. Třešničkou na dortu je možnost vybrat si ze tří stupňů intenzity používání ofsajdových pastí, protiútoků, zónové obrany a celkové defenzivní činnosti. Nástup na hrací plochu je také velmi efektní. Kamera se chvíli pozdrží v tunelu, kde sleduje nervózní obličeje hráčů. Poté vyletí nad stadion a celou scenérii pozoruje z ptačí perspektivy. Hráči procházejí podél fotografů a kameramanů na trávník, na řadu přijde předzápasové foto a v případě reprezentačních utkání i hymny obou souperů. Po úvodních ceremoniích už hráče vítají tisíce fanoušků. Ti od prvních minut zpívají oslavné chorály a dokáží skvěle reagovat na stav zápasu. Když se vám jen trochu nedaří, pokazíte nějakou přihrávku nebo se nebudete moci vymanit z tlaku soupeře, diváci začnou nespokojeně bučet a pískat. Naopak když vstřelíte branku, začnou jásat jako o život. Hra je v určitých aspektech dovedena prakticky až k realitě. Pokud zůstaneme ještě u fanoušků, tak ti svorně jako jeden muž dokáží pěkně znepříjemnit práci i hlavnímu rozhodčí. Tato 23. postava na hrací ploše byla přidána jako úplná novinka. Díkybohu byl hlavní sudí zpracován s elegantností a hráčům se při hře nijak neplete. Pokud však „černý muž“ odpíská něco, co se divákům až tak moc nelíbí, začnou dávat svoje emoce hlasitě najevo. Celý zápas vás provází známá dvojice komentátorů, ale ani letos se nepodařilo do komentátorských úst vložit i nějaké nové neotřepané glosy, takže nadále zní celý komentář dost strojově.

Pokračovat na článek


Facebook roste, ale ztrácí uživatele

Zatím se nejedná o nějak hrozivá čísla. Ale trend je někdy horší než skutečnost. Je zajímavé, že počet uživatelů objemově roste, ale Facebook ztrácí na kvalitě jejich přístupu. A především odcházejí ti, kteří se rekrutovali z důležitého teritoria anglicky mluvících zemí – USA a Velké Británie. Facebook se vyčerpalPodle nezávislého průzkumu ztratil FB za poslední půlrok kolem 11 milionů uživatelů. Při množství 1,1 miliardy uživatelů této sociální sítě se to může zdát maličkost. Ale procentuelně a podle teritoria to není tak málo. Jedná se totiž o 9 milionů uživatelů z USA a 2 miliony z Velké Británie, kteří přešli jinam. V USA tak ze 153 milionů zbylo jen 142 milionů uživatelů.Zisk rostePosledními opatřeními, kdy FB začal povolovat reklamu a vyhledávání v obsahu sociální sítě, roste objem prodeje reklamy. Za poslední čtvrtletí tohoto roku má meziročně vzrůst zisk o 36 %. To je možné, protože skutečně FB popustil stavidla reklamy, jak mu doporučovaly marketingové firmy. Ale tím také ztratil některé svoje uživatele. Ztráta zatím není tak velká, ale závažnost je v trvalosti tohoto poklesu. A přidaly se v menších počtech také další stěžejní země jako Kanada, Japonsko, Německo a Španělsko.   Nové přitahujeJestli se FB vydá cestou MySpace, je spíše otázka diskuze. Je ale pravdou, že některé specializované sociální sítě jako třeba Instagram pěkně rostou a bobtnají. Ten naopak přilákal za rok a půl přes 30 milionů uživatelů, kteří si s oblibou vyměňují fotografie. U nás málo známý Path má také dost zastánců. Tam se vyměňují pouze obrázky a nikoliv texty nebo hudba, ale uživatelů přibylo kolem 9 milionů za týden.Facebook roste jindeFacebook se nyní snaží především rozšířit v mobilních zařízeních a dostat do nich reklamu.V tom je pozadu, protože jen čtvrtina příjmů pochází z mobilní reklamy. Na paty mu nyní také šlape Google+ se svojí sociální sítí. Růst FB je zaznamenán také v rozvojových zemích – Indie hlásí přírůstek 4 % na 64 milionů uživatelů a Brazílie 6 % na 70 milionů.Čas na FBDůležitým ukazatelem je kvalitativní analýza, která spočívá ve stráveném čase na FB. V prosinci 2012 strávil uživatel v průměru na FB 121 minut, ale v únoru již jen 115 minut. Nyní to bude zřejmě ještě o něco méně. Facebook tedy žije, ale okoukal se. Menší zájem může znamenat také menší příjmy, které zatím rostou. Jenomže reklama a vyhledávač v osobním obsahu mohou otrávit další uživatele. Zdá se tedy, že růst pomalu končí a počet uživatelů se ustálí kolem miliardy. I to je dost, ale ambice byly větší. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Nejhranější hry na internetu

V tomto článku naleznete pouze hry, které jsou multiplayerové a zároveň singleplayerové. Vyložené on-linovky typu World of Warcraft nebo LineAge naleznete v dalším článku – On-line hraní na internetuCounter – StrikeCounter-Strike je naprosto kultovní záležitost, bez které by herní svět nebyl herním světem. Jde o klasickou first person střílečku (stáváte se hlavním hrdinou, jehož pohledem hru sledujete), kde na různých mapách proti sobě stojí teroristi a antiteroristi, respektive protiteroristická komanda z různých koutů Evropy. Jednoduše se jen připojíte na mapu, nakoupíte si zbraně a jdete do akce. Stav peněz je odvislý od toho, jestli váš tým vyhraje kolo, nebo také tím, kolik zabijete protivníků. Základem této hry jsou tři druhy map – CS, DE a VIP.CS – jde o mapy, kde je cílem komanda zachránit rukojmí a cílem teroristů je si ona rukojmí udržet tím, že eliminují policejní tým. Zní to celkem jednoduše, ale vězte, že to tak jednoduché není. Hostage (rukojmí) naříkají, courají se atd., takže vás většinou není problém identifikovat už podle sluchu. Zároveň je tu pravidlo, že pokud chcete vyhrát záchranou rukojmích, tak musíte odvést do bezpečí všechny čtyři. K utajení také moc nepřispěje, že se za vámi táhne úplná fronta:-)Nejoblíbenější mapy:CS_ITALY – Itálie je opravdu hodně hranou mapou, a co víc, je opravdu hodně kontaktní. Nevíte, kdy a hlavně kde narazíte na nepřítele, a tak zhutnělá atmosféra mapy občas brnká na nejcitlivější strunu vašich nervů. Italy, jak už název napovídá se odehrává v Itálii v nějaké venkovské lokalitě plné spletitých uliček, kde nechybí ani trh s ovocem a slepičky:-)CS_MILITIA – Tohle je mapa, která má alespoň ze začátku tendence spadávat ke stereotypům, protože CT (counter terorist - policisté) vybíhají ze svého výchozího bodu přímo pod okna budovy, kde jsou rukojmí. Jak to ale tak občas bývá, teroristi si „zakempí“(zalezou) k oknům se sniperkou a jen čekají na první příležitost k výstřelu. Jinak jde určitě o dost zajímavou mapu.CS_ASSAULT – Tuhle mapu mám moc rád a vždycky, když je příležitost, tak si ji zahraju. Jedná se o budovu, kterou obklopuje menší prostranství, kde také začínají CT a teroristi jsou zalezlí vevnitř s rukojmími, čekajíc, až do jejich brlohu vstoupí první polda. Do budovy se dá dostat třemi způsoby. Přední branou, zadními dveřmi, a nebo po střeše větrací šachtou, která vede přímo k rukojmím.DE – Detonation je typ hry, který je anglicky mluvícímu čtenáři patrný už z názvu. Ano, jde v podstatě o to, že teroristi musí tzv. „vybombit“ (ve slangu Counter-Strikeařů:-) jedno ze dvou míst na mapě, která jsou pro snazší orientaci označena křížem. Úkolem protiteroristického komanda je pak za každou cenu ubránit obě místa před vyhozením do vzduchu. Nutno ještě dodat, že na začátku každého kola hra někomu z teroristů přidělí bombu a ten jí pak má za úkol položit. Pokud zemře, je možno bombu znovu sebrat.Nejoblíbenější mapy:DE_INFERNO – jde o venkovní mapu s několika budovami, do kterých se dá pěkně schovat, ale vesměs jste s nepřítelem konfrontováni nejvíce venku, kde jsou i oba bomplacey (bombová pokladiště)DE_DUST – jedná se o pouštní mapu, kde je úkolem jak jinak, než odpálit dva cíle, a to několik beden napěchovaných čímsi. Dust je oblíbený zejména díky tomu, že se jedná o mapu hodně otevřenou, kde uděláte pár kroků a jste na všech důležitých mapových uzlech.VIP – tohle je mód, který se moc nehraje, ale přesto ke Counter-Striku patří. V kostce jde o to, že jedna postava z týmu Counter terorist se stane VIP osobou, která disponuje pouze pistolí a brněním a ostatní členové týmu ho musí živého dopravit na určené místo na mapě.Pravidla Counter-Stiku jsou vcelku jednoduchá, ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a ne všechno se dá zvládnout bez práce. Na profi úrovni to chce přemýšlet, kombinovat a především hrát týmově, protože bez týmové práce nejsou koláče, jen smrt:-)Warcraft IIIWarcraft, nebo „Waro“, jak je taky důvěrně nazývám progamery (profi hráči) je klasická strategie, která téměř výhradně vychází ze zásad a podkladů legendární hry StarCraft od stejného výrobce, firmy Blizzard. Kvůli tomu tady už nebudu popisovat StarCraft, protože by to bylo nošením dříví do lesa, a proto prosím jeho příznivce za prominutí. Stejně jako ve StarCraftu máme tři rasy – Terany, Protossy a Zergy, máme i ve Warcraftu tři základní rasy – lidi, orky a nemrtvé, plus jednu rasu navíc – temné elfy, kteří neodpovídají žádné ze StarCraftových civilizací. Jinak je to ale velmi podobné následujícímu modelu: Terani – lidi, Protossové – nemrtví, Zergové – orkové.Každá civilizace má svojí specifickou strukturu hry, kterou by bylo velmi zdlouhavé tady rozebírat, takže bude nejlepší, když si to sami vyzkoušíte, ale teď popojedem dál…Warcraft je, jak už jsem poznamenal výše, strategií, která je založena na klasickém modelu rozděl & panuj, respektive postav & bojuj. Stavíte si bázi, těžíte suroviny a když je vhodná chvíle, postavíte si armádu a zaútočíte na soupeře. Celý boj ještě navíc okořeňují oproti jiným strategiím hrdinové, kteří sbírají zkušenosti, které si posléze rozdělují do speciálních schopností a dovedností. Tolik obecně o Warcraftu III.Co se týče progamingu ve světě Warcraftu, tak základem úspěchu je si rychle „naskillovat“ (česky nabrat zkušenosti) hrdinu, protože ten je klíčovou postavou celé hry. Co jsem zaslechl od progamerů, tak hrdina je klíčovou věcí celé hry a když máte při střetu méně zkušeného hrdinu, většinou to projedete…Age of Empires IIKrálovská strategie a královská zábava. Asi tolik se dá říct k úvodu možná nejoblíbenější a nejhranější strategii všech dob. Age of Empires II nás zavede do doby ranného středověku, kdy se králové více než nad bitevními plány sklánějí spíše nad těly mrtvých válečníků, svých protivníků. Jsme také v době, kdy čest a hrdost byly pojmy, které v dobách dnešních už trochu ztrácejí na vážnosti a významu. Středověk byl dobou temnou a stejně tak je i temná tato hra, zabij, nebo budeš zabit – jediné pravidlo, které platí na bojišti i životě středověkého člověka.Age of Empires II vás, jak už jsem zmínil staví do role krále některé ze 13-ti civilizací a jako král se utkáte se svými oponenty o moc a nadvládu nad územím. Celá hra začíná tím, že se ocitáte na „zelené louce“ s jedním městským centrem, průzkumníkem a třemi vesničany (tedy až na Číňany. Ti jich mají tuším šest:-). Vesničané se dají do díla a za chvíli už vidíte, jak vaše impérium v zárodku konečně „dýchá“. Dělníci shromažďují suroviny (jídlo, dřevo, zlato, kámen) a pumpují tak ekonomice novou krev do žil. Z kasáren vybíhají stále noví vojáci a dílna na obléhací stroje „jede“ ve dne v noci.Když už usoudíte, že je čas na útok a máte dobře rozběhnutou ekonomiku, vezmete svojí velkou armádu a beranidly a katapulty „zaklepete“ na nepřítelovu bránu. Když padne poslední bašta nepřítelova odporu, vyhráli jste. Zní to možná trochu nudně a otřepaně, ale vězte, že série Age of Empires byla jedním z průkopníků tohoto dnes velmi využívaného strategického modelu (postav bázi a bojuj). Celá hra je rozdělena do několika období a každé z nich má různé vychytávky, které vám okoření hru. Pro postup do dalšího období musíte splnit stanovené podmínky. Pokud chcete například postoupit do Imperialu, musíte zaplatit 1000 jednotek jídla, 800 jednotek zlata a ještě mít postavený hrad. ¨Co se období týče, tak ty jsou celkem čtyři:DARK AGE – Dark Age je základní období, kde se toho moc neděje. Je to doba temna a invention level, neboli úroveň vynálezů tomu také odpovídá.FEUDAL AGE – Zde už můžete stavět mnohem více vojenských jednotek a více rozjet ekonomiku. Rovněž přichází ke slovu první vylepšení, ekonomická i vojenská.CASTLE AGE – Tohle období už začíná být opravdu krušné, protože tady se naplno rozjíždějí boje a v tomto věku také dostáváte pod ruku unikátní jednotky (každá civilizace má svou vlastní). Japonci mají samuraje, Frankové mají sekerníky, Peršani mají bojové slony a moji oblíbení Gótové disponují skvělými Huskarly.IMPERIAL AGE – Konečná fáze výzkumu a rozhodující fáze bojů. Armády jsou na nejvyšší úrovni a krev teče proudem.Dalším obdobím, které je ve hře je post-imperial, ale toho lze dosáhnout pouze tak, že si ho nastavíte, jako startovní období při spouštění nové hry. Post-imp je specifický tím, že všechna vylepšení jsou už vyzkoumána a tak se naplno projeví síla jednotlivých civilizací.Bylo by toho hodně, co lze k Age of Empires II napsat. Sám jsem na něm strávil opravdu hodně času, a tak dobře vím, o čem mluvím. Momentálně je v obchodech třetí díl této série, ale já myslím, že dvojku stejně nepřekoná…Série NHLAno, a máme tady konečně zástupce nějakého sportu. NHL, neboli national hockey league (národní hokejová liga) je hrou, která simuluje, světe div se, hokej:-)NHL se řídí přesnými pravidly hokeje, včetně hákování, bodyčeků a jejich následné penalizace.Podle mého názoru byl vrchol série v dílu NHL 2002, který byl opravdu skvěle hratelný a navíc byl fajn i systém odměnových karet.Nedávno jsem koukal na video ze zápasu dvou progamerů a musím říct, že to byl trošku jiný hokej, než jaký hraju já. Progamer umí rychle kombinovat, všechno dělá zcela automaticky a navíc má zmáknuté finty, jak nejlépe obelstít cizího brankáře, protože toho povětšinou ovládá počítač.Neverwinter NightsNeverwinter je hra, která znamenala velký zlom na poli RPG. Už nešlo o bohapustou řež, jako u Diabla, ale nastala radikální změna. NWN totiž jako první přichází se systémem hry Dungeon & Dragons, kterou efektivně implementuje do hry. Výsledkem je to, že vaše postava, kromě toho, že ovládá různé druhy zbraní, má také reflexy a dokáže občas hodně slušně uhýbat útokům. Celé je to založené na tom, že počítač „hází“ kostkou a pak sčítá hodnoty, které padnou a podle toho se vám buď daří, nebo nedaří.Samotný Neverwinter je velmi rozsáhlým dílem s propracovaným světem a poutavým příběhem a asi právě proto má relativně dost příznivců, kteří NWN hrají jak sami offline, tak především on-line se svými kamarády. Jde o opravdu velmi nakažlivou zábavu, zvlášť u RPG her. Snad každému se stává, když hraje v partě, že řeší dilema, jestli jít do školy, a nebo hrát, aby vám neutekly zkušenosti a kamarádi pak nebyli na vyšší úrovni, než vy. Pozor na to! Znám pár lidi, které tohle pohltilo tak, že kvůli tomu buď opakovali ročník, nebo vůbec nedokončili školu. Člověk musí vědět, kde končí zábava a začínají povinnosti. Chce to mít trošku smyslu pro zodpovědnostHerní klanyKaždá hra, která se hraje na té nejvyšší, nebo profesionální úrovní v sobě nese také předpoklad, že se v její komunitě vytvoří klany. Pokud bychom měli definovat klan, dalo by se říci, že se jedná o jakousi obdobu týmů v hokeji, nebo ve fotbale. Soustředí se tam počítačoví hráči a stejně jako v jiných sportech se konají drafty (přestupy) a klany mezi sebou zápolí o celkové prvenství.Ještě bych rád uvedl na pravou míru, že není pravda, že by byly klany jen výhradně Counter-Strikeové, nebo výhradně na Age of Empires. Je i dost klanů, které soustřeďují hráče více her a například Bohemia Crusader, kteří se primárně zaměřují na Age of Empires, mají i svojí CS sekci.Pokud mluvíme o týmech, které drží prvenství ve svých hrách (v České republice), je to za Counter-Strike především AMD Cyber Team a NecroRaisers a za Age of Empires Nublex, Demons, nebo již zmínění Bohemia Crusaders. Klany z dalších her moc neznám, proto je nezmiňuji, abych vás neuvedl v omyl.SponzoringSponzoring, neboli sponzorování je hezkým dokladem toho, že progaming se postupně stává regulérním sportem, protože i ve vrcholových sportech mají sportovci sponzory. Tady jsou sponzorské „dary“ většinou ve formě bezplatných hraní v hernách, různého druhu hardwaru zdarma (myši, klávesnice atp.), nebo i příjemnější, jako je bezplatný rychlý internet, nebo pravidelný plat.Sponzoring je většinou odvislý od toho, jak se ten který hráč dohodne se sponzorem. Většinou to probíhá tak, že sponzor osloví hráče s tím, že by ho chtěl v klanu a že za to bude dostávat hardwarové vybavení zdarma a také bezplatné hraní v hernách.Co znamená být profi hráčem?Pokud se ptáte, co obnáší být progamerem, tak vězte, že je to velmi podobné, jako u sportovců. Pokud je progamer důsledný a chce být nejlepší, každý den se po určitý čas zdokonaluje a většinou několikrát týdně chodí na společné tréninky, jako je tomu například u hráčů Counter-Striku. Ti zkoušejí různé strategie, které jim vymýšlí jejich trenér. Ano i tady se objevuje postava trenéra, takže si myslím, že ta analogie počítačového hráče a vrcholového sportovce je zřejmá:-)Závěrem bych rád navázal na upozornění výše u Neverwinter Nights. Opravdu si dejte pozor na to, abyste byli schopni rozlišit, kdy je hra a kdy je realita. Vím, že to možná zní banálně, ale už se stalo mockrát, že hra lidi pohltila a oni se stali závislými. Taky si dobře rozmyslete, jestli, opravdu chcete být progamery, protože za tím spojí obrovský kus dřiny a musíte si uvědomit, jestli vám to za to stojí a jestli na to máte. Ne každý totiž může být nejlepší a někdy je lepší se radši hrbit nad knihami, než abyste po dvou letech intenzivního hraní zjistili, že je ještě spousta lidí, kteří to dělají o 50% líp. Knihy jsou totiž v tomhle ohledu perspektivnější záležitostí:-)

Pokračovat na článek


Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 1/3

Myslím, že by byla škoda skončit návodem na Google Docs a nezpracovat podobný manuálek ke Google Spreadsheets, což je on-line obdoba tabulkového kalkulátoru (např. Microsoft Excel), který ale máte zdarma k dispozici na každém počítači připojeném k internetu, aniž byste jej museli instalovat.O Google Docs jsme si na PŘIPOJTE SE sdělili velké množství užitečných informací. Jedná se o on-line textový editor, ve kterém můžete efektivně vytvářet kancelářské textové dokumenty nezávisle na softwarovém vybavení a platformě pracovní stanice (počítače) připojené k internetu. Stačí mít nainstalovaný Internet Explorer, Mozillu nebo Firefox.Google Spreadsheets je on-line kancelářský nástroj. S jeho pomocí lze vytvářet nenáročné kancelářské tabulkové dokumenty. Základní seznámení s tímto bezplatným produktem se nachází zde. Nyní bude opět následovat třídílná série článků, která vás hlouběji zasvětí do používání Google Spreadsheets.Firma Google svými produkty přináší revoluční přístup ke tvorbě a zpracování kancelářských dokumentů. Požadavek na výkonnostní sílu a vybavení pracovní stanice uživatele přenáší na vlastní počítačové systémy. Vzhledem k masivnímu rozvoji internetu, rychlosti, dostupnosti a stability připojení k počítačové síti, je zcela reálný předpoklad, že v blízké budoucnosti bude takovým způsobem fungovat drtivá většina prozatím lokálních počítačových programů.Registrace uživateleVětšina z vás, kteří jste prošli mými návody na Google Analytics (podrobná analýza přístupů na webové stránky) a Google Docs, má vytvořené uživatelské účty u firmy Google. Nicméně, postup registrace raději nevypustím. Zkušenější uživatelé mohou následující odstavce přeskočit.Registrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít tabulkový editor Google Spreadsheets používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářských aplikací firmy Google.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account. 3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Na vámi zadanou e-mailovou adresu přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue. Váš nový účet můžete použít ke všem bezplatným službám Google.com.První přihlášeníPři prvním přihlášení do kancelářských aplikací Google se zobrazí následující stránka:Pokud už máte vytvořené nějaké soubory, například pod kancelářskou aplikací Google Docs, bude se úvodní stránka tvářit jako souborový manažer.Na vstupní podstránce aktivujte odkaz New Spreadsheet (Nový tabulkový dokument). Otevřel se nový panel nebo okno prohlížeče, které vypadá takto:Všimněte si, že jako název dokumentu je uvedeno sousloví Unsaved spreadsheet (Neuložený tabulkový dokument). Pod názvem je rozevírací menu File (Soubor), skupina záložek, formátovací panel nástrojů a pracovní plocha. Aktuální pracovní plocha patří do záložky s názvem Edit (Editace).Vpravo od názvu dokumentu se nachází dvě tlačítka pro rychlé uložení dokumentu. Save (Uložit) pouze uloží dokument a vy můžete pokračovat v další práci. Tlačítko Save & close (Uložit & uzavřít) uloží dokument a vzápětí ho uzavře.Pracovní plocha se skládá z buněk. Aktuálně vybraná buňka je zvýrazněna modrým rámečkem. Buňky jsou řazeny ve sloupcích a řádcích. Sloupce mají abecední značení, řádky číselné. Pod pracovní plochou je záložka s názvem otevřeného pracovního listu. Pokud bude v souboru pracovních listů více, budou tyto záložky řazeny vedle sebe.Rozmístění základních prvků je velmi podobné klasickému Excelu.Změna názvu dokumentuOproti Google Docs se název dokumentu nedá změnit kliknutím na sousloví Unsaved Spreadsheet. Dokument musíte nejprve uložit – a to kliknutím na tlačítko Save nebo výběrem v rozevíracím menu File volby Save. Aplikace vás sama vybídne, abyste zadali nový název dokumentu.Rozevírací menu FileRozevírací menu File obsahuje následující volby:New (Nový) – Okamžitě vytvoří do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Import (Importovat) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z počítače uživatele. Podporovány jsou formáty xls, ods a csv.Open (Otevřít) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z vašeho účtu u Google.com nebo umožní nahrát dokument přímo z vašeho počítače.Copy Spreadsheet (Kopírovat tabulkový dokument) – Vytvoří do stejného okna kopii dokumentu.Export (Exportovat) – Umožní export dokumentu do cizího formátu. Podporovány jsou formáty csv, html, ods, xls a pdf.Print (Tisk) – Výtisk dokumentu.Upload New Version (Nahrát novou verzi) – Nahraje novou verzi dokumentu z vašeho počítače, která nahradí stávající verzi dokumentu otevřenou v Google Spreadsheet.Rename (Přejmenovat) – Přejmenuje dokument.Close (Zavřít) – Uzavře aktuální okno nebo panel s dokumentem.Narozdíl od Google Docs zde chybí statistika a možnost najít a nahradit výraz v dokumentu.Základní formátování dokumentuK úpravám jednotlivých buněk, řádků a sloupců slouží tento panel nástrojů:Pro základní formátování dokumentu se používají ikonky, které jsou známé z Excelu:U naprosté většiny úprav obsahu dokumentu platí jednoduché pravidlo: nejprve výběr buňky nebo více buněk, následně aktivace změny formátu v panelu nástrojů.Kromě základních formátovacích funkcí jsou v panelu nástrojů ještě funkce pokročilejší. Ty si probereme v další části návodu.

Pokračovat na článek


Tuning hlodavců řady MX

Hrajete rádi akční hry, ale přijde vám, že nemůžete nic trefit? Nechápete, proč váš kolega z práce má pokaždé víc zářezů na pažbě v Moorhuhnu než vy? Ať už hrajete hry a nebo jen při své práci (přemýšlel jsem nad tím snad půl hodiny, ale na žádnou užitečnou jsem nepřišel :p) potřebujete rychlou ruku a přesnou mušku, určitě věnujte dobrou pozornost následujícím řádkům.Představme si, že v zájmu lepších výsledků a většího pohodlí pro vaší ručku se rozhodnete pro koupi nějaké té „lepší“ myšky jako jsou právě hlodavčí kamarádi od firmy Logitech řady MX, které mají jak velmi dobrý senzor (800dpi ; 4,7mpix/s) zajištující přesné snímaní polohy myši, tak velice vyspělou ergonomii, takže vám do ruky myška padne doslova jako ulitá. Bohužel se tyto myši vyrábějí pouze pro praváky, což znamená, že čím lépe se myš drží pravákovi, tím hůře levákovi. Jedinou výjimkou jsou myši MX300 a MX310, které jsou ergonomicky řešeny o něco univerzálněji.Ale zpět k tématu, koho by nenaštvalo, kdyby se ani po koupi takovéto profesionální myši jeho výsledky nezlepšovali. Příčinou přitom nebude ani tak lidská nešikovnost či vadná myš, ale její špatné nastavení.Za všechno muže akcelerace! Tak nějak by se dala shrnout příčina nepřesností vašeho aimu. Akceleraci rozlišujeme na akceleraci kladnou a zápornou.Při kladné akceleraci se kurzor myši na monitoru nepohybuje jen v závislosti na vzdálenosti, kterou ujela vaše myška po podložce, ale také v závislosti na rychlosti pohybu myši. Kupříkladu pokud myší přejedete celou svoji podložku pomalu rovnoměrnou rychlostí, urazí kurzor od kraje obrazovky 20 cm. Pokud však celý pokus zopakujete, ale myš přemístíte po podložce rychlím trhnutím, bude kurzor o poznání dále než v prvním případě.Záporná akcelerace funguje podobně jako ta kladná, ale čím rychleji myší jezdíte po podložce, tím kratší vzdálenost kurzor na obrazovce urazí. Z toho plyne, že ať už s kladnou nebo zápornou akcelerací pohyb kurzoru na obrazovce je nelineární v závislosti na pohybu myši po podložce, tudíž jen těžko můžete při rychlejším pohybu myší odhadovat, kde kurzor skončí.Obecně je nejjednodušší si kladnou akceleraci vypnout v originálních ovladačích MouseWare (dále jen MW), ale co je nejjednodušší, není obvykle nejlepší. Nejen, že se po vypnutí kladné akcelerace automaticky projeví akcelerace záporná (že by bug driveru?), kterou nelze nikde vypnout, ale celkově nepovažuji za příliš šťastné si MW na PC vůbec instalovat. MW totiž může zapříčinit nefunkčnost tlačítek 4 a 5 v některých aplikacích a navíc zabírá dnes tolik potřebnou RAMku. Nejlepším řešením je z MW nainstalovat pouze driver myši, aby Windows věděli, jak s myškou nakládat a nenainstalovali ji jako nějakou obyčejnou reklamní optiku :p.Instalaci provedete takto: Upozornění!! Pokud máte MW již nainstalované, odinstalujte je a restartujte PC (ovladací panely / přidat nebo odebrat programy / mouseware). Stáhněte si nejnovější MouseWare, ale neinstalujte ho!Extrahujte, třeba pomocí WinRar stažený soubor do připravené složky, v našem případě C:/mw9791enu.Nyní jděte do složky ovládací panely / systém / hardware / správce zařízení /myši, zde kliknete pravým tlačítkem na stávající myš a zvolte aktualizovat ovladač. Dále zvolte Instalovat ze seznamu či daného umístění a zvolte umístění ovladače, který se v našem případě nachází v adresáři C:/mw9791enu/Win2K_XP (pokud mate jiné Windows než XP, vyberte příslušný adresář).Teď nainstalujte ovladač a restartujte PC.Po restartu si otevřete ovládací panely / myš / možnosti ukazatele, zde odoznačte zaškrtnuté políčko zvýšit přesnost ukazatele. V této chvíli by se mohlo zdát, že je dílo hotovo, ale Windows si za akcelerací stojí a nechtějí ji dát zadarmo, proto... Klikněte na START / spustit do řádky napište regedit a klikněte na OK. V regeditu vyhledejte tento klíč: HKEY_LOCAL_MACHINE/SYSTEM/CurrentControlSet//Services/LMouFlt2/Parameters/OpticalMouse12/0000Dále nastavte následující parametry:Acceleration off(teprve zde se konečně akcelerace zbavíte)MouseSpeedX 25MouseSpeedY 25Resolution 8 (rozlišovací schopnost defaultně 4 jako 400Dpi - my si ji dáme na 8 jako 800Dpi neboli maximální hodnotu co MX senzor zvládá)I když se po zápisu do registru restartovat nemusí, radši to tím „posichrujte“ :p. A to bude asi tak pomalu všechno, teď můžete jít konečně vystřílet sousedovi kurník.PS: Pokud by se vám myška ve Windows zdála příliš líná, jednoduše zvedněte sensitivitu v ovládací panely / myš.

Pokračovat na článek


Adobe Dreamweaver CS3

S příchodem verzí CS3 firma Adobe zahájila integraci původních produktů firmy Macromedia do svého portfolia. Mezi ty nejdůležitější patří právě Dreamweaver a samozřejmě také Flash. A protože řada uživatelů tradičních grafických a publikačních nástrojů firmy Adobe se s nimi setkala jen velmi zběžně nebo vůbec, podíváme se v následujících odstavcích nejenom na novinky verzí CS3, ale také na zevrubnější popis obou programů.Co je Dreamweaver?Dreamweaver patří k naprosté špičce ve třídě profesionálních editorů webových stránek a aplikací. Jedná se o editor kategorie WYSIWYG, který umožňuje pracovat přímo s vizuálním návrhem stránky. To ovšem neznamená, že by uživatelé nemohli pracovat přímo v kódu. Naopak, nástroje pro práci s kódem jsou velmi robustní a rozhodně si nezadají se specializovanými editory HTML kódu. Kromě tvorby a editace statických HTML stránek si Dream­weaver poradí také s dynamickými serverovými aplikacemi. Standardně podporuje všechny nejběžnější serverové technologie jako ASP, ASP.NET, PHP, JSP a ColdFusion. Pokud vám nějaká funkce či nástroj chybí, máte k dispozici desítky doplňků, a to jak komerčních, tak šířených zdarma. Ucelený seznam doplňků pro Dreamweaver najdete na stránkách http://www.adobe.com/exchange/.Pohled do minulostiHistorie Dreamweaveru začíná již v prosinci 1997, kdy firma Macromedia vydává jeho první verzi. V té době se jedná o malou revoluci, protože Dreamweaver stavěl na vizuálním návrhu stránek, zatímco na tehdejším trhu hrají prim jednoznačně kódově orientované nástroje. Nicméně již od počátku si postupně získává popularitu mezi webovými designéry kvůli tomu, že s jeho pomocí jsou schopni navrhovat i strukturálně komplikované weby velmi rychle a efektivně. A také proto, že kód vytvořený v jiných editorech nechával beze změn. Takže i když byla značná část stránek stále připravována přímo v kódově orientovaných editorech, Dreamweaver mohl být snadno začleněn do zaběhlých pracovních postupů. Později byl dodáván také přímo s populárním editorem kódu HomeSite. Interní nástroje Dreamweaveru pro práci s kódem ale byly neustále vylepšovány a ty které nabízel Dreamweaver 8 již předčily i samotný HomeSite.Zanechme ale historie a pojďme se podívat na současnou verzi CS3. Projdeme si nejenom nové funkce a nástroje, ale také principiální záležitosti, které dostaly Dreamweaver do pozice lídra na trhu.Editor Dreamweaveru umožňuje bez obav zasahovat přímo do kódu i vizuálního návrhu stránky. Paletky vpravo slouží pro snadnou správu a editaci kaskádových stylů.Dreamweaver CS3Vizuální editorJak již bylo řečeno, základem Dreamweaveru je vizuální editor stránek. Při práci tak vidíte náhled budoucí stránky, jak by měla vypadat při prohlížení ve webovém prohlížeči. Výrazu „by měla“ jsem použil záměrně, protože jak vám potvrdí snad každý webdesignér, webové standardy si každý prohlížeč vykládá po svém. Zobrazovací jádro Dreamweaveru CS3 bylo opět posunuto o třídu výše, a tak si dobře poradí i se stránkami, jejichž náhled nezobrazovaly dřívější verze úplně korektně. Samozřejmostí zůstává Round Trip HTML, kdy se všechny změny ve stránce promítají přímo do kódu a také naopak.Před vystavením stránky je díky nové funkci Dreamweaveru CS3 „Check target browsers“ možné analyzovat potenciální problémy se zobrazením ve vybraných prohlížečích. Samozřejmě bez toho, že by je bylo nutné vůbec instalovat. Popisy jsou poměrně detailní a i méně zkušený webdesignér tak rychle najde problematická místa na stránce, která by měl upravit.Práce s kódemEditor kódu navazuje na svého v podstatě již dokonalého předchůdce. Nabízí automatické zvýrazňování klíčových slov při psaní dynamických stránek, doplňování ukončovacích tagů, nabídku povolených parametrů příkazu přímo při psaní, automatické formátování kódu pro lepší čitelnost, snipety pro snadné vkládání opakujících se částí kódu nebo sbalovaní a rozbalování vybraných sekvencí příkazů. A to jsem zmínil jen ty opravdu nejzajímavější nástroje. Dreamweaver totiž není jen nástrojem pro designéry, ale také kodéry.Kompatibilita se standardyVývoj v oblasti webových technologií je opravdu extrémní. Neustále se objevují nové technologie a standardy, které si velmi rychle nacházejí cestu do reálných projektů.Dreamweaver podporuje snad všechny nejdůležitější standardy včetně různých variant XHTML. A to nejenom v obecné rovině, ale také prakticky, například formou kontroly vytvořených souborů včetně detailního reportingu nalezených chyb či prohřešků vůči danému standardu.Kaskádové stylyPřed pár lety se pro rozvržení elementů na stránce začaly místo tabulek používat kaskádové styly. Pochopení práce se styly dnes patří mezi základní dovednosti webdesignéra a Dreamweaver CS3 je jim v této oblasti nabízí opravdu robustní podporu. Styly můžete definovat v komfortním vizuálním prostředí, ale samozřejmě také přímo v kódu. V rámci specializovaného panelu CSS vidíte ihned také vazby mezi CSS a vybraným elementem stránky. Novinkou v Dreamweaveru CS3 je možnost snadného přesunu stylů mezi dokumenty a style sheety pomocí myši. To co bylo nutné dříve dělat zdlouhavě přímo v kódu zvládnete nyní pár kliknutími.Pro začínající uživatele a „bojovníky“ s CSS nabízí Dreamweaver CS3 rychlou pomoc v podobě sady pěkně připravených vzorových stránek nejpoužívanějších layoutů. Při prohlížení jejich zdrojových kódů narazíte na velmi podrobné komentáře s vysvětlujícím popisem, což vám pomůže rychle pochopit proč byl daný styl nastaven právě takovým způsobem.Nové šablony na bázi CSS pomohou hlavně začínajícím uživatelům rychle proniknout do tajů kaskádových stylů.Dynamické aplikaceV úvodu jsem se zmínil o schopnosti Dream­weaveru vytvářet dynamické aplikace. Většina rozsáhlejších webových projektů dnes již komunikuje s databázemi a nutnost použití serverového skriptovacího jazyka se tak stává nezbytností. Jednoduché úkoly typu výpisu položek z databáze, přihlášení apod. je možné zvládnout přímo ve vizuálním editoru bez praktické znalosti skriptovacích jazyků. Náročnější uživatelé mohou psát přímo kód v příslušném skriptovacím jazyku. Ať se již jedná o PHP, ASP, ASP.NET, nebo ColdFusion, editor kódu v Dreamweaveru poskytne vývojářům maximální komfort práce.Spry FrameworkAJAX neboli asynchronní JavaScript a XML posouvá možnosti webových aplikací směrem k cíli označovanému jako Web 2.0. Na rozdíl od serverových aplikací umí ty AJAXové přistupovat k datům bez nutnosti znovunačtení stránky. Napsat AJAXovou aplikaci či komponentu ale vyžaduje opravdu zkušeného programátora. Proto vznikají ucelené knihovny komponent neboli frameworky. Firma Adobe do Dreamweaveru CS3 implementovala známý framework Spry. Přístup k němu mají jak designéři, tak kodéři. Pokud tedy hodláte AJAX nasadit i ve vašich projektech, můžete na to použít právě Dreamweaver CS3.Integrace s PhotoshopemNa závěr jsem si nechal velmi důležitou novinku. Dreamweaver CS3 umí samozřejmě velmi dobře komunikovat s ostatními webovými produkty firmy Adobe typu Flash Professional CS3 či Fireworks CS3. Novinkou je ovšem vynikající propojení na Adobe Photoshop, které v minulosti citelně chybělo. Pokud pro tvorbu a editaci webové grafiky používáte právě Photoshop, tak můžete jednoduše do schránky zkopírovat právě editovaný obrázek a přes schránku ho přenést do Dreamweaveru CS3. Ten okamžitě nabídne široké možnosti optimalizace vkládané grafiky a uložení souboru. Při pokusu o editaci vloženého obrázku se spustí Photoshop a automaticky se otevře zdrojový PSD soubor, který lze snadno editovat. Po uložení se aktualizuje také optimalizovaný soubor v Dreamweaveru. Možná to zní jako maličkost, ale právě tato funkce dokáže velmi zvýšit produktivitu a efektivitu práce webdesignéra.ZávěremNová verze Dreamweaveru přináší řadu užitečných vylepšení již tak dobrého produktu. Dreamweaver CS3 vás potěší zejména zdokonaleným vykreslovacím jádrem vizuálního editoru, které si nyní poradí i se složitěji stylovanými stránkami. Při práci se styly oceníte komfortní prostředí, možnost jejich snadného přesunu mezi dokumenty a také kontrolu jejich zobrazení v prohlížečích. Pokud používáte Photoshop či Fireworks, určitě vás nadchne jejich výborná integrace s Dreamweaverem. A pro opravdu náročné je tu zabudovaný Spry framework pro AJAX.Dreamweaver CS3 pracuje na platformách Windows i MacOS X a to včetně nativní podpory Intel procesorů.

Pokračovat na článek


20 počítačů do 30 000 Kč v testu

Počítače za vysvědčeníLoňský test počítačů za vysvědčení zaznamenal velký čtenářský ohlas, a tak jsme se jej rozhodli letos zopakovat. Vývoj však jde rychle dopředu, takže se testu tentokrát zúčastnily už zcela jiné stroje s jiným vybavením.Vysvědčení se blíží a s ním i termín možného nákupu počítače. Názory na to, zda odměňovat za výsledky ve škole, se samozřejmě různí, ale koupit studentovi počítač před prázdninami je možné i z ji-ných důvodů než pouze kvůli dobrému prospěchu. Zkrátka by neměli přijít ani ti méně úspěšní, protože počítač není pouze zdrojem zábavy, ale je i zdrojem poučení, a tak by mohl k lepším výsledkům alespoň trochu napomoci. Ale to už se dostáváme k tomu, proč vůbec počítač žákovi nebo studentovi koupit.Proč kupovat PC?Počítač může studujícímu člověku sloužit k mnoha účelům. Málokdo už dnes například chce psát delší texty na stroji nebo rukou, k dispozici jsou také různé výukové programy na CD-ROM, které mohou získávání vědomostí zpestřit i obo-hatit, a internet je bohatou studnicí informací a výborným komunikačním prostředkem. Nesmíme zapomenout ani na počítačové hry, které alespoň v některých případech cvičí postřeh, krátkodobou paměť, logické uvažování a většinou i angličtinu, a hlavně na to, že příjemnou formou přivedou studenty k počítači. Snad každý si rád občas nějakou tu hru zahraje.Už pouhé seznámení s počítačem a pochopení jeho ovládání se dnes velmi cení a považuje se za součást vzdělání. Bez znalosti základů práce na PC se těžko shání slušně placené zaměstnání, a tak se pořízení PC může stát dobrou investicí do budoucna. Výpočetní technika se pro někoho může stát koníčkem, který se později změní v za-jímavou, a někdy i dobře honorovanou práci. To jsou ale samozřejmě jen některé důvody pro nákup počítače. Nyní se podívejme na to, jak by mohl počítač pro žáky a studenty vypadat a co by měl obsahovat.Jaký počítačV loňském testu se objevily počítače s cenou do 40 000 Kč s DPH. Letos jsme cenový limit posunuli trochu níže, tedy na 30 000 Kč bez DPH, protože doba je nedobrá a málokdo si může dovolit utratit za počítač více peněz. I 30 000 Kč je pro někoho příliš. Většina firem, které nám do testu počítač půjčily, se cenový limit snažila beze zbytku vyčerpat, a tak cena počítačů v testu byla často těsně pod hranicí 30 000 Kč. Pouze firmy Computer City, Libra Electronics a AT Computers nabídly do testu počítače s vý-razněji nižší cenou (úplně nejlevnější byl počítač Leo Easy 300 od firmy Libra Electronics), které mohou být zajímavé pro méně majetné zájemce.Vejít se do hranice 30 000 Kč a zároveň nabídnout výkonný počítač vhodný pro provozování kancelářských a multimediálních aplikací a také pro hry není vůbec jednoduché. Najde se totiž jen málo možností, kde ušetřit. Absolutním minimem je dnes 32 MB paměti a nikdo také testovaný počítač menší pamětí nevybavil - většina obsahovala 64 MB paměti, a jeden dokonce 128 MB. Také na pevném disku se těžko šetří - 3,2GB disk je přijatelný, i když větší je samozřejmě lepší, ale menší disky už dnešním požadavkům nevyhovují. Co se týká monitoru, pro domácí použití ještě stačí 15" monitor a jím také naprostá většina firem své počítače doplnila. Počítač pro studenty, který neobsahuje mechaniku CD-ROM ani zvukovou kartu, je také těžko představitelný, a myš a klá-vesnice musí být u každého PC. A teď - na čem ušetřit?Výběr procesoru, komponent i počítačových doplňků jsme nechali na jednotlivých firmách s upozorněním, že počítač, který do testu zapůjčí, má být určen pro žáky a stu-denty. Měly se tedy vyrovnat s podobnou situací, jako když do obchodu přijde zájemce, který chce počítač pro studenta a čeká, co mu bude doporučeno. Každá firma pochopitelně nabídla trochu jinou sestavu a dala přednost něčemu jinému.Některé firmy vybavily svůj počítač ještě dalšími doplňky, většinou reproduktory, joystickem či modemem, který umožní přístup k internetu. U počítačů se však objevila i slu-chátka, multimediální klávesnice (rozšířené o tlačítka pro ovládání hlasitosti a me-chaniky CD-ROM) a také zvu-ková karta s radio-tu-ne-rem; mno---ho firem dodá s po--čítačem i zají-mavé programy, hry a multimediální tituly čekali jsme jich ale více. Řada firem sáhla v případě grafické karty po modelu určeném speciálně pro hry, tedy po kartě Voodoo3 2000, jejíž použití se promítlo v lepším hodnocení herních testů. Někdo dal přednost většímu, tedy 17" monitoru nebo mechanice DVD před mechanikou CD-ROM, což není špatná volba. To vše jsme v celkovém hodnocení samozřejmě zohlednili.Jak jsme testovaliPočítačové sestavy jsme se snažili hodnotit komplexně. Výkon jsme měřili pomocí našich standardních nízkoúrovňových testů i testů aplikačních, které podají obrázek o výkonu počítače při provozování kancelářských a grafických aplikací. Výsledky jednotlivých testů najdete v tabulce a u po-čítače naleznete i hod-nocení celkového výkonu. Dále jsme pomocí herních testů hodnotili výkon grafických karet a použitelnost jednotlivých počítačů pro hraní her, i když samozřejmě ne každý chce na počítači hry hrát, a počítače speciálně určené pro hry jsme do našeho testu ani nechtěli. Při testování jsme použili populární hru Quake II, která vy-užívá rozhraní OpenGL; toto rozhraní všechny grafické karty nepodporují. Jinak totiž musí hra běžet v softwarovém režimu s mnohem horšími výsledky. Dále jsme použili hru Incoming, která využívá rozhraní Direct3D (nainstalovali jsme nejnovější verzi 6.1) od firmy Microsoft a při běhu na kartách Voodoo3 využívá rozhraní Glide. U her jsme měřili průměrný počet obrázků za sekundu, které je počítač schopen spočítat a zobrazit.Měřili jsme také přenosové rychlosti a přístupové doby pevných disků a mechanik CD-ROM. V případě mechanik DVD jsme měřili přenosovou rychlost a přístupovou dobu nejen v režimu DVD, ale i v režimu CD-ROM. Výkon není všechno a někdo dá přednost raději značce, většímu monitoru, lepší výbavě nebo nižší ceně. To, čím je počítač vybaven, najdete v tabulce, a výbavu jsme zhodnotili i celkově jednou známkou. Samozřejmě nejsou reproduktory jako reproduktory - některé jsou kvalitnější, výkonnější atd.; i na to jsme pochopitelně brali ohled, podobně jako u dalších doplňků, které jednotlivé firmy ke svým počítačům dodaly. Nezapomněli jsme ani na hodnocení provedení počítače, tedy na vhodné uspořádání jeho jednotlivých komponent ve skříni nebo na správné svázaní a upnutí kabelů.Student většinou začne s málem a po-stupně chce podle požadavků svůj počítač dále rozšiřovat nebo zvyšovat jeho výkon. V tabulce tedy naleznete i počet volných slotů ISA a PCI, které další rozšíření umožňují, a také počet volných pozic v počítačové skříni pro další mechaniky a další hardwarové doplňky. V testu jsme se nejčastěji setkali s pro-cesory Intel Celeron, ať už ve verzi SEPP (Single Edge Processor Package) určené pro Slot 1, nebo ve verzi PPGA - Plastic Pin Grid Array pro Socket 370. V ně-kte-rých počítačích byl procesor Celeron PPGA umístěn v redukci, která se vkládá do Slotu 1. Tato kombinace je totiž levnější než procesor ve verzi SEPP, a navíc procesory ve verzi SEPP se již špatně shánějí. Slot 1 má samozřejmě své výhody v tom, že procesor Celeron je později možné zaměnit za výkonnější Pentium II nebo Pentium III. V testu ovšem nechyběly ani počítače s proce-sory od firem AMD nebo Cyrix, i když ani jeden z nich výkonnostně nijak nepřesvědčil.Výběr počítačů na našem trhu je skutečně veliký. V testu se nakonec sešlo 20 počítačů od nejrůznějších firem. Zájemci o počítač tedy mají z čeho vybírat. V porovnání se stroji, které se zúčastnily loňského testu, je výkon těch současných mnohem vyšší. Pro provozování běžných aplikací stačí bezpečně úplně všechny počítače z testu. Pro provozování náročnějších her však některé vhodné nejsou, což je dáno především použitou grafickou kartou. VýsledkyPodle očekávání dopadly v herních testech v průměru lépe počítače s novou grafickou kartou Voodoo3 2000, protože grafická karta společně s procesorem rozhoduje o počtu možných "frames", které lze zobrazit za jednu sekundu. Hned za těmito počítači se většinou umístily počítače s kartou s čipem nVidia Riva TNT, ostatní byly slabší. V hrách si velmi dobře vedl počítač Mironet 3018M, který se prosadil jak ve hře Quake II, tak ve hře Incoming. Počítače Leo Easy 300, Compaq Presario 2282 a Yakumo Pro Family 366 nejsou pro 3D aplikace a hry vhodné, a některé testy se jim dokonce nepodařilo vůbec absolvovat. V daném rozlišení totiž jejich grafická karta nebyla schopna pracovat nebo nestihla obraz zpracovat. Pro 2D hry však tyto počítače stačí, a navíc jde o počítače, které jsou levnější. Pokud tedy někdo touží po počítači, na kterém se dají hrát nejnovější 3D hry, doporučujeme počítač s kartou Voodoo3 a nej-méně 64 MB paměti. Z pro-cesorů - díky současným příznivým cenám - pro levnější počítače nabízí nejvíce procesor Intel Celeron.Ukázalo se, že levnější pevné disky poskytují dostatečný výkon pro domácí použití. Výkonnější disky často zklamaly kvůli tomu, že nebylo využito jejich rozhraní ATA/66, které základní desky zatím nepodporují. Musely proto běžet v mno-hem pomalejším režimu.V testech si nejlépe vedl počítač Mironet 3018T, ale kvůli horšímu monitoru a také kvůli tomu, že v jeho ceně není započten systém Windows 98, který by si většina uživatelů asi musela stejně pořídit (i když proti systému Linux nic nemáme), jsme mu nakonec ocenění Chip Tip neudělili. Získal je počítač firmy Softcom, u něhož se nám líbil jak výkon, tak výbava. Dodává se totiž se 17" monitorem a slušnými reproduktory. Naší pozornosti neunikl ani počítač firmy Suma, který si velice dobře vedl v aplikačních testech a měl výbornou výbavu. Jen kvůli starší grafické kartě nedosáhl takových výsledků v herních testech. I přesto jsme mu Chip Tip udělili.Ocenit jsme chtěli i jeden počítač s nižší cenou. Uvažovali jsme o počítači Triline, který za cenu asi o 5000 Kč nižší, než za jakou se prodávala většina soupeřů, nabízí přijatelný výkon, ale vzhledem k horšímu provedení jsme mu ocenění nakonec neudělili. U počítače Yakumo byla cena ještě příznivější, ale zklamal nás dodaný monitor.Úspěšní i méně úspěšní studenti si tedy mohou vybrat z široké nabídky počítačů a prázdniny, nebo alespoň jejich část, mohou strávit u obrazovky monitoru. Věříme, že náš test jim i jejich rodičům v rozhodování při nákupu alespoň trochu pomůže.

Pokračovat na článek


Výběr domény – právní oříšek

Výběru doménového jména byste při svém podnikání měli věnovat patřičnou pozornost. Nejedná se totiž o pouhou marketingovou záležitost. Doména se metaforicky stává součástí Vašeho podnikání, proto vše musí být v pořádku i z hlediska právního. Při výběru Vaší www adresy je nezbytné respektovat určité marketingové i právní limity. Spory o doménová jména se stávají častějším tématem, a to nejen v zahraničí (v rámci USA i ostatních zemí EU), ale i přímo v České republice. Soudy, ale i různé úřady, např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se zabývají několika případy nekalosoutěžního nakládání s doménami každý rok (včetně takzvaného cybersquattingu – doménového spekulantství vedeného snahou po dosažení zisku). Následující řádky jsou průpravou pro podnikatele, kteří chtějí působit na Internetu bez rozporů s právem.Právo limituje výběr každé doményVýběr domény byl donedávna pouze v režii marketérů, kteří název vybírali pomocí svých SEO znalostí a citu pro brand a corporate identity. Dnes si častěji uvědomují, že dalším limitujícím faktorem jsou ochranné známky a právní předpisy.Při registraci doménových jmen platí pravidlo „first come first serve“, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele. S tím dodatkem, že každé doménové jméno může být zaregistrováno pouze jednou. Díky těmto základním pravidlům představuje Internet dnes velmi silně soutěžní prostředí.Vybírejte si doménu neobsahující ochrannou známkuDoménové jméno, které si zaregistrujete, by nemělo obsahovat ochrannou známku. Bezpečně se tak vyhnete výzvám k opuštění domény a případným soudním sporům. Seznam registrovaných ochranných známek můžete najít na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.Doména by neměla porušovat ochranu osobnostiOchrana osobnosti je upravena v občanském zákoníku a bude rovněž obsažena v Novém občanském zákoníku (s účinnosti od 1. 1. 2014). V rámci registrace domén jde především o to, provádět takovou registraci, která má oprávněný nárok. Velmi problematicky tak působí domény, které obsahují jména mediálně známých osobností a obsah webu je urážející či hanlivě kritický.Doména by neměla porušovat ochranu obchodní firmyNedoporučujeme registraci takového doménového jména, které se v názvu kryje s registrovanou firmou. Jinými slovy se jedná o obchodní název podnikatele. Ten je možné dohledat v obchodním rejstříku.Pozor na nekalou soutěžNekalá soutěž je oblíbeným termínem právníků, avšak o co se vůbec jedná? Registrací a užíváním domény byste neměli sledovat zakázané obchodní praktiky a praktiky proti dobrým mravům. Nejčastěji se jedná o klamavou reklamu, vyvolání nebezpečí záměny či parazitování na pověsti.Příkladem může být např. registrace domény swarovski-sperky.cz, kde bychom rádi prodávali šperky Swarovski. Jak v případě prodeje padělků, tak i originálních šperků značky Swarovski se jedná o nekalou soutěž, která by byla pravděpodobně charakterizovaná jako parazitování na pověsti, případně vyvolání nebezpečí záměny a klamavé označování zboží. Mimo jiné se dopouštíte také užívání registrované značky Swarovski. Takový eshop provozovat legálně nemůžeme a registrovat si tuto doménu (bez svolení, viz dále) také nedoporučujeme. Pokud bychom chtěli prodávat tyto šperky na výše uvedené doméně, první kroky by měly směřovat k tomu, abychom získali povolení k užívání názvu Swarovski.Nezáleží na koncovce, pravidla platí pro všechnyVýše uvedená pravidla pro registraci domény doporučujeme aplikovat pro jakékoli koncovky domén. Nezáleží tedy na tom, zda si registrujete doménu .cz, .eu, nebo .com. Internet nezná národní hranice a je dostupný prakticky odkudkoli. Koncovka domény nemůže zaručit spotřebiteli, že je produkt či služba dostupná pouze v tomto regionu.Poznámka autora: Pozor na obchodníky s doménami, kteří oslovují firmy a nabízejí registraci s nejrůznějšími koncovkami (např. .org, .se, .com). Argumentují především tím, aby si Vaše konkurence nezaregistrovala tuto doménu a neparazitovala na Vaší pověsti či Vás nepředběhla ve výsledcích vyhledávání na Googlu. Je na zvážení každé společnosti, aby zanalyzovala svoji pozici na trhu vůči konkurentům a spotřebitelům. Osobně však v drtivé většině nedoporučuji využívat těchto nabídek. Pakliže chcete působit na českém trhu, není potřeba si přece registrovat si doménu .com. Pokud ušetříte prostředky za tyto a další domény (těch koncovek je skutečně mnoho) a místo toho si registrujete ochrannou známku, snadno navíc získáte páku i na ty, kteří si registrují Váš název s jakoukoli koncovkou, i třeba .info.Jak na registraci domény s obecným názvem?Pokud si chcete registrovat doménu s názvem, který je obecný (např. auto, internet, SEO) či konkurent využívá podobný (avšak bez ochranné známky), doporučujeme graficky odlišit vizuální vzhled stránek včetně loga. Spekulanti na adresách podobných seznan.cz (člověk se přece jenom někdy překlikne) své „podnikání“ navíc podpoří ještě vizuálně velmi podobným vyhledávačem. Toto je bezesporu nekalosoutěžní jednání za hranicí zákona.Doporučení na závěrVýběr doménového jména je zapotřebí provádět jak z pohledu marketingového, tak právního. Doménové spory jsou stále častějším tématem nejen mimosoudních jednání, ale také přímo vykonatelných rozhodnutí, která ve výsledku znamenají nucený převod doménového jména a finanční kompenzaci protistraně za neoprávněné využívání domény, dosažený zisk parazitováním a podobně.Proto, abyste se vyvarovali právních problémů, nesmíte při registraci či užívání domény porušit ani jeden z výše uvedených bodů. Vždy tedy výběru doménového jména věnujte zvýšenou pozornost.

Pokračovat na článek


Tvorba webu

Předpokládáme, že máte jasnou vizi o svém podnikatelském záměru. Na stole vám leží propracovaný koncept s dokonalou myšlenkou, která podle vašich očekávání dobyje trh. První úkol máte za sebou. Nyní svou pozornost zaměřme na techničtější část nastartování úspěšného online projektu. Podíváme se na tvorbu webových stránek jako takových. Můžete mít sebelepší přípravu, ovšem pokud nesvěříte své sny do rukou kvalitního týmu, tak se může stát, že se z nich záhy stane noční můra. Výběr nejvhodnější cesty k vytouženým webovým stránkám necháme zcela na vás. Existuje hned několik možností, jak dosáhnout kýženého cíle. Nabízejí se varianty, do kterých nemusíte vložit žádný kapitál, ale i takové, které si třeba nebudete moci dovolit. Vše záleží na individuálním scénáři každého z vás. Pojďme si tedy prozradit, kde takové webové stránky získat.Tvorba webu zdarmaNejlevnější a nejrychlejší možností k získání webových stránek se skrývá v možnosti freehostingu. V minulém díle jsme si prozradili, jaké výhody a nevýhody jsou s tímto prostorem spojeny. Pokud však patříte mezi úplné začátečníky a nemáte dostatečný kapitál na služby profesionála, je tato možnost skvělou šancí pro každého z vás. Po zaregistrování u poskytovatele prostoru dostanete oprávnění otevřít si své první webové stránky. K vámi zadanému názvu získáte doplňující přízvisko v podobě www.mojestranky.freehosting.cz. Taktéž musíte počítat s omezenou podporou i absencí dalších služeb, které nechybí u profesionálního poskytovatele. Na druhou stranu si budete moci během několika minut otevřít své první stránky.Poukažme například na Webgarden nebo Webnode. Nabízejí svým uživatelům jednoduché šablony s možností vlastní implementace. Nemusíte umět žádný programovací jazyk. Vše ovládáte a nastavujete dle přednastavených pokynů. Tvorbu takových stránek zvládne téměř každý, musíte však počítat s tím, že ve většině případů takové stránky postrádají originalitu. Vám jako začátečníkovi to ale nemusí vadit. Pokud si chcete otevřít svůj blog, dejte se do toho. I takové stránky vám mohou přinést profit, pokud je dokážete udržet v chodu a využijete všech optimalizačních nástrojů.Vlastní doména s jednoduchou správouVýše zmíněné společnosti (a mnoho dalších) nabízejí klientům možnost zakoupení vlastní domény. Veškeré funkce systému jsou zachovány, ale získáte příjemnější název. Takový, který na první pohled nepůsobí amatérsky. Tento typ tvorby webu je určený všem začínajícím webmasterům, kteří neovládají programovací jazyky k tvorbě celých stránek od píky. Využijete přednastavených šablon a administrace a během několika hodin jsou vaše stránky na světě. Žádné zdržování, pěkný název a jednoduchá správa. To jsou hlavní atributy, díky kterým jsou zmínění poskytovatelé prostoru tolik oblíbenou variantou pro mnohé začátečníky.Z našeho pohledu jde o skvělou šanci, která umožňuje všem méně majetným si zřídit své stránky bez závislosti na jiných. Administrace a šablony jsou již uloženy na serverech a vy se tak bez znalostí programování dostanete přesně k tomu, co potřebujete. Celé ovládání webu se dá svou jednoduchostí přirovnat ovládání e-mailové schránky.Vlastní tvorba stránekAno, i tato možnost se nabízí pro všechny znalce tvorby webových stránek. Vyberete si pro vás nejvhodnější typ hostingu a celé stránky si vytvoříte zcela sami. Pokud jste již znalí tvorby webových stránek, tak pro vás výše uvedené informace nejsou žádnou novinkou. Zde se ovšem již počítá s vlastními zkušenostmi a dostatkem času.Pokud máte pouze dostatek času, můžete se zapsat do jednoho z mnoha kurzů a naučit se jazyku HTML. Tato znalost se vám neztratí a určitě ji ve své podnikatelské činnosti mnohokrát uplatníte. Dokonce mezi námi existují i samoukové, co si otevřeli několik knih, online návodů a ihned se pustili do své první tvorby. Záleží tedy pouze na vás a na tom, jestli máte zájem se jazyk HTML vůbec učit.Tvorba webových stránek na klíčTato metoda je nejpohodlnější, ale zároveň i nejdražší ze všech. Tvorba webových stránek na klíč je skvělým řešením. Moderní firmy současně nabízejí i vyřízení hostingu a celé stránky vyhotoví dle aktuálních trendů SEO optimalizace. Finanční možnosti jsou zde ovšem rozhodujícím faktorem. Své představy nastíníte k realizaci skupině odborníků, kteří se vám postarají stránky jako celek. Pokud míříte vysoko, je tento scénář jedním z předpokladů úspěchu. Již mnoho skvělých nápadů zapadlo kvůli mizernému provedení.Dvakrát měř, jednou řežNež si vyberete profesionála pro tvorbu stránek, dbejte na to, aby šlo o prověřenou společnost či jednotlivce. Nejde o nikterak levnou záležitost, proto dejte na reference a doporučení, která pro jistotu kontrolujte dvakrát (či třikrát). Právě v této situaci platí pořekadlo „Dvakrát měř, jednou řež“ více, než kdy jindy. Nebojte se napsat bývalým zákazníkům tohoto profesionála a sežeňte si co nejvíce informací. Nebojte se vámi vybraného tvůrce stránek ptát na cokoliv, co vás zajímá – i tak můžete odhalit potenciálně nekvalitní služby.

Pokračovat na článek


Jaký druh hostingu vybrat

Výběr webhostingu není radno podcenit. Záleží pouze na vás, jakou cestou se vydáte a kterým směrem uvedete v život svůj podnikatelský záměr. Ještě dříve, než se pustíme do vysvětlování možností realizace a tvorby webu, tak si představme jednotlivé druhy hostingu, s kterými se můžeme v dnešní době setkat.Ve své podstatě není problém mít výdělečný web na jakékoliv platformě, vše se odvíjí od originality nápadu a následné prezentace širšímu okruhu lidí. Na trhu se objevuje celá řada kvalitních společností, které zajišťují hostingová řešení – proto je na místě se s nimi blíže seznámit.FreehostingFreehosting představuje neplacenou formu prostoru, kde je značnou nevýhodou samotný název. Je spíše vhodný pro jednodušší prezentace s nenáročnými požadavky na provoz. Taktéž se zde nepředpokládá vysoká návštěvnost. Pokud si tedy dáváte pro svůj online projekt jen ty nejvyšší cíle, určitě se freehostingu vyhněte. Neříkáme však, že se s freehostingem nedají vybudovat úspěšné webové stránky; otázkou však zůstává, proč to dělat složitě, když to jde jednoduše. Freehosting nenabízí žádné rozšířené služby, pouze prostor. Největší výhodou je zde nulová cena. Tato forma hostingu může být vhodná pro ozkoušení a zároveň osvojení si základů tvorby webových stránek. Narazíte ovšem na omezení datového přenosu, dochází zde k výpadkům. Pravděpodobně se nevyhnete rovněž rušivým vloženým reklamám. Budoucí přechod na doménu 1. řádu je komplikovaný, jelikož celá seo optimalizace začíná na novo.WebhostingTento model je nejrozšířenější vůbec. Je vhodný především pro osobní prezentace, blogy, ale i pro malé a střední firmy. Poskytovatelů tohoto prostoru naleznete téměř nepřeberné množství, takže si budete moci pečlivě vybrat toho nejvýhodnějšího. Především se zajímejte o kvalitu služeb a dostupnost funkcí a podpory, které od poskytovatele vyžadujete. Takový webhosting se dá velmi snadno pořídit za několik stokorun ročně. Nejde o nijak závratnou sumu a získáte originální název bez přídavku.Dedikovaný serverJde o specifický druh serverhostingu. Jako klientovi vám bude poskytnut fyzický server ve správě poskytovatele (jež vám vlastně) pronajímá hardware. Jeho služby spočívají ve správě fyzické části a vy máte absolutní svobodu ve správě softwarové části. To znamená, že je zcela na vás, pro jaké služby a operační systém se rozhodnete. Pro dedikovaný server musíte mít mnoho zkušeností se správou nebo si najít zodpovědného externího správce. Náklady na provoz se vám tak mohou rapidně zvýšit. V důsledku výše uvedeného je tento typ prostoru spíše pro pokročilejší zájemce a naprostý laik by se mu měl vyhnout.Managed serverTento typ serveru je spravován poskytovatelem. Tím pádem vám odpadají veškeré náklady spojené s nutností mít vlastního správce. Nemyslete si však, že je tato služba zadarmo. Cena je mnohonásobně vyšší, než u obvyklého hostingu. Před samotným pořízením se zpravidla dozvíte, kolik hodin správy poskytovatel nabízí. Ostatní parametry jsou placeny vždy zvlášť. Jakmile si projdete počáteční konfigurací stránek, tak se správa takového webového serveru vtěsná do několika málo hodin měsíčně. Proto zvažte, jestli se vám z finančního hlediska nevyplatí pronájem dedikovaného serveru.Server housingTento hosting je umístěn přímo v datovém centru poskytovatele. Vám tedy náleží povinnost vlastnit svůj hardware, čímž tedy platíte pouze za pronájem místa a konektivity. Tento způsob obstarání hostingu je lákavý především svou cenou, ale ještě než se do těchto vod vrhnete, zvažte všechna rizika. Pořízení vlastního serveru totiž s sebou přináší další starosti v podobě řešení výpadků, správy a upgradu serveru.Virtuální serverVPS hosting je velice moderním řešením, které je ze statistického hlediska velmi oblíbené, jelikož klientům nabízí značnou svobodu při správě a rozhodování. V podstatě jde o prostor na fyzickém serveru, který se tváří jako vlastní. Tento hosting si můžete rozšiřovat či pozměňovat vždy v závislosti na vašich individuálních potřebách. Na trhu se objevuje více variant těchto virtuálních serverů. Server můžete mít buď ve své režii vy, nebo si můžete připlatit za služby správce. Tím je umožněno si web obohatit nejrůznějšími aplikacemi.Cloud hostingCloud je jednou z nejmodernějších metod pořízení vlastního prostoru. V tomto případě si nepronajímáte konkrétní server, ale výpočetní výkon. Nutno podotknout, že tato forma prostoru je určena výhradně pro pokročilé uživatele a začínající webmastery nemusí vůbec zajímat. Cloud hostingu využijí především již zaběhnuté weby s prudce kolísavou návštěvností a s vysokým požadavkem na dostupnost stránek.

Pokračovat na článek


Historie procesorů – 1. díl

Histori procesorů je opravdu zajímavá. Doufáme, že vás tento článek bude zajímat. Pro přečtení klikněte na zobrazit více.Pokud bychom měli začít mikroprocesory, úplně prvním byl mikroprocesor 4004, který vydala v roce 1971 firma Intel. Jednalo se o 4bitový procesor, obsazený 2300 tranzistory a pracující na 108 kHz. Tento procesor používal 8bitové instrukce a 12bitové adresy. Sám ale netvořil pravý počítač v tom smyslu, jak je známe dnes, ale byl využit v kalkulátoru Busicorn 141-PF.Dalším mikroprocesorem byl s označením 8008, vydaný v roce 1972 opět firmou Intel. Jednalo se již o plně osmibitový procesor s 14bitový adresováním, schopným alokovat 16kB paměti. Tento procesor měl již 3500 tranzistorů a pracoval na frekvenci 200 kHz. Byl využíván v kalkulačkách nebo při řízení světelné signalizace. První procesor použitý v osobním počítači Altair 8800 firmy MITS (pro něj pánové Bill Gates a Paul Allen vyvinuli jazyk Basic) byl označen jako 8080 a byl vyroben v roce 1974. Tento pracoval již na frekvenci 2MHz a byl desetkrát rychlejší než jeho předchůdce. Jednalo se také o 8bitový procesor, který ovšem používal 16bitové adresovou sběrnici, a díky tomu dokázal alokovat 64kB paměti. Tento procesor se vyskytoval také v počítačích Processor Technology SOL-20 Terminal Computer a IMSAI 8080, které vytvořily základ pro pozdější obsazení počítačů systémem CP/M (předchůdce operačního systému MS-DOS). Ovšem je nutné podotknout, že procesory 8080 byly navrženy a původně pro jakoukoliv aplikaci kromě operačního sytému a samozřejmě také tak dodávány.V roce 1978 následoval 16 bitový procesor 8086 s 29 000 tranzistory a frekvencí 8 a 10 MHz. U tohoto procesoru byla již 16bitová vnější i vnitřní datová sběrnice a používal 20bitové adresování. Díky tomu již dokázal pracovat s 1MB operační paměti. Přibyly i další instrukce, které podporovaly vyšší programovací jazyky jako Pascal a PL/M. V roce 1979 byla vydána jeho levnější varianta 8088. Tento procesor se lišil tím, že měl vnější datovou sběrnici pouze 8 bitovou.V roce 1982 byl uveden na trh první šestnáctibitový procesor i80286 se 134 000 tranzistory a s frekvencí od 8, 10, 12.5 a později až na 20 MHz. Tento používal k adresování 24bitů, čímž dokázal alokovat tehdy až 16MB paměti, a díky nárůstu a změně adresování paměti byl nárůst výkonu asi šestinásobný oproti jeho předchůdci. Jednalo se o největší nárůst výkonu oproti změně frekvence v celé historii x86 . Dále nabízí takzvaný protected mode a podporou multitaskingu a podporou virtuální paměti.V roce 1985 přichází následovník, mikroprocesor označovaný jako i386DX s frekvenci od původních 16 MHz do 33 MHz (33 MHz verze byla představena v roce 1989) . Plně funkční verze 386DX byla uvedena v roce 1986. Tento procesor byl první plně 32bitový, obsahoval 275 000 tranzistorů, byl asi 100x rychlejší než 40004, a ještě neobsahoval matematický koprocesor (pro práci s čísly s plovoucí čárkou a goniometrické funkce sin, cos, tan, cotg), který bylo nutné dodat do základní desky jako samostatnou součástku. Matematický koprocesor byl označován jako i8087. Dále je zde obrovský skok oproti 286, protože 386DX již dokázal alokovat 4GB fyzické paměti a 64TB virtuální paměti. (Toto nebylo velmi dlouho v osobních počítačích využito, protože například MS-DOS až do své poslední verze nedokázal alokovat více než 64MB fyzické paměti a i Windows 98 měl problémy překročit hranici RAM 512MB.) Je zajímavé ještě podotknout, že výroba procesorů 386 byla zastavena až v září 2007, protože byl využíván v kosmonautice i dlouho poté, co byl zastaralý pro osobní počítače.Poslední zmíněný je procesor 80486DX, uvedený v roce 1989. Ten má již integrovaný matematický koprocesor, obsahuje 1,2 milionu tranzistorů a funguje na frekvenci od 25MHz do 100MHz. Navíc na stejné frekvenci nabízí dvojnásobnou datovou propustnost 26,9 MIPS (million instructions per second). Další novinkou je nová patice, umožňující výměnu procesoru. Dále je i verze SX, se zakázaným matematickým koprocesorem určená pro laptopy (přenosné počítače). S ním se začíná prosazovat i systém Windows for Workgroups firmy Microsoft.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek


Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek