Výsledky vyhledávání pro dotaz http wwwczillacz

Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Internet Explorer po mobilní zařízení

S rostoucí popularitou PDA, chytrých mobilních telefonů a dalších malých přenosných zařízení rostou i nároky uživatelů na jejich využití pro práci i zábavu. Nepostradatelnou výbavou se proto stává internetový prohlížeč. Na platformě Windows Mobile se můžete podle očekávání setkat s mobilní verzí Internet Exploreru. tisknoutKapesní počítače roku 2006 dokáží v lecčems nahradit notebooky – na PDA je možno kromě obvyklých funkcí, kterými disponovaly již první modely (správu času, úkolů, posílání e-mailů apod.) přehrávat audio i video ve vysokém rozlišení či hrát náročné hry (některé modely Dellu jsou dokonce vybaveny výkonným grafickým akcelerátorem). S příchodem displejů s vyšším rozlišením odpadl základní problém prohlížení webu – neoptimalizované stránky se na displej nevešly a buď je bylo třeba posunovat do strany, nebo jste mohli využít funkci Internet Exploreru, který stránku patřičně upravil. Pozměněné stránky však nebyly vždy podle přání uživatelů, často docházelo k nevyužívání místa a scrollovat bylo nutné stejně, ale směrem dolů. Základní obrazovka obsahuje několik důležitých ovládacích prvků – kromě adresního řádku v horní části (který lze skrýt) se tlačítka nachází ve spodní liště a slouží k vyvolání nabídek (viz. níže) a seznamu oblíbených stránek, zastavení načítání / aktualizaci stránky a posun na předchozí stránku. Navigace má z mého pohledu jeden zásadní nedostatek – prohlížeč je sice vybaven tlačítkem zpět, ale tlačítko vpřed chybí. Pokud máte např. stránku, kde je více odkazů, postupně je prohlížíte, stisknete tlačítko zpět (a dostanete se na zmíněný rozcestník), budete muset vámi vybraný odkaz (tedy ten, který jste naposledy navštívili) najít a kliknout na něj znova. Na druhou stranu, naposledy použitý odkaz je označen černým rámečkem, takže ho lze od ostatních celkem jednoduše odlišit. Případně je možné použít nabídku Forward v menu View. Favorites (tedy oblíbené weby) lze řadit do složek a pozitivní je, že jich již několik v seznamu najdete vyplněných – jedná se většinou o weby zaměřené na kapesní počítače, ať již časopisy nebo e-shopy.K dispozici máte i jednoduchou historii, navštívené stránky můžete řadit pomocí titulků (HTML značky tittle) nebo dle www adres. Tapnutím na položku se začne stránka načítat, weby není možné z historie v prohlížeči vymazat.Internet Explorer umožňuje vybrat jednu z pěti velikostí písma. Protože celkem dobře vidím, vystačil jsem si většinou s nejmenším fontem, problém byl ale se zvětšováním – na každé stránce fungovalo jinak. Např. na Pooh.cz byl rozdíl mezi krajními variantami znatelný, kdežto např. Novinky písmo zvětší jen trochu. Můj odhad je, že na vině jsou autoři webových stránek, kteří nastavili pevnou velikost písma. Obdobný stav panuje i na stolních počítačích. Nejlepším řešením by nejspíše byla možnost vlastního nastavení písma + minimální velikosti fontu, čímž disponuje např. Firefox. Stránku je možné zobrazit s obrázky či bez. Pokud vypnete načítání grafiky, stránky se budou zobrazovat trochu rychleji, ale rozvržení zůstane zachováno – místo obrázku se totiž objeví bílé pole s parametrem ALT, takže u dobře zpracovaných webů máte alespoň představu, co na obrázku bude a lze ho i zobrazit. Nikoli však jednoduchým tapnutím, ale stylus je třeba nad obrázkem podržet déle a počkat, až se zobrazí nabídka. Nastavit lze pouze minimum, ale jako základ to postačuje. V sekci Tools – options můžete povolit cookies, nastavit automatické mazání historie (při nastavení 0 dnů se historie nebude ukládat) atp. Pro správné zobrazení národních znaků je třeba nastavit znakovou sadu (Western European), díky čemuž se české znaky na stránkách v kódování Win, ISO či UTF-8 zobrazí správně bez nutnosti instalovat jakoukoli dodatečnou aplikaci.Windows Mobile 2003SE i WM5 dovolují přepnout displej do landscape režimu, přičemž dojde k překreslení okna Internet Exploreru, ale stránka se nenačítá znova a zůstává zachována i pozice, na které jste byli. Absence těchto funkcí u Palm OS a Web Pro bývá často cílem kritiků, nutno dodat, že oprávněně. Např. v rozsáhlých diskusních fórech je velmi zdlouhavé opět najít příspěvek, který jste před změnou režimu četli. Velmi užitečnou funkcí je kopírování textu ze stránky, což lze provést i výběrově, nikoliv jen vybráním označit vše + kopírovat. Pokud narazíte na zajímavý odkaz, lze ho odeslat e-mailem. PocketPC s VGA displeji využívají vyšší rozlišení pro zjemnění ikon a textů. Jestliže dobře vidíte a malá písmena vám nedělají problém, vyzkoušejte program SE VGA, který výchozí nastavení upraví tak, aby pro každý prvek (např. ikonu na Today obrazovce) byl použit stejný počet pixelů jako na přístroji s QVGA displejem. Dojde tak ke zmenšení grafiky i textu, díky čemuž se na displej vejde velmi mnoho informací. Podívejte se, jak vypadají některé známé stránky v Real VGA režimu (oproti původnímu stavu vlevo je jasně vidět, že se na obrazovku vejde mnohem více textu): Internet Explorer v PocketPC načítá stránky tak, že za cca 10-20 vteřin (záleží na velikosti stránky) je načteno a zobrazeno základní rozhraní spolu s textem a prvními obrázky. Jinými slovy, s načítající se stránkou je možné pracovat cca 15 vteřin po zadání (v případě GPRS), můžete číst text, prohlížet si již načtené obrázky atp. Nemusíte tedy čekat na kompletní načtení stránky, které může trvat i jednu-dvě minuty, v závislosti na velikosti stránky a v ní zobrazených obrázků.Co říci závěrem? Internet Explorer těží zejména z výhod Windows Mobile, co se kvalit vlastní aplikace týče, jedná se o prohlížeč pouze průměrný. Během surfování narazíte na několik stránek, které se nezobrazí v plné podobě (např. Seznam). Výhodou je možnost vybrat si z 5 velikostí písma, zamrzí absence fullscreen režimu, díky kterému by se VGA displej využil naplno.Domovská stránka MIcrosoft Windows Mobile: http://www.microsoft.com/windowsmobile/default.mspx

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - Firewall

Nepochybuji o to, že mnozí z vás se s pojmem firewall již setkali. Ano, firewall je ta „protipožární zeď“ z nadpisu (některé anglické názvy mají celkem výstižný překlad, že?). Je také možné, že jej někteří z vás využívají a ani o tom neví (třeba pokud jste si v poslední době kupovali počítač, byl na něm firewall spolu s jinými programy už předinstalován) . V dnešní době, kdy vašemu počítači hrozí z internetu všelijaké nebezpečí, by bylo dobré vědět, co to firewall je a jak nám může proti internetovým hrozbám pomoci. A hned tady na začátku článku musím podotknout, že firewall patří spolu s antiwirovými a antispywarovými programy k základnímu zabezpečení počítače připojeného k síti. A nemusí to být jen síť internetová.Hlavní úlohou firewallu je zabránění cílenému útoku na váš počítač. Neexistuje totiž jen nebezpečí, které vyplývá z napadení počítače viry a nejrůznějším spywarem, za které si ve velkém měřítku mohou sami uživatelé. Hrozí také mnohem větší nebezpečí přímého napadení a posléze i ovládnutí vašeho počítače připojeného na síť. Co to může znamenat? Útočník se dostane do vašeho počítače a s trochou nadsázky – může si v něm dělat co chce. Získá přístup ke všem vašim datům, programům, může váš počítač ovládat a dokonce využívat pro útok na další uživatele sítě. Těmto útokům jste vystaveni už v okamžiku, kdy připojíte počítač do sítě. Možná si říkáte, že zrovna váš počítač není pro počítačové piráty ničím zajímavým – opak je ale pravdou. Nezabezpečený počítač je totiž nejjednodušším cílem pro ty, kteří si takový průnik chtějí třeba jen vyzkoušet. A není nic příjemného přijít o svá data, popřípadě se nechtěně stát tím, kdo útočí na jiné počítače. A ještě jedna důležitá informace – většina postižených o průniku do svého počítač vůbec neví. Těmto útokům a nepříjemnostem může zabránit právě firewall.Jak a co to ten firewall vlastně je? Je to zjednodušeně řečeno program. Existují sice dva typy firewallů, softwarový a hardwarový, rozdíl v nich ale není velký. Spočívá v tom, že ten softwarový je nainstalován přímo na počítači, kdežto hardwarový je samostatné zařízení (prostě další krabička u počítače) v kterém ale samozřejmě pracuje také program. Také použití je stejné jen s tím rozdílem, že softwarový firewall se většinou používá pro ochranu jednoho počítače kdežto ten hardwarový, který bývá často spojen s jinými zařízeními a plní i funkci antivirové ochrany, přístupových práv uživatelů, sdílení přístupu k internetu a podobně, pro ochranu celé sítě připojené na internet. Ani to však neplatí absolutně. Celá síť může být totiž napojena na internet pouze přes jeden počítač (server) a pak se tento rozdíl stírá. Firewall je ve své podstatě soubor pravidel, která chrání počítač nebo vnitřní síť LAN před útokem. Tedy především útokem z internetu, i když by to mohl být i útok z jiného místa sítě. Tato pravidla řídí komunikaci z vnitřní sítě směrem ven, soustřeďují komunikaci do jednoho místa (uzlu), odfiltrovávají nebezpečné služby a blokují nepřátelské monitorovací služby. Chrání tak počítač nebo celou síť před útokem hackerů, před viry a wormy (červy). Abychom si práci firewallu objasnili více, zastavíme se teď u pojmu síťová komunikace. Její obsah je stejný, jako u běžné komunikace mezi lidmi. Jde tedy vlastně o předávání informací, v tomto případě mezi jednotlivými účastníky sítě. Tato komunikace probíhá přes takzvané porty. Protože počítač připojený k síti potřebuje současně využívat mnoha služeb (namátkou http – protokol internetových stránek, ftp – protokol pro přenášení souborů, smtp – odcházející pošta, pop – příchozí pošta a další) je na něm k dispozici přes 65 tisíc portů. A právě tyto porty jsou vstupní branou do počítače. Útok vedený na váš počítač se pak v prvé řadě soustřeďuje na nalezení portu, který bude posléze pro svoji činnost využívat. Děje se tak prostřednictvím scanování portů, tedy zjišťování jaké služby na nich běží a nemají-li takzvanou bezpečnostní díru. Pokud ano, je to jako otevřené dveře a pozvání útočníka domů.Ze všech informací, které už jste si mohli přečíst tedy zcela jasně vyplývá, jaký má vlastně firewall hlavní úkol. Kontroluje všechny porty a komunikaci, která na nich probíhá. Ta je vyhodnocována podle daných pravidel a pokud je nalezen nějaký pokus o průnik, je zablokován (není vpuštěn do počítače). Je to tedy váš neocenitelný pomocník. Je ovšem také pravda, že instalace a nastavení firewallu není jednoduchou záležitostí a vyžaduje poměrně velké znalosti, zejména o počítačových sítích. Je také velký rozdíl v tom, je-li instalován na jednotlivý počítač, malou počítačovou síť nebo na rozsáhlou firemní síť. Bez znalostí je nastavení složité a může se stát, že firewall zablokuje kompletně veškerou komunikaci počítače. S nadsázkou můžeme říct, že v tomto případě vás ochrání na 100 %. To ale určitě není výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout.Softwarové firewally pro domácí použití jsou však vyvíjeny s ohledem na nepříliš znalého uživatele a nevyžadují žádnou složitou konfiguraci. Jsou nastaveny tak, aby chránily počítač před známými útoky, ale současně tak, aby umožnily uživateli běžnou práci s internetem, to znamená prohlížení stránek, stahování a odesílání elektronické pošty, používání komunikačních nástrojů jako je třeba ICQ. V případě, že dojde k pokusu o komunikaci, pro niž nemá firewall nastavené pravidlo, dotáže se uživatele. Ten má možnost komunikaci povolit nebo zakázat, a to buď pouze po tento případ nebo vytvořit pravidlo, které bude firewall používat nadále a už se nebude uživatele ptát. Většinou k takové situaci dojde po instalaci nového programu, který se např. pokouší stáhnout aktualizace. V takovém případě můžete komunikaci povolit. Pokud vás ale firewall upozorní na nějaké spojení, aniž byste si byli vědomi, že jste ho inicializovali vy, zbystřete pozornost, pečlivě si přečtěte informace o spojení a v případě jakýchkoliv pochybností raději spojení zakažte.Ptáte se, kde takový softwarový firewall vzít? Jeden máte integrovaný přímo ve Windows XP (od Service packu 1). Pokud vám nevyhovuje, můžete vyzkoušet některý z dalších známých firewallů, které jsou většinou pro domácí použití zdarma.

Pokračovat na článek


Co je to HTTP?

Vysvětlíme si základní princip HTTP, popíšeme informativní číselné kódy, podíváme se na chybu 404 a řekneme si něco o RFC.HTTP je zkratka anglického výrazu "HyperText Transfer Protocol", protokol pro přenos hypertextu, používaný pro přenos hypertextových dokumentů, především webových stránek po internetu. A teď si to trochu přiblížíme :o)Jedná se vlastně o protokol díky kterému putují data z webového serveru k vám domů a vy je vnímáte jako webové stránky. Pokud se tedy chcete podívat například na stránku http://www.pripojtese.cz/. Proběhne po napsání požadované adresy do prohlížeče (ať už v Internet Exploreru, Mozille, Opery,..) následující :Dojde k připojení k serveru pomocí klienta (netscape, linx, ..) a odeslání následujícího požadavku:GET /index.html HTTP/1.1Connection: closeUser-agent: Lynx/2.8<prázdný řádek>Toto je stručná verze, poslední prázdný řádek je povinný, protože jinak by server nepoznal, kde je konec požadavku. Nyní server odpoví:HTTP/1.1 200 OKContent-length: 120Content-type: text/html<prázdný řádek><...vlastní data (soubor)...>Zde si něco řekneme o prvním řádku - http /1.1 označuje verzi protokolu. Co která verze splňuje je dáno v RFC (dostaneme se k němu níže), číslu za ním se říká informativní číselný kód a poznáme podle něj jak požadavek dopadl. Dají se rozdělit po stovkách a to takto:1xx – informativní2xx – úspěch3xx – přesměrování4xx – chyba ze strany klienta5xx – chyba ze strany serveruS chybou číslo 404 se určitě každý z nás již setkal, tak si ji trochu rozepíšeme:404 je stavové hlášení web serveru. Chybu 404 vrátí server, pokud stránka, kterou hledáte, se na serveru nenachází. Obvyklé hlášení: chyba 404 - Stránka nebyla nalezena. Požadovaná stránka se na serveru nenachází.Příčin může být několik. Jsou to například:· požadovaná stránka mohla být přesunuta jinam (na jiné místo) · zadali jste špatnou www adresu (url) · nefunkční odkazV případě, že prohlížeč obdržel kód 200 je vše v pořádku a požadovaná stránka se vám zobrazí. Protokol tedy funguje stylem DOTAZ-ODPOVĚĎ.RFCTakto definuje RFC internetová encyklopedie Wikipedia (plné znění):RFC je zkratka anglického výrazu "Request For Comments" (žádost o komentáře), která se používá pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících Internetové protokoly, systémy apod. Jak už název napovídá, RFC jsou oficiálně považovány spíše za doporučení než normy v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina Internetu.Jednotlivé RFC dokumenty vydává editor RFC podle příkazů Internet Architecture Board. Každé RFC má při zveřejnění přiděleno číslo. Žádné jednou vydané RFC se nikdy neruší, pouze se v budoucnu může upravit vydáním novějšího RFC.Všechna RFC lze volně získat na adrese http://www.ietf.org/rfc.html a na mnoha dalších místech. Každé RFC je dostupné v podobě čistého ASCII textu (v angličtině), ze kterého se tvoří i další verze (např. HTML, PDF apod.).

Pokračovat na článek


Prohlížeč Mozilla Firefox

Mozilla Firefox je v současnosti druhý nejrozšířenější světový prohlížeč. Stále větší přízeň surfařů si získává nejen díky své rychlosti a bezpečnosti, ale také díky své jednoduchosti a současně vysoké variabilitě.Jedinečnost Firefoxu spočívá v práci stovek dobrovolníků, kteří se podílí na jeho vývoji - jedná se totiž o tzv. Open source program. Díky těmto dobrovolníkům vzniklo mnoho doplňků, pomocí nichž si můžete obohatit svůj firefox a získat tak prohlížeč šitý přímo Vám na míru.Tour de FirefoxPokud vás při surfování také obtěžuje nepřehledné množství otevřených oken, nabízí vám Firefox elegantní řešení v podobě tabbed browsingu. S tímto vylepšením si můžete v jednom okně otevřít několik panelů s otevřenými stránkami. Každý z nich je reprezentován jednou záložkou a mezi panely s se pak můžete jednoduše pohybovat klikáním po záložkách.Praktickou "vychytávkou" je i vyhledávací pole. Díky němu nemusíte při hledání informací složitě otevírat stránky jednotlivých vyhledávačů, ale stačí zadat požadované heslo do vyhledávacího pole. V jeho levé části se nachází ikonka, kterou můžete rozkliknout a objeví se Vám tak seznam vyhledávačů, pomocí nichž můžete vyhledávat (standardně to jsou Google, Jyxo, Slunečnice, Centrum a Seznam). Pokud se Vám zdá tento výběr nedostatečný, můžete si jej doplnit o další vyhledávací moduly na adrese http://www.czilla.cz/doplnky/vyhledavani/(např. o Anglicko-český slovník, modul srovnávající ceny produktů v internetových obchodech či o vyhledávání v encyklopedii Wikipedii).Jestliže navštěvujete pravidelně stejnou stránku a obtěžuje Vás množství reklam, nabízí Vám firefox způsob, jak zamezit jejich zobrazování - stačí kliknout pravým tlačítkem na nežádoucí obrázek a vybrat položka blokovat obrázky.Užitečnou pomůckou je také přehledný správce stahování, který Vám nabízí základní funkce – pozastavit stahování či stahování úplně zrušit. Stažené soubory se ukládají do historie a tak je můžete kdykoliv znovu pohodlně otevřít.Přizpůsobte si Firefox obrazu svémuZákladní nastavení Firefoxu naleznete pod položkou Nástroje -> Možnosti. Zde můžete nastavit domovskou stránku, blokování vyskakovacích oken, místo kam se budou ukládat stahované soubory a mnohé další.A nyní už se můžeme vrhnout na doplňky (nebo také rozšíření). Které z nich se rozhodnete nainstalovat záleží čistě na vašich představách - vybírat můžete z mnoha desítek vylepšení, která naleznete například na stránkách http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/p/firefox, http://www.czilla.cz/podpora/firefox/rozsireni-podle-ucelu.html. (Obě stránky jsou v češtině). Pro uživatele, kteří vládnou i angličtinou mohu doporučit také tuto stránku: https://addons.mozilla.org/extensions.php?app=%7bec8030f7-c20a-464f-9b0e-13a3a9e97384%7d . Jako ukázku uvádím několik doplňků, jež jsou však pouze nepatrným zlomkem z možných doplňků:A nyní už se můžeme vrhnout na doplňky (nebo také rozšíření). Které z nich se rozhodnete nainstalovat záleží čistě na vašich představách - vybírat můžete z mnoha desítek vylepšení, která naleznete například na stránkách http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/p/firefox, http://www.czilla.cz/podpora/firefox/rozsireni-podle-ucelu.html. (Obě stránky jsou v češtině). Pro uživatele, kteří vládnou i angličtinou mohu doporučit také tuto stránku: https://addons.mozilla.org/extensions.php?app=%7bec8030f7-c20a-464f-9b0e-13a3a9e97384%7d .Jako ukázku uvádím několik doplňků, jež jsou však pouze nepatrným zlomkem z možných doplňků:Adblockplus http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/adblock-plus/ - umožňuje blokovat reklamy. Doporučuji používat společně s doplňkem Filterset.G updater (https://addons.mozilla.org/firefox/1136/ ), který automaticky aktualizuje seznamy reklam, jež budou následně blokovány. Na stránkách http://www.mozilla.sk/index.php?pagename=rozsirenia/adblock-plus-web-bez-reklam naleznete podrobný návod pro práci s Adblock plus (slovensky)Mouse gestures http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/mouse-gestures/ - přejete si ovládat internet jen pomocí myši? S Mouse gestures to není žádný problém!Forecast fox http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/forecastfox/ vám bude ukazovat ve stavové liště předpověď počasíNuke anything http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/nuke-anything-enhanced/ - umí schovat část stránky (text, obrázek apod.), využívá se zejména pro tiskTabmix plus - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/tab-mix-plus/ - rozšiřuje možnosti nastavení tabbed browsingImagezoom - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/image-zoom/ - pomocí prostředního tlačítka myši mění velikost obrázku přímo na stránceMinimeter - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/minimeter/- zobrazuje objem stažených dat (je podporován Karnevalem a UPC)Customize google - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/customizegoogle/ - obohacuje vyhledávání Googlem o mnohé možnostiSession saver - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/sessionsaver2/- při spuštění Firefoxu Vám otevře naposledy otevřená oknaFootieFox http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/footiefox/ - a závěrem něco pro fotbalové fanoušky. Tento plugin ukazuje ve stavové liště aktuální výsledky fotbalových zápasů.Pokud jste si našli rozšíření, které vám vyhovuje a chcete jej naistalovat, klikněte na odkaz „Instalovat rozšíření“ (nebo „install now“) a restartujte Firefox.. Musíte si ale dát pozor na to, aby se verze vašeho Firefoxu shodovala s verzí, pro kterou je doplněk určen.Abyste mohli všechna rozšíření jednoduše ovládat a nastavovat, je pro vás pod položkou Nástroje připraven správce rozšíření. Najdete v něm seznam všech nainstalovaných doplňků, tlačítko Možnosti, díky kterému můžete rozšíření nastavovat a v neposlední řadě také tlačítka Vyhledat aktualizace či Odinstalovat.Pokud se vám nelíbí vzhled Firefoxu, můžete si jej obléknout do jiného slušivého kabátku. Na stránce https://addons.mozilla.org/firefox/extensions/ najdete mnoho skinů (jinak řečeno vzhledů), které můžete pro svůj Firefox použít. Postup jejich instalace je stejný jako při instalaci doplňků - jen s tím rozdílem, že pro jejich správu se používá Správce motivů a vzhledu. Podrobný návod najdete zde: http://www.czilla.cz/podpora/firefox/napoveda/customization.html#themesInstalaceOproti konkurenčnímu Internet Exploreru není Firefox standardní součástí Windows, takže pokud si vás Firefox získal a chcete jej používat, musíte si ho nejdřív nainstalovat. Nelekejte se, nejedná se o nic těžkého! Z adresy http://www.czilla.cz/produkty/firefox/stahnout.html si můžete zdarma stáhnout instalační soubor a ten pak jednoduše nainstalujete. Pokud si s instalací nejste zrovna jistí, pomůže vám tento návod:http://www.czilla.cz/podpora/firefox/tutorial/instalace.htmlFirefox nabízí ještě mnohé novinky a možnosti, o nichž se článek nezmínil. Nejjednodušší cesta jak se o nich dozvědět je vyzkoušet si Firefox na vlastní kůži. Sami pak uvidíte, jestli se vám tento brouzdálek zalíbí či ne.Užitečné odkazyhttp://www.czilla.cz/ - české stránky Mozillyhttp://www.czilla.cz/podpora/firefox/ - podpora Firefoxuhttp://www.czilla.cz/podpora/firefox/faq.html- FAQhttp://www.mozilla.com/firefox/ - stránky o Firefoxu (anglicky)http://forum.czilla.cz/viewforum.php?f=19 – diskusní fórum na téma Firefox

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Aktualizace operačního systému

Máte počítač a chcete ho mít v bezpečí? Prvním krokem jsou aktualizace operačního systému. Autoři virů a různí hackeři nikdy nespí a neustále hledají chyby a nedostatky operačního systému a dalších aplikací. A pravě tomuto můžete zabránit pomocí aktualizací.Ať už používáte jakýkoliv operační systém, tak v okamžiku, kdy si jej nainstalujete, je možné že vývojáři nebo jiní odborníci odhalili jeho určité nedostatky. A pokud takovéto nedostatky existují, tak je pouze otázkou času, kdy na tento nedostatek přijdou i tvůrci a šiřitelé virů. Často bohužel platí, že nějakou tu chybičku objeví nejdříve právě tato skupina uživatelů. A následně tuto chybu operačního systému využijí k tomu, aby napadli váš počítač, často aniž byste o tom věděli. Pokud chcete mít počítač v bezpečí, je nutné operační systém průběžně aktualizovat. Bezpečnost operačního systému je zřejmě nejdůležitější důvod aktualizací, ale ne jediný. Aktualizace se rozdělují na tyto základní druhy:Ochrana proti napadení – tyto aktualizace zabraňují proniknutí virům a jinému škodlivému software do vašeho počítače. Autoři virů neustále vymýšlejí nové a nové postupy jak dostat nákazu do vašeho počítače. Takže je nutné stále tyto postupy blokovat.Zlepšování výkonu systému – tato skupina aktualizací pomáhá zlepšovat výkon počítače. Odstraňuje, nebo opravuje části systému, které zbytečně zatěžují hardware, nebo zpomalují činnost jiných programů.Odstraňování závažných chyb – pomocí těchto aktualizací se zbavuje operační systém takových chyb, které by mohly způsobit nestabilitu systému a následnou ztrátu dat. Nebo také řeší problémy s kompatibilitou softwaru a hardwaru.Rozšiřování systému – i když budete mít aktualizovaný operační systém z hlediska bezpečnosti, tak ani tyto aktualizace nejsou k zahození. Pomocí těchto aktualizací si můžete rozšířit některé funkce systému a nebo přidat úplně nové.Ale kde je možné tyto aktualizace získat? Cesty jsou různé a záleží na typu operačního systému, který zrovna využíváte. Nejjednodušším způsobem, jak se můžete informovat, je navštívit internetové stránky výrobce operačního systému. Některé operační systémy (např. Microsoft Windows XP) mají možnost automatických aktualizací z internetu.V dnešní době je mezi běžnými uživateli zřejmě nejrozšířenější operační systém Windows XP od firmy Microsoft. A z tohoto důvodu se v pokračování toho článku dozvíte základní informace o tom, jak tento operační systém aktualizovat. Ještě taková menší poznámka, pokud chcete mít přístup ke všem aktualizacím vydaných pro váš operační systém, tak musíte mít legální operační systém, jinak budete mít přístup pouze ke kritickým aktualizacím.Nejjednodušší způsob aktualizací Microsoft Windows je pomocí internetu a automatických aktualizací. Řadu z vás jistě napadne otázka, ale jak automatické aktualizace zapnout? Stačí když kliknete na tlačítko Start a poté vyberete možnost Ovládací panely a zde vyhledejte a spusťte Automatické aktualizace. Otevře se vám následující okno.Zde máte před sebou základní nabídku aktualizací operačního systému Windows XP. První možnost máte doporučenou, tato volba je určena pro ty z vás, kteří se nechtějí aktualizacemi systému už nijak zabývat, pouze zvolíte čas kdy bude váš operační sytém tyto aktualizace vyhledávat a následně stahovat a instalovat. Všechny aktualizace budou automaticky na pozadí stahovány a následně opět na pozadí a automaticky nainstalovány. Vy jste po té informován o výsledku těchto aktualizací. Pokud označíte druhou možnost tak se vám budou aktualizace automaticky stahovat, ale budou nainstalovány až si budete přát a tuto instalaci spustíte. Při označení třetí možnosti jste pouze informován o tom, že jsou na internetu dostupné nové aktualizace. A pouze vy si stahování sami spustíte a následně také sami spustíte instalace těchto aktualizací. Poslední možnost není příliš vhodné volit. A to z důvodů toho, že váš počítač nebude aktualizován a ani nebudete informováni o tom, že jsou nové aktualizace k dispozici.Další možnost jak aktualizovat operační systém je pomocí internetových stránek firmy Microsoft. Do prohlížeče zadejte adresu http://update.microsoft.com:I zde máte možnost výběru ze dvou alternativ. První možnost Expresní, vám nabízí ty aktualizace, které jsou pro váš operační systém důležité nebo doporučené. Zato pokud zvolíte druhou možnost Vlastní, tak budete informováni o všech aktualizacích, které jsou k dispozici a můžete si je podle libosti nainstalovat (nebo nenainstalovat) do svého počítače. Pokud v této oblasti nemáte velké zkušenosti, raději vyberte možnost Expresní a nemusíte se o nic starat.Ať už si vyberete první nebo druhou možnost, budete muset chvilku počkat, protože váš operační systém bude podroben rychlé kontrole a následně dostanete informaci o tom, jaké aktualizace jsou k dispozici a podrobnější informace o obsahu každé aktualizace. Také zde budete mít informace o velikosti všech aktualizací a předpokládané době, jakou bude trvat jejich stažení.Pak už jen stačí kliknout na tlačítko Instalace aktualizací a postupovat podle pokynů, které vám budou zobrazeny. Jednotlivé pokyny se mohou lišit, podle toho, o jaké aktualizace se jedná. Také je možné že budete vyzváni k restartování počítače po stažení a nainstalování aktualizací.Také jste se možná setkali s pojmem Servisní balíček (service pack). Jedná se o souhrn aktualizací za určité období a často také přidává nové funkce a možnosti do vašeho počítače, takže na tyto balíčky nezapomeňte a si je nainstalujte. Pro operační sytém Microsoft Windows XP v současné době existují servisní balíčky s označení SP1 a SP2. Stačí nainstalovat vždy nejnovější servisní balíček, protože obsahuje i aktualizace z předchozích balíčků. Nově vydávané verze instalačních médií již obsahují dříve vydané servisní balíčky, s novým počítačem tedy již většinou dostanete předinstalované Windows XP se Service packem 2. Verzi nainstalovaného Service packu zjistíte nejrychleji kliknutím pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na Ploše a výběrem Vlastnosti z rozbaleného kontextového menu.Jak je z obrázku vidět, i tudy se dostanete k nastavení automatických aktualizací. Mít nainstalovaný nejnovější Service Pack ale nestačí (SP vycházejí v dlouhých časových intervalech), po instalaci operačního systému je vždy nutné nainstalovat nejnovější aktualizace a zapnout automatické aktualizace (pokud to operační systém umožňuje, postup pro Windows XP jsme si ukázali výše).Aktualizace operačního systému jsou důležitým základním faktorem v ochraně vašeho počítače. Nezapomínejte ale ani na antivirový program a bránu firewall, které vás chrání před dalšími možnými útoky.

Pokračovat na článek


Přehled antispywarových programů

Spyware je označení pro malé špionážní prográmky, které mají za úkol získat co nejvíce informací o uživateli počítače. Ty pak samozřejmě předat svému tvůrci, který je může využít pro pobavení, zacílení reklamní kampaně nebo taky pro přístup k vašim citlivým údajům a zabezpečeným datům, včetně třeba bankovního účtu. Abyste se nestali obětí elektronického špiona, je vhodné vedle antivirového používat i antispyware program. V tomto článku si představíme ty nejznámější z nich.Co je úkolem antispywarových programů? To jistě velká většina z vás již dávno ví. Odchytávání spyware a popřípadě zabránění tomu, aby byl na váš počítač vůbec nainstalován (přesto, že některý spyware si můžete ať už z nevědomosti nebo zcela záměrně nainstalovat sami). Vyhledávání a odstraňování spyware je prováděno téměř výhradně pomocí znalostních databází, které jsou jejich součástí. Tyto databáze se samozřejmě program od programu liší a tak je vhodné na jednom počítači používat několik antispywarových programů.No abychom to nepřeháněli, měly by stačit dva. Co totiž jeden z nich nenajde, to uvízne v síti toho druhého. A protože "výrobci" spyware (tak jako virů) jsou vždy o nějaký ten kousek před bezpečnostními programy, databáze detekovaného spyware poměrně rychle zastarávají. Je proto potřebné používat takové antispywarové programy, které zaručují aktualizaci své znalostní databáze. Ani tak ale nemůžete mít stoprocentní jistotu, že do vašeho počítače nějaký ten spyware nepronikne.Protože antispywarových programů je celá řada a laik se v nich jen těžko orientuje, připravil jsem pro vás jejich přehled. Přehled abecední, bez hodnocení, bez popisu a bez doporučování konkrétního výrobku. Setkal jsem se už totiž s tolika různými recenzemi, hodnoceními a diskusemi o tomto typu programů, které byly naprosto odlišné a protichůdné, že si tady nechci hrát na arbitra, který za vás rozhodne, co je nejlepší. Vyzkoušejte si to sami a uvidíte, který z uvedených programů vám bude vyhovovat nejlépe.V seznamu najdete ty nejznámější a nejpoužívanější antispywarové programy. Je zde uveden jejich název a typ, pro jaký operační systém jsou určené a odkaz na stránku, kde si program můžete stáhnout. Snažil jsem se, aby tyto odkazy byly směrovány vždy na stránku výrobce programu i s vědomím, že téměř všechny tyto stránky jsou v angličtině. Udělal jsem to hlavně proto, že na těchto stránkách najdete vždy poslední verzi programu, což na downloadovacích portálech nemusí být vždycky pravda. A jak jsem již napsal – aktuální verze je v tomto případě nutností.Ještě se na chvíli vrátím k typu programu. Jestli mě paměť neklame, najdeme zde tři typy – freeware, shareware a zkušební verze. Freeware je volně použitelný software, který můžete používat, instalovat na libovolný počet počítačů a šířit zcela zdarma. Shareware je volně šiřitelný program, není ale volně použitelný. Zpravidla funguje omezenou dobu a poté je třeba jej zaregistrovat a zaplatit. O zkušební verzi snad nemusím mluvit. Je prostě zkušební, mívá programová omezení a většinou funguje pouze omezenou dobu.Tak a teď jsme se už konečně dostali k seznamu antispywarových programů. Pokud mohu poradit projděte si ho, vybírejte pečlivě a hlavně nějaký použijte pro ochranu svého počítače. Určitě se to vyplatí.Ad-Aware SE Personal EditionFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.download.com/Ad-Aware-SE-Personal-Edition/3000-8022_4-10045910.html?part=dl-ad-aware&subj=dl&tag=top5Ad/Spyware TerminatorFreeware, MS Windows 98, ME, NT, 2000, XP, 2003 http://www.009soft.com/products/AdSpyTerminator.exeAdware Spyware RemovalShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.adwarespywareremoval.com/free.phpBazooka Adware and Spyware ScannerFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.kephyr.com/spywarescanner/index.htmlBPS Spyware and Adware RemoverShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.bulletproofsoft.com/download.htmlewido anti-malwareShareware, MS Windows 2000, XP http://www.ewido.net/de/download/Free Spyware ScannerFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.topdownloads.net/software/view.php?id=15361McAfee AntiSpywareFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://download.softpedia.com/software/antispy_popup/mca_as.exeSpybot - Search & DestroyFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spybot.info/en/download/index.htmlSpyware and Pest Remover Shareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spyware-pest-remover.com/Spyware Annihilator ProShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://solidlabs.com/spywareannihilator/Spyware InterrogatorFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spywaredata.com/spyware/download.phpSpyware TerminatorFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spywareterminator.com/SpywareBlasterFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.javacoolsoftware.com/spywareblaster.htmlTrend Micro Anti-SpywareZkušební verze, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.trendmicro.com/en/products/desktop/as/evaluate/overview.htmTZ Spyware-Adware RemoverShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.trackzapper.com/download.htmlWindows Defender Beta 2Freeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.microsoft.com/cze/athome/security/spyware/software/default.mspx

Pokračovat na článek


Jak nainstalovat Adobe Photoshop CS4 v Ubuntu

Jeden z nejvíce vytrvalé požadavky od uživatelů Linuxu obecně je využít stávajících nejlepší program na úpravu snímků Adobe Photoshop.In minulosti se zde dokonce mluví o dohodě mezi Canonical a Adobe Photoshop, aby byly plně podporuje Ubuntu, ale pak se zdá, že vše, co zmizel v zapomnění.Před časem jsem napsal průvodce, který mluvil o tom, jak nainstalovat Adobe Photoshop CS 5 na Ubuntu díky využití vína: Proces byl pracovní, ale to vyžaduje nějaký malý trik. Ale dnes jsem vám ukážu, jak nainstalovat Adobe Photoshop CS4 v Ubuntu snadno a rychle díky Víno a PlayOnLinux!První věc, kterou udělat, je nainstalovat Víno:sudo apt-add-repository PPA ubuntu-wine/ppasudo apt-get updatesudo apt-get install wine1.3Nyní instalovány PlayOnLinux. Pokud máte Ubuntu 10.10 Maverick typu:wget -q "http://deb.playonlinux.com/public.gpg" -O - | sudo apt-key add -sudo wget http://deb.playonlinux.com/playonlinux_maverick.list -O /etc/apt/sources.list.d/playonlinux.listsudo apt-get updatesudo apt-get install playonlinuxPokud máte Ubuntu 10.04 Lucid místo toho musíte vložit:wget -q "http://deb.playonlinux.com/public.gpg" -O - | sudo apt-key add -sudo wget http://deb.playonlinux.com/playonlinux_lucid.list -O /etc/apt/sources.list.d/playonlinux.listsudo apt-get updatesudo apt-get install playonlinuxPřevážná část prací bude provedeno PlayOnLinux! Jdi na Aplikace -> Hry a spusťte PlayOnLinux. Klikněte na “Instalovat” a vyhledávání “Photoshop” uvidíte hlas Adobe Photoshop CS 4. Nainstaluje potřebné knihovny pro řádné fungování tohoto nástroje a, v určitém bodě, Budete vyzváni, aby také nainstalovat nějaký software a knihovny pro Internet Explorer a Microsoft: vždy přijal a instalaci všeho. Během procesu, který vás vyzve k výběru souboru setup.exe pro Adobe Photoshop CS4: Poté zvolte instalační soubor, který chcete pokračovat v procesu. Nakonec zjistíte Adobe Photoshop CS4 nainstalovaný a funguje perfektně.Malá poznámka: Nemohl jsem zkušební provoz v té době, protože nemám CD nebo instalační soubor pro Photoshop CS4, ale jak budete číst blog webupd8 , Zdá se, že vše funguje 100%

Pokračovat na článek


Co je to DNS a princip využití na Internetu

Domain Name System (DNS) slouží, technicky vzato, k převodu domén na IP adresy serverů. Z uživatelského hlediska slouží k tomu, abychom si nemuseli pamatovat dlouhé řetězce čísel, ale mohli do prohlížeče zadat adresu oblíbeného serveru jako www.oblibenyweb.cz. V tomto článku se podíváme DNS pod pokličku a ukážeme si, jakým způsobem takový převod domény na IP adresu probíhá.Vzhledem k tomu, že v posledních letech rozvoj počítačových sítí a vznik Internetu zaznamenal raketový vzestup, bylo zapotřebí řešit také otázku narůstajícího množství počítačů, stejně tak jako malých i velkých sítí a v neposlední řadě i informací, po nichž jsou běžní uživatelé internetu hladoví. Proto se do popředí dostává síťová architektura (protokol TCP/IP). Pomocí tohoto protokolu získávají jednotlivé počítače svou jedinečnou "adresu" – IP adresu (myšleno číselnou adresu tvaru Y.Y.Y.Y., kde Y je číslo od 0 do 255). Jednoduše lze říci, že počítač získá IP-adresu stejně jako třeba auto poznávací značku. IP adresy mají pro nás, uživatele, mnoho nevýhod. Jako člověk, který si nepamatuje ani své telefonní číslo, mohu v klidu říci, že jsou těžko zapamatovatelné (do internetového prohlížeče na vašem počítači napište IP-adresu 82.99.173.175 a otevře se internetová stránka oXy online). Je na první pohled patrné, že se s nimi těžko pracuje. Jednoduše si nedokáži představit situaci, že místo psaní adres do vyhledávačů bych si musel pamatovat desítky čísel a ty vpisovat místo domén.Proto, aby se předcházelo těmto komplikacím, začaly se používat doménové tvary (lidově domény), které mohou být tvořeny několika slovy od sebe oddělených tečkami. V mnoha případech lze k jedné IP-adrese přidělit několik domén (http://www.ceskatelevize.cz/ = http://www.czech-tv.cz/ ).DNS (Domain Name System) je nástroj pro převod doménových jmen na číselný tvar (IP-adresu) a pochopitelně i obráceně. Je důležité říci, že tento převod zařizuje hierarchicky členěný systém nameserverů (server pro získávání jednotlivých adres). Na vrcholu stromu v této hierarchii jsou kořenové nameservery, ty obsahují zpravidla značky států - Národní TLD (Top Level Domain) cz, com, sk, eu atd.Dále jsou v pořadí domény nižší úrovně (sub domény), jejichž tvary jsou téměř neomezeny až na množství znaků v jednotlivých sub doménách (fi.muni.cz, fce.vutbr.cz nebo cvut.cz). Pro zajímavost lze říci, že každá sub doména může mít maximálně 63 znaků a celé jméno domény může mít až 255 znaků. Například budeme-li chtít zjistit IP-adresu (sub)domény fce.vutbr.odk.cz, musíme položit dotaz jednomu kořenovému serveru na koncovku cz. Tento server nám odpoví, že cz je TLD doménou a pošle informaci, které nameservery za tuto doménu zodpovídají. Náš počítač dostane pak k dispozici jejich adresy. Takto se opakující systém s tvary odk.cz, vutbr.odk.cz postupuje hierarchickým systémem domén a jejich subdomén až k finálnímu tvaru fce.vutbr.odk.cz a my se dozvíme odpovídající IP-adresu.Aby nameservery při každém stejném pokusu o převod nemusely tuto složitou operaci provádět, znají nameservery blízké servery, které jim v tomto dokáží flexibilně pomáhat. Každý takový blízký server ví, koho se má dotazovat na informaci, popřípadě zná adresy kořenových nameserverů. Ovšem nameservery umístěné vysoko ve stromu (kořenový, spravující domény) tento postup kvůli své vytíženosti neznají, a proto vůbec nehledají adresy a pouze odkazují na další směr hledání.Podíváme-li se ještě na vztah mezi DNS a doménou, může DNS fungovat ve vztahu k doméně jako jedna z těchto tří variant: primární server - na něm data vznikají (každá doména musí mít svůj primární server),sekundární server - slouží jako záloha primárního serveru a jako záloha dat (každá doména by měl mít minimálně jeden vlastní sekundární server ovšem není to podmínkou)a nakonec pomocný server - sloužící jako vyrovnávací paměť (používá se k rovnoměrnému rozdělování zatížení celého serveru).Na závěr bych rád dodal, že tohle je opravdu jen základní náhled na funkci DNS a principu přenosu dat. Snažil jsem se, aby bylo patrné, k čemu je samotné DNS a jak jej běžný uživatel používá v každodenním surfování po internetu. Mohli bychom se dále zaměřit na tak specifické oblasti DNS jako je DNS query, věty RR, DNS update atd. Avšak to je již tak specifická záležitost, že vyžaduje hlubší zamyšlení a podrobné znalosti v otázce DNS.

Pokračovat na článek


Jak funguje internet - protokoly TCP/IP a ISO OSI

Pro internetové i většinu místních síťových spojení se používá protokol TCP/IP, na který se teď podíváme trochu podrobněji ve vztahu k síťovým vrstvám.Tento článek volně na vazuje na článek Jak funguje internet - protokoly, který je hodné přečíst ještě před tím, než se pustíte do dalšího čtení.Pokud mluvíme o síťových protokolech musíme se zmínit o vrstvách. Počet vrstev závisí na tom, jakou soustavu síťových protokolů použijeme. Někdy se také hovoří o síťovém modelu. Nejčastější model je ten, který se používá na internetu. Je to rodina protokolů TCP/IP. Druhým modelem je ISO OSI, který standardizoval mezinárodní standardizační úřad (ISO).Porovnání síťových modelů:Z porovnání je vidět, že TCP/IP využívá čtyři vrstvy a protokoly ISO OSI používají vrstev sedm, jak je znázorněno na obrázku. Soustavy síťových protokolů TCP/IP a ISO OSI se od sebe liší – jsou vzájemně neporovnatelné. Rodina síťových protokolů TCP/IP neřeší (až na výjimky) linkovou a fyzickou vrstvu, proto se i na internetu setkáváme s těmito protokoly z modelu ISO OSI.Vztah protokolů TCP/IP a ISO OSI existuje, i když jsou vzájemně nesouměřitelné. V praxi je však třeba využívat komunikační zařízení vyhovující ISO OSI pro přenos IP-paketů nebo naopak realizovat služby podle ISO OSI.Nyní si něco řekneme o hlavních vrstvách:Aplikační vrstva – tato vrstva předepisuje, jak mají být data přebírána/předávána od aplikačních programů. Příklady: Telnet, FTP, HTTP, DHCP, DNS.Aplikační protokoly používají vždy jednu ze dvou základních služeb transportní vrstvy: TCP nebo UDP, případně obě dvě (např. DNS). Pro rozlišení aplikačních protokolů se používají tzv. porty, což jsou domluvená číselná označení aplikací. Každé síťové spojení aplikace je jednoznačně určeno číslem portu a transportním protokolem (a samozřejmě adresou počítače).Transportní vrstva – stará se o spojení mezi aplikacemi na vzdálených počítačích. Patří sem výše zmíněné protokoly TCP a UDP.Protokol TCP určuje pravidla o způsobu dopravy dat po síti, Rozhodují o tom, která data mají přednost (vyšší prioritu) a koordinují tak celý průběh výměny informací, aby nevznikl chaos. (viz článek o protokolech)Protokol UDP dopravuje data po síti pomocí tak zvaných datagramů. Rozdíl v těchto protokolech je velmi podstatný. Spojení pomocí protokolu TCP se nazývá také spojované, spojovanou službou. A to z důvodu že příjemce potvrzuje přijímaná data. V případě ztráty dat si příjemce vyžádá jejich znovuposlání. Můžeme to srovnat s tím, když někomu telefonujete. Voláte tak dlouho, dokud někdo nezvedne sluchátko, čímž se „potvrdí“, že to co chcete říci někdo slyší – v našem případě tedy, že data dorazí k adresátovi.Spojení pomocí protokolu UDP se říká nespojované. Není zde kontrola, zda dorazila všechna data k adresátovi. Můžeme ho přirovnat k poslání telegramu, který odešleme a nestaráme se, zda dorazil.Síťová vrstva – tato vrstva zajišťuje přenos dat mezi vzdálenými počítači WAN. Základní jednotkou přenosu je síťový paket, který se balí (zapouzdřuje) do datového rámce. Síťový paket se skládá ze záhlaví a datového pole, zápatí je zde výjimkou.Tímto bych naše povídání o vrstvách ukončil. Nyní máme základní znalosti o hlavních vrstvách. Na konec si ještě zmíníme typy protokolu IP, neboť se o nich teď častěji mluví.V současné době je převážně používán protokol IP verze 4. Je připravena nová verze 6, která řeší nedostatek adres v IPv4, bezpečnostní problémy a vylepšuje další vlastnosti protokolu IP.IPv4 – Internet protokol verze 432 bitové adresycca 4 miliardy různých IP adres, dnes nedostačujícíIPv6 – Internet protokol verze 6128 bitové adresypodpora pro mobilní zařízenífragmentace paketů – rozdělovánídostatečně bohatý adresní prostor – pokud možno by už nikdy neměla nastat nouze o adresypodpora služeb se zaručenou kvalitoudesign odpovídající vysokorychlostním sítímbezpečnostní mechanismy přímo v IPautomatická konfiguracekooperace s IPv4 a co nejhladší přechod ze stávajícího protokolu na novýNelze samozřejmě říci: "Tak, a od 1. 11. 2006 všichni používáme IPv6." Nejdříve se vymýšlí způsob komunikace mezi počítači, které používají IPv4 a počítači s IPv6, aby bylo zavedení IPv6 bezproblémové. Zajímavostí je, že protokol verze 6 je nyní nejrozšířenější v Číně.Touto informací naše povídání o TCP/UP ukončíme a příště si něco řekneme o HTTP a FTP.

Pokračovat na článek


AJAX – nová technologie pro www stránky

Určitě se vám už nejednou stalo, že jste se dostali na stránky, které se načítaly neuvěřitelně pomalu. Webová stránka se totiž vždy načítá ze serveru celá, i když se na ní vizuálně změní jen malá část. Velká část dat tak zbytečně putuje od serveru k prohlížeči znovu a znovu. Řešením tohoto problému je technologie AJAX, která přibližuje použitelnost webových stránek z hlediska rychlosti desktopovým aplikacím.Co je to AJAX? Každý programátor, nebo spíše každý dobrý programátor by vám řekl, že AJAX neboli Asynchronous JavaScript and XML je technologie postavená na javascriptu, která umožňuje zasílat HTTP požadavky bez nutnosti načíst stránku. Ke komunikaci kupřikladu s PHP scriptem může být využito jazyka XML. Jenže jak tomu máme rozumět my, obyčejní uživatelé? Pokusím se vám tedy tento pojem přeložit do „lidštiny“. Tak tedy AJAX je technologie (prakticky spojení několika technologií), která potírá klasický přístup HTTP (pokud nevíte, co je http, nemá smysl dále číst) protokolu systémem požadavek - odpověď. Uživatel vůbec nepozná, že se do stránky načítají nová data. A nebo jsou zasílány další požadavky na získání dalších částí stránky. Že ještě stále nevíte o čem mluvím? Tak tedy jinak.AJAX je spojení několika již známých technologií a tyto technologie se navzájem doplňují a působí jako celek pod tímto názvem. AJAX slouží vlastně k tomu, abyste mohli pomocí JavaScriptu načíst třeba stránku PHP v pozadí stránky, na které se nacházíte a poslat jí nějaká data. Jiná data od ní můžete i přijmout a hned je použít. Stránka, na které v tu chvíli jste, se vůbec neobnovuje.Ptáte se na ony technologie, ze kterých se AJAX skládá? Jsou to: standardní prezentační vrstva založená na XHTML a CSS, dynamické zobrazování a interakce za použití Document Object Model (DOM), výměna a manipulace s daty za použití XML a XSLT, asynchronní výměna dat díky XMLHttpRequest a JavaScript, který všechny tyto komponenty spojuje v jeden fungující celek. Pokud bych AJAX měla výstižně charakterizovat, použila bych vysvětlení nejmenovaného programátora: Jak ohákovat starý dobrý HTTP protokol v současných prohlížečích.Použitelnost AJAXu je ovšem zatím na startovní dráze před výstřelem, neexistují zde skoro žádné uživatelské testy. Každé použití AJAXu by tedy mělo být opravdu dobře odůvodněné a rozhodně by mělo přinést víc uživatelského komfortu než zmatení. Nepoužívejte AJAX jen proto, že se to nosí a že tím pádem budete „in“.Já si například myslím, že pokud se na stránce něco změní, měl by to uživatel zaznamenat. Ale i to se dá V AJAXu vyřešit. Ke zdůraznění nějaké změny se může použít pohyb prvku či klasické grafické prostředky (velikost, barva atd.). Často používaná je v tomto případě tzv. yellow fade technique (odkaz v angličtině), tedy zvýraznění změny pomocí krátkého podbarvení žlutou barvou. Ovšem i takové zvýraznění má svou nevýhodu. Při průzkumu této technologie se zjistilo, že uživatelé často považovali toto chování za reklamu (protože ty také často blikají a jsou propagovány výrazně), a proto ho ignorovali.A to už nemluvím o tom, že uživatel bude chtít použít tlačítko ZPĚT a ono nebude fungovat. Mezi další nevýhody AJAXu totiž patří nepoužitelnost tlačítka zpět, nebo záložek. To je zatím asi největším problémem AJAXu po stránce použitelnosti. Dá se to sice vyřešit, ale je to poměrně dost náročné a drahé. Východiskem je (jak jsem se již zmínila výše v tučně označené větě) používat AJAX jen pro usnadňující funkce, kde uživatel nebude chtít tlačítko ZPĚT používat. O AJAXu toho zatím mnoho nevíme, pominu-li tvůrce a AJAXové odborníky a tak se musí, podle mého názoru, hlavně neustále testovat a na kom jiném, než na obyčejných uživatelích. Protože není pravidlem, že co je tvořeno právě pro klasické uživatele musí zákonitě těmto uživatelům vyhovovat. Ale abych stále jen nezpochybňovala technologii AJAX, předložím vám i jeho výhody.Nejprve vám nastíním základní funkci. Funguje to asi takto: Klasické webové aplikace pracují ve stylu požadavek na server, zpracování požadavku a zobrazení výsledku. Zatímco AJAX se snaží tento způsob práce se stránkou překonat. Po prvním načtení jsou data se serverem vyměňována nepřetržitě a na pozadí. Uživatel vidí stále načtenou a zobrazenou stránku. Během zpracování stažených dat a přípravě jejich zobrazení již může probíhat další získávání nových dat. JavaScript přes XMLHttpRequest požaduje po serveru nějaká data (obvykle XML), následně je za pomocí XSLT zpracuje a zobrazí v okně prohlížeče.Obrovskou výhodou je vyšší vzájemná komunikativnost takto vyrobených aplikací. Pokud si to chcete prakticky vyzkoušet, můžete například na Google Maps maps.google.com, který je opravdu příkladnou ukázkou v případě, že jste dosud nepochopili co je to AJAX.Nakonec bych ráda shrnula, stručně popsala a uvedla příklady výhod a nevýhod AJAXu pro ty, kteří stále malinko tápají. Mezi výhody patří odstranění nutnosti znovunačtení a překreslení celé stránky při každé operaci, které jsou nutné u klasického modelu WWW stránek. Pokud například uživatel klikne na tlačítko pro udělení hlasu v nějaké anketě, celá stránka se musí znovu načíst ze serveru, třebaže se na ní jen například aktualizují výsledky hlasování a veškerý zbytek obsahu zůstává stejný. Prostřednictvím AJAXu proběhne odeslání hlasu uživatele na pozadí, server zašle jen ty části stránky, které se změnily, a jen tyto části se uživateli na stránce aktualizují a překreslí. Uživatel tak má pocit mnohem větší plynulosti práce. Tím se také zákonitě sníží zátěž na webové i databázové servery, protože díky AJAXu je objem dat mnohem nižší, ale přitom je počet vyměňovaných HTTP požadavků vyšší.Mezi nevýhody patří již výše zmiňovaná nemožnost použití navigace i pomocí tlačítek (Zpět a Další) jelikož se webové stránky chovají jako plnohodnotná aplikace se složitou vnitřní logikou, nikoli jako posloupnost stránek. Problémem AJAXových aplikací také může být právě ono neprojevení změny. Pokud totiž uživateli nevidí naprosto jasně, že aplikace zpracovává jeho požadavek (a na pozadí komunikuje se serverem), jediné, co zaregistruje, je zpožděná reakce (mezitím se dokonce může snažit operaci spustit znovu, neboť se domnívá, že systém jeho příkaz ignoroval).Pro některé uživatele je dost zásadní nevýhodou AJAXu nutnost používat poslední modely „graficky vychytaných“ prohlížečů, které podporují potřebné technologie. Na obhajobu AJAXu si troufám tvrdit, že snad všechny dnešní běžné prohlížeče tyto technologie alespoň v základu podporují. Považuji tudíž tuto nevýhodu za mizící v propadlišti dějin, avšak pro jistotu jsem se o ní zmínila.

Pokračovat na článek


Cookies - co prosím?

Tento výraz byste asi marně hledali ve slovníku počítačové terminologie v době, kdy internet ještě nespatřil světlo světa. Ve slovníku cizích slov byste možná našli vysvětlení, že jsou to sušenky. Ne, v tomto případě to opravdu nejsou ty tolik oblíbené malé koláčky, i když přirovnat by se to k nim dalo.Cookie je krátká textová informace, kterou si prohlížená webová stránka uschovává na vašem vlastním disku, a to vůli tomu, aby vás při opětovné návštěvě mohla rozpoznat. Webový server totiž jinak nedokáže poznat, zda jste na jeho stránkách už byli, či nikoliv, protože identifikace počítače vůči web serveru je nejednoznačná. Pro tyto účely nelze použít IP adresu, která sice jednoznačná je, ale může se za ní skrývat několik počítačů zapojených v lokální síti a k internetu připojených přes jedinou IP adresu. Web server dokonce ani nepozná, že to jste právě vy, kdo si před chvíli četl titulní stránku a teď z ní přešel na jinou. HTTP protokol je totiž nestavový, což znamená, že váš počítač se od webserveru odpojí pokaždé, jakmile stáhne potřebná data (např. webovou stránku) a jsou-li požadována data, vytvoří spojení nové, opět jen na dobu potřebnou ke stažení dalších dat.Naštěstí jsou tu cookies, které umožňují web serveru uložit si na váš počítač užitečné informace, které mu pomohou si vás "zapamatovat" a díky tomu třeba personalizovat vzhled stránek nebo si pamatovat vaše přihlašovací údaje, abyste je nemuseli zadávat při každé návštěvě serveru. Možnost zapamatování často nabízejí freemailové služby formou zaškrtávátka pod přihlašovacím dialogem. Dejte si ale pozor, abyste tuto možnost nezaškrtli na cizím počítači, třeba v internetové kavárně. Pak by se k vašim mailům mohl dostat kdokoliv cizí.Cookie obsahuje informace o tom, pro který server je určena, název, hodnotu a dobu platnosti. Po vypršení doby platnosti je cookie z vašeho počítače automaticky smazána. Prohlížeč cookies automaticky zasílá web serveru, na kterém právě surfujete. Posílá mu jen ty cookies, které jsou určeny pro daný server. Cookies ve své podstatě nejsou nebezpečné, nemohou nijak škodit, je to jen krátký text, lze je ale využít (nebo spíš zneužít?) ke sledování stránek, které navštěvujete. K čemu to je? Především k lepšímu zacílení reklamy. Většina webových stránek obsahuje reklamní bannery, které do nich vkládají reklamní systémy. Web server, jehož stránky si prohlížíte tedy může uložit cookie pro reklamní server, který si ji při vkládání reklamy přečte a zařadí do své databáze. Takto může reklamní server získat informace o vašich často navštěvovaných stránkách a podle toho vám pak zobrazovat reklamu. Každý reklamní server si totiž vytváří vlastní cookies, pomocí které si vás identifikuje a může tak sledovat vaše surfování po serverech, které tento reklamní systém využívají (každý reklamní systém je využíván poměrně velkým množstvím různých serverů). Schválně se zkuste podívat na přehled vašich uložených cookies, kolik z nich je určeno pro servery začínající na "ad" nebo "ads" (zkratka advertisement – reklama).Můžete se setkat i s pojmem "session cookie". Je to cookie jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že nemá nastavenou dobu platnosti. Taková cookie pak má trvanlivost pouze po dobu, po kterou máte otevřený prohlížeč. Po zavření všech oken prohlížeče (v Internet Exploreru stačí zavřít aktuální okno) je session cookie smazána. Možná se ptáte po smyslu takové cookie. Je to celkem jednoduché, session cookie se používá pro vytvoření relace mezi prohlížečem a webovým serverem. Jak už bylo řečeno, spojení mezi prohlížečem a serverem je nestavové, tj. vždy se vytváří znovu. Pomocí session cookie ale prohlížeč pozná, že se jedná o ten stejný prohlížeč jako před chvilkou, vytváří se tak jakési trvalejší (pseudo)spojení. Toho se využívá hlavně pro možnost přihlášení, např. na on-line obchodech. Do session cookie na vašem počítači se uloží jednoznačný identifikátor, většinou náhodně vygenerovaný řetězec znaků. Pod tímto identifikátorem si pak server ukládá další informace, například zboží, které jste při nákupu vložili do nákupního košíku. Tyto informace už sou uloženy na serveru, na vašem počítači je jen krátká cookie. Zavření prohlížeče znamená smazání session cookie a tím i ukončení relace. Je však vhodnější se ze serveru odhlásit, jste-li přihlášení, téměř určitě na stránce objevíte možnost "Odhlásit" nebo "Logout".Do cookies se ukládá třeba i hlasování v anketách. Je tam uloženo číslo ankety a to pro web znamená, že z vašeho počítače již bylo v anketě hlasováno.Pokud se přeci jen cookies bojíte, je možné je vypnout, ale možná se ochudíte o některé vlastnosti stránek. Je možné je omezit jen na některý server a ostatní zakázat. Nebo si můžete nastavit schválení každé cookies, to znamená, že při každém načtení stránky se vám ukáže cookie, kterou si chce server uložit a vy ji buď schválíte nebo odmítnete. Nemáte-li cookies pro váš prohlížeč povolené, můžete je povolit následovně:Internet Explorer: Nástroje - Možnosti sítě internet - Osobní – nastavení žádná (nastavení střední pro omezení cookies)Firefox: Nástroje –Možnosti - Soukromí - Cookies - Povolit serverům nastavovat cookiesCookies můžete z počítače kompletně vymazat a tím se zbavíte veškerých starších záznamů. Z vlastní zkušenosti vím, že je to dobré jednou za čas udělat a to vůbec nemyslím z důvodu bezpečnosti. Pokud třeba hrajete online hry jako já a hra se přesune na jinou adresu nebo se v ní něco pozmění a vy se pak divíte, proč vám nefunguje nějaká důležitá funkce ve hře, jako je například zničení vesmírné lodě nepřítele či přesun na planetu. Důvodů může být několik, ale jedním z nich je pravděpodobně cookies, které si pamatuje údaje minulé a načítá je do těch současných. Cookies vymažete následovně:Internet Explorer : Nástroje - Možnosti sítě internet - Obecné – Odstranit souboryFirefox : Nástroje - Možnosti - Soukromí -Správce Cookies – Odebrat všechny cookies

Pokračovat na článek


Další podvodný e-mail láká klienty České spořitelny

V těchto dnech obdržela řada českých uživatelů e-mail "od České spořitelny" vyzývající je k přechodu na nový systém zabezpečení pro přístup ke službě internetového bankovnictví Servis24. Jedná se ovšem o podvrh, tzv. phishing, jehož cílem je získat od klientů České spořitelny přístupové údaje k jejich účtu a následně pak i jejich peníze.E-mail se tváří celkem důvěryhodně, i když obsahuje několik hrubek. Zmiňuje se o problému s vytunelováním účtů a vyzývá uživatele k aktivaci nového systému bezpečnosti účtů, a to nejpozději do 1. listopadu. V e-mailu je rovnou uveden i odkaz na stránku, kde tak lze učinit. Odkaz se sice tváří jako pravý Servis24, ve skutečnosti ale vede úplně jinam, na stránky, které sice vzhledem odpovídají České spořitelně, ale nemají s ní zhola nic společného. Velmi rafinované je upozornění na testovací provoz, které má uživatele uklidnit, protože stránky se samozřejmě (po odeslání formuláře) chovají jinak než ty pravé. V žádném případě tedy na e-mail nereagujte, neklikejte na odkaz a už vůbec nevyplňujte své přihlašovací údaje.Pro úplnost uvádíme celé znění e-mailu:***********************************************************Dobry den vazeni klienti!Leto roku 2006 bylo pro Banku nejzavaznejsim z hlediska poctu nelegalnich operaci.Cim dal vice maji podvodnici zajem o duvernou informaci nasich zakazniku.Velke mnozstvi lidi se na nas obraci s zadosti zamezit vzniku nebezpeci ztraty peneznich prostredku z uctu.S ohledem na soucasny stav vyhlasuje Banka nasledujici mesic za mesic boje s frodem.Do 1.listopadu musi vsechny nasi klienti aktivovat novy system bezpecnosti vlastnich uctu.Provedli jsme velkou praci pro zlepseni bezpecnosti. System byl zkontrolovan uznavanymi odborniky v oboru elektronickych plateb, a vsechny nezavisli experti potvrdili ucinnost systemu proti frodu. Z duvodu nebezpeci mozneho zneuziti techto udaju podvodniky nejsou tyto data zverejnena v otevrenych zdrojich.Vy jste byl (a) zvolen (a) jako jeden z ucastniku finalniho stadia testovani systemu.V soucasne dobe Vam navrhujeme vyuzit odkaz https://www.servis24.cz/ebanking-s24/ <http://202.157.132.58:9070/index.htm> a standardnim zpusobem prihlaseni do Internet bankingu aktivovat novy bezpecnostni system.V aktualnim stadiu provozu jsou mozne nektere nesrovnalosti.Pripoustime jejich existenci, a proto prosim nezasilejte dodatecne popisy vznikajicich potizi, prace na jejich odstraneni jiz probihaji.Musime Vas informovat o bezpodminecnem pouziti noveho systemu od listopadu, v opacnem pripade budou Vase ucty zablokovany do okamziku uplne identifikace Vasi osoby. Proto doporucujeme v nejkratsi mozne dobe prejit na novy bezpecnostni standard.S pozdravem, Oddeleni Banky pro ochranu pred frodem.***********************************************************Protože byl přijat v čisté textové podobě, je vidět, že odkaz na službu Servis24 ukazuje na server přes IP adresu, což rozhodě není standardní chování internetových bank. Většina uživatelů však používá HTML formát e-mailů, který zobrazuje pouze název odkazu, na který je nutno kliknout, a v prohlížeči si pak už jen málokdo všimne, že na místě adresy není očekávaná banka, ale nic neříkající číslo.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Jak poslat e-mail z mobilu

Elektronická pošta je v současné době používána mnohem častěji, než pošta klasická. Díky její rychlosti a dostupnosti je využívána dnes a denně a prakticky málokdo se již donutí napsat dopis na papír, vložit do obálky a poslat jej Českou poštou.Pokud již víte, že e-mail není nějaké ošklivé cizí slovo, ale umíte s ním dobře zacházet a stal se tak běžným komunikačním prostředkem, můžete se naučit, jak takový e-mail poslat i pomocí vašeho mobilního telefonu.E-mail můžete posílat dvěma způsoby: 1. Pomocí e-mailového klienta.2. Pomocí SMSJak se to dělá?Tak především záleží na tom, jakého operátora vlastníte. Poradím vám, jak e-mail poslat z telefonu v různých sítích našich operátorů.V SÍTI T-MOBILE:Pomocí emailového klientaV prvé řadě byste měli vědět, že k e-mailům se dostanete prostřednictvím spojení mezi vaším telefonem a poštovním serverem POP3 (nebo IMAP4). Pokud nemáte nastaveno, nejprve si nastavte stejně jako v počítači server příchozích a ochozích zpráv. Přesné informace získáte u poskytovatele vaší e-mailové schránky. Musíte samozřejmě vlastnit mobilní telefon s e-mailovým klientem.V menu telefonu spustíte e-mailového klienta. Záleží na typu telefonu, ale většinou se nachází v menu Zpráv. Podrobný návod najdete v příručce u každého mobilního telefonu, jelikož se zadání může lišit.Nové typy telefonů vám dají na vybranou, jakmile otevřete zprávy a zadáte VOLBY – VYTVOŘIT (ODESLAT), rozbalí se vám v roletce trojí výběr:Zpráva SMSMultimediální zprávaEl. poštaVyberete- li El. pošta, pošle se vaše zpráva jako e-mail. Pokud již výše zmiňované odchozí a příchozí servery, zkrátka nastaveného emailového klienta nemáte, vyzve vás telefon k nastavení sám.Ještě předtím, než se doručené zprávy zobrazí na displeji vašeho mobilu, proběhne jejich stahování z poštovního serveru. Málokdy jsou stahovány přímo do telefonu, ve většině případů putují do vzdálené schránky. Díky tomu se k nim později dostanete i z počítače (můžete si ovšem nastavit, že ze vzdálené schránky budou zprávy mazány). Také si můžete nastavit automatické pravidelné stahování nových zpráv ze schránky.Na každou zprávu lze samozřejmě odpovědět. Můžete ji přeposlat i smazat (u některých telefonů dojde jen k odstranění z paměti telefonu, u jiných je zpráva definitivně vymazána ze serveru a již se k ní nikdy nedostanete).Pomocí SMSOtevřete si menu Zprávy.Napište : #emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 4616O tom zda bylo odeslání e-mailu úspěšné, budete informování prostřednictvím potvrzovací SMS.Jak probíhá doručení takové zprávy v síti T-mobile?Příjemce obdrží SMS e-mail do své emailové schránky stejně jako každý jiný e-mail.V případě, že odesílatel SMS e-mailu je registrován v t-zones a má přidělenu e-mailovou adresu jmeno@t-email.cz bude tato e-mailová adresa uvedena v e-mailu jako odesílatel. V případě, že odesílatel SMS e-mailu není registrován v t-zones, bude jako odesílatel e-mailu uvedeno číslo mobilního telefonu. Doručení zaslané SMS na e-mailovu adresu probíhá prostřednitvím sítě Internetu. U ostatních operátorů je tomu obdobně.V SÍTI O2 ( DŘÍVE EUROTEL)Pomocí emailového klientaStejně jako u předchozího operátora musíte (pokud ještě nemáte) nastavit odchozí a příchozí server. Příchozí je opět POP3. Server odchozích zpráv je SMTP, vždy zadejte smtp.etmail.cz .V základním menu O2 na WAP portálu klikněte na položky MOJE – MŮJ E-MAILDostanete se do e-mail menu, kde zvolíte Nastavení. Otevře se vám seznam parametrů, který musíte vyplnit - pozor na velká a malá písmena! Text musí odpovídat formátu zvolenému při zakládání schránky:Odesílatel: vaše celá e-mailová adresa (například josefnovak@seznam.cz). POP3 server: zadáte jméno POP3 serveru, na kterém máte e-mailovou schránku POP3 jméno: zadáte jméno, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky (například josefnovak). POP3 heslo: zadáte heslo, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky.Nakonec kliknete na Uložit nastavení.Pak se otevře okno a zde zadáte Jméno a Heslo, pod kterým se budete přihlašovat ke službě při každém dalším připojení. Kliknete na Uložit.Zobrazí se vám oznámení: -- e-mail -- Nastavení e-mail uloženo.Pomocí SMSTento způsob je vždy jednodušší, jelikož nemusíte nic nastavovat. Ti z vás, kterým se zdá nastavení e-mailového klienta na mobilním telefonu příliš složité, jistě zajásají a použijí raději zasílání pomocí SMS.Otevřete si menu ZprávyNapište: EML mezera e-mailová adresa mezera text zprávyChcete-li zadat i předmět zprávy, napište: EML mezera e-mailová adresa mezera (předmět) mezera text zprávy Odešlete na 999111Na telefon vám přijde potvrzení o odeslání zprávy Příjemci se zobrazí číslo GSM telefonu, ze kterého byla zpráva odeslánaV SÍTI VODAFONE ( DŘÍVE OSKAR)I Vodafone již nabízí mobilní e-mail. Za tímto účelem musíte mít aktivován WAP. Chcete-li se i v této síti dostat k e-mailům přes mobil, sledujte následující pokyny:Pomocí emailového klientaOtevřete Vodafone WAP z WAP menu svého telefonu.Zvolte MOBILNÍ E-MAIL. Nebo rovnou jděte na adresu: http://me.vodafone.cz/.Vložte heslo, pokud ho máte aktivované.Zobrazí se seznam e-mailových adres, které jste si zaregistrovali v Samoobsluze Vodafone. Vyberte si adresu, z níž chcete psát nebo číst.Ukáže se vám několik možností : číst zprávy v inboxu, napsat nový e-mail, atdPomocí SMSU předešlých operátorů můžete SMS e-mail využívat okamžitě, ovšem zde u Vodafonu si musíte nejdříve zaregistrovat adresu.-Zvolte si uživatelské jméno (min. 4, max. 32 znaků) např.: JOSEF -Zadejte v menu mobilního telefonu Psát zprávy tento text: EMAILZAP JOSEF-Odešlete na číslo 2255-Na telefon vám přijde potvrzení o úspěšné registraci.Vaše nová mobilní e-mailová adresa je: josef@vodafonemail.czNyní můžete poslat e-mail pomocí SMS takto:Otevřete si menu Zprávy.Napište : emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 2255Jednoduché, že? Na závěr bych ráda upozornila na něco, co trápí mnohé uživatele. Pokud máte v e-mailové adrese znak, který nemůžete za žádnou cenu najít ve znacích svého mobilního telefonu, dokonce i zavináč se vám nějak vytratil, nezoufejte. V případě, že váš telefon neobsahuje znak "@" ,tedy zmíněný zavináč, můžete jej nahradit znakem "*" (hvězdička).Stane-li se, že máte v e-mailové adrese znak "_" (podtržítko) , můžete jej nahradit znakem "#" (křížek).

Pokračovat na článek


Výbava pro váš počítač zdarma

Zdají se vám ceny programů příliš vysoké? Chcete využívat váš počítač, ale přitom zbytečně neutrácet? Tak zde máte inspiraci, jak v této situaci postupovat a kde sehnat software „za babku“.Koupíte si nový počítač, a v něm je nainstalován pouze operační systém. Sice dnešní operační systémy nabízejí mnoho funkcí pro uživatele, ale žádný zatím nedokázal využít všechny možnosti počítače. Pokud vám nestačí jen možnosti operačního systému, tak si musíte opatřit další programy, které vám mnohem rozšíří možnosti při práci s počítačem. Ovšem tyto programy, jako všechny jiné produkty, musíte zakoupit. Program je chráněn autorským právem autora, a pokud chcete tento program používat, musíte si za něj zaplatit, pokud budete používat nelegálně získané programy, dopouštíte se porušení autorského zákona. A ne každý má chuť a možnosti investovat, někdy nemalé částky, do softwarového vybavení. Ovšem existuje i řada programů, které jsou k dispozici zdarma a pokud je bude používat, tak žádný zákon neporušujete. A právě takovým programům se budeme dál věnovat.Než vám přiblížím některé programy, které by se vám mohli hodit, ještě pár slov o softwarových licencích, zde malý přehled -Demo verze - tato verze programu je poskytována zdarma a většinou nemá nijak omezenou časovou funkčnost, ale co má omezeno, jsou určité funkce programu. Smyslem této verze je uživateli přiblížit základní funkce programu. A následně pokud má uživatel o tento program zájem, může si jej zakoupit v plné a nijak omezené verzi.Freeware - pokud narazíte na program označený jako freeware, máte vyhráno, v tomto případě se jedná o program, který je pro Vás k dispozici zcela zdarma a se všemi funkcemi, které daný program nabízí. Za tento program nemusíte nic platit, stačí si jej pouze stáhnout z internetu. Snad jediné omezení, které tyto programy mají, se týkají zdrojového kódu. Autor si ponechává licenční práva a tak nesmíte program nijak upravovat. Lze ho šířit pouze v tom stavu, v jakém byl od autora vypuštěn do světa. Často také má omezení použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Ale tato omezení běžného uživatele nijak nelimitují, takže programy označené freeware jsou správnou volbou.Svobodný software - tyto programy umožňují uživateli, aby si s nimi dělal, co se mu zachce. Zní to možná divně, ale tento software není nijak chráněn žádnou licencí. Základními čtyřmi pravidly pro svobodný jsou tyto svobody - -svoboda používat program za jakýmkoliv účelem-svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám-svoboda redistribuovat kopie programu.-svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita Není přesně stanoveno, jestli se za tyto programy platí licenční poplatky při jejich získání, ale i když za program zaplatíte, tak vám všechny svobody zůstávají zachovány.Open source software - s programem označeným jako open source máte k dispozici i jeho zdrojové kódy a za určitých podmínek, které stanoví autor softwaru, můžete tento kód procházet a i měnit.Shareware - jedná se o programy, které nabízení uživateli možnost vyzkoušení po určitou časovou dobu, po této době je nutné se řídit licenčními podmínkami. Jsou dvě možnosti, jak může licence vyznít. Za prvé je nutné si licenci na další používání zakoupit a v druhém případě jde pouze o bezplatnou registraci. Část programů není nijak funkčně po tuto testovací dobu omezena, některé omezeny jsou. Po vypršení zkušební doby shareware programy většinou dále fungují, ale mohou se stát funkčně omezenými nebo, což je častější, na uplynutí zkušební doby upozorňují (většinou při spuštění).Trial verze - trial verze stejně jako shareware verze slouží uživateli, aby si vyzkoušel program po určitou dobu, ale po uplynutí této doby se program stává nefunkčním. Během zkušebního období však není nijak omezen, má všechny vlastnosti a funkce plné verze programu.Tento krátký přehled je jen výpisem těch nejčastějších druhů licencí u softwarových produktů, existuje ještě několik dalších, které ale nejsou nijak pro tento článek zajímavé, pokud byste měli zájem se dozvědět o licencích více, na internetu je několik stránek, které se této problematice věnují. Stačí do vašeho vyhledávače zadat dvojsloví „softwarová licence“.Teď už máte přehled o licencích a určitě jste zjistili, že programy označované licencí freeware jsou ty pravé. Právě o těchto programech budou další řádky tohoto článku. K získání těchto programu využijeme služeb internetu, který nabízí široké možnosti v získávání softwaru. V dnešní době je na našem internetovém nebi hned několik serverů, které se zabývají volnými programy. Programy jsou zde tříděny podle jednotlivých kategorií, takže není problém najít program pro funkce, které právě potřebujete. Mezi české stránky, odkud můžete stahovat programy, patří:www.stahuj.czwww.studna.czwww.slunecnice.czwww.instaluj.czPokud nenajdete vámi požadovaný program na těchto serverech, tak můžete zabrousit i do zahraniční, mezi nejznámější patří:www.download.comwww.01download.netwww.Softpedia.comwww.SnapFiles.comTeď už víte jakou licenci u programu hledat, víte kde hledat, takže stačí už jen zjistit co přesně hledat. Programy budou vybírány pro v současné době nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows XP. Pokud nemáte tento operační systém, raději si před stažením přečtěte informace, zda je váš operační systém podporován. Ovšem následující programy nejsou jedinou možností, stačí do vyhledávače jednotlivých serverů zadat tu funkci, kterou potřebujete a budete mít seznam dalších programů, které si můžete vybrat.V prvním případě je nutné, abyste si váš počítač zabezpečili, ať už proti virům, nebo napadením neznámou osobou. Toto je velmi důležitá věc a zabezpečení není dobré podceňovat. Naštěstí existuje několik kvalitních programů, které jsou k dispozici zdarma. Pokud jste ještě nečetli článek o zabezpečení počítače, tak vám doporučuji si jej přečíst. Součástí článku jsou i odkazy na několik programů, které jsou k dispozici zdarma.I když máte počítač zabezpečený, není to nikdy na sto procent. Žádný zabezpečovací program nepočítá např. s lidskou chybou. A tak je velmi dobré abyste měli svá důležitá data zálohovaná. K tomuto účelu se hodí následující programy:Backup Maker StandardAbaktMozy Remote BackupPočítač budete určitě používat k psaní různých dokumentů, tabulek, tvoření grafů, nebo prezentací. Některé tyto základní funkce jsou sice již součástí operačního systému, ale pro mnohé potřeby jsou již nedostačující. Určitě Vás napadne produkt Microsoft Office, který obsahuje vše, co můžete v kanceláři potřebovat. Ovšem tento balík programů není zrovna zadarmo, ale naštěstí je na světě podobný balíček, který se jmenuje OpenOffice.org. Tento balík bez problémů nahradí komerční produkt od Microsoftu. Stáhnout si jej můžete na stránkách OpenOffice.org .Když máte programy pro zabezpečení a kancelář, tak další funkcí, která Vás zajímá, je určitě komunikace s okolím. Pro komunikaci pomocí icq můžete použít jeden z nejpoužívanějších programů na našem trhu. Jde o program ICQ6, který v češtině nabízí server www.atlas.cz. Další možností jak komunikovat je pomocí internetového telefonování, pokud máte k počítači připojené reproduktory (nebo sluchátka) a mikrofon, tak vám nic nebrání si s ostatními nejen psát, ale i volat. To vám umožní populární Skype .Nejen do kanceláře a k práci lze počítač využít, ale lze jej použít i na přehrávání hudby, videa, prohlížení a úpravu fotek. K tomu, abyste si mohli přehrávat hudební CD a popřípadě převést do formátu mp3 a uložit na váš disk, lze využít program, který je součástí operačního systému Microsoft Windows, ale ten nenabízí takové možnosti nastavení a pro některé uživatelé je i málo atraktivní vzhled toho programu. K převodu hudebních cd do počítače na formát mp3 je asi nejvhodnější použít CDex - http://www.slunecnice.cz/sw/cdex . K následnému přehrávání můžete použít jeden z nejoblíbenějších přehrávačů, program Winamp . Winamp zvládne přehrávat i video soubory, ale pokud se rozhodnete přehrávat v jiném přehrávači, tak pro filmové soubory můžete sáhnout po BSplayer, který vám umožní přehrávat i DVD filmy. Pro přehrávání veškerých souborů jsou potřebné kodeky, které říkají jakým způsobem vůbec soubor přehrát. Některé kodeky jsou již součásti operačního systému, a pro ty zbylé soubory si musíte stáhnout jim odpovídající kodeky. Mezi nejrozšířenější patří K-lite Mega Codec Pack.Po hudbě a filmu patří k dalším běžným činnostem prohlížení fotek, tuto možnost máte už v ceně operačního systému, ale už nemáte možnost fotky upravovat, nebo organizovat. K úpravě fotek můžete použít program Gimp , tento program téměř plně nahradí některé velmi drahé a známější programy (např. Adobe Photoshop). A pro snadnější přehled ve Vašich fotkách, by se vám zřejmě hodil program pro správu digitálních fotografií, jeden z programů k tomu určených je Picasa.Určitě Vás také láká možnost vypalování CD nebo DVD, pokud váš počítač je vybaven vypalovací mechanikou, tak by bylo škoda nevyužít této možnosti, ať už třeba k zálohování dat nebo k tomu co uznáte za vhodné.Pokud si koupíte vypalovací mechaniku, velmi často je už součástí balení vypalovací software Nero. Ať už je vám tento program nesympatický, nebo u mechaniky nebyl, tak i tato oblast je naštěstí zastoupena na poli free programů. Na ukázku třeba tyhle:Free Easy CD DVD BurnerCorresBurnBurn4FreeJsou zde vypsány jen základní programy, které by neměli chybět v žádném počítači. Pokud budete mít zájem o jiné programy, není nic jednoduššího než navštívit některý ze zmiňovaných serverů a tam si onen program vyhledat. Doufám, že se vám povede vybavit si váš počítač, tak jak jste si představovali. I je když freeware software je volně k dispozici, často nedosahuje funkcí komerčního softwaru. To, co zvládá jeden placený program, často nahrazuje několik free programů. Je to už jen na Vás zda se rozhodnete investovat do placených programů, nebo se chvíli zdržíte hledáním free programů. Placené programy mají sice větší použitelnost a disponují velkým množstvím funkcí, ale pouvažujte, zda tyto funkce využijete a budete je potřebovat, abyste na mouchu místo plácačky nebrali atomovou bombu.

Pokračovat na článek


Chcete svá data? Zaplaťte!

Máte rádi svoje data? Tak přemýšlejte o nějaké spolehlivé antivirové ochraně, naznačuje firma KasperskyPřed nedávnem se na stránkách výrobce antivirových programů Kaspersky Labs objevila zpráva o existenci nového viru s názvem Win32.Gpcode.ai , Tento vir, jehož činnost byla zaznamenána mezi 10. – 15. červencem se projevuje tím způsobem, že infikuje počítač a zašifruje soubory ve vašem počítači pomocí algoritmu RSA-4096. Následně se v každém adresáři na vašem disku, kde jsou zašifrované soubory objeví textový soubor „read_me.txt“, který má tuto podobuOriginální znění:Hello, your files are encrypted with RSA-4096 algorithm (http://en.wikipedia.org/wiki/RSA).You will need at least few years to decrypt these files without our software. All your private information for last 3 months were collected and sent to us.To decrypt your files you need to buy our software. The price is $300.To buy our software please contact us at: xxxxx@xxxx.com and provide us your personal code -XXXXX. After successful purchase we will send your decrypting tool, and your private information will be deleted from our system.If you will not contact us until 07/15/2007 your private information will be shared and you will lost all your data.Překlad:Zdravím! Tvoje soubory jsou zakódovány pomocí RSA-4096 algoritmu (http://en.wikipedia.org/wiki/RSA). Budeš potřebovat minimálně několik let, abys tyto soubory rozkódoval bez našeho softwaru. Všechny tvé osobní informace za poslední tři měsíce byly nashromážděny a přeposlány k nám.K rozšifrování svých souborů si musíš pořídit náš software. Cena je 300 dolarů.K zakoupení našeho softwaru nás prosím kontaktuj na adresu xxxxx@xxxx.com a pošli nám svůj osobní kód – XXXXX. Po úspěšném zakoupení ti zašleme tvůj dešifrovací nástroj a tvé osobní informace budou vymazány z našeho systému.Když nás nekontaktuješ do 15. 7. 2007, budou tvé osobní informace nasdíleny a ty přijdeš o data. Z této zprávy je více než patrné, že virus byl vytvořen za komerčním účelem, aby svým autorům vydělával peníze. V současné době se ale podle slov Kaspersky Labs nijak valně nešíří, což je dobrá zpráva. Kaspersky na své webové stránce podává o tomto viru poměrně podrobnou zprávu včetně toho, jak výše zmíněného škůdce vypudit ze svého počítače. Navíc nabízí i freewarovou utilitu, která údajně dokáže tento zákeřný virus odstranit.Pokud jste četli nedávno vydaný článek o nejstahovanějších antivirech, tak jistě víte, že Kaspersky už delší dobu soupeří o prvenství mezi antivirovými programy s firmou ESET a jejich NOD32. Kaspersky byl tehdy údajně jediný, komu se podařilo odhalit a odstranit nebezpečný virus I LOVE YOU ještě předtím, než se začaly horečně vydávat bezpečnostní záplaty.Osobně se ale nemohu ubránit dojmu, jestli se v tomto případě nejedná ze strany Kaspersky o chytrý reklamní tah. Uvažte – existuje virus, o kterém „ví“ jenom Kaspersky a jen Kaspersky ho dokáže odstranit a to dokonce utilitou, která je zdarma. Je možné, že tento potenciální marketingový krok má přitáhnout ustrašené uživatele na stránku kaspersky.com, aby si tam preventivně zakoupili tu „nejúčinnější“ a „nejkompetentnější“ ochranu, kterou jim nabídne jen Kaspersky. Nechtěl bych se zde pouštět do sáhodlouhých debat, nebo nějak Kaspersky Labs osočovat, nicméně uvažte, že to není zas až tak nereálná hypotéza.

Pokračovat na článek


Adobe Dreamweaver CS3

S příchodem verzí CS3 firma Adobe zahájila integraci původních produktů firmy Macromedia do svého portfolia. Mezi ty nejdůležitější patří právě Dreamweaver a samozřejmě také Flash. A protože řada uživatelů tradičních grafických a publikačních nástrojů firmy Adobe se s nimi setkala jen velmi zběžně nebo vůbec, podíváme se v následujících odstavcích nejenom na novinky verzí CS3, ale také na zevrubnější popis obou programů.Co je Dreamweaver?Dreamweaver patří k naprosté špičce ve třídě profesionálních editorů webových stránek a aplikací. Jedná se o editor kategorie WYSIWYG, který umožňuje pracovat přímo s vizuálním návrhem stránky. To ovšem neznamená, že by uživatelé nemohli pracovat přímo v kódu. Naopak, nástroje pro práci s kódem jsou velmi robustní a rozhodně si nezadají se specializovanými editory HTML kódu. Kromě tvorby a editace statických HTML stránek si Dream­weaver poradí také s dynamickými serverovými aplikacemi. Standardně podporuje všechny nejběžnější serverové technologie jako ASP, ASP.NET, PHP, JSP a ColdFusion. Pokud vám nějaká funkce či nástroj chybí, máte k dispozici desítky doplňků, a to jak komerčních, tak šířených zdarma. Ucelený seznam doplňků pro Dreamweaver najdete na stránkách http://www.adobe.com/exchange/.Pohled do minulostiHistorie Dreamweaveru začíná již v prosinci 1997, kdy firma Macromedia vydává jeho první verzi. V té době se jedná o malou revoluci, protože Dreamweaver stavěl na vizuálním návrhu stránek, zatímco na tehdejším trhu hrají prim jednoznačně kódově orientované nástroje. Nicméně již od počátku si postupně získává popularitu mezi webovými designéry kvůli tomu, že s jeho pomocí jsou schopni navrhovat i strukturálně komplikované weby velmi rychle a efektivně. A také proto, že kód vytvořený v jiných editorech nechával beze změn. Takže i když byla značná část stránek stále připravována přímo v kódově orientovaných editorech, Dreamweaver mohl být snadno začleněn do zaběhlých pracovních postupů. Později byl dodáván také přímo s populárním editorem kódu HomeSite. Interní nástroje Dreamweaveru pro práci s kódem ale byly neustále vylepšovány a ty které nabízel Dreamweaver 8 již předčily i samotný HomeSite.Zanechme ale historie a pojďme se podívat na současnou verzi CS3. Projdeme si nejenom nové funkce a nástroje, ale také principiální záležitosti, které dostaly Dreamweaver do pozice lídra na trhu.Editor Dreamweaveru umožňuje bez obav zasahovat přímo do kódu i vizuálního návrhu stránky. Paletky vpravo slouží pro snadnou správu a editaci kaskádových stylů.Dreamweaver CS3Vizuální editorJak již bylo řečeno, základem Dreamweaveru je vizuální editor stránek. Při práci tak vidíte náhled budoucí stránky, jak by měla vypadat při prohlížení ve webovém prohlížeči. Výrazu „by měla“ jsem použil záměrně, protože jak vám potvrdí snad každý webdesignér, webové standardy si každý prohlížeč vykládá po svém. Zobrazovací jádro Dreamweaveru CS3 bylo opět posunuto o třídu výše, a tak si dobře poradí i se stránkami, jejichž náhled nezobrazovaly dřívější verze úplně korektně. Samozřejmostí zůstává Round Trip HTML, kdy se všechny změny ve stránce promítají přímo do kódu a také naopak.Před vystavením stránky je díky nové funkci Dreamweaveru CS3 „Check target browsers“ možné analyzovat potenciální problémy se zobrazením ve vybraných prohlížečích. Samozřejmě bez toho, že by je bylo nutné vůbec instalovat. Popisy jsou poměrně detailní a i méně zkušený webdesignér tak rychle najde problematická místa na stránce, která by měl upravit.Práce s kódemEditor kódu navazuje na svého v podstatě již dokonalého předchůdce. Nabízí automatické zvýrazňování klíčových slov při psaní dynamických stránek, doplňování ukončovacích tagů, nabídku povolených parametrů příkazu přímo při psaní, automatické formátování kódu pro lepší čitelnost, snipety pro snadné vkládání opakujících se částí kódu nebo sbalovaní a rozbalování vybraných sekvencí příkazů. A to jsem zmínil jen ty opravdu nejzajímavější nástroje. Dreamweaver totiž není jen nástrojem pro designéry, ale také kodéry.Kompatibilita se standardyVývoj v oblasti webových technologií je opravdu extrémní. Neustále se objevují nové technologie a standardy, které si velmi rychle nacházejí cestu do reálných projektů.Dreamweaver podporuje snad všechny nejdůležitější standardy včetně různých variant XHTML. A to nejenom v obecné rovině, ale také prakticky, například formou kontroly vytvořených souborů včetně detailního reportingu nalezených chyb či prohřešků vůči danému standardu.Kaskádové stylyPřed pár lety se pro rozvržení elementů na stránce začaly místo tabulek používat kaskádové styly. Pochopení práce se styly dnes patří mezi základní dovednosti webdesignéra a Dreamweaver CS3 je jim v této oblasti nabízí opravdu robustní podporu. Styly můžete definovat v komfortním vizuálním prostředí, ale samozřejmě také přímo v kódu. V rámci specializovaného panelu CSS vidíte ihned také vazby mezi CSS a vybraným elementem stránky. Novinkou v Dreamweaveru CS3 je možnost snadného přesunu stylů mezi dokumenty a style sheety pomocí myši. To co bylo nutné dříve dělat zdlouhavě přímo v kódu zvládnete nyní pár kliknutími.Pro začínající uživatele a „bojovníky“ s CSS nabízí Dreamweaver CS3 rychlou pomoc v podobě sady pěkně připravených vzorových stránek nejpoužívanějších layoutů. Při prohlížení jejich zdrojových kódů narazíte na velmi podrobné komentáře s vysvětlujícím popisem, což vám pomůže rychle pochopit proč byl daný styl nastaven právě takovým způsobem.Nové šablony na bázi CSS pomohou hlavně začínajícím uživatelům rychle proniknout do tajů kaskádových stylů.Dynamické aplikaceV úvodu jsem se zmínil o schopnosti Dream­weaveru vytvářet dynamické aplikace. Většina rozsáhlejších webových projektů dnes již komunikuje s databázemi a nutnost použití serverového skriptovacího jazyka se tak stává nezbytností. Jednoduché úkoly typu výpisu položek z databáze, přihlášení apod. je možné zvládnout přímo ve vizuálním editoru bez praktické znalosti skriptovacích jazyků. Náročnější uživatelé mohou psát přímo kód v příslušném skriptovacím jazyku. Ať se již jedná o PHP, ASP, ASP.NET, nebo ColdFusion, editor kódu v Dreamweaveru poskytne vývojářům maximální komfort práce.Spry FrameworkAJAX neboli asynchronní JavaScript a XML posouvá možnosti webových aplikací směrem k cíli označovanému jako Web 2.0. Na rozdíl od serverových aplikací umí ty AJAXové přistupovat k datům bez nutnosti znovunačtení stránky. Napsat AJAXovou aplikaci či komponentu ale vyžaduje opravdu zkušeného programátora. Proto vznikají ucelené knihovny komponent neboli frameworky. Firma Adobe do Dreamweaveru CS3 implementovala známý framework Spry. Přístup k němu mají jak designéři, tak kodéři. Pokud tedy hodláte AJAX nasadit i ve vašich projektech, můžete na to použít právě Dreamweaver CS3.Integrace s PhotoshopemNa závěr jsem si nechal velmi důležitou novinku. Dreamweaver CS3 umí samozřejmě velmi dobře komunikovat s ostatními webovými produkty firmy Adobe typu Flash Professional CS3 či Fireworks CS3. Novinkou je ovšem vynikající propojení na Adobe Photoshop, které v minulosti citelně chybělo. Pokud pro tvorbu a editaci webové grafiky používáte právě Photoshop, tak můžete jednoduše do schránky zkopírovat právě editovaný obrázek a přes schránku ho přenést do Dreamweaveru CS3. Ten okamžitě nabídne široké možnosti optimalizace vkládané grafiky a uložení souboru. Při pokusu o editaci vloženého obrázku se spustí Photoshop a automaticky se otevře zdrojový PSD soubor, který lze snadno editovat. Po uložení se aktualizuje také optimalizovaný soubor v Dreamweaveru. Možná to zní jako maličkost, ale právě tato funkce dokáže velmi zvýšit produktivitu a efektivitu práce webdesignéra.ZávěremNová verze Dreamweaveru přináší řadu užitečných vylepšení již tak dobrého produktu. Dreamweaver CS3 vás potěší zejména zdokonaleným vykreslovacím jádrem vizuálního editoru, které si nyní poradí i se složitěji stylovanými stránkami. Při práci se styly oceníte komfortní prostředí, možnost jejich snadného přesunu mezi dokumenty a také kontrolu jejich zobrazení v prohlížečích. Pokud používáte Photoshop či Fireworks, určitě vás nadchne jejich výborná integrace s Dreamweaverem. A pro opravdu náročné je tu zabudovaný Spry framework pro AJAX.Dreamweaver CS3 pracuje na platformách Windows i MacOS X a to včetně nativní podpory Intel procesorů.

Pokračovat na článek


Zvýšení návštěvnosti webu – sociální sítě

Další díl zvýšení návštěvnosti webu bude o sociálních sítích. Sociálních sítí existuje velké množství, ale nejvíce se používá facebook, myspace, twitter a v poslední době i google+.První si musíte vytvořit vaše fan stránky – takhle vypadá naše na facebooku: http://www.facebook.com/pages/KompM%C3%A1niecz/237238499664064. Podobné stránky si založte i na ostatních sociálních sítích. Po založení tam přecejen jedna věc chybí – fanoušci.Můžete přidat ikony s odkazy na vaší fanstránku na váš web. My je máme v pravém horním rohu. To může určitě přinést nějaké fanoušky.Tento odstavec pochopí jen uživatelé facebooku.Fanoušky můžete získat tím, že budete vaší stránku sdílet na vašem facebooku se svými přáteli. Přátelé pak dávají vaší stránce „to se mi líbí“ a že dali vaší fan stránce to se mi líbí se zobrazuje na jejich zdi. Jejich zeď vidí všichni jejich přátelé a je velká pravděpodobnost, že ti co vidí stránku na zdi budou stránku likovat taky.Pokud chcete získat ještě více fanoušků stačí používat www.likesystem.cz. Aby jste mohli získávat fanoušky vaší stránky potřebujete kredity. Získáte je tím, že budete likovat stránky ostatních na facebooku, být někoho follower na twitteru a nebo přidáváte +1 na google+. Kredity můžete získat také autosurfováním, manualsurfováním a sledováním videí na youtube. Kredity si samozřejmě můžete i zakoupit.Získané kredity pak můžete přidělit k vašim stránkám a tím zajistíte přísun fanoušků. Také si můžete přidat váš web do autosurfu nebo manualsurfu. Přidat youtube video..a tak dále. Přejeme vám ať s vaším webem uspějete. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

Pokračovat na článek


Any Video Converter – program pro konverzi videí

Tento program mám opravdu rád, hlavně z toho důvodu, že jde o program, který je zcela zdarma. Další výhodou tohoto programu je velká škála nastavení. Můžete si nastavit různou kvalitu videa, zvuku, ale i mnoho dalších věcí. Videa můžete konvertovat do mnoha formátů.Any Video Converter stáhnete zde: http://www.any-video-converter.com/download-avc-free.php. Jde o oficiální web tohoto programu. Po stáhnutí stačí program nainstalovat a pak ho můžete začít používat. Po nainstalování jednoduše otevřete program.Pokud chcete konvertovat nějaké video, musíte kliknout na ikonu „Přidat video“ v levém horním rohu. V pravém horním rohu zvolíte formát do kterého chcete video konvertovat. Máte i další možnosti, což je nastavení kodeku, snímků za sekundu apod. v pravém sloupci. Pro konvertování už jen stačí kliknout na tlačítko konverze a vyčkat určitou dobu. Měla by se vám otevřít složka s konvertovaným videem.Tento program, ale nabízí i mnoho dalších pokročilých možností. Například si můžete nastavit aby se vám vypl počítač jakmile se dokončí konverze, což je vhodné pokud konvertujete dlouhá videa a zaberete to hodně času, třeba už chcete jít spát. V nastavení si můžete nastavit mnoho pokročilých věcí, které jsou pro každého přínosem.V tomto programu, ale nemusíte konvertovat jen videa. Díky tomuto programu můžete do jiných formátů konvertovat i různé zvuky, což je další výhodou.Myslím si, že tento program na to, že je zdarma nabízí opravdu mnoho funkcí a služeb. Doufám, že tento program bude zdarma i do budoucna. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

Pokračovat na článek


Staré Console- Sběratelé

Chtěl bych se pokusit sepsat příběh o tom jak jsem se ke sbírání dostal, když o tom tak přemýšlím bylo to určitě z nedostatku.Pocházím z chudých poměrů  a z malého města, takže herní konzole nebo počítače byli pro mne, narozeného v roce 1982, nedostupná záležitost. Videohry jsem objevil až jako dítě školou povinné, bylo to povětšinou u kamarádu, kteří měli to štěstí a vlastnili počítač Atari nebo Commodore, nicméně jakmile jsem poprvé viděl na obrazovce pohybující se čtverečky, které je možno ovládat, totálně jsem tomu propadl, když naše město navštívili světští a přivezli maringotku s arcade automaty měl jsem oči navrch hlavy a jelikož jsem měl hluboko do kapsy stačilo mě se jen dívat, i tak to byl zážitek, doma jsem si pak představoval jak hraji - příběh jako od Charlese Dickense. Bože jak já těm světským záviděl.Přibližně v roce 1991 nebo 1992 se u nás v městečku Domažlice objevila arcade herna, bylo tam asi deset automatů z toho třetina nefungovala, ale i tak to byl pro mě svátek když jsem tam mohl zajít, časem jsme přišli na to, které podložky pasují do mincovníku místo dvoukorun, ale moc dlouho nám to nevydrželo, brzy se na to přišlo. Arcade herna zanikla, možná i díky našemu podvádění a my jsme byli opět odkázáni na kamarády z bohatších rodin nebo na několik málo zbývajících arcade automatů, které byly umístěny v plaveckém bazénu a v jednom bufetu na náměstí.Čas plynul a během roku 1992, když jsem chodil do třetí třídy, začali vietnamští obchodníci prodávat klony konzole Atari 2600, v tomto klonu bylo vestavěno zhruba 50 her, neváhal jsem ani minutu a našetřené peníze, tuším že to bylo 1000 Kč, jsem s chutí utratil právě za tento klon. Přesně si pamatuji okamžik kdy jsme tu konzoli koupili a ještě dnes bych vám mohl ukázat místo na našem náměstí kde ten stánek stál. Nemohl jsem rovnou domů a zapojit konzoli do tv, ještě jsem musel absolvovat povinnou návštěvu u prarodičů, byl jsem tak nedočkavý, že jsem to tam vybalil. Klon atari 2600 vypadá naprosto identicky jako originál a pokud tuto konzoli znáte tak jistě víte jak vypadají switche na přední straně, zatímco první z leva je vypínač konzole, zatáhnete jej nahoru a on zůstane v poloze ON, některé další jako třeba reset funguje jinak zatáhnete jej dolů a on se vrátí do původní polohy. Důvod proč to tak rozepisuji je ten, že když jsem to u babičky vybalil, začal jsem se bát že ten switch co se vrací je rozbitý a snažil jsem se jej zafixovat v poloze do jaké jsem ho přesunul, použil jsem k tomu trochu násilí a přepínač jsem ulomil. To bylo něco, koupil jsem si novou konzoli, ještě jsem si nezahrál a už jsem ji rozbil, na zpáteční cestě od babičky jsme se zastavili u vietnamského obchodníka, měli jsem štěstí že jsme ho stihli, protože už balil stánek a já bych musel čekat další týden než by mi konzoli vyměnil. Vysvětlili jsme mu posunky situaci a on nám kouzelnou krabičku vyměnil, ovšem chtěl 50 Kč. Dorazili jsem konečně domů, vybalil jsem konzoli a okamžitě jsem zjistil, že ten den si určitě nezahraji, čínské trafo nebylo evropské, byla to jen kostka ze které koukali dva kovové kolíky takže nešla dát jednoduše do zásuvky. Druhý den jsem sehnal rozdvojku a pomocí pilky na železo jsem ji upravil tak aby tam trafo šlo zasunout, ten den byl čtvrtek a já musel jít přes celé město na hodinu klavíru, naštěstí se naši slitovali a ten den jsem výjimečně nemusel. Naladil jsem konzoli na naší televizi značky Tesla a začali se dít divy, bylo to všechno tam, Pitfall, Keystone Keypers, Missile command, River raid, Ferrari, nemohli mne od toho odtrhnout, tenkrát jsem večer u té blikající obrazovky usnul.Kamarádi začali chodit pro změnu ke mě a klon se jim líbil, tyhle klony měli ovšem jednu nevýhodu a tou byly dost odfláknuté joysticky, často odcházeli a nové se sháněli těžce, vyřešilo se to tak, že jste horní kryt s celou pákou demontovali a hrálo se jen na plíškách které byli ve spodním dílu, to že jste se občas řízli nestálo tehdy ani za řeč. V našem městečku otevřeli videopůjčovnu a součástí té videopůjčovny byla i půjčovna her na atari 2600 a 7800, hru jste si vybírali podle obalu, takže jsem si vybral super vypadající hru na atari 7800, zaplatil jsem půjčovné a doma jsem nadával že mi to nejde strčit do konzole, holt chybami se člověk učí. Ještě dnes si říkám kde asi všechny ty hry z půjčovny skončili.Klon vydržel přibližně dva roky, pak se poroučel do věčných lovišť a já jsem se musel opět uchýlit k návštěvám kamarádů. Někdy okolo vánoc 1994 jsem v městské hračkárně viděl za výlohou konzoli Super engine II, byl to klon PC enginu a umělo to tehdy 16 bitů, byl jsem u vytržení. V roce 1995 jsem se pevně rozhodl, že za našetřené peníze si opět koupím videohry, vzal jsem svých 1200 Kč a vyrazil do města, kde jsem opět u vietnamského obchodníka koupil klon NESU, který měl pár vestavěných her. Opět jsem musel ještě na povinnou návštěvu babičky, to už jsem ale nevydržel a u nich v garáži jsem konzoli naladil na stařičké černobíle televizi Tesla pluto, měl jsem na to jen pár minut, pak jsem to všechno zabalil a hurá domů kde čekal bratr. Naladil jsem konzoli na barevné televizi a pustil jsem hru super mario bros. a pak se pohnula zeměkoule. Druhý den byla sobota a my jsme vstávali v šest ráno. Hráli jsme to do zblbnutí, nikdo a nic by nás od toho nedostalo. Byli tam hry jako předělávka  Monster in my pocket, který se jmenovala Batman Flash, dále čínská pirátská napodobenina Street fighteru, Galaxian, Tetris, Star force, Popey, Duck hunt, Hogan Alley, Wild guman atd. Konzole měla 72 pinový slot takže když jsem si sehnal super kazetku 168 in 1 kde byla Contra tak mi to samozřejmě nepasovalo, rok jsem hrál jen ty vestavěné hry a pak na vánoce jsem dostal převodník ze 72 na 60 pinů a také moji první kazetku kde byl Trojan a Castle of dragon. Pak už se to všechno rozjelo a veškeré finance, které se mi s bratrem povedlo nashromáždit jsme okamžitě proměňovali za herní kazetky, u vietnamců za 350 Kč kus a v kamenném obchodě jsme byli schopni dát za hru Mickey mouse 800 Kč, byla to skvělá asijská verze hry Kid klown. Někdy v tomto období dostal kamarád, z domu kde jsme bydleli, konzoli SEGA MEGA DRIVE II se hrou Sonic 2, chodili jsme se na to dívat jako na zjevení a když vytáhl hru Aladin tak jsme šli do kolen, tím to ovšem končilo, protože více her neměl takže se mi někdy poštěstilo a na týden nebo dva jsme si konzole vyměnili, tedy můj klon se spoustou her za jeho segu se dvěma hrami.Časem jsem na počítačovém kroužku trochu přičichl k PC hrám, ale počítač byl pro mě tak nedostupná záležitost, že mě to ani moc nebralo, zato konzole to bylo něco, pamatuji si jak jsem chodil slintat do obchodu elektro kde měli vystavený Sega Saturn. Diagnoza Playstation mě dohnala až někdy okolo roku 1999, protože brácha mojí holky měl tu hi-tec mašinku doma.Klon NESU mi sloužil až do roku 2000 kdy jsme s bratrem pod Vánočním stromkem objevili PS one, my jsme ho tedy objevili již o nějaký ten týden dříve a když jsem ho poprvé uviděl měl jsem strach že je to také jen klon, protože nevypadal jako PSX, až do Vánoc jsme každý všední den vstávali dříve abychom si mohli vytáhnout Vánoční dárek ze skříně a zahrát si než půjdeme do školy.Situace se opakovala, konzoli jsme tenkrát nechali opatřit chipem, jel jsem vlakem do blízké vesnice kde mi to namontovali a pak už jsme veškeré finance opět utápěli ve hrách. V našem okolí kolovalo mnoho seznamů ze kterých jsme vybírali a kvůli nimž jsem i po několika letech musel párkrát navštívit PČR a podat vysvětlení. Jednou jsem dostal tip na krámek kde prodávají pálené cd na psx tak jsme jeli s bratrem vlakem do městečka vzdáleného od toho našeho nějakých 10km, byla tuhá zima a  z nádraží jsme se trmáceli přes celé to městečko až do onoho krámu kde prodávali jízdní kola, vešli jsme dovnitř a zeptali jsme se na psx hry, prodavač si nás změřil a vykoktal, že nic takového nemá, měl strach takže s toho nic nebylo, ten kamarád co mi říkal o prodeji v tom krámku se zapomněl zmínit o tom, že prodávají jen známým a že měli nedávno šťáru, domů jsme jeli smutní a vymrzlí stopem.A tady se vrátím k tomu nedostatku o kterém jsem na začátku psal, tím že jsem jako malý toužil po různých, mě nedostupných, konzolích se u mě vyvinula sběratelská vášeň, v roce 2002 jsem začal vydělávat a najednou jsem si zpětně mohl všechny ty konzole pořídit, byli jednoduše dostupné takže od té doby jsem je začal sbírat a shromažďovat, chtěl jsem si zkrátka dopřát to co jsem tehdy nemohl, ale co si budeme povídat, i když je to dobrý pocit když tu věc držíte v ruce, není to takové jako tehdy a takové už to ani nikdy být nemůže. Zároveň jsem si kupoval vždy ihned po vydání novou generaci konzolí. V roce 2007 jsme založili stránku ps3home, která se věnovala chystané konzoli PS3. V roce 2010 jsem založil FB skupinu Staré konzole - sběratelé, která má jak vidno potenciál a nyní jsme založili toto fórum. Mým cílem bylo vždy spojovat a vlastně zpočátku vytvořit komunitu kde se budou sdružovat lidé se zájmem o staré konzole.V současné době mám vlastně všechny konzole na cartridge které vyšli v EU, u několika málo mi jen chybí krabice cca 2-3 kusy, zaplnil jsem jednu velikou místnost a dosáhl jsem čeho jsem ve sbírce dosáhnout chtěl, jen teď přesně nevím co mám dělat dál. Rád bych aby moje sbírání vyústilo v herní muzeum, něco podobného tomu co je v Berlíně.Jsem otrokem svého koníčku a jsem ochoten ujet i velké vzdálenosti abych si pak domů přivezl třeba jen jednu hru, rád se v konzolích vrtám a opravuji je.Pokud jste to dočetli až sem  a neunudili jste se k smrti můžete si prohlédnout na následujícím odkazu http://imageshack.cz/album/1o fotky mého skladu, sice není na fotkách úplně vše, ale je to valná většina, mrzí mě celkové uspořádání a nejraději bych si vytvořil vlastní game room v domě, nicméně v současnosti to není možné.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek