Výsledky vyhledávání pro dotaz internet exploreru

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Jak (ne)koupit počítač

Kupujete nový počítač? A víte přesně, jaké parametry jsou nejdůležitější? Přestáváte se orientovat v současné nabídce? Tento článek vám dá stručný návod k tomu, jak si za rozumné peníze pořídit maximální výkon!Tak nám začal školní rok a pro mnohé to znamená i nemalé finanční výdaje. V dnešním přetechnizovaném světě se tyto výdaje mohou ještě zvýšit o částku za nový počítač. Mé dítě se ve škole bez počítače nemůže obejít. Takové a podobné věty jsou dnes na denním pořádku. Dále je dobré si uvědomit, že se blíží nezadržitelně Vánoce. Někdo si bude možná myslet, že je přece ještě brzo myslet na čas Vánoc už teď. To možná – ještě není ani konec září, jenže čas běží velice rychle a odkládat nákup počítače na poslední chvíli se nemusí vyplatit. Netvrdím, že je nejlepší popadnout šrajtofli a ještě dneska koupit první počítač v „akci“. To bych si v žádném případě nedovolil. Ale již dnes si můžete prohlédnout nabídky a pomalu si vytvořit představu, co by nový počítač měl zvládnout. A proč neskloubit příjemné s užitečným? Kluk potřebuje počítač do školy, tak mu ho koupíme právě k Vánocům a zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Na následujících řádcích bych Vám rád dal několik rad, jak se nenechat napálit a jak nakoupit co nejlépe. Budeme se řídit heslem – za nejnižší cenu nejvyšší výkon. 1. Jestliže nebudete vědět co chcete, pak se stáváte snadnou kořistí lačných obchodníků V prvé řadě je třeba si vyjasnit, co vlastně chci koupit. Počítač není jednoúčelová věc jako třeba televize – tam Vám stačí vědět, jak má být velká a jestli má mít stereo, popř. teletext. U počítače je třeba mít alespoň představu, co na něm budu provádět. Těch oborů je mnoho a pro každý se hodí jinak postavený počítač. Musím se přiznat, že já osobně nejsem zastáncem různých označení, např. „HERNÍ PC“. Pod tímto pojmem se totiž může skrývat cokoli. Hrát si mohu i na starém počítači, ovšem pokud chci hrát nové hry, pak musím mít to nejlepší co existuje. Takže budeme brát hry, jako jednu z mnoha oblastí, ke kterým bude počítač určen. V následujících bodech vypíšu alespoň některé další z nich, pro které se dá PC použít. - internet – dnes modla mnoha nejen mladých lidí. Ze začátku lze využít služeb našeho monopolu na telekomunikace, takže v počítači musí být modem. Později lze přejít na silnějšího koně v podobě pevného spojení, ale to Vás bude stát mnohem více, alespoň co se pořizovacích nákladů týče. - hry – v podstatě jakékoli dnešní PC zvládne dnešní hry. Rozdíl je v rychlosti a v kvalitě. Chce to hlavně dobrou grafickou kartu a procesor. - kancelářské práce – ne, nemusí to hned znamenat práci (i když počítač se hodí i na účetnictví). Pod tímto pojmem se skrývají základní věci, jako je napsat nějaký text, vypočítat si nějakou věc, nakreslit si obrázek apod. Většinou budete chtít také svůj výtvor ukázat druhým, takže se pro tuto činnost bude hodit i tiskárna. - přehrát si nějakou tu hudbu; pustit si nějaký ten film – tak tohle je fenomén dnešní doby. Nejdříve tu byla hudba ve formátu MP3 a teď přišly filmy ve formátu DIVX (není to většinou nic jiného, než kopie DVD filmů na CD). Na MP3 Vám bude stačit jakýkoli nový počítač. U filmů si musíte rozhodnout, jestli chcete originál DVD (nutno koupit DVD mechaniku), nebo se spokojíte s kvalitou DIVX (v tom případě DVD mechaniku nekupujte). V každém případě to chce TVout (vysvětlím později) a pořádné ozvučení – nejlépe Dolby Digital 5.1 (opět vysvětlím později). - sestříhat si domácí video – to co bylo před několika lety výsadou vyvolených, to si dnes může udělat v podstatě každý. Stačí k tomu málo – kamera, počítač a snaha. Do začátku postačí TV karta (vysvětlím později) – pak můžete sledovat i na televizi:o) Pro náročnější, kteří holdují kamerám v DV formátu bych spíše doporučil rozhraní Firewire (ale to jen tak na okraj). - programování – na školách se dnes vyučuje mnoha programovacím jazykům. Pokud se nejedná přímo o programování 3D, pak pro tento obor postačuje dnešní základní PC. - zpracování fotografii – na výpočetní výkon PC je tento obor docela nenáročný, ovšem finančně už to vypadá jinak. Dnes se derou kupředu digitální fotoaparáty (upřímně fotoaparát pod 2M pixel nemá cenu kupovat) a starší fotky lze taky upravit, jenže k tomu je třeba zase scanner. - tvorba hudby - mnoho lidí se chce na tomto poli prosadit a s dnešní širokou nabídkou programů k tomu určených není až takový problém vytvořit nějakou skladbu i pro úplného laika. Do začátku postačuje dobrá zvuková karta. Později, pokud vidíte, že by to Vám nebo Vaší ratolesti mohlo jít, může dojít k nákupu nějakého nástroje, který připojíte přes MIDI – nejčastěji se jedná o klávesy. Jak jsem již výše napsal, těch oborů je mnohem více, já jsem se snažil nastínit alespoň ty základní. Doufám, že jste si udělali představu, k čemu všemu zrovna ten Váš počítač může sloužit. Dám Vám jeden TIP – vyberte si z výše uvedených oborů ty, které Vás nejvíce zajímají a při nákupu je sdělte prodejci – může Vám pak „ušít“ PC přímo namíru a nebudete zbytečně vyhazovat peníze, za věci, které stejně nevyužijete. 2. Kolik to bude stát Tak tuto otázku v žádném případě nenechávejte na prodejci. Vy sami si totiž musíte určit cenový strop – částku, kterou jste schopni a hlavně ochotni zaplatit. Je sice dost pošetilé myslet si, že za 1.000,- Kč koupíte alespoň slušný počítač. Na druhou stranu je zbytečné bát se, že za krabici s monitorem musíte na stůl položit 50.000,- Kč. A jak se tedy pohybují cenově počítače? Zhruba před rokem byla tato hranice kolem 30-35.000,- Kč. Dnes se tato hranice k naší radosti podstatně snížila, takže je někde kolem 25.000,-. Samozřejmě lze cenou hýbat nahoru i dolů. Na tomto místě bych rád upozornil na jednu maličkost – PC stárne, takže je dost naivní si myslet, že jestliže dnes koupíte nové PC, pak vydrží třeba deset let. No ono vydrží, ale jestli bude mít ještě nějaký užitek...? Pokud budete chtít být neustále IN, pak budete také neustále investovat. Pokud se spokojíte s občasnou obnovou, pak počítejte, že máte tak dva roky (i více) klid. No a jestliže Vám budou vyhovovat programy, na které si zvyknete a nebudete hnaní touhou mít stále nové verze, pak Vám vydrží na mnoho a mnoho let dopředu. I když celý článek zaměřuji spíše na nákup NOVÉHO PC, existuje i jiná možnost – nákup staršího počítače. - starší počítač – je cenově většinou levnější, než počítač nový (Ovšem viděl jsem i dražší, než nové PC! Na to pozor!). Cena začíná někde u 2.000,- Kč (takovýto počítač se hodí opravdu na to nejzákladnější a nebo na rovinu, nehodí se k ničemu). U staršího počítače je třeba počítat s tím, že je bez záruky! Takže jakmile Vám v počítači něco „odejde“ musíte to zaplatit ze své kapsy a bohužel se někdy stává, že je tato oprava dražší, než celé původní PC. - nový počítač – cenově jsou i nabídky již od 15.000,- ovšem většinou to má nějaký fígl. Např. cena je bez monitoru, cena je bez DPH, nebo se může jednat o výprodej atd. Je dobré si takovéto nabídky opravdu dobře pročíst, než být pak zklamaný vyšší cenou. Takže spíše počítejte se základní cenou nového PC kolem 20.000,- Kč a výše. Na takové sestavy pak dostanete záruku většinou dva a více let. Abych byl spravedlivý, nesmím opomenout alternativy k počítačům řady PC a) herní konzole – jedná se o jednoúčelové stroje, které se většinou připojují k televizi a které slouží pouze pro hraní her (až na malé výjimky, ale to už je opravdu okrajové). Cenově se pohybují nížeji než PC (začínají někde okolo 3.000,-). Asi nejrozšířenější jsou Sony PSX/PS2, Nintendo 64/Gamecube a Microsoft XBOX. Jsou nenáročné na obsluhu, takže zapnout si hru zvládne opravdu i malé dítě. Ale ještě jednou opakuji – lze na nich pouze hrát... b) počítač, který ale není PC – kdysi bych asi napsal "konkurence pro PC", ale tato konkurence vyklidila pole již dávno a zbývá zde pouze jeden hráč a to firma Apple. Dnes můžete narazit nejčastěji na iMac. Jedná se kvalitní počítač, který je cenově srovnatelný s počítačem PC (resp. mírně dražší), ovšem není tak rozšířený. Pokud se někdo rozhodne pro takovýto počítač, pak za své peníze dostane stroj, který nestárne tak rychle, jako PC, ovšem to vše za opravdu krutou daň a tou je tzv. kompatibilita – prostě programy pro PC si na něm nespustíte – až na ty, které jsou pro Apple převedeny, ale těch je proti obrovské škále na PC minimum. c)přenosné počítače – do této kategorie spadají např. notebooky, handheldy apod. Jedná se o zboží pro úzkou skupinu uživatelů, proto se jimi nebudu v tomto článku zabývat. Jen okrajově – takový přenosný počítač může být i plnohodnotné PC, ovšem v mnohem menším provedení uzpůsobeném k používání na cestách. Vyznačuje se hlavně malými rozměry a vyšší cenouy. 3. Kde mám tu věc koupit? Jestli někdo počítá, že tady napíši seznam prodejců, u kterých je dobré kupovat, tak je na omylu. Účelem tohoto článku není reklama. Počítač můžete koupit v podstatě dvěmi způsoby a každý má své pro i proti: a) pouze díly aneb soused mi to poskládá – v případě, že máte někoho známého (nepředpokládám, že čtenář, který čte tento článek, si bude sám montovat počítač) a víte co kupujete, pak je tato alternativa levnější, než varianta b). Ovšem má to také své nevýhody. Takový počítač nemusí fungovat. Komponentů na trhu je dnes celá řada a je také celá řada těch, které spolu prostě nefungují, nebo fungují s různým omezením. Také záruka bude pouze na díly v počítači (liší se i její délka – v podstatě od 6-ti měsíců až po několik let) , takže při jakékoli poruše budete svého známého „bombardovat“ žádostmi o lokalizaci závady, popř. rovnou o její odstranění. A máte takového ochotného známého? Pokud ano, pak společnými silami nakupte díly (komponenty) a užívejte si perfektního výsledku. Pokud nemáte, vrhněte se na variantu ... b) celý počítač – dnes v podstatě každá počítačová firma nabízí smontované počítače. Výhoda takového nákupu je v tom, že prostě vybalíte z krabice hotovou sestavu, zapojíte a můžete pracovat. Také záruka je na celý komplet (většinou se pohybuje v rozmezí dva až tři roky), takže v případě jakékoli závady budete reklamovat celý počítač a nemusíte se zajímat o to, co vlastně nefunguje tak, jak má. Hotové sestavy se někdy pyšní označením „Značkové PC“. Rozdíl mezi nimi a těmi „Neznačkovými" je převážně ve službách. Příkladem u takového značkového PC může být záruční servis do 24 hodin a nebo servis na místě (takže nemusíte počítač nikam vozit – servis přijede za Vámi). Dále třeba preventivní kontroly, autorizované servisy apod. Daní za takový komfort ovšem bývá poněkud vyšší cena. Ještě zbývá výběr firmy u které počítač nakoupit. Rozhodně bych doporučoval takovou, která má již jistou historii. Tím samozřejmě nemám na mysli toto: Firma „A“ založená v roce 1995, v roce 1996 zkrachovala a majitelé založili firmu „B“, která byla vytunelována v roce 1998 a v roce 1999 byla založena společná prosperující firma „AB“, která v roce 2001 přešla pod firmu „ABC“, která je dnes v konkurzu. V žádném případě není nutné procházet rodokmen každé firmy, spíš bych dal na doporučení známých, kteří již mají nějaké (nejspíš dobré, nebo rovnou ty nejlepší) zkušenosti s takovou společností. Jestliže si někdo myslí, že takovou firmou musí být rovnou ta největší v republice, pak se mýlí – i malá firma může mít dobré jméno a to je nejdůležitější. A pokud už je na trhu nějaký ten pátek pak máte v podstatě vyhráno. To je pro dnešek vše. Pokud máte ve všem jasno, můžeme se vrhnout na výběr vhodných dílů. To ale až v příštím díle.Jak jste kupovali váš počítač vy? Dáte spíš na kompletní sestavy a nebo raději "bastlíte" svůj vlastní PC na míru?

Pokračovat na článek


Jak otevřít soubor RAR

Návod k otevření souboru rar. Rar je souborový archiv – jedná se o zabalení jednoho a více různých souborů do jednoho. Tato archivace se provádí z důvodu úspory místa a jednoduššího posílání přes internet, lze také rozdělit jeden větší soubor – například film – do více archivů a jejich složením získat opět původní obsah. Někdy je také možné ochránit zabalený obsah heslem, které je třeba při rozbalování zadat. Otevírání archivu K otevření potřebujete speciální program, který je třeba stáhnout a nainstalovat. Existuje spousta utilit, které umí zabalit a rozbalit zararované dokumenty, některé jsou ke stažení zdarma, jiné po vypršení 30 denní lhůty upozorňují na nutnost zakoupit plnou verzi. Zdarma je k dispozici 7-zip, do druhé skupiny patří například WinRar. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Internet Explorer po mobilní zařízení

S rostoucí popularitou PDA, chytrých mobilních telefonů a dalších malých přenosných zařízení rostou i nároky uživatelů na jejich využití pro práci i zábavu. Nepostradatelnou výbavou se proto stává internetový prohlížeč. Na platformě Windows Mobile se můžete podle očekávání setkat s mobilní verzí Internet Exploreru. tisknoutKapesní počítače roku 2006 dokáží v lecčems nahradit notebooky – na PDA je možno kromě obvyklých funkcí, kterými disponovaly již první modely (správu času, úkolů, posílání e-mailů apod.) přehrávat audio i video ve vysokém rozlišení či hrát náročné hry (některé modely Dellu jsou dokonce vybaveny výkonným grafickým akcelerátorem). S příchodem displejů s vyšším rozlišením odpadl základní problém prohlížení webu – neoptimalizované stránky se na displej nevešly a buď je bylo třeba posunovat do strany, nebo jste mohli využít funkci Internet Exploreru, který stránku patřičně upravil. Pozměněné stránky však nebyly vždy podle přání uživatelů, často docházelo k nevyužívání místa a scrollovat bylo nutné stejně, ale směrem dolů. Základní obrazovka obsahuje několik důležitých ovládacích prvků – kromě adresního řádku v horní části (který lze skrýt) se tlačítka nachází ve spodní liště a slouží k vyvolání nabídek (viz. níže) a seznamu oblíbených stránek, zastavení načítání / aktualizaci stránky a posun na předchozí stránku. Navigace má z mého pohledu jeden zásadní nedostatek – prohlížeč je sice vybaven tlačítkem zpět, ale tlačítko vpřed chybí. Pokud máte např. stránku, kde je více odkazů, postupně je prohlížíte, stisknete tlačítko zpět (a dostanete se na zmíněný rozcestník), budete muset vámi vybraný odkaz (tedy ten, který jste naposledy navštívili) najít a kliknout na něj znova. Na druhou stranu, naposledy použitý odkaz je označen černým rámečkem, takže ho lze od ostatních celkem jednoduše odlišit. Případně je možné použít nabídku Forward v menu View. Favorites (tedy oblíbené weby) lze řadit do složek a pozitivní je, že jich již několik v seznamu najdete vyplněných – jedná se většinou o weby zaměřené na kapesní počítače, ať již časopisy nebo e-shopy.K dispozici máte i jednoduchou historii, navštívené stránky můžete řadit pomocí titulků (HTML značky tittle) nebo dle www adres. Tapnutím na položku se začne stránka načítat, weby není možné z historie v prohlížeči vymazat.Internet Explorer umožňuje vybrat jednu z pěti velikostí písma. Protože celkem dobře vidím, vystačil jsem si většinou s nejmenším fontem, problém byl ale se zvětšováním – na každé stránce fungovalo jinak. Např. na Pooh.cz byl rozdíl mezi krajními variantami znatelný, kdežto např. Novinky písmo zvětší jen trochu. Můj odhad je, že na vině jsou autoři webových stránek, kteří nastavili pevnou velikost písma. Obdobný stav panuje i na stolních počítačích. Nejlepším řešením by nejspíše byla možnost vlastního nastavení písma + minimální velikosti fontu, čímž disponuje např. Firefox. Stránku je možné zobrazit s obrázky či bez. Pokud vypnete načítání grafiky, stránky se budou zobrazovat trochu rychleji, ale rozvržení zůstane zachováno – místo obrázku se totiž objeví bílé pole s parametrem ALT, takže u dobře zpracovaných webů máte alespoň představu, co na obrázku bude a lze ho i zobrazit. Nikoli však jednoduchým tapnutím, ale stylus je třeba nad obrázkem podržet déle a počkat, až se zobrazí nabídka. Nastavit lze pouze minimum, ale jako základ to postačuje. V sekci Tools – options můžete povolit cookies, nastavit automatické mazání historie (při nastavení 0 dnů se historie nebude ukládat) atp. Pro správné zobrazení národních znaků je třeba nastavit znakovou sadu (Western European), díky čemuž se české znaky na stránkách v kódování Win, ISO či UTF-8 zobrazí správně bez nutnosti instalovat jakoukoli dodatečnou aplikaci.Windows Mobile 2003SE i WM5 dovolují přepnout displej do landscape režimu, přičemž dojde k překreslení okna Internet Exploreru, ale stránka se nenačítá znova a zůstává zachována i pozice, na které jste byli. Absence těchto funkcí u Palm OS a Web Pro bývá často cílem kritiků, nutno dodat, že oprávněně. Např. v rozsáhlých diskusních fórech je velmi zdlouhavé opět najít příspěvek, který jste před změnou režimu četli. Velmi užitečnou funkcí je kopírování textu ze stránky, což lze provést i výběrově, nikoliv jen vybráním označit vše + kopírovat. Pokud narazíte na zajímavý odkaz, lze ho odeslat e-mailem. PocketPC s VGA displeji využívají vyšší rozlišení pro zjemnění ikon a textů. Jestliže dobře vidíte a malá písmena vám nedělají problém, vyzkoušejte program SE VGA, který výchozí nastavení upraví tak, aby pro každý prvek (např. ikonu na Today obrazovce) byl použit stejný počet pixelů jako na přístroji s QVGA displejem. Dojde tak ke zmenšení grafiky i textu, díky čemuž se na displej vejde velmi mnoho informací. Podívejte se, jak vypadají některé známé stránky v Real VGA režimu (oproti původnímu stavu vlevo je jasně vidět, že se na obrazovku vejde mnohem více textu): Internet Explorer v PocketPC načítá stránky tak, že za cca 10-20 vteřin (záleží na velikosti stránky) je načteno a zobrazeno základní rozhraní spolu s textem a prvními obrázky. Jinými slovy, s načítající se stránkou je možné pracovat cca 15 vteřin po zadání (v případě GPRS), můžete číst text, prohlížet si již načtené obrázky atp. Nemusíte tedy čekat na kompletní načtení stránky, které může trvat i jednu-dvě minuty, v závislosti na velikosti stránky a v ní zobrazených obrázků.Co říci závěrem? Internet Explorer těží zejména z výhod Windows Mobile, co se kvalit vlastní aplikace týče, jedná se o prohlížeč pouze průměrný. Během surfování narazíte na několik stránek, které se nezobrazí v plné podobě (např. Seznam). Výhodou je možnost vybrat si z 5 velikostí písma, zamrzí absence fullscreen režimu, díky kterému by se VGA displej využil naplno.Domovská stránka MIcrosoft Windows Mobile: http://www.microsoft.com/windowsmobile/default.mspx

Pokračovat na článek


Nova Launcher 1.0.1 [Aktualizovat] - Android APK

Aktuální verze: 1.0.1Vyžaduje Android: 4.0 a nadKategorie: PřizpůsobeníV1.0.1 aktualizace:Oprava premiér neměl být v některých případech zjištěnoOprava a gesto skrýt aplikace Nastavit FCFix krádeží doku složkyFix složky pozadí pokud možno vždy aktualizaciHardwarová tlačítka MENU nyní pracuje v changeloguAktualizované překladyPřehled:Vysoce přizpůsobitelné, výkon motoru, domovská obrazovka náhrada pro Android 4.0 +Tyto vlastnosti zahrnují:Vlastní síťNastavte řádků a sloupců, aby se vešly všechny vaše potřeby a widgetů app.rolovací dokUdržujte všechny své oblíbené aplikace na platformě, až 7 Ikony na stránku a až 3 stránky.Účinky přejděteUžijte si pastvou pro oči valit svou plochu a zásuvku. Účinkům patří Cube a Cardstack a více pro uživatele Prime.Přejděte nekonečnáNikdy se dostat pryč od své oblíbené stránky, Průchozí ploše trvale.Ikony složkySi můžete vybrat pozadí styl zobrazení, nebo dokonce nahradit ikonu kolem.Zálohování / ObnovitExport nastavení rozvržení a před plátno rychle vrátit do práce.Spuštění nové funkce Primu (komerční verze)gestNové akce nebo rychle spouštění aplikací z pracovní plochy gest, jako je štípání, nebo procházející dvěma prsty.Skrýt aplikaceMějte zásuvka nepořádek zdarma hidding nikdy používané aplikace.Ohání DockVětší využití Vaší aplikací krádeže doku nastavení akciíDalší účinky posunutíOprávněníKořen / superuživatel: Widgety v šuplíku s náhledy kořene je nezbytné z důvodu omezení Android rámce. Widgety se zobrazí v seznamu jako Android 2.x, pokud kořen není k dispozici nebo odepřen.INTERNET / ACCESS_NETWORK_STATE / ACCESS_WIFI_STATE: Volitelný & Anonymní hlášení chyb / použití.CALL_PHONE: Používá se jen když dáte místní Přímá volba z domovské obrazovky.Tapeta / Vibrovat / Stavový řádek: Standardní funkce LauncherBIND_APPWIDGET: Pouze pokud je nainstalován jako aplikace nebo systému od nuly. Povinné přidat widgety zásuvky app.Aktualizace zálohy / obnovení a beta: WRITE_EXTERNAL_STORAGE

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - Firewall

Nepochybuji o to, že mnozí z vás se s pojmem firewall již setkali. Ano, firewall je ta „protipožární zeď“ z nadpisu (některé anglické názvy mají celkem výstižný překlad, že?). Je také možné, že jej někteří z vás využívají a ani o tom neví (třeba pokud jste si v poslední době kupovali počítač, byl na něm firewall spolu s jinými programy už předinstalován) . V dnešní době, kdy vašemu počítači hrozí z internetu všelijaké nebezpečí, by bylo dobré vědět, co to firewall je a jak nám může proti internetovým hrozbám pomoci. A hned tady na začátku článku musím podotknout, že firewall patří spolu s antiwirovými a antispywarovými programy k základnímu zabezpečení počítače připojeného k síti. A nemusí to být jen síť internetová.Hlavní úlohou firewallu je zabránění cílenému útoku na váš počítač. Neexistuje totiž jen nebezpečí, které vyplývá z napadení počítače viry a nejrůznějším spywarem, za které si ve velkém měřítku mohou sami uživatelé. Hrozí také mnohem větší nebezpečí přímého napadení a posléze i ovládnutí vašeho počítače připojeného na síť. Co to může znamenat? Útočník se dostane do vašeho počítače a s trochou nadsázky – může si v něm dělat co chce. Získá přístup ke všem vašim datům, programům, může váš počítač ovládat a dokonce využívat pro útok na další uživatele sítě. Těmto útokům jste vystaveni už v okamžiku, kdy připojíte počítač do sítě. Možná si říkáte, že zrovna váš počítač není pro počítačové piráty ničím zajímavým – opak je ale pravdou. Nezabezpečený počítač je totiž nejjednodušším cílem pro ty, kteří si takový průnik chtějí třeba jen vyzkoušet. A není nic příjemného přijít o svá data, popřípadě se nechtěně stát tím, kdo útočí na jiné počítače. A ještě jedna důležitá informace – většina postižených o průniku do svého počítač vůbec neví. Těmto útokům a nepříjemnostem může zabránit právě firewall.Jak a co to ten firewall vlastně je? Je to zjednodušeně řečeno program. Existují sice dva typy firewallů, softwarový a hardwarový, rozdíl v nich ale není velký. Spočívá v tom, že ten softwarový je nainstalován přímo na počítači, kdežto hardwarový je samostatné zařízení (prostě další krabička u počítače) v kterém ale samozřejmě pracuje také program. Také použití je stejné jen s tím rozdílem, že softwarový firewall se většinou používá pro ochranu jednoho počítače kdežto ten hardwarový, který bývá často spojen s jinými zařízeními a plní i funkci antivirové ochrany, přístupových práv uživatelů, sdílení přístupu k internetu a podobně, pro ochranu celé sítě připojené na internet. Ani to však neplatí absolutně. Celá síť může být totiž napojena na internet pouze přes jeden počítač (server) a pak se tento rozdíl stírá. Firewall je ve své podstatě soubor pravidel, která chrání počítač nebo vnitřní síť LAN před útokem. Tedy především útokem z internetu, i když by to mohl být i útok z jiného místa sítě. Tato pravidla řídí komunikaci z vnitřní sítě směrem ven, soustřeďují komunikaci do jednoho místa (uzlu), odfiltrovávají nebezpečné služby a blokují nepřátelské monitorovací služby. Chrání tak počítač nebo celou síť před útokem hackerů, před viry a wormy (červy). Abychom si práci firewallu objasnili více, zastavíme se teď u pojmu síťová komunikace. Její obsah je stejný, jako u běžné komunikace mezi lidmi. Jde tedy vlastně o předávání informací, v tomto případě mezi jednotlivými účastníky sítě. Tato komunikace probíhá přes takzvané porty. Protože počítač připojený k síti potřebuje současně využívat mnoha služeb (namátkou http – protokol internetových stránek, ftp – protokol pro přenášení souborů, smtp – odcházející pošta, pop – příchozí pošta a další) je na něm k dispozici přes 65 tisíc portů. A právě tyto porty jsou vstupní branou do počítače. Útok vedený na váš počítač se pak v prvé řadě soustřeďuje na nalezení portu, který bude posléze pro svoji činnost využívat. Děje se tak prostřednictvím scanování portů, tedy zjišťování jaké služby na nich běží a nemají-li takzvanou bezpečnostní díru. Pokud ano, je to jako otevřené dveře a pozvání útočníka domů.Ze všech informací, které už jste si mohli přečíst tedy zcela jasně vyplývá, jaký má vlastně firewall hlavní úkol. Kontroluje všechny porty a komunikaci, která na nich probíhá. Ta je vyhodnocována podle daných pravidel a pokud je nalezen nějaký pokus o průnik, je zablokován (není vpuštěn do počítače). Je to tedy váš neocenitelný pomocník. Je ovšem také pravda, že instalace a nastavení firewallu není jednoduchou záležitostí a vyžaduje poměrně velké znalosti, zejména o počítačových sítích. Je také velký rozdíl v tom, je-li instalován na jednotlivý počítač, malou počítačovou síť nebo na rozsáhlou firemní síť. Bez znalostí je nastavení složité a může se stát, že firewall zablokuje kompletně veškerou komunikaci počítače. S nadsázkou můžeme říct, že v tomto případě vás ochrání na 100 %. To ale určitě není výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout.Softwarové firewally pro domácí použití jsou však vyvíjeny s ohledem na nepříliš znalého uživatele a nevyžadují žádnou složitou konfiguraci. Jsou nastaveny tak, aby chránily počítač před známými útoky, ale současně tak, aby umožnily uživateli běžnou práci s internetem, to znamená prohlížení stránek, stahování a odesílání elektronické pošty, používání komunikačních nástrojů jako je třeba ICQ. V případě, že dojde k pokusu o komunikaci, pro niž nemá firewall nastavené pravidlo, dotáže se uživatele. Ten má možnost komunikaci povolit nebo zakázat, a to buď pouze po tento případ nebo vytvořit pravidlo, které bude firewall používat nadále a už se nebude uživatele ptát. Většinou k takové situaci dojde po instalaci nového programu, který se např. pokouší stáhnout aktualizace. V takovém případě můžete komunikaci povolit. Pokud vás ale firewall upozorní na nějaké spojení, aniž byste si byli vědomi, že jste ho inicializovali vy, zbystřete pozornost, pečlivě si přečtěte informace o spojení a v případě jakýchkoliv pochybností raději spojení zakažte.Ptáte se, kde takový softwarový firewall vzít? Jeden máte integrovaný přímo ve Windows XP (od Service packu 1). Pokud vám nevyhovuje, můžete vyzkoušet některý z dalších známých firewallů, které jsou většinou pro domácí použití zdarma.

Pokračovat na článek


Co je to HTTP?

Vysvětlíme si základní princip HTTP, popíšeme informativní číselné kódy, podíváme se na chybu 404 a řekneme si něco o RFC.HTTP je zkratka anglického výrazu "HyperText Transfer Protocol", protokol pro přenos hypertextu, používaný pro přenos hypertextových dokumentů, především webových stránek po internetu. A teď si to trochu přiblížíme :o)Jedná se vlastně o protokol díky kterému putují data z webového serveru k vám domů a vy je vnímáte jako webové stránky. Pokud se tedy chcete podívat například na stránku http://www.pripojtese.cz/. Proběhne po napsání požadované adresy do prohlížeče (ať už v Internet Exploreru, Mozille, Opery,..) následující :Dojde k připojení k serveru pomocí klienta (netscape, linx, ..) a odeslání následujícího požadavku:GET /index.html HTTP/1.1Connection: closeUser-agent: Lynx/2.8<prázdný řádek>Toto je stručná verze, poslední prázdný řádek je povinný, protože jinak by server nepoznal, kde je konec požadavku. Nyní server odpoví:HTTP/1.1 200 OKContent-length: 120Content-type: text/html<prázdný řádek><...vlastní data (soubor)...>Zde si něco řekneme o prvním řádku - http /1.1 označuje verzi protokolu. Co která verze splňuje je dáno v RFC (dostaneme se k němu níže), číslu za ním se říká informativní číselný kód a poznáme podle něj jak požadavek dopadl. Dají se rozdělit po stovkách a to takto:1xx – informativní2xx – úspěch3xx – přesměrování4xx – chyba ze strany klienta5xx – chyba ze strany serveruS chybou číslo 404 se určitě každý z nás již setkal, tak si ji trochu rozepíšeme:404 je stavové hlášení web serveru. Chybu 404 vrátí server, pokud stránka, kterou hledáte, se na serveru nenachází. Obvyklé hlášení: chyba 404 - Stránka nebyla nalezena. Požadovaná stránka se na serveru nenachází.Příčin může být několik. Jsou to například:· požadovaná stránka mohla být přesunuta jinam (na jiné místo) · zadali jste špatnou www adresu (url) · nefunkční odkazV případě, že prohlížeč obdržel kód 200 je vše v pořádku a požadovaná stránka se vám zobrazí. Protokol tedy funguje stylem DOTAZ-ODPOVĚĎ.RFCTakto definuje RFC internetová encyklopedie Wikipedia (plné znění):RFC je zkratka anglického výrazu "Request For Comments" (žádost o komentáře), která se používá pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících Internetové protokoly, systémy apod. Jak už název napovídá, RFC jsou oficiálně považovány spíše za doporučení než normy v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina Internetu.Jednotlivé RFC dokumenty vydává editor RFC podle příkazů Internet Architecture Board. Každé RFC má při zveřejnění přiděleno číslo. Žádné jednou vydané RFC se nikdy neruší, pouze se v budoucnu může upravit vydáním novějšího RFC.Všechna RFC lze volně získat na adrese http://www.ietf.org/rfc.html a na mnoha dalších místech. Každé RFC je dostupné v podobě čistého ASCII textu (v angličtině), ze kterého se tvoří i další verze (např. HTML, PDF apod.).

Pokračovat na článek


Prohlížeč Mozilla Firefox

Mozilla Firefox je v současnosti druhý nejrozšířenější světový prohlížeč. Stále větší přízeň surfařů si získává nejen díky své rychlosti a bezpečnosti, ale také díky své jednoduchosti a současně vysoké variabilitě.Jedinečnost Firefoxu spočívá v práci stovek dobrovolníků, kteří se podílí na jeho vývoji - jedná se totiž o tzv. Open source program. Díky těmto dobrovolníkům vzniklo mnoho doplňků, pomocí nichž si můžete obohatit svůj firefox a získat tak prohlížeč šitý přímo Vám na míru.Tour de FirefoxPokud vás při surfování také obtěžuje nepřehledné množství otevřených oken, nabízí vám Firefox elegantní řešení v podobě tabbed browsingu. S tímto vylepšením si můžete v jednom okně otevřít několik panelů s otevřenými stránkami. Každý z nich je reprezentován jednou záložkou a mezi panely s se pak můžete jednoduše pohybovat klikáním po záložkách.Praktickou "vychytávkou" je i vyhledávací pole. Díky němu nemusíte při hledání informací složitě otevírat stránky jednotlivých vyhledávačů, ale stačí zadat požadované heslo do vyhledávacího pole. V jeho levé části se nachází ikonka, kterou můžete rozkliknout a objeví se Vám tak seznam vyhledávačů, pomocí nichž můžete vyhledávat (standardně to jsou Google, Jyxo, Slunečnice, Centrum a Seznam). Pokud se Vám zdá tento výběr nedostatečný, můžete si jej doplnit o další vyhledávací moduly na adrese http://www.czilla.cz/doplnky/vyhledavani/(např. o Anglicko-český slovník, modul srovnávající ceny produktů v internetových obchodech či o vyhledávání v encyklopedii Wikipedii).Jestliže navštěvujete pravidelně stejnou stránku a obtěžuje Vás množství reklam, nabízí Vám firefox způsob, jak zamezit jejich zobrazování - stačí kliknout pravým tlačítkem na nežádoucí obrázek a vybrat položka blokovat obrázky.Užitečnou pomůckou je také přehledný správce stahování, který Vám nabízí základní funkce – pozastavit stahování či stahování úplně zrušit. Stažené soubory se ukládají do historie a tak je můžete kdykoliv znovu pohodlně otevřít.Přizpůsobte si Firefox obrazu svémuZákladní nastavení Firefoxu naleznete pod položkou Nástroje -> Možnosti. Zde můžete nastavit domovskou stránku, blokování vyskakovacích oken, místo kam se budou ukládat stahované soubory a mnohé další.A nyní už se můžeme vrhnout na doplňky (nebo také rozšíření). Které z nich se rozhodnete nainstalovat záleží čistě na vašich představách - vybírat můžete z mnoha desítek vylepšení, která naleznete například na stránkách http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/p/firefox, http://www.czilla.cz/podpora/firefox/rozsireni-podle-ucelu.html. (Obě stránky jsou v češtině). Pro uživatele, kteří vládnou i angličtinou mohu doporučit také tuto stránku: https://addons.mozilla.org/extensions.php?app=%7bec8030f7-c20a-464f-9b0e-13a3a9e97384%7d . Jako ukázku uvádím několik doplňků, jež jsou však pouze nepatrným zlomkem z možných doplňků:A nyní už se můžeme vrhnout na doplňky (nebo také rozšíření). Které z nich se rozhodnete nainstalovat záleží čistě na vašich představách - vybírat můžete z mnoha desítek vylepšení, která naleznete například na stránkách http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/p/firefox, http://www.czilla.cz/podpora/firefox/rozsireni-podle-ucelu.html. (Obě stránky jsou v češtině). Pro uživatele, kteří vládnou i angličtinou mohu doporučit také tuto stránku: https://addons.mozilla.org/extensions.php?app=%7bec8030f7-c20a-464f-9b0e-13a3a9e97384%7d .Jako ukázku uvádím několik doplňků, jež jsou však pouze nepatrným zlomkem z možných doplňků:Adblockplus http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/adblock-plus/ - umožňuje blokovat reklamy. Doporučuji používat společně s doplňkem Filterset.G updater (https://addons.mozilla.org/firefox/1136/ ), který automaticky aktualizuje seznamy reklam, jež budou následně blokovány. Na stránkách http://www.mozilla.sk/index.php?pagename=rozsirenia/adblock-plus-web-bez-reklam naleznete podrobný návod pro práci s Adblock plus (slovensky)Mouse gestures http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/mouse-gestures/ - přejete si ovládat internet jen pomocí myši? S Mouse gestures to není žádný problém!Forecast fox http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/forecastfox/ vám bude ukazovat ve stavové liště předpověď počasíNuke anything http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/nuke-anything-enhanced/ - umí schovat část stránky (text, obrázek apod.), využívá se zejména pro tiskTabmix plus - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/tab-mix-plus/ - rozšiřuje možnosti nastavení tabbed browsingImagezoom - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/image-zoom/ - pomocí prostředního tlačítka myši mění velikost obrázku přímo na stránceMinimeter - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/minimeter/- zobrazuje objem stažených dat (je podporován Karnevalem a UPC)Customize google - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/customizegoogle/ - obohacuje vyhledávání Googlem o mnohé možnostiSession saver - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/sessionsaver2/- při spuštění Firefoxu Vám otevře naposledy otevřená oknaFootieFox http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/footiefox/ - a závěrem něco pro fotbalové fanoušky. Tento plugin ukazuje ve stavové liště aktuální výsledky fotbalových zápasů.Pokud jste si našli rozšíření, které vám vyhovuje a chcete jej naistalovat, klikněte na odkaz „Instalovat rozšíření“ (nebo „install now“) a restartujte Firefox.. Musíte si ale dát pozor na to, aby se verze vašeho Firefoxu shodovala s verzí, pro kterou je doplněk určen.Abyste mohli všechna rozšíření jednoduše ovládat a nastavovat, je pro vás pod položkou Nástroje připraven správce rozšíření. Najdete v něm seznam všech nainstalovaných doplňků, tlačítko Možnosti, díky kterému můžete rozšíření nastavovat a v neposlední řadě také tlačítka Vyhledat aktualizace či Odinstalovat.Pokud se vám nelíbí vzhled Firefoxu, můžete si jej obléknout do jiného slušivého kabátku. Na stránce https://addons.mozilla.org/firefox/extensions/ najdete mnoho skinů (jinak řečeno vzhledů), které můžete pro svůj Firefox použít. Postup jejich instalace je stejný jako při instalaci doplňků - jen s tím rozdílem, že pro jejich správu se používá Správce motivů a vzhledu. Podrobný návod najdete zde: http://www.czilla.cz/podpora/firefox/napoveda/customization.html#themesInstalaceOproti konkurenčnímu Internet Exploreru není Firefox standardní součástí Windows, takže pokud si vás Firefox získal a chcete jej používat, musíte si ho nejdřív nainstalovat. Nelekejte se, nejedná se o nic těžkého! Z adresy http://www.czilla.cz/produkty/firefox/stahnout.html si můžete zdarma stáhnout instalační soubor a ten pak jednoduše nainstalujete. Pokud si s instalací nejste zrovna jistí, pomůže vám tento návod:http://www.czilla.cz/podpora/firefox/tutorial/instalace.htmlFirefox nabízí ještě mnohé novinky a možnosti, o nichž se článek nezmínil. Nejjednodušší cesta jak se o nich dozvědět je vyzkoušet si Firefox na vlastní kůži. Sami pak uvidíte, jestli se vám tento brouzdálek zalíbí či ne.Užitečné odkazyhttp://www.czilla.cz/ - české stránky Mozillyhttp://www.czilla.cz/podpora/firefox/ - podpora Firefoxuhttp://www.czilla.cz/podpora/firefox/faq.html- FAQhttp://www.mozilla.com/firefox/ - stránky o Firefoxu (anglicky)http://forum.czilla.cz/viewforum.php?f=19 – diskusní fórum na téma Firefox

Pokračovat na článek


Připojte se - JavaScript

JavaScript je skriptovací jazyk používaný pro "oživení" webových stránek. Jazyk HTML, kterým jsou webové stránky tvořeny, je totiž statický. To znamená, že neumožňuje měnit vzhled stránky podle činnosti uživatele. Jedinou možností, jak dosáhnout změny webové stránky pomocí HTML, je načíst její novou verzi ze serveru. Jinými slovy, jazyk HTML zobrazí webovou stránku tak, jak je do prohlížeče poslána ze serveru a dále ji měnit neumí.S rostoucí popularitou internetu však přestaly statické HTML stránky postačovat a hledaly se způsoby, jak pracovat s již načtenou stránkou v prohlížeči. V roce 1995 proto společnost Netscape, tvůrce tehdy populárního stejnojmenného prohlížeče, vyvinula a implementovala JavaScript do svého prohlížeče. V roce 1997 pak byl JavaScript standardizován asociací ECMA (Europen Computer Manufacturers Association) a v srpnu 1998 ISO (International Standards Organization). Dnes se jedná o nejpopulárnější skriptovací jazyk používaný na mnoha internetových stránkách. Zejména profesionální tvůrci www prezentací JavaScript hojně používají, někdy až příliš, ke škodě výsledných stránek.JavaScript funguje na straně klienta, to znamená, že jeho kód umístěný ve webové stránce vykonává prohlížeč. S tím souvisí několik omezení. Především musí prohlížeče s JavaScriptem umět pracovat, což samozřejmě všechny moderní prohlížeče zvládají, dnes už na téměř stejné úrovni. Ještě v nedávné minulosti totiž prohlížeče prováděly JavaScripty různě, což přidělávalo vrásky na čele tvůrcům www stránek. Ti museli často vyvíjet dvě verze JavaScriptu pro různé prohlížeče. Druhé omezení představuje bezpečnost, kvůli níž JavaScript nemůže manipulovat se soubory na uživatelově počítače nebo s jinými webovými stránkami. Pomocí JavaScriptu tak například není možné prohlédnout si obrázek, který se chystáte odeslat na server.JavaScript umožňuje otevřít nové okno prohlížeče, čehož začali využívat, lépe řečeno zneužívat, stránky (většinou pokleslejšího charakteru) k zobrazování reklamy a dalších stránek v nově otevřených. JavaScript dokonce umožňuje otevřít nové okno při zavření jiného okna. Přesněji řečeno, při zavírání okna prohlížeče je možné provést libovolné příkazy JavaScriptu, včetně toho, který otevírá nové okno. Nejnovější verze prohlížečů proto již standardně zakazují otevírání nových oken pomocí JavaScriptu, namísto nového okna zobrazí jen upozornění v horní části stránky. Uživatel se pak může rozhodnout, zda toto okno otevřít skutečně chce a případně povolit otevírání oken z konkrétního serveru.JavaScript je objektově orientovaný skriptovací jazyk. Je zapisován přímo do HTML kódu stránky a jeho příkazy jsou prováděny prohlížečem. Mj. to znamená, že zdrojový kód je volně přístupný (čitelný - není nijak kompilován). Pro skriptování HTML stránek je teoreticky možné použít i jiné jazyky než JavaScript, ty však nejsou podporovány všemi prohlížeči (např. Microsoft VBScript, který je podporován Internet Explorerem) a jsou používány spíše výjimečně.Ačkoliv k tomu název svádí, JavaScript není nijak spojen s jazykem Java. Oba jazyky se podobají pouze názvem a podobnou syntaxí vycházející z jazyka C/C++.V současné době se pro tvorbu dynamických webových stránek stále častěji začíná používat technologie Flash vyvinutá společností Macromedia, dnes vlastněná společností Adobe. Zpočátku se jednalo více méně o animace, proto jsou flash objekty přehrávány flash přehrávačem. Ten není součástí prohlížeče, ale doinstalovává se jako plugin (zásuvný modul, doplněk) prohlížeče (moderní prohlížeče si instalují pluginy pouhým kliknutím na tlačítko, aniž by uživatel musel plugin pracně hledat na internetu). Výhodou je, že ve všech prohlížečích je flash přehráván stejně (přehrává ho flash player, nikoliv prohlížeč). Nevýhodou je, že přehrávání flash animací je poměrně náročné na výkon počítače, na kterém jsou prohlíženy, což může být znatelné hlavně na starších počítačích. Flashe jsou dnes nejčastěji používány pro animované reklamní bannery, díky vlastnímu skriptovacímu jazyku však lze ve flashi tvořit celé interaktivní webové prezentace, hry a další aplikace.Tvorbě webových stránek a JavaScriptu se na internetu věnuje množství stránek, najdete tedy dostatek informačních zdrojů a příkladů. Zkusit můžete třeba tyto stránky:www.javascript.czwww.jakpsatweb.czwww.builder.czinterval.czwww.tvorba-webu.cz

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


Nebezpečí, která číhají na internetu

Internet je nejen studnice vědomostí i zábavy, ale může se stát i nebezpečím číhajícím na naše data a peníze. Nebezpečný není internet jako takový, ale lidé, kteří internetu využívají, lépe řečeno zneužívají pro svůj vlastní prospěch, ať už finanční nebo prostě jen pro zvýšení svého pochybného ega. V tomto článku se podíváme, jaká nebezpečí na nás na internetu číhají a na co si dát pozor.Viry a spywareVirová problematika je už poměrně letitá a každý, kdo jen trochu využívá počítač se určitě s nějakým virem setkal a to ani nemluvím o tom, že je doba internetu, který je virů plný (teď samozřejmě hovořím o neseriózních stránkách). Virovou problematikou jsme se již zabývali v tomto článku, my si o ní tudíž dnes povíme tak trochu obecněji.Viry jsou zpravidla nebezpečné programy, které byly stvořeny ze zištných důvodů. Buď jen proto, aby si někdo dokázal, že je schopen vytvořit program, co se jinému člověku dostane do počítače (a takových je většina), nebo jsou pak viry, které mají za úkol nějak onoho uživatele poškodit. Existovaly viry, které měly téměř až likvidační ambice, třeba vám byly schopny smazat obsah celého pevného disku a podobné "příjemnosti". Dříve byl také velký problém v tom, že existovalo opravdu jen pár slušných antivirů, ale hlavní problém byl s aktualizací, což dnes, v době internetu je už opravdová brnkačka.V současnosti je to už opravdu o něčem jiném. Pamatuji si doby, kdy jsme s kamarádem z mého v té době zánovního PC 486/133 MHz vyháněli legendární viry ONE-HALF a PIECK, které tehdy dokonce byly na jedné originální disketě s hrou. Bylo to složité a už ani nevím, jestli jsme formátovali, nebo se to nějak podařilo vyřešit, nicméně na tomto příkladu hezky vidíte, jak to bylo dřív složité.Je známo, že viry existují už od těch dob, co jsou první počítače, takže bylo i otázkou času, kdy se dostanou do nových "chytrých" mobilních telefonů. Netrvalo dlouho a nějací vtipálkové se pustili do práce, takže faktem je, že i mobilní telefony s operačním systémem Symbian jsou napadnutelné viry, takže lze jen čekat, jestli začne pravidelně vycházet nějaký mobilní antivir:-)Naproti tomu spyware je záležitost poměrně nového data. Objevil se v průběhu vývoje internetu do nynější podoby a už nás bohužel neopustil. Spyware je program, který je stejně jako virus určen k tomu se vetřít do vašeho počítače, ať už jako součást nějakého souboru, třeba jako e-mailová příloha, nebo například brutálním útokem na váš počítač po připojení. Každopádně když už máme spyware v počítači, tak se nám tam "zabydlí" a plni úkoly, které mu dal do vínku jeho stvořitel. Zpravidla je to shromažďování informací o tom, na jaké stránky chodíte, aby byly následně více vytěžovány reklamou. Spyware může mít i schopnost se připojovat na žluté linky, ale o tom až později. Jednou se mi stalo, že mi do počítače "vlezl" spyware, který mi zablokoval nastavení domovské stránky a jako novou domovskou stránku v mém prohlížeči mi nastavil nějaký pofidérní vyhledávač. To byla ale z mojí strany pouze taková vsuvka.Pokud po přečtení tohoto článku sedíte zděšení a bojíte se, aby váš kybernetický miláček nepřišel k úhoně, tak vězte, že pokud budete pravidelně aktualizovat svůj antivirový program a zároveň počítač svěříte pod kontrolu některého antispamovému programu, není se, až na výjimky, čeho obávat.Hesla a jejich zneužitelnostNa začátek této sekce bych rád poznamenal, že heslo je naprosto diskrétní a soukromá záležitost, a proto si jej nepište někam do mobilu, nebo do volně přístupného dokumentu v počítači, protože takhle opravdu velmi riskujete (pokud ještě navíc máte jedno heslo na všechno). Heslo musíte střežit jako oko v hlavně a jak už sem poznamenal, není v bezpečí ani v útrobách vašeho vlastního PC. Je to z toho důvodu, že zkušení hackeři (počítačoví piráti) se mohou dostat na váš pevný disk (jestli ho ještě navíc máte sdílený kvůli síťovému připojení) a dokáží tak zjistit vaše heslo. Je tedy důležité, co jsem zmínil výše a navíc je dobré, pokud to jde, zadávat svoje heslo pomocí virtuální klávesnice, jako je to například na stránkách www.servis24.cz . Je to z jednoho prostého důvodu a to z toho, že existuje program, který se jmenuje Keylogger Lite (je volně k dispozici na internetu) a ten po nahrání do počítače monitoruje všechny stisknuté klávesy. V praxi to znamená, že pirát vám do počítače nahraje keylogger, vy si třeba něco píšete a najednou potřebujete nutně do e-mailové schránky. Naťukáte tedy uživatelské jméno a heslo a hacker si potom jen projede výpis a tam má všechno, váš psaný text i vaše uživatelské jméno a heslo jako na stříbrném podnose. Vyvarujte se tedy pokud možno výše zmíněných chyb, tam, kde jsou virtuální klávesnice pište heslo na nich a riziko bude minimální.Žluté linkyŽluté linky. Asi každý už o nich někdy slyšel. Mluví se o nich v televizi a píše na internetu. Jedná se o podvod, který je založený na vytáčeném připojení (dial-up). Celé to funguje zhruba tak, že pokud se pohybujete na neprobádaném území nesolidních stránek, může se tu objevit například tabulka, která chce "cosi" potvrdit a ve chvíli, kdy to potvrdíte se modem přesměruje a začne vytáčet jiné číslo, které je zatíženo velmi vysokou taxou, mnohdy i šedesáti korunami za minutu. Je to velmi nebezpečné, zvláště pokud začínáte s internetem, a tak je třeba si všímat několika základních věcí. Pokud váš modem začne po potvrzení nějaké takové pofidérní tabulky "ječet", jako když se připojujete, je to první signál, že se připojujete jinam, než chcete. Další možnost, jak toto identifikovat je, že pokud máte externí modem, tak ten se při připojování rozbliká, jako kasino v Las Vegas (když surfujete na internetu, tak zpravidla bliká jedna dioda a takhle jich bude blikat víc). Většinou ale budete pozorovat oba tyto efekty dohromady, takže pokud budete dostatečně pozorní, určitě ten moment podchytíte. Existují i programy, které jistá "žlutá" čísla blokují, ale těchto čísel jsou spousty a nejde to takto paušálně podchytit, proto nejúčinnější zbraní je v tomto případě obezřetnost.HackováníHackování (česky nabourávání se do systému) je jedna z mála věcí, kterým se lze bránit jen těžko. Pokud jde o člověka, který se ve své "práci" vyzná, většina všedních prostředků na obranu vám nepomůže. Hackeři se nejvíce specializují na krádeže citlivých informací, jako jsou osobní dokumenty a podobně. Zároveň někteří rádi bojkotují různé servery a způsobují nečekané výpadky sítě. Ve světě počítačových her se každou chvíli hovoří o krádeži zdrojových kódů. Zrovna nedávno se stalo, že jakýsi neznámý hacker ukradl zdrojový kód jedné velmi očekávané hry a takové situace se stávají opravdu často. Pamatuji si, že když měl vyjít Half-life 2 (alespoň tuším, že šlo o Half-life 2 :-)), tak taky nějaký hacker ukradl celou hru a vývojáři pak museli významně pozměnit strukturu příběhu, aby si tak alespoň částečně zajistili, že si lidé tuhle hru koupí a že jí nebudou v takovém měřítku stahovat z internetu ještě před termínem vydání.Pokud čekáte nějakou radu, jak se hackerům bránit, tak lze jen doporučit nějaký kvalitní firewall, který vás uchrání před většinou hackerských i jiných útoků (specifické viry a spyware). Důležité je také udržovat aktuální systém s nejnovějšími bezpečnostními opravami a stejně tak aktualizovat firewall. Většina operačních systémů i firewallů se aktualizuje automaticky, což je nejvýhodnější řešení, protože nemusíte na pravidelné aktualizace pamatovat.AnonymitaPoslední věcí, na kterou bych zde rád poukázal a kterou zmiňuji na doporučení mého kamaráda je anonymita. Na první pohled si možná řeknete, že anonymita není nic nebezpečného, ale opak je pravdou. Internet je širokospektrální médium, které nabízí přehršel možností a mezi něž patří i možnost nakupovat a prodávat. Stává se ale často, že se objevují inzeráty, které například nabízejí za výhodnou cenu díly na auto, ale podmínkou je třeba dobírka. Vy, jako nic netušící zájemce se dohodnete s podvodníkem prostřednictvím e-mailu a když vám přijde na poštu balík, vy si ho vyzvednete, zaplatíte a místo nových svíček do auta tam bude jen kus zkrouceného plechu. To je poměrně častý jev, a proto doporučuji odpovídat jen na inzeráty s plnou adresou a domlouvat se výhradně telefonem. Další nebezpečí v této oblasti číhá i na mnoha seznamovacích serverech. Už kolikrát jsem slyšel a i viděl velmi atraktivní a lákavé inzeráty na seznámení, které se týkaly intimních schůzek. Praxe je pak taková, že když oné dívce napíšete, tak vám odpoví, ať jí pošlete kredit, jako záruku serióznosti, že vám ho při schůzce vrátí, ale realita je taková, že se žádné randevouz nikdy nekoná a peníze jsou v tahu. Na diskusních fórech si na to stěžuje spousta lidí, a proto mi přišlo dobré na takovouto špinavost upozornit, protože si řekněme zcela otevřeně, kdyby měl ten který konkrétní jedinec zájem se seznámit, nekladl by takové neseriózní podmínky.Co k tomu všemu říct? Anonymita je zkrátka pro internet dvojsečnou zbraní. Internet velkoryse nabízí možnost utajení, ale na druhou stranu se mu jeho vstřícnost vrací jako bumerang v podobě poplivání jeho dobrého jména.Závěrem bych na vás čtenáře rád apeloval, abyste byli důslední a pečlivě dbali na bezpečnost svých dat a citlivých informací, protože čím méně šancí podvodníkům dáte, tím těžší pro ně bude nám znepříjemňovat život.

Pokračovat na článek


X-Files - The Game

Nejprve pár poznámek k návodu. U většiny rozhovorů musíte vyčerpat všechny otázky, pokud není řečeno jinak, učiňte tak. Nezapomeňte, že mimo psaných otázek máte často v horní liště ikony znázorňující další problémy na pokec, většinou stačí na ně jen kliknout, ale někdy je třeba ikonou ukázat na dotazovanou osobu. Na spoustě lokací se vyskytují předměty, které si můžete prohlédnout, s případem nemají nic společného, ale je lepší na ně alespoň kliknout. Je dobré zápisky o každé stopě ve vašem palmtopu (PDA) forwardovat Skinnerovi a Shanksovi, obdržené e-maily není nutné uchovávat. Hra je i trochu nelineární, takže se může stát, že budete mít možnost něco vyřešit i jinak, než je zde psáno, ale moc často to nebude (jestli vůbec).PRVNÍ CÉDÉČKOPolicejní stanicePotkáte vašeho kolegu, Agenta Cooka. Jděte do jeho kanceláře a promluvte s ním. Vraťte se do své kanceláře a sedněte si na židli. Zazvoní telefon, zvedněte ho a jděte za svým šéfem. Promluvte se Shanksem (váš šéf) a Skinnerem. Zpátky k počítači, nalogujte se do něj - vaše jméno Craig Willmore a heslo Shiloh. Přečtěte si e-maily. Klikněte na APB a zprávu o pohřešovaných agentech odešlete. Pak si prohlédněte spis, který o Mulderovi a Scullyové máte, můžete jim zkusit zavolat na mobil, ale "překvapivě" neodpoví. Ze šuplíku vezměte pistoli, odznak a želízka. Ze stolu vezměte desky s případy, přejděte ke Cookovi, pokecejte s ním a případy mu předejte. Následuje pokec se Skinnerem. V konferenční místnosti vezměte ze skříně všechny věci (dalekohled, foťák atd.). Pomocí PDA se přesuňte do motelu Comity Inn v Everettu.DRUHÉ CÉDÉČKO1. Motel (Comity Inn)Recepční ukažte odznak a promluvte s ní. Prohledejte Mulderův pokoj (slunečnicová semínka, "noviny", kniha, desky s případem, nápoje a pozvánka do restaurace) a pak přejděte do pokoje Scullyové, kde si pokecejte se Skinnerem, koukněte na bibli a vezměte laptop (heslo známo není, kdo ho uhodne, má u mě panáka). Znova si pokecejte s recepční.2. Policejní staniceZ PDA si opište telefony a SPZ auta. Hoďte je do počítače (ING), získáte adresu. Zkuste zavolat na ta čísla plus do computer crimes. Nic moc. V konferenční místnosti promluvte se Skinnerem.3. Skladiště (Dockside Warehouse)Pomocí "paklíče" otevřete zámek a vejděte. Použijte evidence kit na krev na zemi (kousek od sudů), kulku ve sloupu (kousek od krve) a vajgl (vpravo od beden). Z místnosti, kde je Skinner, vedou schody do tmy, pomocí baterky nebo infra brýlí najděte páčidlo, kterým otevřete bedny v hlavní hale, na jejich obsah pak použijte evidence kit. Vyjděte ven zadními dveřmi. U lodi ukažte Wongovi odznak a vyzpovídejte ho. Pak se podívejte na ceduli s telefonním číslem do skladu, vraťte se ke Skinnerovi a vše s ním proberte. Venku je zaparkovaný černý sedan. Jděte k němu, mějte připravený foťák a až začne ujíždět, vyfoťte jeho SPZ.4. Policejní laboratoř (Crime lab)Odevzdejte vámi nalezené důkazy.5. Policejní staniceDo počítače si stáhněte fotky z foťáku a SPZ, spolu s telefonem skladu a Wongem prověřte. Pokecejte se Skinnerem, bude mít telefon, odejde a už ho neuvidíte. Cookovi moc neprozrazujte.6. Skladiště v nociVejděte do skladu zadními dveřmi za použití paklíče. Nasaďte si infra brýle, sledujte to, a pak prozkoumejte díru v podlaze.7. Doma (apartment)Zde není skoro nic důležitého, tak se jděte vyspat.TŘETÍ CÉDÉČKO1. SkladUkažte odznak, promluvte se strážníkem, koronerem a detektivem. Seznamte se s detektivkou Astadourian, spolupracujte s ní, bude vaši partnerkou (jen v práci). Prozkoumejte loď (prášky ve skříni, žlutá plachta), promluvte s Astou a tím chlápkem.2. TerakanLoď nejprve prohlédněte zvenku a pak i zevnitř. Dole najdete bednu s podivnou koulí, uprostřed dva lodní deníky v ruštině. Nahoře se podívejte na spálenou kabinu a otisky prstů v kajutě. Pokec s Astou, ať se postará o ty deníky. Zavolejte Johna Amise (Crime lab).3. Policejní laboratořDejte mu kouli a pokecejte s ním.4. Policejní stanicePokec s omráčeným Cookem a zjištěné zmizení laptopu ze skříně u šéfova kanclu. Vezměte telefon, nalogujte se do počítače a v Media si zjistěte vše o Tarakanu.5. TarakanPromluvte s Astou a společně se podívejte na spáleniny kabiny.6. Pitevna (Coroner's office)Pokecejte, získáte kulku a promluvíte si zase s Astou.7. Policejní laboratořPředejte novou kulku.ČTVRTÉ CÉDÉČKO1. DomaPodívejte se v počítači na nové e-maily, zaslané otisky prstů hned prověřte. Přijde nervózní Cook, řekněte mu, co chce slyšet a zeptejte se ho na ty otisky.2. Sklad v nociVlezte do kabiny, vylezte druhou stranou, koukněte na nápis (Gordon's Hauling). Zpátky dovnitř a najděte papíry z čísly RR 1121 a 82434, pak rychle spolujezdcovými dveřmi vystupte.3. DomaPrověřte čísla nově získaná z e-mailu a pak jděte spát. Probudí vás Asta. Skoukněte video, vezměte přišlé faxy, dejte jí je a znovu pokecejte.4. PitevnaPokecat.5. Gordon's HaulingPromluvit a vejít. Nejprve seberte lopatu (!), pak si prohlídněte na zemi ležící papíry. Lopatou rozbijte vlez do větrací šachty a utečte. Další pokec s Astou.6. DomaSpát.PÁTÉ CÉDÉČKO1. Policejní staniceV konferenční místnosti si o následující akci promluvte s Cookem.2. Překupnický sklad (Smol's Warehouse)Nechte se krýt od Cooka. V přízemí zastřelte tři frajery a další dva v patře. Najděte pistoli, deník a symboly na bednách. Jděte nahoru a po točitých schodech vejděte k Smolovi. Promluvte s ním a Cookem.3. Policejní laboratořProvede se balistická zkouška.4. Překupnický skladSe Smolem si znovu promluvte o té zbrani. Pak vám na mobil zavolá naštvaný Amis.5. DomaPřijde naštvaná Asta (to je den ;-) ). Zkuste ji uklidnit, pak si poslechněte vzkaz na záznamníku. V počítači zkontrolujte poštu a prověřte nové otisky, poté jděte spát.6. Sand PointOpatrně promluvte s X, dává vám speciální anti-ufounskou zbraň a pár rad. Nechte ho odejít a popovídejte si s Astou.ŠESTÉ CÉDÉČKO1. NemocniceUkažte nemocniční sestře odznak a řekněte jí jméno Scullyové a Skinnera, jinak vám ta megera nic neřekne. Vstupte do pokoje, kde konečně uvidíte Scullyovou. Nemá dobrou náladu, takže jí odpovídejte jasně a hlavně jí ukažte tu zbraň od X, jinak se neuklidní a vy z ní nic nedostanete.2. Vlaky (RR1121)Vylezte na telefonní stožár a za použití dalekohledu se rozhlédněte. Pokecejte hádejte-s-kým. Vlezte do vagónu 82434, prohlédněte to tam a pak jděte najít homelessáka. Přistupte na jeho hru a propracovávejte se k věci, jíž má u sebe (je to videokazeta, pokud vás jeho hra nebaví).3. Policejní staniceSkoukněte tu videokazetu a pomocí ING prověřte doktora z té fotografie. Napojte se na video konferenci přes internet a promluvte s Lone Gunmen. Prověřte a pošlete maily.SEDMÉ CÉDÉČKO1. Dům plukovníka Raucha (Alaska)Vejděte do domu a jděte po schodech nahoru, tam zkuste promluvit s nehybným tělem. Zatáhněte za kostlivce visícího ze stropu a vystupte po schodech nahoru. Tam najdete svázaného Muldera, za odměnu za jeho vysvobození vám toho řekne hodně. Po té se musíte vypořádat s lidmi od NSA. Buďto je oba zastřelte nebo přeskočte zábradlí a utečte do lesa (doprava a dvakrát rovně), kde se jim pak schováte.2. Základna (Base)Znova potkáte Scullyovou. Pak začněte hledat Muldera. Až na Muldera nebo Scullyovou všechny zastřelte. Nic extra neprohledávejte. Až najdete Muldera, dejte si bacha (sledujte jeho oči), nezkoušejte s ním mluvit, místo toho na Scullyovou křikněte, aby zdrhla. Najděte velkou místnost s menší skleněnou místností uprostřed. Za ní najdete Scullyovou, se kterou si promluvíte. Zmáčkněte tam čudl a vraťte se do monitorovací místnosti (bzučí to tam), kde stiskněte další čudl. Otevřete oboje dveře u skleněné místnosti, ve vedlejší místnosti zase potkáte Scullyovou. Jděte doleva, zastřelte vojáka a seberte mu klíč. Utíkejte před Mulderem skrz skleněnou místnost, do které ho zavřete. Napadne vás Cook, nic s ním nezkoušejte a jakmile to půjde, hoďte Scullyové onu special zbraň od X. Pak jen sledujte outro, vyhráli jste. Nebo ne ?

Pokračovat na článek


Možná rizika a zabezpečení prohlížeče

Nebezpečí napadení vašeho počítače nečíhá jen v elektronické poště, komunikačních programech a podobně, ale také ve vašem internetovém prohlížeči. Ovládnutí vašeho počítače prostřednictvím prohlížeče je zvlášť nebezpečné tím, že to zkrátka dlouho nepoznáte.Hackeři (lidé oplývající uměním proniknout do neproniknutelného) mohou nenápadně měnit způsob zobrazení a zobrazovaný obsah díky tomu, že získali kontrolu nad vaším internetovým prohlížečem.Jak se takovému napadení účinně bránit?Tak především hlavní je prevence. To znamená, že pokud pravidelně aktualizujete počítač nejnovějším softwarem pro zabezpečení a dodržujete pravidla bezpečného procházení internetu, riziko napadení je velmi nízké. Vaše opatrnost také můžete chránit prohlížeč před ovládnutím.Jak být opatrný?V první řadě dávejte pozor, co stahujete a instalujete do počítače. Před stažením nového softwaru do počítače se u některého typu prohlížeče zobrazí okno s upozorněním. Berte toto upozornění vážně. Nedůvěryhodné online hry a multimediální služby mohou k Free (bezplatnému) softwaru, jehož stažení je nutné pro používání daných služeb, připojit spyware a další škodlivý software. Pokud si nejste jistí naprostou bezpečností software, nestahujte ho a neinstalujte do počítače. V případě zobrazení tohoto výstražného okna s dotazem, zda chcete nainstalovat software klikněte na tlačítko Ne v případě, že nedůvěřujete plně jeho bezpečnosti a nemáte úplnou jistotu, že tento software chcete do počítače nainstalovat.Používejte nejnovější verzi internetového prohlížeče. Používáte-li aplikaci Internet Explorer, zkontrolujte, zda máte nejnovější verzi, a stáhněte a nainstalujte dodatečné aktualizace zabezpečení. Nyní je aktuální Internet Explorer 7, v Mozille Firefox je to verze 2.0.0.1Obstarejte si soupravu nástrojů na ochranu před ovládnutím, pomocí nichž lze znovu získat kontrolu nad prohlížečem a počítačem v případě ovládnutí prohlížeče. (Microsoft Windows Defender, Spybot) .Používejte aktuální antivirový program a nastavte si jej na automatické spouštění. Útoky s cílem ovládnout prohlížeč jsou v mnoha případech spojeny s viry a spywarem a právě pomocí pokročilých antivirových programů lze také odhalit a odstranit některé programy využívané při ovládnutí prohlížeče. Spyware také znemožňuje procházení určitých webových serverů, přivádí uživatele k webu stejného jména, některé verze obsahují také trojské koně. Nejznámějším představitelem tohoto typu spywaru je například CoolWebSearch . Nejdůležitější však je, abyste si upravili nastavení zabezpečení prohlížeče.Úprava nastavení zabezpečení počítačeV nabídce Nástroje klikněte na Možnosti Internetu a poté na kartu Zabezpečení.Najeďte na ikonu Internet, klikněte na tlačítko Vlastní úroveň a v políčku Obnovit rozbalte roletku a vyberte nastavení Střední. Nakonec potvrďte tlačítkem OKJako prevence je také dobré zapnout blokování automaticky otevíraných oken. Postupujte následovně:Opět vyberte Nástroje, najeďte na příkaz Možnosti Internetu a otevřete záložku Osobní údaje.V políčku Blokování automaticky otevíraných oken zaškrtněte Blokovat automaticky otevíraná okna. Poté potvrďte tlačítkem OK.Co však dělat, když už váš počítač napadený je? Nejprve byste měli vědět jak vůbec poznat, že byl váš počítač napaden. Existuje několik jasných ukazatelů, podle kterých zcela určitě zjistíte, že váš prohlížeč je někým ovládán.Mezi ty nejvíce průkazné patří zejména:Zobrazování většího množství překrývajících se automaticky otevíraných oken. ( Na obrazovce se objevuje nekonečné množství reklam.)Váš počítač pracuje pomalu. Software, který vám škodí může počítač zpomalovat.Nemůžete přejít na některé weby, především na ty se softwarem na ochranu proti spywaru a dalším softwarem pro zabezpečení.Změní se domovská stránka nebo jiná nastavení v počítači, včetně přidání odkazů na stránky, kterým byste se jinak zcela určitě vyhnuli.Pokud jste zaznamenali některý z výše uvedených ukazatelů, je pravděpodobné, že váš prohlížeč je napaden. Získejte nad ním zpět kontrolu. Nejprve se zbavte automaticky otvíraných oken.Stiskněte trojkombinaci CTRL+ALT+DEL, klikněte na tlačítko Správce úloh a poté na záložku Procesy. Vyberte položku IEXPLORE.EXE, klikněte na ní a stiskněte Ukončit proces.Díky tomu se zavřou všechny instance aplikace Internet Explorer. Poté můžete program znovu bez obav spustit a pokračovat v brouzdání internetem.Pokud se i nadále objevují signály ovládnutí webového prohlížeče, zkuste následující opatření:Nainstalujte preventivní software, např. Spybot. Stažením, instalací a spuštěním těchto programů lze identifikovat mnoho programů využívaných k ovládnutí prohlížeče.Spusťte Nástroj pro odstranění škodlivého softwaru. Tento nástroj může zachytit některý software využívaný k útokům, ale ne všechen.Ručně obnovte nastavení. Používáte-li aplikaci Internet Explorer a změnila se vaše domovská stránka, můžete v mnoha případech sami obnovit původní nastavení.Jistě již víte, že přes Nástroje, dále Možnosti Internetu a vyberete kartu Obecné.V políčku Domovská stránka zadejte požadovanou webovou adresu do řádku Adresa nebo můžete stisknout tlačítko Použít výchozí, a tím obnovíte původní nastavení výrobce. Potvrdíte jako vždy OK.Zamezte ukládání hesel. Nastavte si svůj prohlížeč tak, aby neukládal hesla lokálně na počítači. Jak jinak, než přes Nástroje, Možnosti Internetu, dále pak Obsah a nakonec Automatické dokončování. Tam zkontrolujte, že položka Uživatelská jména a hesla na formulářích není zaškrtnuta.Někdy ovšem potřebujete zabezpečit prohlížeč ne kvůli napadení, ale kvůli nevhodnosti některých webů pro vaše děti. Existují softwary, které pracují na principu Rodičovského zámku, většinou jsou součástí sad aplikací, které nabízejí i jiné funkce, jako třeba antivirovou ochranu nebo bránu firewall, například sada Norton Internet Security.Co to vlastně takový Rodičovský zámek je? Jeho funkce spočívá v tom, že se snaží blokovat přístup dětí k obsahu, který neodpovídá jejich věku. Povoluje přístup ke stránkám považovaným za neškodné, ale blokuje weby, které by mohly mít na dítě nepříznivý vliv. Jednou z nejčastěji používaných metod je filtrování podle adres URL. Software používá databázi webů klasifikovaných jako nevhodné pro děti. Tyto pravidelně aktualizované seznamy nevhodných webů jsou kategorizovány podle toho, zda je jejich obsah považován za určený pro dospělé. Je na rodičích, aby zakázali jednu nebo více kategorií webů. Při aktivaci této možnosti bude adresa každého webu vyžádaná dítětem porovnána s adresami v tomto seznamu. Všechny weby nalezené v seznamu nevhodných webů budou zablokovány a všechny ostatní budou povoleny. Funkci rodičovského zámku má automaticky začleněnu již nový prohlížeč Internet Explorer 7+ chystaný pro novou verzi operačního systému, kterým je Windows Vista.

Pokračovat na článek


Podvodné emaily – phishing

Internet a jeho služby jsou nejen nekonečnou studnicí vědomostí, zábavy a komunikace, ale také snadnou možností, jak se obohatit na cizí účet, podvodem. Máte-li alespoň jednu e-mailovou schránku, zřejmě jste již někdy dostali e-mail vybízející vás k vyplnění formuláře pro potvrzení přístupu k vašemu účtu, ať už v bance nebo na třeba na některém obchodním portálu jako je eBay. Možná vám přišlo divné, proč byste měli vyplňovat údaje o bankovním účtu v bance, se kterou jste nikdy neměli co do činění, jednalo se totiž o podvodný e-mail, tzv. phishing, tedy pokus vás nachytat.Stejně tak, jak se mezi "obyčejnými" uživateli rozšiřují možnosti využívání internetu, se na internetu vzmáhají podvodné a kriminální aktivity zaměřené právě na tyto uživatele. Jistě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že s určitým druhem internetového podvodu se už setkal každý z nás. Stačí k tomu totiž jen obyčejná emailová schránka. A je úplně jedno, jestli je to schránka, kterou jste si založili u některého z poskytovatelů zadarmo, nebo schránka, kterou vytvořil administrátor přímo na vaší doméně. Všechny se téměř okamžitě stávají terčem útoků, které všichni dobře známe pod označením spam.Jedním z nejnebezpečnějších napadení je potom takzvaný phishing. Ne že by vám nějakým způsobem poškodil data na počítači nebo způsobil jiné škody, které se týkají třeba vaší techniky. Jeho nebezpečí spočívá v něčem úplně jiném. Adresátem tohoto typu útoku jste totiž vy jako fyzické osoby a stejně tak je to i se škodou, kterou může phishing způsobit. A nejhorší na tom všem je, že mu v tom aktivně pomůžete vy sami. Pak už nezbývá nic jiného než si vyčítat svoji (nejjemněji vyjádřeno) nepozornost a lehkovážnost.Phishing je velmi sofistikovaná forma podvodu. Vychází z takzvaného sociálního inženýrství a drží se jedné myšlenky – proč získávat citlivé informace kriminální činností jako je třeba fyzická krádež údajů, když je na sebe může prozradit sám jejich uživatel. Není to sice jednoduché a ne každý na tento typ podvodu naletí. Když si ale uvědomíme, že je tento typ spamu rozesílán na miliony emailových adres po celém světě, pak je téměř stoprocentně jisté, že se někdo z příjemců nachytá. A o to právě jde.Metody a cíle phishingu jsou velmi různorodé. Jistě ještě máte v paměti takzvané "Nigerijské dopisy". O nich by se dalo říct, že jsou takovým předstupněm phishingu. Zpočátku to byly normální papírové dopisy, s rozšířením internetu potom plynule přecházely na tento modernější způsob komunikace. Nepocházely sice všechny z Nigerie, jejich odesilatelé se rekrutovali i z jiných afrických zemí, přesto se nejen u nás ujalo označení podle tohoto státu. A o co v nich šlo? O nejrůznější typy podvodů zahrnující převody peněz, nákup ropy, falešné vládní i podnikatelské smlouvy a směnky.Odesilatel většinou oslovil příjemce vymyšlenou historkou a prosil ho o nějakou službu. Typickým případem byla žádost o umožnění využití bankovního účtu příjemce pro uložení peněz z dědictví nebo obchodu. Tím by se odesilatel zbavil nutnosti platit daně a na oplátku by na účtu nechal zajímavou částku jako odměnu. Pokud někdo na takový dopis odpověděl proběhla většinou ještě další upřesňující korespondence včetně předání čísla účtu, která končila nutností zaplacení zálohy na nepředvídatelné výdaje. Pokud příjemce zaplatil, bylo tato platba to poslední, co se o svém "partnerovi" dozvěděl. Pokud si myslíte, že tak naivní lidé se nemohli najít, mýlíte se. Nesmíte zapomenout, že s touto formou podvodu neměl v té době skoro nikdo žádné zkušenosti a tak lidí, kteří za tuto zkušenost zaplatili bylo poměrně hodně.I dnešní podvodné dopisy a emaily vychází ze stejných praktik. Většinou od vás sice nepožadují žádnou platbu (přece jen jsou lidé v tomto ohledu již opatrnější), nejsou ale o nic méně nebezpečné. To, co po vás chtějí je vyzrazení citlivých údajů pomocí kterých si vaše peníze mohou získat bez vašeho vědomí. Jedná se především o přístupové údaje na vaše bankovní konta, údaje o pojištění nebo jiné citlivé údaje. Emailová zpráva se tváří jakoby pocházela ze zcela spolehlivého zdroje. Může to být email od "vaší" banky, z platebního portálu který používáte nebo z aukčního serveru, přes který nakupujete levnější zboží a na kterém máte tyto údaje také uloženy. Nemusím snad mluvit o tom, že z těchto zdrojů nepocházejí. Při bližší kontrole zjistíte, že odesilatelem není ta instituce, za kterou se vydává, že emailová adresa je jiná. Jedná se přitom třeba o přehození jednoho písmena v adrese nebo o použití velmi podobného jména, které na první pohled vypadá věrohodně.A jak se snaží tyto údaje od vás získat? Forem je mnoho. Jedná se o žádosti na ověření vašeho bankovního účtu, o nátlak typu "Pokud neodpovíte do x hodin, bude váš účet zrušen" nebo o nabídku otevření nového účtu kliknutím na odkaz umístěný v emailu, který vede k vyplnění formuláře právě s citlivými údaji a jeho odeslání. Je to prostě psychologický boj. Měli byste ale vědět, že žádná seriozní instituce tyto záležitosti neřeší prostřednictvím emailu. I to se pravděpodobně v budoucnosti po rozšíření elektronického podpisu změní, v současnosti buďte ale velmi opatrní. Zdá-li se vám nějaký email podezřelý, bez milosti jej smažte, neodpovídejte na něj. Prostě nijak nereagujte. Pokud ale přece jenom váháte, kontaktujte nejdříve instituci od které email "pochází" telefonicky. V 99,9 % případů zjistíte, že se jedná o podvod.Setkal jsem se už s názorem, že nám v Česku se nemůže nic stát protože podvodné emaily jsou téměř stoprocentně psané anglicky a my přece v žádné zahraniční bance konto nemáme. To je ale velký omyl. Objevily se totiž už první vlaštovky ve formě česky psaného phishingu snažící se vylákat informace například od klientů CitiBank. Po kliknutí na odkaz v emailu se zákazníci sice dostali na pravou internetovou stránku této banky, zároveň se ale otevřelo další okno, ve kterém měli zadat a ověřit svoje údaje.S rozšířením internetového obchodu vzniklo také mnoho portálů zabývajících se prodejem zboží (Amazon, Ebay), prováděním plateb po internetu (PayPal) a bezhotovostním posíláním peněz (Western Union), které také používáme. Všude tam jsou také uloženy naše údaje týkající se třeba používaných platebních karet. Se všemi těmito institucemi jsme pouze v elektronickém styku a proto i potvrzování údajů probíhá touto cestou. I tady je tedy více než kde jinde potřeba být si před jakýmkoliv předání údajů naprosto jistí, že opravdu komunikujeme s danou institucí.A rada na závěr? Neodpovídat, neotvírat, nevyplňovat, neodesílat, smazat (až na výjimky, které jsem popsal). I když si nejste stoprocentně jistí. Odeslání citlivých údajů vám totiž s největší pravděpodobností zajistí vyprázdnění vašeho bankovního konta. 

Pokračovat na článek


Jak se bránit napadení

V tomto článku se podíváme na základní informace o tom, jak zabezpečit svůj počítač, a jaká pravidla dodržovat při jeho používání, abyste se nestali obětí viru nebo jiného škodlivého softwaru a nepřišli o svá data či osobní údaje.Ať už máte právě koupený počítač, nebo jej už delší dobu používáte, jistě máte zájem na tom, aby byl možná co nejvíce chráněný proti napadení počítačovým virem. Říkáte si ale jak toho dosáhnout? Řešení se nabízí více, ale ne všechna jsou vždy vhodná a účinná. V tomto článku se dozvíte základní informace o tom, jak svůj počítač chránit. Jak už to bývá, nic není úplně zadarmo, ale bezpečnost vašich dat je věc, na které se rozhodně šetřit nevyplatí. Stačí jeden šikovný útok a hned můžete mít způsobenou škodu vyšší, než cenu za kterou mohlo být vaše PC zabezpečeno. Takže záleží pouze na vás, jestli necháte svá data v nebezpečí a nebo se raději zaměříte na jejich bezpečnost.Aktualizace operačního systémuPrvním důležitým krokem je udržovat operační systém aktuální. To znamená stahovat a instalovat aktualizace a záplaty vydávané pro váš operační systém. Řadu z vás určitě napadne otázka, k čemu vůbec aktualizace systému jsou? Odpověď je velmi jednoduchá. Pouze pokud budete mít vždy systém aktuální, budete chráněni před napadením, protože autoři virů a jim podobných škodlivých programů, neustále vymýšlejí nové postupy a nové cesty jak dostat svůj výtvor do vašeho PC a to nejlépe tak, abyste o tom neměli tušení. A proto je nutno jim tyto cesty a stále zavírat a postupy blokovat. A to se děje právě pomocí aktualizací vašeho systému. Jak tedy nejlépe (nejjednodušeji) udržovat systém aktuální? Aktualizace operačního systému umožňuje stáhnout každý výrobce ze svých stránek. Moderní operační systémy již umí aktualizace stahovat samy, uživatel musí nanejvýš na výzvu potvrdit instalaci nově stažené aktualizace. Automatické aktualizace zvládají jak Microsoft Windows XP, tak některé distribuce Linuxu a samozřejmě i Mac OS. A nezapomeňte ani na legálnost operačního systému. Pokud nemáte operační systém legální, nemusí být možné stáhnout všechny aktualizace pro tento systém, i když bezpečnostních záplat se to (zatím) netýká.FirewallAni pokud udržujete váš operační systém aktualizovaný, to bohužel k naprosté bezpečnosti dat nestačí. Dalším velmi vhodný krokem je používání Firewallu. Ale co je to firewall a k čemu je vůbec dobrý? Firewall v doslovném překladu znamená ohnivá hradba, ale častěji se překládá jako bezpečnostní brána. Jedná se o software, ale může to být i samostatné zařízení, které odděluje váš počítač nebo vaši síť od okolí. Veškerá komunikace je možná pouze podle předem stanovených pravidel a uživatel takovou komunikace musí povolit. Firewall je nejúčinnější zejména proti útokům zaměřených proti odesílání nepovolených dat, nebo přijímání takových dat, o které nestojíte.Z hlediska materiálního existují dva druhy firewallů. A to softwarový a hardwarový. Hardwarový firewall je vhodnější použít pro počítačovou síť, chrání celou síť před útoky zvenčí a odpadají nároky na konfiguraci jednotlivých stanic (správce sítě má jednoduší práci a vyšší kontrolu). Jedná se o zařízení, které monitoruje veškeré dění uvnitř sítě a také komunikaci mezi sítí a okolím. Hardwarový firewall má vyšší pořizovací náklady než softwarový, ale zase pro velkou počítačovou síť je vhodnější. Softwarový firewall je normální program, který si nainstalujete. Pak již se sám spouští automaticky po startu operačního systému a běží na pozadí. Tento program sleduje veškerou činnost na počítači a pokud se objeví něco, co není v souladu s pravidly, která jsou nastavena, tak se ihned zeptá, zda je možné akci povolit, nebo automaticky blokuje, vše záleží na tom jak si sami firewall nastavíte. A také zde je nutnost včas aktualizovat na novější a výkonnější verzi. Softwarový firewall obsahuje i operační systém Microsoft Windows a pro většinu uživatelů je plně postačující. Existují ale i jiné softwarové firewally od různých výrobců, které se snaží nabízet rozšířené možnosti pro náročnější uživatele. Zde jsou ty nejznámější s odkazy na stránky výrobců.Sygate Personal Firewall – zdarmaSunbelt Kerio Personal Firewall – zdarma v omezené verziZoneAlarm - zdarmaTiny Firewall – placenýAntivirDalším krokem je výběr a nainstalování vhodného antivirového programu. Antivirový program se podobně jako firewall spouští automaticky při startu operačního systému a běží na pozadí. Program sleduje veškerou činnost vašeho počítače, kterou provádí s daty. Ale jak může být vir odhalen? Antivirový program používá současně několik metod na to, aby našel škodlivý program a následně jej odstranil. Nejčastěji používá tyto 4 základní metody – porovnávání s vlastní databází virů, heuristická analýza, test integrity, rezidentní sledování. Ani zde nesmíte zapomenout na pravidelné a aktualizace. Většinou se databáze s informacemi o virech aktualizuje automaticky každý den. Také v tomto případě je na trhu několik antivirových programů, zde je malý seznam.Alwil avast! home edition - zdarma (pro domácí použití)Grisoft AVG Anti-Virus plus Firewall - zdarma (pro domácí použití)Eset NOD32 Antivirus SystémNorton Internet Security - antivir, firewall a anti-spyware v jednom balíkuKaspersky AntivirusAnti-spywareTaké by bylo dobré, abyste nezapomněli na Spyware. Jsou to jednoduché špionážní programy, které shromažďují informace o uživatelích počítače a po té je odesílají na předem určené místo. To se samozřejmě děje bez vašeho vědomí. Takže abyste tomuto zabránili je nutné mít nainstalovaný anti-spyware. Tyto programy se zaměřují ne vyhledávání a likvidaci a těchto špionážních programů. Anti-spyware porovnává soubory se svou databází, která se pravidelně aktualizuje od výrobce. Opět je nabíeno několik anti-spyware programů, které jsou vhodné, zde je přehled těch nejpoužívanějších.Ad-aware SE - zdarmaSpyware Doktor - placenýAdvanced Spyware Remover - zdarmaSpyRemover - placenýAnti-spamJeště byste neměli opomenout nějaký program, který má označení antispam. Ten se zabývá odstraňováním spamu, tedy nevyžádané pošty. Nejčastěji se jedná o různé komerční nabídky. I zde je možno si vybrat z řady programů.Spybot - Search & Destroy - zdarmaSpam Agent - placenýSpamNet - zdarmaSpam Killer - zdarmaObezřetnost předevšímSebelepší antivir ani firewall vás neochrání před sebou samými. Stále ještě spousta uživatelů bez rozmyslu kliká na lákavě vypadající odkazy, potvrzuje výstražné informace bez čtení a otevírá přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů, navíc klidně psaných v angličtině, které nerozumějí. Vždy, než otevřete stránku, spustíte soubor, potvrdíte dialogové okno, zamyslete se nad tím, zda víte, co vlastně děláte a co od této akce očekáváte. Relativně bezpečné se může zdát prohlížení webových stránek, ale i tady je potřeba být ve střehu, zvláště na stránkách, na kterých jste poprvé a dvojnásob, pokud se jedná o stránky s ne úplně seriozním obsahem. Pro správné zobrazení obsahu některých webových stránek je nutné nainstalovat do prohlížeče tzv. plugin (rozšíření, např. přehrávač flashových animací). Na tom není ve své podstatě nic špatného, musíte si však být jisti, že se jedná o neškodný software.Rozhodně se vyplatí dvakrát číst a jednou kliknout. Antivirový program se vás sice snaží ochránit i v těchto případech, ale tvůrci virů jsou vždy o krok napřed, a tak i vám se může stát, že se jako jedni z prvních stanete obětí nového viru. Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte někoho zkušenějšího, to platí hlavně v případě e-mailových příloh a spouštění souborů. Vaše data a osobní údaje jsou to nejcennější, co máte, navíc jsou mnohdy nenahraditelné, opatrnost se proto určitě vyplatí.Věřím, že jste si po přečtení tohoto článku udělali alespoň nějaký obrázek o tom jak ochránit svůj počítač proti napadení, nebo zneužití někým dalším.

Pokračovat na článek


Nejstahovanější aplikace v historii serveru Stahuj.cz

Internet a stahování, to jsou pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří. Stahují se obrázky, videa, hudba a samozřejmě také programy. A na to, které programy jsou internetovými stahovači nejoblíbenější, se podíváme v tomto článku. Poslouží nám k tomu žebříček serveru Stahuj.cz za celou jeho historii.Daemon ToolsNa absolutní špici historicky nejstahovanějších programů se podle evidence serveru Stahuj.cz umístil emulátor virtuálních CD a DVD mechanik s názvem Daemon Tools. Tento software, který má na svědomí firma Duplex Secure už drahnou dobu zpříjemňuje život téměř každému uživateli počítače, který pracuje s image soubory.Když už je o nich řeč, musím pro pořádek uvést konkrétní typy imagů, které Daemon Tools podporuje. Jsou to tedy: cue/bin, iso, ccd (CloneCD), bwt (Blindwrite), mds (Media Descriptor File), cdi (Discjuggler), nrg (Nero), pdi (Instant CD/DVD), b5t (BlindWrite 5).Daemon se zobrazuje dole na liště vedle hodin a díky jeho jednoduchosti je práce s ním učiněnou hračkou. Naráz dokáže emulovat až čtyři virtuální mechaniky a to už je slušné číslo. Pokud jste v tomto oboru neznalí a ptáte se, co to vlastně onen image soubor je, tak jenom v kostce doplním, že image je jakýsi obraz CD, nebo DVD média, který je uložený ve formě jednoho souboru na pevném disku. Tvorba image už v dnešní době není problém pro žádný vypalovací software, a proto vám nic nebrání v tom, abyste si svoje za draho pořízené originální CD a DVD nosiče mohli zálohovat, jak ostatně povoluje autorský zákon. Pro úplnost ještě poznamenávám, že v současnosti je k dostání i PRO verze tohoto softwaru, která je ovšem oproti jejímu freewarovému bratříčkovi zpoplatněna.Codec pack All in oneJe tomu už poměrně, dávno, co se začaly pro komprimování videa používat kodeky, které byly a jsou schopné rapidně zmenšit velikost videosouboru, a přitom nikterak zásadně nezhoršit jeho kvalitu. Když tento kodekový trend začínal, tak bylo poměrně obtížné rozběhnout všechna videa, protože ne všechna používala stejný kodek. Pak nastávaly situace, kdy vám místo obrazu běhaly přes monitor rozličné čáry a nebo pro změnu nešel zvuk. Se skvělým nápadem proto přišli tvůrci kodekového balíku All in one, kteří do jedné instalačky zařadili ty nejdůležitější audio i video kodeky. V současné aktuální verzi All in one codec packu najdete tyto dekodéry: Dekodér pro DivX 6.1.1Dekodér pro XviD Koepi's 1.1Dekodér pro DivX, XviD - FFDShow 17.02.2005 alphaDekodér pro MPEG2 2.0.0.0Dekodér pro titulky g400 2.83Dekodér pro titulky DVobSub (Win9x, Win2k a WinXP) 2.23, 2.33Dekodér pro OGG Vorbis 0.9.9.5Dekodér pro AC3 1.01a RC5Morgan Multimedia Stream Switcher 0.99ßBsplayerUrčitě se vám taky někdy stalo, že jste si chtěli pustit nějaký nestandardní video soubor a MediaPlayer od Microsoftu se na to moc vesele netvářil. Možná proto by bylo dobré sáhnout po nějakém alternativním přehrávači, který zvládne přehrát i ty „obtížnější“, či chcete-li méně standardní video formáty. A právě takovou hodně rozumnou alternativou (ne-li plnohodnotnou náhradou) je prográmek BSplayer. Tento soft podporuje celou řadu speciálních funkcí, jako umístění titulků libovolně po obrazovce, jejich vyhlazení, plně nastavitelné klávesové zkratky, skiny, equalizér, posouvání titulků a jiné drobnosti. Navíc zde najdete i rozšířené nastavení zvuku a podporu nejnovější verze DivX formátu. Bsplayer je ke stažení zcela zdarma, ale existuje i jeho PRO verze, která je placená a obsahuje další spoustu nových a užitečných funkcí.Adobe readerPokud trochu více používáte počítač v kombinaci s internetem, tak jste už jistojistě narazili na dokument s příponou PDF. Počítačového laika možná překvapí nekompatibilnost této přípony se standardní kancelářskou výbavou počítače v podobě Microsoft Office, nicméně oko zkušenějšího uživatele už tento druh dokumentu dokáže bez nejmenšího problému přiřadit programu Acrobat Reader od softwarového giganta Adobe. Momentálně se aktuální verze programu vyšplhala až na osmičku a na oficiálních stránkách si můžete koupit standardní, nebo profi verzi, která se dá pořídit za krásných 449 dolarů:-). Novinkou je ale tzv. Adobe Acrobat 3D, který podle slov autorů umí pracovat například s CAD soubory a vytvářet tak 3D kompozice. Cena této verze Acrobata stojí 995 $. Do našich statistik ale samozřejmě patří verze Acrobat Reader, která je zcela zdarma.CCleanerCCleaner je velmi zajímavý a užitečný nástroj, který slouží pro optimalizaci operačního systému. Nejen, že si dokáže poradit se zbytečnými položkami ve vašich registrech, ale zároveň vás dokáže zbavit špíny po programech k běžnému užívání, což má zpravidla za následek uvolnění slušného množství místa na disku. Určitě už se vám totiž taky stalo, že se vám čas od času ztratilo nějaké to „gigo“:-). No a právě díky CCleneru můžete svého vrnícího miláčka podrobit kompletnímu bezbolestné diagnostice, která je poskytována zcela zdarma.Změny poslední verze:Kompletně přepracováno v C++Rychlejší analyzování a čištěníPortable - možnost spouštět z USBPřepracované uživatelské rozhraníA mnoho dalšíhoAvast HomeO českém antivirovém programu od firmy Alwil software jsem toho na těchto stránkách napsal už opravdu hodně a nechtěl bych pravidelné čtenáře nudit stále stejnými otřepanými frázemi, takže bych spíše odkázal na článek o desítce nejstahovanějších antivirů podle serveru stahuj. Pro úplnost ale uvádím seznam novinek a změn freewarové Home edice, které přináší její nejaktuálnější verze 4.7.1029:změny v infrastruktuře testovacího jádra, přinášející vyšší detekční schopnostiopravena chyba, která se občas projevovala až pádem avast screen-saveru při jeho spouštěníopraveny problémy SIS a CAB unpackerů s některými poškozenými souboryStandardní Štít: opraven drobný únik paměti na Windows VistaStandardní Štít: opraveno přesouvání zavirovaných souborů do truhly na Windows VistaStandardní Stít: implicitní výjimky z testování se nyní nevztahují na spouštění (jsou platné pouze pro čtení/zápis souborů)přidány další "installer" unpackerypřidány další Win32 executable unpackery (Enigma atd.)při NTLM proxy autorizaci (na ISA Server) je nyní možnost specifikovat konkrétní účet, pod kterým služba avastu aktualizaci provedepřidána arabská jazyková verzeAd-AwarePokud jste nikdy neslyšeli o užitečné aplikaci jménem Ad-aware, tak vězte, že je to momentálně jeden z nejpoužívanějších programů (ne-li nejpoužívanější) na ochranu a kontrolu před nebezpečnými škůdci, kteří v současnosti trápí nejednoho uživatele virtuální dálnice jménem internet. A tímto otravným hmyzem není nikdo jiný, než spyware. Ad-aware v současnosti vyšel opět v inovované verzi, která přináší zcela nové jádro s vyšším výkonem. Nabídka funkcí byla rozšířena a důraz byl kladen především na intuitivnost ovládání. Vylepšení doznala také funkce Ad-Watch která teď aktivně sleduje vaší práci na internetu, registry, či paměť počítače a v případě nebezpečí eliminuje útok škodlivého kódu již v prvopočátku. Verze pro nekomerční použití je ke stažení zcela zdarma a právě proto jde o nejstahovanější program na obranu proti spywaru. Nová verze 2007 také přináší znatelně rychlejší kontroly disku a menší spotřebu systémových prostředků u komponenty Ad-watch.Alcohol 120%Tento netradičně pojmenovaný vypalovací software už na počítačové scéně existuje relativně dlouho a myslím, že ho není potřeba dlouze představovat, protože velmi úspěšně alternuje Nero Burning Romu.Alkohol je tedy jednak program na vypalování CD a DVD, ale v neposlední řadě funguje také jako emulátor virtuálních CD a DVD mechanik, kterých dokáže simulovat současně až 31. Navíc si umí poradit i se soubory typu CUE, BIN, IMG a podobně, takže už odpadají starosti o drahá originální optická média, která nyní s klidem nechejte ve skříni, protože vše můžete mít pohodlně uložené na disku a emulovat přes Alkohol 120%. Ke stažení je standardně 30ti denní demo a cena za plnou verzi se pohybuje kolem 850 Kč.Bitcomet & AzureusJak jistě vidíte, tak na devátém a desátém místě se umístily dva torrentové klienty, jmenovitě Bitcomet a Azureus. Torrentové manažery se standartně používají na tzv. peer-2-peer výměnu, čili na sdílení a stahování souborů v tzv. torrentovém formátu. Pokud jste se nikdy se slovem torrent nesetkali, nebo jen nevíte, co znamená, tak bych si ho dovolil definovat.Torrent je v podstatě takový malý soubor o velikosti několika jednotek, desítek, či stovek kb (v závislosti na přenášeném objemu dat), který v sobě obsahuje informaci o umístění onoho konkrétního datového balíku. Samotné stahování pak funguje na bázi peer-2-peer a rychlost tohoto stahování ovlivňují tzv. seeders a leechers. Každý torrentový soubor má tzv. zdraví, které je ovlivněno právě těmito dvěma typy uživatelů. Zatímco seeders („sdíleči“) aktivně sdílí 100% konkrétních souborů, tak leechers („stahovači“) ona konkrétní data stahují jednak od těch, co mají ony soubory stažené, ale zároveň stahují i od lidí, kteří už mají nějakou část na disku staženou. Torrentové stahování tedy funguje na systému, kdy každý „tahá“ od každého, což je rozdíl například oproti DC++, kde stahujete většinou od konkrétního uživatele.A nyní už podrobná specifikace těchto dvou torrentových klientů ze serveru Stahuj.cz:BitcometBitComet je peer-2-peer program na sdílení a stahování souborů přes sít Bittorrent, což je asi nejpopulárnější p2p protokol, vytvořený pro vysokorychlostní distribuci souborů v řádu 100MB či jednotek GB.Program je velice účinný, čistý, rychlý a jednoduchý na používání Bittorrent klient. BitComet podporuje současně probíhající stahování, frontu stahování, výběr stahování přes torrent package, rychlý přehled, chat, virtuální paměť na hard disku, omezovače rychlosti stahování, mapování portů, proxy, IP filtr a další.Azureus VuzeAzareus je další z řady BitTorrent klientů, který nabízí velmi přehledné uživatelské prostředí. Ihned po instalaci se spustí jednoduchý průvodce nastavením, program se integruje do prohlížeče a po stažení ".torrent" meta-souboru se zahájí stahování.Program celou dobu přehledně informuje o stavu stažení, důvodech potíží, atd. Azareus podporuje stahování více souborů současně a průběh všech stahování zobrazuje v přehledném výpisu.Pro správnou funkci programu potřebujete mít nainstalované Java prostředí (J2RE). Program je z velké části přeložen do češtiny.Nová verze Azureus Vuze navíc nabízí stahování a sdílení videí, trailerů, HD ukázek filmů atd.

Pokračovat na článek


Internetové úložny dat na českém internetu

Pokud vás obsahově zaujal článek mého kolegy Lukáše Žídka z listopadu minulého roku, který nesl název Internetové úložny dat, tak byste měli zpozornět i tentokrát, jelikož se tímto tématem budeme zabývat opět a to tím způsobem, že si představíme další tři servery, každý z nich český a každý z nich něčím zajímavý.Na úvod mi dovolte uvést něco málo k praktičnosti využití těchto internetových úschoven, protože nevysvětlit ke konkrétní službě účel jejího využití, přestože tento článek navazuje na jeden již vydaný, by byla asi chyba.Určitě už se vám někdy stalo, že vám začal blbnout počítač a vy jste tak nějak v kostech cítili, že Windows na tom není nejlépe a že budete muset chtě nechtě přistoupit k formátování disku. Ale co teď, když zrovna nemám po ruce externí disk, nebo nějaké objemné médium? Ano, samozřejmě je nasnadě nejjednodušší varianta a to taková, že si svoje data můžete vypálit na DVD média, ale pro tentokrát vynechejme všechna kdyby a vezměme internetové úložny dat jako jakousi alternativu k onomu zběsilému pálení.Další možností, pro kterou byly internetové úložny primárně vytvořeny a pro kterou se dají využít spíše, je situace, kdy se potřebujete se svými přáteli, nebo kolegy podělit o určitá data. Dnes je relativní trend při rychlých digitálních linkách všechno si takříkajíc za pochodu měnit prostřednictvím ICQ, nebo třeba Skype, ale tohle není ani bezpečná, ani ideální varianta. Jednak jste omezeni svým uploadem a příjemcovým downloadem, takže se může stát, že vy budete mít upload 10M, ale váš kamarád bude stahovat jen rychlostí 50kb/s a při pomyšlení na posílání několika set megabajtů například v podobě fotek je to dost děsivá záležitost. Navíc se i může stát, že když budete přes nějakého takového klienta soubory posílat, tak můžete mít kraťounký výpadek a odesílání může začít nanovo.Přesně v takovýchto situacích vstupují do hry internetové úložny dat, které jednak dokáží pracovat s mnohem většími soubory, než třeba moderní velkokapacitní e-maily, ale za další jsou pro práci s velkými soubory primárně stvořeny. Ještě je třeba podotknout, že po úspěšném nahrání souboru na příslušný server se vám vygeneruje unikátní link, nebo chcete – li odkaz, po jehož zadání do webového prohlížeče budete přesměrováni přímo na stažení konkrétního souboru. Dost ale už bylo nudných a obšírných teoretičností, pojďme si říci něco málo o trojici velmi zajímavých českých datových úschoven…ULOŽ.TOServer Ulož.to, který byl spuštěn v květnu letošního roku, si za dobu své existence vysloužil přezdívku český Rapidshare. Že nerozumíte, co to má znamenat? Hned vám to vysvětlím. Rapidhare.de je jakýmsi průkopníkem a legendou zároveň, který rozvinul koncepci internetových úschoven. Lidé ho používají nejčastěji, protože je nejspolehlivějším, ale hlavně – je bez omezení co do uploadu a downloadu. Tato neomezenost má ale jistá úskalí v tom smyslu, že není tak úplně zdarma. Po každém staženém souboru vypočítá server pro vaši IP adresu dobu, po kterou nebudete moci z Rapidshare stahovat a která je odvislá od velikosti právě staženého souboru. Rovněž nemůžete stahovat více souborů zároveň, ale tyto restrikce jsou všechny pouze v rámci tzv. „Free“ účtu, který je zdarma a ze kterého mohou stahovat všichni i bez nutnosti registrace. Pokud si zaplatíte za účet na Rapidsharu, tak můžete okamžitě začít využívat všech výše zmíněných výhod, které tento server nabízí. Možná si teď říkáte, proč to všechno píšu, ale důvod je takový, že Ulož.to je skutečně takovou hezkou českou obdobou Rapidsharu a všechna jeho negativa prozatím nechává v ústraní. To znamená, že rychlost uploadu i downloadu je neomezená, nejsou zde čekací lhůty a můžete stahovat několik souborů naráz. Velkou výhodou je navíc možnost uploadu až 300 MB souborů, zatímco Rapidshare dovoluje pouze přílohy třikrát menší.Při přidávání, respektive uploadování souborů stačí dát pouze „procházet“, vybrat příslušný soubor z vašeho disku a následně zvolit možnost „uložit soubor/y“. Pokud byste chtěli ukládat více souborů a nakonec by se ukázalo, že jste je zvolili špatně, poslouží funkce „vyčistit formulář“.Na tomto obrázku můžete vidět průběh uploadování souboru. Všechno je naprosto přehledně znázorněno, a tak budete mít při svém nahrávání na internet o sebemenším postupu dokonalý přehled. Statistika zobrazuje průběh uploadu v procentech, dále počet souborů, jejich velikost, přenosový čas a rychlost přenosu…LETECKÁ POŠTA.CZLetecká pošta je server, který bych označil za takovou zlatou střední cestu. Její velikou předností je kromě jiného naprostá jednoduchost, až strohost úvodních stránek, ale jak by normálně bylo titulování něčeho slovem „strohý“ hanlivé, tak v tomto případě to tak rozhodně myšleno není, protože tato „strohost“ je jednoznačným plus. Člověka při práci se serverem nerozptyluje spousta odkazů a jiných zbytečností a může se tak lépe věnovat své práci. Leteckou poštu také musím pochválit za to, že pokud zrovna není přetížená, což díkybohu nebývá často, tak má skutečně slušnou rychlost downloadu a nemusíte se bát, že byste čekali několik let na to, než se vám stáhne jeden soubor.Velikost jednotlivých souborů, které můžete na server nahrát je stanovena na 161 MB, což je podle mě postačující, protože stahovat třeba 300 MB soubor z jakéhokoliv serveru, který je přetížený je téměř zbytečná věc, protože se vám pravděpodobně ani nestáhne. Abych to ještě upřesnil, tak velikost 161 MB je souhrnná a je určena pro všechny soubory, které v jeden moment uploadujete, ale velkou výhodou je, že jich můžete najednou uploadovat kolik chcete.Na tomto obrázku se vám naskýtá pohled na strohou „progress line“, která znázorňuje jak daleko od vytouženého cíle se nacházíte. Oproti Ulož.to je to docela změna a pár informativních kolonek by určitě neškodilo.NAHRAJ.CZNahraj.cz je z těchto tří publikovaných serverem nejstarším, ale i přes to, že bývá dost často přetížený ho mám rád. Jeho velkou devízou je totiž fakt, že soubory na tomto serveru vydrží opravdu velmi dlouho a nestane se, jako na letecké poště, že by vám je po měsíci smazali. To by tedy bylo zhruba tak všechno o tomto server a já jenom doplním, že velikostní upload limit na serveru Nahraj.cz je 250 MB.Server Nahraj.cz má pro uploadování připraven přehledný formulář, kde kromě cesty ke konkrétnímu souboru můžete vyplnit i popisek pro příjemce, aby se při stahování více souborů ve všem lépe orientoval.Samotný proces nahrávání souboru. Při nahrávání vám vyskočí samostatné okno, což je rozdíl oproti ostatním serverů, ale to uvádím spíše jen pro zajímavost a pro úplnost, jelikož to není nic důležitého.Na závěr tohoto druhého dílu o internetových úložnách a úschovnách dat mi ještě dovolte představit velmi zajímavou aplikaci, která se jmenuje Universal Share Downloader a která má přímé využití ve spojitosti s některými úschovnami. Proč? Inu, může se vám stát, že vám kamarád na některý takovýto server nahraje video z dovolené, které bude rozděleno dejme tomu do 15ti souborů po 100MB. Určitě se ale nebudete chtít zdržovat s tím, že budete každý link poctivě zadávat do prohlížeče a následně stahovat. To byste se příliš zdržovali, a proto je moudré využít služeb freewarového prográmku Universal Share Downloader. Tato aplikace má v sobě zakomponované ovládací protokoly pro různé druhy těchto serverů a kromě nejznámějších, jako Rapidshare, Megaupload, nebo Uploaded disponuje protokoly i některých českých serverů, například právě Nahraj.cz. Třeba takovou leteckou poštu tam zatím nenajdete, ale když si budete pravidelně stahovat aktualizace, tak se tohoto rozšíření třeba časem dočkáte. A jak to celé funguje? Úplně jednoduše…Pomocí tlačítka „plus +“ se vám otevře přehledná tabulka, do které nakopírujete příslušné odkazy a dáte potvrdit výběr. Program okamžitě začne stahovat a neustále vás informuje o tom, co právě stahuje a jak je s tím daleko. Když se stane, že je některý server přetížený, tak to zkouší v určitých časových intervalech do té doby, než se mu konkrétní soubor povede stáhnout, respektive dočasně nestažitelný soubor přeskočí a stáhne následující. U serverů, kde ke stažení musíte zadat autorizační kód si ale moc nepomůžete, protože vás program k jeho zadání stejně vyzve. Jinak je to ale záležitost k nezaplacení a mohu ji vřele doporučit všem, kteří s internetovými úložnami dat pracují častěji.

Pokračovat na článek


RSS – aneb nenechte si ujít žádnou novinku

Určitě máte několik oblíbených webových stránek, které pravidelně navštěvujete, nebo se i aktivně účastníte diskuzí a odborných fór. Pak se v průběhu dne na stránky několikrát vracíte zkontrolovat, jestli se objevila nějaká novinka nebo jestli někdo reagoval na váš příspěvek. Tento způsob čtení webu je poměrně neefektivní a zabírá zbytečně mnoho času. Přitom existuje elegantní řešení, které se skrývá za tajemnou zkratkou RSS a nově ATOM.Co je RSS a ATOM?Abyste nemuseli opakovaně navštěvovat stránku a aby vám neunikla žádná novinka, byla vyvinutá technologie RSS (neboli RSS kanály). Je to vlastně soubor z rodiny formátu XML, který shrnuje všechny nové články a příspěvky na daném webu. Tyto soubory dokážou číst specializované programy – RSS čtečky, které také pravidelně kontrolují, jestli se na vámi sledovaných stránkách něco změnilo.V RSS čtečce pak vidíte buď jen titulky nových zpráv, častěji však jsou doplněny krátkým popisem zprávy a odkazem na článek nebo novinku. Neustále máte přehled o dění na webu nebo fóru, bez toho abyste museli několikrát denně složitě brouzdat po webových stránkách.Atom je novějším formátem než RSS, ale nepřináší žádnou revoluci, pouze opravuje některé nedostatky RSS. Nicméně téměř všechny RSS čtečky dokážou zpracovat jak RSS, tak i Atom formát.Jak na RSS a Atom?RSS můžete využívat snadněji než by se mohlo zdát. Přitom dokonce nemusíte instalovat žádnou speciální RSS čtečku, protože moderní webové prohlížeče RSS čtečku obsahují, nebo existují pluginy, díky kterých se prohlížeč naučí RSS zpracovávat.Uživatelé nejrozšířenějšího prohlížeče Internet Explorer museli donedávna RSS oželet, ale IE ve verzi s pořadovým číslem 7 již dokáže některé RSS kanály zpracovat. Bohužel s některými RSS kanály stále nedokáže spolupracovat.Pokud dáváte přednost alternativnímu prohlížeči Firefox, tak i ten dokáže zpracovat RSS. Navíc pro něj existuje výborné rozšíření Sage, které do Firefoxu přinese opravdu špičkovou RSS čtečku. Samotné rozšíření Sage si můžete stáhnout na domovských stránkách projektu. K dispozici jsou i různé styly vzhledu zobrazení přehledu novinek. Jde o klasické CSS styly, takže si je můžete vytvořit nebo upravit sami. Pokud nejste natolik pokročilí v CSS, můžete si vybrat z mnoha vzhledů přímo na domovských stránkách Sage.Thunderbird e-mailový bratříček Firefoxu si také hravě poradí s novinkami pomocí RSS. Při přidávání účtu stačí vybrat možnost "Účet pro RSS kanály".. Novinky z RSS kanálů se vám pak budou zobrazovat podobně jako emailové zprávy a také podobně s nimi můžete nakládat a dále zpracovávat.Vyberete správný typ účtu a novinky na webových stránkách zpracuje i Thunderbird.Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Operu. Podpora RSS je u toho propracovaného prohlížeče samozřejmostí. Jednoduše přidáváte další a další RSS kanály vašich nejoblíbenějších webů pouhým kliknutím na ikonu RSS v URL řádku. Novinky jsou tak stále po ruce.Pokud vám nevyhovuje ani jedno předešlé řešení, pak můžete sáhnout po samostatném programu, který umožňuje sledování RSS - RSS čtečce. Na výběr je velká paleta čteček s různými funkcemi, takže si každý najde nástroj přesně podle svých požadavků a navíc je většina RSS čteček k dispozici zdarma.RSS Point vs. Feedreader - propracovanost vs. jednoduchostProgramová čtečka RSS Point je představitelem komplexní a propracované čtečky, která nabízí uživatelům velké možnosti nastavení a pokročilé filtrování a třídění novinek podle různých kategorií. Na rozdíl tomu Feedreader je RSS čtečka, která vyniká svou jednoduchostí a přehledností.Vzhled obou programů je velice podobný. V levém panelu vidíte odebírané kanály. Zvýrazněny jsou ty, ve kterých jsou nějaké nepřečtené novinky. Pokud vám toto rozvržení nevyhovuje, Feedreader umožňuje přepnout na jiné rozložení jednotlivých panelů.V pravé části máte přehled novinek daného kanálu. V RSS Point můžete přepínat, jestli chcete vidět jen popisek novinky, náhled nebo originální článek. Náhled je jen samotný text bez jakýchkoliv grafických prvků. Pokud přepnete na originál, otevře se vám originální webová stránka přímo v RSS čtečce. Zobrazit originální stránku umí obě čtečky, zobrazení textového náhledu je možné jen v RSS Point.Sbírka všech vašich RSS kanálů je určitě cenná, proto byste neměli zapomenout na zálohy. RSS Point i Feedreader umožňují exportovat kanály do OPML souborů. Jde o univerzální formát, který podporuje mnoho RSS čteček, takže tuto funkci využijete, pokud budete chtít převést vaše RSS kanály do jiné čtečky. Snadno tak naimportujete vaše kanály z jednoho souboru.Novinky přímo na plošeJiný přístup přináší novinky přímo na vaší plochu. RSS čtečky jsou totiž nezbytnou součástí různých přídavných panelů a rozšíření desktopu. Novinky se pak zobrazují v přehledném bočním panelu nebo jako samostatný panel přímo na vaší ploše.Mezi oblíbené přídavné boční panely patří Google Desktop Sidebar. Do něj si snadno můžete přidat RSS čtečku. Navíc Google Desktop Sidebar dokáže sledovat často navštěvované stránky a sám pak přidává novinky z těchto stránek do čtečky. Rovněž další oblíbený boční panel Desktop Sidebar obsahuje RSS čtečku, díky které vám neunikne žádná novinka. Samozřejmostí je nastavení intervalu, ve kterém se novinky kontrolují a také nastavení upozornění na nově příchozí zprávu.Minimalistický Bizz FeedLiner je pouze velice jednoduchou RSS čtečkou. Novinky jsou zobrazeny v malém pruhu přímo na vaší ploše. Novinky neustále rolují v jednom řádku, a pokud vás nějaká zaujme, stačí na ni kliknout.Co vyberete?Samozřejmě existuje spousta dalších čteček a panelů. Mimo programové RSS čtečky existují i webové čtečky, například tady rss.vsevjednom.cz.Cílem nebylo najít nejlepší RSS čtečku, ale spíše poukázat na různé způsoby získávání RSS zdrojů. Každý uživatel totiž vyžaduje něco jiného a tak ani nejde jednoduše říct která je nejlepší. Pokročilý uživatel, který pravidelně sleduje spoustu odborných webů, dá jistě přednost některé pokročilé čtečce, ve které může vytvářet různé kategorie novinek podle oboru zaměření. Naproti tomu běžný uživatel chce mít přehled například pouze o nových zprávách z domova nebo ze sportu, a tak raději sáhne po jednoduché čtečce, která mu přinese důležité informace v malém proužku nebo panelu a přitom nadměrně nezatěžuje počítač. Všechny uvedené produkty jsou k dispozici zdarma a navíc jsou všechny k dispozici v češtině, takže si mezi nimi najde svého favorita úplně každý.

Pokračovat na článek


CZ.NIC – nový systém pro správu domén .CZ

I když běžný uživatel dne 1.10.2007 nic nepoznal, tak se stalo hodně ve světě českého internetu. Co se přihodilo, co nebo kdo se skrývá za označením CZ.NIC, čtěte dále a dozvíte se tyto i další informace a důležité události ve světě internetu.Den 1.10.2007 se stal jedním s důležitých milníků pro všechny, kteří se pohybují ve světě internetu. Běžný uživatel sice žádnou změnu, nebo nějaký posun nezaregistroval, ale ti, kteří se zabývají např. prezentováním nějakých informací pomocí internetových stránek, tak pro ty už tento den důležitý byl. V 10 hodin dopoledne byl spuštěn nový registrační systém pro správu domény CZ. Správa této domény byla svěřena do rukou sdružení CZ.NIC.Sdružení CZ.NIC bylo založeno roku 1998 předními poskytovateli internetových služeb. V průběhu doby se postupně přidávali další členové, v současné době má sdružení přes 50 členů. Hlavní činností je spravování registru doménových jmen .CZ a 0.2.4.e164.arpa (ENUM). Dále se věnuje všem možným aktivitám, které pomáhají rozšířit a vylepšovat internetové služby v České republice. CZ.NIC je také členem mezinárodních organizací podobného zaměření a také je členem sdružení EURid, které spravuje evropskou doménu .EU.Pro běžného uživatele pojem doména, a věci s tímto spojené moc neříkají, tak by nebylo na škodu pár informací na toto téma sdělit. Každý počítač v sítí je identifikován pomocí IP adresy. Ta může vypadat např. 77.75.72.3, ale kdo by si při zadávání adresy internetové stránky pamatoval všechny tyto kombinace čísel. Proto je jednodušší zadávat doménové jméno např. www.pripojtese.cz . Převod mezi kombinací čísel a jmen zajišťuje DNS (Domain Name System). Takže je jedno, jestli zadáte adresu pomocí IP adresy, nebo pomocí doménového jména. Jednotlivé části domény jsou řazeny podle obecnosti. Čím více vpravo, tím je doména obecnější, např. .cz zahrnuje velkou skupinu počítačů a sítí, naproti tomu pripojtese.cz už je o něco konkrétnější a takhle by se dalo pokračovat dál až k úplné identifikaci jednoho počítače. Přesně popisovat DNS by nemělo v tomto článku smysl, pokud si přejete další informace, naleznete je např. v tomto článkunebo na stránkách CZ.NIC.Mimo správy registru domén .CZ je sdružení zodpovědné i za domény ENUM. Systém ENUM je kombinací klasického telefonování pomocí telefonních čísel a identifikací v síti pomocí IP adresy. K Vašemu telefonnímu číslu si můžete zaregistrovat ENUM doménu. Díky této doméně se na Vaše telefonní číslo může dovolat kdokoli pomocí internetu. Na čísla s ENUM doménou je pak možné volat zdarma bez ohledu na to, v síti jakého telekomunikačního operátora se číslo nachází. Více informací naleznete na enum.nic.czAle nyní už zpět ke sdružení CZ.NIC a jejímu převzetí zodpovědnosti za registraci domén od společnosti T-Systems PragoNet, která tyto služby provozovala 4 roky s dosavadní verzí registračního systému. Přes rok a půl se sdružení připravovalo toto převzetí a vyvíjelo vlastní registrační systém. Tento nově vytvořený systém obsahuje tyto informace -evidence registrátorů a jejich přístupů pro jednotlivé zóny,bankovní a fakturační systém pro platby registrátorů,systém komunikace a upozorňování držitelů domén,evidence všech vystavených dokumentů,archivace veškerých požadavků.Přesuny dat mezi starým a novým systémem byl prováděn od 28. do 30 září 2007, po tyto tři dny nebylo možné přidávat nově zaregistrované uživatele a ani měnit informace o stávajících. Nefunkčnost systému nijak neovlivnila provoz českého internetového prostoru. Podle předpokladů by měl tento krok ušetřit při správě národní domény CZ desítky miliónů korun ročně. Držitelům domén CZ by tato změna měla přinést především usnadnění a zefektivnění práce při registraci. Sdružení CZ.NIC sice převzalo správu registru domén .CZ, ale pokud se rozhodnete si zaregistrovat nějakou doménu, tak se samotnou registrací se neobracejte přímo na CZ.NIC ale některého registrátora. Abych to vysvětlil podrobněji, sdružení CZ.NIC pouze eviduje registr doménových jmen a je smluvně svázáno s řadou registrátorů, kteří samotnou registraci provádějí, jejich seznam najdete na stránkách www.nic.cz/whois/registrarsVlastní evidenční systém, který firma vyvinula, systém FRED (Free Registry for ENUM and Domain), je nyní volně k dispozici. FRED byl uvolněn jako open source software pod licencí GNU GPL (General Public License). Kterýkoli uživatel si jej může stáhnout na fred.nic.cz/wiki/download. Software lze nejen libovolně využívat, ale také upravovat a dále šířit, je ale nutné dodržet podmínky licence GPL. Abyste mohli systém FRED zprovoznit, potřebujete ještě další software, ale všechen je také k dispozici zdarma na internetu - Linux, Apache a PostgreSQL. Systém FRED vyvíjelo 5 programátorů v jazyce C/C++, kde zabral slušných 200 000 řádku a v jazyce Python (50 000 řádků). V současné době neexistuje na světě jiný podobný systém, který by byl srovnatelný se systémem FRED a byl přitom s licencí open source. Podle výsledků zátěžových testů by bez problému zvládl spravovat i registr generických domén COM, který je s více než 65 miliony registrovaných domén největším registrem domén na světě.Následující plány sdružení jsou směřovány k dalšímu rozvoji systému FRED, a k novým projektům, které pomohou rozšířit a zkvalitnit internet na české půdě. Další aktivity zaměří sdružení na aplikace technologie DNSSEC, pro zabezpečení internetového provozu a také rozvoj technologie ENUM.

Pokračovat na článek


Sametová revoluce a revoluce českého internetu

Dnes už nikoho ani nenapadne, že byly doby, kdy internet nebyl a lidé místo vysedávání před obrazovkou počítače trávili čas povídáním se skutečnými lidmi. Je to náš každodenní pomocník, stejně jako telefon, mobil nebo lednička. Jako moderní vynález má ale i internet svoji zajímavou historii. A to i v české kotlině.V těchto dnech si připomínáme výročí 17.listopadu 1989. Česká republika začala novou etapu své historie a zemi se otevřely veliké možnosti. Platí toto tvrzení i pro sféru informačních technologií? Jak listopadová revoluce ovlivnila nástup internetové doby? Pojďme si projít historii českého internetu.Co nám přichystal světJako většina šikovných věcí, které byly původně vyvinuty za odborným účelem a dnes zpříjemňují život obyčejným lidem, byl i internet na počátku svého vývoje koncipován jako pomocník americké armádě. Ta v šedesátých letech hledala způsob, jak zajistit, aby armádní počítače na celém území Spojených států mohly mezi sebou bez problémů komunikovat. „Are you receiving this?“, to byla první věta, kterou v srpnu roku 1969 poslali výzkumníci z univerzity v Los Angeles. Tak vznikl dnes už legendární ARPANET. Postupně se připojovaly další instituce, především univerzity a výzkumníci hledali pro internet, jenž byl v té době čistě nekomerční záležitostí, to pravé využití. Dnes jeho všestrannost známe a pochvalujeme si ji den co den. Ale jak se světová síť dostala do nové a svobodné země?Homo habilisPrvní, z dnešního pohledu už prehistorická doba českého internetu vznikla na počátku roku 1990. V té době ještě v Československu neexistovala žádná pevná linka kromě těch telefonních. Proto se první pokusy o vytvoření počítačové sítě uskutečňovaly pomocí linek veřejné telefonní sítě. V březnu roku 1990 se do naší země dostávají odnože světové amatérské sítě FIDO a následně pak v květnu téhož roku evropská síť EUnet. O půl roku později k nám přichází síť zvaná EARN (zkratka znamená Europian Academic and Research Network). Zajímá vás, který počítač byl tím pionýrem, který měl ve svých pomyslných rukou moc nad první českou sítí? Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který „vládl“ v Oblastním Výpočetním Centru ČVUT v Praze. V době vysokorychlostního internetu je zajímavé poznamenat, že přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps…Homo erektusTo ale byla jen doba prehistorických experimentů. První opravdové pokusy o připojení do celosvětové sítě Internet proběhly dva roky po sametové revoluci – v listopadu roku 1991. Využilo se k tomu zmiňované připojení sítě EARN. A tím slavným dnem, kdy k nám byl zaveden interaktivní internet byl 13.2. 1992. K tomuto slavnostnímu aktu – k oficiálnímu připojení naší republiky k internetu - došlo na půdě pražského ČVUT.Homo neanderthalensisJiž rok před oficiálním připojení České republiky k internetu byl podáván návrh na vybudování celorepublikové sítě, jež měla být jakousi páteří českého internetu. Měla propojovat všechna tuzemská akademická centra. Vznikl projekt, podle kterého vznikly národní „páteřní“ sítě, česká síť a síť slovenská. Propojení obou těchto sítí bylo součástí právě českého projektu (dostal jméno FESNET – jako Europian Academic and Research Network). V průběhu roku si FESNET změnil počáteční písmeno na C a tím vnikl CESNET (Europian Academic and Research Network). Na Slovensku se zároveň začala budovat slovenská síť SANET (Slovak Academic NETwork). Síť CESNET měla původně jen hlavní uzly v Brně a v Praze. K nim se postupně připojovaly další uzly v univerzitních městech – v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Liberci, v Plzni a tak dál. V roce 1993 měla síť CESNET už své uzly v jedenácti městech. Kromě hlavní linky Praha – Brno, která „valila“ rychlostí 64 kbps byla přenosová rychlost v rámci ostatních uzlů 19,2 kbps. Nechtěli byste se vracet do té doby, viďte?Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETU prakticky hotová a pozornost vývojářů se přesunula k tomu, aby internet „švihal“ větší rychlostí, než byla rychlost šneka, a tím pádem také aby byl spolehlivější a bezpečnější.Homo floresiensisCESNET byl původně určen jen bohulibým čistě nekomerčním a akademickým účelům. Propojeny měly být především vysoké školy a vzdělávací instituce. Postupem času však zřizovatel internetu - Ministerstvo školství ČR – rozšířilo pravomoc českého internetu i na komerční sektor. Tento moment byl zřejmě prvním velkým obratem v historii českého internetu – výhody a nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat jak nevýdělečné organizace, tak organizace výdělečné. Ze získaných prostředků pak CESNET mohl financovat svůj provoz a rozvoj. Tímto krokem se také stal CESNET zároveň poskytovatelem internetu. Nezůstal ovšem dlouho jediným. Firma COnet byla první čistě komerční firmou, jež zprostředkovávala připojení k internetu; začala provozovat síť CZnet, která vznikla jako odnož pražského uzlu sítě EUnet.A stejně jako kdysi podnikatelé platili astronomické cifry za to, že s sebou mohli vláčet těžký a málo funkční mobilní telefon, platili také dost velké částky za dost pomalý internet. Pro zajímavost: v říjnu roku 1994 jste si jako zisková organizace mohli pořídit připojení přes CESNET o rychlosti 19,2 kbps za „pouhých“ 33.970,-Kč měsíčně. Jako nezisková organizace jste asi deset tisíc ušetřili. Nabídka firmy COnet byla také „neodolatelná“ - za velmi slušné připojení 64 kbps jste zaplatili 120.000,-Kč měsíčně. No nekupte to… Pokud jste toužili připojit svůj jediný počítač ke světu, přišlo vás to s CESNETEM na měsíční paušál 2.940,- Kč - ziskové organizace – nebo 1.470,-Kč pro neziskové organizace. S COnetem to bylo levnější, platila se jen tisícovka, ale zase vám zaúčtovali 12,- Kč za každou minutu. Internet vám za tyto peníze fingoval „závratnou“ rychlostí 14,4 kbps.Homo sapiens Před rokem 1995 měla o internetu v České republice ponětí jen hrstka vyvolených. Důvodem bylo hlavně to, že komerční sféra byla stále velmi slabá. Monopol na poskytování veřejného přenosu dat měla společnost Telecom. Tento nežádoucí monopol však na sklonku roku 1995 skončil a pro komerční využití internetu se dokořán otevřely dveře. První rok po zrušení monopolu vrostl počet uzlů připojených k internetu o 104% a další rok o 105%. Internet do každé rodiny!Od roku 1995 tedy internet v českých podmínkách zažívá mohutný rozvoj. Aby se ale mohl internet stát plnohodnotným médiem, byla zapotřebí jen pořádně urychlit. V roce 1996 Ministerstvo školství schválilo, aby se Česká republika zapojila do tzv. projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s), který měl vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť. Řešitelem tohoto projektu se stal CEESNET, z.s.p.o. – tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Abychom vás zbytečně neunavovali technickými podrobnostmi, přeskočme několik let a konstatujme, že se rychlejší internet šíří stejně jako ten původní pomocí strategických uzlů, a že projekt TEN-34 končí dne 30.11. 1998 s pozitivním výsledkem: podařilo se mu během necelých tří let zvýšit kapacitu mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s. Kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje Brno – Praha vzrostla z 3Mb/s na 155Mb/s. S jídlem, jak známo, roste chuť a proto na tento úspěšný projekt ihned navázal projekt QUANTUM s podobným cílem: vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.Vývoj techniky zastavit nelze a na přelomu tisíciletí si projekt QUANTUM mohl gratulovat. 10. února roku 2000 byl zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno. A to z původního 64 kbps už je pořádný skok!Internet se komercializoval čím dál víc, avšak pouze v pozitivním slova smyslu. Objevují se další a další poskytovatelé internetu (v lednu roku 2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů), což znamená, že internet se stává čím dál rozšířenějším médiem a definitivně končí jeho vývojové a elitní období.Homo sapiens sapiensPro laika je historie českého internetu dovyprávěna, ti technicky založení zvědavci a různí „šťouralové“ však mohou namítat, že to ještě přece není všechno. Když se internet zrychlil natolik, že jej mohla využívat každá domácnost, zbývalo vyřešit otázku tzv. peeringu. Co to je peering? Protože na český trh vstoupilo množství poskytovatelů internetu, kteří mají vlastní linku do zahraničí, vznikl problém: jak spolu mohou dva tuzemští uživatelé internetu komunikovat, když jsou připojeni k různým poskytovatelům? Kudy budou probíhat data, která si vzájemně vyměňují? Pokud nejsou oba uživatelé vzájemně propojeni (tudíž spolu „nepeerují“), musejí data jednoho uživatele nejprve putovat linkou ven do zahraničí a poté zase jinou linkou zpět do země do počítače druhého uživatele. To je dost nepraktické, co? Chcete poslat svému sousedovi stručnou zprávu, ale místo aby vaše zpráva sestoupila dvě patra k počítači vašeho souseda, musí se vydat na dlouhou cestu třeba přes půl světa. Přenos se tím pádem zpomaluje, linky zahlcují, vše se blokuje, padá… Tento zapeklitý problém peeringu byl vyřešen tak, že se našla neutrální půda, na které se všechny sítě všech zúčastněných mohly propojovat, a data se tak nikde netoulala. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konkrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech).Na historii českého internetu a na jeho rychlý růst se můžeme podívat také ze stránky statistických čísel. V roce 1999 bylo v České republice zaregistrováno asi 25 tisíc domén. V průběhu roku toto číslo roste asi o dva tisíce domén měsíčně. 1.4. roku 2000 pak existovalo více jak 53 tisíc domén. A to není žádný apríl. Český internet od dob sametové revoluce rychle rostl a bez většího škobrtnutí se stává nejdůležitějším médiem naší doby. Jeho další vývoj můžete každý den sledovat a na svém počítači. A samozřejmě na našich stránkách :)

Pokračovat na článek


Prohlížeč Speed ​​Test na Google Chrome, Mozilla Firefox, Internet Explorer a Opera

Nyní, Google Chrome 17 byla oficiálně uvolněna, si můžete dopřát sami s rychlostním testu, který stresu na nejnovější verze nejrozšířenějších prohlížečů: Firefox 10, IE 9, a samozřejmě Chrome Opera 11.61 17.Jako vždy, před zobrazením výsledků testů, si uvědomit, že rychlost není jediná věc, že ​​každý prohlížeč je schopna nabídnout: Každý prohlížeč má řadu funkcí,, někdy unikátních, které by měly být vzaty v úvahu, když je třeba udělat výběr, který prohlížeč používat.Začátek – Vítěz: Chrome!Namísto čekání na ukončení nakládky na první stránku, Tento test se vztahuje pouze na dobu potřebnou pro načtení první okno prohlížeče se objeví a je zde možnost zadat URL. Vítězem je Chrome, poté, co jen jedna sekunda, zjistíme, Mozilla Firefox.Vložte nové karty – Vítěz: Opera!Byla zahájena 9 různé karty, nahrávání lokalit, jako je Facebook, a Mextena a vítězem se stal Opera, pouze s 6 seconds! Chrome použít i 22, a skončil poslední, zatímco Firefox a IE jsou sekundu mrtvého tepla, s 1sekundyds.Načítání URL – Vítěz: Chrome!Chtěli jsme otestovat novou funkci pre-rendering z Chrome vidět, jaký rozdíl tam, pokud jde o načítání stránky po zadání adresy URL v adresním řádku. Výsledky byly překvapivě příznivé pro Chrome, ale to, co opravdu překvapilo, se, že IE je opravdu rychlý, zatímco Opera a Firefox používají málo ‘méně času.JavaScript engine – Vítěz: Chrome!Není to překvapení, ale, opět, Chrome je umístěn před konkurencí, Firefox na druhém místě ve třetím IE a Opera na čtvrtý.DOM výkon / CSS – Vítěz: Opera!Opět, Tyto výsledky by měly být dobře obeznámen. Opera ničí konkurenci v průběhu zkoušky CSS, více než obvykle, zatímco Firefox, Chrome a Internet Explorer doslova jíst prach!Využití paměti – Vítěz: Firefox!Tentokrát, někdo by mohl být překvapen. Mnoho karet byly ponechány otevřené (devět až byl přesný) vytvořit a nepoužité spotřeba paměti. Dobře, překvapivě, Mozilla Firefox je králem výprask, v pořadí, Opera, Chrome a Internet Explorer. Pokud jste zvědaví na využití paměti každého prohlížeče bez devíti otevřených záložek, je třeba říci, že Chrome skutečně vyhraje bitvu o využití paměti s pouze 42 MB, 48 MB s operou za. Firefox a IE použití, však, o 63 MB paměti RAM s žádnými kartami otevřít. Z těchto údajů je známý jako zlo Chrome je jeho schopnost řídit paměť po otevření mnoho záložek.Celkové skóreDělat rychlé počet různých klasifikací pro každý prohlížeč, Celkové výsledky jsou následující:Chrome: 69%Firefox a Opera: 63.2%Internet Explorer: 48%Vítězem je pak prohlížeč Google, ale Opera a Firefox jsou opravdu není daleko. Jiná věc, však, pro Internet Explorer, vysláni 21 procentních bodů.

Pokračovat na článek


Jak odstranit / odstranění uložených hesel v prohlížeči Mozilla Firefox

Ve výchozím nastavení, všechny hlavní programy vyžadují, aby uživatel surfovat na internetu, pokud chcete uložit heslo zadané pro přístup ke stránkám, on-line služby a sociální sítě. Mnohé láká pohodlí říká ano, ale ve skutečnosti, Tato funkce může být velmi nebezpečné s ohledem na ochranu soukromí, zejména pokud je počítač používá více než jedna osoba v rodině.Pokud se nechcete riskovat, že váš bratr nebo nějaký kamarád jít prohrabovat v nastavení prohlížeče a uvidíte všechna vaše hesla, Nebojte se, proto, že existuje způsob, jak zabránit ukládání hesel ve všech prohlížečích a odstranit ty, které již byly uloženy. Snažte se uvést do praxe ihned po návod, jak odstranit uložená hesla budu vám.Pokud se chcete dozvědět, jak smazat uložená hesla a použít Internet Explorer, co musíte udělat, je spustit prohlížeč přes její ikonu na ploše nebo v hlavním panelu Windows. V tomto bodě, klikněte na ikonu ozubeného kola, který se nachází v horní části a vyberte Možnosti Internetu v nabídce, která se zobrazí. V okně, které se otevře, Přejděte na záložku Obsah a klepněte na tlačítko Nastavení se nachází pod hlavičkou dokončování. Pak odstraňte zaškrtnutí z názvu hlas uživatele a hesla na formulářích, klepněte na tlačítko Odstranit vymazat historii automatického dokončování v aplikaci Internet Explorer uložených hesel a klikněte na tlačítko OK dvakrát za sebou pro uložení nastavení.Pokud si přejete odstranit uložené hesla z Mozilla Firefox, spusťte program z ikony na ploše nebo v nabídce Start systému Windows, klikněte na oranžové tlačítko Firefox (se nachází v levém horním rohu) a vyberte Možnosti> Možnosti z menu, které se objeví.V okně, které se otevře, klikněte na tlačítko Bezpečnostní, Odstraňte zaškrtnutí položky Zapamatovat heslo pro weby, a klepněte na tlačítko OK uložíte nastavení. Pokud chcete odstranit dříve uložených hesel v programu před uložením nastavení, musíte kliknout na první tlačítko a klepněte na tlačítko Odebrat heslo uložené vše.Konečně, Pokud používáte prohlížeč Google Chrome, Můžete smazat uložená hesla jednoduše tím, že spuštění programu od jeho ikonu na ploše nebo v nabídce Start systému Windows, Kliknutím na ikonu klíče se nachází v pravém horním rohu a výběrem menu Volby, které se objeví.Karta, která se otevře, klepněte na kartu Nastavení osobního (V levém panelu) a dát zaškrtnutí u Nikdy neukládat hesla zakázat ukládání hesel. Pokud chcete odstranit dříve uložených hesel v programu, musíte kliknout na Správa uložených hesel a odstraňte je kliknutím na x, který se zobrazí na pravé straně, když jdete na název serveru se myši. Snadný, ne?

Pokračovat na článek


Jak nainstalovat Adobe Photoshop CS4 v Ubuntu

Jeden z nejvíce vytrvalé požadavky od uživatelů Linuxu obecně je využít stávajících nejlepší program na úpravu snímků Adobe Photoshop.In minulosti se zde dokonce mluví o dohodě mezi Canonical a Adobe Photoshop, aby byly plně podporuje Ubuntu, ale pak se zdá, že vše, co zmizel v zapomnění.Před časem jsem napsal průvodce, který mluvil o tom, jak nainstalovat Adobe Photoshop CS 5 na Ubuntu díky využití vína: Proces byl pracovní, ale to vyžaduje nějaký malý trik. Ale dnes jsem vám ukážu, jak nainstalovat Adobe Photoshop CS4 v Ubuntu snadno a rychle díky Víno a PlayOnLinux!První věc, kterou udělat, je nainstalovat Víno:sudo apt-add-repository PPA ubuntu-wine/ppasudo apt-get updatesudo apt-get install wine1.3Nyní instalovány PlayOnLinux. Pokud máte Ubuntu 10.10 Maverick typu:wget -q "http://deb.playonlinux.com/public.gpg" -O - | sudo apt-key add -sudo wget http://deb.playonlinux.com/playonlinux_maverick.list -O /etc/apt/sources.list.d/playonlinux.listsudo apt-get updatesudo apt-get install playonlinuxPokud máte Ubuntu 10.04 Lucid místo toho musíte vložit:wget -q "http://deb.playonlinux.com/public.gpg" -O - | sudo apt-key add -sudo wget http://deb.playonlinux.com/playonlinux_lucid.list -O /etc/apt/sources.list.d/playonlinux.listsudo apt-get updatesudo apt-get install playonlinuxPřevážná část prací bude provedeno PlayOnLinux! Jdi na Aplikace -> Hry a spusťte PlayOnLinux. Klikněte na “Instalovat” a vyhledávání “Photoshop” uvidíte hlas Adobe Photoshop CS 4. Nainstaluje potřebné knihovny pro řádné fungování tohoto nástroje a, v určitém bodě, Budete vyzváni, aby také nainstalovat nějaký software a knihovny pro Internet Explorer a Microsoft: vždy přijal a instalaci všeho. Během procesu, který vás vyzve k výběru souboru setup.exe pro Adobe Photoshop CS4: Poté zvolte instalační soubor, který chcete pokračovat v procesu. Nakonec zjistíte Adobe Photoshop CS4 nainstalovaný a funguje perfektně.Malá poznámka: Nemohl jsem zkušební provoz v té době, protože nemám CD nebo instalační soubor pro Photoshop CS4, ale jak budete číst blog webupd8 , Zdá se, že vše funguje 100%

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 3/3

Ve třetí a závěrečné části návodu k aplikaci Google Spreadsheets se dozvíte informace o náhledu a tiskovém výstupu dokumentu, sdílení dokumentu s jinými uživateli a efektivní komunikaci při tvorbě dokumentu. Na závěr najdete několik tipů o využití tabulkového editoru Google Spreadsheets pro běžný život.Závěrečná část se do jisté míry kryje s článkem Google Docs (Writely) – návod 3/3. I když je rozhraní produktu Google Writely podobné, přesto existuje několik rozdílů, kvůli kterým má tato část svůj význam. Vzhledem k tomu, že souborový manažer je pro obě kancelářské aplikace společný, bylo by zbytečné jej popisovat ve dvou článcích stejně. Proto vás tímto odkazuji pro podrobnější informace o souborovém manažeru právě na výše zmíněný článek.Tiskový náhled a výtisk dokumentuOdkaz Preview otevře do nového okna nebo panelu prohlížeče náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Spolupráce na dokumentu s dalšími uživateliAbyste mohli na dokumentu spolupracovat s dalšími uživateli, je potřeba tyto spolupracovníky nejprve ke spolupráci přizvat. K tomu slouží záložka Collaborate:Do políčka Invite collaborators (Pozvat spolupracovníky) napište mailové adresy a oddělte čárkou. To budou lidé, kteří si váš dokument mohou nejen prohlížet, ale i aktivně měnit.V políčku Invite viewers (Pozvat diváky) uveďte e-maily lidí, kteří se na váš dokument mohou pouze dívat, ale nikoli editovat.Zaškrtávacím políčkem Let anyone view (Dovolit prohlížení všem) povolíte shlédnutí dokumentu komukoliv, kdo zná jeho adresu, nebo jej například nalezne prostřednictvím internetového vyhledávače.Diskutujte o svém dokumentu se spolupracovníkyJakmile máte zaregistrované spolupracovníky a přihlásí-li se tito spolupracovníci do svého účtu Google na váš aktuální dokument, objeví se jejich jméno na záložce Discuss (Diskutovat).Integrovaný chat k aktuálnímu dokumentu je menší revoluce. Na záložce Discuss je seznam uživatelů, kteří mají váš dokument otevřený, pracují na něm nebo se na něj dívají. Úplně dole můžete psát svou zprávu ostatním a v prostředním políčku se zobrazuje aktuální diskuse.Jak použít Google Spreadsheets v běžném životě?Pozitiva jsou v zásadě stejná jako u Google Docs. Používáním Google Spreadsheets nejste vázáni na programové vybavení počítače a na jeden konkrétní počítač. Ke svému dokumentu můžete přistoupit z téměř jakékoli platformy (záleží na prohlížeči) a z jakéhokoli počítače. Podmínkou je dostatečně stabilní připojení k počítačové síti. Je to levná alternativa vůči drahým produktům jako je Microsoft Office nebo bezplatným, ale pomalým a paměťově náročným aplikacím typu OpenOffice.org.Obrovskou výhodou je výše uvedené revoluční pojetí, kdy je CHAT použit nikoli k pouhé zábavě, ale ke konkrétní komunikaci u konkrétního tabulkového dokumentu. Taková komunikace jednoznačně vede ke zvýšení kvality tvorby. Google Spreadsheets se vyplatí používat studentům, podnikatelům na cestách i vědeckým pracovníkům, kteří pracují v týmu a potřebují svou práci komunikovat s ostatními. S výhodou mohou používat Google Spreadsheets také lidé hledající si zaměstnání. Získají nové zkušenosti, kterými mohou zapůsobit na budoucí zaměstnavatele a navíc mají k dispozici bezplatný a kvalitní kancelářský nástroj.Všechno přes Internet!Touto části uzavírám v podstatě osmidílný cyklus o kancelářských on-line produktech Google Docs & Spreadheets. Tyto produkty jsou neustále ve vývoji a lze očekávat jejich lokalizaci do Českého jazyka a další vylepšení funkcí. Internet tak získává další zajímavou hodnotu – má potenciál nahradit některé komerční i nekomerční lokální aplikace.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Nejhranější hry na internetu

V tomto článku naleznete pouze hry, které jsou multiplayerové a zároveň singleplayerové. Vyložené on-linovky typu World of Warcraft nebo LineAge naleznete v dalším článku – On-line hraní na internetuCounter – StrikeCounter-Strike je naprosto kultovní záležitost, bez které by herní svět nebyl herním světem. Jde o klasickou first person střílečku (stáváte se hlavním hrdinou, jehož pohledem hru sledujete), kde na různých mapách proti sobě stojí teroristi a antiteroristi, respektive protiteroristická komanda z různých koutů Evropy. Jednoduše se jen připojíte na mapu, nakoupíte si zbraně a jdete do akce. Stav peněz je odvislý od toho, jestli váš tým vyhraje kolo, nebo také tím, kolik zabijete protivníků. Základem této hry jsou tři druhy map – CS, DE a VIP.CS – jde o mapy, kde je cílem komanda zachránit rukojmí a cílem teroristů je si ona rukojmí udržet tím, že eliminují policejní tým. Zní to celkem jednoduše, ale vězte, že to tak jednoduché není. Hostage (rukojmí) naříkají, courají se atd., takže vás většinou není problém identifikovat už podle sluchu. Zároveň je tu pravidlo, že pokud chcete vyhrát záchranou rukojmích, tak musíte odvést do bezpečí všechny čtyři. K utajení také moc nepřispěje, že se za vámi táhne úplná fronta:-)Nejoblíbenější mapy:CS_ITALY – Itálie je opravdu hodně hranou mapou, a co víc, je opravdu hodně kontaktní. Nevíte, kdy a hlavně kde narazíte na nepřítele, a tak zhutnělá atmosféra mapy občas brnká na nejcitlivější strunu vašich nervů. Italy, jak už název napovídá se odehrává v Itálii v nějaké venkovské lokalitě plné spletitých uliček, kde nechybí ani trh s ovocem a slepičky:-)CS_MILITIA – Tohle je mapa, která má alespoň ze začátku tendence spadávat ke stereotypům, protože CT (counter terorist - policisté) vybíhají ze svého výchozího bodu přímo pod okna budovy, kde jsou rukojmí. Jak to ale tak občas bývá, teroristi si „zakempí“(zalezou) k oknům se sniperkou a jen čekají na první příležitost k výstřelu. Jinak jde určitě o dost zajímavou mapu.CS_ASSAULT – Tuhle mapu mám moc rád a vždycky, když je příležitost, tak si ji zahraju. Jedná se o budovu, kterou obklopuje menší prostranství, kde také začínají CT a teroristi jsou zalezlí vevnitř s rukojmími, čekajíc, až do jejich brlohu vstoupí první polda. Do budovy se dá dostat třemi způsoby. Přední branou, zadními dveřmi, a nebo po střeše větrací šachtou, která vede přímo k rukojmím.DE – Detonation je typ hry, který je anglicky mluvícímu čtenáři patrný už z názvu. Ano, jde v podstatě o to, že teroristi musí tzv. „vybombit“ (ve slangu Counter-Strikeařů:-) jedno ze dvou míst na mapě, která jsou pro snazší orientaci označena křížem. Úkolem protiteroristického komanda je pak za každou cenu ubránit obě místa před vyhozením do vzduchu. Nutno ještě dodat, že na začátku každého kola hra někomu z teroristů přidělí bombu a ten jí pak má za úkol položit. Pokud zemře, je možno bombu znovu sebrat.Nejoblíbenější mapy:DE_INFERNO – jde o venkovní mapu s několika budovami, do kterých se dá pěkně schovat, ale vesměs jste s nepřítelem konfrontováni nejvíce venku, kde jsou i oba bomplacey (bombová pokladiště)DE_DUST – jedná se o pouštní mapu, kde je úkolem jak jinak, než odpálit dva cíle, a to několik beden napěchovaných čímsi. Dust je oblíbený zejména díky tomu, že se jedná o mapu hodně otevřenou, kde uděláte pár kroků a jste na všech důležitých mapových uzlech.VIP – tohle je mód, který se moc nehraje, ale přesto ke Counter-Striku patří. V kostce jde o to, že jedna postava z týmu Counter terorist se stane VIP osobou, která disponuje pouze pistolí a brněním a ostatní členové týmu ho musí živého dopravit na určené místo na mapě.Pravidla Counter-Stiku jsou vcelku jednoduchá, ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a ne všechno se dá zvládnout bez práce. Na profi úrovni to chce přemýšlet, kombinovat a především hrát týmově, protože bez týmové práce nejsou koláče, jen smrt:-)Warcraft IIIWarcraft, nebo „Waro“, jak je taky důvěrně nazývám progamery (profi hráči) je klasická strategie, která téměř výhradně vychází ze zásad a podkladů legendární hry StarCraft od stejného výrobce, firmy Blizzard. Kvůli tomu tady už nebudu popisovat StarCraft, protože by to bylo nošením dříví do lesa, a proto prosím jeho příznivce za prominutí. Stejně jako ve StarCraftu máme tři rasy – Terany, Protossy a Zergy, máme i ve Warcraftu tři základní rasy – lidi, orky a nemrtvé, plus jednu rasu navíc – temné elfy, kteří neodpovídají žádné ze StarCraftových civilizací. Jinak je to ale velmi podobné následujícímu modelu: Terani – lidi, Protossové – nemrtví, Zergové – orkové.Každá civilizace má svojí specifickou strukturu hry, kterou by bylo velmi zdlouhavé tady rozebírat, takže bude nejlepší, když si to sami vyzkoušíte, ale teď popojedem dál…Warcraft je, jak už jsem poznamenal výše, strategií, která je založena na klasickém modelu rozděl & panuj, respektive postav & bojuj. Stavíte si bázi, těžíte suroviny a když je vhodná chvíle, postavíte si armádu a zaútočíte na soupeře. Celý boj ještě navíc okořeňují oproti jiným strategiím hrdinové, kteří sbírají zkušenosti, které si posléze rozdělují do speciálních schopností a dovedností. Tolik obecně o Warcraftu III.Co se týče progamingu ve světě Warcraftu, tak základem úspěchu je si rychle „naskillovat“ (česky nabrat zkušenosti) hrdinu, protože ten je klíčovou postavou celé hry. Co jsem zaslechl od progamerů, tak hrdina je klíčovou věcí celé hry a když máte při střetu méně zkušeného hrdinu, většinou to projedete…Age of Empires IIKrálovská strategie a královská zábava. Asi tolik se dá říct k úvodu možná nejoblíbenější a nejhranější strategii všech dob. Age of Empires II nás zavede do doby ranného středověku, kdy se králové více než nad bitevními plány sklánějí spíše nad těly mrtvých válečníků, svých protivníků. Jsme také v době, kdy čest a hrdost byly pojmy, které v dobách dnešních už trochu ztrácejí na vážnosti a významu. Středověk byl dobou temnou a stejně tak je i temná tato hra, zabij, nebo budeš zabit – jediné pravidlo, které platí na bojišti i životě středověkého člověka.Age of Empires II vás, jak už jsem zmínil staví do role krále některé ze 13-ti civilizací a jako král se utkáte se svými oponenty o moc a nadvládu nad územím. Celá hra začíná tím, že se ocitáte na „zelené louce“ s jedním městským centrem, průzkumníkem a třemi vesničany (tedy až na Číňany. Ti jich mají tuším šest:-). Vesničané se dají do díla a za chvíli už vidíte, jak vaše impérium v zárodku konečně „dýchá“. Dělníci shromažďují suroviny (jídlo, dřevo, zlato, kámen) a pumpují tak ekonomice novou krev do žil. Z kasáren vybíhají stále noví vojáci a dílna na obléhací stroje „jede“ ve dne v noci.Když už usoudíte, že je čas na útok a máte dobře rozběhnutou ekonomiku, vezmete svojí velkou armádu a beranidly a katapulty „zaklepete“ na nepřítelovu bránu. Když padne poslední bašta nepřítelova odporu, vyhráli jste. Zní to možná trochu nudně a otřepaně, ale vězte, že série Age of Empires byla jedním z průkopníků tohoto dnes velmi využívaného strategického modelu (postav bázi a bojuj). Celá hra je rozdělena do několika období a každé z nich má různé vychytávky, které vám okoření hru. Pro postup do dalšího období musíte splnit stanovené podmínky. Pokud chcete například postoupit do Imperialu, musíte zaplatit 1000 jednotek jídla, 800 jednotek zlata a ještě mít postavený hrad. ¨Co se období týče, tak ty jsou celkem čtyři:DARK AGE – Dark Age je základní období, kde se toho moc neděje. Je to doba temna a invention level, neboli úroveň vynálezů tomu také odpovídá.FEUDAL AGE – Zde už můžete stavět mnohem více vojenských jednotek a více rozjet ekonomiku. Rovněž přichází ke slovu první vylepšení, ekonomická i vojenská.CASTLE AGE – Tohle období už začíná být opravdu krušné, protože tady se naplno rozjíždějí boje a v tomto věku také dostáváte pod ruku unikátní jednotky (každá civilizace má svou vlastní). Japonci mají samuraje, Frankové mají sekerníky, Peršani mají bojové slony a moji oblíbení Gótové disponují skvělými Huskarly.IMPERIAL AGE – Konečná fáze výzkumu a rozhodující fáze bojů. Armády jsou na nejvyšší úrovni a krev teče proudem.Dalším obdobím, které je ve hře je post-imperial, ale toho lze dosáhnout pouze tak, že si ho nastavíte, jako startovní období při spouštění nové hry. Post-imp je specifický tím, že všechna vylepšení jsou už vyzkoumána a tak se naplno projeví síla jednotlivých civilizací.Bylo by toho hodně, co lze k Age of Empires II napsat. Sám jsem na něm strávil opravdu hodně času, a tak dobře vím, o čem mluvím. Momentálně je v obchodech třetí díl této série, ale já myslím, že dvojku stejně nepřekoná…Série NHLAno, a máme tady konečně zástupce nějakého sportu. NHL, neboli national hockey league (národní hokejová liga) je hrou, která simuluje, světe div se, hokej:-)NHL se řídí přesnými pravidly hokeje, včetně hákování, bodyčeků a jejich následné penalizace.Podle mého názoru byl vrchol série v dílu NHL 2002, který byl opravdu skvěle hratelný a navíc byl fajn i systém odměnových karet.Nedávno jsem koukal na video ze zápasu dvou progamerů a musím říct, že to byl trošku jiný hokej, než jaký hraju já. Progamer umí rychle kombinovat, všechno dělá zcela automaticky a navíc má zmáknuté finty, jak nejlépe obelstít cizího brankáře, protože toho povětšinou ovládá počítač.Neverwinter NightsNeverwinter je hra, která znamenala velký zlom na poli RPG. Už nešlo o bohapustou řež, jako u Diabla, ale nastala radikální změna. NWN totiž jako první přichází se systémem hry Dungeon & Dragons, kterou efektivně implementuje do hry. Výsledkem je to, že vaše postava, kromě toho, že ovládá různé druhy zbraní, má také reflexy a dokáže občas hodně slušně uhýbat útokům. Celé je to založené na tom, že počítač „hází“ kostkou a pak sčítá hodnoty, které padnou a podle toho se vám buď daří, nebo nedaří.Samotný Neverwinter je velmi rozsáhlým dílem s propracovaným světem a poutavým příběhem a asi právě proto má relativně dost příznivců, kteří NWN hrají jak sami offline, tak především on-line se svými kamarády. Jde o opravdu velmi nakažlivou zábavu, zvlášť u RPG her. Snad každému se stává, když hraje v partě, že řeší dilema, jestli jít do školy, a nebo hrát, aby vám neutekly zkušenosti a kamarádi pak nebyli na vyšší úrovni, než vy. Pozor na to! Znám pár lidi, které tohle pohltilo tak, že kvůli tomu buď opakovali ročník, nebo vůbec nedokončili školu. Člověk musí vědět, kde končí zábava a začínají povinnosti. Chce to mít trošku smyslu pro zodpovědnostHerní klanyKaždá hra, která se hraje na té nejvyšší, nebo profesionální úrovní v sobě nese také předpoklad, že se v její komunitě vytvoří klany. Pokud bychom měli definovat klan, dalo by se říci, že se jedná o jakousi obdobu týmů v hokeji, nebo ve fotbale. Soustředí se tam počítačoví hráči a stejně jako v jiných sportech se konají drafty (přestupy) a klany mezi sebou zápolí o celkové prvenství.Ještě bych rád uvedl na pravou míru, že není pravda, že by byly klany jen výhradně Counter-Strikeové, nebo výhradně na Age of Empires. Je i dost klanů, které soustřeďují hráče více her a například Bohemia Crusader, kteří se primárně zaměřují na Age of Empires, mají i svojí CS sekci.Pokud mluvíme o týmech, které drží prvenství ve svých hrách (v České republice), je to za Counter-Strike především AMD Cyber Team a NecroRaisers a za Age of Empires Nublex, Demons, nebo již zmínění Bohemia Crusaders. Klany z dalších her moc neznám, proto je nezmiňuji, abych vás neuvedl v omyl.SponzoringSponzoring, neboli sponzorování je hezkým dokladem toho, že progaming se postupně stává regulérním sportem, protože i ve vrcholových sportech mají sportovci sponzory. Tady jsou sponzorské „dary“ většinou ve formě bezplatných hraní v hernách, různého druhu hardwaru zdarma (myši, klávesnice atp.), nebo i příjemnější, jako je bezplatný rychlý internet, nebo pravidelný plat.Sponzoring je většinou odvislý od toho, jak se ten který hráč dohodne se sponzorem. Většinou to probíhá tak, že sponzor osloví hráče s tím, že by ho chtěl v klanu a že za to bude dostávat hardwarové vybavení zdarma a také bezplatné hraní v hernách.Co znamená být profi hráčem?Pokud se ptáte, co obnáší být progamerem, tak vězte, že je to velmi podobné, jako u sportovců. Pokud je progamer důsledný a chce být nejlepší, každý den se po určitý čas zdokonaluje a většinou několikrát týdně chodí na společné tréninky, jako je tomu například u hráčů Counter-Striku. Ti zkoušejí různé strategie, které jim vymýšlí jejich trenér. Ano i tady se objevuje postava trenéra, takže si myslím, že ta analogie počítačového hráče a vrcholového sportovce je zřejmá:-)Závěrem bych rád navázal na upozornění výše u Neverwinter Nights. Opravdu si dejte pozor na to, abyste byli schopni rozlišit, kdy je hra a kdy je realita. Vím, že to možná zní banálně, ale už se stalo mockrát, že hra lidi pohltila a oni se stali závislými. Taky si dobře rozmyslete, jestli, opravdu chcete být progamery, protože za tím spojí obrovský kus dřiny a musíte si uvědomit, jestli vám to za to stojí a jestli na to máte. Ne každý totiž může být nejlepší a někdy je lepší se radši hrbit nad knihami, než abyste po dvou letech intenzivního hraní zjistili, že je ještě spousta lidí, kteří to dělají o 50% líp. Knihy jsou totiž v tomhle ohledu perspektivnější záležitostí:-)

Pokračovat na článek


Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Změřte si svou rychlost internetu

Internet zažívá v naší republice obrovský rozvoj. Podle Českého statistického úřadu má připojení ke světové počítačové síti 27 % domácností, z toho 57 % využívá vysokorychlostní připojení. Výrazně klesl počet uživatelů vytáčeného připojení (dial-up, modem) a naopak stoupl počet domácností připojených prostřednictvím ADSL.V souvislosti s nárůstem kvality internetového připojení se také zvyšuje náročnost uživatelů. Už nestačí pouhé surfování, občasné chatování, stahování malých a menších souborů, ale mezi požadavky patří výkonný internet 24 hodin denně a možnost reálně komunikovat se svými blízkými nejen textově, ale také verbálně a vizuálně. Navíc je důležité, aby se audio a video rozsáhlé soubory stahovaly rychle a bezchybně. Z internetu se stává rádio, televize, video, videofon, herna. Skvělá hračka, která zaujme, pobaví, obohatí všední život. Ovšem pod jednou podmínkou – internetové připojení musí být dostatečně kvalitní.Na českém webu existují desítky služeb, kterými si lze zjistit, jak rychlý je váš internet, zda za své peníze máte k dispozici odpovídající kvalitu. V následujícím textu se seznámíte s několika kvalitními měřiči rychlosti připojení.Názvoslovírychlost downloadu - stahování dat z internetu na váš počítač rychlost uploadu - odesílání dat z vašeho počítače na internetRychlost downloadu a uploadu je primárně limitována poskytovatelem internetového připojení. Může být také ovlivněna umístěním a zátěží cílového místa, ze kterého data stahujete, nebo na které data odesíláte.odezva (ping) - počet milisekund potřebných ke spojení s cílovým uzlem (server) na internetu a zpětagregace – stupeň sdílení datového toku (kapacity) dalšími uživateli. Větší množství uživatelů na datovém toku má vliv na snížení rychlostí připojení a prodloužení odezvy při komunikaci se serverem. Agregace 1:50 znamená, že datový tok může být sdílen až 50ti uživateli.ztráta paketů – posílané informace ze sítě a na síť jsou rozděleny na tzv. balíčky (pakety). Pokud je vysoká ztrátovost těchto balíčků, nepomůže vysoká rychlost připojení ani vynikající odezva.Rychlost.czProvozovatel: Adam HakenURL: rychlost.czGraficky nepříliš povedený portál, ale zato kvalitní měřič rychlosti internetového připojení. Ve výsledcích jsou zobrazeny základní údaje jako je IP, rychlost downloadu, rychlost uploadu a webová odezva zobrazující tři údaje – minimum, střed a maximum. Test je transparentní, provozovatel uvádí údaje, na jakém principu aplikace funguje. Při testu downloadu se postupně stahují soubory od velikosti 100 KB až po 5 MB, při testu uploadu se stahují soubory až do výše 1,5 MB. DSL.czProvozovatel: ASPA a.s.URL: www.dsl.cz/rychlost.phpTaké na tomto webu je patrné ohromné přehlcení informacemi, které většinou ani nemají mnoho společného s primárním měřením rychlosti. Rychlometr funguje uspokojivě s jedinou výtkou – termíny “rychlost připojení k internetu” a “rychlost stahování dat” jsou zavádějící a nepřesné. Navíc zde chybí měření uploadu a informace o odezvě je optimisticky nadhodnocena.Test-rychlosti.mojeip.czProvozovatel: René VraspírURL: www.test-rychlosti.mojeip.czSkromné rozhraní s graficky neoddělenými reklamními odkazy. Jednoduchá funkčnost, test zjistí pouze rychlost downloadu (stahování) dat z netu na počítač uživatele. Chybí měření uploadu a odezvy. Zajímavé je grafické porovnání s jinými typy připojení.Vše v jednom.czProvozovatel: Lukáš JankůURL: mereni-rychlosti.vsevjednom.czI zde nabízí web spíše obyčejnější vzhled bez lákavých tachometrů. Měření je přesné s možností určit si velikost testovacího balíku dat. Zjišťuje se upload i download. Odezva měřena není.Lupa.czProvozovatel: Internet Info, s.r.o.URL: nastroje.lupa.cz/mereni-rychlosti/Kvalitní měřič rychlosti s pěkným grafickým ukazatelem. Výhodná je možnost vybrat si velikost testovacího souboru. Informace o tom, co lze teoreticky stáhnout při aktuální rychlosti připojení může napovědět, zda se pouštět do předem prohraných bitev o stažení balíku dat, na který kvalita připojení nestačí.Speedmeter.czProvozovatel: ing. Tibor ČepčániURL: www.speedmeter.czGraficky úsporný vzhled, ale profesionální služba. Výsledky pro download i upload jsou zobrazeny v přehledných grafech, ze kterých vyplývá srovnání s typy internetového připojení. Pro měření odezvy lze nastavit počet měření a časový interval pro zjišťování naměřených údajů. Zajímavostí je jednoduchá funkce, která umožňuje odeslat výsledky do e-mailu známého. K dispozici je také měření rychlosti prostřednictvím javovské aplikace, ovšem ve výsledku si tento nástroj zaměnil upload za download (chyba v programu), což nezkušeného návštěvníka může pořádně zmást. U drtivé většiny připojení je upload menší než-li download, a nejinak tomu bylo u testovaného internetového připojení, přesto javovský speedmetr si výsledky zaměnil takto:Připojtese.czProvozovatel: ASPRA a.s.URL: www.pripojtese.cz/info.jsp?name=rychlostNenápadný odkaz a trochu složitější webová adresa vedou ke graficky povedenému a funkčně schopnému měřiči kvality internetového připojení. Nechybí údaje o uploadu, downloadu a také odezvě. Vynikající grafický styl a spolehlivá funkčnost.Tabulka kvality připojeníHorší připojeníDobré připojeníLepší připojeníOdezva>100 msOdezva<100 msOdezva<50 msDownload<256 KbitDownload>256 KbitDownload>512 KbitUpload<128 KbitUpload>128 KbitUpload>256 KbitAgregace>50Agregace<50Agregace<20Ztráta paketů>10%Ztráta paketů<10%Ztráta paketů<5%V orientaci ohledně kvality připojení by měla pomoci tato tabulka.ZávěremJe dobré vědět, zda váš poskytovatel internetu umožňuje stahovat a odesílat data rychlostí, za kterou si platíte měsíční paušál. Je také užitečné znát kromě samotných rychlostí i odezvu a míru agregace.

Pokračovat na článek


Download Accelerator plus

V poslední době obliba tohoto programu na stahování souborů roste. Jaké jsou jeho možnosti a co jej odlišuje od jiných typů download manažerů, jež je ke stahování možno použít? Jistě je to výrobcem slibované zrychlení až o 300%. Ale i jiné funkce činí z Download Acceleratoru plus velice užitečný nástroj pro zefektivnění a zjednodušení stahování.doporučitDownload manažery nebo také akcelerátory usnadňují a zpříjemňují uživatelům internetu práci při stahování souborů. V současné době jich existuje volně ke stažení či k zakoupení nepřeberné množství. K čemu vlastně slouží? Jejich hlavní přednost je v možnosti navázat spojení se serverem při výpadku připojení či jiné poruše. Další funkcí je segmentované stahování, během kterého se stahovaný soubor rozdělí na několik menších částí a ty se stahují zároveň, čímž se doba stažení rapidně zkracuje. Mezi další možnosti patří řazení souborů určených k pozdějšímu stažení do fronty (soubory se postupně jeden po druhém stahují), maximální povolená rychlost stahování a maximální počet stahovaných souborů najednou.Všechny tyto funkce a mnohé další má program Download Accelerator plus. Tato aplikace je v poslední době čím dál více oblíbenější a to hlavně k vůli své jednoduchosti a rychlostí stahování. Program je možno integrovat do prohlížečů jako jsou Microsoft Internet Explorer, Netscape, Opera a další. Mezi jeho hlavní výrobcem udávané vlastnosti patří zrychlení až o 300%. Je zde také podpora proxy serverů a automatického ukončení připojení po stažení všech souborů ve frontě. Charakteristickou vlastností Download Acceleratoru plus je stahování několika částí souboru najednou, což má za následek zvýšení rychlosti. Při procesu stahování se program připojí na server několikrát a v těchto spojeních začne stahovat různé části souboru. Počet připojení k souboru a jejich jednotlivé aktuální velikosti lze vidět okně pro stahování.Po stažení se jednotlivé části spojí dohromady a soubor je kompletní.Program dále zjišťuje přítomnost souborů určených ke stažení na jiných serverech (mirror) a možné rychlosti stahování z těchto serverů. Poté si sám rozhodne z jakého serveru bude stahování nejvhodnější. Toto vyhledávání teoreticky může celkovou dobu stahování nepatrně prodloužit. Nelze vyloučit ani to, že se program rozhodne špatně. Je možné, že z dlouhodobějšího hlediska (doba pro stažení celého souboru) je výhodnější vybrat jiný zdroj pro stažení. Tuto funkci může proto uživatel v nastavení vypnout. Download Accelerator plus má implicitně nastavený určitý maximální počet stahovaných souborů. I toto lze snadno v nastavení, nebo dokonce dole pod zobrazením fronty (Max simultaneous downloads) měnit.Jeho použití je velmi jednoduché. Při stahování stačí kliknout na žádaný soubor a ihned se otevře okno s nastavením pro toto konkrétní stahování. Zde je na výběr několik možností. Uživatel může např. zadat cestu, kam se má stahovaný soubor uložit (implicitně je zde už nastavena cesta, která byla použita při posledním stahování). Je tu také několik informativních údajů. Zda server umožňuje resuming (navázání stahování při výpadku spojení v místě, kde stahování bylo ukončeno), okamžitá rychlost stahování a kolik procent souboru je staženo (jak číslem, tak v podobě klasických přibývajících čtverečků či modré plochy známé z jiných aplikací). Po stažení souboru se okno změní a je zde přímo možnost otevření samotného souboru (Open) bez toho, aby ho uživatel musel hledat v místě, kam se ho rozhodl uložit.V samotném okně programu je vyčerpávající množství informací. Aktuální i průběžná rychlost stahování, údaje o souborech ve frontě (pořadové číslo, úplný název souboru, velikost, atd.) Po přepnutí na kartu Completed downloads se zobrazí historie stahování. Zde jsou stažené soubory i s potřebnými informacemi, jako je umístění na harddisku, umístění na internetu (odkud byl stažen), datum stažení, velikost a ikonka souboru daného typu (pro větší přehlednost a rychlost při prohlížení historie). V okně pod nezbytnou reklamou (ve zpoplatněné verzi Premium již není) je také jakýsi žebříček nejvíce stahovaných souborů (Top downloads), ale tomu není potřeba věnovat velkou pozornost.Mezi zajímavé funkce patří plánovač (scheduler), díky kterému lze soubory stáhnout v určitém konkrétním čase či dnu, nebo v určitou dobu přerušit stahování a po stažení také i vypnout počítač. V nastavení je také možnost určení, které typy souborů se mají Download Acceleratorem plus stahovat. Tato nabídka je velice pestrá, podporuje řadu nejpoužívanějších přípon souborů (EXE, ZIP, ARJ, RAR, LZH, GZIP, TAR, MP3, AVI, MPG, ASF, MOV, WMA, TIF, atd.). K určitým událostem lze nastavit signalizaci pomocí zvukových souborů WAV (start programu, připojení k internetu, úspěšné či neúspěšné stažení souboru a jiné). Z internetu je možné také stáhnout různé skiny, díky nimž si uživatel může program zkrášlit podle svého vkusu.I v tomto programu je několik nevýhod, které jeho atraktivitu snižují. Při stahování několika částí najednou se může při přetížení serveru stát, že se jedna část stáhne při plné rychlosti, ale ty ostatní už jsou stahovány pomalu a je nutné počkat než se i tyto postahují. A další představuje (při stahování opravdu velkých souborů) nutnost mít volný prostor pro stahované části souboru a kompletní soubor. Tedy dvojnásobek. Ovšem při dnešních kapacitách harddisků je tento problém zanedbatelný.Download Accelerator plus určitě stojí za stažení a vyzkoušení. Instalace je rychlá a nastavování intuitivní a lehce pochopitelné. Na stahování velkých souborů nebo při špatném připojení k internetu je přímo ideální. Základní verze je úplně zadarmo a pro ty, jimž vadí reklamní proužek je tu možnost zakoupit plnou verzi Premium, která přináší další funkce a žádná reklama se zde již nezobrazuje. Stáhnout Download Accelerator Plus je možné na stránkách výrobce.

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 1/3

Myslím, že by byla škoda skončit návodem na Google Docs a nezpracovat podobný manuálek ke Google Spreadsheets, což je on-line obdoba tabulkového kalkulátoru (např. Microsoft Excel), který ale máte zdarma k dispozici na každém počítači připojeném k internetu, aniž byste jej museli instalovat.O Google Docs jsme si na PŘIPOJTE SE sdělili velké množství užitečných informací. Jedná se o on-line textový editor, ve kterém můžete efektivně vytvářet kancelářské textové dokumenty nezávisle na softwarovém vybavení a platformě pracovní stanice (počítače) připojené k internetu. Stačí mít nainstalovaný Internet Explorer, Mozillu nebo Firefox.Google Spreadsheets je on-line kancelářský nástroj. S jeho pomocí lze vytvářet nenáročné kancelářské tabulkové dokumenty. Základní seznámení s tímto bezplatným produktem se nachází zde. Nyní bude opět následovat třídílná série článků, která vás hlouběji zasvětí do používání Google Spreadsheets.Firma Google svými produkty přináší revoluční přístup ke tvorbě a zpracování kancelářských dokumentů. Požadavek na výkonnostní sílu a vybavení pracovní stanice uživatele přenáší na vlastní počítačové systémy. Vzhledem k masivnímu rozvoji internetu, rychlosti, dostupnosti a stability připojení k počítačové síti, je zcela reálný předpoklad, že v blízké budoucnosti bude takovým způsobem fungovat drtivá většina prozatím lokálních počítačových programů.Registrace uživateleVětšina z vás, kteří jste prošli mými návody na Google Analytics (podrobná analýza přístupů na webové stránky) a Google Docs, má vytvořené uživatelské účty u firmy Google. Nicméně, postup registrace raději nevypustím. Zkušenější uživatelé mohou následující odstavce přeskočit.Registrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít tabulkový editor Google Spreadsheets používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářských aplikací firmy Google.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account. 3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Na vámi zadanou e-mailovou adresu přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue. Váš nový účet můžete použít ke všem bezplatným službám Google.com.První přihlášeníPři prvním přihlášení do kancelářských aplikací Google se zobrazí následující stránka:Pokud už máte vytvořené nějaké soubory, například pod kancelářskou aplikací Google Docs, bude se úvodní stránka tvářit jako souborový manažer.Na vstupní podstránce aktivujte odkaz New Spreadsheet (Nový tabulkový dokument). Otevřel se nový panel nebo okno prohlížeče, které vypadá takto:Všimněte si, že jako název dokumentu je uvedeno sousloví Unsaved spreadsheet (Neuložený tabulkový dokument). Pod názvem je rozevírací menu File (Soubor), skupina záložek, formátovací panel nástrojů a pracovní plocha. Aktuální pracovní plocha patří do záložky s názvem Edit (Editace).Vpravo od názvu dokumentu se nachází dvě tlačítka pro rychlé uložení dokumentu. Save (Uložit) pouze uloží dokument a vy můžete pokračovat v další práci. Tlačítko Save & close (Uložit & uzavřít) uloží dokument a vzápětí ho uzavře.Pracovní plocha se skládá z buněk. Aktuálně vybraná buňka je zvýrazněna modrým rámečkem. Buňky jsou řazeny ve sloupcích a řádcích. Sloupce mají abecední značení, řádky číselné. Pod pracovní plochou je záložka s názvem otevřeného pracovního listu. Pokud bude v souboru pracovních listů více, budou tyto záložky řazeny vedle sebe.Rozmístění základních prvků je velmi podobné klasickému Excelu.Změna názvu dokumentuOproti Google Docs se název dokumentu nedá změnit kliknutím na sousloví Unsaved Spreadsheet. Dokument musíte nejprve uložit – a to kliknutím na tlačítko Save nebo výběrem v rozevíracím menu File volby Save. Aplikace vás sama vybídne, abyste zadali nový název dokumentu.Rozevírací menu FileRozevírací menu File obsahuje následující volby:New (Nový) – Okamžitě vytvoří do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Import (Importovat) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z počítače uživatele. Podporovány jsou formáty xls, ods a csv.Open (Otevřít) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z vašeho účtu u Google.com nebo umožní nahrát dokument přímo z vašeho počítače.Copy Spreadsheet (Kopírovat tabulkový dokument) – Vytvoří do stejného okna kopii dokumentu.Export (Exportovat) – Umožní export dokumentu do cizího formátu. Podporovány jsou formáty csv, html, ods, xls a pdf.Print (Tisk) – Výtisk dokumentu.Upload New Version (Nahrát novou verzi) – Nahraje novou verzi dokumentu z vašeho počítače, která nahradí stávající verzi dokumentu otevřenou v Google Spreadsheet.Rename (Přejmenovat) – Přejmenuje dokument.Close (Zavřít) – Uzavře aktuální okno nebo panel s dokumentem.Narozdíl od Google Docs zde chybí statistika a možnost najít a nahradit výraz v dokumentu.Základní formátování dokumentuK úpravám jednotlivých buněk, řádků a sloupců slouží tento panel nástrojů:Pro základní formátování dokumentu se používají ikonky, které jsou známé z Excelu:U naprosté většiny úprav obsahu dokumentu platí jednoduché pravidlo: nejprve výběr buňky nebo více buněk, následně aktivace změny formátu v panelu nástrojů.Kromě základních formátovacích funkcí jsou v panelu nástrojů ještě funkce pokročilejší. Ty si probereme v další části návodu.

Pokračovat na článek


Užitečné odkazy

Připravili jsme pro Vás množství odkazů na stránky, které považujeme za užitečné nebo něčím významným zajímavé. Pokud si myslíte, že v našem seznamu nějaký odkaz chybí, prosím, pošlete nám jej.Vyhledávače:AtlasCentrumGoogleJyxoSeznamInternetové prohlížečeMicrosoft Internet Explorer:Mozilla FirefoxOperaZpravodajství:Aktuálně.czČeské novinyiDnes.cziHNed.czNovinky.czZpravodajské servery zaměřené na internet:DSL.czInternet pro všechnyISDN.czLupa.czJízdní řády:IDOS - Atlas.czIDOS - Centrum.czPražská integrovaná dopravaDopravní podnik města BrnaTelevizní programy:Centrum.czČeské novinyiDnesNovinky.czPřepni.cz (Atlas)Televize.cztv.365dni.czTV Info přehled internetových televizí:Telefonní seznamy:Telefónica O2Telseznam.czZlaté stránkyTelefonní seznam SlovenskoMezinárodní telefonní seznamEncyklopedie:Wikipedia (česká)Wikipedia (v angličtině)Encyklopedie VševědCo Je Co?Podnikání:Portál veřejné správyAres - seznam ekonomických subjektůObchodní rejstříkObchodní rejstřík SlovenskoZákony

Pokračovat na článek


Rozhovor s tiskovým mluvčím Valve o Half-Life 2

Jak již všichni jistě víte, Half-Life 2 (HL2) je gold! To znamená, že je oficiálně dokončen a čeká na lisování na médium. Na povrch ovšem vyplynula jedna velice znepokojivá novinka, kterou sdělil tiskový mluvčí Valve Doug Lombardi v rozhovoru pro server Gamespy....Otázka: Bude krabicová verze HL2 potřebovat nějaký druh instalace pomocí softwaru STEAM ? Doug Lombardi: Během instalace bude uživatel požádán o verifikaci své kopie HL2 a o založení účtu v systému STEAM přes internet. K samotné single player hře již připojení k internetu vyžadováno nebude.O. Kdy budou uvolněny editační nástroje pro širší veřejnost ?Doug Lombardi: Teď, když je vývoj hry dokončen, se několik našich programátorů věnuje přípravě prvního Source SDK. Nevím přesné datum, kdy budou tyto nástroje připraveny, ale nemělo by to trvat příliš dlouho.O. Uvidíme nějaký nový obsah/mapy v CS: Source?, nebo v retail verzi, který lidé před tím neviděli? Doug Lombardi: Nový obsah CS: Source je skoro hotov, stejně jako Day of Defeat:Source a mnohé další. O. A jak je na tom Team Fortress 2? Doug Lombardi: Rozhodli jsme se TF2 přebudovat na Source engine. Hra je stálé ve vývoji a v bližší době podáme více informací. O. V nákupních formulářích, které jsme mohli vidět, chyběla možnost nákupu přes STEAM. Bude to možné nebo byla tato možnost zrušena?Doug Lombardi: Rádi bychom tuto možnost nabídli, ale v blízkém období budeme nabízet koupi pouze normální cestou.O. Uvažujete o oddělení multiplayerové části, DM, coop od nynější verze?Doug Lombardi: Ne.Z toho nám tedy vyplývá, že pokud si budeme chtít zahrát HL2, budeme muset mít připojení k internetu. Valve se chce očividně vyhnout nelegélnímu kopírování hry, ale přijde tak o jistou (a možná ne malou) skupinu zákazníků, kteří doma internet nemají. A tak si někteří z nás jen můžou povzdychnout, rozbít prasátko a jít se upsat Českému Telecomu :)Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


Software ke stažení

Zde máte přehled nejaktuálnějších verzí programů volně ke stažení.Winamp - Nejlepší multimediální přehrávač. Verze 5.06 Full, Pro a Lite. DOSBox - Vynikající DOS emulátor. Pod kterým běží vetšina her a programů pod DOS. Spousty nastavení atd... Verze 0.63 pro Linux, Windows a Fedora Core 2 a 3. Linux Kernel - AC patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.9-ac11. Linux Kernel - MM patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc2-mm2. DC++ - P2P client založený na Direct Connect protokolu. Verze 0.667. Iso Buster - Vynikající program na práci s image soubory. Podpora pro image DAO (Duplicator), TAO (Duplicator), ISO (Nero, BlindRead, Creator), BIN (CDRWin), IMG (CloneCD), CCD (CloneCD), CIF (Creator), FCD (Uncompressed), NRG (Nero), GCD (Prassi), P01 (Toast), C2D (WinOnCD), CUE (CDRWin), CDI (DiscJuggler), CD (CD-i OptImage), GI (Prassi PrimoDVD), PXI (PlexTools), MDS (Alcohol), MDF (Alcohol), VC4 (Virtual CD), 000 (Virtual CD), B5T (BlindWrite), B5I (BlindWrite). Verze beta 1.6.0.27. RascalBoy Advance - Game Boy Advance emulátor pro Windows. Verze 1.2.8.5. Norton Antivirus Update - Update virové databáze ze 17.11.2004. UT2004 Patch - Nový patch pro Unreal Tournament 2004. Verze 3339 pro Linux a Windows. Linux Kernel - Linuxové jádro. Verze 2.4.28. pdfFactory - Tvorba PDF dokumentů přes tisk. Verze 2.29 Standard a Pro. FinePrint - Ovladač pro tiskárny pod Windows, který šetří náplně a papír s mnoha funkcemi. Verze 5.29. Kerio MailServer - Mail server s integrovaným antivirem McAfee. Verze 6.0.4 pro Linux, Windows a Mac OS X. Administrační konzole pro Linux a Windows. 602LAN SUITE - Mail server s antivirem, antispamem, firewallem s NAT, proxy serverem a web mailem. Verze 2004.0.04.1112. eMule - P2P client. Verze 44d. UltraISO - Soft na práci s image soubory. Podpora více, jak 19 formátů - BlindWrite *.BWI/*.BWT, CDSpace *.LCD, CDRWin *.BIN/*.CUE, CloneCD *.IMG/*.CCD, DiscJuggler *.CDI, Duplicator *.TAO/*.DAO, Easy CD Creator *.CIF, Fantom CD *.MDF/*.MDS, Farstone Virtual Drive *.VCD, Nero - Burning ROM *.NRG, Noum Vapor CDROM *.VaporCD, VCDROM Extension *.FCD, Virtual CD *.VC4/*.000, Virtuo CD Manager *.VDI. Verze 7.2.5.926. ATi CATALIST Driver - Ovladače pro grafické karty ATi Radeon pro Win XP/2000. Verze 4.1 beta. Teleport Pro - Vynikající software na offline prohlížení webových stránek. Stáhne komplet webovou stránku. Verze 1.29.2081. BlackICE PC a Server Protection - Vynikající program, který scanuje připojení a chrání PC před hackery a viry. A jako jiné antiviry scanuje disky na výskyt virů. Nezpomaluje PC ani připojení. Chová se jako klasický firewall a antivirus. Verze 3.6 pro desktop a server. Webmin - Software pro administraci UNIXu přes webové rozhraní. Verze 1.170 source a RPM. Norton Antivirus Update - Update virové databáze z 15.11.2004. Linux Kernel - MM patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc1-mm5. Linux Kernel - AC patch pro linuxové jádro. Verze 2.6.9-ac9. Linux Kernel - Patch pro linuxové jádro. Verze 2.4.28-rc3. Linux Kernel - Patch pro linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc2. XFree86 - Experimentálni, vývojářská verze X Serveru pro UNIX. Verze 4.4.99.17 Skype - Software na telefonování přes internet. Verze 1.0.0.100 pro Windows a 0.92.0.12 pro Linux Dynamic binary, Linux SuSE, Linux Mandrake a Linux Fedora Core 2. Memtest86 - Výborný software na testování paměti. Verze 3.2 pro Linux, Windows a DOS a ISO Image po bootování Memtestu. Connection Meter - podpora přípojení prostřednictvím analogového modemu, ADSL, ISDN, CDMA, GPRS, WiFi, kabelové televize atd. ve Windows 95/98/ME/NT/2000/XP. Program sleduje a eviduje cenu za připojení, obsahuje velmi účinnou ochranu před podvodným připojením, antidialer, na draze placené telefonní linky, SMS bránu a mnoho dalších užitečných funkcí. Verze 5.8.3. ATi CATALIST Driver - Ovladače pro grafické karty ATi Radeon pro Win XP/2000. Verze 4.11. Zinc - Vynikající emulátor automatů založených na hardware Sony PlayStation. Obsahuje systémy od Capcom, Taito, Konami, Tecmo, Namco, atd. Verze 1.0.2 pro Windows. xmame/xmess - UNIX port MAME/MESS emulátoru. Verze 0.88. ObjectDock - Free software, který slouží jak na spouštění prgramů, tak jako task manager. Verze 1.05 build 505. Print2PDF - Software na konverzi jakéhokoliv dokumentu, nebo obrázku do PDF přes ovladač tiskárny. Verze 4.1.04.1109. Ad-aware SE Reference File - Aktualizace pro Ad-aware. SE1R18 8.11.2004. Pop up Blocker - Kvalitní pop up blocker. Verze 6.0.3.b. renattach - Nástroj na přejmenovaní nebo odstranění možných nebezpečných příloh v emailu. Verze 1.2.2 pro UNIX. Tag&Rename; - Software na přejmenování hudební kolekce použitím tagů, tvorba a editace tagů. Podpora mp3 (ID3v1, ID3v2.2, ID3v2.3 and ID3v2.4 tags), MusePack mpc/mp+ (APEv1, APEv2 a ID3v1 tags), Windows Media wma, asf a wmv files, Ogg Vorbis a Flac (vorbis comments), Apple iTunes a iPod aac (m4a) soubory včetně mp4, lossless m4a a protected m4p soubory, monkey’s audio, wav pack, optim frog, flac, Apple a Windows Media lossless formáty. Verze Linux Kernel - Patch pro linuxové jádro. Verze 2.4.28-rc2. Linux Kernel - MM patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.10-rc1-mm4. Linux Kernel - AC patch pro Linuxové jádro. Verze 2.6.9-ac7. AbiWord - Náhrada za MS Word. Verze 2.0.14 pro Linux zdrojový kód, Fedora Core 1 Linux, Fedora Core 2 Linux, Red Hat Linux 9 a Windows. AbiWord - Náhrada za MS Word. Verze 2.1.98 vývojová verze pro Linux zdrojový kód, Fedora Core 1 Linux, Fedora Core 2 Linux, Red Hat Linux 9, Mandrake Linux, Windows a Mac OSX. xine - Vynikající multimediální přehrávač pro Linux. Verze 1-rc7 source a Slackware. GQview - Vynikající grafický prohlížeč pro Linux. Verze 1.5.4 zdrojový kód a RPM (RedHat 9, Fedora Core 1). Samba - Server pro UNIX, který funguje jako doménový server, umožnující sdílení souborů a tiskáren v Microsoftí síti. Výkonnější UNIXová náhrada za MS Windows Server. Verze 3.0.8.ATi Linux Driver - Ovladače pro grafické karty ATi. Verze 3.14.6 pro Linux Xfree86 4.1.0, Xfree86 4.2.0 a Xfree86 4.3.0. Norton Antivirus Update - Update virové databáze z 10.11.2004. ZoneAlarm Free - Osobní firewall. Verze 5.5.062. ZoneAlarm Pro - Osobní firewall. Verze 5.5.062.

Pokračovat na článek


Více místa na disku - rychlejší práce!

Chcete dosáhnout těchto vlastností u vašeho počítače? Potom vám nabízím několik tipů na to, jak toho dosáhnout.Často se vám může stát, zejména pokud jste dlouho nepřeinstalovali Windows, nebo pokud se vám začíná nepříjemně plnit disk, že budete muset provést malou údržbu. Odstranit ze systému nepotřebné soubory programů, které i přes řádnou odinstalaci zanechali po sobě památku v podobě dynamických knihoven či INI souborů, provést údržbu disku a odstranit přebytečné a nepoužívané aplikace či soubory. Dosáhnete tím jednak zvýšení volného místa na disku a také hlavně rychlejší práce s Windows.Odinstalujte nepotřebné programyČas od času není špatné uvědomit si, že některé programy nepoužíváte. Mnohdy budete určitě překvapeni, kolik takových programů je. Tyto se tedy vyplatí odebrat ze systému, čímž dosáhnete uvolnění místa na pevném disku a částečně také urychlení Windows. Otevřete si nabídku "Tento počítač", vyberte "Ovládací panely" a zde položku "Přidat nebo odebrat programy". Na záložce, která je nazvána "Instalovat či odinstalovat" vidíte seznam všech programů, které na svém počítači máte. Po vybrání konkrétní položky klikněte na tlačítko "Přidat či odebrat". Spustí se odinstalační průvodce, který odstraní program ze systému a z pevného disku. Pouze zručným a zkušeným uživatelům doporučuji v případě odebírání programů i drobnou redukci systémového registru, protože mnoho programů i po odinstalaci nechává své položky právě zde a zbytečně tak systém zpomalují. Položky - většinou označené jménem výrobce nebo názvem programu - můžete najít v klíčích HKEY_CURRENT_USER / Software a HKEY_LOCAL_MACHINE / Software. Záznamy odinstalovaných programů vymažte. Zásahy do registru ovšem neprovádějte, pokud nemáte dostatek zkušeností, mohlo by vám to přinést víc škody než užitku a napáchat nemalé škody.Nepotřebné součásti systémuJednoduchá rada - pryč s nimi. Mnoho součástí Windows totiž běžně nepoužíváte, a proto je dobré je odebrat. Opět si otevřete dialog "Přidat nebo odebrat programy" a zde kartu s názvem "Instalace Windows". Program nyní vyhledá a vypíše všechny instalované součásti systému a vy si můžete vybrat, které ponecháte a které odeberete. To provedete odškrtnutím dané položky. Poklepáním na vypsané programové skupiny můžete odstranit jen některé jejich součásti. Vše samozřejmě záleží na tom, co používáte nebo hodláte používat a co naopak ne. Toto "zeštíhlení" Windows se projeví na volném místě na disku a také na rychlosti práce se systémem. Navíc, pokud budete kdykoliv v budoucnu jakoukoliv součást systému znovu nainstalovat, můžete to provést stejným způsobem - zatržením položek. Program si poté vyžádá instalační CD a položky doinstaluje.Vyčistění diskuProgram Vyčistění disku, který je součástí Windows se výborně hodí k odstranění nepotřebných souborů, které jen zbytečně zabírají místo. Spustit ho můžete z nabídky Start -> Programy -> Příslušenství -> Systémové nástroje -> Vyčištění disku. Vyberte si, který disk chcete vyčistit (máte-li jich více) a potom vyberte složky, které chcete odstranit. Program vymaže obsah složek Temporary Internet Files, kde se ukládají dočasně stažené www stránky, vymaže také všechny ostatní dočasné soubory programů a Internetu a odstraní také položky z koše. Tato úprava nemá vliv na rychlost systému, ale pomůže vám (a někdy opravdu významně) uvolnit část místa na pevném disku.Defragmentace diskuTato akce má dopad přesně opačný. Nezískáte žádné volné místo, ale zrychlí se práce se systémem. Defragmentace funguje tak, že vyhledává součásti souborů, které mohou být uloženy na více místech a tyto pak dává dohromady, aby soubor byl uložen celý na jednom místě a práce s ním byla tedy rychlejší. Fragmentaci souborů nelze ovlivnit a dochází k ní průběžně při práci s počítačem, což znamená, že byste měli defragmentaci disku provádět pravidelně podle toho, jak často s počítačem děláte. Program spustíte z menu Start -> Programy -> Příslušenství -> Systémové nástroje -> Defragmentace disku. Defragmentace (zejména u větších disků) trvá poměrně dlouhou dobu (desítky minut až hodiny), avšak má výhodu v tom, že pokud ji chcete spustit a disk je fragmentován pouze z malé části ještě od poslední defragmentace, program vám toto upozornění zobrazí a zeptá se, zdali chcete i přes to pokračovat. Zamezíte tak zbytečné práci, která by nepřinesla užitek.Nepoužívejte košPoužívání Koše mnohdy obsazuje zbytečně místo na pevném disku, proto je dobré buď povolit přímé mazání nebo nastavit pro Koš menší množství rezervovaného místa na disku. To provedete tak, že si v Průzkumníku otevřete vlastnosti koše (skrytá složka Recycled na disku) a zde nastavíte rezervované místo pro koš celkově v procentech, nebo pro každou jednotku zvlášť (máte-li více disků). V této nabídce navíc můžete zvolením položky "Nepřesouvat soubory do koše, ihned je odstraňovat" zakázat používání koše.Co si o tom myslíte Vy?Kategorie:

Pokračovat na článek


20 počítačů do 30 000 Kč v testu

Počítače za vysvědčeníLoňský test počítačů za vysvědčení zaznamenal velký čtenářský ohlas, a tak jsme se jej rozhodli letos zopakovat. Vývoj však jde rychle dopředu, takže se testu tentokrát zúčastnily už zcela jiné stroje s jiným vybavením.Vysvědčení se blíží a s ním i termín možného nákupu počítače. Názory na to, zda odměňovat za výsledky ve škole, se samozřejmě různí, ale koupit studentovi počítač před prázdninami je možné i z ji-ných důvodů než pouze kvůli dobrému prospěchu. Zkrátka by neměli přijít ani ti méně úspěšní, protože počítač není pouze zdrojem zábavy, ale je i zdrojem poučení, a tak by mohl k lepším výsledkům alespoň trochu napomoci. Ale to už se dostáváme k tomu, proč vůbec počítač žákovi nebo studentovi koupit.Proč kupovat PC?Počítač může studujícímu člověku sloužit k mnoha účelům. Málokdo už dnes například chce psát delší texty na stroji nebo rukou, k dispozici jsou také různé výukové programy na CD-ROM, které mohou získávání vědomostí zpestřit i obo-hatit, a internet je bohatou studnicí informací a výborným komunikačním prostředkem. Nesmíme zapomenout ani na počítačové hry, které alespoň v některých případech cvičí postřeh, krátkodobou paměť, logické uvažování a většinou i angličtinu, a hlavně na to, že příjemnou formou přivedou studenty k počítači. Snad každý si rád občas nějakou tu hru zahraje.Už pouhé seznámení s počítačem a pochopení jeho ovládání se dnes velmi cení a považuje se za součást vzdělání. Bez znalosti základů práce na PC se těžko shání slušně placené zaměstnání, a tak se pořízení PC může stát dobrou investicí do budoucna. Výpočetní technika se pro někoho může stát koníčkem, který se později změní v za-jímavou, a někdy i dobře honorovanou práci. To jsou ale samozřejmě jen některé důvody pro nákup počítače. Nyní se podívejme na to, jak by mohl počítač pro žáky a studenty vypadat a co by měl obsahovat.Jaký počítačV loňském testu se objevily počítače s cenou do 40 000 Kč s DPH. Letos jsme cenový limit posunuli trochu níže, tedy na 30 000 Kč bez DPH, protože doba je nedobrá a málokdo si může dovolit utratit za počítač více peněz. I 30 000 Kč je pro někoho příliš. Většina firem, které nám do testu počítač půjčily, se cenový limit snažila beze zbytku vyčerpat, a tak cena počítačů v testu byla často těsně pod hranicí 30 000 Kč. Pouze firmy Computer City, Libra Electronics a AT Computers nabídly do testu počítače s vý-razněji nižší cenou (úplně nejlevnější byl počítač Leo Easy 300 od firmy Libra Electronics), které mohou být zajímavé pro méně majetné zájemce.Vejít se do hranice 30 000 Kč a zároveň nabídnout výkonný počítač vhodný pro provozování kancelářských a multimediálních aplikací a také pro hry není vůbec jednoduché. Najde se totiž jen málo možností, kde ušetřit. Absolutním minimem je dnes 32 MB paměti a nikdo také testovaný počítač menší pamětí nevybavil - většina obsahovala 64 MB paměti, a jeden dokonce 128 MB. Také na pevném disku se těžko šetří - 3,2GB disk je přijatelný, i když větší je samozřejmě lepší, ale menší disky už dnešním požadavkům nevyhovují. Co se týká monitoru, pro domácí použití ještě stačí 15" monitor a jím také naprostá většina firem své počítače doplnila. Počítač pro studenty, který neobsahuje mechaniku CD-ROM ani zvukovou kartu, je také těžko představitelný, a myš a klá-vesnice musí být u každého PC. A teď - na čem ušetřit?Výběr procesoru, komponent i počítačových doplňků jsme nechali na jednotlivých firmách s upozorněním, že počítač, který do testu zapůjčí, má být určen pro žáky a stu-denty. Měly se tedy vyrovnat s podobnou situací, jako když do obchodu přijde zájemce, který chce počítač pro studenta a čeká, co mu bude doporučeno. Každá firma pochopitelně nabídla trochu jinou sestavu a dala přednost něčemu jinému.Některé firmy vybavily svůj počítač ještě dalšími doplňky, většinou reproduktory, joystickem či modemem, který umožní přístup k internetu. U počítačů se však objevila i slu-chátka, multimediální klávesnice (rozšířené o tlačítka pro ovládání hlasitosti a me-chaniky CD-ROM) a také zvu-ková karta s radio-tu-ne-rem; mno---ho firem dodá s po--čítačem i zají-mavé programy, hry a multimediální tituly čekali jsme jich ale více. Řada firem sáhla v případě grafické karty po modelu určeném speciálně pro hry, tedy po kartě Voodoo3 2000, jejíž použití se promítlo v lepším hodnocení herních testů. Někdo dal přednost většímu, tedy 17" monitoru nebo mechanice DVD před mechanikou CD-ROM, což není špatná volba. To vše jsme v celkovém hodnocení samozřejmě zohlednili.Jak jsme testovaliPočítačové sestavy jsme se snažili hodnotit komplexně. Výkon jsme měřili pomocí našich standardních nízkoúrovňových testů i testů aplikačních, které podají obrázek o výkonu počítače při provozování kancelářských a grafických aplikací. Výsledky jednotlivých testů najdete v tabulce a u po-čítače naleznete i hod-nocení celkového výkonu. Dále jsme pomocí herních testů hodnotili výkon grafických karet a použitelnost jednotlivých počítačů pro hraní her, i když samozřejmě ne každý chce na počítači hry hrát, a počítače speciálně určené pro hry jsme do našeho testu ani nechtěli. Při testování jsme použili populární hru Quake II, která vy-užívá rozhraní OpenGL; toto rozhraní všechny grafické karty nepodporují. Jinak totiž musí hra běžet v softwarovém režimu s mnohem horšími výsledky. Dále jsme použili hru Incoming, která využívá rozhraní Direct3D (nainstalovali jsme nejnovější verzi 6.1) od firmy Microsoft a při běhu na kartách Voodoo3 využívá rozhraní Glide. U her jsme měřili průměrný počet obrázků za sekundu, které je počítač schopen spočítat a zobrazit.Měřili jsme také přenosové rychlosti a přístupové doby pevných disků a mechanik CD-ROM. V případě mechanik DVD jsme měřili přenosovou rychlost a přístupovou dobu nejen v režimu DVD, ale i v režimu CD-ROM. Výkon není všechno a někdo dá přednost raději značce, většímu monitoru, lepší výbavě nebo nižší ceně. To, čím je počítač vybaven, najdete v tabulce, a výbavu jsme zhodnotili i celkově jednou známkou. Samozřejmě nejsou reproduktory jako reproduktory - některé jsou kvalitnější, výkonnější atd.; i na to jsme pochopitelně brali ohled, podobně jako u dalších doplňků, které jednotlivé firmy ke svým počítačům dodaly. Nezapomněli jsme ani na hodnocení provedení počítače, tedy na vhodné uspořádání jeho jednotlivých komponent ve skříni nebo na správné svázaní a upnutí kabelů.Student většinou začne s málem a po-stupně chce podle požadavků svůj počítač dále rozšiřovat nebo zvyšovat jeho výkon. V tabulce tedy naleznete i počet volných slotů ISA a PCI, které další rozšíření umožňují, a také počet volných pozic v počítačové skříni pro další mechaniky a další hardwarové doplňky. V testu jsme se nejčastěji setkali s pro-cesory Intel Celeron, ať už ve verzi SEPP (Single Edge Processor Package) určené pro Slot 1, nebo ve verzi PPGA - Plastic Pin Grid Array pro Socket 370. V ně-kte-rých počítačích byl procesor Celeron PPGA umístěn v redukci, která se vkládá do Slotu 1. Tato kombinace je totiž levnější než procesor ve verzi SEPP, a navíc procesory ve verzi SEPP se již špatně shánějí. Slot 1 má samozřejmě své výhody v tom, že procesor Celeron je později možné zaměnit za výkonnější Pentium II nebo Pentium III. V testu ovšem nechyběly ani počítače s proce-sory od firem AMD nebo Cyrix, i když ani jeden z nich výkonnostně nijak nepřesvědčil.Výběr počítačů na našem trhu je skutečně veliký. V testu se nakonec sešlo 20 počítačů od nejrůznějších firem. Zájemci o počítač tedy mají z čeho vybírat. V porovnání se stroji, které se zúčastnily loňského testu, je výkon těch současných mnohem vyšší. Pro provozování běžných aplikací stačí bezpečně úplně všechny počítače z testu. Pro provozování náročnějších her však některé vhodné nejsou, což je dáno především použitou grafickou kartou. VýsledkyPodle očekávání dopadly v herních testech v průměru lépe počítače s novou grafickou kartou Voodoo3 2000, protože grafická karta společně s procesorem rozhoduje o počtu možných "frames", které lze zobrazit za jednu sekundu. Hned za těmito počítači se většinou umístily počítače s kartou s čipem nVidia Riva TNT, ostatní byly slabší. V hrách si velmi dobře vedl počítač Mironet 3018M, který se prosadil jak ve hře Quake II, tak ve hře Incoming. Počítače Leo Easy 300, Compaq Presario 2282 a Yakumo Pro Family 366 nejsou pro 3D aplikace a hry vhodné, a některé testy se jim dokonce nepodařilo vůbec absolvovat. V daném rozlišení totiž jejich grafická karta nebyla schopna pracovat nebo nestihla obraz zpracovat. Pro 2D hry však tyto počítače stačí, a navíc jde o počítače, které jsou levnější. Pokud tedy někdo touží po počítači, na kterém se dají hrát nejnovější 3D hry, doporučujeme počítač s kartou Voodoo3 a nej-méně 64 MB paměti. Z pro-cesorů - díky současným příznivým cenám - pro levnější počítače nabízí nejvíce procesor Intel Celeron.Ukázalo se, že levnější pevné disky poskytují dostatečný výkon pro domácí použití. Výkonnější disky často zklamaly kvůli tomu, že nebylo využito jejich rozhraní ATA/66, které základní desky zatím nepodporují. Musely proto běžet v mno-hem pomalejším režimu.V testech si nejlépe vedl počítač Mironet 3018T, ale kvůli horšímu monitoru a také kvůli tomu, že v jeho ceně není započten systém Windows 98, který by si většina uživatelů asi musela stejně pořídit (i když proti systému Linux nic nemáme), jsme mu nakonec ocenění Chip Tip neudělili. Získal je počítač firmy Softcom, u něhož se nám líbil jak výkon, tak výbava. Dodává se totiž se 17" monitorem a slušnými reproduktory. Naší pozornosti neunikl ani počítač firmy Suma, který si velice dobře vedl v aplikačních testech a měl výbornou výbavu. Jen kvůli starší grafické kartě nedosáhl takových výsledků v herních testech. I přesto jsme mu Chip Tip udělili.Ocenit jsme chtěli i jeden počítač s nižší cenou. Uvažovali jsme o počítači Triline, který za cenu asi o 5000 Kč nižší, než za jakou se prodávala většina soupeřů, nabízí přijatelný výkon, ale vzhledem k horšímu provedení jsme mu ocenění nakonec neudělili. U počítače Yakumo byla cena ještě příznivější, ale zklamal nás dodaný monitor.Úspěšní i méně úspěšní studenti si tedy mohou vybrat z široké nabídky počítačů a prázdniny, nebo alespoň jejich část, mohou strávit u obrazovky monitoru. Věříme, že náš test jim i jejich rodičům v rozhodování při nákupu alespoň trochu pomůže.

Pokračovat na článek


Výběr domény – právní oříšek

Výběru doménového jména byste při svém podnikání měli věnovat patřičnou pozornost. Nejedná se totiž o pouhou marketingovou záležitost. Doména se metaforicky stává součástí Vašeho podnikání, proto vše musí být v pořádku i z hlediska právního. Při výběru Vaší www adresy je nezbytné respektovat určité marketingové i právní limity. Spory o doménová jména se stávají častějším tématem, a to nejen v zahraničí (v rámci USA i ostatních zemí EU), ale i přímo v České republice. Soudy, ale i různé úřady, např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se zabývají několika případy nekalosoutěžního nakládání s doménami každý rok (včetně takzvaného cybersquattingu – doménového spekulantství vedeného snahou po dosažení zisku). Následující řádky jsou průpravou pro podnikatele, kteří chtějí působit na Internetu bez rozporů s právem.Právo limituje výběr každé doményVýběr domény byl donedávna pouze v režii marketérů, kteří název vybírali pomocí svých SEO znalostí a citu pro brand a corporate identity. Dnes si častěji uvědomují, že dalším limitujícím faktorem jsou ochranné známky a právní předpisy.Při registraci doménových jmen platí pravidlo „first come first serve“, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele. S tím dodatkem, že každé doménové jméno může být zaregistrováno pouze jednou. Díky těmto základním pravidlům představuje Internet dnes velmi silně soutěžní prostředí.Vybírejte si doménu neobsahující ochrannou známkuDoménové jméno, které si zaregistrujete, by nemělo obsahovat ochrannou známku. Bezpečně se tak vyhnete výzvám k opuštění domény a případným soudním sporům. Seznam registrovaných ochranných známek můžete najít na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.Doména by neměla porušovat ochranu osobnostiOchrana osobnosti je upravena v občanském zákoníku a bude rovněž obsažena v Novém občanském zákoníku (s účinnosti od 1. 1. 2014). V rámci registrace domén jde především o to, provádět takovou registraci, která má oprávněný nárok. Velmi problematicky tak působí domény, které obsahují jména mediálně známých osobností a obsah webu je urážející či hanlivě kritický.Doména by neměla porušovat ochranu obchodní firmyNedoporučujeme registraci takového doménového jména, které se v názvu kryje s registrovanou firmou. Jinými slovy se jedná o obchodní název podnikatele. Ten je možné dohledat v obchodním rejstříku.Pozor na nekalou soutěžNekalá soutěž je oblíbeným termínem právníků, avšak o co se vůbec jedná? Registrací a užíváním domény byste neměli sledovat zakázané obchodní praktiky a praktiky proti dobrým mravům. Nejčastěji se jedná o klamavou reklamu, vyvolání nebezpečí záměny či parazitování na pověsti.Příkladem může být např. registrace domény swarovski-sperky.cz, kde bychom rádi prodávali šperky Swarovski. Jak v případě prodeje padělků, tak i originálních šperků značky Swarovski se jedná o nekalou soutěž, která by byla pravděpodobně charakterizovaná jako parazitování na pověsti, případně vyvolání nebezpečí záměny a klamavé označování zboží. Mimo jiné se dopouštíte také užívání registrované značky Swarovski. Takový eshop provozovat legálně nemůžeme a registrovat si tuto doménu (bez svolení, viz dále) také nedoporučujeme. Pokud bychom chtěli prodávat tyto šperky na výše uvedené doméně, první kroky by měly směřovat k tomu, abychom získali povolení k užívání názvu Swarovski.Nezáleží na koncovce, pravidla platí pro všechnyVýše uvedená pravidla pro registraci domény doporučujeme aplikovat pro jakékoli koncovky domén. Nezáleží tedy na tom, zda si registrujete doménu .cz, .eu, nebo .com. Internet nezná národní hranice a je dostupný prakticky odkudkoli. Koncovka domény nemůže zaručit spotřebiteli, že je produkt či služba dostupná pouze v tomto regionu.Poznámka autora: Pozor na obchodníky s doménami, kteří oslovují firmy a nabízejí registraci s nejrůznějšími koncovkami (např. .org, .se, .com). Argumentují především tím, aby si Vaše konkurence nezaregistrovala tuto doménu a neparazitovala na Vaší pověsti či Vás nepředběhla ve výsledcích vyhledávání na Googlu. Je na zvážení každé společnosti, aby zanalyzovala svoji pozici na trhu vůči konkurentům a spotřebitelům. Osobně však v drtivé většině nedoporučuji využívat těchto nabídek. Pakliže chcete působit na českém trhu, není potřeba si přece registrovat si doménu .com. Pokud ušetříte prostředky za tyto a další domény (těch koncovek je skutečně mnoho) a místo toho si registrujete ochrannou známku, snadno navíc získáte páku i na ty, kteří si registrují Váš název s jakoukoli koncovkou, i třeba .info.Jak na registraci domény s obecným názvem?Pokud si chcete registrovat doménu s názvem, který je obecný (např. auto, internet, SEO) či konkurent využívá podobný (avšak bez ochranné známky), doporučujeme graficky odlišit vizuální vzhled stránek včetně loga. Spekulanti na adresách podobných seznan.cz (člověk se přece jenom někdy překlikne) své „podnikání“ navíc podpoří ještě vizuálně velmi podobným vyhledávačem. Toto je bezesporu nekalosoutěžní jednání za hranicí zákona.Doporučení na závěrVýběr doménového jména je zapotřebí provádět jak z pohledu marketingového, tak právního. Doménové spory jsou stále častějším tématem nejen mimosoudních jednání, ale také přímo vykonatelných rozhodnutí, která ve výsledku znamenají nucený převod doménového jména a finanční kompenzaci protistraně za neoprávněné využívání domény, dosažený zisk parazitováním a podobně.Proto, abyste se vyvarovali právních problémů, nesmíte při registraci či užívání domény porušit ani jeden z výše uvedených bodů. Vždy tedy výběru doménového jména věnujte zvýšenou pozornost.

Pokračovat na článek


Kdo jsi nebo nejsi v internetu

Dnes se již nepochlubíte tím, že jste na Twitteru, Facebooku nebo Googlu. Spíš občas zazní výkřik, že účet na této sociální síti si nikdy nezaložím. Přejdeme to většinou mlčením nebo vykulením očí. Jak můžeš žít bez sociálních sítí?Všichni se je snaží škatulkovatSociální sítě a komunity se snaží sociální inženýři oddělit. A lidé zase spojit. Pro sociální síť se vžilo označení svobodné a volně přístupné komunity a pro komunitu zase vytvoření omezení pro uživatele sociální sítě. Je to paradox. Pokud si vezmeme jako příklad známý Webtrh, pak by se mohla tato sociální síť nazvat komunitní s volným přístupem. Webtrh je sice zaměřen na internetové fanoušky a většina komunikace se týká této oblasti. Je ale komunitou volnou, kam může přijít kdokoliv s jakýmkoliv dotazem. Potřebuje ho odborník i naprostý laik.Způsob komunikaceZákladem sociálních sítí a jejich rozšíření je způsob komunikace. Hlasová komunikace se příliš neuplatňuje. Písemné sdělení je pro internet vhodné, dostatečně anonymní a neosobní. Dá se skrýt pod nějakým nickem a v případě problému z něj vycouvat. První pokusy, kdy se stránky otevřely uživatelům, začaly v 90. letech u webů Geocities, Trippod a dalších. Byly poměrně nedokonalé, protože vlastníci váhali nad mírou připuštění sociálních stád k potravě – komunikaci přes jimi milovanou a stvořenou stránku. Situace se vylepšila s otevřenější SixDegrees a známým Friendsterem.Propojení uživatelůNajednou si začaly sociální sítě uvědomovat, jakým nástrojem je internet. A to nejen z hlediska vztahů, ale také možnosti získání obrovského publika, reklamy a vytváření vnitřních mikrokomunit pro další marketing. A tak začalo mnohem zajímavější a lepší dělení, které se sice také promíchává, ale přece jen dává mnohem lepší obraz způsobu použití. Když vznikl LinkedIn, oddělila se vituálně pracovní část sociálních sítí od společenské zábavy.Rozdělení sítíExistují velké sociální sítě, kde se může umístit prakticky cokoliv. Facebook se stal časem nepřehledným, velice přeplněným a v podstatě plnícím převážně účel komunikace. Proto vznikly také zcela odlišné sítě, které se specializují. I Twitter se rozhodl omezit sdělení tak, aby mělo vůbec vypovídací hodnotu. K tomu některé sítě jako Naymz spravují jen kontakty. Propadl se známý MySpace, protože zůstal jako zcela otevřená síť bez vymezení svého cíle. Stále více tak přicházejí na řadu konkrétně cílené sociální sítě. Facebook sice nezanikne, ale je příliš rozsáhlý. Pro mnoho lidí je pouze společenskou povinností, marketingem nebo přístupem k reklamě. Naopak profesně nebo zájmově specializované sítě určitě získají svoje zájemce, jako je získal Webtrh. Svojí volnou komunitou a přitom přirozeným zaměřením pro konkrétní účel plní úlohu otevřené komunity spřízněných duší.

Pokračovat na článek


Jsme kultura kriplů?

Dva obaly od pizzy, pět plechovek od Coca Coly a Red Bullu a celofán od čokolády se válí na šedém stole, který nebyl již zhruba rok jakkoliv čištěn či umýván.Vedle toho kupa zhruba deseti obalů od tyčinek pochybných výrobců a nezaplacené účty. To ale není vše, co se na tomto stole rozprostírá. Více jak jednu třetinu stolu obsazuje monitor, reprobedny, mikrofon, klávesnice, myš a další počítačové příslušenství. Za počítačem sedí shrbený mladík v propocené košili, má neoholenou tvář a jeho spodnímu prádlu už dávno vypršela záruční lhůta. Jediná jeho aktivita spočívá ve vydatném soustředění se a mačkání levého myšítka na své závodní myšičce. Je to jeho jediná aktivita za posledních dvanáct hodin, když nepočítáme jednu pauzičku strávenou na oné místnůstce s panáčkem. Blíží se osmá hodina ranní a on by měl pomalu vstávat do práce. To půjde velmi těžko, vzhledem k tomu, že si ještě nešel lehnout. Kdo by si také chodil lehnout, když ownuje server, že ano. Rozhodl se, že si dneska vezme volno a pořádně se prospí. Teď si ale ještě chvilinku zahraje, když už má dnes to volno. Připojují se na server, zvolí stranu a hraje. Desátá hodina se blíží a náš „hrdina“ (říkejme mu třeba Bohdan) se již chystá do postele. Ve chvíli, kdy se definitivně chystá odpojit, zabrousí jeho pohled na slovíčko nextmap, napsané do chatu jakýmsi zvědavcem. Dust2, to je jeho oblíbená mapa. Přecejenom ještě chvíli zůstane a nasbírá nějaké ty fragy. Po dvou hodinách a čtvrtém prodloužení se mapa mění na de_aztec a Bohdanovi oči podlité krví se začínají pomalu zavírat. Nevadí, další Red Bull do řady a hunt se může rozjet. Ve chvíli, kdy kempuje na suchém položišti se rozezní telefon. Letmý pohled na zvonící věcičku naznačuje, že se jedná o šéfa. A sakra, Bohdan si uvědomuje, že zapomněl do práce zavolat. Bohužel to nebylo poprvé. Ani za tento týden. Konverzace se šéfem je krátká a výstižná. Zítra již nemusí chodit do práce. Ani ho to nijak nemrzí, najde si zase jinou. Vrátného přece přijmou skoro všude. A tak hraje dál a dál, dokud jeho organismus nevydá jednoznačný pokyn k nástupu na toaletu. Tam také jeho putování končí. Se svléknutými kalhotami a toaletním papírem v ruce spočívá hlavou opřenou o přední stranu dveří. Ale není mrtvý, jen tvrdě spí, nechrápe. Jediné, co mu dnešní noc přinesla je vyhazov, otlačená hlava a svědící pozadí, kterému se nedostalo včas toaletního papíru. A zítra (nebo ještě dnes), může začít vše nanovo…Je jistě mnoho čtenářů, kteří si v našem vyprávění připadali stejně jako náš ctěný hrdina Bohdan. Takovýchto extremních případů není mnoho, ale dozajista by se nějaký ten Bohdan no.2 našel. Hráči mrhají svým časem, aby strávili bezesnou noc u svého šedého miláčka. U svítící obrazovky tráví nemalá část herní populace více jak jednu čtvrtinu volného dne. Veškerý svůj volný čas. Ať už se jedná o školáky, mladíky na civilce, těžce pracující výrostky anebo úspěšné podnikatele. Ale co to koho zajímá? Když nás to baví, tak proč ne… Proč jsem ale o tomto začal mluvit? Protože mě už vadí neustálé navážení se nezasvěcené menšiny (spíše ale většiny) do mého trávení volného času. Jak často jsem slýchával (a stále ještě slýchávám) od rodičů, proč si raději nejdu něco přečíst, nebo si nejdu zaběhat. Co ze mě jednou bude? Vždyť jen sedím u toho krámu a nic jiného nedělám. Lidé o mě říkají, že jsem počítačový maniak (ale jen ti, kteří sami hry nehrají). Od předešlé generace (respektive od mých rodičů) si musím vyslechnout, jak že to oni trávili svůj volný čas, když byli mladí. Sedět ve třicetistupňovém teple doma u počítače, místo nahánění roštěnek na koupališti, může napadnout opravdu jenom mě. Jak často jim já odpovídám, že když oni neměli tu možnost, tak proč jí chtějí odebírat nám? Počítač je vinou všeho, co se nepovede. Ať už se to týká školy, nesplněných domácích prací („mých jediných povinností“) nebo lenosti jít nakoupit. Samozřejmě, že jsem hrubě nespokojen s názory mých rodičů, a když ani neví, čeho se co týká, tak proč mě neustále napomínají a zakazují všechno možné? Proč se snaží mou aktivitu na počítači omezit? Proč všechno svádí na počítač? Možná asi proto, že mají zčásti pravdu. Nebýt jejich dozoru, třeba bych dopadl jako Bohdan (no, zas tak strašně doufám ne) a celý život strávil v nějakém bytečku za monitorem. Nebýt jejich neustálého dorážení, možná by šla i ta škola více stranou. Když si položím ruku na srdce a doopravdy se zamyslím nad tím, co dělám a čemu věnuji všechen svůj volný čas, dopadne rozhřešení velmi špatně. Díky počítači se mi nechce jít si zaběhat, to si raději zahuntim v CS. Díky počítači kašlu na školu, naštěstí nejsem zase tak nezodpovědný a alespoň ten tahák si napíšu a do sešitu se kouknu o přestávce. Nebýt ale počítače, možná by moje známky vypadaly i trochu lépe. Díky počítači mi začíná ubývat svalová hmota a tuková začíná přibývat. Skolióza není výjimkou. Jediné, čím se asi tak mohu pochlubit, je svalnatý a vyvinutý ukazováček ba pravé ruce, který ovšem díky ergonomické myši připomíná spíše levou půlku kružnice. Všechny zápory si jistě každý umí vybavit sám, jelikož je vidí sám na sobě. Co mi ale počítač přinesl? Jistě známe vymlouvavé články, že hráči akčních her mají rozvinuté reflexy, a proto je jen malá šance, že skočí pod auto. Hráči strategických her zase dokáží organizovat a vyznají se v taktice. Kdy se jim ale poštěstí vést v dnešním světě družinu ozbrojených velbloudů? Nejspíše nikdy. Vratké argumenty těchto článku nejsou zdaleka na místě, chceme něco opravdového. Něco, co by autorům článků v ženských časopisech a všemožných Reflexech vneslo slzy do očí, něco, co by hráčskou většinu konečně posunulo na jakousi snesitelnou společenskou úroveň. Cesta ke štěstí je ale trnitá, snad jen v Koreji je vydlážděná broušeným mramorem a dá se po ní šlapat všemi směry. Co mi tedy počítač dal? Určitě minimálně tunu zábavy, ale to nikoho nepřesvědčí. Také mi dal možnost vyzkoušet si strašně moc možností. Ať už jsou to obsáhlé informace na internetu nebo nenápadně vzdělávací informace ve hrách. Počítač mě určitě naučil dobře anglicky a dal mi slovní zásobu, která se mi ještě jednou určitě bude hodit. Nemyslím zde například slovíčka typu „mega-ohňo-ultra-koulo-metač“, ale jistá slovíčka obsažená v Tycoonech a hrách jemu podobných. Takové Sim City vám připraví toliko anglických slovíček, že vám jejich zásoba bude stačit na absolvování VŠE za velkou louží (nebo i za malou, v Anglii). Jako hráč odkojený strategiemi budu již navždy vědět, kdo to byly Zulové, kdo to byl Shaka Zulu a proč že všichni panovníci letěli na Kleopatru. Internet, velký to fenomén, kolik peněz a práce mi ušetřil. Není nic lepšího, než seminární práci místo nekolikatýdenního moření vypracovat za 15 minut. Každý určitě již čeká, jaké bude ono rozřešení problému a jaký že argument posadí pány z Reflexu na zadek. Jak jsem o tom tak přemýšlel, tak zábava je asi nejsilnějším argumentem, který bych ze sebe mohl vydat. Zápory, ať už chceme nebo ne, převažují. Všechno je ale jen otázka priorit, takže zůstává jen na nás, jak se svým volným časem naložíme a zda strávíme celý život hraním „hámotin“ na 150 způsobů. Je zde pořád dost místa k diskusi, připojte tedy své názory a zdrbněte mě, jak moc blbě jsem nás, počítačové pařany, zhodnotil. Nalijme si tedy čistého vína a řekněme si, kde bychom byli bez počítače a kde s počítačem. Tři obaly od pizzy, osm plechovek od Coca Coly a Red Bullu a tři celofány od čokolády se válí na šedém stole, který nebyl již zhruba rok jakkoliv čištěn či umýván. Vedle toho kupa zhruba dvaceti obalů od tyčinek pochybných výrobců a nezaplacené účty. To ale není vše, co se na tomto stole rozprostírá…

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Kde hledat na internetu televizní programy?

Televize se stala neodmyslitelnou součástí snad každé domácnosti a v mnoha z nich se zabydlela hned na několika místech. Nabídka programů je opravdu široká a mít přehled o tom, co která stanice vysílá není jednoduché. Z toho těží mnoho TV časopisů, které si můžete koupit na každém rohu. Jde ale i zadarmo a pohodlněji. Jak? No přece na internetu. tisknoutV dnešní době, kdy internet vládne světem a děti se nás neptají co znamená tohle a támhleto, ale usednou k počítači a kýžené slovo si vyhledají s příslušným vysvětlením, je zcela běžné, že i televizní program můžete najít na internetu. Samozřejmě můžete udělat něco pro své zdraví, zvednout se od počítače a zajít do trafiky s cílem zakoupit TV magazín nebo jiný časopis s programem televize, kterých je navzdory internetu stále víc a víc. Ovšem pokud jste tak pohodlní (slovo líní jsem se neodvážila použít) jako já nebo jste už na procházce byli, můžete si televizní programy zjistit na stránce, která vám bude vyhovovat. Doporučím vám některé osvědčené. Snad nejvíce navštěvovaným serverem je patrně 365dni.cz s vyhledáváním v TV, volbou stanic a rozdělením i podle obsahu. Zde si dokonce můžete stáhnou skvělý prográmek pro offline prohlížení programů vybraných televizních stanic. Nemusíte se tedy připojovat k internetu pokaždé, když chcete nahlédnout do televizního programu (ocení především majitelé vytáčeného připojení nebo cestovatelé s notebookem). Přehled programů si tento prográmek aktualizuje automaticky, jakmile se připojíte k internetu.Troufám si tvrdit, že televizní program na 365dni se plně vyrovná fyzickému časopisu. Nabízí nejen možnost podrobných informací o jednotlivých pořadech s fotografií, ale i upozornění na vámi vybrané pořady. Nenápadná ikonka v dolní liště nepřekáží a kdykoliv můžete kliknutím na ni aktivovat program. Otevře se vám okno s nabídkou televizních programů.V případě že netoužíte zatěžovat váš počítat dalšími prográmky a stačí vám přidat si do oblíbených nebo do záložek praktické stránky s televizním programem, mám pro vás další tipy.Velice zdařilým webem se jeví televizní program na Novinky.cz, kde najdete jako u předchozího serveru programy satelitních a jiných televizí. Grafika je méně pouťová, než u tv.sms.cz, což považuji za výhodu. I tady naleznete podrobnější info o pořadech. Chybí vyhledávání v TV, hledat můžete pouze podle data, ale i tak hodnotím kladně, jelikož i po této stránce často sáhnu.Velice pěkným a kvalitním serverem je TV Info, který nabízí nejen televizní program, ale i programy rádií a širokou škálu informací nejen kolem televize. Šikovné třídění a zdařilá grafika jej činí jedním z často vyhledávaných portálů. Přímo na úvodní stránce je i výčet portálů nabízející televizní program. Dokonale podrobný rozbor seriálů vás přinutí setrvávat na této stránce mnohem delší dobu, než je potřeba k nalezení požadovaného programu. V případě, že se chcete o televizi dozvědět něco více, vřele vám tento portál doporučuji. Dokonce tady můžete nalézt i programy kin, pokud neobjevíte nic vhodného v nabídce televize.Zajímavě pojatý, bez složité grafiky, s použitím modré barvy lahodící oku je televizní program na serveru iDnes . Je dostačující pro ty, kteří opravdu nehledají nic jiného než seznam pořadů. Nabízí vyhledávání v programu podle klíčového slova, data a televizního kanálu. Chybí ovšem podrobné informace o pořadu.Další server snažící se upoutat barevnou grafikou, která ovšem spíše připomíná tabulkový editor je Televize.cz. Tvůrci poměrně slušně napodobili klasický kalendář a barevně sladili horní menu.( O výběru barvy raději pomlčím, grafik byl patrně milovníkem pomerančů). Samotný výpis stanic je na můj vkus až přespříliš hýřící barvami. Původní záměr odlišit tak jednotlivé sekce vyznívá naprázdno a spíše mate, uspěl by nejspíš u dětských návštěvníků.Zpravodajský server České noviny neotálel a na své stránky taktéž zařadil televizní program. Ve vyhledávání jsou zahrnuty vcelku všechny základní požadavky, které by měly oslovit každého návštěvníka hledajícího klasický televizní program.Web je celkově konzervativně laděn, žádná křiklavá grafika, své příznivce si jistě najde.Nadmíru uspokojující a troufám si říci nepřekonatelný je Přepni.cz na portále Atlas. Zkrátka ATLAS opět boduje. V případě, že nehledáte čistě jen výpis televizních programů, pokocháte se zde i vy. Stránka je maximálně „nabušená“ veškerými informacemi týkajícími se televize, neopomíná i tolik přitahující drby o slavných, méně slavných i budoucích slavných. Dokonalá grafika a přehlednost řazení, pastelové barvy lahodící oku činí tento server číslem jedna v pomyslném žebříčku TV programů.Myslím, že jsem vám nabídla dostatek portálů s televizním programem. Za zmínku snad ještě stojí Centrum.cz, který je opravdu velmi přehledný s příjemnou grafikou, stručný popis u každého pořadu, u vybraných dokonce fotografie, vyhledávání v programu.Dalším serverem s cirkusově laděným horním menu se zdá Tiscali, který stejně jako Televize.cz nalezl zalíbení v pestrých barvičkách vhodných spíše na dětské portály. Oproti tomu použil na seznam pořadů odstíny šedé, čímž si zajistil pozitivnější hodnocení. Ještě upozorním na stránku Parabola, kterou bych zařadila mezi klasické provedení s pěkně seřazenými stanicemi a pořady.V případě že chcete programy kabelové a satelitní televize, obraťte se na UPC, kde jsou dopodrobna uvedeny programy snad všech existujících televizních kanálů. Toto jsou pravděpodobně nejznámější a nejlepší příklady, ovšem každý si už vybere podle svého uvážení a potřeb.

Pokračovat na článek


Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak tisknout s barevným profilem?

Manipulování s barvenými profily je důležitá část práce náročnějšího fotografa. Existuje bezpočet knih pojednávající o správě barev, o různých barevných profilech atd. Pokud pracujete ale výhradně s formátem *.jpg, v sRGB, v 8 bitech a fotky posíláte do komerčního minilabu přes internet, můžete povětšinou kapitoly o správě barev přeskakovat (maximálně si zkontrolujte, zda máte ve Photoshopu nastaven pracovní profil sRGB, tovární minilaby s jiným většinou nepracují). Nicméně se může stát, že se odhodláte a zakoupíte domácí fototiskárnu, která ale splňuje standartní nároky na profesionální fototisk. Zde pak kontrolovanou správou barev můžete docílit lepších výsledků tisku, než kdyby jste používali výchozí nastavení ovladače tiskárny podle výrobce.  Výrobci profesionálních fototiskáren a fotopapírů do inkoustových tiskáren dodávají totiž také barevné profily, cíleně určené pro určitý typ tiskárny a papíru. Tyto na míru zhotovené profily zlepšují kvalitu tisku (barevné podání, vykreslení) a také přibližují výsledný tisk fotografie obrazu, který se vám zobrazuje na vašem monitoru (monitor by měl být kalibrovaný – alespoń utilitou AdobeGama) Následující návod popisuje, jak nastavit tiskový ovladač, aby použil barevný profil papíru, který dodává jeho výrobce. Při popisu použijeme tiskárnu Epson StylusPhoto R800 a profesionální papír a jeho barevný profil ILFORD SmoothPearl. Postup:otevřete obrázek ve Photoshopuvyberte příkaz – Tisk s náhledem (Menu File – Print with preview)zde stiskněte tlačítko: upřesnit (More option), vyznačeno červeným rámečkemv roletovém menu zvolte: Správa barev (Color managment), vyznačeno modrým rámečkemvlastnosti (option) nastavte tak, jak vidíte na obrázku, zelený rámeček:1 – photoshop určuje barvu (výchozí nastavení je: tiskárna určuje barvu, printer...) 2 – barevný profil (zde zadáte profil, který si stáhnete ze stránek výrobce fotopapíru)- v našem případě ze stránek www.ilford.com- profil zkopírujte do adresáře: windows/system32/spool/drivers/color/ jinak systém profil nerozpozná!!!!3 – rendrovací metoda – relativní kolometrická- zaháčkujte kompenzaci černého bodutím je photoshop nakonfigurován, teď musíte ještě nakonfigurovat ovladač tiskárnysamozřejmě musíte určit, jako vždy, typ a velikost a rozvržení papíru !Pak klikněte na rozšířené vlastnosti tiskárnyzde pak vyberte položku: Color mamagment – ICM – a nastavet ho na OFF- u jiných tiskáren se toto nastavení objevuje na kartě rozšířené-správa barev-bez správy barev apod. *

Pokračovat na článek