Notice: Undefined variable: ub in /home/slavikz44/web/navodynapc.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 146

Notice: Undefined variable: ub in /home/slavikz44/web/navodynapc.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153

Deprecated: strripos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /home/slavikz44/web/navodynapc.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153
INTERNETOVÉ ÚLOŽNY | NÁVODY NA POČÍTAČ

Výsledky vyhledávání pro dotaz internetové úložny

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

WiFi – nastavení zabezpečení WiFi routeru od O2

Pokud má internetové připojení od společnosti O2, ve většině případů máte WiFi modem  Zyxel P660. Není však samozřejmě pravidlem, ale platí to na většinu modemů od Zyxelu. O2 Guru vám ukáže, jak si s modemem ZyXEL 660HW-T3 v2 vytvořit doma zabezpečenou WiFi síť. Budete se pak moci připojit k internetu i s několika počítači zároveň, nebude vás omezovat dosah síťového kabelu.Video na youtube kanálu O2 Guru. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Skype vs Viber: Nejlepší Smartphone a Tablet VOIP aplikace

Skype a Viber jsou v současnosti nejlepší dostupný software pro smartphony, které používají VoIP, kde možnost volání na linky W i-Fi 802.11 spíše než pomocí běžné telefonní linky (poplatek). Ale, mezi nimi , , který z nich je nejlepší? SkypeZdarma Skype internetové volání a levné volání do telefonů on-lineSoftware Skype je jistě nejlépe známý pro tento druh opery a mám za sebou dlouhou historii a první verze pro osobní počítače i nadále dominantní ve svém oboru. Stažení a instalaci aplikace z Android Marketu na vašem smartphonu, budou požádáni, aby naše Skype účtu nebo vytvořte nový. Aplikace má tři možnosti: synchronizovat všechny smlouvy, synchronizovat pouze stávající Skype kontakty nejsou synchronizovat vůbec. Na hlavní stránce naleznete čtyři hlavní kategorie v nabídce: Kontakty, Poslední hovory, Telefonní a profily.První je jednoduchý seznam kontaktů přidány, ukazuje, kdo je k dispozici, druhá poskytuje všechny informace o událostech, k nimž došlo v poslední době Skype, Telefonní hovory přesměruje přímo na virtuální klávesnici pro vytáčení čísel a profilů, Výstavy jeho profil s přístupem na změny. Kvalita hlasu Skype je velmi vysoká jak Wi-Fi nebo 3G sítě. Video je dostatečně jasný a plynulý, ale problémy mohou nastat v případě, že hovor je mezi smartphone a tablet pro otázky řešení.Čejka chocholatáVolání zdarma, bez voip, bezplatné telefonní hovory z iPhone a AndroidViber je novější ale je, že jsou schopni potýkají s Skype žezlo vedení. Po instalaci, budete vyzváni k nastavení země a zadejte telefonní číslo, neexistovala evidence transakcí. Poté, co udělal, aplikace odešle textovou zprávu s uvedením čísla kódu potřebné pokračovat, do telefonu. Obdržel textovou zprávu a nastavte kód uvnitř aplikace, Viber je připraven ke spuštění.Celý telefonní seznam je synchronizován se stane okamžitě přístupné zevnitř Viber, ukazuje nejen obvyklé informace, ale i když se kontakty mají Viber nainstalována na vašem smartphonu. Dotyk jméno si můžete vybrat, aby se zavolat nebo poslat textovou zprávu. To, stejně jako je to, že Viber Viber může přijímat zprávy, i když nejste v aplikaci (na rozdíl, co se stane se Skype). Hlasový hovor kvalita je dobrá, i když byly nižší než Skype, s časy, kdy se cítíte nepříjemně, takže návrat hlasu.Na závěr, pak, Skype je mnohem vyspělejší, více funkcí a vyšší výkon, ale vyžaduje, aby uživatel vždy spojena, a to vybíjí baterii, Kromě vyžadující vyšší úroveň než smartphone entry-level; Viber kontrastu, Je lehčí, dělal pro ty, kteří občas chtějí slyšet jejich kontakty s voláním SMS rychle nebo hluboce, bez vážení na vaše účty za telefon.

Pokračovat na článek


SkyRecorder zaznamenávat hovory Hovory na Skype a Viber

SkyRecorder je nový iPhone aplikace, již k dispozici na App Store , která nabízí možnost nahrání Skype hovor nebo Viber. SkyRecorder je určen zejména pro ty, kteří považují za užitečné dělat si poznámky během rozhovorů, které se konají na Skype, ale nevím, dobrý nástroj za účelem uspokojení této potřeby. Nabídka nahrát celou konverzaci z obou stran, Zvukové soubory, je také doplněna o zařazení kontextu a datum, kdy tento rozhovor se konal, s možností přidávat k němu poznámky a odkazy. SkyRecorder nabízí velmi jednoduché rozhraní, , který funguje tak, že působí na individuální tlačítko pro nahrávání na začátku hovoru a neomezuje množství času na nahrávání, samozřejmě za předpokladu, že úložný prostor na iPhone je dostatečný. SkyRecorder rovněž nabízí možnost importovat a exportovat audio zasedání a vytvořil elegantní způsob nahrávání restartovat, když vás zastaví. Účelem SkyRecorder je fungovat jako notebook audio, takže se není třeba dovolávat se náš kontakt opakovat něco, co nám řekl,: s našimi zvukové poznámky uloženy, můžeme slyšet rozhovor znovu a znovu, aniž by se obtěžoval naše partnera. Aplikace pracuje s iPhone OS 4.3 a později. Jednoduché rozhraní zůstává tak v průběhu výzvy a musí být volán automaticky po připojení aplikace VoIP, se kterou hodláme použít. SkyRecorder cena je pouze $ 1.99, naprosto udržitelné pro ty, kteří používají Skype nebo Viber pro práci.

Pokračovat na článek


Android Market

Pokud jste vlastníkem telefonu s operačním systémem Android a rádi by jste si stáhli nové aplikace, hry a nebo aktualizovaly stávající nainstalované aplikace ve vašem zařízení, je Android Market tou nejlehčí a dle mého nejvíce praktickou možností jak toho dosáhnout.  Co je k tomu potřeba? Jsou dvě možnosti jak stahovat z Android Marketu, ale pro obě budou platit následující podmínky. Tou první a nejdůležitější je mít založený účet na Googlu, respektive svůj Gmail. Ptáte se, proč zrovna na Googlu? Odpověď je jednoduchá. Systém Android totiž vyvíjí sám Google a do Android Marketu se budete přihlašovat pod svým Gmail účtem. Pokud účet ještě nemáte založený, můžete si ho vytvořit zde: www.gmail.com kliknutím na tlačítko „Vytvořit účet“ a dále postupovat podle průvodce pro založení nového účtu. Skrze váš účet na Gmailu budete nejen spravovat, aktualizovat nebo například zakupovat aplikace nebo hry dostupné v marketu, ale také budete moci synchronizovat, nebo zálohovat váš kalendář a kontakty. Dále budete potřebovat internetové připojení na svém zařízení a je jedno zda Wi-Fi nebo datové připojení od operátora. A samozřejmě zařízení na kterém máte Android.Nyní, když máme vše potřebné, ukážeme si jak se do marketu přihlásit a využívat jeho funkce. Ale ještě předtím než se pustíme do vášnivého stahování, rád bych vám vysvětlil základní dva způsoby jak z marketu stahovat do vašeho zařízení. Prvním způsobem, jak stahovat z marketu, je přímo ze zařízení. Stačí spustit aplikaci „Market“, která je nainstalovaná na každém Androidím zařízení, v aplikaci se přihlásit na svůj již vytvořený účet na Gmailu (nebo pokud ho stále nemáte, založit si jej přes průvodce). Po přihlášení již můžete bezstarostně stahovat cokoliv si jen v marketu najdete. Aplikace se stáhne a poté sama nainstaluje a její ikonu najdete v hlavním seznamu aplikací.Tou druhou možností je na vašem počítači (nebo Macu) otevřít v prohlížeči adresu marketu: https://market.android.com/ . Zde najdete stejný market jako ve vašem zařízení. Pokud si ovšem myslíte jak je to nepraktické, že aplikaci musíte stáhnout do počítače a poté přes kabel nakopírovat do mobilu, jste na omylu. Google to vyřešil bravurně. Stačí se v prohlížeči v marketu přihlásit skrze váš Gmail účet (přihlášení se nachází v pravém horním rohu marketu), dále jen vybrat příslušnou aplikaci či hru a kliknout na tlačítko INSTALOVAT (v případě placené aplikace je zde napsáno: cena v Kč KOUPIT) a ve vyskočeném okně potvrdit stahování (popřípadě vybrat zařízení do kterého chcete aplikaci nainstalovat). Pokud máte zařízení připojené k internetu tak se po potvrzení za pár okamžiků začne aplikace sama stahovat a poté se nainstaluje stejně jako z marketu v telefonu. Když už známe oba způsoby stahování aplikací, je jen na vás, který z nich si vyberete a budete využívat. Samozřejmě že vám nic nebrání oba způsoby kombinovat dohromady podle potřeby uživatele. Dále si ještě povíme, jak zakupovat placené aplikace a hry, jak je bezplatně vrátit pokud vám aplikace nefunguje nebo nesplňuje vaše očekávání, jak aplikace aktualizovat zjistit jejich nejnovější verze a kde zjistit všechny vámi stažené aplikace.V případě placených aplikací musíte zadat číslo vaší karty. To provedete tak, že si vyberete příslušnou placenou aplikaci a dáte KOUPIT. Vyberete zařízení a potvrdíte cenu, která se odvíjí od aktuálního kurzu dolaru. V dalším kroku vyberete kartu, skrze kterou chcete platit a v případě, že doposud nemáte žádnou kartu přidanou vyberte „Přidat nový způsob platby“ a vyplňte požadované informace ve formuláři. Jen dodám, že je tento způsob opravdu bezpečný a nemusíte se bát o své peníze. Google opravdu strhává pouze peníze za zakoupené aplikace, nikdy se mi nestalo, že by mi strhl něco navíc. V případě problému, že vám to vaší kartu nevezme a hlásí ji jako neplatnou, nejspíše bude problém v nastavení vašeho účtu u banky na které máte váš účet vedený. U většiny bank se musí nejprve povolit platby typu internetového strhávání peněz. Poté by již neměl být žádný problém přidat vaši kartu. Po zakoupení aplikace si Google nejprve ověří, zda máte na účtu požadovanou částku a poté ji zablokuje. Po pár dnech částku teprve odepíše z vašeho účtu. Pokud máte internetové bankovnictví, nebo na výpisu z účtu, bezpečně poznáte kolik a za co si Google strhl peníze.V případě, že chcete zakoupenou aplikaci vrátit zpět do marketu, měli by jste znát podmínky, které vám to umožňují. Cituji podmínky z marketu:Zásady pro vracení penězAplikaci zakoupenou prostřednictvím služby Android Market můžete do 15 minut od stažení vrátit a bude vám vrácena celá částka. Konkrétní aplikaci můžete vrátit pouze jednou; pokud následně koupíte stejnou aplikaci znovu, nemůžete ji vrátit podruhé.A přesně takhle to i celé funguje. Dříve jste na vrácení aplikace měli o dost více času, což bylo velice praktické, protože jste stihli aplikaci řádně ozkoušet a rozhodnout se o jejím zakoupení. Nyní se bohužel podmínky změnili a na vrácení máte podle podmínek pouze 15min od zakoupení aplikace. To ovšem většinou stihnete aplikaci jen nainstalovat a odzkoušet jestli na vašem zařízení funguje, pro delší zkoumání a testování to čas opravdu není. Navrátit aplikaci můžete skrze aplikaci Market ve vašem zařízení. Otevřete aplikaci Marketu, přejděte na „Mé aplikace“ a zobrazí se vám seznam nainstalovaných aplikací. Zde najděte zakoupenou aplikaci, klikněte na ni a pokud máte ještě čas bude zde tlačítko „ODINSTALOVAT“ a tím aplikaci vrátíte a peníze vám nebudou odečteny z účtu.Aktualizovat již nainstalované aplikace je velice snadné. Opět v aplikaci Market na vašem zařízení, kde pod záložkou „Mé aplikace“ uvidíte všechny nainstalované aplikace. Aplikace, u kterých je možná aktualizace na novější verzi, je zobrazen oranžový nápis „Aktualizace“ po kliknutí na aplikaci stačí jen stisknout tlačítko „Aktualizovat“. Před aktualizací si ještě můžete přečíst novinky aktuální verze. Jen dodám, že někdy (zřídka kdy) je aktualizace placená, ale na to vás market samozřejmě sám upozorní.V internetovém marketu máte nahoře vedle vašeho přihlášení odkaz „Můj účet služby Market“. Po kliknutí se vám zobrazí všechny vaše doposud zakoupené, stažené aplikace popřípadě, za které aplikace jste si nechali peníze navrátit. Dále je zde záložka „NASTAVENÍ“ pod kterou se ukrývá seznam vašich zařízení se systémem Android.Na závěr bych vám doporučil si před stažením či zakoupením aplikace na marketu, přečíst komentáře k aplikaci od ostatních uživatelů. Často poznáte jak kvalitní aplikace je, nebo její chyby popřípadě, že na některých zařízeních nefunguje. Dále se před koupí podívejte na „screenshoty“ z aplikace a také pokud je dostupné shlédněte přiložené video, které aplikaci předvádí. A samozřejmě si ověřte, zda verze vašeho systému Android splňuje požadavky aplikace. Tyto požadavky jsou napsány u popisu aplikace např.: Vyžaduje Android: 2.2 a vyšší.Verzi Androidu ve vašem zařízení zjistíte následovně: Menu -> Nastavení -> Informace o softwaru -> Verze systému android (např. 2.2.1). Přeji příjemné nakupování a stahování z Marketu a doufám, že vám článek názorně popsal funkce Marketu. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Co je to HTTP?

Vysvětlíme si základní princip HTTP, popíšeme informativní číselné kódy, podíváme se na chybu 404 a řekneme si něco o RFC.HTTP je zkratka anglického výrazu "HyperText Transfer Protocol", protokol pro přenos hypertextu, používaný pro přenos hypertextových dokumentů, především webových stránek po internetu. A teď si to trochu přiblížíme :o)Jedná se vlastně o protokol díky kterému putují data z webového serveru k vám domů a vy je vnímáte jako webové stránky. Pokud se tedy chcete podívat například na stránku http://www.pripojtese.cz/. Proběhne po napsání požadované adresy do prohlížeče (ať už v Internet Exploreru, Mozille, Opery,..) následující :Dojde k připojení k serveru pomocí klienta (netscape, linx, ..) a odeslání následujícího požadavku:GET /index.html HTTP/1.1Connection: closeUser-agent: Lynx/2.8<prázdný řádek>Toto je stručná verze, poslední prázdný řádek je povinný, protože jinak by server nepoznal, kde je konec požadavku. Nyní server odpoví:HTTP/1.1 200 OKContent-length: 120Content-type: text/html<prázdný řádek><...vlastní data (soubor)...>Zde si něco řekneme o prvním řádku - http /1.1 označuje verzi protokolu. Co která verze splňuje je dáno v RFC (dostaneme se k němu níže), číslu za ním se říká informativní číselný kód a poznáme podle něj jak požadavek dopadl. Dají se rozdělit po stovkách a to takto:1xx – informativní2xx – úspěch3xx – přesměrování4xx – chyba ze strany klienta5xx – chyba ze strany serveruS chybou číslo 404 se určitě každý z nás již setkal, tak si ji trochu rozepíšeme:404 je stavové hlášení web serveru. Chybu 404 vrátí server, pokud stránka, kterou hledáte, se na serveru nenachází. Obvyklé hlášení: chyba 404 - Stránka nebyla nalezena. Požadovaná stránka se na serveru nenachází.Příčin může být několik. Jsou to například:· požadovaná stránka mohla být přesunuta jinam (na jiné místo) · zadali jste špatnou www adresu (url) · nefunkční odkazV případě, že prohlížeč obdržel kód 200 je vše v pořádku a požadovaná stránka se vám zobrazí. Protokol tedy funguje stylem DOTAZ-ODPOVĚĎ.RFCTakto definuje RFC internetová encyklopedie Wikipedia (plné znění):RFC je zkratka anglického výrazu "Request For Comments" (žádost o komentáře), která se používá pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících Internetové protokoly, systémy apod. Jak už název napovídá, RFC jsou oficiálně považovány spíše za doporučení než normy v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina Internetu.Jednotlivé RFC dokumenty vydává editor RFC podle příkazů Internet Architecture Board. Každé RFC má při zveřejnění přiděleno číslo. Žádné jednou vydané RFC se nikdy neruší, pouze se v budoucnu může upravit vydáním novějšího RFC.Všechna RFC lze volně získat na adrese http://www.ietf.org/rfc.html a na mnoha dalších místech. Každé RFC je dostupné v podobě čistého ASCII textu (v angličtině), ze kterého se tvoří i další verze (např. HTML, PDF apod.).

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 1. - 10. místo

Už jsme tady měli nejoblíbenější dvacítku webových stránek v rámci České republiky, či Slovenska, ale absolutní elitu mezi internetovými stránkami si představíme až dnes. Čeká nás celá řada překvapení, ale první příčka je zběhlému „surferovi“ takřka jasná. Anebo že by ne?Nuže, víte, kdo je na první pozici?1) Yahoo.comKdo tipoval, že první stupínek obsadila neustále expandující společnost Google, ten se plete, jelikož jedničkou světového internetu se stala společnost Yahoo, hlavní konkurent výše zmíněného Googlu.Yahoo! neboli zkráceně Yet Another Hierarchical Officious Oracle je světově nejoblíbenější vyhledávací portál, který provozuje již od roku 1994 společnost Yahoo! Inc. O tomto portálu jsme si už něco málo prozradili ve dvoudílném článku o nejoblíbenějších webech na Slovensku a nyní budeme plynule pokračovat. Jak už jistě víte, společnost Yahoo! Inc. byla založena Davidem Filem a Jerrym Yangem, toho času studenty technické fakulty na univerzitě ve Stanfordu.Yahoo.com, to je rozsáhlé zázemí pro komunikaci, zábavu, zpravodajství, ale i další zajímavé aktivity. Kromě e-mailu, Messenger, rádia, horoskopů, mapových podkladů nebo třeba odkazů pro cestování tu najdete i velmi zajímavý bulvární „plátek“ s názvem „OMG“ (zkratka pro „Oh my god“ – Óóó můj bože), který najdete na omg.yahoo.com.2) Google.comDruhou příčku mezi vyhledávači i mezi nejoblíbenějšími světovými stránkami si odnáší společnost Google, díky stránce Google.com. Ta se zobrazuje v rozličných jazykových mutacích, podle toho, z jaké země se na ni „přihlásíte“. Popisovat vyhledávací portál Google by bylo zbytečné, protože ho každý zná, protože ho každý používá a protože už jsme si ho v předchozích dvou dílech rozebírali :-). Bez zajímavosti k tomuto serveru ale není, že obsahuje i rozhraní pro pokročilé vyhledávání, kde můžete vyhledávat například přesnou frázi, alespoň jedno uvedené slovo anebo třeba upřesnit region vyhledávání. Vyhledávání můžete také omezit například v rámci určité domény (google.com; info-koktejl.cz; yahoo.co.jp atp.) V rámci vyhledávače Google si můžete také nastavit bezpečnostní filtr pro odstranění výsledků s pornografickým obsahem a podobně. Kdo chce, může navíc nastavit preferované jazykové varianty, v jejichž rámci hodlá vyhledávat (například jen česky nebo slovensky).3) Youtube.comDalší server, o kterém toho už bylo velmi mnoho napsáno a takřka každý ho zná nebo používá. Youtube.com je video-streamingový portál, který byl založen v roce 2005 trojlístkem ve složení Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim, odkoupila o rok později výše zmíněná společnost Google za 1,65 miliardy amerických dolarů. Problémem pro nezasvěcené pozorovatele, ale i IT odborníky je ale velmi vysoká míra pirátského obsahu, který na stránky Youtube.com přibývá každým dnem. Ale i přes to, že společnost Google slíbila zjednat nápravu se nic markantního zatím neděje, jelikož tyto „čistky“ by rázem Youtubu odňaly jakýsi punc serveru, kde je k nalezení takřka jakýkoliv videosoubor z tématiky hudebních videoklipů, herních trailerů, či jiné interaktivní zábavy.4) Live.comPortál Live.com je domovským vyhledávačem společnosti Microsoft, který si nepotrpí na přeplácanost, zpravodajství, horoskopy a další podobné tuctovosti, kterými dnes disponuje každý druhý vyhledávací systém. Live.com odkazuje pouze na MSN portál, dále na Windows Live a také na velice populární e-mailovou službu Hotmail. Live.com obsadilo čtvrtou pozici mezi světovou top dvacítkou.5) Facebook.comKomunitní portály zažívají v posledních letech svojí renesanci a na čele světového „intersociálního peletonu“ stojí server Facebook.com. V podstatě jde o rozsáhlý sociální webový systém, sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a v neposlední řadě také k zábavě. Facebook byl založen studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem, přičemž se původně týkal pouze studentů tamní univerzity. Postupně se ale rozšířil i na další a další a poté se začaly přidávat i větší společnosti. Nakonec byla k účasti přizvána i veřejnost. Členem může být kdokoliv, kdo dosáhl věku 13ti let. V rámci Facebooku můžete být členem různých sociálních sítí, například v rámci své školy nebo konkrétní geografické lokace. Hodnota serveru se podle odhadů z roku 2006 vyšplhala až ke 100 miliónům amerických dolarů.6) Msn.comDalší veleúspěšný a velmi známý portál od internetového, softwarového, ale i hardwarového giganta, společnosti Microsoft. Server MSN.com je koncipován jako klasický vyhledávač, doplněný o tradiční paletu služeb. Stejně jako na serveru Live.com se tu setkáte s poštovním portálem Hotmail, stejně jako s IM klientem Live Messenger. Dále zde mají místo denní zprávy, kurzy měn nebo krátké zprávy ve formě tzv. „video highlights“.7) Myspace.comMyspace je dalším komunitním portálem, kterým se VELMI inspiroval Seznam při tvorbě služby Lidé.cz. Myspace funguje na principu tvorby profilů, kam si můžete uploadovat libovolné množství fotek a videí a to bez nutnosti schvalování moderátorem. Tento server zároveň funguje jako seznamka, či útočiště některých umělců, kteří zde rovněž mají své profily. Bez zajímavosti není ani to, že Myspace má vlastní IM komunikátor, přes který si uživatelé mohou posílat vzkazy, či komentáře. Je velmi podobný evropské jedničce - ICQ.8) Wikipedia.orgVelice populární online encyklopedie, kterou jsme si již více než důkladně probrali v prvních dvou samostatných částech seriálu. Bez zajímavosti ale není, že zakladatel Wikipedie Jimbo Wales byl dokonce v roce 2006 zařazen do žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. Wikipedia se také často stává terčem útoků kritiky, kvůli své volné upravitelnosti, a tak se často stává, že se v jejích útrobách nalézají články nepravdivé nebo se smyšleným, či rasově orientovaným obsahem.Vedle Wikipedie provozuje společnost Wikimedia mimo jiné servery Wikisource, Wikislovníky, Wikimedia Commons, Wikizprávy, Wikicitáty a Wikiknihy.9) Blogger.comVelice populární služba, kterou založila v roce 1999 malá společnost jménem Pyra Labs ze San Francisca. Sami autoři k tomu dodávají: „Během pár let Blogger začal prorážet, nejprve pomalu a nakonec s plnou parádou. Dali jsme dohromady nějaké peníze (ale zůstali malou firmou). Pak přišel propad, peníze nám došly a naše malá radostná cesta už tak radostná nebyla. Jen tak tak jsme přežívali, ne všichni zcela bez následků, ale celou dobu (většinu dní) jsme službu drželi při životě a začali ji znovu budovat.“ V roce 2002 odkoupila tento portál společnost Google, která ho provozuje a spravuje dodnes. Zní to skoro jako nějaká pohádka ze šťastným koncem, ale vězte, že Blogger.com je k dnešnímu dni jedním z nejstarších bloggovacích portálů vůbec, protože jeho autoři stáli u samého rozmachu internetových služeb. Blogger.com je dostupný rovněž v české lokalizaci.10) Yahoo.co.jpK tomuto portálu se toho nedá moc co napsat, snad jen tolik, že jde o japonskou mutaci známé vyhledávací jedničky Yahoo.com. Obsah je takřka totožný, ale moc si tu nepočtete, pokud zrovna nemáte nainstalovanou japonskou znakovou sadu.

Pokračovat na článek


Aktualizace operačního systému

Máte počítač a chcete ho mít v bezpečí? Prvním krokem jsou aktualizace operačního systému. Autoři virů a různí hackeři nikdy nespí a neustále hledají chyby a nedostatky operačního systému a dalších aplikací. A pravě tomuto můžete zabránit pomocí aktualizací.Ať už používáte jakýkoliv operační systém, tak v okamžiku, kdy si jej nainstalujete, je možné že vývojáři nebo jiní odborníci odhalili jeho určité nedostatky. A pokud takovéto nedostatky existují, tak je pouze otázkou času, kdy na tento nedostatek přijdou i tvůrci a šiřitelé virů. Často bohužel platí, že nějakou tu chybičku objeví nejdříve právě tato skupina uživatelů. A následně tuto chybu operačního systému využijí k tomu, aby napadli váš počítač, často aniž byste o tom věděli. Pokud chcete mít počítač v bezpečí, je nutné operační systém průběžně aktualizovat. Bezpečnost operačního systému je zřejmě nejdůležitější důvod aktualizací, ale ne jediný. Aktualizace se rozdělují na tyto základní druhy:Ochrana proti napadení – tyto aktualizace zabraňují proniknutí virům a jinému škodlivému software do vašeho počítače. Autoři virů neustále vymýšlejí nové a nové postupy jak dostat nákazu do vašeho počítače. Takže je nutné stále tyto postupy blokovat.Zlepšování výkonu systému – tato skupina aktualizací pomáhá zlepšovat výkon počítače. Odstraňuje, nebo opravuje části systému, které zbytečně zatěžují hardware, nebo zpomalují činnost jiných programů.Odstraňování závažných chyb – pomocí těchto aktualizací se zbavuje operační systém takových chyb, které by mohly způsobit nestabilitu systému a následnou ztrátu dat. Nebo také řeší problémy s kompatibilitou softwaru a hardwaru.Rozšiřování systému – i když budete mít aktualizovaný operační systém z hlediska bezpečnosti, tak ani tyto aktualizace nejsou k zahození. Pomocí těchto aktualizací si můžete rozšířit některé funkce systému a nebo přidat úplně nové.Ale kde je možné tyto aktualizace získat? Cesty jsou různé a záleží na typu operačního systému, který zrovna využíváte. Nejjednodušším způsobem, jak se můžete informovat, je navštívit internetové stránky výrobce operačního systému. Některé operační systémy (např. Microsoft Windows XP) mají možnost automatických aktualizací z internetu.V dnešní době je mezi běžnými uživateli zřejmě nejrozšířenější operační systém Windows XP od firmy Microsoft. A z tohoto důvodu se v pokračování toho článku dozvíte základní informace o tom, jak tento operační systém aktualizovat. Ještě taková menší poznámka, pokud chcete mít přístup ke všem aktualizacím vydaných pro váš operační systém, tak musíte mít legální operační systém, jinak budete mít přístup pouze ke kritickým aktualizacím.Nejjednodušší způsob aktualizací Microsoft Windows je pomocí internetu a automatických aktualizací. Řadu z vás jistě napadne otázka, ale jak automatické aktualizace zapnout? Stačí když kliknete na tlačítko Start a poté vyberete možnost Ovládací panely a zde vyhledejte a spusťte Automatické aktualizace. Otevře se vám následující okno.Zde máte před sebou základní nabídku aktualizací operačního systému Windows XP. První možnost máte doporučenou, tato volba je určena pro ty z vás, kteří se nechtějí aktualizacemi systému už nijak zabývat, pouze zvolíte čas kdy bude váš operační sytém tyto aktualizace vyhledávat a následně stahovat a instalovat. Všechny aktualizace budou automaticky na pozadí stahovány a následně opět na pozadí a automaticky nainstalovány. Vy jste po té informován o výsledku těchto aktualizací. Pokud označíte druhou možnost tak se vám budou aktualizace automaticky stahovat, ale budou nainstalovány až si budete přát a tuto instalaci spustíte. Při označení třetí možnosti jste pouze informován o tom, že jsou na internetu dostupné nové aktualizace. A pouze vy si stahování sami spustíte a následně také sami spustíte instalace těchto aktualizací. Poslední možnost není příliš vhodné volit. A to z důvodů toho, že váš počítač nebude aktualizován a ani nebudete informováni o tom, že jsou nové aktualizace k dispozici.Další možnost jak aktualizovat operační systém je pomocí internetových stránek firmy Microsoft. Do prohlížeče zadejte adresu http://update.microsoft.com:I zde máte možnost výběru ze dvou alternativ. První možnost Expresní, vám nabízí ty aktualizace, které jsou pro váš operační systém důležité nebo doporučené. Zato pokud zvolíte druhou možnost Vlastní, tak budete informováni o všech aktualizacích, které jsou k dispozici a můžete si je podle libosti nainstalovat (nebo nenainstalovat) do svého počítače. Pokud v této oblasti nemáte velké zkušenosti, raději vyberte možnost Expresní a nemusíte se o nic starat.Ať už si vyberete první nebo druhou možnost, budete muset chvilku počkat, protože váš operační systém bude podroben rychlé kontrole a následně dostanete informaci o tom, jaké aktualizace jsou k dispozici a podrobnější informace o obsahu každé aktualizace. Také zde budete mít informace o velikosti všech aktualizací a předpokládané době, jakou bude trvat jejich stažení.Pak už jen stačí kliknout na tlačítko Instalace aktualizací a postupovat podle pokynů, které vám budou zobrazeny. Jednotlivé pokyny se mohou lišit, podle toho, o jaké aktualizace se jedná. Také je možné že budete vyzváni k restartování počítače po stažení a nainstalování aktualizací.Také jste se možná setkali s pojmem Servisní balíček (service pack). Jedná se o souhrn aktualizací za určité období a často také přidává nové funkce a možnosti do vašeho počítače, takže na tyto balíčky nezapomeňte a si je nainstalujte. Pro operační sytém Microsoft Windows XP v současné době existují servisní balíčky s označení SP1 a SP2. Stačí nainstalovat vždy nejnovější servisní balíček, protože obsahuje i aktualizace z předchozích balíčků. Nově vydávané verze instalačních médií již obsahují dříve vydané servisní balíčky, s novým počítačem tedy již většinou dostanete předinstalované Windows XP se Service packem 2. Verzi nainstalovaného Service packu zjistíte nejrychleji kliknutím pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na Ploše a výběrem Vlastnosti z rozbaleného kontextového menu.Jak je z obrázku vidět, i tudy se dostanete k nastavení automatických aktualizací. Mít nainstalovaný nejnovější Service Pack ale nestačí (SP vycházejí v dlouhých časových intervalech), po instalaci operačního systému je vždy nutné nainstalovat nejnovější aktualizace a zapnout automatické aktualizace (pokud to operační systém umožňuje, postup pro Windows XP jsme si ukázali výše).Aktualizace operačního systému jsou důležitým základním faktorem v ochraně vašeho počítače. Nezapomínejte ale ani na antivirový program a bránu firewall, které vás chrání před dalšími možnými útoky.

Pokračovat na článek


Internetové úložny dat na českém internetu

Pokud vás obsahově zaujal článek mého kolegy Lukáše Žídka z listopadu minulého roku, který nesl název Internetové úložny dat, tak byste měli zpozornět i tentokrát, jelikož se tímto tématem budeme zabývat opět a to tím způsobem, že si představíme další tři servery, každý z nich český a každý z nich něčím zajímavý.Na úvod mi dovolte uvést něco málo k praktičnosti využití těchto internetových úschoven, protože nevysvětlit ke konkrétní službě účel jejího využití, přestože tento článek navazuje na jeden již vydaný, by byla asi chyba.Určitě už se vám někdy stalo, že vám začal blbnout počítač a vy jste tak nějak v kostech cítili, že Windows na tom není nejlépe a že budete muset chtě nechtě přistoupit k formátování disku. Ale co teď, když zrovna nemám po ruce externí disk, nebo nějaké objemné médium? Ano, samozřejmě je nasnadě nejjednodušší varianta a to taková, že si svoje data můžete vypálit na DVD média, ale pro tentokrát vynechejme všechna kdyby a vezměme internetové úložny dat jako jakousi alternativu k onomu zběsilému pálení.Další možností, pro kterou byly internetové úložny primárně vytvořeny a pro kterou se dají využít spíše, je situace, kdy se potřebujete se svými přáteli, nebo kolegy podělit o určitá data. Dnes je relativní trend při rychlých digitálních linkách všechno si takříkajíc za pochodu měnit prostřednictvím ICQ, nebo třeba Skype, ale tohle není ani bezpečná, ani ideální varianta. Jednak jste omezeni svým uploadem a příjemcovým downloadem, takže se může stát, že vy budete mít upload 10M, ale váš kamarád bude stahovat jen rychlostí 50kb/s a při pomyšlení na posílání několika set megabajtů například v podobě fotek je to dost děsivá záležitost. Navíc se i může stát, že když budete přes nějakého takového klienta soubory posílat, tak můžete mít kraťounký výpadek a odesílání může začít nanovo.Přesně v takovýchto situacích vstupují do hry internetové úložny dat, které jednak dokáží pracovat s mnohem většími soubory, než třeba moderní velkokapacitní e-maily, ale za další jsou pro práci s velkými soubory primárně stvořeny. Ještě je třeba podotknout, že po úspěšném nahrání souboru na příslušný server se vám vygeneruje unikátní link, nebo chcete – li odkaz, po jehož zadání do webového prohlížeče budete přesměrováni přímo na stažení konkrétního souboru. Dost ale už bylo nudných a obšírných teoretičností, pojďme si říci něco málo o trojici velmi zajímavých českých datových úschoven…ULOŽ.TOServer Ulož.to, který byl spuštěn v květnu letošního roku, si za dobu své existence vysloužil přezdívku český Rapidshare. Že nerozumíte, co to má znamenat? Hned vám to vysvětlím. Rapidhare.de je jakýmsi průkopníkem a legendou zároveň, který rozvinul koncepci internetových úschoven. Lidé ho používají nejčastěji, protože je nejspolehlivějším, ale hlavně – je bez omezení co do uploadu a downloadu. Tato neomezenost má ale jistá úskalí v tom smyslu, že není tak úplně zdarma. Po každém staženém souboru vypočítá server pro vaši IP adresu dobu, po kterou nebudete moci z Rapidshare stahovat a která je odvislá od velikosti právě staženého souboru. Rovněž nemůžete stahovat více souborů zároveň, ale tyto restrikce jsou všechny pouze v rámci tzv. „Free“ účtu, který je zdarma a ze kterého mohou stahovat všichni i bez nutnosti registrace. Pokud si zaplatíte za účet na Rapidsharu, tak můžete okamžitě začít využívat všech výše zmíněných výhod, které tento server nabízí. Možná si teď říkáte, proč to všechno píšu, ale důvod je takový, že Ulož.to je skutečně takovou hezkou českou obdobou Rapidsharu a všechna jeho negativa prozatím nechává v ústraní. To znamená, že rychlost uploadu i downloadu je neomezená, nejsou zde čekací lhůty a můžete stahovat několik souborů naráz. Velkou výhodou je navíc možnost uploadu až 300 MB souborů, zatímco Rapidshare dovoluje pouze přílohy třikrát menší.Při přidávání, respektive uploadování souborů stačí dát pouze „procházet“, vybrat příslušný soubor z vašeho disku a následně zvolit možnost „uložit soubor/y“. Pokud byste chtěli ukládat více souborů a nakonec by se ukázalo, že jste je zvolili špatně, poslouží funkce „vyčistit formulář“.Na tomto obrázku můžete vidět průběh uploadování souboru. Všechno je naprosto přehledně znázorněno, a tak budete mít při svém nahrávání na internet o sebemenším postupu dokonalý přehled. Statistika zobrazuje průběh uploadu v procentech, dále počet souborů, jejich velikost, přenosový čas a rychlost přenosu…LETECKÁ POŠTA.CZLetecká pošta je server, který bych označil za takovou zlatou střední cestu. Její velikou předností je kromě jiného naprostá jednoduchost, až strohost úvodních stránek, ale jak by normálně bylo titulování něčeho slovem „strohý“ hanlivé, tak v tomto případě to tak rozhodně myšleno není, protože tato „strohost“ je jednoznačným plus. Člověka při práci se serverem nerozptyluje spousta odkazů a jiných zbytečností a může se tak lépe věnovat své práci. Leteckou poštu také musím pochválit za to, že pokud zrovna není přetížená, což díkybohu nebývá často, tak má skutečně slušnou rychlost downloadu a nemusíte se bát, že byste čekali několik let na to, než se vám stáhne jeden soubor.Velikost jednotlivých souborů, které můžete na server nahrát je stanovena na 161 MB, což je podle mě postačující, protože stahovat třeba 300 MB soubor z jakéhokoliv serveru, který je přetížený je téměř zbytečná věc, protože se vám pravděpodobně ani nestáhne. Abych to ještě upřesnil, tak velikost 161 MB je souhrnná a je určena pro všechny soubory, které v jeden moment uploadujete, ale velkou výhodou je, že jich můžete najednou uploadovat kolik chcete.Na tomto obrázku se vám naskýtá pohled na strohou „progress line“, která znázorňuje jak daleko od vytouženého cíle se nacházíte. Oproti Ulož.to je to docela změna a pár informativních kolonek by určitě neškodilo.NAHRAJ.CZNahraj.cz je z těchto tří publikovaných serverem nejstarším, ale i přes to, že bývá dost často přetížený ho mám rád. Jeho velkou devízou je totiž fakt, že soubory na tomto serveru vydrží opravdu velmi dlouho a nestane se, jako na letecké poště, že by vám je po měsíci smazali. To by tedy bylo zhruba tak všechno o tomto server a já jenom doplním, že velikostní upload limit na serveru Nahraj.cz je 250 MB.Server Nahraj.cz má pro uploadování připraven přehledný formulář, kde kromě cesty ke konkrétnímu souboru můžete vyplnit i popisek pro příjemce, aby se při stahování více souborů ve všem lépe orientoval.Samotný proces nahrávání souboru. Při nahrávání vám vyskočí samostatné okno, což je rozdíl oproti ostatním serverů, ale to uvádím spíše jen pro zajímavost a pro úplnost, jelikož to není nic důležitého.Na závěr tohoto druhého dílu o internetových úložnách a úschovnách dat mi ještě dovolte představit velmi zajímavou aplikaci, která se jmenuje Universal Share Downloader a která má přímé využití ve spojitosti s některými úschovnami. Proč? Inu, může se vám stát, že vám kamarád na některý takovýto server nahraje video z dovolené, které bude rozděleno dejme tomu do 15ti souborů po 100MB. Určitě se ale nebudete chtít zdržovat s tím, že budete každý link poctivě zadávat do prohlížeče a následně stahovat. To byste se příliš zdržovali, a proto je moudré využít služeb freewarového prográmku Universal Share Downloader. Tato aplikace má v sobě zakomponované ovládací protokoly pro různé druhy těchto serverů a kromě nejznámějších, jako Rapidshare, Megaupload, nebo Uploaded disponuje protokoly i některých českých serverů, například právě Nahraj.cz. Třeba takovou leteckou poštu tam zatím nenajdete, ale když si budete pravidelně stahovat aktualizace, tak se tohoto rozšíření třeba časem dočkáte. A jak to celé funguje? Úplně jednoduše…Pomocí tlačítka „plus +“ se vám otevře přehledná tabulka, do které nakopírujete příslušné odkazy a dáte potvrdit výběr. Program okamžitě začne stahovat a neustále vás informuje o tom, co právě stahuje a jak je s tím daleko. Když se stane, že je některý server přetížený, tak to zkouší v určitých časových intervalech do té doby, než se mu konkrétní soubor povede stáhnout, respektive dočasně nestažitelný soubor přeskočí a stáhne následující. U serverů, kde ke stažení musíte zadat autorizační kód si ale moc nepomůžete, protože vás program k jeho zadání stejně vyzve. Jinak je to ale záležitost k nezaplacení a mohu ji vřele doporučit všem, kteří s internetovými úložnami dat pracují častěji.

Pokračovat na článek


CZ.NIC – nový systém pro správu domén .CZ

I když běžný uživatel dne 1.10.2007 nic nepoznal, tak se stalo hodně ve světě českého internetu. Co se přihodilo, co nebo kdo se skrývá za označením CZ.NIC, čtěte dále a dozvíte se tyto i další informace a důležité události ve světě internetu.Den 1.10.2007 se stal jedním s důležitých milníků pro všechny, kteří se pohybují ve světě internetu. Běžný uživatel sice žádnou změnu, nebo nějaký posun nezaregistroval, ale ti, kteří se zabývají např. prezentováním nějakých informací pomocí internetových stránek, tak pro ty už tento den důležitý byl. V 10 hodin dopoledne byl spuštěn nový registrační systém pro správu domény CZ. Správa této domény byla svěřena do rukou sdružení CZ.NIC.Sdružení CZ.NIC bylo založeno roku 1998 předními poskytovateli internetových služeb. V průběhu doby se postupně přidávali další členové, v současné době má sdružení přes 50 členů. Hlavní činností je spravování registru doménových jmen .CZ a 0.2.4.e164.arpa (ENUM). Dále se věnuje všem možným aktivitám, které pomáhají rozšířit a vylepšovat internetové služby v České republice. CZ.NIC je také členem mezinárodních organizací podobného zaměření a také je členem sdružení EURid, které spravuje evropskou doménu .EU.Pro běžného uživatele pojem doména, a věci s tímto spojené moc neříkají, tak by nebylo na škodu pár informací na toto téma sdělit. Každý počítač v sítí je identifikován pomocí IP adresy. Ta může vypadat např. 77.75.72.3, ale kdo by si při zadávání adresy internetové stránky pamatoval všechny tyto kombinace čísel. Proto je jednodušší zadávat doménové jméno např. www.pripojtese.cz . Převod mezi kombinací čísel a jmen zajišťuje DNS (Domain Name System). Takže je jedno, jestli zadáte adresu pomocí IP adresy, nebo pomocí doménového jména. Jednotlivé části domény jsou řazeny podle obecnosti. Čím více vpravo, tím je doména obecnější, např. .cz zahrnuje velkou skupinu počítačů a sítí, naproti tomu pripojtese.cz už je o něco konkrétnější a takhle by se dalo pokračovat dál až k úplné identifikaci jednoho počítače. Přesně popisovat DNS by nemělo v tomto článku smysl, pokud si přejete další informace, naleznete je např. v tomto článkunebo na stránkách CZ.NIC.Mimo správy registru domén .CZ je sdružení zodpovědné i za domény ENUM. Systém ENUM je kombinací klasického telefonování pomocí telefonních čísel a identifikací v síti pomocí IP adresy. K Vašemu telefonnímu číslu si můžete zaregistrovat ENUM doménu. Díky této doméně se na Vaše telefonní číslo může dovolat kdokoli pomocí internetu. Na čísla s ENUM doménou je pak možné volat zdarma bez ohledu na to, v síti jakého telekomunikačního operátora se číslo nachází. Více informací naleznete na enum.nic.czAle nyní už zpět ke sdružení CZ.NIC a jejímu převzetí zodpovědnosti za registraci domén od společnosti T-Systems PragoNet, která tyto služby provozovala 4 roky s dosavadní verzí registračního systému. Přes rok a půl se sdružení připravovalo toto převzetí a vyvíjelo vlastní registrační systém. Tento nově vytvořený systém obsahuje tyto informace -evidence registrátorů a jejich přístupů pro jednotlivé zóny,bankovní a fakturační systém pro platby registrátorů,systém komunikace a upozorňování držitelů domén,evidence všech vystavených dokumentů,archivace veškerých požadavků.Přesuny dat mezi starým a novým systémem byl prováděn od 28. do 30 září 2007, po tyto tři dny nebylo možné přidávat nově zaregistrované uživatele a ani měnit informace o stávajících. Nefunkčnost systému nijak neovlivnila provoz českého internetového prostoru. Podle předpokladů by měl tento krok ušetřit při správě národní domény CZ desítky miliónů korun ročně. Držitelům domén CZ by tato změna měla přinést především usnadnění a zefektivnění práce při registraci. Sdružení CZ.NIC sice převzalo správu registru domén .CZ, ale pokud se rozhodnete si zaregistrovat nějakou doménu, tak se samotnou registrací se neobracejte přímo na CZ.NIC ale některého registrátora. Abych to vysvětlil podrobněji, sdružení CZ.NIC pouze eviduje registr doménových jmen a je smluvně svázáno s řadou registrátorů, kteří samotnou registraci provádějí, jejich seznam najdete na stránkách www.nic.cz/whois/registrarsVlastní evidenční systém, který firma vyvinula, systém FRED (Free Registry for ENUM and Domain), je nyní volně k dispozici. FRED byl uvolněn jako open source software pod licencí GNU GPL (General Public License). Kterýkoli uživatel si jej může stáhnout na fred.nic.cz/wiki/download. Software lze nejen libovolně využívat, ale také upravovat a dále šířit, je ale nutné dodržet podmínky licence GPL. Abyste mohli systém FRED zprovoznit, potřebujete ještě další software, ale všechen je také k dispozici zdarma na internetu - Linux, Apache a PostgreSQL. Systém FRED vyvíjelo 5 programátorů v jazyce C/C++, kde zabral slušných 200 000 řádku a v jazyce Python (50 000 řádků). V současné době neexistuje na světě jiný podobný systém, který by byl srovnatelný se systémem FRED a byl přitom s licencí open source. Podle výsledků zátěžových testů by bez problému zvládl spravovat i registr generických domén COM, který je s více než 65 miliony registrovaných domén největším registrem domén na světě.Následující plány sdružení jsou směřovány k dalšímu rozvoji systému FRED, a k novým projektům, které pomohou rozšířit a zkvalitnit internet na české půdě. Další aktivity zaměří sdružení na aplikace technologie DNSSEC, pro zabezpečení internetového provozu a také rozvoj technologie ENUM.

Pokračovat na článek


Sametová revoluce a revoluce českého internetu

Dnes už nikoho ani nenapadne, že byly doby, kdy internet nebyl a lidé místo vysedávání před obrazovkou počítače trávili čas povídáním se skutečnými lidmi. Je to náš každodenní pomocník, stejně jako telefon, mobil nebo lednička. Jako moderní vynález má ale i internet svoji zajímavou historii. A to i v české kotlině.V těchto dnech si připomínáme výročí 17.listopadu 1989. Česká republika začala novou etapu své historie a zemi se otevřely veliké možnosti. Platí toto tvrzení i pro sféru informačních technologií? Jak listopadová revoluce ovlivnila nástup internetové doby? Pojďme si projít historii českého internetu.Co nám přichystal světJako většina šikovných věcí, které byly původně vyvinuty za odborným účelem a dnes zpříjemňují život obyčejným lidem, byl i internet na počátku svého vývoje koncipován jako pomocník americké armádě. Ta v šedesátých letech hledala způsob, jak zajistit, aby armádní počítače na celém území Spojených států mohly mezi sebou bez problémů komunikovat. „Are you receiving this?“, to byla první věta, kterou v srpnu roku 1969 poslali výzkumníci z univerzity v Los Angeles. Tak vznikl dnes už legendární ARPANET. Postupně se připojovaly další instituce, především univerzity a výzkumníci hledali pro internet, jenž byl v té době čistě nekomerční záležitostí, to pravé využití. Dnes jeho všestrannost známe a pochvalujeme si ji den co den. Ale jak se světová síť dostala do nové a svobodné země?Homo habilisPrvní, z dnešního pohledu už prehistorická doba českého internetu vznikla na počátku roku 1990. V té době ještě v Československu neexistovala žádná pevná linka kromě těch telefonních. Proto se první pokusy o vytvoření počítačové sítě uskutečňovaly pomocí linek veřejné telefonní sítě. V březnu roku 1990 se do naší země dostávají odnože světové amatérské sítě FIDO a následně pak v květnu téhož roku evropská síť EUnet. O půl roku později k nám přichází síť zvaná EARN (zkratka znamená Europian Academic and Research Network). Zajímá vás, který počítač byl tím pionýrem, který měl ve svých pomyslných rukou moc nad první českou sítí? Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který „vládl“ v Oblastním Výpočetním Centru ČVUT v Praze. V době vysokorychlostního internetu je zajímavé poznamenat, že přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps…Homo erektusTo ale byla jen doba prehistorických experimentů. První opravdové pokusy o připojení do celosvětové sítě Internet proběhly dva roky po sametové revoluci – v listopadu roku 1991. Využilo se k tomu zmiňované připojení sítě EARN. A tím slavným dnem, kdy k nám byl zaveden interaktivní internet byl 13.2. 1992. K tomuto slavnostnímu aktu – k oficiálnímu připojení naší republiky k internetu - došlo na půdě pražského ČVUT.Homo neanderthalensisJiž rok před oficiálním připojení České republiky k internetu byl podáván návrh na vybudování celorepublikové sítě, jež měla být jakousi páteří českého internetu. Měla propojovat všechna tuzemská akademická centra. Vznikl projekt, podle kterého vznikly národní „páteřní“ sítě, česká síť a síť slovenská. Propojení obou těchto sítí bylo součástí právě českého projektu (dostal jméno FESNET – jako Europian Academic and Research Network). V průběhu roku si FESNET změnil počáteční písmeno na C a tím vnikl CESNET (Europian Academic and Research Network). Na Slovensku se zároveň začala budovat slovenská síť SANET (Slovak Academic NETwork). Síť CESNET měla původně jen hlavní uzly v Brně a v Praze. K nim se postupně připojovaly další uzly v univerzitních městech – v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Liberci, v Plzni a tak dál. V roce 1993 měla síť CESNET už své uzly v jedenácti městech. Kromě hlavní linky Praha – Brno, která „valila“ rychlostí 64 kbps byla přenosová rychlost v rámci ostatních uzlů 19,2 kbps. Nechtěli byste se vracet do té doby, viďte?Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETU prakticky hotová a pozornost vývojářů se přesunula k tomu, aby internet „švihal“ větší rychlostí, než byla rychlost šneka, a tím pádem také aby byl spolehlivější a bezpečnější.Homo floresiensisCESNET byl původně určen jen bohulibým čistě nekomerčním a akademickým účelům. Propojeny měly být především vysoké školy a vzdělávací instituce. Postupem času však zřizovatel internetu - Ministerstvo školství ČR – rozšířilo pravomoc českého internetu i na komerční sektor. Tento moment byl zřejmě prvním velkým obratem v historii českého internetu – výhody a nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat jak nevýdělečné organizace, tak organizace výdělečné. Ze získaných prostředků pak CESNET mohl financovat svůj provoz a rozvoj. Tímto krokem se také stal CESNET zároveň poskytovatelem internetu. Nezůstal ovšem dlouho jediným. Firma COnet byla první čistě komerční firmou, jež zprostředkovávala připojení k internetu; začala provozovat síť CZnet, která vznikla jako odnož pražského uzlu sítě EUnet.A stejně jako kdysi podnikatelé platili astronomické cifry za to, že s sebou mohli vláčet těžký a málo funkční mobilní telefon, platili také dost velké částky za dost pomalý internet. Pro zajímavost: v říjnu roku 1994 jste si jako zisková organizace mohli pořídit připojení přes CESNET o rychlosti 19,2 kbps za „pouhých“ 33.970,-Kč měsíčně. Jako nezisková organizace jste asi deset tisíc ušetřili. Nabídka firmy COnet byla také „neodolatelná“ - za velmi slušné připojení 64 kbps jste zaplatili 120.000,-Kč měsíčně. No nekupte to… Pokud jste toužili připojit svůj jediný počítač ke světu, přišlo vás to s CESNETEM na měsíční paušál 2.940,- Kč - ziskové organizace – nebo 1.470,-Kč pro neziskové organizace. S COnetem to bylo levnější, platila se jen tisícovka, ale zase vám zaúčtovali 12,- Kč za každou minutu. Internet vám za tyto peníze fingoval „závratnou“ rychlostí 14,4 kbps.Homo sapiens Před rokem 1995 měla o internetu v České republice ponětí jen hrstka vyvolených. Důvodem bylo hlavně to, že komerční sféra byla stále velmi slabá. Monopol na poskytování veřejného přenosu dat měla společnost Telecom. Tento nežádoucí monopol však na sklonku roku 1995 skončil a pro komerční využití internetu se dokořán otevřely dveře. První rok po zrušení monopolu vrostl počet uzlů připojených k internetu o 104% a další rok o 105%. Internet do každé rodiny!Od roku 1995 tedy internet v českých podmínkách zažívá mohutný rozvoj. Aby se ale mohl internet stát plnohodnotným médiem, byla zapotřebí jen pořádně urychlit. V roce 1996 Ministerstvo školství schválilo, aby se Česká republika zapojila do tzv. projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s), který měl vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť. Řešitelem tohoto projektu se stal CEESNET, z.s.p.o. – tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Abychom vás zbytečně neunavovali technickými podrobnostmi, přeskočme několik let a konstatujme, že se rychlejší internet šíří stejně jako ten původní pomocí strategických uzlů, a že projekt TEN-34 končí dne 30.11. 1998 s pozitivním výsledkem: podařilo se mu během necelých tří let zvýšit kapacitu mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s. Kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje Brno – Praha vzrostla z 3Mb/s na 155Mb/s. S jídlem, jak známo, roste chuť a proto na tento úspěšný projekt ihned navázal projekt QUANTUM s podobným cílem: vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.Vývoj techniky zastavit nelze a na přelomu tisíciletí si projekt QUANTUM mohl gratulovat. 10. února roku 2000 byl zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno. A to z původního 64 kbps už je pořádný skok!Internet se komercializoval čím dál víc, avšak pouze v pozitivním slova smyslu. Objevují se další a další poskytovatelé internetu (v lednu roku 2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů), což znamená, že internet se stává čím dál rozšířenějším médiem a definitivně končí jeho vývojové a elitní období.Homo sapiens sapiensPro laika je historie českého internetu dovyprávěna, ti technicky založení zvědavci a různí „šťouralové“ však mohou namítat, že to ještě přece není všechno. Když se internet zrychlil natolik, že jej mohla využívat každá domácnost, zbývalo vyřešit otázku tzv. peeringu. Co to je peering? Protože na český trh vstoupilo množství poskytovatelů internetu, kteří mají vlastní linku do zahraničí, vznikl problém: jak spolu mohou dva tuzemští uživatelé internetu komunikovat, když jsou připojeni k různým poskytovatelům? Kudy budou probíhat data, která si vzájemně vyměňují? Pokud nejsou oba uživatelé vzájemně propojeni (tudíž spolu „nepeerují“), musejí data jednoho uživatele nejprve putovat linkou ven do zahraničí a poté zase jinou linkou zpět do země do počítače druhého uživatele. To je dost nepraktické, co? Chcete poslat svému sousedovi stručnou zprávu, ale místo aby vaše zpráva sestoupila dvě patra k počítači vašeho souseda, musí se vydat na dlouhou cestu třeba přes půl světa. Přenos se tím pádem zpomaluje, linky zahlcují, vše se blokuje, padá… Tento zapeklitý problém peeringu byl vyřešen tak, že se našla neutrální půda, na které se všechny sítě všech zúčastněných mohly propojovat, a data se tak nikde netoulala. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konkrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech).Na historii českého internetu a na jeho rychlý růst se můžeme podívat také ze stránky statistických čísel. V roce 1999 bylo v České republice zaregistrováno asi 25 tisíc domén. V průběhu roku toto číslo roste asi o dva tisíce domén měsíčně. 1.4. roku 2000 pak existovalo více jak 53 tisíc domén. A to není žádný apríl. Český internet od dob sametové revoluce rychle rostl a bez většího škobrtnutí se stává nejdůležitějším médiem naší doby. Jeho další vývoj můžete každý den sledovat a na svém počítači. A samozřejmě na našich stránkách :)

Pokračovat na článek


Google Docs (Writely) – návod 3/3

Třetí a závěrečná část návodu k používání on-line textového editoru Google Docs. V této části se dozvíte důležité věci ohledně celkové práce s dokumentem. Jedná se především o výtisk, odeslání dokumentu elektronickou poštou, sdílení dokumentu s jinými uživateli a zpřístupnění dokumentu na internetu. V závěru je tip na používání souborového manažeru a námět pro efektivní využití aplikace Google Docs.Tiskový náhled a výtisk dokumentuPreview otevře do stejného okna náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Odkaz Email je komplikovanější. Po jeho aktivaci nás Google Docs, pokud ještě není dokument nastaven pro sdílení s jinými uživateli, vyzve, abyste sdílení povolili. Protože povolení sdílení dokumentu vyžaduje přizvat další uživatele Google Doc, automaticky se aktivuje záložka Collaborate (spolupracovat, sdílet dokument).Jestliže bylo nastaveno sdílení dokumentu, tak se po aktivaci odkazu Email otevře následující formulář: Odkaz Email tedy slouží k zaslání zprávy na email registrovaných spolupracovníků. Obsah této zprávy by se měl týkat tvorby dokumentu.Collaborate – týmová tvorba dokumentuPo otevření záložky Collaborate se před uživatelem otevře tato nabídka:Spolupráce na dokumentu s jinými uživateli je jeden z hlavních kladů aplikace Google Docs. V horním formulářovém políčku s názvem Invite collaborators máte možnost přizvat aktivní spolupracovníky, kteří budou moci editovat obsah dokumentu a dokonce přizvat své vlastní známé. V dolním formulářovém poli s názvem Invite viewers můžete do práce zapojit tzv. pasivní spolupracovníky, kteří se budou moci na dokument pouze podívat a okomentovat jeho obsah bez editačních zásahů. Princip přidávání nových spolupracovníků je snadný. Do zvoleného formulářového pole zapíšete e-mailové adresy oddělené středníkem, potvrdíte tlačítkem Invite these people. Otevře se následující formulář pro odeslání zprávy:Ve zprávě bude uveden hypertextový odkaz na Váš dokument. Pozvat můžete i neregistrované uživatele služeb Google.Textový dokument jako HTMLVedle tří záložek – Edit, Insert a Revisions, se nachází takový nenápadný odkaz bez barevného podkladu s názvem Edit HTML. Po aktivaci se vyprofiluje jako záložka čtvrtá. Některým uživatelům se pracuje s HTML naprosto přirozeně. A u dokumentu Google Docs je ta výhoda, že je již od počátku pojat jako webový dokument. Samotný princip fungování této on-line aplikace předpokládá, že dokument bude definován značkovacím jazykem pro tvorbu webových stran. Zpracovávat dokument na této bázi zajišťuje do budoucna širokou kompatibilitu a přenositelnost. Pokud chcete dokument pojmout více jako webový dokument, než-li kancelářský dokument pro off-line použití, doporučuji k záložce Edit HTML rozhodně přihlédnout. Komentovat zpracování dokumentu v jazyku HTML přesahuje rozsah a rámec tohoto návodu. Tato funkce je určena pro zkušenější webmastery.Zpřístupnění dokumentu na InternetuKromě spolupracovníků, které si můžete definovat na záložce Collaborate, je možno zpřístupnit dokument úplně pro všechny internetové uživatele. Cesta k této funkci vede přes záložku Publish, která je umístěna vpravo vedle záložky Collaborate.Při prvním použití se ukáže následující nabídka:Zveřejnění dokumentu na internetuPro zveřejnění dokumentu na internetu aktivujte tlačítko Publish document. Pamatujte, že váš dokument bude od této chvíle přístupný ke shlédnutí všem uživatelům sítě internet. Nyní se objeví následující informace:V případě změn v dokumentu jej můžete aktualizovat tlačítkem Re-publish document (znovu zveřejnit dokument). Naopak, zastavit zveřejnění dokumentu lze přes Stop publishing. Jakmile váš dokument bude jednou přístupný, je velmi pravděpodobné, že informace z něj už na internetu budou někde obíhat i bez zdrojového dokumentu. Zastavením zveřejnění tedy zamezíte přístup uživatelů k dokumentu, ale fragmenty z něj mohou být k nalezení ve fulltextových vyhledávačích ještě po dlouhou dobu.Na uvedené webové adrese (viz obrázek) můžete shlédnout dokument tak, jak jej uvidí běžný návštěvník.Tip pro zjednodušení práceJednoduchý File Manager – Správce souborůNepochybuji o tom, že si většina z vás během čtení návodu aktivovala Google Docs a vytvořila v něm svůj první dokument. Zkuste si nyní aktivovat odkaz Docs Home, který se nachází vpravo nahoře v aktuálně otevřeném dokumentu. Dostanete se na úvodní stránku, kde namísto uvítacího textu, který se zobrazil při prvním přihlášení, nyní vidíte seznam souborů, které máte vytvořeny. Je to jednoduchý souborový manažer a bude vás vítat při každém přihlášení ke službě Google Docs.Pro podrobnější seznámení se souborovým manažerem kliknutím zvětšete tento obrázek:Standardně se zobrazují soubory za posledních třicet dnů. Každý soubor můžete označit fajfkou a provádět s ním další řadu operací jako je uložení na lokální disk, výmaz, archivaci, dearchivaci, odhlášení spolupráce na tvorbě dokumentu, označení dokumentu atd.Zde je seznam nejběžnějších operací:New Document – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový textový dokument.New Spreadsheet – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Upload – možnost nahrát ze svého osobního počítače kancelářské dokumenty přímo do vašeho účtu na Google.com. Tyto dokumenty lze následně zpracovat v Google Docs nebo Google Spreadsheet (pokud se jedná o tabulkový dokument). Každý dokument má povolenou maximální velikost 500 KB.K odeslání dokumentu z lokální stanice do vašeho účtu slouží tento formulář:Jak vidíte, můžete odeslat soubor (kopii) z lokálního počítače, ale také přímo z internetu.Actions – s každým označeným souborem lze provádět tyto operace: Save as - uložit jako HTML, RTF, Word, OpenOffice, PDF. Copy document – vytvořit kopii dokumentu. Star – označit dokument hvězdičkou. UnStar – zrušit označení dokumentu hvězdičkou. Un-Collaborate me – odhlásit se ze spolupráce na dokumentu (toto platí, pokud nejste vlastník dokumentu).Tag – označit dokument značkou. Každá značka, kterou použijete, se předdefinuje, takže ji kdykoli snadno použijete znovu.Archive – vložit dokument do archivu. Dokument nebude viditelný v základním výběru.Delete – výmaz dokumentu.Browse Docs & Spreadsheets – prohlížet dokumenty za pomocí výběru (ALL – všechny, Starred – označené hvězdičkou, Deleted – pouze smazané).Efektivní využití Google DocsGoogle Docs je užitečným nástrojem pro studenty a vědecké pracovníky. Využití najdou i manažeři, kteří jsou často na cestách a paradoxně i lidé bez práce s omezenými prostředky pro vlastní rozvoj.Studenti a vědečtí pracovníci mohou použít tuto aplikaci pro týmovou spolupráci na nejrůznějších projektech. Není potřeba si zasílat kancelářské dokumenty elektronickou poštou. Stačí jedno přizvání k projektu a spolupráce může začít!Manažeři, kteří často cestují na služební cesty jako jsou školení, workshopy, porady. Většinou je vždy k dispozici notebook nebo počítač s připojením na internet. Během nudných projevů podřízených nebo nadřízených můžete pokračovat v rozdělané práci, přetvářet svůj dokument, o kterém víte, že je dostupný z jakéhokoli místa na planetě, kde se nachází internetová přípojka.Lidé bez zaměstnání, kteří nemají doma počítač, mohou využít veřejný terminál nebo knihovnu. Nemusíme chodit pro veřejné terminály daleko – každá větší pobočka zdravotní pojišťovny nabízí jedno nebo dvě místa, kde je počítač, klávesnice, myš a internet. Nic víc k vyhotovení žádosti o práci a životopisu nepotřebujete. Prostě jděte tam, kde je internet a oslovte potenciální zaměstnavatele s využitím svého e-mailu a dokumentu vytvořeném v Google Docs.

Pokračovat na článek


Jak funguje internet - protokoly TCP/IP a ISO OSI

Pro internetové i většinu místních síťových spojení se používá protokol TCP/IP, na který se teď podíváme trochu podrobněji ve vztahu k síťovým vrstvám.Tento článek volně na vazuje na článek Jak funguje internet - protokoly, který je hodné přečíst ještě před tím, než se pustíte do dalšího čtení.Pokud mluvíme o síťových protokolech musíme se zmínit o vrstvách. Počet vrstev závisí na tom, jakou soustavu síťových protokolů použijeme. Někdy se také hovoří o síťovém modelu. Nejčastější model je ten, který se používá na internetu. Je to rodina protokolů TCP/IP. Druhým modelem je ISO OSI, který standardizoval mezinárodní standardizační úřad (ISO).Porovnání síťových modelů:Z porovnání je vidět, že TCP/IP využívá čtyři vrstvy a protokoly ISO OSI používají vrstev sedm, jak je znázorněno na obrázku. Soustavy síťových protokolů TCP/IP a ISO OSI se od sebe liší – jsou vzájemně neporovnatelné. Rodina síťových protokolů TCP/IP neřeší (až na výjimky) linkovou a fyzickou vrstvu, proto se i na internetu setkáváme s těmito protokoly z modelu ISO OSI.Vztah protokolů TCP/IP a ISO OSI existuje, i když jsou vzájemně nesouměřitelné. V praxi je však třeba využívat komunikační zařízení vyhovující ISO OSI pro přenos IP-paketů nebo naopak realizovat služby podle ISO OSI.Nyní si něco řekneme o hlavních vrstvách:Aplikační vrstva – tato vrstva předepisuje, jak mají být data přebírána/předávána od aplikačních programů. Příklady: Telnet, FTP, HTTP, DHCP, DNS.Aplikační protokoly používají vždy jednu ze dvou základních služeb transportní vrstvy: TCP nebo UDP, případně obě dvě (např. DNS). Pro rozlišení aplikačních protokolů se používají tzv. porty, což jsou domluvená číselná označení aplikací. Každé síťové spojení aplikace je jednoznačně určeno číslem portu a transportním protokolem (a samozřejmě adresou počítače).Transportní vrstva – stará se o spojení mezi aplikacemi na vzdálených počítačích. Patří sem výše zmíněné protokoly TCP a UDP.Protokol TCP určuje pravidla o způsobu dopravy dat po síti, Rozhodují o tom, která data mají přednost (vyšší prioritu) a koordinují tak celý průběh výměny informací, aby nevznikl chaos. (viz článek o protokolech)Protokol UDP dopravuje data po síti pomocí tak zvaných datagramů. Rozdíl v těchto protokolech je velmi podstatný. Spojení pomocí protokolu TCP se nazývá také spojované, spojovanou službou. A to z důvodu že příjemce potvrzuje přijímaná data. V případě ztráty dat si příjemce vyžádá jejich znovuposlání. Můžeme to srovnat s tím, když někomu telefonujete. Voláte tak dlouho, dokud někdo nezvedne sluchátko, čímž se „potvrdí“, že to co chcete říci někdo slyší – v našem případě tedy, že data dorazí k adresátovi.Spojení pomocí protokolu UDP se říká nespojované. Není zde kontrola, zda dorazila všechna data k adresátovi. Můžeme ho přirovnat k poslání telegramu, který odešleme a nestaráme se, zda dorazil.Síťová vrstva – tato vrstva zajišťuje přenos dat mezi vzdálenými počítači WAN. Základní jednotkou přenosu je síťový paket, který se balí (zapouzdřuje) do datového rámce. Síťový paket se skládá ze záhlaví a datového pole, zápatí je zde výjimkou.Tímto bych naše povídání o vrstvách ukončil. Nyní máme základní znalosti o hlavních vrstvách. Na konec si ještě zmíníme typy protokolu IP, neboť se o nich teď častěji mluví.V současné době je převážně používán protokol IP verze 4. Je připravena nová verze 6, která řeší nedostatek adres v IPv4, bezpečnostní problémy a vylepšuje další vlastnosti protokolu IP.IPv4 – Internet protokol verze 432 bitové adresycca 4 miliardy různých IP adres, dnes nedostačujícíIPv6 – Internet protokol verze 6128 bitové adresypodpora pro mobilní zařízenífragmentace paketů – rozdělovánídostatečně bohatý adresní prostor – pokud možno by už nikdy neměla nastat nouze o adresypodpora služeb se zaručenou kvalitoudesign odpovídající vysokorychlostním sítímbezpečnostní mechanismy přímo v IPautomatická konfiguracekooperace s IPv4 a co nejhladší přechod ze stávajícího protokolu na novýNelze samozřejmě říci: "Tak, a od 1. 11. 2006 všichni používáme IPv6." Nejdříve se vymýšlí způsob komunikace mezi počítači, které používají IPv4 a počítači s IPv6, aby bylo zavedení IPv6 bezproblémové. Zajímavostí je, že protokol verze 6 je nyní nejrozšířenější v Číně.Touto informací naše povídání o TCP/UP ukončíme a příště si něco řekneme o HTTP a FTP.

Pokračovat na článek


Cookies - co prosím?

Tento výraz byste asi marně hledali ve slovníku počítačové terminologie v době, kdy internet ještě nespatřil světlo světa. Ve slovníku cizích slov byste možná našli vysvětlení, že jsou to sušenky. Ne, v tomto případě to opravdu nejsou ty tolik oblíbené malé koláčky, i když přirovnat by se to k nim dalo.Cookie je krátká textová informace, kterou si prohlížená webová stránka uschovává na vašem vlastním disku, a to vůli tomu, aby vás při opětovné návštěvě mohla rozpoznat. Webový server totiž jinak nedokáže poznat, zda jste na jeho stránkách už byli, či nikoliv, protože identifikace počítače vůči web serveru je nejednoznačná. Pro tyto účely nelze použít IP adresu, která sice jednoznačná je, ale může se za ní skrývat několik počítačů zapojených v lokální síti a k internetu připojených přes jedinou IP adresu. Web server dokonce ani nepozná, že to jste právě vy, kdo si před chvíli četl titulní stránku a teď z ní přešel na jinou. HTTP protokol je totiž nestavový, což znamená, že váš počítač se od webserveru odpojí pokaždé, jakmile stáhne potřebná data (např. webovou stránku) a jsou-li požadována data, vytvoří spojení nové, opět jen na dobu potřebnou ke stažení dalších dat.Naštěstí jsou tu cookies, které umožňují web serveru uložit si na váš počítač užitečné informace, které mu pomohou si vás "zapamatovat" a díky tomu třeba personalizovat vzhled stránek nebo si pamatovat vaše přihlašovací údaje, abyste je nemuseli zadávat při každé návštěvě serveru. Možnost zapamatování často nabízejí freemailové služby formou zaškrtávátka pod přihlašovacím dialogem. Dejte si ale pozor, abyste tuto možnost nezaškrtli na cizím počítači, třeba v internetové kavárně. Pak by se k vašim mailům mohl dostat kdokoliv cizí.Cookie obsahuje informace o tom, pro který server je určena, název, hodnotu a dobu platnosti. Po vypršení doby platnosti je cookie z vašeho počítače automaticky smazána. Prohlížeč cookies automaticky zasílá web serveru, na kterém právě surfujete. Posílá mu jen ty cookies, které jsou určeny pro daný server. Cookies ve své podstatě nejsou nebezpečné, nemohou nijak škodit, je to jen krátký text, lze je ale využít (nebo spíš zneužít?) ke sledování stránek, které navštěvujete. K čemu to je? Především k lepšímu zacílení reklamy. Většina webových stránek obsahuje reklamní bannery, které do nich vkládají reklamní systémy. Web server, jehož stránky si prohlížíte tedy může uložit cookie pro reklamní server, který si ji při vkládání reklamy přečte a zařadí do své databáze. Takto může reklamní server získat informace o vašich často navštěvovaných stránkách a podle toho vám pak zobrazovat reklamu. Každý reklamní server si totiž vytváří vlastní cookies, pomocí které si vás identifikuje a může tak sledovat vaše surfování po serverech, které tento reklamní systém využívají (každý reklamní systém je využíván poměrně velkým množstvím různých serverů). Schválně se zkuste podívat na přehled vašich uložených cookies, kolik z nich je určeno pro servery začínající na "ad" nebo "ads" (zkratka advertisement – reklama).Můžete se setkat i s pojmem "session cookie". Je to cookie jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že nemá nastavenou dobu platnosti. Taková cookie pak má trvanlivost pouze po dobu, po kterou máte otevřený prohlížeč. Po zavření všech oken prohlížeče (v Internet Exploreru stačí zavřít aktuální okno) je session cookie smazána. Možná se ptáte po smyslu takové cookie. Je to celkem jednoduché, session cookie se používá pro vytvoření relace mezi prohlížečem a webovým serverem. Jak už bylo řečeno, spojení mezi prohlížečem a serverem je nestavové, tj. vždy se vytváří znovu. Pomocí session cookie ale prohlížeč pozná, že se jedná o ten stejný prohlížeč jako před chvilkou, vytváří se tak jakési trvalejší (pseudo)spojení. Toho se využívá hlavně pro možnost přihlášení, např. na on-line obchodech. Do session cookie na vašem počítači se uloží jednoznačný identifikátor, většinou náhodně vygenerovaný řetězec znaků. Pod tímto identifikátorem si pak server ukládá další informace, například zboží, které jste při nákupu vložili do nákupního košíku. Tyto informace už sou uloženy na serveru, na vašem počítači je jen krátká cookie. Zavření prohlížeče znamená smazání session cookie a tím i ukončení relace. Je však vhodnější se ze serveru odhlásit, jste-li přihlášení, téměř určitě na stránce objevíte možnost "Odhlásit" nebo "Logout".Do cookies se ukládá třeba i hlasování v anketách. Je tam uloženo číslo ankety a to pro web znamená, že z vašeho počítače již bylo v anketě hlasováno.Pokud se přeci jen cookies bojíte, je možné je vypnout, ale možná se ochudíte o některé vlastnosti stránek. Je možné je omezit jen na některý server a ostatní zakázat. Nebo si můžete nastavit schválení každé cookies, to znamená, že při každém načtení stránky se vám ukáže cookie, kterou si chce server uložit a vy ji buď schválíte nebo odmítnete. Nemáte-li cookies pro váš prohlížeč povolené, můžete je povolit následovně:Internet Explorer: Nástroje - Možnosti sítě internet - Osobní – nastavení žádná (nastavení střední pro omezení cookies)Firefox: Nástroje –Možnosti - Soukromí - Cookies - Povolit serverům nastavovat cookiesCookies můžete z počítače kompletně vymazat a tím se zbavíte veškerých starších záznamů. Z vlastní zkušenosti vím, že je to dobré jednou za čas udělat a to vůbec nemyslím z důvodu bezpečnosti. Pokud třeba hrajete online hry jako já a hra se přesune na jinou adresu nebo se v ní něco pozmění a vy se pak divíte, proč vám nefunguje nějaká důležitá funkce ve hře, jako je například zničení vesmírné lodě nepřítele či přesun na planetu. Důvodů může být několik, ale jedním z nich je pravděpodobně cookies, které si pamatuje údaje minulé a načítá je do těch současných. Cookies vymažete následovně:Internet Explorer : Nástroje - Možnosti sítě internet - Obecné – Odstranit souboryFirefox : Nástroje - Možnosti - Soukromí -Správce Cookies – Odebrat všechny cookies

Pokračovat na článek


Poskytovatel

Abyste se mohli připojit k internetu, potřebujete někoho, kdo vám toto připojení umožní – poskytovatele internetového připojení. Poskytovatelem je nejčastěji specializovaná firma, která vám za měsíční paušál umožní se připojit k internetu, a to jak po stránce technické, tak formální.Internet je celosvětová počítačová supersíť složená z různých menších či větších sítí a počítačů v nich zapojených. Připojit se k internetu tedy znamená připojit svůj počítač do některé z již existujících (pod)sítí. Připojení k této síti vám samozřejmě musí povolit a technicky umožnit její vlastník. Ten se označuje slovem "poskytovatel", anglicky "provider" (čteme provajdr). Lze setkat i s dlouhým "Internet Service Provider (ISP) nebo variabilně Internet Access Provider (IAP). Poskytovatelem internetového připojení může být kamarád ze sousedství, který se podělí o svůj internet, většinou je ale poskytovatelem komerční subjekt (firma), která poskytuje připojení za úplatu a také dává jisté záruky.V tomto smyslu je tedy poskytovatelem společnost, která vám umožní připojit se na internet za určitý finanční obnos. Většinou to bývá měsíční paušál, jehož výše závisí na vámi požadované rychlosti nebo objemu stahovaných dat. Připojení pak není časově omezeno a je jedno, jak dlouho a kdy internetové připojení využíváte.Jiné je to u poskytovatelů internetu přes telefon nebo mobil. Tam většinou platíte za dobu, po kterou jste k internetu připojeni. I když i pro klasické vytáčené připojení už lze pořídit měsíční paušál, vzhledem k rychlosti je to ale spíše jen nouzová varianta, pokud není k dispozici jiné, rychlejší připojení.Některé společnosti mají ještě rozdělenu cenu za internet na špičku a mimošpičku. To znamená, že platíte za dobu strávenou na internetu. V tomto případě se samozřejmě vyplatí surfovat mimo špičku. Ve špičce jen pokud je to životně nutné a hlavně se nezapovídat na nějakém chatu, pak by se totiž mohlo stát, že rozhovor s kamarádem vzdáleným pár desítek kilometrů vás bude stát víc, než kdybyste ho jeli navštívit.Abyste správně pochopili celý pojem poskytovatel, vezmeme to pěkně popořadě. Začneme u poskytovatelů datových sítí, kterým se také říká carriers. Těmito poskytovateli jsou obvykle telekomunikační společnosti. Carriers poskytují jednak páteřní datové sítě a jednak přístupové sítě do internetu.Druhou úrovní jsou právě výše zmiňovaní ISP, kteří dodávají k poskytovatelům datového spojení přidanou hodnotu ve formě IP konektivity, což je vzájemné propojení (propojení sítě zákazníka a sítě poskytovatele, která je součástí internetu ) a schopnost přenášet po takovémto propojení datové pakety protokolu IP (Internet Protocol).Třetí úroveň je představována Internet Content Providery (ICP), kteří vytvářejí prostor pro provozovatele serverů.Poslední v řadě jsou provozovatelé systémů, které poskytují nějaký obsah. Díky těm internet funguje a zákazníci se přihlašují a třeba i platí za ostatní služby. Sem patří společnosti jako je Seznam, Atlas, Yahoo, ty však víceméně pouze katalogizují informace. V zahraničí potom Amazon, eBay a další, které skutečně obsah poskytují.Vás ale patrně nejvíc zajímá Poskytovatel přístupu na internet (ISP) a jistě byste rádi věděli, jak si nejlépe vybrat. Provider vám může nabídnout připojení sdílené. U takového připojení (konektivity) není obecně zaručeno, že se vaše data dostanou vždy včas tam, kam se mají dostat. Toto připojení je sdílené společně s dalšími uživateli (zákazníky stejného poskytovatele), tudíž jeho vlastnosti vždy závisí na momentálních aktivitách těchto spoluuživatelů. Stejně tak nemusí být u této konektivity garantováno, že nebude docházet k jejím výpadkům (ztrátám spojení). Je to taková konektivita, která vám jako průměrným uživatelům může postačovat, ale na jejíž vlastnosti a chování v konkrétních situacích nelze spoléhat.Pro stále více lidí a hlavně pro firmy, například internetové kavárny, je fungující a dostatečně kvalitní přístup na internet velmi důležitý, neboť na něm závisí jejich podnikání či jiné důležité aktivity. Takovýmto uživatelům pak poskytovatelé připojení vychází vstříc tím, že jim poskytují připojení garantované. To znamená, že poskytují takovou konektivitu, která není sdílena s ostatními uživateli a má vždy stejnou garantovanou kapacitu a přenosovou rychlost.Ještě bych zmínila další možnost, kterou je realizace takzvaných virtuálních privátních sítí Virtual Private Network(VPN), kdy poskytovanou službou není samotný přístup k internetu, ale propojení více lokalit jednoho zákazníka. Toto propojení je sice realizováno pomocí sítě, kterou využívají i další zákazníci téhož poskytovatele, ale danému zákazníkovi se vše jeví tak, jako kdyby propojení bylo realizováno samostatnou (privátní) sítí izolovanou od ostatního světa.

Pokračovat na článek


Doom III byl ukraden!

Doom III unikl ve své alfa verzi z id Software a jejího šéfa Johna Carmacka to pěkně rozzuřilo... Každopádně, co se stalo, nelze vzít zpět, takže vám přinášíme několik úvodních postřehů z této fantastické hry.Únik alfa verze dema šéfa id Software Johna Carmacka pořádně rozzuřil a začali sa hlídat všechny relevantní internetové stránky a jakmile se na některé z nich objevily byť jen obrázky, bylo nutné je bezokladně stáhnout, jinak hrozila (a hrozí) žaloba ze strany Activision. Je mi to nyní velmi líto, ale z tohoto důvodu zde nemohu žádné screenshoty uvést a to i přesto, že jsem se do hry již výrazně ponořil... Základní informace o této hře jsme přinesli již v článku Absolutně nejlepší 3D - DOOM. Tehdy jsme se myslím velmi slušně navnadili a tak, když jsem jen zahlédl možnost hru získat, jsem neváhal ani vteřinu. Její velikost je úctyhodných 1,1GB, což je na alfa verzi s pouhými třemi koly docela dost (ovšem po zabalení je to pouze 350-600 MB, podle zvolené komprimační metody). Pojďmě se ale podívat přímo na hru. Hned na začátku je videosekvence se záběrem na tepající železné "srdce" s nápisem ID, toto je ale beze zvuku. Následuje skok do menu, kde máte na výběr pouze Start a nebo Konec. Vy ale musíte spustit konzoli (tlačítkem vlevo od jedničky) a do ní zadat map e3/e3_1 až map e3/e3_3, podle vybrané mapy. Nyní si váš počítač chvilku zachroustá a následně se ocitnete již přímo ve hře. V prvním kole se nejdříve podíváte vašemu hrdinovi přímo do tváře a už nyní této hře plně propadnete. Grafika je totiž maximálně propracovaná, takže kupříkladu vidíte zcela realistickou jizvu na jeho tváři a nebo perfektně graficky ztvárněný chrup... To jsou ale detaily, vás spíše ohromí kompletní propracovanost celé postavy. Po chvilkovém představování se již obraz přepne do klasického přímého pohledu, kde vidíte pouze svojí ruku a aktuální zbraň. A závislost může začít. Hned po několika prvních krocích na vás začnou vybíhat nepřátelské... nyní jsem chtěl napsat postavy, ale oni mají některéi i čtyři nohy a tak by tento pojem mohl být trochu zavádějící. Každopádně na někoho stačí pár kulek pistolí, na někoho musíte vytáhnout těžší kalibr (klasicky otočením Scrollu, podobně jako třeba v CS). Ale i potom, co nepřítele skolíte k zemi, nemáte vyhráno, protože nejednou se mi stalo, že jsem ho zastřelil a s klidným srdcem pokračoval v chůzi, ovšem zdánlivě mrtvý nepřítel se nečekaně zvednul a znásilnil mě zezadu... Kdybych měl tedy shrnout grafickou stránku hry, pak nezbývá než smeknout před tvůrci klobouk, protože něco takto povedeného jsem snad ještě nikdy neviděl. A pokud k tomuto přidáte skvělé zvuky a výbornou atmosféru, pak vám zaručuji, že se od počítače jen tak neodtrhnete. A když jsem nakousl tu atmosféru, pak si nemohu odpustit poznámku... Minule jsme totiž psali, že tato má být maximálně hororová... A dnes, když mě jeden kolega při hraní sledoval, tak po chvíli pronesl, že na toto skutečně nemá nervy a jestli do té tmy za rohem, odkud se ozývají ty "divné" zvuky, skutečně vejdu, že to bude zřejmně jeho smrt... Já jsem tam samozřejmě vešel (a ve vteřině jsem padl k zemi), ale když jsem se otočil s otázku za sebe, kolega byl již dávno pryč... Tak toto je Doom a jedno letmé seznámení z mého, mírně zaujatého, pohledu, ale zaujetí budete i vy a to ve chvíli, kdy toto dílo spatříte na vlastní oči. Hra má nevýhodu snad jen jedinou a tou je hardwareová náročnost... U mého počítače, Athlona XP 1900+ s Radeonem 7500 a 512MB RAM nebyl problém, ale na jiném testovacím stroji (Duron 1,3GHz, GeForce2 MX 400 64MB a 256MB RAM) byla hra vcelku trhaná a nehratelná a to i při výrazných zásazích do doomconfigu. A nyní mě omluvte, protože díky psaní tohoto článku jsem se Doomovi vzdálil na téměř hodinu a už začínám být mírně řečeno nervózní...

Pokračovat na článek


Bude Česká republika následovat internetové Rusko?

Internet je příliš svobodný. Vlády mnoha zemí se domnívají, že občané tolik svobody neunesou, a tak jim zajišťují bezpečnost a ochranu. Vše se děje vždy v rámci předpokladu, že státní komise a vlády nejlépe vědí, co občan ještě snese a co je již neetický nebo kriminální čin. Přesto se i tyto odborné, poučené a nezávislé komise či vlády dopouštějí přehmatů. Kdo může říci, že se tak děje náhodou, anebo jsou zákazy stránek předmětem politického boje, cenzury či ovlivňování obyvatelstva?Google si stěžujeKaždý rok má Google na stole desítky a dnes již stovky žádostí o cenzuru internetu. Mocenské struktury požadují nezveřejňování informací z různých důvodů. Nejčastěji se jedná o pomluvu, ochranu soukromí a kritiku vlády. Až za těmito důvody následují požadavky na odstranění kriminálního obsahu, pornografie, nenávisti, násilí a autorských práv. Jak se ukazuje, není tedy hlavním problémem porušování trestních zákonů, ale jevy spíše společensky nepřípustné.Kdo podává stížnosti?Podstatou zákazu stránek by měl být soudní příkaz. Výkonná moc by neměla mít možnost zákazů, protože nepředstavuje nezávislý soudní orgán. I když se v některých státech dá o nezávislosti justice pochybovat, má přece jen soudní rozhodnutí jinou váhu. A tady je poměr poněkud jiný. U pomluv tvoří požadavek na zákaz publikace obsahu přibližně 80 % žádostí. Naopak u kritiky vlády žádají o zákaz jen výkonné orgány, jako je policie, a vlády prostřednictvím ministerstev. Podobně je tomu u kriminálních deliktů, i když zde je třeba rozlišovat, jak jsou tyto delikty posuzovány. V některých zemích může být trestným činem již zveřejnění běžné pornografie a jinde se ochrana týká pouze mladistvých. Takže nesoudní zákazy jsou velice časté a rozmanité.Rusko má svoji komisiStáty ale nechtějí čekat a doprošovat se společnosti Google. Na svém území si vytvářejí vlastní struktury, které přímo zamezují provozu „škodlivých“ stránek. Arabské země, Pákistán, Indie a nyní třeba Čína zakazují weby podle náboženských nebo politických důvodů, aniž by se kamkoliv obracely. Írán vypnul internet úplně a chystá se na samostatnou, nenapadnutelnou a závislou domácí pavučinu. V Rusku se tradičně několik poslanců postaralo o přijetí zákona, který blokaci stránek a domén na ruském území provádí bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí.RoskomnadzorRusové si libují ve zkratkách a je pravdou, že vyslovit – Federalnaja služba po nadzoru ve sfere svjazi, informacionnych technologij i massovych komunikacij (Federální služba dohledu v oblasti připojení, informačních technologií a masové komunikace) je uměním. Tyto dlouhé a nicneříkající názvy skrývají obrovskou moc, která se projevila doplněním zákona 149-F3. Dnem 1.listopadu může na základě vlastního rozhodnutí Roskomnadzor vypínat libovolné stránky. A také tak činí.Moc internetuVlády si uvědomují, jak mocný je internet. Kolik skandálů, rozhodnutí nebo lumpáren vyjde na povrch a ihned se rozšíří pomocí celosvětové sítě. V Rusku měla „verchuška“ (partajní samovládci) vždy obrovskou moc a rozhodovala o lidech jako o zvířatech. Posílala svoje občany kam chtěla, kdy chtěla a jak chtěla. Někdy postačovaly komise a jindy soudy. A tady je ten rozdíl. Roskomnadzor rozhoduje bez soudu. Rozdíl proti komunistickým zákazům (pokud se pomine, že politická doktrína považovala jakýkoliv nesouhlasná názor za trestný) je pouze v tom, že proti uzavření webové stránky lze protestovat jen diskuzí na internetu.Blokace encyklopediePřed několika dny se podařilo Roskomnadzoru zablokovat portál, který se zabývá jako Wikipedia publikováním článků uživatelů o současné kultuře, folkloru a současné subkultuře. Tyto stránky ale nebyly zablokovány jako doména, ale jako IP adresa. Roskomnadzor zaujal stanovisko, že neví, o jakou se jedná stránku, pouze, že na uvedené IP adrese se nachází nepovolený obsah. Toto mlžení pravdy, je typické pro cenzuru. Jak jsme psali o cenzuře iDnes, tak stejně za těmito praktikami jsou něčí zájmy. Lurkmore dává čtenářům možnost kritizovat současné poměry v ruské politice. Necenzuruje příspěvky a na stránce, která je předmětem cenzury, se zabývá zase jinou fiktivní komisí, nazvanou Rusnarkokartel. Ta je smyšleným a oblíbeným termínem pro nesmyslný boj státu s narkotiky, který nemá žádná pravidla a zákazy se týkají i neškodných léčiv. Jinak se tomuto stupidnímu boji (nikoliv skutečné drogové kriminalitě) říká třeba Goskomdur (dur – hloupost, Státní komise hlouposti) nebo Gosnarkopsych (Státní komise bláznů).Důvod blokaceNa stránkách takto projevené nespokojenosti s činností státu se objevují různé vtipné a kritické články, které popisují státní moc ve velice nepříznivém světle. Protože podle novely zákona může Goskomnadzor blokovat jakoukoliv stránku, kde se objeví zmínka o drogách, tak došlo k blokaci a to tajně, přes IP adresu, aby nebylo hned zřejmé, o co se jedná.Smysl komisíA tím je vlastně přesně popsán způsob, jak zasahovat do nevinných stránek s obsahem, který škodí politikům. Stačí zmínka o drogách, které může Roskomnadzor považovat za nedovolenou a jakákoliv stránka bude na Černé listině. Stejně tak je zakázáno publikovat dětskou pornografii, násilí, kriminální činnost a další nežádoucí obsah. Opoziční tisk tedy, pokud stát zachce, může opublikovat třeba článek o násilí vládnoucího politika a může být vypnut, tedy zakázán. Bez soudu, bez posouzení, jak byl obsah zamýšlen a zda se jedná skutečně o trestnou činnost.Budeme mít také komisi?Podobnou moc zatím v České republice nemáme. Zatím musí rozhodnout soud o zamezení šíření závadného obsahu. Existují sice předběžná opatření, ale nemají tak tvrdý a zneužitelný obsah. Pomalu se však stahují mračna nad celou Evropou. Zákazy si vynucují organizace pro ochranu autorských práv. Sledování v internetu nabírá obrátek a vlády a výkonná moc stále více žádají Google, aby cenzuroval obsah. A kupodivu prvními cenzory se stávají novináři, kteří na Novinkách nebo iDnes zavádějí lustrace, neumožňují anonymní diskuze a nadbíhají tak politikům.Jednou si i vlády řeknou, že není důvod si nechat nadávat od novin, anonymů nebo od nějakých správců webů. A nebudou chtít chodit k soudům, které je něco stojí, jsou zdlouhavé a poměrně nezávislé. Raději jmenují komisi, která zakáže, co potřebují. A mimochodem Roskomnadzor za 12 dní stačil zakázat téměř 90 webů. Lukmore bylo nakonec z černé listiny odebráno a funguje. A Česká republika podala Googlu jednu žádost prostřednictvím výkonné moci k zákazu obsahu. Co bude dál?

Pokračovat na článek


Internetové zkratky – služba rychlosti

K ovládání internetu a komunikaci by občas bylo potřeba umění psát všemi deseti a poměrně dost rychle. Aplikace, které umožní převod mluveného slova do písemného projevu zatím nejsou tak přesné. Ale pokusy již existují a brzy se dočkáme. Nejprve však bude třeba znalost angličtiny, na češtinu dojde později.Nejznámější urychlovačeČas je nezastavitelná veličina a vyžaduje rychlou reakci. Prvními průkopníky zkratek byly emaily a poté se přidaly chaty. Povídat si s několika lidmi najednou vyžadovalo hbitost prstů, a tak se ujala různá rychlá označení. A dalším nezbytným krokem k rychlosti jsou multiplayerové hry, kdy klany potřebují komunikaci. Jak jinak by šlo odhalovat protivníky a vyhrávat?Anglické zkratkyVětšina zkratek pochází z angličtiny. Zde jsou nejznámější:lol – Laughing Out Loud/Lot Of Laugh – Směji se nahlas/Hodně smíchurofl – Rolling On the Floor Laughing – válím se smíchy po zemiom(f)g – Oh My (F*cking) God – Ó můj božebtw – By The Way – Mimochodemim(h)o – In My (Humble) Opinion – Dle mého (skromného) názoruwtf – What The F*ck – Co to sakra…wth – What The Hell – Podobné jako wtfthx – Thanks – Děkujicya – See Ya – Sbohem/Uvidíme sertfm – Read The F*cking Manual – Přečti si sakra návodn1 – Nice One – Pěkný kousekstfu – Shut The F*ck Up – Zavři sakra hubugr8 – Great – Skvělew8 – Wait – Počkejgg – Good Game – Dobrá hrabg – Bad Game – Špatná hraidk – I Don’t Know – Nevímnp – No Problem – Žádný problémpls – Please – Prosímk – OKafk – Away From Keyboard – Pryč od klávesnicefu – F*ck Yougl – Good Luck – Hodně štěstíhf – Have Fun – Dobrou zábavu, dobře se bavbrb – Be Right Back – Budu hned zpětbfu – Bloody Fucking User – Běžný „Franta“ Uživatelafaik – As Far As I Know – Pokud si vzpomínámlmao – Laughing My Ass Off – Sprostější varianta roflAni čeština nezaostává. Počet zkratek je sice trochu omezený, ale existuje a prosperuje.jj – jo jonn – ne nenjn – no jo noz5 – zpětnz – není začmmnt – momentkua – kurňat(y)we – ty v*leExistuje samozřejmě mnoho dalších zkratek a někdo si prostě jen zkracuje slova, aby je nemusel vypisovat. Proto se nemusíte stydět a o význam několika písmen si řekněte. Ale předtím je dobré znát ty obvyklé. Jinak by vás protistrana mohla považovat za nováčka nebo dokonce internetového břídila.

Pokračovat na článek


Hackeři, crackeři a jiná havěť…

Všechno dobré vždy bylo a bude člověkem zneužito. Internetové prostranství láká nejen k poučení, práci nebo zábavě, ale také k podvodům a zneužívání nevědomosti, kriminalitě a vytváření problémů. Běžný uživatel si na internetu nemůže být jist žádným svým krokem.Definice hackerstvíJiž v roce 1989 americký poradní panel National Science Foundation – divize sítí a komunikací pro výzkum a infrastrukturu charakterizoval jako neetické a nepřijatelné jakékoliv činnosti, které se záměrně:(a) snaží získat neoprávněný přístup ke zdrojům na internetu,(b) narušují zamýšlené použití internetu,(c)poškozují nebo ničí zdroje prostřednictvím takovýchto akcí,(d) zničí integritu počítačové informace(e) ohrožují soukromí uživatelů.Tak bylo poprvé definováno hackerství.Kdo je hacker?Podle původní definice je hacker talentovaný programátor, který by mohl vyřešit téměř jakýkoliv problém velmi rychle a často inovativními a nekonvenčními prostředky. Dnes je tento termín používán pro toho, kdo se snaží proniknout do počítačů jiných lidí nebo vytvoří počítačový virus, který nemá tak ušlechtilý účel. Těmto lidem spíše sedí přezdívka cracker (suchar).Skutečný hackerLegndární Richard Stallman je skutečným průkopníkem internetových systémů a technologií. Sám řekl: “ Hacker má etiku, která se vztahuje k pocitům, co je dobré a co špatné. Etické myšlenky znamenají, že znalosti by měly být sdíleny s dalšími lidmi, kteří mohou těžit z toho, že významné zdroje by měly být všech“. A také tak jednal. V roce 1984 zahájil projekt GNU, aby vytvořil svobodný operační systém. GNU je kompatibilní s Unixem a název GNU je zkratka pro „GNU není Unix“ Tím chtěl zdůraznit, že je to jako Unix, ale ne přesně Unix. Dnes používají miliony lidí Unix ve verzi GNU, i když se často odkazuje, že je to jako Linux, což je vlastně pouze název jádra operačního systému, který bylo zveřejněn pod licencí GNU General Public License (jako mnoho jiných softwarových balíčků obvykle distribuovaných s Linuxem kernel). V roce 1985 Stallman založil Free Software Foundation jako od daně osvobozenou charitu pro rozvoj svobodného softwaru. GNU GPL umožňuje ostatním kopírovat, distribuovat a provést změny softwaru tak dlouho, dokud nebrání ostatním dělat to samé. Tato promyšlená právní licence se stala součástí širokého okruhu softwaru od operačních systémů až po hry rozšířené na celém světě.Licence GNU GPL podle StallmanaLicence GNU vyžaduje tři hlavní věci: zdrojový kód musí být zveřejněn, kód může být změněn jinými a buď původní nebo upravený kód může být přerozdělen za stejných podmínek. Tato důležitá myšlenka pomohla popularizovat několik souvisejících hnutí jako je shareware a free open source software.  Myšlenka, že informace by měly být zdarma, je zásadní pro mnoho dalších hnutí, jako například Project Gutenberg, který distribuuje volné kopie knih a otevřená encyklopedie Wikipedia, kterou zásobuje uživatel. Stallman také vyvinul GNU Emacs textový editor, GNU symbolický debugger (GDB), a GNU C kompilátor. Byl tedy průkopníkem šíření internetu a nikoliv škůdcem, jak se dnes hackeři profilují.Známí „suchaři“ – John DraperJohn Draper byl jedním z prvních známých telefonních hackerů a první slavný telefonní „phreak“ (slovo phreak je zkomoleninou slov phone a break – tedy jakési prolomení telefonu). Draper byl se ctí propuštěn z amerického letectva v roce 1968 poté, co vedl vyslání z Vietnamu a stal se inženýrem ve společnosti National Semiconductor. Jednoho dne si všiml, že slepé děti Dennie a Jimmie pomocí píšťalky dokáží zdarma vést dlouhé telefonní hovory. Nalepil tedy píšťalku na jeden z otvorů sluchátka a pak foukal do telefonu. Upravená píšťala produkovala čistý 2600 Hz tón, který byl standardem, který používá telefonní elektronika a signalizuje, že výzva je u konce. Když telefonní systém uslyšel písknutí, zastavil všechny poplatky za dálkové hovory, i když hovor pokračoval, dokud jeden z účastníků řízení nezavěsil. John popularizoval použití této píšťalky a stal se známým hackerem s názvem podle píšťalky „Cap’n Crunch“. Zatčen byl v květnu 1972 za nezákonné používání telefonu ve firemním systému. Byl propuštěn na zkušební dobu a znovu zatčen v roce 1976. Nakonec byl odsouzen na základě obvinění z podvodu po drátu a strávil čtyři měsíce ve federálním vězení Lompoc v Kalifornii.Mark Abene – CNN telefonistaMark Abene byl jedním z nejvíce notoricky známých telefonních hackerů. Jeho přezdívka byla „Vláknový optik – Phiber Optic“ (písmeno f bylo z důvodu větší atraktivity změněno na ph, aby evokovalo phone – telefon). Jeho preferovanou aktivitou byla vloupání do telefonních systémů při využití běžného telefonního sluchátka. Mark byl členem Legion of Doom – skupiny hackerů a poté založil Masters of Deception (MOD – Mistři podvodu). Když se AT & T telefonní systém  v roce 1990 zhroutil, byl na mušce tajných služeb, ale později se ukázalo, že nehoda byla způsobena počítačovou chybou. V prosinci 1991 byl Abene byl obviněn a odkroutil si deset měsíců v Schuylkillském vězení v Pennsylvánii z důvodu hackingu společnosti Southwestern Bell, Pacific Bell a Martin Marietta Electronics. Ve vězení byl navštíven tolika novináři, že ho ostatní vězni nazvali CNN. Kupodivu nebo možná právě pro svoje znalosti byl prezidentem Crossbar Security (bezpečnostní služba) do roku 2004.Kondor KevinKevin Mitnick byl jedním z nejvíce talentovaných hackerů a také nejvíce stíhaným. Mitnick se nazýval „Condor“. Stal se prvním hackerem, který se objevil na stránkách FBI „Most Wanted“ (nejhledanější). Zabýval se pronikáním do digitálních počítačových sítí. Když byl zajat, byl odsouzen na rok do léčebného centra pro závislost na počítačích. V únoru 1995 byl znovu zatčen za vloupání do různých počítačů a stahování 20.000 čísel kreditních karet. V dubnu 1996 se přiznal k nelegálnímu používání odcizených mobilních telefonních čísel. Ale jeho nejslavnější hacking bylo vloupání do firemních počítačů a stahování software, který jako druh trofeje ukazoval a chlubil se jím na síti. Zatčení Mitnicka začalo zjištěním, že bezpečnostní expert Tsutomu Shimomura má hacknutý počítač a poté sleduje invazi na konkrétní modem v Netcom.com v místě Raleigh – Severní Karolína. A nakonec FBI použije mobilní telefon se sledovacím zařízením. Tak najde a zachytí Mitnicka v jeho bytě. Vzhledem k tomu, že Mitnick byl označen za nebezpečného pro jakoukoliv elektronickou síť, byl držen ve vězení bez záruky na čtyři roky bez soudu. Byl odsouzen na 5 let a propuštěn v lednu 2000. Podmínkou jeho propuštění bylo, že čtyři roky nebude mít žádný kontakt s počítačem nebo mobilním telefonem. Mitnick se stal celebritou mezi hackery kvůli neobvykle intenzivnímu a údajně nespravedlivému stíhání ze strany státních orgánů.Další Kevin – Temný DanteKevin Poulsen patřil mezi nejdokonalejší a talentované hackery. Pracoval pro SRI International ve dne a v noci byl hacknutý pod přezdívkou „Dark Dante“. Trénoval, aby se stal dokonalým hackerem a dokonce se učil sám sebe uzamknout při hackování. Poulsen například aktivoval staré žluté stránky eskortních čísel pro známého, který pak provozoval virtuální kancelář. Když FBI začala Poulsena nahánět, odešel do podzemí jako uprchlík. Objevil se v nevyřešených záhadách NBC, protože dokázal havarovat telefonní linku s předvolbou 1-800. Byl nakonec zatčen v únoru 1995. Poulsen je známý tím, že převzal všechny telefonní linky v Los Angeles rozhlasové stanice KIIS-FM, což mu zaručilo, že byl 102. volající a vyhrál Porsche 944. V červnu 1994 se Poulsen přiznal k sedmi napadením pošty, kabelového připojení, počítačovým podvodům, praní špinavých peněz, bránění spravedlnosti a byl odsouzen na 51 měsíců do vězení a musel zaplatit 56.000 dolarů. Později byl uznán vinným z vloupání do počítačů a získávání informací o tajných podnicích FBI.Vladimir Levin – nadaný RusVladimir Levin byl absolventem biochemie a matematiky Technologické univerzity v St.Petersburgu. Vedl ruskou hackerskou skupinu, která provedla první úspěšnou mezinárodní bankovní loupež přes síť. Levin používal přenosný počítač v Londýně pro přístup k síti Citibank a získal seznam zákaznických kódů a hesel. Pak se přihlašoval 18 krát po dobu několika týdnů a převedl 3.700.000 dolarů prostřednictvím bezhotovostních převodů na účty jeho skupiny zřízené ve Spojených státech, Finsku, Nizozemsku, Německu a Izraeli. Citibank později získala zpět asi 400.000 dolarů. V Citibank si všimli převodů a kontaktovali úřady, které Levina zatkly na londýnském letišti v březnu 1995. Bojoval o vydání po dobu 30 měsíců, ale byl převezen do USA k soudu. Odsouzen byl ke třem rokům vězení a musel zaplatit Citibank 240.015 dolarů. Čtyři členové skupiny Levina se přiznali ke spiknutí s cílem spáchat bankovní podvod a byli odsouzeni k různým trestům.Historie „sucharů“ i pravých hackerů je jistě velmi zajímavá a podnětná. Původním cílem bylo rozšíření svobody a internetu. Později si někteří hackeři udělali z internetu kriminální základnu a byli také stíháni. Telefonní podvody se stávají dodnes, ale ustoupily podvodům po internetu, které se staly velice promyšlenými. Často zasahují občany, kteří nemají zkušenosti a nemohou se bránit. A mimochodem i v České republice existoval v 70.letech hacking. Do telefonních automatů se vhazovala koruna, která propadla při volání hovoru. Stačilo zasunout zahnutý drátek do vhazovacího otvoru, otočit a mince se vrátila majiteli. Hovor přitom nerušeně pokračoval dál. Mnoho studentů té doby volalo zdarma. Ostatně mobily nebyly a telefonní společnost patřila všem. Tedy i českým hackerům.

Pokračovat na článek


K čemu jsou sociální sítě

Proklínání moderního fenoménu nepomůže. Někdo by raději existoval bez svého profilu a jiný jej považuje za kořen svého života. Sociální sítě prošly bouřlivým vývojem, který rozhodl, že se navždy stanou kořením našeho života. Dokážeme na nich žít, mlčet, mluvit i umírat.Pojem sociální síťPokud si něco začneme s pojmem sociální síť, pak se dostaneme do poněkud nepřehledné situace. V podstatě jakákoliv komunikace lidí, kteří si v rámci svého společenského postavení chtějí sdělovat a přenášet zprávy jakéhokoliv charakteru, je sociální sítí. Síť tak znamená oblast lidí s nějakým společným zájmem. Do doby internetové existovaly fyzicky vytvářené kontakty. A ty stále existují. Sociální sítě teenagerů na diskotékách, babiček v kavárnách nebo podnikatelů v Lions´ klubech jsou toho jasným příkladem. S internetem došlo pouze k přenesení sociálního chování na web prostřednictvím elektronické komunikace.Druhy komunikaceInternet přinesl do sociálního chování hned několik výhod. Jednou z nich je anonymita a druhou pohodlí. Babičky se do kavárny musejí vypravit a znají se. Do podnikatelského klubu je potřeba přihláška a běhání po večírcích. Naopak většina internetových sítí je otevřená. A minimalizuje nutnost splnění konkrétních podmínek. Prvními pionýry internetových sociálních sítí byli vojáci. Je pochopitelné, že chtěli být v kontaktu a řešit tak svoje sociální odloučení. A činili tak tím nejjednodušším způsobem. Posílali si mezi sebou emaily přes síť ARPA NET v roce 1971.ChatChatová komunikace umožnila dokonce různé třídění a online vztahy. Je vlastně naprostým počátkem dnešních způsobů komunikace. IRC neboli Internet relay chat vznikl jako systém komunikace a hned zaznamenal velké rozšíření. Možnost poslat zprávu a v reálném čase na ni dostat odpověď byla velkou senzací. Lidé nemuseli telefonovat, shánět sociálního partnera. Přidali si konkrétní osobu do chatu a měli zajištěn pravidelný přísun sociální potravy. K tomu přibylo třídění, kategorizace, způsob značení,výběr ikony a mnoho velmi známých komunikačních způsobů. To bylo v roce 1988. O tři roky později v podstatě vznikl internet.BlogDalším stavebním prvkem sociálních sítí se stal weblog. Vznikl v roce 1997. Předtím vznikla ještě první vyhledávací síť – obdoba dnešních spolužáků – classmate.com. Vztahy mezi studenty, kteří se nedokáží rozejít se svými láskami a utnout pupeční šňůru krásného studentského mládí, byly hybnou pákou pozdější největší sociální sítě. Blog ale přinesl jednu velkou výhodu. Nikdo už nemusel na názor druhého jen tak nečinně koukat. Blogování změnilo tuhé a nepřístupné webové stránky v arény plné názorů. V dnešní době je sociální vyjadřování nedílnou součástí masové komunikace.V rychlém sleduA potom už nic nebránilo tomu, aby lidé zasedli za počítače a mohli udržovat vztahy se svojí komunitou, vstupovat do jiné a šířit sebe sama přes stisknutí tlačítka na počítači. V roce 2000 vznikla Wikipedie, která ještě šla cestou výměny užitečných informací. A v roce 2003 tady byla známá a svého času nepřehlédnutelná síť MySpace. Díky možnosti profilu, nahrávání fotografií a mediálních souborů měla za měsíc milion uživatelů. O rok později vznikl Facebook, v roce 2006 Twitter a později Foursquare (geolokační), Google+ a například Pinterest.Sociální sítě v elektronické podobě vtrhly do našich domácností neurvale a bez zaklepání. Jsou jako opilý student, který na baru nedá pokoj sličné blondýně. Nelze se jich zbavit, otravují a zacpávání uší nebo odchod nepomůže. Na druhou stranu jsou skvělou možností udržovat kontakty pracovní, osobní nebo společenské. Sociální sítě byly vždy. A vždy měly různou podobu. Dnešní rozdíl je pouze v tom, že jsou velice snadno dosažitelné pro každého. Vždyť i demonstrace nebo svržení vlády lze uspořádat přes Facebook.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Změřte si svou rychlost internetu

Internet zažívá v naší republice obrovský rozvoj. Podle Českého statistického úřadu má připojení ke světové počítačové síti 27 % domácností, z toho 57 % využívá vysokorychlostní připojení. Výrazně klesl počet uživatelů vytáčeného připojení (dial-up, modem) a naopak stoupl počet domácností připojených prostřednictvím ADSL.V souvislosti s nárůstem kvality internetového připojení se také zvyšuje náročnost uživatelů. Už nestačí pouhé surfování, občasné chatování, stahování malých a menších souborů, ale mezi požadavky patří výkonný internet 24 hodin denně a možnost reálně komunikovat se svými blízkými nejen textově, ale také verbálně a vizuálně. Navíc je důležité, aby se audio a video rozsáhlé soubory stahovaly rychle a bezchybně. Z internetu se stává rádio, televize, video, videofon, herna. Skvělá hračka, která zaujme, pobaví, obohatí všední život. Ovšem pod jednou podmínkou – internetové připojení musí být dostatečně kvalitní.Na českém webu existují desítky služeb, kterými si lze zjistit, jak rychlý je váš internet, zda za své peníze máte k dispozici odpovídající kvalitu. V následujícím textu se seznámíte s několika kvalitními měřiči rychlosti připojení.Názvoslovírychlost downloadu - stahování dat z internetu na váš počítač rychlost uploadu - odesílání dat z vašeho počítače na internetRychlost downloadu a uploadu je primárně limitována poskytovatelem internetového připojení. Může být také ovlivněna umístěním a zátěží cílového místa, ze kterého data stahujete, nebo na které data odesíláte.odezva (ping) - počet milisekund potřebných ke spojení s cílovým uzlem (server) na internetu a zpětagregace – stupeň sdílení datového toku (kapacity) dalšími uživateli. Větší množství uživatelů na datovém toku má vliv na snížení rychlostí připojení a prodloužení odezvy při komunikaci se serverem. Agregace 1:50 znamená, že datový tok může být sdílen až 50ti uživateli.ztráta paketů – posílané informace ze sítě a na síť jsou rozděleny na tzv. balíčky (pakety). Pokud je vysoká ztrátovost těchto balíčků, nepomůže vysoká rychlost připojení ani vynikající odezva.Rychlost.czProvozovatel: Adam HakenURL: rychlost.czGraficky nepříliš povedený portál, ale zato kvalitní měřič rychlosti internetového připojení. Ve výsledcích jsou zobrazeny základní údaje jako je IP, rychlost downloadu, rychlost uploadu a webová odezva zobrazující tři údaje – minimum, střed a maximum. Test je transparentní, provozovatel uvádí údaje, na jakém principu aplikace funguje. Při testu downloadu se postupně stahují soubory od velikosti 100 KB až po 5 MB, při testu uploadu se stahují soubory až do výše 1,5 MB. DSL.czProvozovatel: ASPA a.s.URL: www.dsl.cz/rychlost.phpTaké na tomto webu je patrné ohromné přehlcení informacemi, které většinou ani nemají mnoho společného s primárním měřením rychlosti. Rychlometr funguje uspokojivě s jedinou výtkou – termíny “rychlost připojení k internetu” a “rychlost stahování dat” jsou zavádějící a nepřesné. Navíc zde chybí měření uploadu a informace o odezvě je optimisticky nadhodnocena.Test-rychlosti.mojeip.czProvozovatel: René VraspírURL: www.test-rychlosti.mojeip.czSkromné rozhraní s graficky neoddělenými reklamními odkazy. Jednoduchá funkčnost, test zjistí pouze rychlost downloadu (stahování) dat z netu na počítač uživatele. Chybí měření uploadu a odezvy. Zajímavé je grafické porovnání s jinými typy připojení.Vše v jednom.czProvozovatel: Lukáš JankůURL: mereni-rychlosti.vsevjednom.czI zde nabízí web spíše obyčejnější vzhled bez lákavých tachometrů. Měření je přesné s možností určit si velikost testovacího balíku dat. Zjišťuje se upload i download. Odezva měřena není.Lupa.czProvozovatel: Internet Info, s.r.o.URL: nastroje.lupa.cz/mereni-rychlosti/Kvalitní měřič rychlosti s pěkným grafickým ukazatelem. Výhodná je možnost vybrat si velikost testovacího souboru. Informace o tom, co lze teoreticky stáhnout při aktuální rychlosti připojení může napovědět, zda se pouštět do předem prohraných bitev o stažení balíku dat, na který kvalita připojení nestačí.Speedmeter.czProvozovatel: ing. Tibor ČepčániURL: www.speedmeter.czGraficky úsporný vzhled, ale profesionální služba. Výsledky pro download i upload jsou zobrazeny v přehledných grafech, ze kterých vyplývá srovnání s typy internetového připojení. Pro měření odezvy lze nastavit počet měření a časový interval pro zjišťování naměřených údajů. Zajímavostí je jednoduchá funkce, která umožňuje odeslat výsledky do e-mailu známého. K dispozici je také měření rychlosti prostřednictvím javovské aplikace, ovšem ve výsledku si tento nástroj zaměnil upload za download (chyba v programu), což nezkušeného návštěvníka může pořádně zmást. U drtivé většiny připojení je upload menší než-li download, a nejinak tomu bylo u testovaného internetového připojení, přesto javovský speedmetr si výsledky zaměnil takto:Připojtese.czProvozovatel: ASPRA a.s.URL: www.pripojtese.cz/info.jsp?name=rychlostNenápadný odkaz a trochu složitější webová adresa vedou ke graficky povedenému a funkčně schopnému měřiči kvality internetového připojení. Nechybí údaje o uploadu, downloadu a také odezvě. Vynikající grafický styl a spolehlivá funkčnost.Tabulka kvality připojeníHorší připojeníDobré připojeníLepší připojeníOdezva>100 msOdezva<100 msOdezva<50 msDownload<256 KbitDownload>256 KbitDownload>512 KbitUpload<128 KbitUpload>128 KbitUpload>256 KbitAgregace>50Agregace<50Agregace<20Ztráta paketů>10%Ztráta paketů<10%Ztráta paketů<5%V orientaci ohledně kvality připojení by měla pomoci tato tabulka.ZávěremJe dobré vědět, zda váš poskytovatel internetu umožňuje stahovat a odesílat data rychlostí, za kterou si platíte měsíční paušál. Je také užitečné znát kromě samotných rychlostí i odezvu a míru agregace.

Pokračovat na článek


Jak na webhosting na mujweb.cz

Pokud chcete vytvářet vlastní internetové stránky, velmi pravděpodobně budete muset využit službu zvanou webhostng. V tomto článku se proto podíváme konkrétně na registrací a základní funkce českého serveru Atlas poskytující freehostingovou službu www.mujweb.cz.Co je to webhosting?Webhosting je služba, která poskytuje na vzdáleném serveru datový prostor pro internetové stránky. Tento prostor je zajištěn pomocí rychlých a spolehlivých serverů s vysokou konektivitou (rychlostí připojení k internetu), které garantují neustálou dostupnost webových stránek. Webhostingové služby lze podle ekonomického kritéria rozdělit do dvou základních kategorií:a) placenéb) neplacenéJe-li webhostingová služba poskytována zdarma, nazýváme tento produkt freehosting. Nevýhodou bezplatného webhostingu je však všudypřítomná reklama a omezený datový prostor. Bezplatné freehostingy také většinou nepodporují funkce nutné pro složitější internetové aplikace. Máte-li proto v plánu vytvořit internetovou prezentaci pro svou firmu, je zcela určitě vhodnější zvolit placenou službu webhostingu. Ceny za plnohodnotný webhosting se pohybují od zhruba 600 Kč/rok a výše. Ale pokud si chcete funkci webhostingu pouze vyzkoušet pro svou jednoduchou osobní internetovou stránku, můžete zvolit již zmiňovaný freehosting. Třeba právě na serveru mujweb.cz, který u nás patří k nejpopulárnějším. Ukážeme si na tomto konkrétním webu, co můžete d freehostingu čekat a co všechno musíte jako novopečený majitel www stránek udělat.RegistraceOtevřete okno svého internetového prohlížeč, zadejte adresu www.mujweb.cz a klikněte myší na odkaz „Registrovat“.Následně dojde k načtení stránky, kde zadáte základní přístupové informace a hesla. V první kolonce „Uživatelské jméno“ zadejte jméno vašich stránek (viz červený obdélník na obrázku níže). Toto jméno bude sloužit jednak jako přístupové uživatelské jméno pro správu stránek a zároveň se bude vyskytovat i ve vaší internetové adrese. Je dobré, aby uživatelské jméno proto bylo co možná nejednodušší, nejlépe jednoslovné, bez jakýchkoliv speciálních přípustných znaků. Je-li již stejné uživatelské jméno registrované, budete muset bohužel vymyslet jiné.Dále zvolte kolonku oblast (modrý obdélník na obrázku níže). Oblast bude rovněž součástí vaší internetové adresy. Máte na výběr několik možnosti, nicméně doporučuji, pro jednodušší zapamatovatelnost adresy, ponechat oblast na možnosti „WWW“. Vaše internetová adresa je tedy v tomto momentu ve formátu www.mujweb.cz/oblast/jmenostranek. V poslední kolonce „Heslo“ (viz. zelený obdélník) zadejte váš přístupový kód, který by měl být opět v nějaké dobře zapamatovatelné formě.Doporučuji vám také podrobné seznámení s pravidly serveru, protože při porušení těchto podmínek hrozí okamžité smazání vašeho webu. K dokončení tohoto kroku registrace již zbývá jen kliknout myší na tlačítko „Souhlasím s podmínkami“.V dalším kroku registrace vyplňte požadované informativní údaje o vaší osobě. Nejdůležitější z těchto informací je kolonka „Email“. Pro úspěšné zaregistrování stránek je nutné do tohoto políčka vyplnit funkční e-mailovou adresu. Na e-mail zadaný při registraci si v budoucnu můžete nechat poslat své přístupové heslo, pokud ho zapomenete. Po zadání všech osobních dat, opište do spodní kolonky níže zobrazenou číselnou řadu a klikněte na tlačítko „Dokončit registraci“.Nově načtena stránka vás informuje o úspěšném dokončení registrace. Do editace nově vytvořeného webhostingu se dostanete pomocí webového rozhraní přihlášením přes hlavní stránku www.mujweb.czPopis možností webhostinguV následujících řádcích vám ukáži jak ovládat základní funkce webhostingu.Struktura souborůPo přihlášení dojde k zobrazení webového rozhraní správy webhostingu. V levé části obrazovky je zobrazena struktura souborů nahraných momentálně na serveru. Po registraci je zde jen přednastavený základní soubor index.htm, který obsahuje informace zobrazené po zadání vaší internetové adresy do prohlížeče. Soubor index.htm můžete nahradit jiným souborem. Ovšem je nutné aby se nový soubor také jmenoval index.htm, jinak nedojde k načtení internetové stránky. Soubory nahrané na serveru můžete pomocí tohoto rozhraní poměrně volně editovat. Každý soubor můžete přejmenovat Nebo, klinknete-li na ikonku bločku, můžete u souborů s příponou htm či html upravovat přímo zdrojový kód, a to jak v ryze textovém rozhraní, tak i za pomocí velmi jednoduchého WYSIWYG editoru.Nahráli jste na webhosting neuváženě příliš mnoho souborů? Nezoufejte, velmi jednoduchou operací je můžete vymazat. Zaškrtněte políčko před názvem souboru a kliknete na tlačítko „Smazat označené soubory“. Musíte si pouze uvědomit že toto odstranění je definitivní a není žádná možnost data obnovit.Pokud chcete vidět, co který soubor po vizuální stránce skrývá, stačí jen kliknout na jméno souboru a dojde k jeho zobrazení v pravé části obrazovky.Nahrávání souborůPro nahrání nového souboru nejprve klikněte myší na odkaz „nahrát soubor“ v levé části obrazovky (viz. červený obdélník), zvolte políčko procházet (viz. modrý obdélník) a vyberte soubor na lokálním disku vašeho počítače. Nahrání souboru nakonec potvrdíte tlačítkem uložit (viz. zelený obdélník). Při nahrávání je nutné dbát důležitého faktu, že nahrávaný soubor nemůže být datově větší, než zbývající prostor poskytovaný webhostingem. Webové rozhraní správy umožňuje i vytvoření nového souboru htm (odkaz vytvořit soubor), nicméně osobně doporučuji tento soubor vygenerovat spíše pomocí plnohodnotného WYSIWYG HTML editoru na lokální disk vašeho počítače a poté soubor nahrát na server.Webové rozhraní vám také může pomoci vygenerovat zdrojový kód pro počítadlo přístupu či jednoduchý poštovní formulář na stránky (odkazy v horní části obrazovky). Zdrojový kód následně již zmíněnou editovací funkcí můžete zkopírovat do souboru index.htm.Pokud si i přes tento článek nebudete s některými funkcemi webhostingu vědět rady, je zde možnost zobrazení poměrně dobře vyřešené nápovědy. Nápovědu naleznete pod stejnojmenným odkazem v levé horní části obrazovky.

Pokračovat na článek


PayPay

Potřebujete poslat peníze na účet v zahraničí a nechcete krmit nenasytné banky? Nebo snad potřebujete přijmout či poslat platbu a nemáte k dispozici bankovní účet? Obchodujete na internetu? Chcete spravovat svůj účet online a přímému bankovnictví vaší banky něco chybí? Pokud na kteroukoliv z těchto otázek odpovídáte „ano“, pak je tu pro vás platební technologie PayPay.Vezmeme si to pěkně popořádku. Nejprve krátká definice: PayPay je platební systém pracující v prostředí internetu. Tím se řadí do rodiny internetových peněžních systémů, kam patří například i jeho známější bratránek PayPal, nebo služby jako Moneybookers či E-gold.Jedná se vlastně o jakési internetové peněženky, kam si můžete nechat posílat peníze a následně jimi opět v prostředí internetu platit. PayPay ovšem umí mnohem více. Ve skutečnosti se jedná o plnohodnotnou obdobu běžného bankovního účtu, za jehož vedení však nikomu neplatíte ani korunu. Kdokoliv vám na tento účet může poslat peníze, aniž by byl sám na PayPay zaregistrován. Peníze je možno posílat i na emailovou adresu, či dokonce na mobilní telefon (ä také z mobilního telefonu). Ale popořadě. Nejprve se podíváme, jak to všechno vlastně funguje.Jak schéma napovídá, základem všeho je PayPay účet toho kterého uživatele (registraci a co a jak s ním si ukážeme později). Na něj si skrze takzvaný „sběrný účet“ společnosti provozující PayPay může uživatel poslat peníze (vlastně „nabít kredit“) a ty pak využít při nákupech na internetu, v aukcích, případně je poslat na další bankovní účet, emailovou adresu, nebo číslo mobilního telefonu. Stejně tak skrze sběrný účet může uživatel přijímat platby od svých zákazníků, dotace od bohatých příbuzných z ciziny, omezen je prakticky jen svou vlastní představivostí, možných využití je nesčetně. Už dvakrát jsem se zmínil o tzv. sběrných účtech. Co to je a jakou hrají roli? Pomůže další schéma:Na tomto obrázku je naznačeno, jak to funguje, když je použita jedna z nejpraktičtějších funkcí PayPay, tedy platba na účet v zahraničí bez poplatků za mezinárodní peněžní styk. Uživatel PayPay si nejprve ze svého bankovního účtu pošle peníze na PayPay. V praxi se jedná o běžný příkaz k úhradě z bankovního účtu uživatele na sběrný účet provozovatele v České republice. Protože sběrný účet je zřízen také u české banky, uživatel zaplatí pouze za mezibankovní převod.Automatický systém PayPay nové peníze na sběrném účtu vyhodnotí a připíše je uživateli na jeho PayPay účet. Řekněme, že druhý den si uživatel v německém internetovém obchodě objedná nádherného plyšového slona. Místo aby za něj platil mezinárodním převodem ze svého bankovního účtu, kde by poplatky nejspíše překročily cenu slona, jednoduše platbu provede v systému PayPay. Zadá číslo účtu příjemce a částku, o zbytek se již postarají počítače. Strhnou cenu slona z PayPay účtu uživatele a vydají příkaz sběrnému účtu v Německu, aby provedl platbu v té a té výši na ten a ten bankovní účet. Protože se platba ve skutečnosti provádí v zemi příjemce, opět jsou účtovány poplatky pouze za vnitrostátní styk. Uživatel má plyšového sloníka a ještě dobrý pocit, že ušetřil řádově stokoruny na poplatcích.Právě tato možnost využívat lokální sběrné účty k zadávání i přijímání plateb dělají z PayPay službu hodnou zájmu. Stejnou funkci, tedy „komunikaci“ mezi PayPay účtem uživatele a okolním světem, ale sběrné účty plní i ve všech ostatních případech. Naskýtá se ale logická otázka: vše je nějak podezřele výhodné. Z čeho vlastně PayPay žije? Odpověď je nasnadě: z poplatků. Ty jsou ale nesrovnatelné s běžnými bankovními. Registrace je zdarma, posílání peněz mezi PayPay účty taktéž, stejně tak přijetí peněz na PayPay účet. Platí se jen za převody peněz v PayPay účtu uživatele na bankovní účet. Pokud posíláte peníze na účet vedený v zemi, kde má PayPay svůj sběrný účet (a to jsou prakticky všechny evropské země plus USA jako bonus), nepřesáhne tento poplatek 20 korun a 22 haléřů. A jak to může fungovat přes mobil? Jednoduše: po úspěšné registraci si můžete vytvořit tzv. SMS klíč, s jehož pomocí pak později kdykoliv můžete skrze SMS zprávu zaslat a ověřit platební příkaz. Pokud naopak na telefonní číslo pošlete peníze, příjemci na tento mobil přijdou instrukce, jak se k nim dostat. Ale teď už k samotnému PayPay.

Pokračovat na článek


Užitečné odkazy

Připravili jsme pro Vás množství odkazů na stránky, které považujeme za užitečné nebo něčím významným zajímavé. Pokud si myslíte, že v našem seznamu nějaký odkaz chybí, prosím, pošlete nám jej.Vyhledávače:AtlasCentrumGoogleJyxoSeznamInternetové prohlížečeMicrosoft Internet Explorer:Mozilla FirefoxOperaZpravodajství:Aktuálně.czČeské novinyiDnes.cziHNed.czNovinky.czZpravodajské servery zaměřené na internet:DSL.czInternet pro všechnyISDN.czLupa.czJízdní řády:IDOS - Atlas.czIDOS - Centrum.czPražská integrovaná dopravaDopravní podnik města BrnaTelevizní programy:Centrum.czČeské novinyiDnesNovinky.czPřepni.cz (Atlas)Televize.cztv.365dni.czTV Info přehled internetových televizí:Telefonní seznamy:Telefónica O2Telseznam.czZlaté stránkyTelefonní seznam SlovenskoMezinárodní telefonní seznamEncyklopedie:Wikipedia (česká)Wikipedia (v angličtině)Encyklopedie VševědCo Je Co?Podnikání:Portál veřejné správyAres - seznam ekonomických subjektůObchodní rejstříkObchodní rejstřík SlovenskoZákony

Pokračovat na článek


Kdo jsi nebo nejsi v internetu

Dnes se již nepochlubíte tím, že jste na Twitteru, Facebooku nebo Googlu. Spíš občas zazní výkřik, že účet na této sociální síti si nikdy nezaložím. Přejdeme to většinou mlčením nebo vykulením očí. Jak můžeš žít bez sociálních sítí?Všichni se je snaží škatulkovatSociální sítě a komunity se snaží sociální inženýři oddělit. A lidé zase spojit. Pro sociální síť se vžilo označení svobodné a volně přístupné komunity a pro komunitu zase vytvoření omezení pro uživatele sociální sítě. Je to paradox. Pokud si vezmeme jako příklad známý Webtrh, pak by se mohla tato sociální síť nazvat komunitní s volným přístupem. Webtrh je sice zaměřen na internetové fanoušky a většina komunikace se týká této oblasti. Je ale komunitou volnou, kam může přijít kdokoliv s jakýmkoliv dotazem. Potřebuje ho odborník i naprostý laik.Způsob komunikaceZákladem sociálních sítí a jejich rozšíření je způsob komunikace. Hlasová komunikace se příliš neuplatňuje. Písemné sdělení je pro internet vhodné, dostatečně anonymní a neosobní. Dá se skrýt pod nějakým nickem a v případě problému z něj vycouvat. První pokusy, kdy se stránky otevřely uživatelům, začaly v 90. letech u webů Geocities, Trippod a dalších. Byly poměrně nedokonalé, protože vlastníci váhali nad mírou připuštění sociálních stád k potravě – komunikaci přes jimi milovanou a stvořenou stránku. Situace se vylepšila s otevřenější SixDegrees a známým Friendsterem.Propojení uživatelůNajednou si začaly sociální sítě uvědomovat, jakým nástrojem je internet. A to nejen z hlediska vztahů, ale také možnosti získání obrovského publika, reklamy a vytváření vnitřních mikrokomunit pro další marketing. A tak začalo mnohem zajímavější a lepší dělení, které se sice také promíchává, ale přece jen dává mnohem lepší obraz způsobu použití. Když vznikl LinkedIn, oddělila se vituálně pracovní část sociálních sítí od společenské zábavy.Rozdělení sítíExistují velké sociální sítě, kde se může umístit prakticky cokoliv. Facebook se stal časem nepřehledným, velice přeplněným a v podstatě plnícím převážně účel komunikace. Proto vznikly také zcela odlišné sítě, které se specializují. I Twitter se rozhodl omezit sdělení tak, aby mělo vůbec vypovídací hodnotu. K tomu některé sítě jako Naymz spravují jen kontakty. Propadl se známý MySpace, protože zůstal jako zcela otevřená síť bez vymezení svého cíle. Stále více tak přicházejí na řadu konkrétně cílené sociální sítě. Facebook sice nezanikne, ale je příliš rozsáhlý. Pro mnoho lidí je pouze společenskou povinností, marketingem nebo přístupem k reklamě. Naopak profesně nebo zájmově specializované sítě určitě získají svoje zájemce, jako je získal Webtrh. Svojí volnou komunitou a přitom přirozeným zaměřením pro konkrétní účel plní úlohu otevřené komunity spřízněných duší.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek