Výsledky vyhledávání pro dotaz internetu

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

WiFi – nastavení zabezpečení WiFi routeru od O2

Pokud má internetové připojení od společnosti O2, ve většině případů máte WiFi modem  Zyxel P660. Není však samozřejmě pravidlem, ale platí to na většinu modemů od Zyxelu. O2 Guru vám ukáže, jak si s modemem ZyXEL 660HW-T3 v2 vytvořit doma zabezpečenou WiFi síť. Budete se pak moci připojit k internetu i s několika počítači zároveň, nebude vás omezovat dosah síťového kabelu.Video na youtube kanálu O2 Guru. 

Pokračovat na článek


Za tajemstvím počítače – počítačové skříně

Co je to počítačová skříň, to asi nemusíme dlouze vysvětlovat. Stručně můžeme říci, že počítačová skříň je jakýsi plechový (nebo umělohmotný) obal, který zakrývá vnitřnosti počítače (mikroprocesor, paměti apod.). Přední stěna skříně obsahuje otvory pro disketové, CD-ROM a další speciální mechaniky, dále vypínač a tlačítko RESET (případně i další speciální tlačítka) a malé otvory pro větrání. Zadní stěna skříně obsahuje konektory pro připojení tiskárny, klávesnice a myši a také šachty (sloty) pro zasunutí přídavných desek (zvukové karty, grafické karty, modemu apod.).  Jednotlivé skříně se mohou lišit tvarem, barvou, velikostí a dalšími parametry. Při výběru nového počítače je důležité vybrat takovou počítačovou skříň, která vám bude vyhovovat jak po stránce vzhledové (příjemný design), tak po stránce praktické (velikost, typ a tvar). Je nutné si uvědomit, že v případě budoucí modernizace počítače (přidání zvukové karty, přidání další disketové mechaniky atd.) lze do některých typů skříní přidat více součástí a do některých méně. Existuje několik typů počítačových skříní, které mají různé výhody i nevýhody (tj. každý typ skříně je vhodný k něčemu jinému).Prvním typem, který si popíšeme, je desktop.Desktop má tvar klasické krabice (viz obrázek) a pokládá se na stůl. Na počítačovou skříň tohoto typu lze umístit monitor. Monitor však nesmí být příliš těžký, aby nedošlo k promáčknutí vrchní stěny počítačové skříně. Obecně se doporučuje nestavět na desktop monitory s úhlopříčkou 17" a více. Desktopy se používaly spíše dříve. Dnes dává většina uživatelů (i výrobců počítačů) přednost jiným typům skříní. Nevýhodou desktopu je to, že nemá příliš volného místa pro další rozšiřování (rozšiřováním rozumíme umisťování přídavných desek do počítače, tj. např. zvukové karty apod.) a na stole zabere poměrně hodně místa. Za výhodu můžeme označit snadný přístup k disketovým mechanikám, k mechanice CD-ROM a ke konektorům na zadní stěně počítače. Skříň typu desktop se vyrábí i ve zmenšených variantách, které se označují jako slimline a superslimline. Výhodou těchto dvou provedení je velká úspora místa na pracovní desce stolu. Nevýhodou je velmi málo volného prostoru uvnitř skříně (tj. rozšiřování počítače o další desky je omezeno).Dalším typem počítačové skříně je tower (věž).Toto provedení je v současné době nejrozšířenější. Existuje několik druhů počítačových skříní typu tower: minitower, miditower a bigtower. Minitower (malá věž) má pro další rozšiřování přibližně stejně volného místa jako desktop. Na pracovním stole však zabere více místa, protože na počítačovou skříň typu tower těžko postavíte monitor. Monitor proto musíte postavit vedle počítačové skříně. Výhodnější (a častější) řešení u tohoto typu spočívá v umístění minitoweru na zem (pod pracovní stůl). K mechanikám počítače by však měl být snadný přístup (neměli byste kvůli každému zasunutí diskety nebo cédéčka lézt pracně pod stůl). Minitower má na předním panelu většinou dvě pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Miditower (středně velká věž) disponuje velkým prostorem pro další rozšiřování a modernizaci. Staví se většinou na zem (pod pracovní stůl) a na předním panelu počítače obsahuje tři pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Tato varianta počítačové skříně se většinou používá u výkonnějších počítačů, které se používají v kancelářích, firmách, ale i v některých domácnostech. Bigtower (velká věž) obsahuje mnohem více volného místa pro další rozšiřování počítače než předchozí typ počítačové skříně. Staví se téměř vždy na zem a používá se u výkonných počítačů (serverů). Tato skříň obsahuje na předním panelu počítače čtyři i více pozic velikosti 5 1/4" a dvě i více pozic velikosti 3 1/2".Volba správného typu počítačové skříně     Při koupi nového počítače máte většinou možnost vybrat si z různých typů počítačových skříní. Jakou skříň zvolit, nelze jednoznačně říci. Tato volba je individuální a závisí na potřebě každého uživatele. Pokud chcete umístit počítačovou skříň na stůl (ať už z jakéhokoliv důvodu) a nemáte na pracovním stole příliš místa, zvolte raději počítačovou skříň typu desktop, slimline nebo superslimline. Pokud však potřebujete počítačovou skříň umístit na zem (na pracovním stole není místo) nebo do budoucna počítáte s rozšiřováním počítače o různé karty, zvolte raději počítačovou skříň typu minitower nebo miditower.Stůl pro počítačPočítač lze v podstatě umístit na jakýkoliv stůl. Pokud však pracujete s počítačem velmi často (v kanceláři nebo i doma), je vhodné zakoupit si stůl, který je pro práci s počítačem speciálně upraven. Takový stůl je ideální nejen z ergonomického hlediska (při práci s počítačem nedochází k nadměrné únavě, k bolestem kloubů apod.), ale i z hlediska praktického (snadný přístup k mechanikám, k tiskárně, ke klávesnici, k myši apod.).Obecné dělení počítačůPočítače se dají dělit z mnoha různých hledisek. Jedno základní dělení, které souvisí s tímto článkem, rozlišuje tři typy počítačů:Běžný počítač. Jde o obyčejný počítač, který používáte doma nebo v kanceláři. Je určen pro běžné kancelářské práce (psaní dokumentů, účetnictví, tvorba tabulek a grafů apod.), pro hraní her, pro připojení k internetu (z domova) atd. Běžný počítač většinou má skříň typu desktop, slimline, superslimline nebo minitower.Pracovní stanice. Jde o výkonný počítač, který používají profesionálové v oblasti počítačové grafiky, navrhování výrobků a staveb, zpracování zvuku a videa apod. Pracovní stanice má většinou skříň typu minitower nebo miditower anebo zvláštní typ počítačové skříně.Server. Jde o velmi výkonný počítač, který slouží např. k řízení počítačových sítí, k připojení počítačových sítí k internetu a k ukládání velkých objemů dat. Server má většinou počítačovou skříň typu bigtower.

Pokračovat na článek


Jak otevřít soubor PDF

JAK OTEVŘÍT SOUBOR PDFNávod k otevření souboru s příponou. Pdf. Jedná se o formát vyvinutý firmou Adobe, který vznikl za účelem jednoduchého přenášení textových dokumentů mezi různými operačními systémy i programy tak, aby se vždy zobrazoval obsah neměnně a stejně, vychází z jazyka PostScript, soubory jsou však několikanásobně menší. Pro otevření se dá použít řadu programů, my vám představíme dva nejpoužívanější pro stolní počítače s Windows.Adobe ReaderProgram přímo od tvůrce pdf, poradí si tedy bez problémů s jakýmkoliv souborům uloženým v tomto formátu. Při instalaci vám navíc do počítače přidá i doplněk k prohlížeči, který umí zobrazit soubor pdf otevírán při prohledávání internetu přímo v okně internetového prohlížeče.Program si můžete stáhnout přímo z jeho domovské stránky zde.Foxit ReaderJedná se o odlehčený prohlížeč pdf souborů s možností i jednoduché editace (v neplacené verzi ale přidává pak k editovaný zprávám patičku). Spouští se rychleji než Reader od Adobe, ale neví zobrazovat soubory v okně prohlížeče, vždy se otevře Foxit.

Pokračovat na článek


Jak zaheslovat složku

Chcete si v počítači skrýt či zaheslovat složku, ale nevíte, jak na to? Chcete mít jistá data a soubory jen a jen pro sebe? Jednoduchý návod najdete v tomto článku.Navštěvuje váš počítač více uživatelů a vy tu máte složky či soubory, které nechcete, aby jiný uživatel počítače viděl? Není nic jednoduššího, než tyto dva způsoby ochrany před nevítanými hosty. Oba jsou mnou přezkoušení a fungují skvěle. Hodně štěstí!Skrytí složkyJednou z možností, je složku skrýt. Je to úplně jednoduché! Na složku, který ji chcete skrýt před ostatními uživateli počítače, kliknete pravým klikem myši. Naběhne vám okénko, kde si vyberete možnost Sdílení a zabezpečení …, vyberete záložku obecné au slova Skrýt zafajfkujete (potvrdíte). Složka bude v tuto chvíli skrytá. V případě, že ji budete chtít znovu zobrazit, zvolíte v horní liště nabídku Nástroje, Možnosti složky a po zobrazení nového okénka Možností složek si zvolíte záložku Zobrazení, kde v přibližně desáté řádku je volba Skryté soubory a složky – máte dvě možnosti, buď to mít složky skryté a nevidět jejich, nebo je vidět. V tomto případě, když chcete složku znovu zobrazit, zvolíme v nabídce Zobrazovat skryté soubory a složky. To je celé. Avšak uchránit tak složky jedině tehdy, když ostatní uživatele na počítači méně vzdělaní v oblasti techniky a nastavování těchto kritérií a nenapadne je hledat něco v liště Nástroje. Vzdělanější a technicky zdatnější uživatelé tuto skrytou složku mohou najít během pár sekund. Pozor na to.Zaheslování složkyDruhou možností je úplné zaheslování složky. Tak můžeme udělat například pomocí jednoduchého programu Microsoft Private Folder od Microsoft Corporation, v překladu Microsoft osobní složka. Je to soubor zdarma dostupný a stažitelný volně na internetu a funguje pro Windows XP. Program je sice v anglickém jazyce, ale i tak je skvěle pochopitelný i těm, kteří anglický neví.Instalace probíhá běžným a obvyklým způsobem. Další krok vždy potvrdíte pomocí volby Next (další) a když naběhne text s nadpisem Licence Agreement, zvolte možnost I agree (souhlasím). Klasicky zvolte složku, kam chcete soubor uložit a instalace je dokončena po kliknutí na volbu Close (zavřít). Během pár vteřin se vám spustí program. Pokud se tak nestane, klikněte na ikonku, která se vám automaticky uložila na plochu na počítači.Postup:Spusťte aplikaci Microsoft Private Folder (ikonka na ploše, nebo se program spustí automaticky).Program vás uvítá a oznámí vám, že nyní si můžete vytvořit svou vlastní složku pro své osobní soukromá data. Klepněte na tlačítko Další.Zadejte své libovolné heslo (set password) a popište ho i do políčka pod tímto (confirm password), abyste ho potvrdili. Heslo musí mít 6 – 16 znaků a musí obsahovat pouze písmena (a – za A – Z) a číslice (0 – 9). Toto heslo bude zároveň heslo do tvé budoucí soukromé složky. Pokud toto heslo zapomeneš, nebudeš mít přístup do této složky. Takže radím vám, pokud si soukromou složku vytváříte, rozhodně si zvolte takové heslo, abyste ho nezapomněli. Popř. si ho někam zapište a neztraťte. Pokračujte klepnutím na tlačítko Další.Hotovo. Máte úspěšně nastavené heslo. Můžete vstoupit do své soukromé složky pomocí zkratky (pomůcky) na ploše počítače. Potvrďte tlačítkem dokončit.Na ploše si dvojklikem myši otevřete program My Private Folder (Moje soukromá složka, původní název byl Microsoft Private Folder). Teď už po vás bude program chtít vámi zvolené heslo (viz. předchozí kroky nastavení programu). Napíšete tedy vaše heslo a potvrdíte klikem na OK. Teď už se vám otevře složka, která vypadá stejně jako všechny ostatní. Je úplně prázdná. Sem si můžete vkládat soubory, složky, videa, obrázky, dokumenty atd., které chcete mít jen pro sebe a nechcete, aby se do nich ostatní uživatelé počítače dostali a viděli, co v nich máte. Tento program opravdu doporučuji, protože je velmi účinný a pokud není uživatelům počítače nějaký velmi zkušený hacker, do této vaší soukromé složky se určitě nedostane. Můžete být tedy v klidu, protože soubory, které zde budete mít vložené, budou viditelné jen a jen vám.

Pokračovat na článek


EMAIL: JAK POSÍLAT A UKLÁDAT SOUBORY V PŘÍLOZE

Jak odeslat soubor ve formě přílohy pomocí emailové schránky a jak si přílohu z emailu uložit. Návod na Seznam email a Gmail.Jedná se o jeden z nejjednodušších úkonů, které můžete vůbec na všem počítači a internetu udělat, ale o to méně návodu na tuto činnost získáte a je také pravda, že občas i ten nejprimitivnější úkon může člověk pozapomenout, takže rozhodně není od věci si prostřednictvím tohoto článku postup připomenout.Obecný postup (pro všechny online emaily)Uložení souboruPokud vám někdo z vašich známých poslal soubor, poznáte to mimo emailového textu, kde se o souboru pravděpodobně zmiňuje také symbolem kancelářské spony, která má symbolizovat textovou přílohu.Přílohy najdete buď v hlavičce nahoru nebo dolů pod emailovým textem, nebo nahoře i dole, to je závislé od poskytovatele emailové schránky. S vysokou pravděpodobností zde budete mít možnost zobrazit a stáhnout. Pokud nevíte, o jaký soubor jde, doporučujeme soubor jen zobrazit a následně se rozhodnout, zda ho toužíte mít na svém harddisku. Pokud ano, klikněte následně na stáhnout a zvolte si cílovou složku, kam chcete soubor uložit.Posílání souboruPokud toužíte nebo potřebujete někomu zaslat pracovní soubor nebo fotografii z cesty, bude to už trošku náročnější, ale nic co byste nezvládli.Klikněte na napsat nový email, vyplňte vše potřebné jako příjemce, předmět, napište také nějaký text, kde se ideálně zmíníte o tom, co posíláte, pokud to tedy jasně nevyplívá z kontextu nebo z předchozí diskuse atd. Následně v horní části zvolte variantu přidat soubor nebo přílohu, zadku jde o typ emailové schránky, každá má jednotlivé funkce a úkony trošku jinak popsané, ale výsledný efekt je stejný. Zobrazí se vám nové okno s vašimi složkami a soubory, kde ve všem počítači najdete soubor, který chcete poslat, označíte ho a vaši volbu potvrdíte.Odesílání emailu bude pravděpodobně trvat déle než ještě zvyklý z důvodu nahrávání uvedené přílohy. Pokud tedy máte v plánu posílat větší soubor je dobré jej nahrát na nějaký z internetových datových serverů, o kterých jsme vás již také informovali.Návod na Seznam emailOdesíláníPo kliknutí na tlačítko Vybrat soubor se objeví okno, s tzv. průzkumníkem Windows – prostě teď je třeba najít soubor, co chcete přiložit k emailu na disku. To, kde se přesně nachází váš soubor, vám samozřejmě nemůžeme přesně poradit, ale většinou to bývá ve Windows XP někde pod Tento počítač> Disk C:> Documents and settings> vaše uživatelské jméno> Dokumenty, ve Windows Vista a 7 pak pod Počítač> disk C:> Users> vaše uživatelské jméno> Dokumenty.Na vybraný soubor pak stačí kliknout a dole v okně dát Otevřít. Nezapomeňte ještě vyplnit zbytek emailu, hlavně adresáta a potom ho celý poslat volbou Odeslat email.Ukládání přílohyV každém emailu, který vám dorazí s přílohou, najdete v emailu od Seznamu na konci ikonku au ní dvě volby – pokud se jedná o obrázek jde o položky Zobrazit a Uložit, pokud o jiný typ souboru, tak Otevřít a Uložit. Při ukládání dejte pozor na to, abyste ho uložili tam, kde ho najdete – pokud nevíte, kam soubor uložit, aby vám neunikl, neuděláte chybu, když si ho dáte na Plochu, protože tam se přece jen dostanete vždy a místa je na ní na ikony poměrně dost.Návod pro GmailOdesíláníPři psaní emailu klikněte na:Otevře se okno se soubory ve vašem počítači, stačí najít ten správný a pak přes tlačítko Otevřít ho přidat jako přílohu. Můžete vybrat i souborů více: stačí držet klávesu Ctrl a klikat myší na více souborů, všechny se pak nahrají.StěhováníGmail dokáže zobrazit náhledy na obrázky a částečně i na dokumenty v různých formátech pomocí online dokumentů Google Docs. U ostatních je klasická volba pro stažení – opět, to nejtěžší je najít si to místo, aby tam nějak logicky soubor pasoval a dal se najít. Nebojte si ho přejmenovat dle vaší představy – vyhledávání ve Windows je už dnes poměrně rychle a přesně, takže i když pak nebude vědět, kde soubor je, ale budete vědět jak se přibližně jmenuje, s jeho objevením nebude problém.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Jak tisknout z iPhone nebo iPad pomocí Windows nebo Mac tiskárnu

IPhone a iPad jsou skvělé pro vytváření a prohlížení dokumentů, textu a obrázků v různých formátech, jako jsou Word, Excel a PDF. Ale jak to udělat, když potřebujete něco vytisknout na papír, který jste obdrželi e-mailem, stáhnout z internetu nebo vytvořit jakýmkoli textovým editorem?V iOS 4.2, Apple představil AirPrint, pěkná novinka, která dovolila tisk bez použití drátů, něco iPad, iPhone nebo iPod touch. Ale je to jen jeden háček: funkce je kompatibilní pouze s několika modely tiskáren . Co když to není případ?Naštěstí, existuje způsob, jak používat počítač, tak slouží jako most mezi vaším počítačem a tiskárnou máte.Chcete-li provést “kouzlo”, stačí speciální program na vašem počítači, volal otisků prstů.Jak bylo uvedeno výše, Otisk prstu je ten, kdo udělá z vašeho počítače Mac nebo PC do bezdrátové sítě k tiskárně, umožňuje iPhone, iPod nebo iPhone pro tisk zpravidla. Podívejte se, jak to funguje:Krok 1: Nainstalujte demo verzi pro Windows nebo Mac OS X .Krok 2: Připojte svůj iPhone nebo iPhone na stejné Wi-Fi ve vašem počítači.Krok 3: Poslat tisku, na iOS, soubor nebo dokument, který chcete, přes konkrétní nabídky. Tisk bude zahájen v tiskárně. Několik aplikací iOS mají možnost tisku. Kromě konkrétních textových editorů (Stránky jako je), najdete v nabídce v několika dalších, jako v Photo Album, v iBooks (PDF pouze), Mail a Safari. Zajímavostí je, že program není omezen na tisk na papír. S ním, můžete odeslat tisk ve formátu PDF ke svému účtu Dropbox nebo otevřít přímo na počítači. Velmi praktické.Na iPhoneIn iPadProgram je věnována ($ 9.99), ale cena by měla být žádný problém zejména pro ty, kteří potřebují tuto funkci odborně. Ale můžete si to vyzkoušet zdarma 7 dnů, aby zjistil, zda vyhovuje vašim potřebám. To si můžete stáhnout přímo z internetových stránek společnosti .Pro ty, kteří používají Mac OS, je zde další možnost, Printopia , která pracuje stejným způsobem a má zkušební verze zdarma. Otestovat jak a zjistit, které je pro vás mehor.

Pokračovat na článek


Android Market

Pokud jste vlastníkem telefonu s operačním systémem Android a rádi by jste si stáhli nové aplikace, hry a nebo aktualizovaly stávající nainstalované aplikace ve vašem zařízení, je Android Market tou nejlehčí a dle mého nejvíce praktickou možností jak toho dosáhnout.  Co je k tomu potřeba? Jsou dvě možnosti jak stahovat z Android Marketu, ale pro obě budou platit následující podmínky. Tou první a nejdůležitější je mít založený účet na Googlu, respektive svůj Gmail. Ptáte se, proč zrovna na Googlu? Odpověď je jednoduchá. Systém Android totiž vyvíjí sám Google a do Android Marketu se budete přihlašovat pod svým Gmail účtem. Pokud účet ještě nemáte založený, můžete si ho vytvořit zde: www.gmail.com kliknutím na tlačítko „Vytvořit účet“ a dále postupovat podle průvodce pro založení nového účtu. Skrze váš účet na Gmailu budete nejen spravovat, aktualizovat nebo například zakupovat aplikace nebo hry dostupné v marketu, ale také budete moci synchronizovat, nebo zálohovat váš kalendář a kontakty. Dále budete potřebovat internetové připojení na svém zařízení a je jedno zda Wi-Fi nebo datové připojení od operátora. A samozřejmě zařízení na kterém máte Android.Nyní, když máme vše potřebné, ukážeme si jak se do marketu přihlásit a využívat jeho funkce. Ale ještě předtím než se pustíme do vášnivého stahování, rád bych vám vysvětlil základní dva způsoby jak z marketu stahovat do vašeho zařízení. Prvním způsobem, jak stahovat z marketu, je přímo ze zařízení. Stačí spustit aplikaci „Market“, která je nainstalovaná na každém Androidím zařízení, v aplikaci se přihlásit na svůj již vytvořený účet na Gmailu (nebo pokud ho stále nemáte, založit si jej přes průvodce). Po přihlášení již můžete bezstarostně stahovat cokoliv si jen v marketu najdete. Aplikace se stáhne a poté sama nainstaluje a její ikonu najdete v hlavním seznamu aplikací.Tou druhou možností je na vašem počítači (nebo Macu) otevřít v prohlížeči adresu marketu: https://market.android.com/ . Zde najdete stejný market jako ve vašem zařízení. Pokud si ovšem myslíte jak je to nepraktické, že aplikaci musíte stáhnout do počítače a poté přes kabel nakopírovat do mobilu, jste na omylu. Google to vyřešil bravurně. Stačí se v prohlížeči v marketu přihlásit skrze váš Gmail účet (přihlášení se nachází v pravém horním rohu marketu), dále jen vybrat příslušnou aplikaci či hru a kliknout na tlačítko INSTALOVAT (v případě placené aplikace je zde napsáno: cena v Kč KOUPIT) a ve vyskočeném okně potvrdit stahování (popřípadě vybrat zařízení do kterého chcete aplikaci nainstalovat). Pokud máte zařízení připojené k internetu tak se po potvrzení za pár okamžiků začne aplikace sama stahovat a poté se nainstaluje stejně jako z marketu v telefonu. Když už známe oba způsoby stahování aplikací, je jen na vás, který z nich si vyberete a budete využívat. Samozřejmě že vám nic nebrání oba způsoby kombinovat dohromady podle potřeby uživatele. Dále si ještě povíme, jak zakupovat placené aplikace a hry, jak je bezplatně vrátit pokud vám aplikace nefunguje nebo nesplňuje vaše očekávání, jak aplikace aktualizovat zjistit jejich nejnovější verze a kde zjistit všechny vámi stažené aplikace.V případě placených aplikací musíte zadat číslo vaší karty. To provedete tak, že si vyberete příslušnou placenou aplikaci a dáte KOUPIT. Vyberete zařízení a potvrdíte cenu, která se odvíjí od aktuálního kurzu dolaru. V dalším kroku vyberete kartu, skrze kterou chcete platit a v případě, že doposud nemáte žádnou kartu přidanou vyberte „Přidat nový způsob platby“ a vyplňte požadované informace ve formuláři. Jen dodám, že je tento způsob opravdu bezpečný a nemusíte se bát o své peníze. Google opravdu strhává pouze peníze za zakoupené aplikace, nikdy se mi nestalo, že by mi strhl něco navíc. V případě problému, že vám to vaší kartu nevezme a hlásí ji jako neplatnou, nejspíše bude problém v nastavení vašeho účtu u banky na které máte váš účet vedený. U většiny bank se musí nejprve povolit platby typu internetového strhávání peněz. Poté by již neměl být žádný problém přidat vaši kartu. Po zakoupení aplikace si Google nejprve ověří, zda máte na účtu požadovanou částku a poté ji zablokuje. Po pár dnech částku teprve odepíše z vašeho účtu. Pokud máte internetové bankovnictví, nebo na výpisu z účtu, bezpečně poznáte kolik a za co si Google strhl peníze.V případě, že chcete zakoupenou aplikaci vrátit zpět do marketu, měli by jste znát podmínky, které vám to umožňují. Cituji podmínky z marketu:Zásady pro vracení penězAplikaci zakoupenou prostřednictvím služby Android Market můžete do 15 minut od stažení vrátit a bude vám vrácena celá částka. Konkrétní aplikaci můžete vrátit pouze jednou; pokud následně koupíte stejnou aplikaci znovu, nemůžete ji vrátit podruhé.A přesně takhle to i celé funguje. Dříve jste na vrácení aplikace měli o dost více času, což bylo velice praktické, protože jste stihli aplikaci řádně ozkoušet a rozhodnout se o jejím zakoupení. Nyní se bohužel podmínky změnili a na vrácení máte podle podmínek pouze 15min od zakoupení aplikace. To ovšem většinou stihnete aplikaci jen nainstalovat a odzkoušet jestli na vašem zařízení funguje, pro delší zkoumání a testování to čas opravdu není. Navrátit aplikaci můžete skrze aplikaci Market ve vašem zařízení. Otevřete aplikaci Marketu, přejděte na „Mé aplikace“ a zobrazí se vám seznam nainstalovaných aplikací. Zde najděte zakoupenou aplikaci, klikněte na ni a pokud máte ještě čas bude zde tlačítko „ODINSTALOVAT“ a tím aplikaci vrátíte a peníze vám nebudou odečteny z účtu.Aktualizovat již nainstalované aplikace je velice snadné. Opět v aplikaci Market na vašem zařízení, kde pod záložkou „Mé aplikace“ uvidíte všechny nainstalované aplikace. Aplikace, u kterých je možná aktualizace na novější verzi, je zobrazen oranžový nápis „Aktualizace“ po kliknutí na aplikaci stačí jen stisknout tlačítko „Aktualizovat“. Před aktualizací si ještě můžete přečíst novinky aktuální verze. Jen dodám, že někdy (zřídka kdy) je aktualizace placená, ale na to vás market samozřejmě sám upozorní.V internetovém marketu máte nahoře vedle vašeho přihlášení odkaz „Můj účet služby Market“. Po kliknutí se vám zobrazí všechny vaše doposud zakoupené, stažené aplikace popřípadě, za které aplikace jste si nechali peníze navrátit. Dále je zde záložka „NASTAVENÍ“ pod kterou se ukrývá seznam vašich zařízení se systémem Android.Na závěr bych vám doporučil si před stažením či zakoupením aplikace na marketu, přečíst komentáře k aplikaci od ostatních uživatelů. Často poznáte jak kvalitní aplikace je, nebo její chyby popřípadě, že na některých zařízeních nefunguje. Dále se před koupí podívejte na „screenshoty“ z aplikace a také pokud je dostupné shlédněte přiložené video, které aplikaci předvádí. A samozřejmě si ověřte, zda verze vašeho systému Android splňuje požadavky aplikace. Tyto požadavky jsou napsány u popisu aplikace např.: Vyžaduje Android: 2.2 a vyšší.Verzi Androidu ve vašem zařízení zjistíte následovně: Menu -> Nastavení -> Informace o softwaru -> Verze systému android (např. 2.2.1). Přeji příjemné nakupování a stahování z Marketu a doufám, že vám článek názorně popsal funkce Marketu. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - Firewall

Nepochybuji o to, že mnozí z vás se s pojmem firewall již setkali. Ano, firewall je ta „protipožární zeď“ z nadpisu (některé anglické názvy mají celkem výstižný překlad, že?). Je také možné, že jej někteří z vás využívají a ani o tom neví (třeba pokud jste si v poslední době kupovali počítač, byl na něm firewall spolu s jinými programy už předinstalován) . V dnešní době, kdy vašemu počítači hrozí z internetu všelijaké nebezpečí, by bylo dobré vědět, co to firewall je a jak nám může proti internetovým hrozbám pomoci. A hned tady na začátku článku musím podotknout, že firewall patří spolu s antiwirovými a antispywarovými programy k základnímu zabezpečení počítače připojeného k síti. A nemusí to být jen síť internetová.Hlavní úlohou firewallu je zabránění cílenému útoku na váš počítač. Neexistuje totiž jen nebezpečí, které vyplývá z napadení počítače viry a nejrůznějším spywarem, za které si ve velkém měřítku mohou sami uživatelé. Hrozí také mnohem větší nebezpečí přímého napadení a posléze i ovládnutí vašeho počítače připojeného na síť. Co to může znamenat? Útočník se dostane do vašeho počítače a s trochou nadsázky – může si v něm dělat co chce. Získá přístup ke všem vašim datům, programům, může váš počítač ovládat a dokonce využívat pro útok na další uživatele sítě. Těmto útokům jste vystaveni už v okamžiku, kdy připojíte počítač do sítě. Možná si říkáte, že zrovna váš počítač není pro počítačové piráty ničím zajímavým – opak je ale pravdou. Nezabezpečený počítač je totiž nejjednodušším cílem pro ty, kteří si takový průnik chtějí třeba jen vyzkoušet. A není nic příjemného přijít o svá data, popřípadě se nechtěně stát tím, kdo útočí na jiné počítače. A ještě jedna důležitá informace – většina postižených o průniku do svého počítač vůbec neví. Těmto útokům a nepříjemnostem může zabránit právě firewall.Jak a co to ten firewall vlastně je? Je to zjednodušeně řečeno program. Existují sice dva typy firewallů, softwarový a hardwarový, rozdíl v nich ale není velký. Spočívá v tom, že ten softwarový je nainstalován přímo na počítači, kdežto hardwarový je samostatné zařízení (prostě další krabička u počítače) v kterém ale samozřejmě pracuje také program. Také použití je stejné jen s tím rozdílem, že softwarový firewall se většinou používá pro ochranu jednoho počítače kdežto ten hardwarový, který bývá často spojen s jinými zařízeními a plní i funkci antivirové ochrany, přístupových práv uživatelů, sdílení přístupu k internetu a podobně, pro ochranu celé sítě připojené na internet. Ani to však neplatí absolutně. Celá síť může být totiž napojena na internet pouze přes jeden počítač (server) a pak se tento rozdíl stírá. Firewall je ve své podstatě soubor pravidel, která chrání počítač nebo vnitřní síť LAN před útokem. Tedy především útokem z internetu, i když by to mohl být i útok z jiného místa sítě. Tato pravidla řídí komunikaci z vnitřní sítě směrem ven, soustřeďují komunikaci do jednoho místa (uzlu), odfiltrovávají nebezpečné služby a blokují nepřátelské monitorovací služby. Chrání tak počítač nebo celou síť před útokem hackerů, před viry a wormy (červy). Abychom si práci firewallu objasnili více, zastavíme se teď u pojmu síťová komunikace. Její obsah je stejný, jako u běžné komunikace mezi lidmi. Jde tedy vlastně o předávání informací, v tomto případě mezi jednotlivými účastníky sítě. Tato komunikace probíhá přes takzvané porty. Protože počítač připojený k síti potřebuje současně využívat mnoha služeb (namátkou http – protokol internetových stránek, ftp – protokol pro přenášení souborů, smtp – odcházející pošta, pop – příchozí pošta a další) je na něm k dispozici přes 65 tisíc portů. A právě tyto porty jsou vstupní branou do počítače. Útok vedený na váš počítač se pak v prvé řadě soustřeďuje na nalezení portu, který bude posléze pro svoji činnost využívat. Děje se tak prostřednictvím scanování portů, tedy zjišťování jaké služby na nich běží a nemají-li takzvanou bezpečnostní díru. Pokud ano, je to jako otevřené dveře a pozvání útočníka domů.Ze všech informací, které už jste si mohli přečíst tedy zcela jasně vyplývá, jaký má vlastně firewall hlavní úkol. Kontroluje všechny porty a komunikaci, která na nich probíhá. Ta je vyhodnocována podle daných pravidel a pokud je nalezen nějaký pokus o průnik, je zablokován (není vpuštěn do počítače). Je to tedy váš neocenitelný pomocník. Je ovšem také pravda, že instalace a nastavení firewallu není jednoduchou záležitostí a vyžaduje poměrně velké znalosti, zejména o počítačových sítích. Je také velký rozdíl v tom, je-li instalován na jednotlivý počítač, malou počítačovou síť nebo na rozsáhlou firemní síť. Bez znalostí je nastavení složité a může se stát, že firewall zablokuje kompletně veškerou komunikaci počítače. S nadsázkou můžeme říct, že v tomto případě vás ochrání na 100 %. To ale určitě není výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout.Softwarové firewally pro domácí použití jsou však vyvíjeny s ohledem na nepříliš znalého uživatele a nevyžadují žádnou složitou konfiguraci. Jsou nastaveny tak, aby chránily počítač před známými útoky, ale současně tak, aby umožnily uživateli běžnou práci s internetem, to znamená prohlížení stránek, stahování a odesílání elektronické pošty, používání komunikačních nástrojů jako je třeba ICQ. V případě, že dojde k pokusu o komunikaci, pro niž nemá firewall nastavené pravidlo, dotáže se uživatele. Ten má možnost komunikaci povolit nebo zakázat, a to buď pouze po tento případ nebo vytvořit pravidlo, které bude firewall používat nadále a už se nebude uživatele ptát. Většinou k takové situaci dojde po instalaci nového programu, který se např. pokouší stáhnout aktualizace. V takovém případě můžete komunikaci povolit. Pokud vás ale firewall upozorní na nějaké spojení, aniž byste si byli vědomi, že jste ho inicializovali vy, zbystřete pozornost, pečlivě si přečtěte informace o spojení a v případě jakýchkoliv pochybností raději spojení zakažte.Ptáte se, kde takový softwarový firewall vzít? Jeden máte integrovaný přímo ve Windows XP (od Service packu 1). Pokud vám nevyhovuje, můžete vyzkoušet některý z dalších známých firewallů, které jsou většinou pro domácí použití zdarma.

Pokračovat na článek


Microsoft Office Outlook

Nejen e-mailový klient, ale také nástroj pro organizování kalendářů, úkolů, poznámek, kontaktů a dalších informací. Nasazován bývá hlavně ve firmách, ale využijí jej i domácí uživatelé.doporučitZákladní vlastnostiMicrosoft Outlook je emailový klient a je součástí všech verzí kancelářského balíku Office. Hlavním úkolem aplikace Outlook je zabezpečit elektronickou poštu a správu informací. Ve firmách se nejčastěji Outlook používá ve spolupráci s Microsoft Exchange Serverem, který nabízí i další možnosti (kalendář, plánování schůzek, sdílené kontakty atd.), ale lze jej použít i pro stahování pošty z jiných serverů.Outlook se chová jako klient poštovního serveru. Zprostředkovává příjem a odesílání pošty v rámci internetu nebo jiné sítě (firemní nebo domácí). Velkou výhodou je, že nemusíte být stále připojeni počítačem uživatele k serveru, ale v okamžiku, kdy naváže server spojení s uživatelem, dojde k aktualizaci všech emailů. Emaily jsou odeslány a jsou doručeny nové.Kromě e-mailů umožňuje Outlook plánování schůzek a úkolů, vytvářet a udržovat adresář kontaktů, který lze jednoduše exportovat a synchronizovat s mobilními zařízeními nebo jinými uživateli. Tyto funkce využijete hlavně ve firemním prostředí, ale třeba takový kalendář, který vás v nastaveném čase upozorní na blížící se schůzku využijí i uživatelé, kteří před obrazovkou počítače ztrácejí pojem o čase.Nastavení účtu a výchozí nastaveníPo prvním spuštění vás aplikace Outlook vyzve, abyste zadali svoje jméno, elektronickou adresu, server příchozí pošty (nejčastěji POP3, např. pro server seznam.cz je POP3 – pop3.seznam.cz), server odesílané pošty (SMTP, např. pro server seznam.cz je SMTP – smtp. seznam.cz), název účtu a heslo a nakonec vyberete typ vašeho internetového připojení. Není to nic složitého, ale je to důležitá část, bez které by vám nic ostatního nefungovalo. Nastavit a přidat další účty můete později v "Nástroje -> Účty".Výchozí nastavení je možné měnit v "Nástroje -> Možnosti -> Předvolby -> Možnosti elektronické pošty", dále můžete měnit formát zpráv "Nástroje -> Možnosti -> Formát pošty" na HTML (umožňuje komplexní formátování včetně vkládání obrázků do textu), RTF (vhodné pro formátování textu) a prostý text.Doručené (a koneckonců i odeslané) e-maily můžete pro větší přehlednost rozdělit do složek. Složky si můžete vytvářet po libosti, kromě vašich uživatelských složek je k dispozici několik složek základních:1. Doručená pošta2. Koncepty3. Odeslaná pošta4. Pošta k odeslání 5. Odstraněná poštaDo složky "Doručená pošta" vám spadnou všechny e-maily stažené ze serveru.V "Konceptech" jsou uloženy rozepsané zprávy. Ukládají se buď automaticky po nastaveném čase nebo po kliknutí na tlačítko uložit.Do "Odeslané pošty" se po odeslání přesunou vaše odeslané emaily, abyste je mohli případně využít."Pošta k odeslání" - zde jsou všechny zprávy připravené k odeslání, pokud nejste připojeni k internetu- po připojení dochází k odeslání."Odstraněná pošta" – obdoba koše ve Windows.Jakékoliv nastavení těchto složek lze provést pomocí pravého tlačítka na zvolené složce.Práce s emailemNovou zprávu můžete vytvořit několika způsoby – stisknutím "Ctrl + n"“, přes menu "Soubor -> Nový", dvojím kliknutím myši do volného místa v přehledu e-mailů a nejjednodušeji kliknutím na tlačítko "Nový" v levém horním rohu.Do políčka "Komu" napíšete emailovou adresu uživatele, kterému chcete napsat (pokud ho máte v seznamu kontaktů, lze napsat např. dva znaky a zmáčknout "Ctrl + k" a buď budete mít na výběr nebo Outlook sám doplní adresu. Při psaní emailu máte možnost přiložit přílohu, přidat podpis, změnit formát zprávy. Po napsání email jednoduše odešlete tlačítkem "Odeslat".Odvolání zprávy – již odeslanou zprávu můžete odvolat či nahradit za předpokladu, že adresát používá Outlook, ještě ji neotevřel a tu původní máte v odeslané poště. Příjem zprávy – doručená, nepřečtená pošta je zobrazena zavřenou obálkou a tučným písmem, po přečtení se obálka otevře.Odpověď nebo předání zprávy – při čtení emailu, můžete ihned elegantně odpovědět a do políčka "Komu" se okamžitě vloží emailová adresa odesílatele. Pokud použijete tlačítko "Odpovědět všem", dojde k vytvoření nové zprávy s tím rozdílem, že do pole "Komu" jsou vloženy adresy všech, kterým byl adresován původní e-mail včetně odesílatele. Pokud chcete e-mail poslat dál někomu jinému, použijte "Předat dál".Další možností pro každou zprávu je nastavení příznaku. Příznak signalizuje, v jakém stavu je zpracování zprávy. Můžete si tak označit e-maily, které je potřeba zpracovat, které chcete předat dál, nebo na něž je třeba odpovědět. Příznak nastavíte v pomocí menu "Akce -> Nastavit příznak"Přijaté e-maily si můžete rozdělit do jednotlivých složek podle jejich obsahu, což oceníte zvláště pokud dostáváte větší množství e-mailů z různých stran Microsoft Outlook je efektivní a pohodlný program nejen pro práci s e-maily. Především nebude dělat problémy těm, kteří znají jiné programy z kancelářského balíku Office. Ovládání všech programů Office je podobné. Outlook je nejčastěji využíván ve firemních sítích, kde ve spolupráci se serverem Microsoft Exchange funguje jako komunikační a plánovací nástroj.

Pokračovat na článek


Co je to HTTP?

Vysvětlíme si základní princip HTTP, popíšeme informativní číselné kódy, podíváme se na chybu 404 a řekneme si něco o RFC.HTTP je zkratka anglického výrazu "HyperText Transfer Protocol", protokol pro přenos hypertextu, používaný pro přenos hypertextových dokumentů, především webových stránek po internetu. A teď si to trochu přiblížíme :o)Jedná se vlastně o protokol díky kterému putují data z webového serveru k vám domů a vy je vnímáte jako webové stránky. Pokud se tedy chcete podívat například na stránku http://www.pripojtese.cz/. Proběhne po napsání požadované adresy do prohlížeče (ať už v Internet Exploreru, Mozille, Opery,..) následující :Dojde k připojení k serveru pomocí klienta (netscape, linx, ..) a odeslání následujícího požadavku:GET /index.html HTTP/1.1Connection: closeUser-agent: Lynx/2.8<prázdný řádek>Toto je stručná verze, poslední prázdný řádek je povinný, protože jinak by server nepoznal, kde je konec požadavku. Nyní server odpoví:HTTP/1.1 200 OKContent-length: 120Content-type: text/html<prázdný řádek><...vlastní data (soubor)...>Zde si něco řekneme o prvním řádku - http /1.1 označuje verzi protokolu. Co která verze splňuje je dáno v RFC (dostaneme se k němu níže), číslu za ním se říká informativní číselný kód a poznáme podle něj jak požadavek dopadl. Dají se rozdělit po stovkách a to takto:1xx – informativní2xx – úspěch3xx – přesměrování4xx – chyba ze strany klienta5xx – chyba ze strany serveruS chybou číslo 404 se určitě každý z nás již setkal, tak si ji trochu rozepíšeme:404 je stavové hlášení web serveru. Chybu 404 vrátí server, pokud stránka, kterou hledáte, se na serveru nenachází. Obvyklé hlášení: chyba 404 - Stránka nebyla nalezena. Požadovaná stránka se na serveru nenachází.Příčin může být několik. Jsou to například:· požadovaná stránka mohla být přesunuta jinam (na jiné místo) · zadali jste špatnou www adresu (url) · nefunkční odkazV případě, že prohlížeč obdržel kód 200 je vše v pořádku a požadovaná stránka se vám zobrazí. Protokol tedy funguje stylem DOTAZ-ODPOVĚĎ.RFCTakto definuje RFC internetová encyklopedie Wikipedia (plné znění):RFC je zkratka anglického výrazu "Request For Comments" (žádost o komentáře), která se používá pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících Internetové protokoly, systémy apod. Jak už název napovídá, RFC jsou oficiálně považovány spíše za doporučení než normy v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina Internetu.Jednotlivé RFC dokumenty vydává editor RFC podle příkazů Internet Architecture Board. Každé RFC má při zveřejnění přiděleno číslo. Žádné jednou vydané RFC se nikdy neruší, pouze se v budoucnu může upravit vydáním novějšího RFC.Všechna RFC lze volně získat na adrese http://www.ietf.org/rfc.html a na mnoha dalších místech. Každé RFC je dostupné v podobě čistého ASCII textu (v angličtině), ze kterého se tvoří i další verze (např. HTML, PDF apod.).

Pokračovat na článek


Internetová komunikace – chat

Kdo nechatuje není inKdo nechatuje není in? Myslíte si, že to není pravda? Přesvědčím vás o tom, že tomu tak opravdu je. Když se zeptáte lidí, co dnes používají nejčastěji ke komunikaci, jejich odpověď zní - mobil anebo chat (čtěte [čet]). Chat je významný především svou schopností sledování rychlých odezev od jiných uživatelů, jednoduchého způsobu seznámení, poznávání nových přátel a také pro svoji možnost komunikace zdarma. V součastné době je na internetu na výběr nepřeberné množství tohoto druhu komunikace. Pokud máte své webové stránky, můžete si chat zprovoznit i na nich. Vyžaduje to však určité znalosti v oblasti publikování na internetu. Některé servery využívají pro zpestření této komunikace i chatování s celebritou nebo jinou významnou či známou osobou. Po určitý čas odpovídá na dotazy čtenářů pozvaná celebrita.Existují však výhradně chatovací servery umožňující uživatelům zapojovat se do různých skupin (místností) a případně iniciovat chaty vlastní. Důležitou součástí každého chatu je tzv. nick (přezdívka). Všichni uživatelé se tak od sebe odlišují svou přezdívkou a pro vás to má výhodu i v tom, že ihned poznáte své přátelé. Každý chat má své místnosti (samozřejmě virtuální), do kterých uživatelé vstupují a komunikují v nich s ostatními. Většinou se místnosti označují podle zaměření, což může být třeba i název města nebo místa (tyto místnosti navštěvují lidé, kteří si chtějí povídat s lidmi např. z Liberce nebo Brna), časté chatovací místnosti bývají pokec, seznámení, volný čas, pro milovníky hudby, filmů atd. Jako uživatel chatu si můžete vytvořit vlastní místnost a stát se jejím správcem. Pro vtvoření vlastní místnosti musíte splnit podmínky dané provozovatelem chatovacího serveru, většinou to jsou nachatované hodiny.Xchat Nejnavštěvovanější chat naleznete na webové stránce www.xchat.cz. Tento chat je provozován webovým serverem Centrum.cz, navštěvuje ho veliké množství uživatelů, kteří mohou vstoupit do mnoha místností (např. Města a místa, Seznámení a flirt nebo Sport a adrenalin), pořádat srazy, přispívat do offline diskusí, upravovat si svůj profil, naplánovat rande nebo vyhledávat jiné uživatele a prohlížet si jejich profily. Po vstupu do místnosti jednoduchým způsobem komunikujete s ostatními uživateli tak, že do prostoru vedle vašeho nicku vkládáte váš text. Napsaný text můžete odeslat konkrétní osobě anebo všem, kteří jsou v místnosti. K textu máte možnost vkládat smajlíky a oživit tím komunikaci, nastavit si svůj profil nebo vše, co týká chatování. Dále se můžete rychlým způsobem přesunout do jiné místnosti, ignorovat uživatele, psát si poznámky, zastavit si text nebo odejít z místnosti. Chat na webových portálech Seznam.cz a Atlas.czNa webovém serveru Seznam.cz můžete také chatovat se svými přáteli, přesněji řečeno na www.lide.cz. Svými možnostmi má blízko k Xchatu, avšak stále mu ještě něco chybí. Po vstupu do místnosti můžete stejným způsobem komunikovat s ostatními uživateli jako v Xchatu. Na pravé straně stránky máte panel pro jednodušší práci s chatem. Využít můžete možnosti jednoduchým způsobem psát konkrétnímu uživateli, nastavovat si stránku (nastavení barvy písma, velikosti textu, obnovení stránky atd.), vkládaní přátel a oblíbených místností, ignorace uživatelů, posílání vzkazů atd.Chat také najdete na webovém portálu Atlas.cz, konkétně na pokec.atlas.cz, kde máte prakticky stejné možnosti jako na serveru Seznam.cz. Od předešlého chatu se odlišuje snad pouze svým vzhledem.

Pokračovat na článek


Připojte se - eBay - internetová aukční síň

Jste na internetu jako doma a neznáte eBay? Pak je nejvyšší čas abyste se seznámili se zajímavou možností nákupu a prodeje. Nejdříve malé varování: hrozí nebezpečí závislosti… Nejedná se totiž jen o klasický nákup či prodej prostřednictvím internetu, ale především o napětí a zábavu. Málokdo se totiž v životě skutečně fyzicky zúčastní aukce – prostřednictvím internetu to však může zkusit téměř každý. A je těžké odolat pokušení a nepřihodit si, když je nabídka tak lákavá.. což třeba notebook za vyvolávací cenu 10 USD? Nabídka na eBayi je neuvěřitelně pestrá – lze říci, že snad neexistuje nic, co se na eBayi nedá najít. K prodeji se nabízí vše od klasické elektroniky, hudebních nosičů, knih či DVD, přes oblečení, šperky, starožitnosti, zajímavosti pro sběratele (kdo by odolal zbytku sendviče, který zaručeně jedla Paris Hilton?) až k zajímavostem, kterou je dvousedadlová helikoptéra. Vždyť už i samotné hvězdy možnosti eBaye objevily a vyprodávají zde nepotřebné kostýmy, rekvizity, nábytek apod. Podívejte se spolu se mnou podrobněji na to, jak aukce fungují. Pokud jste na stránkách poprvé a rádi byste si něco koupili, doporučuji nejdříve se jen tak nezávisle rozhlédnout – jako ve skutečném obchodě. Rozhodněte se pro věc, která vás zajímá; dejme tomu, že vaší oblíbenou skupinou jsou Pet Shop Boys. Je libo něco z této oblasti? Není nic snazšího. Do vyhledávače tedy zadám název skupiny. Jejda – právě probíhá 899 aukcí s tématem PSB. Tak tedy výběr trochu omezíme – hledáme aktuální album Fundamental; ovšem nikoliv klasickou verzi, ale speciální edici obsahující druhé CD Fundamentalism. Vida – počet aukcí se výrazně snížil. A nyní si už můžu začít hrát… Aukce lze seřadit od nejnižší aktuální ceny (1 USD) , nebo dle data, kdy aukce končí (pozor - jedna končí už za hodinu!) a nebo podle vzdálenosti (poštovné bude pak levnější). Teď je dobré pozorně si konkrétní vybranou nabídku pročíst - ve většině případů nabízí prodávající i obrázek toho, co je předmětem aukce. V první řadě se přesvědčím, zda se skutečně jedná o zmiňovanou speciální edici a také o tom, v jaké kondici se nachází (nejlepší je samozřejmě, když se jedná o nový výrobek). Kolik si prodávající bude účtovat na poštovném? (občas se nejedná o zanedbatelnou položku); je ochotný CD poslat i do Čech? Jakým způsobem bude probíhat platba? Kdy aukce končí? Všechny tyto informace lze na stránce najít a skutečně doporučuji věnovat jim pozornost. Nejdůležitější nakonec: tím je hodnocení prodávajícího. Tzv. „feedback“ je důležitým ukazatelem solidnosti. Hodnocení zde totiž přede mnou zanechali další kupující a pokud zde převažují negativní zkušenosti typu: „zboží bylo poškozené“, „zboží jsem nedostal“ či „nedoporučuji, prodávající po ukončení aukce nekomunikoval“, platí zde – ruce pryč! Raději najít aukci jinou. Pokud je hodnocení vesměs pozitivní, jedná se o dobré znamení, že prodávající skutečně zboží vlastní a nabízí je k prodeji. Takže jdu do toho: aktuální cena CD je 1 USD a právě jsem se rozhodla, že zkusím své štěstí…co teď musím udělat? Správně – nejpozději nyní se musím zaregistrovat. Nebojte se, není to tak strašné a v případě eBaye se to určitě vyplatí. Takže klasicky zadám svůj e-mail, jméno, adresu, zvolím si uživatelské jméno a heslo a pokud hned nehodlám na eBayi něco prodávat, nemusím zadávat číslo své kreditní katy (což jistě mnoho z vás potěší). Nákup na eBayi je totiž jako služba poskytován zdarma (za zboží samozřejmě zaplatit musíte). To bychom tedy měli – registrace proběhla úspěšně a potvrzení již přistálo v e-mailové schránce. Nyní už můžu přihodit svou nabídku – 1,50 USD – a moje uživatelské jméno zazáří na stránce jako jméno toho, kdo podal zatím nejvyšší nabídku. Potvrzení mého podání rovněž dorazilo na můj e-mail. Již není cesty zpět…. Ledaže někdo jiný mou nabídku „přebije“ – i o této skutečnosti mne bude eBay prostřednictvím e-mailu informovat. Jak si to jen mohou dovolit, přebít mou nabídku? Však já jim ukážu…. Stop! Teď nastal ten správný okamžik se zastavit, zhluboka se nadechnout a s chladnou hlavou si rozmyslím, kolik jsem vlastně ochotna za vytoužené CD zaplatit. Je dobré si vždy stanovit maximální hranici, na kterou chci jít a po jejím překročení přenechat nabízené zboží konkurentům; možná by mě po ukončení aukce mohlo mrzet, že jsem zvítězila s nabídkou 45 USD….Aukce skončila – pro mne tentokrát vítězně. Obratem mne o tom informuje eBay a zároveň kontaktuje prodávající. Vzhledem ke konečné ceně 5 USD + 3 USD poštovné navrhuje způsob placení hotovostí poštou. To není u malých částek neobvyklé, PayPal (o kterém jste se na našich stránkách již také mohli dočíst) se vzhledem k výši poplatků vyplatí spíše u vyšších částek. Vzhledem k dobrému hodnocení prodávajícího souhlasím a vkládám 8 USD do obálky, která se vzápětí vydává na cestu. O tom, že dorazila do správných rukou, se po pěti dnech dozvídám z e-mailu, který mne zároveň informuje o tom, že se i má speciální edice CD Fundamental vydává na cestu… Za pár dní jí skutečně držím v ruce a váhám: co udělat dřív? Poslechnout si ji a nebo jít opět lovit na eBay?

Pokračovat na článek


Připojte se - JavaScript

JavaScript je skriptovací jazyk používaný pro "oživení" webových stránek. Jazyk HTML, kterým jsou webové stránky tvořeny, je totiž statický. To znamená, že neumožňuje měnit vzhled stránky podle činnosti uživatele. Jedinou možností, jak dosáhnout změny webové stránky pomocí HTML, je načíst její novou verzi ze serveru. Jinými slovy, jazyk HTML zobrazí webovou stránku tak, jak je do prohlížeče poslána ze serveru a dále ji měnit neumí.S rostoucí popularitou internetu však přestaly statické HTML stránky postačovat a hledaly se způsoby, jak pracovat s již načtenou stránkou v prohlížeči. V roce 1995 proto společnost Netscape, tvůrce tehdy populárního stejnojmenného prohlížeče, vyvinula a implementovala JavaScript do svého prohlížeče. V roce 1997 pak byl JavaScript standardizován asociací ECMA (Europen Computer Manufacturers Association) a v srpnu 1998 ISO (International Standards Organization). Dnes se jedná o nejpopulárnější skriptovací jazyk používaný na mnoha internetových stránkách. Zejména profesionální tvůrci www prezentací JavaScript hojně používají, někdy až příliš, ke škodě výsledných stránek.JavaScript funguje na straně klienta, to znamená, že jeho kód umístěný ve webové stránce vykonává prohlížeč. S tím souvisí několik omezení. Především musí prohlížeče s JavaScriptem umět pracovat, což samozřejmě všechny moderní prohlížeče zvládají, dnes už na téměř stejné úrovni. Ještě v nedávné minulosti totiž prohlížeče prováděly JavaScripty různě, což přidělávalo vrásky na čele tvůrcům www stránek. Ti museli často vyvíjet dvě verze JavaScriptu pro různé prohlížeče. Druhé omezení představuje bezpečnost, kvůli níž JavaScript nemůže manipulovat se soubory na uživatelově počítače nebo s jinými webovými stránkami. Pomocí JavaScriptu tak například není možné prohlédnout si obrázek, který se chystáte odeslat na server.JavaScript umožňuje otevřít nové okno prohlížeče, čehož začali využívat, lépe řečeno zneužívat, stránky (většinou pokleslejšího charakteru) k zobrazování reklamy a dalších stránek v nově otevřených. JavaScript dokonce umožňuje otevřít nové okno při zavření jiného okna. Přesněji řečeno, při zavírání okna prohlížeče je možné provést libovolné příkazy JavaScriptu, včetně toho, který otevírá nové okno. Nejnovější verze prohlížečů proto již standardně zakazují otevírání nových oken pomocí JavaScriptu, namísto nového okna zobrazí jen upozornění v horní části stránky. Uživatel se pak může rozhodnout, zda toto okno otevřít skutečně chce a případně povolit otevírání oken z konkrétního serveru.JavaScript je objektově orientovaný skriptovací jazyk. Je zapisován přímo do HTML kódu stránky a jeho příkazy jsou prováděny prohlížečem. Mj. to znamená, že zdrojový kód je volně přístupný (čitelný - není nijak kompilován). Pro skriptování HTML stránek je teoreticky možné použít i jiné jazyky než JavaScript, ty však nejsou podporovány všemi prohlížeči (např. Microsoft VBScript, který je podporován Internet Explorerem) a jsou používány spíše výjimečně.Ačkoliv k tomu název svádí, JavaScript není nijak spojen s jazykem Java. Oba jazyky se podobají pouze názvem a podobnou syntaxí vycházející z jazyka C/C++.V současné době se pro tvorbu dynamických webových stránek stále častěji začíná používat technologie Flash vyvinutá společností Macromedia, dnes vlastněná společností Adobe. Zpočátku se jednalo více méně o animace, proto jsou flash objekty přehrávány flash přehrávačem. Ten není součástí prohlížeče, ale doinstalovává se jako plugin (zásuvný modul, doplněk) prohlížeče (moderní prohlížeče si instalují pluginy pouhým kliknutím na tlačítko, aniž by uživatel musel plugin pracně hledat na internetu). Výhodou je, že ve všech prohlížečích je flash přehráván stejně (přehrává ho flash player, nikoliv prohlížeč). Nevýhodou je, že přehrávání flash animací je poměrně náročné na výkon počítače, na kterém jsou prohlíženy, což může být znatelné hlavně na starších počítačích. Flashe jsou dnes nejčastěji používány pro animované reklamní bannery, díky vlastnímu skriptovacímu jazyku však lze ve flashi tvořit celé interaktivní webové prezentace, hry a další aplikace.Tvorbě webových stránek a JavaScriptu se na internetu věnuje množství stránek, najdete tedy dostatek informačních zdrojů a příkladů. Zkusit můžete třeba tyto stránky:www.javascript.czwww.jakpsatweb.czwww.builder.czinterval.czwww.tvorba-webu.cz

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 1. - 10. místo

Už jsme tady měli nejoblíbenější dvacítku webových stránek v rámci České republiky, či Slovenska, ale absolutní elitu mezi internetovými stránkami si představíme až dnes. Čeká nás celá řada překvapení, ale první příčka je zběhlému „surferovi“ takřka jasná. Anebo že by ne?Nuže, víte, kdo je na první pozici?1) Yahoo.comKdo tipoval, že první stupínek obsadila neustále expandující společnost Google, ten se plete, jelikož jedničkou světového internetu se stala společnost Yahoo, hlavní konkurent výše zmíněného Googlu.Yahoo! neboli zkráceně Yet Another Hierarchical Officious Oracle je světově nejoblíbenější vyhledávací portál, který provozuje již od roku 1994 společnost Yahoo! Inc. O tomto portálu jsme si už něco málo prozradili ve dvoudílném článku o nejoblíbenějších webech na Slovensku a nyní budeme plynule pokračovat. Jak už jistě víte, společnost Yahoo! Inc. byla založena Davidem Filem a Jerrym Yangem, toho času studenty technické fakulty na univerzitě ve Stanfordu.Yahoo.com, to je rozsáhlé zázemí pro komunikaci, zábavu, zpravodajství, ale i další zajímavé aktivity. Kromě e-mailu, Messenger, rádia, horoskopů, mapových podkladů nebo třeba odkazů pro cestování tu najdete i velmi zajímavý bulvární „plátek“ s názvem „OMG“ (zkratka pro „Oh my god“ – Óóó můj bože), který najdete na omg.yahoo.com.2) Google.comDruhou příčku mezi vyhledávači i mezi nejoblíbenějšími světovými stránkami si odnáší společnost Google, díky stránce Google.com. Ta se zobrazuje v rozličných jazykových mutacích, podle toho, z jaké země se na ni „přihlásíte“. Popisovat vyhledávací portál Google by bylo zbytečné, protože ho každý zná, protože ho každý používá a protože už jsme si ho v předchozích dvou dílech rozebírali :-). Bez zajímavosti k tomuto serveru ale není, že obsahuje i rozhraní pro pokročilé vyhledávání, kde můžete vyhledávat například přesnou frázi, alespoň jedno uvedené slovo anebo třeba upřesnit region vyhledávání. Vyhledávání můžete také omezit například v rámci určité domény (google.com; info-koktejl.cz; yahoo.co.jp atp.) V rámci vyhledávače Google si můžete také nastavit bezpečnostní filtr pro odstranění výsledků s pornografickým obsahem a podobně. Kdo chce, může navíc nastavit preferované jazykové varianty, v jejichž rámci hodlá vyhledávat (například jen česky nebo slovensky).3) Youtube.comDalší server, o kterém toho už bylo velmi mnoho napsáno a takřka každý ho zná nebo používá. Youtube.com je video-streamingový portál, který byl založen v roce 2005 trojlístkem ve složení Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim, odkoupila o rok později výše zmíněná společnost Google za 1,65 miliardy amerických dolarů. Problémem pro nezasvěcené pozorovatele, ale i IT odborníky je ale velmi vysoká míra pirátského obsahu, který na stránky Youtube.com přibývá každým dnem. Ale i přes to, že společnost Google slíbila zjednat nápravu se nic markantního zatím neděje, jelikož tyto „čistky“ by rázem Youtubu odňaly jakýsi punc serveru, kde je k nalezení takřka jakýkoliv videosoubor z tématiky hudebních videoklipů, herních trailerů, či jiné interaktivní zábavy.4) Live.comPortál Live.com je domovským vyhledávačem společnosti Microsoft, který si nepotrpí na přeplácanost, zpravodajství, horoskopy a další podobné tuctovosti, kterými dnes disponuje každý druhý vyhledávací systém. Live.com odkazuje pouze na MSN portál, dále na Windows Live a také na velice populární e-mailovou službu Hotmail. Live.com obsadilo čtvrtou pozici mezi světovou top dvacítkou.5) Facebook.comKomunitní portály zažívají v posledních letech svojí renesanci a na čele světového „intersociálního peletonu“ stojí server Facebook.com. V podstatě jde o rozsáhlý sociální webový systém, sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a v neposlední řadě také k zábavě. Facebook byl založen studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem, přičemž se původně týkal pouze studentů tamní univerzity. Postupně se ale rozšířil i na další a další a poté se začaly přidávat i větší společnosti. Nakonec byla k účasti přizvána i veřejnost. Členem může být kdokoliv, kdo dosáhl věku 13ti let. V rámci Facebooku můžete být členem různých sociálních sítí, například v rámci své školy nebo konkrétní geografické lokace. Hodnota serveru se podle odhadů z roku 2006 vyšplhala až ke 100 miliónům amerických dolarů.6) Msn.comDalší veleúspěšný a velmi známý portál od internetového, softwarového, ale i hardwarového giganta, společnosti Microsoft. Server MSN.com je koncipován jako klasický vyhledávač, doplněný o tradiční paletu služeb. Stejně jako na serveru Live.com se tu setkáte s poštovním portálem Hotmail, stejně jako s IM klientem Live Messenger. Dále zde mají místo denní zprávy, kurzy měn nebo krátké zprávy ve formě tzv. „video highlights“.7) Myspace.comMyspace je dalším komunitním portálem, kterým se VELMI inspiroval Seznam při tvorbě služby Lidé.cz. Myspace funguje na principu tvorby profilů, kam si můžete uploadovat libovolné množství fotek a videí a to bez nutnosti schvalování moderátorem. Tento server zároveň funguje jako seznamka, či útočiště některých umělců, kteří zde rovněž mají své profily. Bez zajímavosti není ani to, že Myspace má vlastní IM komunikátor, přes který si uživatelé mohou posílat vzkazy, či komentáře. Je velmi podobný evropské jedničce - ICQ.8) Wikipedia.orgVelice populární online encyklopedie, kterou jsme si již více než důkladně probrali v prvních dvou samostatných částech seriálu. Bez zajímavosti ale není, že zakladatel Wikipedie Jimbo Wales byl dokonce v roce 2006 zařazen do žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. Wikipedia se také často stává terčem útoků kritiky, kvůli své volné upravitelnosti, a tak se často stává, že se v jejích útrobách nalézají články nepravdivé nebo se smyšleným, či rasově orientovaným obsahem.Vedle Wikipedie provozuje společnost Wikimedia mimo jiné servery Wikisource, Wikislovníky, Wikimedia Commons, Wikizprávy, Wikicitáty a Wikiknihy.9) Blogger.comVelice populární služba, kterou založila v roce 1999 malá společnost jménem Pyra Labs ze San Francisca. Sami autoři k tomu dodávají: „Během pár let Blogger začal prorážet, nejprve pomalu a nakonec s plnou parádou. Dali jsme dohromady nějaké peníze (ale zůstali malou firmou). Pak přišel propad, peníze nám došly a naše malá radostná cesta už tak radostná nebyla. Jen tak tak jsme přežívali, ne všichni zcela bez následků, ale celou dobu (většinu dní) jsme službu drželi při životě a začali ji znovu budovat.“ V roce 2002 odkoupila tento portál společnost Google, která ho provozuje a spravuje dodnes. Zní to skoro jako nějaká pohádka ze šťastným koncem, ale vězte, že Blogger.com je k dnešnímu dni jedním z nejstarších bloggovacích portálů vůbec, protože jeho autoři stáli u samého rozmachu internetových služeb. Blogger.com je dostupný rovněž v české lokalizaci.10) Yahoo.co.jpK tomuto portálu se toho nedá moc co napsat, snad jen tolik, že jde o japonskou mutaci známé vyhledávací jedničky Yahoo.com. Obsah je takřka totožný, ale moc si tu nepočtete, pokud zrovna nemáte nainstalovanou japonskou znakovou sadu.

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


Nebezpečí, která číhají na internetu

Internet je nejen studnice vědomostí i zábavy, ale může se stát i nebezpečím číhajícím na naše data a peníze. Nebezpečný není internet jako takový, ale lidé, kteří internetu využívají, lépe řečeno zneužívají pro svůj vlastní prospěch, ať už finanční nebo prostě jen pro zvýšení svého pochybného ega. V tomto článku se podíváme, jaká nebezpečí na nás na internetu číhají a na co si dát pozor.Viry a spywareVirová problematika je už poměrně letitá a každý, kdo jen trochu využívá počítač se určitě s nějakým virem setkal a to ani nemluvím o tom, že je doba internetu, který je virů plný (teď samozřejmě hovořím o neseriózních stránkách). Virovou problematikou jsme se již zabývali v tomto článku, my si o ní tudíž dnes povíme tak trochu obecněji.Viry jsou zpravidla nebezpečné programy, které byly stvořeny ze zištných důvodů. Buď jen proto, aby si někdo dokázal, že je schopen vytvořit program, co se jinému člověku dostane do počítače (a takových je většina), nebo jsou pak viry, které mají za úkol nějak onoho uživatele poškodit. Existovaly viry, které měly téměř až likvidační ambice, třeba vám byly schopny smazat obsah celého pevného disku a podobné "příjemnosti". Dříve byl také velký problém v tom, že existovalo opravdu jen pár slušných antivirů, ale hlavní problém byl s aktualizací, což dnes, v době internetu je už opravdová brnkačka.V současnosti je to už opravdu o něčem jiném. Pamatuji si doby, kdy jsme s kamarádem z mého v té době zánovního PC 486/133 MHz vyháněli legendární viry ONE-HALF a PIECK, které tehdy dokonce byly na jedné originální disketě s hrou. Bylo to složité a už ani nevím, jestli jsme formátovali, nebo se to nějak podařilo vyřešit, nicméně na tomto příkladu hezky vidíte, jak to bylo dřív složité.Je známo, že viry existují už od těch dob, co jsou první počítače, takže bylo i otázkou času, kdy se dostanou do nových "chytrých" mobilních telefonů. Netrvalo dlouho a nějací vtipálkové se pustili do práce, takže faktem je, že i mobilní telefony s operačním systémem Symbian jsou napadnutelné viry, takže lze jen čekat, jestli začne pravidelně vycházet nějaký mobilní antivir:-)Naproti tomu spyware je záležitost poměrně nového data. Objevil se v průběhu vývoje internetu do nynější podoby a už nás bohužel neopustil. Spyware je program, který je stejně jako virus určen k tomu se vetřít do vašeho počítače, ať už jako součást nějakého souboru, třeba jako e-mailová příloha, nebo například brutálním útokem na váš počítač po připojení. Každopádně když už máme spyware v počítači, tak se nám tam "zabydlí" a plni úkoly, které mu dal do vínku jeho stvořitel. Zpravidla je to shromažďování informací o tom, na jaké stránky chodíte, aby byly následně více vytěžovány reklamou. Spyware může mít i schopnost se připojovat na žluté linky, ale o tom až později. Jednou se mi stalo, že mi do počítače "vlezl" spyware, který mi zablokoval nastavení domovské stránky a jako novou domovskou stránku v mém prohlížeči mi nastavil nějaký pofidérní vyhledávač. To byla ale z mojí strany pouze taková vsuvka.Pokud po přečtení tohoto článku sedíte zděšení a bojíte se, aby váš kybernetický miláček nepřišel k úhoně, tak vězte, že pokud budete pravidelně aktualizovat svůj antivirový program a zároveň počítač svěříte pod kontrolu některého antispamovému programu, není se, až na výjimky, čeho obávat.Hesla a jejich zneužitelnostNa začátek této sekce bych rád poznamenal, že heslo je naprosto diskrétní a soukromá záležitost, a proto si jej nepište někam do mobilu, nebo do volně přístupného dokumentu v počítači, protože takhle opravdu velmi riskujete (pokud ještě navíc máte jedno heslo na všechno). Heslo musíte střežit jako oko v hlavně a jak už sem poznamenal, není v bezpečí ani v útrobách vašeho vlastního PC. Je to z toho důvodu, že zkušení hackeři (počítačoví piráti) se mohou dostat na váš pevný disk (jestli ho ještě navíc máte sdílený kvůli síťovému připojení) a dokáží tak zjistit vaše heslo. Je tedy důležité, co jsem zmínil výše a navíc je dobré, pokud to jde, zadávat svoje heslo pomocí virtuální klávesnice, jako je to například na stránkách www.servis24.cz . Je to z jednoho prostého důvodu a to z toho, že existuje program, který se jmenuje Keylogger Lite (je volně k dispozici na internetu) a ten po nahrání do počítače monitoruje všechny stisknuté klávesy. V praxi to znamená, že pirát vám do počítače nahraje keylogger, vy si třeba něco píšete a najednou potřebujete nutně do e-mailové schránky. Naťukáte tedy uživatelské jméno a heslo a hacker si potom jen projede výpis a tam má všechno, váš psaný text i vaše uživatelské jméno a heslo jako na stříbrném podnose. Vyvarujte se tedy pokud možno výše zmíněných chyb, tam, kde jsou virtuální klávesnice pište heslo na nich a riziko bude minimální.Žluté linkyŽluté linky. Asi každý už o nich někdy slyšel. Mluví se o nich v televizi a píše na internetu. Jedná se o podvod, který je založený na vytáčeném připojení (dial-up). Celé to funguje zhruba tak, že pokud se pohybujete na neprobádaném území nesolidních stránek, může se tu objevit například tabulka, která chce "cosi" potvrdit a ve chvíli, kdy to potvrdíte se modem přesměruje a začne vytáčet jiné číslo, které je zatíženo velmi vysokou taxou, mnohdy i šedesáti korunami za minutu. Je to velmi nebezpečné, zvláště pokud začínáte s internetem, a tak je třeba si všímat několika základních věcí. Pokud váš modem začne po potvrzení nějaké takové pofidérní tabulky "ječet", jako když se připojujete, je to první signál, že se připojujete jinam, než chcete. Další možnost, jak toto identifikovat je, že pokud máte externí modem, tak ten se při připojování rozbliká, jako kasino v Las Vegas (když surfujete na internetu, tak zpravidla bliká jedna dioda a takhle jich bude blikat víc). Většinou ale budete pozorovat oba tyto efekty dohromady, takže pokud budete dostatečně pozorní, určitě ten moment podchytíte. Existují i programy, které jistá "žlutá" čísla blokují, ale těchto čísel jsou spousty a nejde to takto paušálně podchytit, proto nejúčinnější zbraní je v tomto případě obezřetnost.HackováníHackování (česky nabourávání se do systému) je jedna z mála věcí, kterým se lze bránit jen těžko. Pokud jde o člověka, který se ve své "práci" vyzná, většina všedních prostředků na obranu vám nepomůže. Hackeři se nejvíce specializují na krádeže citlivých informací, jako jsou osobní dokumenty a podobně. Zároveň někteří rádi bojkotují různé servery a způsobují nečekané výpadky sítě. Ve světě počítačových her se každou chvíli hovoří o krádeži zdrojových kódů. Zrovna nedávno se stalo, že jakýsi neznámý hacker ukradl zdrojový kód jedné velmi očekávané hry a takové situace se stávají opravdu často. Pamatuji si, že když měl vyjít Half-life 2 (alespoň tuším, že šlo o Half-life 2 :-)), tak taky nějaký hacker ukradl celou hru a vývojáři pak museli významně pozměnit strukturu příběhu, aby si tak alespoň částečně zajistili, že si lidé tuhle hru koupí a že jí nebudou v takovém měřítku stahovat z internetu ještě před termínem vydání.Pokud čekáte nějakou radu, jak se hackerům bránit, tak lze jen doporučit nějaký kvalitní firewall, který vás uchrání před většinou hackerských i jiných útoků (specifické viry a spyware). Důležité je také udržovat aktuální systém s nejnovějšími bezpečnostními opravami a stejně tak aktualizovat firewall. Většina operačních systémů i firewallů se aktualizuje automaticky, což je nejvýhodnější řešení, protože nemusíte na pravidelné aktualizace pamatovat.AnonymitaPoslední věcí, na kterou bych zde rád poukázal a kterou zmiňuji na doporučení mého kamaráda je anonymita. Na první pohled si možná řeknete, že anonymita není nic nebezpečného, ale opak je pravdou. Internet je širokospektrální médium, které nabízí přehršel možností a mezi něž patří i možnost nakupovat a prodávat. Stává se ale často, že se objevují inzeráty, které například nabízejí za výhodnou cenu díly na auto, ale podmínkou je třeba dobírka. Vy, jako nic netušící zájemce se dohodnete s podvodníkem prostřednictvím e-mailu a když vám přijde na poštu balík, vy si ho vyzvednete, zaplatíte a místo nových svíček do auta tam bude jen kus zkrouceného plechu. To je poměrně častý jev, a proto doporučuji odpovídat jen na inzeráty s plnou adresou a domlouvat se výhradně telefonem. Další nebezpečí v této oblasti číhá i na mnoha seznamovacích serverech. Už kolikrát jsem slyšel a i viděl velmi atraktivní a lákavé inzeráty na seznámení, které se týkaly intimních schůzek. Praxe je pak taková, že když oné dívce napíšete, tak vám odpoví, ať jí pošlete kredit, jako záruku serióznosti, že vám ho při schůzce vrátí, ale realita je taková, že se žádné randevouz nikdy nekoná a peníze jsou v tahu. Na diskusních fórech si na to stěžuje spousta lidí, a proto mi přišlo dobré na takovouto špinavost upozornit, protože si řekněme zcela otevřeně, kdyby měl ten který konkrétní jedinec zájem se seznámit, nekladl by takové neseriózní podmínky.Co k tomu všemu říct? Anonymita je zkrátka pro internet dvojsečnou zbraní. Internet velkoryse nabízí možnost utajení, ale na druhou stranu se mu jeho vstřícnost vrací jako bumerang v podobě poplivání jeho dobrého jména.Závěrem bych na vás čtenáře rád apeloval, abyste byli důslední a pečlivě dbali na bezpečnost svých dat a citlivých informací, protože čím méně šancí podvodníkům dáte, tím těžší pro ně bude nám znepříjemňovat život.

Pokračovat na článek


Možná rizika a zabezpečení prohlížeče

Nebezpečí napadení vašeho počítače nečíhá jen v elektronické poště, komunikačních programech a podobně, ale také ve vašem internetovém prohlížeči. Ovládnutí vašeho počítače prostřednictvím prohlížeče je zvlášť nebezpečné tím, že to zkrátka dlouho nepoznáte.Hackeři (lidé oplývající uměním proniknout do neproniknutelného) mohou nenápadně měnit způsob zobrazení a zobrazovaný obsah díky tomu, že získali kontrolu nad vaším internetovým prohlížečem.Jak se takovému napadení účinně bránit?Tak především hlavní je prevence. To znamená, že pokud pravidelně aktualizujete počítač nejnovějším softwarem pro zabezpečení a dodržujete pravidla bezpečného procházení internetu, riziko napadení je velmi nízké. Vaše opatrnost také můžete chránit prohlížeč před ovládnutím.Jak být opatrný?V první řadě dávejte pozor, co stahujete a instalujete do počítače. Před stažením nového softwaru do počítače se u některého typu prohlížeče zobrazí okno s upozorněním. Berte toto upozornění vážně. Nedůvěryhodné online hry a multimediální služby mohou k Free (bezplatnému) softwaru, jehož stažení je nutné pro používání daných služeb, připojit spyware a další škodlivý software. Pokud si nejste jistí naprostou bezpečností software, nestahujte ho a neinstalujte do počítače. V případě zobrazení tohoto výstražného okna s dotazem, zda chcete nainstalovat software klikněte na tlačítko Ne v případě, že nedůvěřujete plně jeho bezpečnosti a nemáte úplnou jistotu, že tento software chcete do počítače nainstalovat.Používejte nejnovější verzi internetového prohlížeče. Používáte-li aplikaci Internet Explorer, zkontrolujte, zda máte nejnovější verzi, a stáhněte a nainstalujte dodatečné aktualizace zabezpečení. Nyní je aktuální Internet Explorer 7, v Mozille Firefox je to verze 2.0.0.1Obstarejte si soupravu nástrojů na ochranu před ovládnutím, pomocí nichž lze znovu získat kontrolu nad prohlížečem a počítačem v případě ovládnutí prohlížeče. (Microsoft Windows Defender, Spybot) .Používejte aktuální antivirový program a nastavte si jej na automatické spouštění. Útoky s cílem ovládnout prohlížeč jsou v mnoha případech spojeny s viry a spywarem a právě pomocí pokročilých antivirových programů lze také odhalit a odstranit některé programy využívané při ovládnutí prohlížeče. Spyware také znemožňuje procházení určitých webových serverů, přivádí uživatele k webu stejného jména, některé verze obsahují také trojské koně. Nejznámějším představitelem tohoto typu spywaru je například CoolWebSearch . Nejdůležitější však je, abyste si upravili nastavení zabezpečení prohlížeče.Úprava nastavení zabezpečení počítačeV nabídce Nástroje klikněte na Možnosti Internetu a poté na kartu Zabezpečení.Najeďte na ikonu Internet, klikněte na tlačítko Vlastní úroveň a v políčku Obnovit rozbalte roletku a vyberte nastavení Střední. Nakonec potvrďte tlačítkem OKJako prevence je také dobré zapnout blokování automaticky otevíraných oken. Postupujte následovně:Opět vyberte Nástroje, najeďte na příkaz Možnosti Internetu a otevřete záložku Osobní údaje.V políčku Blokování automaticky otevíraných oken zaškrtněte Blokovat automaticky otevíraná okna. Poté potvrďte tlačítkem OK.Co však dělat, když už váš počítač napadený je? Nejprve byste měli vědět jak vůbec poznat, že byl váš počítač napaden. Existuje několik jasných ukazatelů, podle kterých zcela určitě zjistíte, že váš prohlížeč je někým ovládán.Mezi ty nejvíce průkazné patří zejména:Zobrazování většího množství překrývajících se automaticky otevíraných oken. ( Na obrazovce se objevuje nekonečné množství reklam.)Váš počítač pracuje pomalu. Software, který vám škodí může počítač zpomalovat.Nemůžete přejít na některé weby, především na ty se softwarem na ochranu proti spywaru a dalším softwarem pro zabezpečení.Změní se domovská stránka nebo jiná nastavení v počítači, včetně přidání odkazů na stránky, kterým byste se jinak zcela určitě vyhnuli.Pokud jste zaznamenali některý z výše uvedených ukazatelů, je pravděpodobné, že váš prohlížeč je napaden. Získejte nad ním zpět kontrolu. Nejprve se zbavte automaticky otvíraných oken.Stiskněte trojkombinaci CTRL+ALT+DEL, klikněte na tlačítko Správce úloh a poté na záložku Procesy. Vyberte položku IEXPLORE.EXE, klikněte na ní a stiskněte Ukončit proces.Díky tomu se zavřou všechny instance aplikace Internet Explorer. Poté můžete program znovu bez obav spustit a pokračovat v brouzdání internetem.Pokud se i nadále objevují signály ovládnutí webového prohlížeče, zkuste následující opatření:Nainstalujte preventivní software, např. Spybot. Stažením, instalací a spuštěním těchto programů lze identifikovat mnoho programů využívaných k ovládnutí prohlížeče.Spusťte Nástroj pro odstranění škodlivého softwaru. Tento nástroj může zachytit některý software využívaný k útokům, ale ne všechen.Ručně obnovte nastavení. Používáte-li aplikaci Internet Explorer a změnila se vaše domovská stránka, můžete v mnoha případech sami obnovit původní nastavení.Jistě již víte, že přes Nástroje, dále Možnosti Internetu a vyberete kartu Obecné.V políčku Domovská stránka zadejte požadovanou webovou adresu do řádku Adresa nebo můžete stisknout tlačítko Použít výchozí, a tím obnovíte původní nastavení výrobce. Potvrdíte jako vždy OK.Zamezte ukládání hesel. Nastavte si svůj prohlížeč tak, aby neukládal hesla lokálně na počítači. Jak jinak, než přes Nástroje, Možnosti Internetu, dále pak Obsah a nakonec Automatické dokončování. Tam zkontrolujte, že položka Uživatelská jména a hesla na formulářích není zaškrtnuta.Někdy ovšem potřebujete zabezpečit prohlížeč ne kvůli napadení, ale kvůli nevhodnosti některých webů pro vaše děti. Existují softwary, které pracují na principu Rodičovského zámku, většinou jsou součástí sad aplikací, které nabízejí i jiné funkce, jako třeba antivirovou ochranu nebo bránu firewall, například sada Norton Internet Security.Co to vlastně takový Rodičovský zámek je? Jeho funkce spočívá v tom, že se snaží blokovat přístup dětí k obsahu, který neodpovídá jejich věku. Povoluje přístup ke stránkám považovaným za neškodné, ale blokuje weby, které by mohly mít na dítě nepříznivý vliv. Jednou z nejčastěji používaných metod je filtrování podle adres URL. Software používá databázi webů klasifikovaných jako nevhodné pro děti. Tyto pravidelně aktualizované seznamy nevhodných webů jsou kategorizovány podle toho, zda je jejich obsah považován za určený pro dospělé. Je na rodičích, aby zakázali jednu nebo více kategorií webů. Při aktivaci této možnosti bude adresa každého webu vyžádaná dítětem porovnána s adresami v tomto seznamu. Všechny weby nalezené v seznamu nevhodných webů budou zablokovány a všechny ostatní budou povoleny. Funkci rodičovského zámku má automaticky začleněnu již nový prohlížeč Internet Explorer 7+ chystaný pro novou verzi operačního systému, kterým je Windows Vista.

Pokračovat na článek


Podvodné emaily – phishing

Internet a jeho služby jsou nejen nekonečnou studnicí vědomostí, zábavy a komunikace, ale také snadnou možností, jak se obohatit na cizí účet, podvodem. Máte-li alespoň jednu e-mailovou schránku, zřejmě jste již někdy dostali e-mail vybízející vás k vyplnění formuláře pro potvrzení přístupu k vašemu účtu, ať už v bance nebo na třeba na některém obchodním portálu jako je eBay. Možná vám přišlo divné, proč byste měli vyplňovat údaje o bankovním účtu v bance, se kterou jste nikdy neměli co do činění, jednalo se totiž o podvodný e-mail, tzv. phishing, tedy pokus vás nachytat.Stejně tak, jak se mezi "obyčejnými" uživateli rozšiřují možnosti využívání internetu, se na internetu vzmáhají podvodné a kriminální aktivity zaměřené právě na tyto uživatele. Jistě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že s určitým druhem internetového podvodu se už setkal každý z nás. Stačí k tomu totiž jen obyčejná emailová schránka. A je úplně jedno, jestli je to schránka, kterou jste si založili u některého z poskytovatelů zadarmo, nebo schránka, kterou vytvořil administrátor přímo na vaší doméně. Všechny se téměř okamžitě stávají terčem útoků, které všichni dobře známe pod označením spam.Jedním z nejnebezpečnějších napadení je potom takzvaný phishing. Ne že by vám nějakým způsobem poškodil data na počítači nebo způsobil jiné škody, které se týkají třeba vaší techniky. Jeho nebezpečí spočívá v něčem úplně jiném. Adresátem tohoto typu útoku jste totiž vy jako fyzické osoby a stejně tak je to i se škodou, kterou může phishing způsobit. A nejhorší na tom všem je, že mu v tom aktivně pomůžete vy sami. Pak už nezbývá nic jiného než si vyčítat svoji (nejjemněji vyjádřeno) nepozornost a lehkovážnost.Phishing je velmi sofistikovaná forma podvodu. Vychází z takzvaného sociálního inženýrství a drží se jedné myšlenky – proč získávat citlivé informace kriminální činností jako je třeba fyzická krádež údajů, když je na sebe může prozradit sám jejich uživatel. Není to sice jednoduché a ne každý na tento typ podvodu naletí. Když si ale uvědomíme, že je tento typ spamu rozesílán na miliony emailových adres po celém světě, pak je téměř stoprocentně jisté, že se někdo z příjemců nachytá. A o to právě jde.Metody a cíle phishingu jsou velmi různorodé. Jistě ještě máte v paměti takzvané "Nigerijské dopisy". O nich by se dalo říct, že jsou takovým předstupněm phishingu. Zpočátku to byly normální papírové dopisy, s rozšířením internetu potom plynule přecházely na tento modernější způsob komunikace. Nepocházely sice všechny z Nigerie, jejich odesilatelé se rekrutovali i z jiných afrických zemí, přesto se nejen u nás ujalo označení podle tohoto státu. A o co v nich šlo? O nejrůznější typy podvodů zahrnující převody peněz, nákup ropy, falešné vládní i podnikatelské smlouvy a směnky.Odesilatel většinou oslovil příjemce vymyšlenou historkou a prosil ho o nějakou službu. Typickým případem byla žádost o umožnění využití bankovního účtu příjemce pro uložení peněz z dědictví nebo obchodu. Tím by se odesilatel zbavil nutnosti platit daně a na oplátku by na účtu nechal zajímavou částku jako odměnu. Pokud někdo na takový dopis odpověděl proběhla většinou ještě další upřesňující korespondence včetně předání čísla účtu, která končila nutností zaplacení zálohy na nepředvídatelné výdaje. Pokud příjemce zaplatil, bylo tato platba to poslední, co se o svém "partnerovi" dozvěděl. Pokud si myslíte, že tak naivní lidé se nemohli najít, mýlíte se. Nesmíte zapomenout, že s touto formou podvodu neměl v té době skoro nikdo žádné zkušenosti a tak lidí, kteří za tuto zkušenost zaplatili bylo poměrně hodně.I dnešní podvodné dopisy a emaily vychází ze stejných praktik. Většinou od vás sice nepožadují žádnou platbu (přece jen jsou lidé v tomto ohledu již opatrnější), nejsou ale o nic méně nebezpečné. To, co po vás chtějí je vyzrazení citlivých údajů pomocí kterých si vaše peníze mohou získat bez vašeho vědomí. Jedná se především o přístupové údaje na vaše bankovní konta, údaje o pojištění nebo jiné citlivé údaje. Emailová zpráva se tváří jakoby pocházela ze zcela spolehlivého zdroje. Může to být email od "vaší" banky, z platebního portálu který používáte nebo z aukčního serveru, přes který nakupujete levnější zboží a na kterém máte tyto údaje také uloženy. Nemusím snad mluvit o tom, že z těchto zdrojů nepocházejí. Při bližší kontrole zjistíte, že odesilatelem není ta instituce, za kterou se vydává, že emailová adresa je jiná. Jedná se přitom třeba o přehození jednoho písmena v adrese nebo o použití velmi podobného jména, které na první pohled vypadá věrohodně.A jak se snaží tyto údaje od vás získat? Forem je mnoho. Jedná se o žádosti na ověření vašeho bankovního účtu, o nátlak typu "Pokud neodpovíte do x hodin, bude váš účet zrušen" nebo o nabídku otevření nového účtu kliknutím na odkaz umístěný v emailu, který vede k vyplnění formuláře právě s citlivými údaji a jeho odeslání. Je to prostě psychologický boj. Měli byste ale vědět, že žádná seriozní instituce tyto záležitosti neřeší prostřednictvím emailu. I to se pravděpodobně v budoucnosti po rozšíření elektronického podpisu změní, v současnosti buďte ale velmi opatrní. Zdá-li se vám nějaký email podezřelý, bez milosti jej smažte, neodpovídejte na něj. Prostě nijak nereagujte. Pokud ale přece jenom váháte, kontaktujte nejdříve instituci od které email "pochází" telefonicky. V 99,9 % případů zjistíte, že se jedná o podvod.Setkal jsem se už s názorem, že nám v Česku se nemůže nic stát protože podvodné emaily jsou téměř stoprocentně psané anglicky a my přece v žádné zahraniční bance konto nemáme. To je ale velký omyl. Objevily se totiž už první vlaštovky ve formě česky psaného phishingu snažící se vylákat informace například od klientů CitiBank. Po kliknutí na odkaz v emailu se zákazníci sice dostali na pravou internetovou stránku této banky, zároveň se ale otevřelo další okno, ve kterém měli zadat a ověřit svoje údaje.S rozšířením internetového obchodu vzniklo také mnoho portálů zabývajících se prodejem zboží (Amazon, Ebay), prováděním plateb po internetu (PayPal) a bezhotovostním posíláním peněz (Western Union), které také používáme. Všude tam jsou také uloženy naše údaje týkající se třeba používaných platebních karet. Se všemi těmito institucemi jsme pouze v elektronickém styku a proto i potvrzování údajů probíhá touto cestou. I tady je tedy více než kde jinde potřeba být si před jakýmkoliv předání údajů naprosto jistí, že opravdu komunikujeme s danou institucí.A rada na závěr? Neodpovídat, neotvírat, nevyplňovat, neodesílat, smazat (až na výjimky, které jsem popsal). I když si nejste stoprocentně jistí. Odeslání citlivých údajů vám totiž s největší pravděpodobností zajistí vyprázdnění vašeho bankovního konta. 

Pokračovat na článek


Aktualizace operačního systému

Máte počítač a chcete ho mít v bezpečí? Prvním krokem jsou aktualizace operačního systému. Autoři virů a různí hackeři nikdy nespí a neustále hledají chyby a nedostatky operačního systému a dalších aplikací. A pravě tomuto můžete zabránit pomocí aktualizací.Ať už používáte jakýkoliv operační systém, tak v okamžiku, kdy si jej nainstalujete, je možné že vývojáři nebo jiní odborníci odhalili jeho určité nedostatky. A pokud takovéto nedostatky existují, tak je pouze otázkou času, kdy na tento nedostatek přijdou i tvůrci a šiřitelé virů. Často bohužel platí, že nějakou tu chybičku objeví nejdříve právě tato skupina uživatelů. A následně tuto chybu operačního systému využijí k tomu, aby napadli váš počítač, často aniž byste o tom věděli. Pokud chcete mít počítač v bezpečí, je nutné operační systém průběžně aktualizovat. Bezpečnost operačního systému je zřejmě nejdůležitější důvod aktualizací, ale ne jediný. Aktualizace se rozdělují na tyto základní druhy:Ochrana proti napadení – tyto aktualizace zabraňují proniknutí virům a jinému škodlivému software do vašeho počítače. Autoři virů neustále vymýšlejí nové a nové postupy jak dostat nákazu do vašeho počítače. Takže je nutné stále tyto postupy blokovat.Zlepšování výkonu systému – tato skupina aktualizací pomáhá zlepšovat výkon počítače. Odstraňuje, nebo opravuje části systému, které zbytečně zatěžují hardware, nebo zpomalují činnost jiných programů.Odstraňování závažných chyb – pomocí těchto aktualizací se zbavuje operační systém takových chyb, které by mohly způsobit nestabilitu systému a následnou ztrátu dat. Nebo také řeší problémy s kompatibilitou softwaru a hardwaru.Rozšiřování systému – i když budete mít aktualizovaný operační systém z hlediska bezpečnosti, tak ani tyto aktualizace nejsou k zahození. Pomocí těchto aktualizací si můžete rozšířit některé funkce systému a nebo přidat úplně nové.Ale kde je možné tyto aktualizace získat? Cesty jsou různé a záleží na typu operačního systému, který zrovna využíváte. Nejjednodušším způsobem, jak se můžete informovat, je navštívit internetové stránky výrobce operačního systému. Některé operační systémy (např. Microsoft Windows XP) mají možnost automatických aktualizací z internetu.V dnešní době je mezi běžnými uživateli zřejmě nejrozšířenější operační systém Windows XP od firmy Microsoft. A z tohoto důvodu se v pokračování toho článku dozvíte základní informace o tom, jak tento operační systém aktualizovat. Ještě taková menší poznámka, pokud chcete mít přístup ke všem aktualizacím vydaných pro váš operační systém, tak musíte mít legální operační systém, jinak budete mít přístup pouze ke kritickým aktualizacím.Nejjednodušší způsob aktualizací Microsoft Windows je pomocí internetu a automatických aktualizací. Řadu z vás jistě napadne otázka, ale jak automatické aktualizace zapnout? Stačí když kliknete na tlačítko Start a poté vyberete možnost Ovládací panely a zde vyhledejte a spusťte Automatické aktualizace. Otevře se vám následující okno.Zde máte před sebou základní nabídku aktualizací operačního systému Windows XP. První možnost máte doporučenou, tato volba je určena pro ty z vás, kteří se nechtějí aktualizacemi systému už nijak zabývat, pouze zvolíte čas kdy bude váš operační sytém tyto aktualizace vyhledávat a následně stahovat a instalovat. Všechny aktualizace budou automaticky na pozadí stahovány a následně opět na pozadí a automaticky nainstalovány. Vy jste po té informován o výsledku těchto aktualizací. Pokud označíte druhou možnost tak se vám budou aktualizace automaticky stahovat, ale budou nainstalovány až si budete přát a tuto instalaci spustíte. Při označení třetí možnosti jste pouze informován o tom, že jsou na internetu dostupné nové aktualizace. A pouze vy si stahování sami spustíte a následně také sami spustíte instalace těchto aktualizací. Poslední možnost není příliš vhodné volit. A to z důvodů toho, že váš počítač nebude aktualizován a ani nebudete informováni o tom, že jsou nové aktualizace k dispozici.Další možnost jak aktualizovat operační systém je pomocí internetových stránek firmy Microsoft. Do prohlížeče zadejte adresu http://update.microsoft.com:I zde máte možnost výběru ze dvou alternativ. První možnost Expresní, vám nabízí ty aktualizace, které jsou pro váš operační systém důležité nebo doporučené. Zato pokud zvolíte druhou možnost Vlastní, tak budete informováni o všech aktualizacích, které jsou k dispozici a můžete si je podle libosti nainstalovat (nebo nenainstalovat) do svého počítače. Pokud v této oblasti nemáte velké zkušenosti, raději vyberte možnost Expresní a nemusíte se o nic starat.Ať už si vyberete první nebo druhou možnost, budete muset chvilku počkat, protože váš operační systém bude podroben rychlé kontrole a následně dostanete informaci o tom, jaké aktualizace jsou k dispozici a podrobnější informace o obsahu každé aktualizace. Také zde budete mít informace o velikosti všech aktualizací a předpokládané době, jakou bude trvat jejich stažení.Pak už jen stačí kliknout na tlačítko Instalace aktualizací a postupovat podle pokynů, které vám budou zobrazeny. Jednotlivé pokyny se mohou lišit, podle toho, o jaké aktualizace se jedná. Také je možné že budete vyzváni k restartování počítače po stažení a nainstalování aktualizací.Také jste se možná setkali s pojmem Servisní balíček (service pack). Jedná se o souhrn aktualizací za určité období a často také přidává nové funkce a možnosti do vašeho počítače, takže na tyto balíčky nezapomeňte a si je nainstalujte. Pro operační sytém Microsoft Windows XP v současné době existují servisní balíčky s označení SP1 a SP2. Stačí nainstalovat vždy nejnovější servisní balíček, protože obsahuje i aktualizace z předchozích balíčků. Nově vydávané verze instalačních médií již obsahují dříve vydané servisní balíčky, s novým počítačem tedy již většinou dostanete předinstalované Windows XP se Service packem 2. Verzi nainstalovaného Service packu zjistíte nejrychleji kliknutím pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na Ploše a výběrem Vlastnosti z rozbaleného kontextového menu.Jak je z obrázku vidět, i tudy se dostanete k nastavení automatických aktualizací. Mít nainstalovaný nejnovější Service Pack ale nestačí (SP vycházejí v dlouhých časových intervalech), po instalaci operačního systému je vždy nutné nainstalovat nejnovější aktualizace a zapnout automatické aktualizace (pokud to operační systém umožňuje, postup pro Windows XP jsme si ukázali výše).Aktualizace operačního systému jsou důležitým základním faktorem v ochraně vašeho počítače. Nezapomínejte ale ani na antivirový program a bránu firewall, které vás chrání před dalšími možnými útoky.

Pokračovat na článek


Nejstahovanější aplikace v historii serveru Stahuj.cz

Internet a stahování, to jsou pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří. Stahují se obrázky, videa, hudba a samozřejmě také programy. A na to, které programy jsou internetovými stahovači nejoblíbenější, se podíváme v tomto článku. Poslouží nám k tomu žebříček serveru Stahuj.cz za celou jeho historii.Daemon ToolsNa absolutní špici historicky nejstahovanějších programů se podle evidence serveru Stahuj.cz umístil emulátor virtuálních CD a DVD mechanik s názvem Daemon Tools. Tento software, který má na svědomí firma Duplex Secure už drahnou dobu zpříjemňuje život téměř každému uživateli počítače, který pracuje s image soubory.Když už je o nich řeč, musím pro pořádek uvést konkrétní typy imagů, které Daemon Tools podporuje. Jsou to tedy: cue/bin, iso, ccd (CloneCD), bwt (Blindwrite), mds (Media Descriptor File), cdi (Discjuggler), nrg (Nero), pdi (Instant CD/DVD), b5t (BlindWrite 5).Daemon se zobrazuje dole na liště vedle hodin a díky jeho jednoduchosti je práce s ním učiněnou hračkou. Naráz dokáže emulovat až čtyři virtuální mechaniky a to už je slušné číslo. Pokud jste v tomto oboru neznalí a ptáte se, co to vlastně onen image soubor je, tak jenom v kostce doplním, že image je jakýsi obraz CD, nebo DVD média, který je uložený ve formě jednoho souboru na pevném disku. Tvorba image už v dnešní době není problém pro žádný vypalovací software, a proto vám nic nebrání v tom, abyste si svoje za draho pořízené originální CD a DVD nosiče mohli zálohovat, jak ostatně povoluje autorský zákon. Pro úplnost ještě poznamenávám, že v současnosti je k dostání i PRO verze tohoto softwaru, která je ovšem oproti jejímu freewarovému bratříčkovi zpoplatněna.Codec pack All in oneJe tomu už poměrně, dávno, co se začaly pro komprimování videa používat kodeky, které byly a jsou schopné rapidně zmenšit velikost videosouboru, a přitom nikterak zásadně nezhoršit jeho kvalitu. Když tento kodekový trend začínal, tak bylo poměrně obtížné rozběhnout všechna videa, protože ne všechna používala stejný kodek. Pak nastávaly situace, kdy vám místo obrazu běhaly přes monitor rozličné čáry a nebo pro změnu nešel zvuk. Se skvělým nápadem proto přišli tvůrci kodekového balíku All in one, kteří do jedné instalačky zařadili ty nejdůležitější audio i video kodeky. V současné aktuální verzi All in one codec packu najdete tyto dekodéry: Dekodér pro DivX 6.1.1Dekodér pro XviD Koepi's 1.1Dekodér pro DivX, XviD - FFDShow 17.02.2005 alphaDekodér pro MPEG2 2.0.0.0Dekodér pro titulky g400 2.83Dekodér pro titulky DVobSub (Win9x, Win2k a WinXP) 2.23, 2.33Dekodér pro OGG Vorbis 0.9.9.5Dekodér pro AC3 1.01a RC5Morgan Multimedia Stream Switcher 0.99ßBsplayerUrčitě se vám taky někdy stalo, že jste si chtěli pustit nějaký nestandardní video soubor a MediaPlayer od Microsoftu se na to moc vesele netvářil. Možná proto by bylo dobré sáhnout po nějakém alternativním přehrávači, který zvládne přehrát i ty „obtížnější“, či chcete-li méně standardní video formáty. A právě takovou hodně rozumnou alternativou (ne-li plnohodnotnou náhradou) je prográmek BSplayer. Tento soft podporuje celou řadu speciálních funkcí, jako umístění titulků libovolně po obrazovce, jejich vyhlazení, plně nastavitelné klávesové zkratky, skiny, equalizér, posouvání titulků a jiné drobnosti. Navíc zde najdete i rozšířené nastavení zvuku a podporu nejnovější verze DivX formátu. Bsplayer je ke stažení zcela zdarma, ale existuje i jeho PRO verze, která je placená a obsahuje další spoustu nových a užitečných funkcí.Adobe readerPokud trochu více používáte počítač v kombinaci s internetem, tak jste už jistojistě narazili na dokument s příponou PDF. Počítačového laika možná překvapí nekompatibilnost této přípony se standardní kancelářskou výbavou počítače v podobě Microsoft Office, nicméně oko zkušenějšího uživatele už tento druh dokumentu dokáže bez nejmenšího problému přiřadit programu Acrobat Reader od softwarového giganta Adobe. Momentálně se aktuální verze programu vyšplhala až na osmičku a na oficiálních stránkách si můžete koupit standardní, nebo profi verzi, která se dá pořídit za krásných 449 dolarů:-). Novinkou je ale tzv. Adobe Acrobat 3D, který podle slov autorů umí pracovat například s CAD soubory a vytvářet tak 3D kompozice. Cena této verze Acrobata stojí 995 $. Do našich statistik ale samozřejmě patří verze Acrobat Reader, která je zcela zdarma.CCleanerCCleaner je velmi zajímavý a užitečný nástroj, který slouží pro optimalizaci operačního systému. Nejen, že si dokáže poradit se zbytečnými položkami ve vašich registrech, ale zároveň vás dokáže zbavit špíny po programech k běžnému užívání, což má zpravidla za následek uvolnění slušného množství místa na disku. Určitě už se vám totiž taky stalo, že se vám čas od času ztratilo nějaké to „gigo“:-). No a právě díky CCleneru můžete svého vrnícího miláčka podrobit kompletnímu bezbolestné diagnostice, která je poskytována zcela zdarma.Změny poslední verze:Kompletně přepracováno v C++Rychlejší analyzování a čištěníPortable - možnost spouštět z USBPřepracované uživatelské rozhraníA mnoho dalšíhoAvast HomeO českém antivirovém programu od firmy Alwil software jsem toho na těchto stránkách napsal už opravdu hodně a nechtěl bych pravidelné čtenáře nudit stále stejnými otřepanými frázemi, takže bych spíše odkázal na článek o desítce nejstahovanějších antivirů podle serveru stahuj. Pro úplnost ale uvádím seznam novinek a změn freewarové Home edice, které přináší její nejaktuálnější verze 4.7.1029:změny v infrastruktuře testovacího jádra, přinášející vyšší detekční schopnostiopravena chyba, která se občas projevovala až pádem avast screen-saveru při jeho spouštěníopraveny problémy SIS a CAB unpackerů s některými poškozenými souboryStandardní Štít: opraven drobný únik paměti na Windows VistaStandardní Štít: opraveno přesouvání zavirovaných souborů do truhly na Windows VistaStandardní Stít: implicitní výjimky z testování se nyní nevztahují na spouštění (jsou platné pouze pro čtení/zápis souborů)přidány další "installer" unpackerypřidány další Win32 executable unpackery (Enigma atd.)při NTLM proxy autorizaci (na ISA Server) je nyní možnost specifikovat konkrétní účet, pod kterým služba avastu aktualizaci provedepřidána arabská jazyková verzeAd-AwarePokud jste nikdy neslyšeli o užitečné aplikaci jménem Ad-aware, tak vězte, že je to momentálně jeden z nejpoužívanějších programů (ne-li nejpoužívanější) na ochranu a kontrolu před nebezpečnými škůdci, kteří v současnosti trápí nejednoho uživatele virtuální dálnice jménem internet. A tímto otravným hmyzem není nikdo jiný, než spyware. Ad-aware v současnosti vyšel opět v inovované verzi, která přináší zcela nové jádro s vyšším výkonem. Nabídka funkcí byla rozšířena a důraz byl kladen především na intuitivnost ovládání. Vylepšení doznala také funkce Ad-Watch která teď aktivně sleduje vaší práci na internetu, registry, či paměť počítače a v případě nebezpečí eliminuje útok škodlivého kódu již v prvopočátku. Verze pro nekomerční použití je ke stažení zcela zdarma a právě proto jde o nejstahovanější program na obranu proti spywaru. Nová verze 2007 také přináší znatelně rychlejší kontroly disku a menší spotřebu systémových prostředků u komponenty Ad-watch.Alcohol 120%Tento netradičně pojmenovaný vypalovací software už na počítačové scéně existuje relativně dlouho a myslím, že ho není potřeba dlouze představovat, protože velmi úspěšně alternuje Nero Burning Romu.Alkohol je tedy jednak program na vypalování CD a DVD, ale v neposlední řadě funguje také jako emulátor virtuálních CD a DVD mechanik, kterých dokáže simulovat současně až 31. Navíc si umí poradit i se soubory typu CUE, BIN, IMG a podobně, takže už odpadají starosti o drahá originální optická média, která nyní s klidem nechejte ve skříni, protože vše můžete mít pohodlně uložené na disku a emulovat přes Alkohol 120%. Ke stažení je standardně 30ti denní demo a cena za plnou verzi se pohybuje kolem 850 Kč.Bitcomet & AzureusJak jistě vidíte, tak na devátém a desátém místě se umístily dva torrentové klienty, jmenovitě Bitcomet a Azureus. Torrentové manažery se standartně používají na tzv. peer-2-peer výměnu, čili na sdílení a stahování souborů v tzv. torrentovém formátu. Pokud jste se nikdy se slovem torrent nesetkali, nebo jen nevíte, co znamená, tak bych si ho dovolil definovat.Torrent je v podstatě takový malý soubor o velikosti několika jednotek, desítek, či stovek kb (v závislosti na přenášeném objemu dat), který v sobě obsahuje informaci o umístění onoho konkrétního datového balíku. Samotné stahování pak funguje na bázi peer-2-peer a rychlost tohoto stahování ovlivňují tzv. seeders a leechers. Každý torrentový soubor má tzv. zdraví, které je ovlivněno právě těmito dvěma typy uživatelů. Zatímco seeders („sdíleči“) aktivně sdílí 100% konkrétních souborů, tak leechers („stahovači“) ona konkrétní data stahují jednak od těch, co mají ony soubory stažené, ale zároveň stahují i od lidí, kteří už mají nějakou část na disku staženou. Torrentové stahování tedy funguje na systému, kdy každý „tahá“ od každého, což je rozdíl například oproti DC++, kde stahujete většinou od konkrétního uživatele.A nyní už podrobná specifikace těchto dvou torrentových klientů ze serveru Stahuj.cz:BitcometBitComet je peer-2-peer program na sdílení a stahování souborů přes sít Bittorrent, což je asi nejpopulárnější p2p protokol, vytvořený pro vysokorychlostní distribuci souborů v řádu 100MB či jednotek GB.Program je velice účinný, čistý, rychlý a jednoduchý na používání Bittorrent klient. BitComet podporuje současně probíhající stahování, frontu stahování, výběr stahování přes torrent package, rychlý přehled, chat, virtuální paměť na hard disku, omezovače rychlosti stahování, mapování portů, proxy, IP filtr a další.Azureus VuzeAzareus je další z řady BitTorrent klientů, který nabízí velmi přehledné uživatelské prostředí. Ihned po instalaci se spustí jednoduchý průvodce nastavením, program se integruje do prohlížeče a po stažení ".torrent" meta-souboru se zahájí stahování.Program celou dobu přehledně informuje o stavu stažení, důvodech potíží, atd. Azareus podporuje stahování více souborů současně a průběh všech stahování zobrazuje v přehledném výpisu.Pro správnou funkci programu potřebujete mít nainstalované Java prostředí (J2RE). Program je z velké části přeložen do češtiny.Nová verze Azureus Vuze navíc nabízí stahování a sdílení videí, trailerů, HD ukázek filmů atd.

Pokračovat na článek


Internetové úložny dat na českém internetu

Pokud vás obsahově zaujal článek mého kolegy Lukáše Žídka z listopadu minulého roku, který nesl název Internetové úložny dat, tak byste měli zpozornět i tentokrát, jelikož se tímto tématem budeme zabývat opět a to tím způsobem, že si představíme další tři servery, každý z nich český a každý z nich něčím zajímavý.Na úvod mi dovolte uvést něco málo k praktičnosti využití těchto internetových úschoven, protože nevysvětlit ke konkrétní službě účel jejího využití, přestože tento článek navazuje na jeden již vydaný, by byla asi chyba.Určitě už se vám někdy stalo, že vám začal blbnout počítač a vy jste tak nějak v kostech cítili, že Windows na tom není nejlépe a že budete muset chtě nechtě přistoupit k formátování disku. Ale co teď, když zrovna nemám po ruce externí disk, nebo nějaké objemné médium? Ano, samozřejmě je nasnadě nejjednodušší varianta a to taková, že si svoje data můžete vypálit na DVD média, ale pro tentokrát vynechejme všechna kdyby a vezměme internetové úložny dat jako jakousi alternativu k onomu zběsilému pálení.Další možností, pro kterou byly internetové úložny primárně vytvořeny a pro kterou se dají využít spíše, je situace, kdy se potřebujete se svými přáteli, nebo kolegy podělit o určitá data. Dnes je relativní trend při rychlých digitálních linkách všechno si takříkajíc za pochodu měnit prostřednictvím ICQ, nebo třeba Skype, ale tohle není ani bezpečná, ani ideální varianta. Jednak jste omezeni svým uploadem a příjemcovým downloadem, takže se může stát, že vy budete mít upload 10M, ale váš kamarád bude stahovat jen rychlostí 50kb/s a při pomyšlení na posílání několika set megabajtů například v podobě fotek je to dost děsivá záležitost. Navíc se i může stát, že když budete přes nějakého takového klienta soubory posílat, tak můžete mít kraťounký výpadek a odesílání může začít nanovo.Přesně v takovýchto situacích vstupují do hry internetové úložny dat, které jednak dokáží pracovat s mnohem většími soubory, než třeba moderní velkokapacitní e-maily, ale za další jsou pro práci s velkými soubory primárně stvořeny. Ještě je třeba podotknout, že po úspěšném nahrání souboru na příslušný server se vám vygeneruje unikátní link, nebo chcete – li odkaz, po jehož zadání do webového prohlížeče budete přesměrováni přímo na stažení konkrétního souboru. Dost ale už bylo nudných a obšírných teoretičností, pojďme si říci něco málo o trojici velmi zajímavých českých datových úschoven…ULOŽ.TOServer Ulož.to, který byl spuštěn v květnu letošního roku, si za dobu své existence vysloužil přezdívku český Rapidshare. Že nerozumíte, co to má znamenat? Hned vám to vysvětlím. Rapidhare.de je jakýmsi průkopníkem a legendou zároveň, který rozvinul koncepci internetových úschoven. Lidé ho používají nejčastěji, protože je nejspolehlivějším, ale hlavně – je bez omezení co do uploadu a downloadu. Tato neomezenost má ale jistá úskalí v tom smyslu, že není tak úplně zdarma. Po každém staženém souboru vypočítá server pro vaši IP adresu dobu, po kterou nebudete moci z Rapidshare stahovat a která je odvislá od velikosti právě staženého souboru. Rovněž nemůžete stahovat více souborů zároveň, ale tyto restrikce jsou všechny pouze v rámci tzv. „Free“ účtu, který je zdarma a ze kterého mohou stahovat všichni i bez nutnosti registrace. Pokud si zaplatíte za účet na Rapidsharu, tak můžete okamžitě začít využívat všech výše zmíněných výhod, které tento server nabízí. Možná si teď říkáte, proč to všechno píšu, ale důvod je takový, že Ulož.to je skutečně takovou hezkou českou obdobou Rapidsharu a všechna jeho negativa prozatím nechává v ústraní. To znamená, že rychlost uploadu i downloadu je neomezená, nejsou zde čekací lhůty a můžete stahovat několik souborů naráz. Velkou výhodou je navíc možnost uploadu až 300 MB souborů, zatímco Rapidshare dovoluje pouze přílohy třikrát menší.Při přidávání, respektive uploadování souborů stačí dát pouze „procházet“, vybrat příslušný soubor z vašeho disku a následně zvolit možnost „uložit soubor/y“. Pokud byste chtěli ukládat více souborů a nakonec by se ukázalo, že jste je zvolili špatně, poslouží funkce „vyčistit formulář“.Na tomto obrázku můžete vidět průběh uploadování souboru. Všechno je naprosto přehledně znázorněno, a tak budete mít při svém nahrávání na internet o sebemenším postupu dokonalý přehled. Statistika zobrazuje průběh uploadu v procentech, dále počet souborů, jejich velikost, přenosový čas a rychlost přenosu…LETECKÁ POŠTA.CZLetecká pošta je server, který bych označil za takovou zlatou střední cestu. Její velikou předností je kromě jiného naprostá jednoduchost, až strohost úvodních stránek, ale jak by normálně bylo titulování něčeho slovem „strohý“ hanlivé, tak v tomto případě to tak rozhodně myšleno není, protože tato „strohost“ je jednoznačným plus. Člověka při práci se serverem nerozptyluje spousta odkazů a jiných zbytečností a může se tak lépe věnovat své práci. Leteckou poštu také musím pochválit za to, že pokud zrovna není přetížená, což díkybohu nebývá často, tak má skutečně slušnou rychlost downloadu a nemusíte se bát, že byste čekali několik let na to, než se vám stáhne jeden soubor.Velikost jednotlivých souborů, které můžete na server nahrát je stanovena na 161 MB, což je podle mě postačující, protože stahovat třeba 300 MB soubor z jakéhokoliv serveru, který je přetížený je téměř zbytečná věc, protože se vám pravděpodobně ani nestáhne. Abych to ještě upřesnil, tak velikost 161 MB je souhrnná a je určena pro všechny soubory, které v jeden moment uploadujete, ale velkou výhodou je, že jich můžete najednou uploadovat kolik chcete.Na tomto obrázku se vám naskýtá pohled na strohou „progress line“, která znázorňuje jak daleko od vytouženého cíle se nacházíte. Oproti Ulož.to je to docela změna a pár informativních kolonek by určitě neškodilo.NAHRAJ.CZNahraj.cz je z těchto tří publikovaných serverem nejstarším, ale i přes to, že bývá dost často přetížený ho mám rád. Jeho velkou devízou je totiž fakt, že soubory na tomto serveru vydrží opravdu velmi dlouho a nestane se, jako na letecké poště, že by vám je po měsíci smazali. To by tedy bylo zhruba tak všechno o tomto server a já jenom doplním, že velikostní upload limit na serveru Nahraj.cz je 250 MB.Server Nahraj.cz má pro uploadování připraven přehledný formulář, kde kromě cesty ke konkrétnímu souboru můžete vyplnit i popisek pro příjemce, aby se při stahování více souborů ve všem lépe orientoval.Samotný proces nahrávání souboru. Při nahrávání vám vyskočí samostatné okno, což je rozdíl oproti ostatním serverů, ale to uvádím spíše jen pro zajímavost a pro úplnost, jelikož to není nic důležitého.Na závěr tohoto druhého dílu o internetových úložnách a úschovnách dat mi ještě dovolte představit velmi zajímavou aplikaci, která se jmenuje Universal Share Downloader a která má přímé využití ve spojitosti s některými úschovnami. Proč? Inu, může se vám stát, že vám kamarád na některý takovýto server nahraje video z dovolené, které bude rozděleno dejme tomu do 15ti souborů po 100MB. Určitě se ale nebudete chtít zdržovat s tím, že budete každý link poctivě zadávat do prohlížeče a následně stahovat. To byste se příliš zdržovali, a proto je moudré využít služeb freewarového prográmku Universal Share Downloader. Tato aplikace má v sobě zakomponované ovládací protokoly pro různé druhy těchto serverů a kromě nejznámějších, jako Rapidshare, Megaupload, nebo Uploaded disponuje protokoly i některých českých serverů, například právě Nahraj.cz. Třeba takovou leteckou poštu tam zatím nenajdete, ale když si budete pravidelně stahovat aktualizace, tak se tohoto rozšíření třeba časem dočkáte. A jak to celé funguje? Úplně jednoduše…Pomocí tlačítka „plus +“ se vám otevře přehledná tabulka, do které nakopírujete příslušné odkazy a dáte potvrdit výběr. Program okamžitě začne stahovat a neustále vás informuje o tom, co právě stahuje a jak je s tím daleko. Když se stane, že je některý server přetížený, tak to zkouší v určitých časových intervalech do té doby, než se mu konkrétní soubor povede stáhnout, respektive dočasně nestažitelný soubor přeskočí a stáhne následující. U serverů, kde ke stažení musíte zadat autorizační kód si ale moc nepomůžete, protože vás program k jeho zadání stejně vyzve. Jinak je to ale záležitost k nezaplacení a mohu ji vřele doporučit všem, kteří s internetovými úložnami dat pracují častěji.

Pokračovat na článek


Overland - proniknutí do hry

Jednoho krásného dne jsem se zastavil v učebně informatiky na naší škole, abych zabil čas přehlédnutím si nějakých zajímavých stránek na internetu. Jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že celou učebnu okupují malé dětská z nižších ročníků. Při každém počítači sedělo kolem 5 malých Haranta, kteří po sobě pokřikovali nesmysly typu: "kolik máš akrů ?, pošli mi karavanu nebo s kým si v alianci?".Když jsem se tam pořádně porozhlédnout a poptat se okolostojících lidí, zjistil jsem, že hrají nějakou divnou on-line hru jménem Overland. Poté co jsem jednoho z prcků odehnal od počítače, jsem měl možnost prohlédnout si tu hru trochu podrobněji. V té chvíli jsem však vůbec nevěděl o co tam běží, nebo jak se to hraje a tak jsem raději nahodil nějakou jinou zaujímavšiu stránku. Večer jsem doma opět seděl před počítačem a surfoval jsem po NET-e. Jelikož jsem už všechny zajímavé stránky prohlédl napadlo mě, že bych se mohl kouknout jak se ten Overland hraje. Začal jsem si číst stručnou příručku, která se na stránce nachází. Zde musím poznamenat, že příručka je opravdu jednoduše a přehledně napsána a až na některé výjimky jsem všemu pochopil.Pravidla mě zaujaly natolik, že jsem se rozhodl to vyzkoušet. Napoprvé krát mi to však nevyšlo. Overland měl v té době omezenou kapacitu hráčů, kterých mohlo být maximálně tuším 200. Naštěstí je tento problém již vyřešen a tak se do Overlandu může přihlásit neomezeně mnoho lidí. Na další den se mi tam konečně podařilo přihlásit se. Hra mě natolik zaujala, že jsem ji začal hrát pravidelně. Oč v ní jde? Jednoduše. Pro začátek se musíte zaregistrovat. To znamená napsat jak chcete, aby se vaše království jmenovalo, za jakou rasu chcete hrát, jméno vašeho panovníka (jak vás budou ostatní hráči oslovovat) a hlavně váš e-mail.Asi po 5-ti minutách po vaší registraci vám přijde vaše osobní heslo. Pokud se budete chtít připojit ke svému království, budete muset pěkně naťukat vaše přihlašovací jméno a právě toto heslo (heslo doporučuji změnit tak, abyste si ho snadněji zapamatovali). Jako ve všech strategických hrách začínáte s malým královstvím. Také máte k dispozici poměrně velké množství zlata, surovin a potravin. S nimi musíte začít stavět budovy, nakupovat vojáků a celkově se starat o to, aby vám neklesla populace království na nulu. Problém je v tom, že všechno to chce svůj čas. Konkrétně se zde čas počítá na dny. Jeden "overlandovský" den je ve skutečnosti jedna hodina. Čili pokud vám na obrazovce naskočí, že výcvik vojska potrvá 5 dní, budete si muset počkat 5 hodin. Kromě stavění a výcviku vojska zde můžete také kouzlit. Ve starší verzí Overlandu, měla každá rasa své specifické kouzla, což mi připadalo jako dobrý nápad.Ve verzí, kterou jsem hrál naposledy však měla každá rasa stejné kouzla. Doufám, že to takto nezůstane a autor se vrátí k původnímu konceptu. Dále můžete ve hře využívat služeb svých špehů. S jejich pomocí můžete krást soupeřovy zásoby, zabíjet mu mágů, vojáků a získávat informace o nepříteli. Špehů si nemůžete kupovat, automaticky se k vám připojují na základě toho kolik máte postavených věží. Jistě se ptáte co je cílem hry. Neoficiálně se hraje o to, kdo bude mít nejsilnější a největší království. Své území rozšiřujete tím, že osidlují nové končiny, nebo tím že půdu ukradnete některému z protihráčů, poté co jste ho porazili. Osidlování je z ekonomického hlediska velmi vyčerpávající a tak jste v podstatě nepřímo nucen, abyste neustále bojovali (pacifisté si asi nepřijdou na své) .Oficiálne vyhrává ten, kdo nasbírá nejvíce bodů slávy. Tyto body získáváte tím, že přepadávají jiné království, kterým nejprve nutné vyhlásit válku. Na rozdíl od předešlých epoch zde však existují jisté opatření.Pokud napadnete království které má o 100 akrů méně než vy, tak nejenže nezískáte žádnou slávu, ale naopak ještě nabytou slávu ztratíte. Naopak pokud se vám podaří porazit soupeře, který mě hodně slávy, získáte o několik bodů více než normálně. Toto opatření zajišťuje, aby měli méně zkušení hrači větší šanci na přežití a naopak velcí machři musí v podstatě neustále obávat nějakého útoku. Pokud se dostanete do TOP 5 získáte originální tričko s logem Overlandu a máte možnost setkat se s ostatními vítězi.Velmi důležitá je v této hře diplomacie. Může probíhat buď prostřednictvím ostrovního fóra, nebo prostřednictvím poselství. Výhoda ostrovního fóra je v tom, že můžete bezprostředně s ostatními panovníky vašeho ostrova komunikovat a na rozdíl od poselství má takový povídání interaktivnější charakter. Problém je v tom, že takto si můžete dopisovat jen s lidmi z vašeho ostrova a vaši zprávu mohou vidět i nechtěné osoby. Poselství zas můžete poslat komukoliv, ale trvá jistý čas dokud se pošle. A můj celkový dojem z Overlandu? Je to docela fajn zábava. Tuto hru můžete hrát jak jen chcete. Můžete se stát obávanými dobyvateli nebo úspěšnými diplomaty a dokonce i mocnými mágy. Díky možnosti komunikace s ostatními je možné vytvořit mocné aliance nebo poštvat proti sobě celý ostrov.Fascinující je, že za každý svůj čin berete na sebe plnou odpovědnost. Pokud na někoho zaútočíte musíte počítat s tím, že to nenechá jen tak. Znám jeden případ, kdy jedno obrovské království zaútočilo na jiné, mnohem menší, aby získalo pro sebe cennou půdu. Asi tak za hodinu měl panovník toho království na krku 10 menších, které mu kradli zásoby, ničili mu pomocí kouzel stavby a zabíjeli mu jeho obyvatelstvo. Jeho ekonomika se mu totálně zhrútila a kdyby se nebyl omluvil a neodškodní napadeného, ​​neskončilo by to pro něj dobře (dobře to vím, protože jsem se sám zúčastnil toho hromadného ničení :-)). Možná si říkáte, že znáte tisíce (tisíce snad ne) lepších on-line her, ale které z nich se dají hrát zdarma a ještě k tomu na slovenském serveru? Overland zdaleka není dokonalou hrou, ale dobře se u ní pobavíte a možná poznáte i nové přátele.

Pokračovat na článek


X-wing Alliance

A. Několik obecných strategických rad:  Bez motorů se vesmírná loď nepohybuje. Od TIE Fightera se objekty v těchto hrách skládají z několika částí, které je možné individuálně ničit. Jednou z těchto částí jsou i motory. Pokud neletíte v B-Wingu, Y-Wingu či YT-2000, které mají ionové kanóny, je zničení motorů jedinou cestou, jak zpomalit či zastavit zvolený objekt a zabránit mu například v hyperprostorovém skoku či v dosažení pozice, z níž je možné střílet na lodi, které máte chránit.Čelní souboj má smysl do vzdálenosti 0,8km, z níž přibližně začínají imperiálové střílet. Čelní souboj s experimentálními TIE (druhá epizoda) je sebevražda.Využívejte síly štítů jednotlivých stíhaček či transportů např. při čelních útocích na velké lodi - u Z-95 je štít prakticky na nic, po několika zásazích je po něm. Zato se dá rychle obnovit z energie laserů. Oproti tomu štít Otany je pěkně silný, nejvíce se mi vyplatilo s ní létat s energií laserů přepnutou do motorů a štíty zapnutými naplno - zbývají vám tak dva laserové kanóny, s nimiž se dá střílet dopředu.Sabra i Otana mají jednu, respektive dvě laserové věže - jejich automatická palba je to nejlepší, co si můžete přát. Cíl, který je blízko vás, rozstřílí věže na hadry během několika vteřin. Oblétávání velkých lodí se zapnutým autofirem je také velmi rozumná strategie.Jakmile po vás vypálí někdo raketu či torpédo, okamžitě si jej buď klávesou space nebo "i" zaměřte, pokud jste v transportu, zadejte věžím autofire a raketu sestřelte. Pokud letíte ve stíhačce, můžete se divokým manévrováním vyhnout a následně raketu odstřelit. Nejhorší jsou rychlé a účinné advanced missiles, proti nim je jen jedna obrana - klamné cíle.Každý kontajner, každý transport i velká loď stojí za inspekci - v mnoha případech to přináší bonusové body - zůstávejte na bojišti ještě i po splnění mise a snažte se odstřelit zbylé lodi Impéria.Star Destroyery se dají rychle a efektivně ničit sestřelením generátorů štítu, které jsou nahoře nad můstkem. Stejný generátor má i Calamari Cruiser. Jen Interdictor jej nemá.Mějte vždy na paměti, že Star Destroyer je silnější než Calamari Cruiser. Vždy, když na sebe narazí tato kombinace, okamžitě se své mateřské lodi vydejte na pomoc a zničte generátory Star Destroyeru. O zbytek se pak už lasery Cruiseru postarají samy. Můžete jim pomoci odstřelováním laserů imperiální lodi (Weapons system)Na své mateřské lodi se vždy můžete nechat opravit a doplnit munici. Využívejte toho, mnohdy to usnadní práci!Základny (platform) likvidujte zespodu, je tam méně laserových věží.Oblíbené likvidační místo z X-Wingu za motory už zde nefunguje, protože tah motorů poškozuje vaši loď. Nikdy se nepohybujte okolo motorů velkých lodí, zvláště pak Super Star Destroyeru, zbytečně si zrušíte štíty.Pokud vám zničí ovládání lodi (Flight Controls), zkuste všechnu energii napálit do motorů a uletět. Při troše štěstí se zablokované ovládání uvolní dřív, než vás stačí rozstřílet.Ukládejte si lodi kritické pro splnění mise do paměti (Shift F5-F8) a klávesou "a" zjišťujte, kdo na ně útočí.Turbolasery (takový ten vybuchující flak ve vzdálenosti 4-5 kilometrů od velkých lodí) jsou neškodné, dokud letíte, jakmile se zastavíte, sejmou vás velmi rychle.Využívejte vaše wingmany! Oproti minulým dílům jim můžete dávat mnohem specifičtější příkazy - šikovný je "disable my target" a "attack my target type", popřípadě proti Star Destroyerům zaměřte generátory štítu "attack my target type component".Střílet torpéda z delší vzdálenosti je zbytečné plýtvání - určitě budou sestřeleny. Rozumné je, počkat si, až wingmani zaměstnají laserové věže zvolené lodi a pak začít pouštět torpéda. Je dobré mířit na více částí cíle - po každém torpédu stisknout ",". Na internetu se objevila také poměrně funkční, i když nebezpečná strategie - torpéda vystřelte ve vzdálenosti tak 3km, poté všechnu energii z laserů a štítů nahoďte do motorů a při nejbližší možné příležitosti na loď vystřelte. Ta si pak bude všímat vás, začne na vaši stíhačku pálit ze všech hlavní a torpéda ji v pohodě trefí.B. Návod1) Prolog: Family Businessa) Mise 1 - YT-1300 SabraPrvní mise je pohodová a nedočkáte se žádných velkých překvapení. Vaším úkolem je dovézt kontejner (pomocí "pickup", Shift+p) do stanice Harlequin (pomocí "dock", Shift+d), odkud si vyzvednete další kontejner (rovněž "pickup") a ten dovezete domů. Mise je skutečně pohodová, jediné co vás vyruší, jsou u Harlequinu dvě PES (Pursuer Enforcer Ship) - s jednou z nich, Enkidu, se ještě setkáte, takže vám může být fuk, že tentokrát pláchne. :-) Pokud ale trochu přidáte, je možné je obě dvě PES identifikovat a tak získat 150 bonusových bodů za každou.b) Mise 2 - YT-1300 SabraV této misi si vyzkoušíte, jak muselo být Hanovi a Lukovi v obou laserových věžích Millenium Falcona - váš úkol ale bude mnohem jednodušší, protože mise je opět testovací. Úkolem je rozstřílet všechny cíle - nejdříve satelity, poté kontejnery. Střílejte rychle a přesně, než se do všeho vloží Emon - za každý cíl dostáváte 50 bodů. U Dunaariho kasina se opět setkáte s PES Enkidu, který opět pláchne... Určitě si také všimněte Slave One Bobby Fetta. Zatím to vypadá jako docela nuda, co?c) Mise 3 - YT-1300 SabraStále pohoda - vaším úkolem je inspekce všech kontejnerů ve třech jednotlivých systémech. Obejví se pár lodí rodu Viraxo, které si zaslouží exterminaci už jen kvůli bonusovým bodům. Občas se kvůli drobné chybce stane, že se Aeron nepodaří inspekce některých kontejnerů - je nutné se podívat na "mission goals", jestli je ve všech třech systémech prohlédnuto 100% kontejnerů.d) Mise 4 - YT-1300 SabraV této misi je vaším úkolem vyklopit kontejner plný koření, takto zakázané substance, u základny rodu Viraxo a poté rychlým útokem vyprovokovat lodě impéria, aby provedly rychlou inspekci a kontejener našly. O kontejner se postará Aeron, poté, co zničíte většinu Razor Figherů, opustí svou loď (CORT Venix) a bude požadovat po Emonovi v Andrastě, aby ji vyzvedl. Pár Razorů útočí na Andrastu a je nutné je zničit... poté stačí oddělat několik kontejnerů, abyste splnili limit 25% zničených lodí Viraxů. Vhodné je hned ze začátku mise oběma kontejnerovým "hadům" zničit motory (zadní část), důležitý je ale jejich řídící modul - za zničení obou dvou dostanete celých 200 bodů! Logickou myšlenkou by byo oddělat rychle základnu, jejíž výbuch zničí okolo se povalující kontejnery, leč jaksi to nefunguje - základna je nesmrtelná... Jakmile se objeví imperiálové, hurá domů. Velkým plusem je, že konečně exne PES Enkidu (a to ještě k tomu za 100 bodů).e) Mise 5 - YT-1300 SabraBude trocha byznysu! Otec se chystá nakoupit bactu, což je ona léčivá substance, která vracela poničená procenta zdraví v Dark Forces :-). Vaším úkolem v Sabře je spolu s Otanou a Andrastou celou akci čerpání bacty krýt. Po první skoku se setkáte se SPC Ravenno, která vás odvede na místo předání. Tam již čeká Xyitar Transport End Run a jeho stíhací ochrana. Za chvíli poté, co se Vasudra spojí s End Runem a začne čerpat bactu si začne End Run stěžovat, že je něco s pumpami. Vyšle tedy pár kosmonautů pumpy spravit, ti však letí k motorům Vasudry a snaží se je zničit. Kosmonauty je nutné okamžitě odstřelit, stejně tak všechny stíhačky, SPC Ravenno i Gunship, který se záhy objeví a začne po Vasudře střílet. Po úspěšném dočerpání Bacty se stačí vrátit domů.f) Mise 6 - YT-2000 OtanaPrvní tuhá mise. S Otanou a jejími dvěma laserovými věžemi je již boj jiné kafe. Tato mise je ze začátku trochu nudná (asi tak až do 3:20 minut) - pak ale přijdou trable. Z hyperprostoru se vynoří Star Destroyer a dvě fregaty. Hned se také objeví hejno TIE Fighterů a hned za nimi TIE Bombery, které jsou samozřejmě prioritou. Dotěrné TIE Fightery odeženete jednoduše tak, že věže nastavíte na "defend" pomocí klávesy "f". Čím méně bombardérů vypálí torpéda, tím méně rebelských lodí bude zničeno a dokáže uniknout, což zaručí bonusové body. Jakmile se začnou objevovat ATR, přiřaďte jednoho vašemu wingmanovi a druhého si vezměte na starost sami. Pamatujte na to, že Otana disponuje i ionovým kanónem, který šetří čas! Neohlížejte se na Vasudru, bude zničena a zachránit ji nemůžete - po jejím zničení se okamžitě objeví hyperprostorová bóje, ke které okamžitě leťte, co nejdříve vás začnou zaměřovat čtyři Gunboaty s raketami, kterým se prakticky nedá uniknout.g) Mise 7 - YT-2000 OtanaVaším úkolem je vyzvednout ze sousední základny kontejner s raketami a zajistit, aby mohla Aeron sebrat cennosti ze sejfu. Hned se vydejte pro příslušny kontejner, vyvezte jej ven ze základny, uvolněte a čekejte na nepřátelské stíhačky a větší lodě. Co nevidět totiž přiletí Victory Star Destroyer, korveta a několik výsadkových lodí, doprovázených Razor Fightery, TIE Fightery a TIE Bombery. Vydejte se ihned ke korvetě a výsadkovým lodím - při průletu je možné zničit rychle jednu výsadkovou loď, a autofirem korvetu (dobré je ji umlčet ionovým kanónem). Pozor na TIE Bombery, střílejí na vás torpéda, pomocí klávesy "i" a autofire je nutné je zničit. Po zničení všech stíhaček seberte kontejner a po příletu domů jej znovu pusťte, rozstřílejte RZR Strelka, znovu jej seberte a hurá k rebelům.

Pokračovat na článek


CZ.NIC – nový systém pro správu domén .CZ

I když běžný uživatel dne 1.10.2007 nic nepoznal, tak se stalo hodně ve světě českého internetu. Co se přihodilo, co nebo kdo se skrývá za označením CZ.NIC, čtěte dále a dozvíte se tyto i další informace a důležité události ve světě internetu.Den 1.10.2007 se stal jedním s důležitých milníků pro všechny, kteří se pohybují ve světě internetu. Běžný uživatel sice žádnou změnu, nebo nějaký posun nezaregistroval, ale ti, kteří se zabývají např. prezentováním nějakých informací pomocí internetových stránek, tak pro ty už tento den důležitý byl. V 10 hodin dopoledne byl spuštěn nový registrační systém pro správu domény CZ. Správa této domény byla svěřena do rukou sdružení CZ.NIC.Sdružení CZ.NIC bylo založeno roku 1998 předními poskytovateli internetových služeb. V průběhu doby se postupně přidávali další členové, v současné době má sdružení přes 50 členů. Hlavní činností je spravování registru doménových jmen .CZ a 0.2.4.e164.arpa (ENUM). Dále se věnuje všem možným aktivitám, které pomáhají rozšířit a vylepšovat internetové služby v České republice. CZ.NIC je také členem mezinárodních organizací podobného zaměření a také je členem sdružení EURid, které spravuje evropskou doménu .EU.Pro běžného uživatele pojem doména, a věci s tímto spojené moc neříkají, tak by nebylo na škodu pár informací na toto téma sdělit. Každý počítač v sítí je identifikován pomocí IP adresy. Ta může vypadat např. 77.75.72.3, ale kdo by si při zadávání adresy internetové stránky pamatoval všechny tyto kombinace čísel. Proto je jednodušší zadávat doménové jméno např. www.pripojtese.cz . Převod mezi kombinací čísel a jmen zajišťuje DNS (Domain Name System). Takže je jedno, jestli zadáte adresu pomocí IP adresy, nebo pomocí doménového jména. Jednotlivé části domény jsou řazeny podle obecnosti. Čím více vpravo, tím je doména obecnější, např. .cz zahrnuje velkou skupinu počítačů a sítí, naproti tomu pripojtese.cz už je o něco konkrétnější a takhle by se dalo pokračovat dál až k úplné identifikaci jednoho počítače. Přesně popisovat DNS by nemělo v tomto článku smysl, pokud si přejete další informace, naleznete je např. v tomto článkunebo na stránkách CZ.NIC.Mimo správy registru domén .CZ je sdružení zodpovědné i za domény ENUM. Systém ENUM je kombinací klasického telefonování pomocí telefonních čísel a identifikací v síti pomocí IP adresy. K Vašemu telefonnímu číslu si můžete zaregistrovat ENUM doménu. Díky této doméně se na Vaše telefonní číslo může dovolat kdokoli pomocí internetu. Na čísla s ENUM doménou je pak možné volat zdarma bez ohledu na to, v síti jakého telekomunikačního operátora se číslo nachází. Více informací naleznete na enum.nic.czAle nyní už zpět ke sdružení CZ.NIC a jejímu převzetí zodpovědnosti za registraci domén od společnosti T-Systems PragoNet, která tyto služby provozovala 4 roky s dosavadní verzí registračního systému. Přes rok a půl se sdružení připravovalo toto převzetí a vyvíjelo vlastní registrační systém. Tento nově vytvořený systém obsahuje tyto informace -evidence registrátorů a jejich přístupů pro jednotlivé zóny,bankovní a fakturační systém pro platby registrátorů,systém komunikace a upozorňování držitelů domén,evidence všech vystavených dokumentů,archivace veškerých požadavků.Přesuny dat mezi starým a novým systémem byl prováděn od 28. do 30 září 2007, po tyto tři dny nebylo možné přidávat nově zaregistrované uživatele a ani měnit informace o stávajících. Nefunkčnost systému nijak neovlivnila provoz českého internetového prostoru. Podle předpokladů by měl tento krok ušetřit při správě národní domény CZ desítky miliónů korun ročně. Držitelům domén CZ by tato změna měla přinést především usnadnění a zefektivnění práce při registraci. Sdružení CZ.NIC sice převzalo správu registru domén .CZ, ale pokud se rozhodnete si zaregistrovat nějakou doménu, tak se samotnou registrací se neobracejte přímo na CZ.NIC ale některého registrátora. Abych to vysvětlil podrobněji, sdružení CZ.NIC pouze eviduje registr doménových jmen a je smluvně svázáno s řadou registrátorů, kteří samotnou registraci provádějí, jejich seznam najdete na stránkách www.nic.cz/whois/registrarsVlastní evidenční systém, který firma vyvinula, systém FRED (Free Registry for ENUM and Domain), je nyní volně k dispozici. FRED byl uvolněn jako open source software pod licencí GNU GPL (General Public License). Kterýkoli uživatel si jej může stáhnout na fred.nic.cz/wiki/download. Software lze nejen libovolně využívat, ale také upravovat a dále šířit, je ale nutné dodržet podmínky licence GPL. Abyste mohli systém FRED zprovoznit, potřebujete ještě další software, ale všechen je také k dispozici zdarma na internetu - Linux, Apache a PostgreSQL. Systém FRED vyvíjelo 5 programátorů v jazyce C/C++, kde zabral slušných 200 000 řádku a v jazyce Python (50 000 řádků). V současné době neexistuje na světě jiný podobný systém, který by byl srovnatelný se systémem FRED a byl přitom s licencí open source. Podle výsledků zátěžových testů by bez problému zvládl spravovat i registr generických domén COM, který je s více než 65 miliony registrovaných domén největším registrem domén na světě.Následující plány sdružení jsou směřovány k dalšímu rozvoji systému FRED, a k novým projektům, které pomohou rozšířit a zkvalitnit internet na české půdě. Další aktivity zaměří sdružení na aplikace technologie DNSSEC, pro zabezpečení internetového provozu a také rozvoj technologie ENUM.

Pokračovat na článek


Doménoví piráti vás mohou připravit o doménu

U žádného článku jsem nezvažoval jak začít, ale u tohoto ano. Vím, že se pouštím na velmi tenký led, a také vím, že mnoha lidem se obsah mého článku nebude příliš líbit. Zároveň si ale myslím, že by nebylo od věci ukázat lidem, že se dělo a bohužel stále děje to, o čem zde budu psát. Záměrně nepíší, že bude dít, protože v koutku duše doufám, že i v podnikání na internetu se v budoucnu najdou féroví a poctiví lidé.Pokusím se vám přiblížit, co se stalo mně osobně a dále pak zkušenost mého kolegy Petra, který ale dopadl hůř. Mrzí mě, že jsem musel čerpat ze zkušenosti, které se stala jemu, ale jen díky jeho příkladu se nestala stejná věc mě. Proto také doufám, že i pro vás by mohl být článek užitečný a podnětný.O tom, jak si zaregistrovat doménu, jak ji zaplatit převodem, složenkou nebo jinak a jak ji zprovoznit. Na toto téma se již napsalo mnoho statí a i na našich stránkách narazíte na dobré články, jak učinit první krok. Byť se říká, že první rozhodnutí je nejobtížnější, myslím si, že v této problematice to není zase až tak pravda. Registrace je jednoduchá. My se proto zkusíme zaměřit na to, co se děje poté. Myslíte si, že pokud si zaregistrujete doménu, nemůžete o ni přijít? Omyl, můžete!Zaregistrovali jste si doménu a provozujete na ni skvělou práci: dobrý projekt, výtečné stránky. V klidu si platíte měsíční poplatky (tedy, pokud jste se takto domluvili) a nemáte ani ponětí, že by se něco zvláštního mohlo dít. Legislativa nám k dnešnímu dni umožňuje prakticky od pracovního stolu zaregistrovat téměř jakoukoliv ochranou známku. V této roli hraje výraznou úlohu Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Lze si zaregistrovat stejné jméno jako doménu, a pak již stačí jen čekat, až vám známku zapíší. K této otázce se mi podařilo získat vyjádření ÚPV:„Do kompetence Úřadu průmyslového vlastnictví nepřísluší oblast domén. Pokud si však někdo přihlásí ochrannou známku vyhovující zákonným předpisům, můžebýt taková známka zaregistrována. Znaky jako www, cz nejsou chránitelné.Také nelze chránit všeobecně známé názvy, např. pepsi, coca-cola apod. Problematika je však natolik složitá, že nelze na Váš dotaz jednoznačněodpovědět. Doporučuji Vám kontaktovat naše středisko ochranných známek tel. 220383120. Praxe ukazuje, že doménové pirátství není naší národníspecifikou, ale je to celosvětový problém, který se řeší v rámci Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.Je to podobné jako s Open source softwarem. Všichni chtějí software zdarma a naopak všichni si chtějí svůj vlastní software chránit.“Co je to vůbec doménové pirátství?Je to v podstatě stejné pirátství jako známe z dobrodružných knih autorů Karla Maye či Verna. Jen v moderním podání. Doménoví piráti nekradou zlato a cennosti, ale v dnešním světě něco mnohem podstatnější. Nápady, celé projekty a hlavně formou vydírání přicházejí k penězům. Postup je velmi jednoduchý. Pokud si zaregistrujete svou doménu a prezentujete na ní sebe, své výrobky či něco podobného, tak to neznamená, že doménu vlastníte. Dochází pouze k pronájmu této domény. Tento fakt je velkou neznámou a mnoho uživatelů si jej vůbec neuvědomuje. Nikde se nedočtete, že jste si doménu „koupili“, ale pouze pronajali. Postup pirátů je tedy jednoduchý. Vyberou si doménu a zaregistrují si ochranou známku s názvem, který je v doméně. Je-li ochranná známka zapsaná, má již doménový pirát téměř vyhráno. Pak jako majitel ochranné známky může dělat majiteli domény značné potíže, které mohou skončit až soudním příkazem k pozastavení provozu.Ilustračním případem je zahájení dnes oblíbeného serveru www.super.cz . Samotné spuštění se totiž na začátku setkalo s podobným problémem. Dražba o doménu se vedla velmi obtížně. Nakonec ji vyhrál dnešní provozovatel nad jednou nejmenovanou firmou. Ta po neúspěchu zaregistrovala ochranou známku „super.cz“ a začala vyžadovat horentní sumu peněz za provoz domény www.super.czObdobný případ se objevil v případě domény www.bleskovky.cz . Společnost Ringier zakoupila doménu bleskovky.cz. Ringier vydává deník Blesk a provozuje jeho internetovou verzi Blesk.cz . Podle slov Petra Bednáře, ředitele SPIRu, chce mít Ringier pojištěné všechny domény v okolí jejich ochranné známky Blesk, což je naprosto v pořádku a není na tom nic špatného. Ovšem nejmenovaná společnost doménových pirátu opět zareagovala o několik dní dříve a snažila se dělat problémy.A v neposlední řadě byla v podobné situaci například i doména www.aktualne.cz, ovšem zde se zřejmě dospělo k určitému koncensu.Co tedy dělat, abyste podobný problém nemuseli řešit?Základní rada. Být obezřetný a hlavně jednat velmi opatrně a v tichosti. Protože pokud se neví o problému, tak ho nikdo neřeší. A zároveň co nejdříve registrovat ochrannou známku na Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).Co dělat když se už do podobné situace dostaneme?Jsou dvě možnosti. Buď slabošsky přistoupit na podmínky vydírající firmy a akceptovat jejich požadavky, které popravdě nemusí být zrovna malé, a zaplatit sumu 10krát až 20krát vyšší. A nebo druhá varianta řešení. Připravte se však, že je časově i finančně náročnější a hlavně bude vyžadovat obrovské množství nervů a papírováni, jak už to tak v české justici bývá. Najmout si renomovanou firmu a přát si, aby spravedlnost nebyla slepá. Tyto soudní procesy se však pohybuji v řádech několika set tisíců korun. Ovšem satisfakce je v dobrém pocitu vítězství a ta je mnohdy lepší než cokoliv jiného.O doménu se také dá přijít jinak !Po registraci domény můžete tuto doménu (dle smlouvy) využívat rok nebo dva. Záleží na tom, u jaké společnosti si doménu zaregistrujete. Vzhledem k tomu, že firem, které registrují domény, vyrostlo jako hub po dešti, nebudu žádnou jmenovat, aby nedošlo k podezření, že některé straním. Po registraci by vám měl přijít od firmy email, že vše je v pořádku a po zaplacení poplatku je možno tuto doménu začít využívat. Dále pak by měla firma měsíc před vypršením lhůty (tedy 1 nebo 2 roky, dle smlouvy) informovat, že je nutno zaplatit správní poplatek, aby mohla být doména i nadále pronajata.Podobný email by měla firma zaslat také 14 dní před ukončením smlouvy a poslední varování 3 dny před koncem. Pokud ani po těchto třech emailech nereagujete, měla by se vás firma pokusit zkontaktovat telefonicky. Bohužel jak se dočteme níže, není tento postup zase tak častý.Většina smluv je také ošetřena podobným odstavcem: "Jakákoli oznámení podávaná podle této Smlouvy budou považována za doručená pouze pokud budou doručena osobně nebo zaslaná doporučenou poštou, faxem nebo elektronickou cestou straně, které má být oznámení doručeno ... Oznámení: -platí okamžikem doručení, -je doručeno, obdrží-li odesilatel potvrzení o přijetí v případě odeslání faxem nebo elektronickou cestou a v případě zaslání poštou v den převzetí doporučené zásilky".Existuji firmy, které skupují nezaplacené domény (nezaplacením se domény stávají volnými). Tyto firmy mají zpravidla i tzv. “dobu hájení“. To znamená, že nechají stránky určitou dobu beze změn, než se jim podaří zkontaktovat předešlého pronajímatele. Tomu pak nabídnou doménu k odkupu na další působení, i když za mnohem větší cenu.Doposud je vše v pořádku.Můj kolega Petr se rozhodl, že si založí firmu. Stalo se tak a je pochopitelné, že bylo naprosto nezbytné vytvořit si svou prezentaci na internetu. Ale vzhledem k tomu, že firma byla ještě v plenkách, tak zaregistroval doménu a zaplatil správní poplatek po registraci s tím, že stránky aktivuje později. Protože není jednoduché vytvořit stránky ihned v den založení firmy. Na doménu a příslušný hosting vložil stránku s větou :“stránky jsou ve výrobě“. A předpokládal, že je vše v pořádku.Rok se sešel s rokem a Petrovi došla zpráva, že přišel o doménu a majitelem se stala nějaká firma plná spekulantu. Když se můj kolega začal zajímat, co se tedy vlastně stalo, bylo mu řečeno, že nezaplatil správní poplatek a že v tom případě nemá nárok na další užívání domény. Protože mu nepřišel žádný informační email ani výzva, rozhodl se situaci řešit.V té chvíli se dozvěděl, že jeho doména byla již prodána třetí straně. Postoj firmy je jednoduchý: proč prodlužovat s někým smlouvu a získat tak cca 2 000 Kč, když můžeme nechat vypršet časový limit a prodat doménu třetí straně třeba za desetinásobek? Jednoduché.Fakturu i upomínky společnost údajně odeslala, ale nikdy jí nepřišlo oznámení o doručení emailu. Přestože vám ve svých podmínkách firma slibuje, že doménu nikomu neprodá v případě, že nebude mít potvrzeno, že jste fakturu a upomínky obdržel, může to udělat. Mimochodem doručenky na email nejsou nikde povinné a také nemohou být závazné. Ne každý emailový klient tuto vymoženost podporuje. Proto je to absolutně irelevantní.Jak majitelé domén upozorní na blížící se konec smlouvy?Kromě toho, že se společnosti pokoušejí zkontaktovat klienta emailem (min. 2 až 3 pokusy), tak by měly při nezdaru použít adresu trvalého bydliště, kterou z podepsané smlouvy mají k dispozici, a poslat na tuto adresu doporučený dopis, v němž oznamují vzniklý problém. Jako poslední instanci je možno pokusit se zkontaktovat klienta formou telefonického kontaktu. Toto by měl být běžný postup při ověřování. Bohužel tento postup se v našem případě s největší pravděpodobnosti nestal. Petr si zjistil od svého webmastera, že žádný email neobdržel. Na adresu trvalého bydliště nedošel jediný dopis podobného ražení a ani na telefon se z firmy nikdo neozval.Je možné, že někdo, kdo zná váš podpis (tudíž kdokoli, před kým jste se jednou podepsali), odfaxuje do firmy, která provedla registraci, žádost o změnu kontaktní emailové adresy: "Potvrzení o změně prosím zašlete na novou adresu, děkuji!" Neuvěřitelné, ale možné! Mohli byste samozřejmě podat trestní oznámení na neznámého pachatele, ale pokud pachatel poslal fax z pošty, těžko ho naleznete.Ale ani to nebude náš případ. Petr přece obdržel vyrozumění o ztrátě domény! Takže email musel být aktivní. Dalo by se navrhnout, že každý (i začínající) hacker dokáže nastavit přesměrování emailu a vzápětí jej opět vrátit. Ale může se to stát? Ano, může, protože tuto činnost může udělat i správce poštovního serveru.Takže pokud to vše shrneme. Firma odeslala 3 emaily, Petr neobdržel ani jeden. Proč? Firma jej nekontaktovala poštou a ani se neobtěžovala mu zavolat. Proč? Chyba v komunikaci a technická závada, nebo hacker? Petr získává vyjádření o odebrání domény. Jak? Že by hacker náhle uvolnil komunikační portál? Proč tak rychle? Dostane zaplaceno od firmy, která v rychlosti doménu prodá za mnohem větší cenu? Chyba lidského faktoru? To se stává, o tom není sporu. Ale stalo se to tak i v našem případě?Je zcela patrné, že se v tomto problému nachází mnoho otazníků. Spousta skutečností, které nám asi zůstanou utajeny. Je to také záležitost morálního jednání. A já stále tajně věřím, že dříve nebo později se mnozí lidé budou chovat morálně a tím se pokusíme zlepšit prostředí, které (i z komentářů českých odborníků) není zrovna na českém internetovém poli nejpříjemnější.Petr se soudil. Po 3. letech soudní spor vyhrál a doménu získal ke svému používání. Podle jeho slov: „Obrovská ztráta času, nervů a hlavně peněz, které jsem musel za tuto nesmyslnou kauzu zaplatit za právníky.“ V jeho případě jsem si jist, že si mohl dovolit přistoupit na podmínky „vyděračů“ a zaplatit jim požadovanou sumu, ale jak znám Petra, je to nesmírně charakterní člověk a asi by se poté nemohl podívat ani do zrcadla. Věřím v to, že když poslouchal rozsudek z úst soudce, musel cítit naprostou satisfakci za utrpení, které si musel prožít. I když i on tvrdí: „Byla to má chyba a já jsem za ni musel zaplatit.“Zkuste si proto vzpomenout, kdy vám končí expirační doba vaší domény! Není to třeba už příští měsíc??? Nebylo by dobré předejít problémům a neumožnit tak spekulantům, aby vás zahnali do rohu?Ale buďme objektivní!Doručenky: není povinná implementace SMTP serveru. Jednoduše řečeno, doručenka v emailu není žádná povinnost. Nespoléhejte se na to !V databázi firem, které aktivují domény, jsou uvedeny tři kontaktní adresy. Aktualizujte si tyto informace, jsou nesmírně důležité.Doména je po nezaplacení vyřazená z DNS a nachází se nějakou dobu v ochranné lhůtě. Tento čas je určen k tomu, abyste začali problém řešit.Pokud máte spoustu práce a víte, že se nestíháte dostatečně starat o svou doménu, přenecháte to jiné odborné firmě, která vám zaručí to, že se vám bude o doménu starat.Doména NENÍ vlastnictví. Je pouze propůjčená nebo pronajatá. V právním slovníku se nachází to správné slovo, něco jako omezené zdroje. Berte tuto skutečnost na vědomí.ZávěrTentokrát se nebudu rozepisovat, protože toto téma není příjemné, a věřím tomu, že mnoha lidem může zkazit příjemný den. Ale napsal jsem o tomto problému, protože není dobré strkat hlavu do písku. Chtěl jsem poukázat na situaci, která na českém internetu je již dlouhá léta. Přeji si, aby vám tento článek a zkušenost mého kolegy Petra ukázal, že takový problém zde je a může se dotýkat i vás samotných.Článek získá na kvalitě v případě, že mi napíšete nebo že zveřejníte své zkušenosti, ať podobné, nebo třeba nesouhlasné. Jde spíš o to, pokusit se na toto téma rozvést debatu. Jedině tak se lidé mohu dozvědět více o tomto problému.A úplně poslední věc. Informace v článku pocházejí z vlastních zkušenosti a zkušeností kolegů (včetně Petra). Byl bych rád, kdybyste zde připojili svůj vlastní názor.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Jak poslat e-mail z mobilu

Elektronická pošta je v současné době používána mnohem častěji, než pošta klasická. Díky její rychlosti a dostupnosti je využívána dnes a denně a prakticky málokdo se již donutí napsat dopis na papír, vložit do obálky a poslat jej Českou poštou.Pokud již víte, že e-mail není nějaké ošklivé cizí slovo, ale umíte s ním dobře zacházet a stal se tak běžným komunikačním prostředkem, můžete se naučit, jak takový e-mail poslat i pomocí vašeho mobilního telefonu.E-mail můžete posílat dvěma způsoby: 1. Pomocí e-mailového klienta.2. Pomocí SMSJak se to dělá?Tak především záleží na tom, jakého operátora vlastníte. Poradím vám, jak e-mail poslat z telefonu v různých sítích našich operátorů.V SÍTI T-MOBILE:Pomocí emailového klientaV prvé řadě byste měli vědět, že k e-mailům se dostanete prostřednictvím spojení mezi vaším telefonem a poštovním serverem POP3 (nebo IMAP4). Pokud nemáte nastaveno, nejprve si nastavte stejně jako v počítači server příchozích a ochozích zpráv. Přesné informace získáte u poskytovatele vaší e-mailové schránky. Musíte samozřejmě vlastnit mobilní telefon s e-mailovým klientem.V menu telefonu spustíte e-mailového klienta. Záleží na typu telefonu, ale většinou se nachází v menu Zpráv. Podrobný návod najdete v příručce u každého mobilního telefonu, jelikož se zadání může lišit.Nové typy telefonů vám dají na vybranou, jakmile otevřete zprávy a zadáte VOLBY – VYTVOŘIT (ODESLAT), rozbalí se vám v roletce trojí výběr:Zpráva SMSMultimediální zprávaEl. poštaVyberete- li El. pošta, pošle se vaše zpráva jako e-mail. Pokud již výše zmiňované odchozí a příchozí servery, zkrátka nastaveného emailového klienta nemáte, vyzve vás telefon k nastavení sám.Ještě předtím, než se doručené zprávy zobrazí na displeji vašeho mobilu, proběhne jejich stahování z poštovního serveru. Málokdy jsou stahovány přímo do telefonu, ve většině případů putují do vzdálené schránky. Díky tomu se k nim později dostanete i z počítače (můžete si ovšem nastavit, že ze vzdálené schránky budou zprávy mazány). Také si můžete nastavit automatické pravidelné stahování nových zpráv ze schránky.Na každou zprávu lze samozřejmě odpovědět. Můžete ji přeposlat i smazat (u některých telefonů dojde jen k odstranění z paměti telefonu, u jiných je zpráva definitivně vymazána ze serveru a již se k ní nikdy nedostanete).Pomocí SMSOtevřete si menu Zprávy.Napište : #emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 4616O tom zda bylo odeslání e-mailu úspěšné, budete informování prostřednictvím potvrzovací SMS.Jak probíhá doručení takové zprávy v síti T-mobile?Příjemce obdrží SMS e-mail do své emailové schránky stejně jako každý jiný e-mail.V případě, že odesílatel SMS e-mailu je registrován v t-zones a má přidělenu e-mailovou adresu jmeno@t-email.cz bude tato e-mailová adresa uvedena v e-mailu jako odesílatel. V případě, že odesílatel SMS e-mailu není registrován v t-zones, bude jako odesílatel e-mailu uvedeno číslo mobilního telefonu. Doručení zaslané SMS na e-mailovu adresu probíhá prostřednitvím sítě Internetu. U ostatních operátorů je tomu obdobně.V SÍTI O2 ( DŘÍVE EUROTEL)Pomocí emailového klientaStejně jako u předchozího operátora musíte (pokud ještě nemáte) nastavit odchozí a příchozí server. Příchozí je opět POP3. Server odchozích zpráv je SMTP, vždy zadejte smtp.etmail.cz .V základním menu O2 na WAP portálu klikněte na položky MOJE – MŮJ E-MAILDostanete se do e-mail menu, kde zvolíte Nastavení. Otevře se vám seznam parametrů, který musíte vyplnit - pozor na velká a malá písmena! Text musí odpovídat formátu zvolenému při zakládání schránky:Odesílatel: vaše celá e-mailová adresa (například josefnovak@seznam.cz). POP3 server: zadáte jméno POP3 serveru, na kterém máte e-mailovou schránku POP3 jméno: zadáte jméno, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky (například josefnovak). POP3 heslo: zadáte heslo, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky.Nakonec kliknete na Uložit nastavení.Pak se otevře okno a zde zadáte Jméno a Heslo, pod kterým se budete přihlašovat ke službě při každém dalším připojení. Kliknete na Uložit.Zobrazí se vám oznámení: -- e-mail -- Nastavení e-mail uloženo.Pomocí SMSTento způsob je vždy jednodušší, jelikož nemusíte nic nastavovat. Ti z vás, kterým se zdá nastavení e-mailového klienta na mobilním telefonu příliš složité, jistě zajásají a použijí raději zasílání pomocí SMS.Otevřete si menu ZprávyNapište: EML mezera e-mailová adresa mezera text zprávyChcete-li zadat i předmět zprávy, napište: EML mezera e-mailová adresa mezera (předmět) mezera text zprávy Odešlete na 999111Na telefon vám přijde potvrzení o odeslání zprávy Příjemci se zobrazí číslo GSM telefonu, ze kterého byla zpráva odeslánaV SÍTI VODAFONE ( DŘÍVE OSKAR)I Vodafone již nabízí mobilní e-mail. Za tímto účelem musíte mít aktivován WAP. Chcete-li se i v této síti dostat k e-mailům přes mobil, sledujte následující pokyny:Pomocí emailového klientaOtevřete Vodafone WAP z WAP menu svého telefonu.Zvolte MOBILNÍ E-MAIL. Nebo rovnou jděte na adresu: http://me.vodafone.cz/.Vložte heslo, pokud ho máte aktivované.Zobrazí se seznam e-mailových adres, které jste si zaregistrovali v Samoobsluze Vodafone. Vyberte si adresu, z níž chcete psát nebo číst.Ukáže se vám několik možností : číst zprávy v inboxu, napsat nový e-mail, atdPomocí SMSU předešlých operátorů můžete SMS e-mail využívat okamžitě, ovšem zde u Vodafonu si musíte nejdříve zaregistrovat adresu.-Zvolte si uživatelské jméno (min. 4, max. 32 znaků) např.: JOSEF -Zadejte v menu mobilního telefonu Psát zprávy tento text: EMAILZAP JOSEF-Odešlete na číslo 2255-Na telefon vám přijde potvrzení o úspěšné registraci.Vaše nová mobilní e-mailová adresa je: josef@vodafonemail.czNyní můžete poslat e-mail pomocí SMS takto:Otevřete si menu Zprávy.Napište : emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 2255Jednoduché, že? Na závěr bych ráda upozornila na něco, co trápí mnohé uživatele. Pokud máte v e-mailové adrese znak, který nemůžete za žádnou cenu najít ve znacích svého mobilního telefonu, dokonce i zavináč se vám nějak vytratil, nezoufejte. V případě, že váš telefon neobsahuje znak "@" ,tedy zmíněný zavináč, můžete jej nahradit znakem "*" (hvězdička).Stane-li se, že máte v e-mailové adrese znak "_" (podtržítko) , můžete jej nahradit znakem "#" (křížek).

Pokračovat na článek


Nejhranější hry na internetu

V tomto článku naleznete pouze hry, které jsou multiplayerové a zároveň singleplayerové. Vyložené on-linovky typu World of Warcraft nebo LineAge naleznete v dalším článku – On-line hraní na internetuCounter – StrikeCounter-Strike je naprosto kultovní záležitost, bez které by herní svět nebyl herním světem. Jde o klasickou first person střílečku (stáváte se hlavním hrdinou, jehož pohledem hru sledujete), kde na různých mapách proti sobě stojí teroristi a antiteroristi, respektive protiteroristická komanda z různých koutů Evropy. Jednoduše se jen připojíte na mapu, nakoupíte si zbraně a jdete do akce. Stav peněz je odvislý od toho, jestli váš tým vyhraje kolo, nebo také tím, kolik zabijete protivníků. Základem této hry jsou tři druhy map – CS, DE a VIP.CS – jde o mapy, kde je cílem komanda zachránit rukojmí a cílem teroristů je si ona rukojmí udržet tím, že eliminují policejní tým. Zní to celkem jednoduše, ale vězte, že to tak jednoduché není. Hostage (rukojmí) naříkají, courají se atd., takže vás většinou není problém identifikovat už podle sluchu. Zároveň je tu pravidlo, že pokud chcete vyhrát záchranou rukojmích, tak musíte odvést do bezpečí všechny čtyři. K utajení také moc nepřispěje, že se za vámi táhne úplná fronta:-)Nejoblíbenější mapy:CS_ITALY – Itálie je opravdu hodně hranou mapou, a co víc, je opravdu hodně kontaktní. Nevíte, kdy a hlavně kde narazíte na nepřítele, a tak zhutnělá atmosféra mapy občas brnká na nejcitlivější strunu vašich nervů. Italy, jak už název napovídá se odehrává v Itálii v nějaké venkovské lokalitě plné spletitých uliček, kde nechybí ani trh s ovocem a slepičky:-)CS_MILITIA – Tohle je mapa, která má alespoň ze začátku tendence spadávat ke stereotypům, protože CT (counter terorist - policisté) vybíhají ze svého výchozího bodu přímo pod okna budovy, kde jsou rukojmí. Jak to ale tak občas bývá, teroristi si „zakempí“(zalezou) k oknům se sniperkou a jen čekají na první příležitost k výstřelu. Jinak jde určitě o dost zajímavou mapu.CS_ASSAULT – Tuhle mapu mám moc rád a vždycky, když je příležitost, tak si ji zahraju. Jedná se o budovu, kterou obklopuje menší prostranství, kde také začínají CT a teroristi jsou zalezlí vevnitř s rukojmími, čekajíc, až do jejich brlohu vstoupí první polda. Do budovy se dá dostat třemi způsoby. Přední branou, zadními dveřmi, a nebo po střeše větrací šachtou, která vede přímo k rukojmím.DE – Detonation je typ hry, který je anglicky mluvícímu čtenáři patrný už z názvu. Ano, jde v podstatě o to, že teroristi musí tzv. „vybombit“ (ve slangu Counter-Strikeařů:-) jedno ze dvou míst na mapě, která jsou pro snazší orientaci označena křížem. Úkolem protiteroristického komanda je pak za každou cenu ubránit obě místa před vyhozením do vzduchu. Nutno ještě dodat, že na začátku každého kola hra někomu z teroristů přidělí bombu a ten jí pak má za úkol položit. Pokud zemře, je možno bombu znovu sebrat.Nejoblíbenější mapy:DE_INFERNO – jde o venkovní mapu s několika budovami, do kterých se dá pěkně schovat, ale vesměs jste s nepřítelem konfrontováni nejvíce venku, kde jsou i oba bomplacey (bombová pokladiště)DE_DUST – jedná se o pouštní mapu, kde je úkolem jak jinak, než odpálit dva cíle, a to několik beden napěchovaných čímsi. Dust je oblíbený zejména díky tomu, že se jedná o mapu hodně otevřenou, kde uděláte pár kroků a jste na všech důležitých mapových uzlech.VIP – tohle je mód, který se moc nehraje, ale přesto ke Counter-Striku patří. V kostce jde o to, že jedna postava z týmu Counter terorist se stane VIP osobou, která disponuje pouze pistolí a brněním a ostatní členové týmu ho musí živého dopravit na určené místo na mapě.Pravidla Counter-Stiku jsou vcelku jednoduchá, ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a ne všechno se dá zvládnout bez práce. Na profi úrovni to chce přemýšlet, kombinovat a především hrát týmově, protože bez týmové práce nejsou koláče, jen smrt:-)Warcraft IIIWarcraft, nebo „Waro“, jak je taky důvěrně nazývám progamery (profi hráči) je klasická strategie, která téměř výhradně vychází ze zásad a podkladů legendární hry StarCraft od stejného výrobce, firmy Blizzard. Kvůli tomu tady už nebudu popisovat StarCraft, protože by to bylo nošením dříví do lesa, a proto prosím jeho příznivce za prominutí. Stejně jako ve StarCraftu máme tři rasy – Terany, Protossy a Zergy, máme i ve Warcraftu tři základní rasy – lidi, orky a nemrtvé, plus jednu rasu navíc – temné elfy, kteří neodpovídají žádné ze StarCraftových civilizací. Jinak je to ale velmi podobné následujícímu modelu: Terani – lidi, Protossové – nemrtví, Zergové – orkové.Každá civilizace má svojí specifickou strukturu hry, kterou by bylo velmi zdlouhavé tady rozebírat, takže bude nejlepší, když si to sami vyzkoušíte, ale teď popojedem dál…Warcraft je, jak už jsem poznamenal výše, strategií, která je založena na klasickém modelu rozděl & panuj, respektive postav & bojuj. Stavíte si bázi, těžíte suroviny a když je vhodná chvíle, postavíte si armádu a zaútočíte na soupeře. Celý boj ještě navíc okořeňují oproti jiným strategiím hrdinové, kteří sbírají zkušenosti, které si posléze rozdělují do speciálních schopností a dovedností. Tolik obecně o Warcraftu III.Co se týče progamingu ve světě Warcraftu, tak základem úspěchu je si rychle „naskillovat“ (česky nabrat zkušenosti) hrdinu, protože ten je klíčovou postavou celé hry. Co jsem zaslechl od progamerů, tak hrdina je klíčovou věcí celé hry a když máte při střetu méně zkušeného hrdinu, většinou to projedete…Age of Empires IIKrálovská strategie a královská zábava. Asi tolik se dá říct k úvodu možná nejoblíbenější a nejhranější strategii všech dob. Age of Empires II nás zavede do doby ranného středověku, kdy se králové více než nad bitevními plány sklánějí spíše nad těly mrtvých válečníků, svých protivníků. Jsme také v době, kdy čest a hrdost byly pojmy, které v dobách dnešních už trochu ztrácejí na vážnosti a významu. Středověk byl dobou temnou a stejně tak je i temná tato hra, zabij, nebo budeš zabit – jediné pravidlo, které platí na bojišti i životě středověkého člověka.Age of Empires II vás, jak už jsem zmínil staví do role krále některé ze 13-ti civilizací a jako král se utkáte se svými oponenty o moc a nadvládu nad územím. Celá hra začíná tím, že se ocitáte na „zelené louce“ s jedním městským centrem, průzkumníkem a třemi vesničany (tedy až na Číňany. Ti jich mají tuším šest:-). Vesničané se dají do díla a za chvíli už vidíte, jak vaše impérium v zárodku konečně „dýchá“. Dělníci shromažďují suroviny (jídlo, dřevo, zlato, kámen) a pumpují tak ekonomice novou krev do žil. Z kasáren vybíhají stále noví vojáci a dílna na obléhací stroje „jede“ ve dne v noci.Když už usoudíte, že je čas na útok a máte dobře rozběhnutou ekonomiku, vezmete svojí velkou armádu a beranidly a katapulty „zaklepete“ na nepřítelovu bránu. Když padne poslední bašta nepřítelova odporu, vyhráli jste. Zní to možná trochu nudně a otřepaně, ale vězte, že série Age of Empires byla jedním z průkopníků tohoto dnes velmi využívaného strategického modelu (postav bázi a bojuj). Celá hra je rozdělena do několika období a každé z nich má různé vychytávky, které vám okoření hru. Pro postup do dalšího období musíte splnit stanovené podmínky. Pokud chcete například postoupit do Imperialu, musíte zaplatit 1000 jednotek jídla, 800 jednotek zlata a ještě mít postavený hrad. ¨Co se období týče, tak ty jsou celkem čtyři:DARK AGE – Dark Age je základní období, kde se toho moc neděje. Je to doba temna a invention level, neboli úroveň vynálezů tomu také odpovídá.FEUDAL AGE – Zde už můžete stavět mnohem více vojenských jednotek a více rozjet ekonomiku. Rovněž přichází ke slovu první vylepšení, ekonomická i vojenská.CASTLE AGE – Tohle období už začíná být opravdu krušné, protože tady se naplno rozjíždějí boje a v tomto věku také dostáváte pod ruku unikátní jednotky (každá civilizace má svou vlastní). Japonci mají samuraje, Frankové mají sekerníky, Peršani mají bojové slony a moji oblíbení Gótové disponují skvělými Huskarly.IMPERIAL AGE – Konečná fáze výzkumu a rozhodující fáze bojů. Armády jsou na nejvyšší úrovni a krev teče proudem.Dalším obdobím, které je ve hře je post-imperial, ale toho lze dosáhnout pouze tak, že si ho nastavíte, jako startovní období při spouštění nové hry. Post-imp je specifický tím, že všechna vylepšení jsou už vyzkoumána a tak se naplno projeví síla jednotlivých civilizací.Bylo by toho hodně, co lze k Age of Empires II napsat. Sám jsem na něm strávil opravdu hodně času, a tak dobře vím, o čem mluvím. Momentálně je v obchodech třetí díl této série, ale já myslím, že dvojku stejně nepřekoná…Série NHLAno, a máme tady konečně zástupce nějakého sportu. NHL, neboli national hockey league (národní hokejová liga) je hrou, která simuluje, světe div se, hokej:-)NHL se řídí přesnými pravidly hokeje, včetně hákování, bodyčeků a jejich následné penalizace.Podle mého názoru byl vrchol série v dílu NHL 2002, který byl opravdu skvěle hratelný a navíc byl fajn i systém odměnových karet.Nedávno jsem koukal na video ze zápasu dvou progamerů a musím říct, že to byl trošku jiný hokej, než jaký hraju já. Progamer umí rychle kombinovat, všechno dělá zcela automaticky a navíc má zmáknuté finty, jak nejlépe obelstít cizího brankáře, protože toho povětšinou ovládá počítač.Neverwinter NightsNeverwinter je hra, která znamenala velký zlom na poli RPG. Už nešlo o bohapustou řež, jako u Diabla, ale nastala radikální změna. NWN totiž jako první přichází se systémem hry Dungeon & Dragons, kterou efektivně implementuje do hry. Výsledkem je to, že vaše postava, kromě toho, že ovládá různé druhy zbraní, má také reflexy a dokáže občas hodně slušně uhýbat útokům. Celé je to založené na tom, že počítač „hází“ kostkou a pak sčítá hodnoty, které padnou a podle toho se vám buď daří, nebo nedaří.Samotný Neverwinter je velmi rozsáhlým dílem s propracovaným světem a poutavým příběhem a asi právě proto má relativně dost příznivců, kteří NWN hrají jak sami offline, tak především on-line se svými kamarády. Jde o opravdu velmi nakažlivou zábavu, zvlášť u RPG her. Snad každému se stává, když hraje v partě, že řeší dilema, jestli jít do školy, a nebo hrát, aby vám neutekly zkušenosti a kamarádi pak nebyli na vyšší úrovni, než vy. Pozor na to! Znám pár lidi, které tohle pohltilo tak, že kvůli tomu buď opakovali ročník, nebo vůbec nedokončili školu. Člověk musí vědět, kde končí zábava a začínají povinnosti. Chce to mít trošku smyslu pro zodpovědnostHerní klanyKaždá hra, která se hraje na té nejvyšší, nebo profesionální úrovní v sobě nese také předpoklad, že se v její komunitě vytvoří klany. Pokud bychom měli definovat klan, dalo by se říci, že se jedná o jakousi obdobu týmů v hokeji, nebo ve fotbale. Soustředí se tam počítačoví hráči a stejně jako v jiných sportech se konají drafty (přestupy) a klany mezi sebou zápolí o celkové prvenství.Ještě bych rád uvedl na pravou míru, že není pravda, že by byly klany jen výhradně Counter-Strikeové, nebo výhradně na Age of Empires. Je i dost klanů, které soustřeďují hráče více her a například Bohemia Crusader, kteří se primárně zaměřují na Age of Empires, mají i svojí CS sekci.Pokud mluvíme o týmech, které drží prvenství ve svých hrách (v České republice), je to za Counter-Strike především AMD Cyber Team a NecroRaisers a za Age of Empires Nublex, Demons, nebo již zmínění Bohemia Crusaders. Klany z dalších her moc neznám, proto je nezmiňuji, abych vás neuvedl v omyl.SponzoringSponzoring, neboli sponzorování je hezkým dokladem toho, že progaming se postupně stává regulérním sportem, protože i ve vrcholových sportech mají sportovci sponzory. Tady jsou sponzorské „dary“ většinou ve formě bezplatných hraní v hernách, různého druhu hardwaru zdarma (myši, klávesnice atp.), nebo i příjemnější, jako je bezplatný rychlý internet, nebo pravidelný plat.Sponzoring je většinou odvislý od toho, jak se ten který hráč dohodne se sponzorem. Většinou to probíhá tak, že sponzor osloví hráče s tím, že by ho chtěl v klanu a že za to bude dostávat hardwarové vybavení zdarma a také bezplatné hraní v hernách.Co znamená být profi hráčem?Pokud se ptáte, co obnáší být progamerem, tak vězte, že je to velmi podobné, jako u sportovců. Pokud je progamer důsledný a chce být nejlepší, každý den se po určitý čas zdokonaluje a většinou několikrát týdně chodí na společné tréninky, jako je tomu například u hráčů Counter-Striku. Ti zkoušejí různé strategie, které jim vymýšlí jejich trenér. Ano i tady se objevuje postava trenéra, takže si myslím, že ta analogie počítačového hráče a vrcholového sportovce je zřejmá:-)Závěrem bych rád navázal na upozornění výše u Neverwinter Nights. Opravdu si dejte pozor na to, abyste byli schopni rozlišit, kdy je hra a kdy je realita. Vím, že to možná zní banálně, ale už se stalo mockrát, že hra lidi pohltila a oni se stali závislými. Taky si dobře rozmyslete, jestli, opravdu chcete být progamery, protože za tím spojí obrovský kus dřiny a musíte si uvědomit, jestli vám to za to stojí a jestli na to máte. Ne každý totiž může být nejlepší a někdy je lepší se radši hrbit nad knihami, než abyste po dvou letech intenzivního hraní zjistili, že je ještě spousta lidí, kteří to dělají o 50% líp. Knihy jsou totiž v tomhle ohledu perspektivnější záležitostí:-)

Pokračovat na článek


Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Posílejte SMS z internetu

Komunikace přes SMS je velmi oblíbená zejména mezi mladšími ročníky, ale i ti dříve narození si na nový způsob komunikace zvykají. SMS můžete posílat i bez mobilu, stačí být připojen k internetu a SMS poslat z webové stránky příslušného operátora nebo pomocí některé ze služeb pro zasílání SMS.Psaní SMS zpráv je v současné době nejčastější způsob komunikace. Možnost psaní těchto zpráv máte i prostřednictvím internetu. V minulosti bylo možné odesílat SMS z internetu na všechny naše operátory zdarma, dnes tomu tak úplně není. Jediný operátor, který zprostředkovává psaní zpráv z internetu zdarma je Vodafone. Eurotel (dnes Telefónica O2) ponechal psaní zpráv také zdarma, ale s omezením možnosti napsání pouze 60 znaků a zbytek je doplněn reklamou. T – Mobile úplně zrušil bezplatné psaní zpráv z internetu a psaní SMS pro uživatele T – Mobilu je možné až po registraci na serveru t – zones.Telofónica O2 (Eurotel) – zdarma, ale s reklamouPosílat SMS zprávy na mobilní telefony operátora O2 je možné přes server www.cz.o2.com -> SMS Brána.Na výběr máte z možnosti psát zprávy zdarma a nebo si za ně zaplatit. Při psaní zdarma můžete využít pouze již zmiňovaných 60 znaků.. Do políčka „Adresát“ vkládáte číslo příjemce, do „Textu zprávy“ napíšete vámi zadaný text. Poté musíte vložit potvrzovací kód a nakonec vyberete jakým způsobem chcete, aby vám příjemce odpověděl a zvolíte si zobrazení zprávy (zobrazení na display – zpráva se neuloží v mobilu příjemce).Na serveru operátora Telefónica, můžete psát i placené zprávy, tuto možnost mají pouze klienti tohoto operátora. Cena SMS je dána podle vašeho tarifu, což znamená, že musíte být zákazníkem O2 (Eurotelu). Nejdříve se zaregistrujete a poté máte několik výhod oproti „psaní zdarma“ – psaní více zpráv najednou, odesílání do ostatních sítích operátorů v ČR a SR, nastavení funkce úspěšného doručení (aktivace pomocí SMS nebo *11). Získáte osobní schránku přímo v SMS bráně, archiv odeslaných zpráv (max. 250) a seznam používaných čísel (max. 50).Vodafone - vše zdarmaNa serveru www.vodafone.cz si vyberete "Poslat SMS". Můžete psát SMS zprávy zdarma. Postup posílání zpráv je následující: nejdříve vyplníte telefonní číslo příjemce, poté můžete vyplnit vaše telefonní číslo a vaše jméno. Posléze napíšete text zprávy, který může mít maximálně 760 znaků a nakonec opíšete konkrétní kontrolní kód a zprávu odešlete.T- Mobile – jen pro registrovanéAbyste mohli poslat zprávu z SMS brány T-Mobile, musíte se zaregistrovat na portálu t-zones. To ovšem můžete jen v případě, že jste klientem T-Mobile. Ostatní uživatelé SMS zprávy z brány T-Mobile posílat nemohou. Naopak uživatelé zaregistrovaní na t-zones mají určitý počet SMS zpráv do sítě T-Mobile zdarma (záleží na předplaceném tarifu).Odesíláte-li takto SMS častěji, můžete si vytvořit adresář svých kontaktů, abyste nemuseli vypisovat telefonní čísla. Napsat můžete až 765 znaků, napsaný text bude rozdělen maximálně do pěti SMS zpráv. Narozdíl od předchozích operátorů nemusíte opisovat kontrolní kód z obrázku, protože tady jste přihlášení a posíláte SMS ze svého konta. Přepisování kódu z obrázku slouží jako ochrana proti zneužití.Jiné možnosti posílání SMSExistují ale i další možností, jak poslat SMS z internetu. Nejvyhledávanějším serverem je www.sms.cz. Na tomto serveru máte možnost nejen psaní zpráv na všechny naše operátory, ale i na operátory do Polska a Ukrajinu – zdarma a do ostatních zemích od 0,94 Kč + DPH (po registraci). Po registraci získáte i další výhody – zasílání časových SMS, tvorbu adresáře a kontaktů, definování vlastních skupin a hromadné zasílání.Zasílání SMS zpráv – Polsko:Psát SMS zprávy můžete i z vašeho emailového účtu na webovém portálu Seznam.cz. Nejdříve si musíte „dobít kredit“ – posláním SMS zprávy nebo převodem prostřednictvím bankovního účtu. Poté stačí napsat SMS zprávu a z kreditu vám budou odečteny 3 Kč. Máte možnost psát na všechny operátory v ČR.SMS "zdarma" od TiscaliOdesílat SMS z internetu umožňuje svým uživatelům portál Tiscali, a to dokonce zdarma. I když tak úplně zdarma to zase není:-) Pokud používáte dial-up připojení Tiscali (které je zdarma, platíte jen telefonní impulsy), získáte za každých 15 minut surfování ve špičce jednu SMS zdarma, mimo špičku získáte jednu SMS za 30 minut. Druhou možností je využít bonusový program a získávat body za čas strávený na internetu (body pak můžete převést na SMS). Pokud se vám ani jeden z výše uvedených způsobů nezamlouvá, můžete si SMS předplatit zavoláním na "drahé" číslo, na němž získáte dobíjecí kód. Za šedesátikorunový hovor získáte 30 SMS. Jedna SMS tak vyjde na dvě koruny, není však zatížena žádnou reklamou. Tiscali SMS je tedy výhodné, pokud se k internetu přes Tiscali připojujete, pak máte opravdu SMS zdarma. Více informací najdete přímo na sms.tiscali.cz.SMS upozornění na příchozí e-mailSMS zprávy můžete využít i pro upozornění na příchozí e-mail. Všechny mailové služby umožňují přeposlat zprávu na jinou e-mailovou adresu a některé i s využitím filtrů, kdy se přepošlou jen zprávy vyhovující určitým kriteriím (např. od konkrétního uživatele nebo obsahující stanovená slova). Rozdíl v přeposlání na SMS je v tom, že e-mailovou adresu zapíšete ve tvaru +420xxxxxxxxx@sms.eurotel.cz, kde x-ka představjí vaše telefonní číslo. To platí v případ Eurotelu, tedy dnes už Telefónica O2. U operátorů Vodafone a T – Mobile se nejdříve musíte zaregistrovat a poté je vaše adresa vkládána ve tvaru např. petrnovy@vodafonemail.cz a nebo petrnovy@t-email.cz. U T-Mobile si navíc musíte nastavit přeposlání e-mailu na SMSku, protože na t-zones takto získáte plnohodnotnou e-mailovou schránku. Poslání upozornění na SMS o e-mailu doručeném do schránky na t-zones je zdarma.Přehled dalších SMS bránServer www.sms.cz nebo Seznam.cz nejsou jediné, které umožňují posílat SMS z internetu. Zde je přehled dalších serverů, které posílání SMS umožňují:www.lukyn.comsms.mojelogo.czwww.smobile.czwww.smska.cz (nutná registrace)www.sms-brana.cz (jen pro Telefónica O2 a Vodafone)freesms.oukej.cz (přehled českých i světových SMS brán, např. Anglie, USA, Itálie, Rusko, Slovensko, Švýcarsko, Turecko atd.)sms.moment.cz (Telefónica O2 + možnost psát na pager)sms.svecpetr.comwww.message.cz (nutná registrace)www.gosms.cz

Pokračovat na článek


Výbava pro váš počítač zdarma

Zdají se vám ceny programů příliš vysoké? Chcete využívat váš počítač, ale přitom zbytečně neutrácet? Tak zde máte inspiraci, jak v této situaci postupovat a kde sehnat software „za babku“.Koupíte si nový počítač, a v něm je nainstalován pouze operační systém. Sice dnešní operační systémy nabízejí mnoho funkcí pro uživatele, ale žádný zatím nedokázal využít všechny možnosti počítače. Pokud vám nestačí jen možnosti operačního systému, tak si musíte opatřit další programy, které vám mnohem rozšíří možnosti při práci s počítačem. Ovšem tyto programy, jako všechny jiné produkty, musíte zakoupit. Program je chráněn autorským právem autora, a pokud chcete tento program používat, musíte si za něj zaplatit, pokud budete používat nelegálně získané programy, dopouštíte se porušení autorského zákona. A ne každý má chuť a možnosti investovat, někdy nemalé částky, do softwarového vybavení. Ovšem existuje i řada programů, které jsou k dispozici zdarma a pokud je bude používat, tak žádný zákon neporušujete. A právě takovým programům se budeme dál věnovat.Než vám přiblížím některé programy, které by se vám mohli hodit, ještě pár slov o softwarových licencích, zde malý přehled -Demo verze - tato verze programu je poskytována zdarma a většinou nemá nijak omezenou časovou funkčnost, ale co má omezeno, jsou určité funkce programu. Smyslem této verze je uživateli přiblížit základní funkce programu. A následně pokud má uživatel o tento program zájem, může si jej zakoupit v plné a nijak omezené verzi.Freeware - pokud narazíte na program označený jako freeware, máte vyhráno, v tomto případě se jedná o program, který je pro Vás k dispozici zcela zdarma a se všemi funkcemi, které daný program nabízí. Za tento program nemusíte nic platit, stačí si jej pouze stáhnout z internetu. Snad jediné omezení, které tyto programy mají, se týkají zdrojového kódu. Autor si ponechává licenční práva a tak nesmíte program nijak upravovat. Lze ho šířit pouze v tom stavu, v jakém byl od autora vypuštěn do světa. Často také má omezení použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Ale tato omezení běžného uživatele nijak nelimitují, takže programy označené freeware jsou správnou volbou.Svobodný software - tyto programy umožňují uživateli, aby si s nimi dělal, co se mu zachce. Zní to možná divně, ale tento software není nijak chráněn žádnou licencí. Základními čtyřmi pravidly pro svobodný jsou tyto svobody - -svoboda používat program za jakýmkoliv účelem-svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám-svoboda redistribuovat kopie programu.-svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita Není přesně stanoveno, jestli se za tyto programy platí licenční poplatky při jejich získání, ale i když za program zaplatíte, tak vám všechny svobody zůstávají zachovány.Open source software - s programem označeným jako open source máte k dispozici i jeho zdrojové kódy a za určitých podmínek, které stanoví autor softwaru, můžete tento kód procházet a i měnit.Shareware - jedná se o programy, které nabízení uživateli možnost vyzkoušení po určitou časovou dobu, po této době je nutné se řídit licenčními podmínkami. Jsou dvě možnosti, jak může licence vyznít. Za prvé je nutné si licenci na další používání zakoupit a v druhém případě jde pouze o bezplatnou registraci. Část programů není nijak funkčně po tuto testovací dobu omezena, některé omezeny jsou. Po vypršení zkušební doby shareware programy většinou dále fungují, ale mohou se stát funkčně omezenými nebo, což je častější, na uplynutí zkušební doby upozorňují (většinou při spuštění).Trial verze - trial verze stejně jako shareware verze slouží uživateli, aby si vyzkoušel program po určitou dobu, ale po uplynutí této doby se program stává nefunkčním. Během zkušebního období však není nijak omezen, má všechny vlastnosti a funkce plné verze programu.Tento krátký přehled je jen výpisem těch nejčastějších druhů licencí u softwarových produktů, existuje ještě několik dalších, které ale nejsou nijak pro tento článek zajímavé, pokud byste měli zájem se dozvědět o licencích více, na internetu je několik stránek, které se této problematice věnují. Stačí do vašeho vyhledávače zadat dvojsloví „softwarová licence“.Teď už máte přehled o licencích a určitě jste zjistili, že programy označované licencí freeware jsou ty pravé. Právě o těchto programech budou další řádky tohoto článku. K získání těchto programu využijeme služeb internetu, který nabízí široké možnosti v získávání softwaru. V dnešní době je na našem internetovém nebi hned několik serverů, které se zabývají volnými programy. Programy jsou zde tříděny podle jednotlivých kategorií, takže není problém najít program pro funkce, které právě potřebujete. Mezi české stránky, odkud můžete stahovat programy, patří:www.stahuj.czwww.studna.czwww.slunecnice.czwww.instaluj.czPokud nenajdete vámi požadovaný program na těchto serverech, tak můžete zabrousit i do zahraniční, mezi nejznámější patří:www.download.comwww.01download.netwww.Softpedia.comwww.SnapFiles.comTeď už víte jakou licenci u programu hledat, víte kde hledat, takže stačí už jen zjistit co přesně hledat. Programy budou vybírány pro v současné době nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows XP. Pokud nemáte tento operační systém, raději si před stažením přečtěte informace, zda je váš operační systém podporován. Ovšem následující programy nejsou jedinou možností, stačí do vyhledávače jednotlivých serverů zadat tu funkci, kterou potřebujete a budete mít seznam dalších programů, které si můžete vybrat.V prvním případě je nutné, abyste si váš počítač zabezpečili, ať už proti virům, nebo napadením neznámou osobou. Toto je velmi důležitá věc a zabezpečení není dobré podceňovat. Naštěstí existuje několik kvalitních programů, které jsou k dispozici zdarma. Pokud jste ještě nečetli článek o zabezpečení počítače, tak vám doporučuji si jej přečíst. Součástí článku jsou i odkazy na několik programů, které jsou k dispozici zdarma.I když máte počítač zabezpečený, není to nikdy na sto procent. Žádný zabezpečovací program nepočítá např. s lidskou chybou. A tak je velmi dobré abyste měli svá důležitá data zálohovaná. K tomuto účelu se hodí následující programy:Backup Maker StandardAbaktMozy Remote BackupPočítač budete určitě používat k psaní různých dokumentů, tabulek, tvoření grafů, nebo prezentací. Některé tyto základní funkce jsou sice již součástí operačního systému, ale pro mnohé potřeby jsou již nedostačující. Určitě Vás napadne produkt Microsoft Office, který obsahuje vše, co můžete v kanceláři potřebovat. Ovšem tento balík programů není zrovna zadarmo, ale naštěstí je na světě podobný balíček, který se jmenuje OpenOffice.org. Tento balík bez problémů nahradí komerční produkt od Microsoftu. Stáhnout si jej můžete na stránkách OpenOffice.org .Když máte programy pro zabezpečení a kancelář, tak další funkcí, která Vás zajímá, je určitě komunikace s okolím. Pro komunikaci pomocí icq můžete použít jeden z nejpoužívanějších programů na našem trhu. Jde o program ICQ6, který v češtině nabízí server www.atlas.cz. Další možností jak komunikovat je pomocí internetového telefonování, pokud máte k počítači připojené reproduktory (nebo sluchátka) a mikrofon, tak vám nic nebrání si s ostatními nejen psát, ale i volat. To vám umožní populární Skype .Nejen do kanceláře a k práci lze počítač využít, ale lze jej použít i na přehrávání hudby, videa, prohlížení a úpravu fotek. K tomu, abyste si mohli přehrávat hudební CD a popřípadě převést do formátu mp3 a uložit na váš disk, lze využít program, který je součástí operačního systému Microsoft Windows, ale ten nenabízí takové možnosti nastavení a pro některé uživatelé je i málo atraktivní vzhled toho programu. K převodu hudebních cd do počítače na formát mp3 je asi nejvhodnější použít CDex - http://www.slunecnice.cz/sw/cdex . K následnému přehrávání můžete použít jeden z nejoblíbenějších přehrávačů, program Winamp . Winamp zvládne přehrávat i video soubory, ale pokud se rozhodnete přehrávat v jiném přehrávači, tak pro filmové soubory můžete sáhnout po BSplayer, který vám umožní přehrávat i DVD filmy. Pro přehrávání veškerých souborů jsou potřebné kodeky, které říkají jakým způsobem vůbec soubor přehrát. Některé kodeky jsou již součásti operačního systému, a pro ty zbylé soubory si musíte stáhnout jim odpovídající kodeky. Mezi nejrozšířenější patří K-lite Mega Codec Pack.Po hudbě a filmu patří k dalším běžným činnostem prohlížení fotek, tuto možnost máte už v ceně operačního systému, ale už nemáte možnost fotky upravovat, nebo organizovat. K úpravě fotek můžete použít program Gimp , tento program téměř plně nahradí některé velmi drahé a známější programy (např. Adobe Photoshop). A pro snadnější přehled ve Vašich fotkách, by se vám zřejmě hodil program pro správu digitálních fotografií, jeden z programů k tomu určených je Picasa.Určitě Vás také láká možnost vypalování CD nebo DVD, pokud váš počítač je vybaven vypalovací mechanikou, tak by bylo škoda nevyužít této možnosti, ať už třeba k zálohování dat nebo k tomu co uznáte za vhodné.Pokud si koupíte vypalovací mechaniku, velmi často je už součástí balení vypalovací software Nero. Ať už je vám tento program nesympatický, nebo u mechaniky nebyl, tak i tato oblast je naštěstí zastoupena na poli free programů. Na ukázku třeba tyhle:Free Easy CD DVD BurnerCorresBurnBurn4FreeJsou zde vypsány jen základní programy, které by neměli chybět v žádném počítači. Pokud budete mít zájem o jiné programy, není nic jednoduššího než navštívit některý ze zmiňovaných serverů a tam si onen program vyhledat. Doufám, že se vám povede vybavit si váš počítač, tak jak jste si představovali. I je když freeware software je volně k dispozici, často nedosahuje funkcí komerčního softwaru. To, co zvládá jeden placený program, často nahrazuje několik free programů. Je to už jen na Vás zda se rozhodnete investovat do placených programů, nebo se chvíli zdržíte hledáním free programů. Placené programy mají sice větší použitelnost a disponují velkým množstvím funkcí, ale pouvažujte, zda tyto funkce využijete a budete je potřebovat, abyste na mouchu místo plácačky nebrali atomovou bombu.

Pokračovat na článek


Změřte si svou rychlost internetu

Internet zažívá v naší republice obrovský rozvoj. Podle Českého statistického úřadu má připojení ke světové počítačové síti 27 % domácností, z toho 57 % využívá vysokorychlostní připojení. Výrazně klesl počet uživatelů vytáčeného připojení (dial-up, modem) a naopak stoupl počet domácností připojených prostřednictvím ADSL.V souvislosti s nárůstem kvality internetového připojení se také zvyšuje náročnost uživatelů. Už nestačí pouhé surfování, občasné chatování, stahování malých a menších souborů, ale mezi požadavky patří výkonný internet 24 hodin denně a možnost reálně komunikovat se svými blízkými nejen textově, ale také verbálně a vizuálně. Navíc je důležité, aby se audio a video rozsáhlé soubory stahovaly rychle a bezchybně. Z internetu se stává rádio, televize, video, videofon, herna. Skvělá hračka, která zaujme, pobaví, obohatí všední život. Ovšem pod jednou podmínkou – internetové připojení musí být dostatečně kvalitní.Na českém webu existují desítky služeb, kterými si lze zjistit, jak rychlý je váš internet, zda za své peníze máte k dispozici odpovídající kvalitu. V následujícím textu se seznámíte s několika kvalitními měřiči rychlosti připojení.Názvoslovírychlost downloadu - stahování dat z internetu na váš počítač rychlost uploadu - odesílání dat z vašeho počítače na internetRychlost downloadu a uploadu je primárně limitována poskytovatelem internetového připojení. Může být také ovlivněna umístěním a zátěží cílového místa, ze kterého data stahujete, nebo na které data odesíláte.odezva (ping) - počet milisekund potřebných ke spojení s cílovým uzlem (server) na internetu a zpětagregace – stupeň sdílení datového toku (kapacity) dalšími uživateli. Větší množství uživatelů na datovém toku má vliv na snížení rychlostí připojení a prodloužení odezvy při komunikaci se serverem. Agregace 1:50 znamená, že datový tok může být sdílen až 50ti uživateli.ztráta paketů – posílané informace ze sítě a na síť jsou rozděleny na tzv. balíčky (pakety). Pokud je vysoká ztrátovost těchto balíčků, nepomůže vysoká rychlost připojení ani vynikající odezva.Rychlost.czProvozovatel: Adam HakenURL: rychlost.czGraficky nepříliš povedený portál, ale zato kvalitní měřič rychlosti internetového připojení. Ve výsledcích jsou zobrazeny základní údaje jako je IP, rychlost downloadu, rychlost uploadu a webová odezva zobrazující tři údaje – minimum, střed a maximum. Test je transparentní, provozovatel uvádí údaje, na jakém principu aplikace funguje. Při testu downloadu se postupně stahují soubory od velikosti 100 KB až po 5 MB, při testu uploadu se stahují soubory až do výše 1,5 MB. DSL.czProvozovatel: ASPA a.s.URL: www.dsl.cz/rychlost.phpTaké na tomto webu je patrné ohromné přehlcení informacemi, které většinou ani nemají mnoho společného s primárním měřením rychlosti. Rychlometr funguje uspokojivě s jedinou výtkou – termíny “rychlost připojení k internetu” a “rychlost stahování dat” jsou zavádějící a nepřesné. Navíc zde chybí měření uploadu a informace o odezvě je optimisticky nadhodnocena.Test-rychlosti.mojeip.czProvozovatel: René VraspírURL: www.test-rychlosti.mojeip.czSkromné rozhraní s graficky neoddělenými reklamními odkazy. Jednoduchá funkčnost, test zjistí pouze rychlost downloadu (stahování) dat z netu na počítač uživatele. Chybí měření uploadu a odezvy. Zajímavé je grafické porovnání s jinými typy připojení.Vše v jednom.czProvozovatel: Lukáš JankůURL: mereni-rychlosti.vsevjednom.czI zde nabízí web spíše obyčejnější vzhled bez lákavých tachometrů. Měření je přesné s možností určit si velikost testovacího balíku dat. Zjišťuje se upload i download. Odezva měřena není.Lupa.czProvozovatel: Internet Info, s.r.o.URL: nastroje.lupa.cz/mereni-rychlosti/Kvalitní měřič rychlosti s pěkným grafickým ukazatelem. Výhodná je možnost vybrat si velikost testovacího souboru. Informace o tom, co lze teoreticky stáhnout při aktuální rychlosti připojení může napovědět, zda se pouštět do předem prohraných bitev o stažení balíku dat, na který kvalita připojení nestačí.Speedmeter.czProvozovatel: ing. Tibor ČepčániURL: www.speedmeter.czGraficky úsporný vzhled, ale profesionální služba. Výsledky pro download i upload jsou zobrazeny v přehledných grafech, ze kterých vyplývá srovnání s typy internetového připojení. Pro měření odezvy lze nastavit počet měření a časový interval pro zjišťování naměřených údajů. Zajímavostí je jednoduchá funkce, která umožňuje odeslat výsledky do e-mailu známého. K dispozici je také měření rychlosti prostřednictvím javovské aplikace, ovšem ve výsledku si tento nástroj zaměnil upload za download (chyba v programu), což nezkušeného návštěvníka může pořádně zmást. U drtivé většiny připojení je upload menší než-li download, a nejinak tomu bylo u testovaného internetového připojení, přesto javovský speedmetr si výsledky zaměnil takto:Připojtese.czProvozovatel: ASPRA a.s.URL: www.pripojtese.cz/info.jsp?name=rychlostNenápadný odkaz a trochu složitější webová adresa vedou ke graficky povedenému a funkčně schopnému měřiči kvality internetového připojení. Nechybí údaje o uploadu, downloadu a také odezvě. Vynikající grafický styl a spolehlivá funkčnost.Tabulka kvality připojeníHorší připojeníDobré připojeníLepší připojeníOdezva>100 msOdezva<100 msOdezva<50 msDownload<256 KbitDownload>256 KbitDownload>512 KbitUpload<128 KbitUpload>128 KbitUpload>256 KbitAgregace>50Agregace<50Agregace<20Ztráta paketů>10%Ztráta paketů<10%Ztráta paketů<5%V orientaci ohledně kvality připojení by měla pomoci tato tabulka.ZávěremJe dobré vědět, zda váš poskytovatel internetu umožňuje stahovat a odesílat data rychlostí, za kterou si platíte měsíční paušál. Je také užitečné znát kromě samotných rychlostí i odezvu a míru agregace.

Pokračovat na článek


Download Accelerator plus

V poslední době obliba tohoto programu na stahování souborů roste. Jaké jsou jeho možnosti a co jej odlišuje od jiných typů download manažerů, jež je ke stahování možno použít? Jistě je to výrobcem slibované zrychlení až o 300%. Ale i jiné funkce činí z Download Acceleratoru plus velice užitečný nástroj pro zefektivnění a zjednodušení stahování.doporučitDownload manažery nebo také akcelerátory usnadňují a zpříjemňují uživatelům internetu práci při stahování souborů. V současné době jich existuje volně ke stažení či k zakoupení nepřeberné množství. K čemu vlastně slouží? Jejich hlavní přednost je v možnosti navázat spojení se serverem při výpadku připojení či jiné poruše. Další funkcí je segmentované stahování, během kterého se stahovaný soubor rozdělí na několik menších částí a ty se stahují zároveň, čímž se doba stažení rapidně zkracuje. Mezi další možnosti patří řazení souborů určených k pozdějšímu stažení do fronty (soubory se postupně jeden po druhém stahují), maximální povolená rychlost stahování a maximální počet stahovaných souborů najednou.Všechny tyto funkce a mnohé další má program Download Accelerator plus. Tato aplikace je v poslední době čím dál více oblíbenější a to hlavně k vůli své jednoduchosti a rychlostí stahování. Program je možno integrovat do prohlížečů jako jsou Microsoft Internet Explorer, Netscape, Opera a další. Mezi jeho hlavní výrobcem udávané vlastnosti patří zrychlení až o 300%. Je zde také podpora proxy serverů a automatického ukončení připojení po stažení všech souborů ve frontě. Charakteristickou vlastností Download Acceleratoru plus je stahování několika částí souboru najednou, což má za následek zvýšení rychlosti. Při procesu stahování se program připojí na server několikrát a v těchto spojeních začne stahovat různé části souboru. Počet připojení k souboru a jejich jednotlivé aktuální velikosti lze vidět okně pro stahování.Po stažení se jednotlivé části spojí dohromady a soubor je kompletní.Program dále zjišťuje přítomnost souborů určených ke stažení na jiných serverech (mirror) a možné rychlosti stahování z těchto serverů. Poté si sám rozhodne z jakého serveru bude stahování nejvhodnější. Toto vyhledávání teoreticky může celkovou dobu stahování nepatrně prodloužit. Nelze vyloučit ani to, že se program rozhodne špatně. Je možné, že z dlouhodobějšího hlediska (doba pro stažení celého souboru) je výhodnější vybrat jiný zdroj pro stažení. Tuto funkci může proto uživatel v nastavení vypnout. Download Accelerator plus má implicitně nastavený určitý maximální počet stahovaných souborů. I toto lze snadno v nastavení, nebo dokonce dole pod zobrazením fronty (Max simultaneous downloads) měnit.Jeho použití je velmi jednoduché. Při stahování stačí kliknout na žádaný soubor a ihned se otevře okno s nastavením pro toto konkrétní stahování. Zde je na výběr několik možností. Uživatel může např. zadat cestu, kam se má stahovaný soubor uložit (implicitně je zde už nastavena cesta, která byla použita při posledním stahování). Je tu také několik informativních údajů. Zda server umožňuje resuming (navázání stahování při výpadku spojení v místě, kde stahování bylo ukončeno), okamžitá rychlost stahování a kolik procent souboru je staženo (jak číslem, tak v podobě klasických přibývajících čtverečků či modré plochy známé z jiných aplikací). Po stažení souboru se okno změní a je zde přímo možnost otevření samotného souboru (Open) bez toho, aby ho uživatel musel hledat v místě, kam se ho rozhodl uložit.V samotném okně programu je vyčerpávající množství informací. Aktuální i průběžná rychlost stahování, údaje o souborech ve frontě (pořadové číslo, úplný název souboru, velikost, atd.) Po přepnutí na kartu Completed downloads se zobrazí historie stahování. Zde jsou stažené soubory i s potřebnými informacemi, jako je umístění na harddisku, umístění na internetu (odkud byl stažen), datum stažení, velikost a ikonka souboru daného typu (pro větší přehlednost a rychlost při prohlížení historie). V okně pod nezbytnou reklamou (ve zpoplatněné verzi Premium již není) je také jakýsi žebříček nejvíce stahovaných souborů (Top downloads), ale tomu není potřeba věnovat velkou pozornost.Mezi zajímavé funkce patří plánovač (scheduler), díky kterému lze soubory stáhnout v určitém konkrétním čase či dnu, nebo v určitou dobu přerušit stahování a po stažení také i vypnout počítač. V nastavení je také možnost určení, které typy souborů se mají Download Acceleratorem plus stahovat. Tato nabídka je velice pestrá, podporuje řadu nejpoužívanějších přípon souborů (EXE, ZIP, ARJ, RAR, LZH, GZIP, TAR, MP3, AVI, MPG, ASF, MOV, WMA, TIF, atd.). K určitým událostem lze nastavit signalizaci pomocí zvukových souborů WAV (start programu, připojení k internetu, úspěšné či neúspěšné stažení souboru a jiné). Z internetu je možné také stáhnout různé skiny, díky nimž si uživatel může program zkrášlit podle svého vkusu.I v tomto programu je několik nevýhod, které jeho atraktivitu snižují. Při stahování několika částí najednou se může při přetížení serveru stát, že se jedna část stáhne při plné rychlosti, ale ty ostatní už jsou stahovány pomalu a je nutné počkat než se i tyto postahují. A další představuje (při stahování opravdu velkých souborů) nutnost mít volný prostor pro stahované části souboru a kompletní soubor. Tedy dvojnásobek. Ovšem při dnešních kapacitách harddisků je tento problém zanedbatelný.Download Accelerator plus určitě stojí za stažení a vyzkoušení. Instalace je rychlá a nastavování intuitivní a lehce pochopitelné. Na stahování velkých souborů nebo při špatném připojení k internetu je přímo ideální. Základní verze je úplně zadarmo a pro ty, jimž vadí reklamní proužek je tu možnost zakoupit plnou verzi Premium, která přináší další funkce a žádná reklama se zde již nezobrazuje. Stáhnout Download Accelerator Plus je možné na stránkách výrobce.

Pokračovat na článek


Jak na formát PDB

Mnoho běžných uživatelů udělá v prvním okamžiku základní chybu, zamění formát PDB za notoricky známý PDF a snaží se tento soubor otevřít v Adobe Reader. Leč ejhle, PDB je konstrukčně naprosto odlišný formát, a proto se vůbec nesnažte tento soubor otevřít v Adobe. Formáty PDB a PDF nemají kromě prvních dvou písmen a toho, že se snaží ulehčit práci, téměř nic společného. Položíme si pár základních otázek a ty se pokusím zodpovědět. Proč zrovna takovýto formát upřednostňuje spousta nových uživatelů? Jak se dá uplatnit na internetu a v neposlední řadě, to bude pro většinu běžných uživatelů nejdůležitější, se určitě porozhlédneme po internetu, jak s tímto formátem pracovat, v jakých programech jej přečíst, popřípadě vytvořit.Na internetu jsou tisíce souborů s příponou PDB. Je to zkratka PalmPilot Databáze. Zpravidla se člověk s tímto formátem setká v podobně eBook (elektronických knih) nebo textech převedených do knižní podoby.PDB je formát pro PalmOs, či spíše PalmDoc. PDB je textový formát s velmi účinnou kompresí (komprese je laicky řečeno zhutnění dat; tím dojde ke zmenšení celkové velikosti výsledného souboru). Tato vlastnost je velmi lákavá a využívají jí nejen běžní uživatelé, ale i odborná veřejnost. Pokud má člověk jeden nebo dva soubory a chtěl by je převést do formátu PDB, ušetří tím minimum prostoru. Podívejme se ovšem na situaci, kdy ve velkých společnostech přeposílají obrovské množství dat, které zatěžuji nejen síť, ale zdržuje i samotné zaměstnance. Nebo jednoduše si představte správu velké knihovny, která denně zpracovává stovky až tisíce těchto souborů. V těchto případech je komprese, neboli převedení do tohoto formátu, opravdovou výhodou. PDB byl vytvořen hlavně pro Palmy a další kapesní počítače včetně PDA (personal digital assistant). Ovšem ne každý je tím „vyvoleným“, co vlastní tyto přístroje. Proto se programátoři rozhodli převést formát PDB pro zpracování na osobní počítače. Na internetu je dnes velké množství diskuzí a live chatů, které se zabývají problematikou PDB. Pojďme se proto podívat jak vytvořit soubor formátů PDB.Vytvořit PDB ebook ve Windows je jednoduché - stačí mít text nebo data ve formátu TXT a ten uložit do PDB v některém z programů pro tvorbu e-booků (k těm se dostaneme zanedlouho). Formát PDB se dá rozdělit do dvou podskupin tzv. jednoduché a formátované PDB. V prvním případě umožňuje jen formátování pomocí odstavců a rozděluje text na tyto části. Lze použít programů DocReader nebo PSPad. Samotná komprese dosahuje 60 – 80% velikosti souborů. Na rozdíl od formátovaného PDB, kde lze celý text převádět i v HTML v celku a komprese dosahuje 30 – 50%. Pro tuto možnost použijeme DropBook nebo Palm eBook Studio.Všechny programy, které jsem zde zmínil a které jsou určeny pro otevírání a práci se soubory ve formátu PDB, probereme podrobněji v následující části článku. Zaměříme se zejména na výhody a nevýhody pro koncového uživatele.PSPad PSPad je freewareový textový editor a editor zdrojových kódů pro platformu Microsoft Windows. Vyvinul jej český programátor Jan Fiala v roce 2001 a od té doby je program neustále zdokonalován a vylepšován podle přání uživatelů. Vývojovým prostředím PSPadu je Delphi. Velikost programu je asi osm megabytů a hlavní předností bude pro většinu skutečnost, že je kompletně v českém jazyce. Navíc program nepracuje jen s formátem PDB, ale i TXT, popřípadě DOC. Obrovskou výhodou je také práce s více aktivními okny, které PSPad dokáže také bez potíží tisknout. Zdá se to jako samozřejmá vlastnost programu, ale ne všechny programy tisk zvládají.Zde je možno samotný program stáhnout přímo od jeho tvůrce, ovšem doporučuji věnovat pár minut prostudování samotných stránek.DocReaderTento produkt má výhodu v tom, že je mnohem menší. Velikost je asi půl megabytu. Hlavní předností ale je, že vytvořené soubory jsou plně kompatibilní i s přístroji PDA. To např. PSPad nemůže prozatím zcela zaručit. Celý program je v angličtině. Při používání se mi zdálo, že program je sice lehčí na ovládání, ale v několika případech se mi zasekl. Bohužel jsem jej už nemohl „rozchodit“. Výhodou, jež ocení lidé, kteří se tomuto budou chtít věnovat, je nastavitelné title PDB souboru, které ušetří mnoho času. Program si dále vytváří vlastní zálohovací soubor ini. Vzhledem k tomu, že stabilitu jsem nějak zrovna nepochválil, má tento soubor zjevně své opodstatnění. Nicméně je to dobrá alternativa k práci s PDB formátem.eReader Velikost programu je sedm a půl megabytů. Největší chybou tohoto programu je, že nedokáže převádět diakritiku, proto bych doporučil použít tento program pro práci s cizojazyčným textem. Výhodou je, že dokáže bez potíží pracovat jak s jednoduchým, tak formátovaným PDB. Je také kompatibilní s formátem PRC, TXT. Nedokáže vytisknout soubor, avšak velkou výhodou je fullscreen nebo autoscroll. Umožňuje také práci s odlišnými formáty a styly písma společně s barvami. Tento program by se stal favoritem, nemít ovšem výše zmíněný „diakritický“ nedostatek.yBookVelikost je pět megabytů a nabízí patnáct jazykových uživatelských prostředí.. Je zde reálná možnost, že v novějších verzích se dočkáme i českého jazyka. Program otvírá neformátované PDB, PRC a TXT. Výhodou je možnost tisku celého souboru a provedení velkého množství nastavení při samotném tisku. Dokáže pracovat s kopírováním textu do schránky. Kopíruje ale celou poslední stránku, i když se označí pouze jeden řádek, ale i tak je kopírování a tisk obrovskou výhodou. A co na závěr? Má v sobě zakomponovaný automatický aktualizační detektor novějších verzí. Občasná výhoda pro stálé uživatele.Nakonec bych se už jen ve zkratce zmínil o programu TL-PDB, který jsem ovšem nikdy nepoužil, nebo spíše jsem se o to ani nesnažil. Ještě bych chtěl říci, že veškeré programy, které jsem zde uváděl, mají jeden společný jmenovatel a tím je stejný operační systém Windows. Ale co mají dělat „Linuxáči“? Po dlouhé noci ve společnosti Googlu se mi nakonec podařilo objevit něco pro ně. Chyba je jen v tom, že program nedokáže pracovat s českými znaky. Ale to se dá během několik minut krásně napravit příkazem „nahradit“. Poté je celý požitek z četby textu v Linuxech úplně bez potíží.A pokud jste si přečetli můj článek a doposud jste se s formátem PDB nesetkali, tak zkuste nahlédnout na www.palmknihy.cz . Myslím, že tady se může vyřádit každý člověk, který se chce něco dozvědět nebo se jen pobavit.

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 1/3

Myslím, že by byla škoda skončit návodem na Google Docs a nezpracovat podobný manuálek ke Google Spreadsheets, což je on-line obdoba tabulkového kalkulátoru (např. Microsoft Excel), který ale máte zdarma k dispozici na každém počítači připojeném k internetu, aniž byste jej museli instalovat.O Google Docs jsme si na PŘIPOJTE SE sdělili velké množství užitečných informací. Jedná se o on-line textový editor, ve kterém můžete efektivně vytvářet kancelářské textové dokumenty nezávisle na softwarovém vybavení a platformě pracovní stanice (počítače) připojené k internetu. Stačí mít nainstalovaný Internet Explorer, Mozillu nebo Firefox.Google Spreadsheets je on-line kancelářský nástroj. S jeho pomocí lze vytvářet nenáročné kancelářské tabulkové dokumenty. Základní seznámení s tímto bezplatným produktem se nachází zde. Nyní bude opět následovat třídílná série článků, která vás hlouběji zasvětí do používání Google Spreadsheets.Firma Google svými produkty přináší revoluční přístup ke tvorbě a zpracování kancelářských dokumentů. Požadavek na výkonnostní sílu a vybavení pracovní stanice uživatele přenáší na vlastní počítačové systémy. Vzhledem k masivnímu rozvoji internetu, rychlosti, dostupnosti a stability připojení k počítačové síti, je zcela reálný předpoklad, že v blízké budoucnosti bude takovým způsobem fungovat drtivá většina prozatím lokálních počítačových programů.Registrace uživateleVětšina z vás, kteří jste prošli mými návody na Google Analytics (podrobná analýza přístupů na webové stránky) a Google Docs, má vytvořené uživatelské účty u firmy Google. Nicméně, postup registrace raději nevypustím. Zkušenější uživatelé mohou následující odstavce přeskočit.Registrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít tabulkový editor Google Spreadsheets používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářských aplikací firmy Google.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account. 3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Na vámi zadanou e-mailovou adresu přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue. Váš nový účet můžete použít ke všem bezplatným službám Google.com.První přihlášeníPři prvním přihlášení do kancelářských aplikací Google se zobrazí následující stránka:Pokud už máte vytvořené nějaké soubory, například pod kancelářskou aplikací Google Docs, bude se úvodní stránka tvářit jako souborový manažer.Na vstupní podstránce aktivujte odkaz New Spreadsheet (Nový tabulkový dokument). Otevřel se nový panel nebo okno prohlížeče, které vypadá takto:Všimněte si, že jako název dokumentu je uvedeno sousloví Unsaved spreadsheet (Neuložený tabulkový dokument). Pod názvem je rozevírací menu File (Soubor), skupina záložek, formátovací panel nástrojů a pracovní plocha. Aktuální pracovní plocha patří do záložky s názvem Edit (Editace).Vpravo od názvu dokumentu se nachází dvě tlačítka pro rychlé uložení dokumentu. Save (Uložit) pouze uloží dokument a vy můžete pokračovat v další práci. Tlačítko Save & close (Uložit & uzavřít) uloží dokument a vzápětí ho uzavře.Pracovní plocha se skládá z buněk. Aktuálně vybraná buňka je zvýrazněna modrým rámečkem. Buňky jsou řazeny ve sloupcích a řádcích. Sloupce mají abecední značení, řádky číselné. Pod pracovní plochou je záložka s názvem otevřeného pracovního listu. Pokud bude v souboru pracovních listů více, budou tyto záložky řazeny vedle sebe.Rozmístění základních prvků je velmi podobné klasickému Excelu.Změna názvu dokumentuOproti Google Docs se název dokumentu nedá změnit kliknutím na sousloví Unsaved Spreadsheet. Dokument musíte nejprve uložit – a to kliknutím na tlačítko Save nebo výběrem v rozevíracím menu File volby Save. Aplikace vás sama vybídne, abyste zadali nový název dokumentu.Rozevírací menu FileRozevírací menu File obsahuje následující volby:New (Nový) – Okamžitě vytvoří do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Import (Importovat) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z počítače uživatele. Podporovány jsou formáty xls, ods a csv.Open (Otevřít) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z vašeho účtu u Google.com nebo umožní nahrát dokument přímo z vašeho počítače.Copy Spreadsheet (Kopírovat tabulkový dokument) – Vytvoří do stejného okna kopii dokumentu.Export (Exportovat) – Umožní export dokumentu do cizího formátu. Podporovány jsou formáty csv, html, ods, xls a pdf.Print (Tisk) – Výtisk dokumentu.Upload New Version (Nahrát novou verzi) – Nahraje novou verzi dokumentu z vašeho počítače, která nahradí stávající verzi dokumentu otevřenou v Google Spreadsheet.Rename (Přejmenovat) – Přejmenuje dokument.Close (Zavřít) – Uzavře aktuální okno nebo panel s dokumentem.Narozdíl od Google Docs zde chybí statistika a možnost najít a nahradit výraz v dokumentu.Základní formátování dokumentuK úpravám jednotlivých buněk, řádků a sloupců slouží tento panel nástrojů:Pro základní formátování dokumentu se používají ikonky, které jsou známé z Excelu:U naprosté většiny úprav obsahu dokumentu platí jednoduché pravidlo: nejprve výběr buňky nebo více buněk, následně aktivace změny formátu v panelu nástrojů.Kromě základních formátovacích funkcí jsou v panelu nástrojů ještě funkce pokročilejší. Ty si probereme v další části návodu.

Pokračovat na článek


Hamachi – domácí síť LAN zprostředkovaná internetem

Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho serveru a já doufám, že je vás mnoho, tak vám jistě neuniklo, že v článku „Online hraní na internetu“ se objevila zmínka o velmi užitečném, leč ne zas tak známém prográmku HAMACHI. Hodně z vás ví, k čemu hamachi slouží, ale zároveň je tu nezanedbatelně velké procento těch, kteří tápou a nejsou si jisti. No a právě těmto čtenářům serveru Připojtese.cz je určen následující článek.O co se jedná a jak to funguje?Hamachi je prográmek, který na vašem počítači vytvoří virtuální počítačovou síť, skrze kterou můžete hrát veškeré hry, nebo sdílet data na internetu jako přes klasickou LANku. A jak to celé funguje?Hamachi si u vás na počítači vytvoří emulovanou síťovou kartu (něco jako virtuální mechanika u Alcoholu a Daemona) a díky této virtuální periferii se Hamachi sít začne chovat, jako by vaši kamarádi, připojení k této síti seděli ve stejné místnosti, jako sedíte vy. Hamachi po spuštění přidělí vašemu počítači unikátní IP adresu ve tvaru 5.XXX.XXX.XXX a podle obdobného klíče ji přidělí i vašim kamarádům. Nyní už nezbývá nic jiného, než začít hrát hry a sdílet fotky z dovolené, ale na tento okamžik si musíme počkat a do samotného závěru tohoto článku, protože nyní nás čeká instalace…Instalujeme!Nejprve je samozřejmě nutné Hamachi stáhnout, například z domovské stránky výrobce. Toto je uvítací tabulka, která vás informuje o faktu, že se chystáte nainstalovat program, který vytváří takzvanou VPN, neboli virtual private network (soukromou virtuální síť). Potvrďte tlačítkem „next“ a můžeme dál…Okýnko, kde jsou vypsány všem uživatelům tolik známé „terms & conditions“ jinak též „ujednání a podmínky“. Nyní zaškrtnete kolonku „I accept the agreements“ (souhlasím s podmínkami) a následně opět tlačítko „next“.1) Do této kolonky vyplníte cestu, kam má být Hamachi nainstalováno2) Do této kolonky vyplníte název složky, pod kterou budete mít Hamachi v nabídce Start3) Možnost zda – li chcete spouštět Hamachi po každém startu počítače4) Vytvoření ikonky na plochuV této tabulce si povšimněte jediného zaškrtávacího políčka. Ovlivňuje to, jestli budete přes Hamachi sdílet data, či nikoliv. V našem návodu je tato možnost vypnuta (disable-vypnuto; proto je možnost zaškrtnuta). Pro pokračování opět stiskněte tlačítko „next“.Průběh instalace. Jakmile bude možno postoupit dál tlačítkem „next“, učiňte tak…Seznámení se s interfacem Hamachi…1) tlačítko Power On/Off; zapíná a vypíná Hamachi2) tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě3) tlačítko setup pro nastavení4) tlačítko pro minimalizaci5) IP adresa (na tomto obrázku nebylo Hamachi spuštěno a tudíž je IP tvořeno samými nulami)6) aktuální status vašeho Hamachi7) tlačítko, sloužící k vypnutí Hamachi1) stavová obrazovka, kde si můžete změnit Nickname (přezdívku), nebo registrovat vaše Hamachi na verzi Premium (základní verze Free je zdarma a Premium je 30ti denní trial)2) nastavení ovládání oken v Hamachi3) nastavení systémových věci jako spuštění Hamachi po každém startu počítače, nebo povolení automatické aktualizace.4) bezpečnost – nastavení sdílení dat a nastavení blokování nově příchozích uživatelů5) zprávy – všemožné nastavení psaní v rámci Hamachi sítě6) smysl této záložky mi nějak unikl=)Hamachi už běží a my zakládáme síť…Nyní stiskneme tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a na výběr máme právě tyto dvě možnosti. Klikneme tedy na možnost „Create a new network“ – vytvoření nové sítě.V první řádku vyplníme jméno sítě (je nutné dát naprosto stejné jméno těm, kteří se chtějí připojit) a do dolního řádku se vyplní heslo. Oba tyto údaje pak poskytneme kamarádům, kteří se chtějí připojit na naši Hamachi síť.Takto vypadá Hamachi, když už je k vám někdo připojen…Hamachi síť už běží a my se chceme připojit…Připojování do sítě je stejné, jako její zakládání. Kliknete na tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a následně dáte „join an existing network“ – připojit se k existující síti.Do těchto dvou políček vyplníte údaje, které vám poskytne správce serveru. Jedná se o název sítě a její heslo (stejně jako v případě zakládání).Na závěr bych rád řekl, že jsem chtěl také přispět svojí troškou do mlýna a nemluvit jen v obecných „číslech“ a přidal i něco, co není obecné a tudíž všeobecně přínosné. Prošel jsem si pár diskusí kolem Hamachi, kde jsem našel jeden poměrně zásadní poznatek, o který byste neměli být ochuzeni. Může se vám totiž stát (jako se to stalo i mě), že když bude hrát přes Hamachi víc lidí, tak někteří připojení budou mít u svého jména a IP adresy zelené světýlko (standardní a správné), ale může se též stát, že někteří budou svítit žlutě. To znamená, jak správně poznamenal jeden účastník diskuse, že onen dotyčný má jinou verzi Hamachi, než ostatní, a proto doporučuji zapnout funkci automatické aktualizace, která zajistí, že už na tuhle nepraktičnost nebudete muset myslet.Další informace o Hamachi v češtině najdete na stránkách www.hamachi.cz.

Pokračovat na článek


Jak na webhosting na mujweb.cz

Pokud chcete vytvářet vlastní internetové stránky, velmi pravděpodobně budete muset využit službu zvanou webhostng. V tomto článku se proto podíváme konkrétně na registrací a základní funkce českého serveru Atlas poskytující freehostingovou službu www.mujweb.cz.Co je to webhosting?Webhosting je služba, která poskytuje na vzdáleném serveru datový prostor pro internetové stránky. Tento prostor je zajištěn pomocí rychlých a spolehlivých serverů s vysokou konektivitou (rychlostí připojení k internetu), které garantují neustálou dostupnost webových stránek. Webhostingové služby lze podle ekonomického kritéria rozdělit do dvou základních kategorií:a) placenéb) neplacenéJe-li webhostingová služba poskytována zdarma, nazýváme tento produkt freehosting. Nevýhodou bezplatného webhostingu je však všudypřítomná reklama a omezený datový prostor. Bezplatné freehostingy také většinou nepodporují funkce nutné pro složitější internetové aplikace. Máte-li proto v plánu vytvořit internetovou prezentaci pro svou firmu, je zcela určitě vhodnější zvolit placenou službu webhostingu. Ceny za plnohodnotný webhosting se pohybují od zhruba 600 Kč/rok a výše. Ale pokud si chcete funkci webhostingu pouze vyzkoušet pro svou jednoduchou osobní internetovou stránku, můžete zvolit již zmiňovaný freehosting. Třeba právě na serveru mujweb.cz, který u nás patří k nejpopulárnějším. Ukážeme si na tomto konkrétním webu, co můžete d freehostingu čekat a co všechno musíte jako novopečený majitel www stránek udělat.RegistraceOtevřete okno svého internetového prohlížeč, zadejte adresu www.mujweb.cz a klikněte myší na odkaz „Registrovat“.Následně dojde k načtení stránky, kde zadáte základní přístupové informace a hesla. V první kolonce „Uživatelské jméno“ zadejte jméno vašich stránek (viz červený obdélník na obrázku níže). Toto jméno bude sloužit jednak jako přístupové uživatelské jméno pro správu stránek a zároveň se bude vyskytovat i ve vaší internetové adrese. Je dobré, aby uživatelské jméno proto bylo co možná nejednodušší, nejlépe jednoslovné, bez jakýchkoliv speciálních přípustných znaků. Je-li již stejné uživatelské jméno registrované, budete muset bohužel vymyslet jiné.Dále zvolte kolonku oblast (modrý obdélník na obrázku níže). Oblast bude rovněž součástí vaší internetové adresy. Máte na výběr několik možnosti, nicméně doporučuji, pro jednodušší zapamatovatelnost adresy, ponechat oblast na možnosti „WWW“. Vaše internetová adresa je tedy v tomto momentu ve formátu www.mujweb.cz/oblast/jmenostranek. V poslední kolonce „Heslo“ (viz. zelený obdélník) zadejte váš přístupový kód, který by měl být opět v nějaké dobře zapamatovatelné formě.Doporučuji vám také podrobné seznámení s pravidly serveru, protože při porušení těchto podmínek hrozí okamžité smazání vašeho webu. K dokončení tohoto kroku registrace již zbývá jen kliknout myší na tlačítko „Souhlasím s podmínkami“.V dalším kroku registrace vyplňte požadované informativní údaje o vaší osobě. Nejdůležitější z těchto informací je kolonka „Email“. Pro úspěšné zaregistrování stránek je nutné do tohoto políčka vyplnit funkční e-mailovou adresu. Na e-mail zadaný při registraci si v budoucnu můžete nechat poslat své přístupové heslo, pokud ho zapomenete. Po zadání všech osobních dat, opište do spodní kolonky níže zobrazenou číselnou řadu a klikněte na tlačítko „Dokončit registraci“.Nově načtena stránka vás informuje o úspěšném dokončení registrace. Do editace nově vytvořeného webhostingu se dostanete pomocí webového rozhraní přihlášením přes hlavní stránku www.mujweb.czPopis možností webhostinguV následujících řádcích vám ukáži jak ovládat základní funkce webhostingu.Struktura souborůPo přihlášení dojde k zobrazení webového rozhraní správy webhostingu. V levé části obrazovky je zobrazena struktura souborů nahraných momentálně na serveru. Po registraci je zde jen přednastavený základní soubor index.htm, který obsahuje informace zobrazené po zadání vaší internetové adresy do prohlížeče. Soubor index.htm můžete nahradit jiným souborem. Ovšem je nutné aby se nový soubor také jmenoval index.htm, jinak nedojde k načtení internetové stránky. Soubory nahrané na serveru můžete pomocí tohoto rozhraní poměrně volně editovat. Každý soubor můžete přejmenovat Nebo, klinknete-li na ikonku bločku, můžete u souborů s příponou htm či html upravovat přímo zdrojový kód, a to jak v ryze textovém rozhraní, tak i za pomocí velmi jednoduchého WYSIWYG editoru.Nahráli jste na webhosting neuváženě příliš mnoho souborů? Nezoufejte, velmi jednoduchou operací je můžete vymazat. Zaškrtněte políčko před názvem souboru a kliknete na tlačítko „Smazat označené soubory“. Musíte si pouze uvědomit že toto odstranění je definitivní a není žádná možnost data obnovit.Pokud chcete vidět, co který soubor po vizuální stránce skrývá, stačí jen kliknout na jméno souboru a dojde k jeho zobrazení v pravé části obrazovky.Nahrávání souborůPro nahrání nového souboru nejprve klikněte myší na odkaz „nahrát soubor“ v levé části obrazovky (viz. červený obdélník), zvolte políčko procházet (viz. modrý obdélník) a vyberte soubor na lokálním disku vašeho počítače. Nahrání souboru nakonec potvrdíte tlačítkem uložit (viz. zelený obdélník). Při nahrávání je nutné dbát důležitého faktu, že nahrávaný soubor nemůže být datově větší, než zbývající prostor poskytovaný webhostingem. Webové rozhraní správy umožňuje i vytvoření nového souboru htm (odkaz vytvořit soubor), nicméně osobně doporučuji tento soubor vygenerovat spíše pomocí plnohodnotného WYSIWYG HTML editoru na lokální disk vašeho počítače a poté soubor nahrát na server.Webové rozhraní vám také může pomoci vygenerovat zdrojový kód pro počítadlo přístupu či jednoduchý poštovní formulář na stránky (odkazy v horní části obrazovky). Zdrojový kód následně již zmíněnou editovací funkcí můžete zkopírovat do souboru index.htm.Pokud si i přes tento článek nebudete s některými funkcemi webhostingu vědět rady, je zde možnost zobrazení poměrně dobře vyřešené nápovědy. Nápovědu naleznete pod stejnojmenným odkazem v levé horní části obrazovky.

Pokračovat na článek


PayPay

Potřebujete poslat peníze na účet v zahraničí a nechcete krmit nenasytné banky? Nebo snad potřebujete přijmout či poslat platbu a nemáte k dispozici bankovní účet? Obchodujete na internetu? Chcete spravovat svůj účet online a přímému bankovnictví vaší banky něco chybí? Pokud na kteroukoliv z těchto otázek odpovídáte „ano“, pak je tu pro vás platební technologie PayPay.Vezmeme si to pěkně popořádku. Nejprve krátká definice: PayPay je platební systém pracující v prostředí internetu. Tím se řadí do rodiny internetových peněžních systémů, kam patří například i jeho známější bratránek PayPal, nebo služby jako Moneybookers či E-gold.Jedná se vlastně o jakési internetové peněženky, kam si můžete nechat posílat peníze a následně jimi opět v prostředí internetu platit. PayPay ovšem umí mnohem více. Ve skutečnosti se jedná o plnohodnotnou obdobu běžného bankovního účtu, za jehož vedení však nikomu neplatíte ani korunu. Kdokoliv vám na tento účet může poslat peníze, aniž by byl sám na PayPay zaregistrován. Peníze je možno posílat i na emailovou adresu, či dokonce na mobilní telefon (ä také z mobilního telefonu). Ale popořadě. Nejprve se podíváme, jak to všechno vlastně funguje.Jak schéma napovídá, základem všeho je PayPay účet toho kterého uživatele (registraci a co a jak s ním si ukážeme později). Na něj si skrze takzvaný „sběrný účet“ společnosti provozující PayPay může uživatel poslat peníze (vlastně „nabít kredit“) a ty pak využít při nákupech na internetu, v aukcích, případně je poslat na další bankovní účet, emailovou adresu, nebo číslo mobilního telefonu. Stejně tak skrze sběrný účet může uživatel přijímat platby od svých zákazníků, dotace od bohatých příbuzných z ciziny, omezen je prakticky jen svou vlastní představivostí, možných využití je nesčetně. Už dvakrát jsem se zmínil o tzv. sběrných účtech. Co to je a jakou hrají roli? Pomůže další schéma:Na tomto obrázku je naznačeno, jak to funguje, když je použita jedna z nejpraktičtějších funkcí PayPay, tedy platba na účet v zahraničí bez poplatků za mezinárodní peněžní styk. Uživatel PayPay si nejprve ze svého bankovního účtu pošle peníze na PayPay. V praxi se jedná o běžný příkaz k úhradě z bankovního účtu uživatele na sběrný účet provozovatele v České republice. Protože sběrný účet je zřízen také u české banky, uživatel zaplatí pouze za mezibankovní převod.Automatický systém PayPay nové peníze na sběrném účtu vyhodnotí a připíše je uživateli na jeho PayPay účet. Řekněme, že druhý den si uživatel v německém internetovém obchodě objedná nádherného plyšového slona. Místo aby za něj platil mezinárodním převodem ze svého bankovního účtu, kde by poplatky nejspíše překročily cenu slona, jednoduše platbu provede v systému PayPay. Zadá číslo účtu příjemce a částku, o zbytek se již postarají počítače. Strhnou cenu slona z PayPay účtu uživatele a vydají příkaz sběrnému účtu v Německu, aby provedl platbu v té a té výši na ten a ten bankovní účet. Protože se platba ve skutečnosti provádí v zemi příjemce, opět jsou účtovány poplatky pouze za vnitrostátní styk. Uživatel má plyšového sloníka a ještě dobrý pocit, že ušetřil řádově stokoruny na poplatcích.Právě tato možnost využívat lokální sběrné účty k zadávání i přijímání plateb dělají z PayPay službu hodnou zájmu. Stejnou funkci, tedy „komunikaci“ mezi PayPay účtem uživatele a okolním světem, ale sběrné účty plní i ve všech ostatních případech. Naskýtá se ale logická otázka: vše je nějak podezřele výhodné. Z čeho vlastně PayPay žije? Odpověď je nasnadě: z poplatků. Ty jsou ale nesrovnatelné s běžnými bankovními. Registrace je zdarma, posílání peněz mezi PayPay účty taktéž, stejně tak přijetí peněz na PayPay účet. Platí se jen za převody peněz v PayPay účtu uživatele na bankovní účet. Pokud posíláte peníze na účet vedený v zemi, kde má PayPay svůj sběrný účet (a to jsou prakticky všechny evropské země plus USA jako bonus), nepřesáhne tento poplatek 20 korun a 22 haléřů. A jak to může fungovat přes mobil? Jednoduše: po úspěšné registraci si můžete vytvořit tzv. SMS klíč, s jehož pomocí pak později kdykoliv můžete skrze SMS zprávu zaslat a ověřit platební příkaz. Pokud naopak na telefonní číslo pošlete peníze, příjemci na tento mobil přijdou instrukce, jak se k nim dostat. Ale teď už k samotnému PayPay.

Pokračovat na článek


Rozhovor s tiskovým mluvčím Valve o Half-Life 2

Jak již všichni jistě víte, Half-Life 2 (HL2) je gold! To znamená, že je oficiálně dokončen a čeká na lisování na médium. Na povrch ovšem vyplynula jedna velice znepokojivá novinka, kterou sdělil tiskový mluvčí Valve Doug Lombardi v rozhovoru pro server Gamespy....Otázka: Bude krabicová verze HL2 potřebovat nějaký druh instalace pomocí softwaru STEAM ? Doug Lombardi: Během instalace bude uživatel požádán o verifikaci své kopie HL2 a o založení účtu v systému STEAM přes internet. K samotné single player hře již připojení k internetu vyžadováno nebude.O. Kdy budou uvolněny editační nástroje pro širší veřejnost ?Doug Lombardi: Teď, když je vývoj hry dokončen, se několik našich programátorů věnuje přípravě prvního Source SDK. Nevím přesné datum, kdy budou tyto nástroje připraveny, ale nemělo by to trvat příliš dlouho.O. Uvidíme nějaký nový obsah/mapy v CS: Source?, nebo v retail verzi, který lidé před tím neviděli? Doug Lombardi: Nový obsah CS: Source je skoro hotov, stejně jako Day of Defeat:Source a mnohé další. O. A jak je na tom Team Fortress 2? Doug Lombardi: Rozhodli jsme se TF2 přebudovat na Source engine. Hra je stálé ve vývoji a v bližší době podáme více informací. O. V nákupních formulářích, které jsme mohli vidět, chyběla možnost nákupu přes STEAM. Bude to možné nebo byla tato možnost zrušena?Doug Lombardi: Rádi bychom tuto možnost nabídli, ale v blízkém období budeme nabízet koupi pouze normální cestou.O. Uvažujete o oddělení multiplayerové části, DM, coop od nynější verze?Doug Lombardi: Ne.Z toho nám tedy vyplývá, že pokud si budeme chtít zahrát HL2, budeme muset mít připojení k internetu. Valve se chce očividně vyhnout nelegélnímu kopírování hry, ale přijde tak o jistou (a možná ne malou) skupinu zákazníků, kteří doma internet nemají. A tak si někteří z nás jen můžou povzdychnout, rozbít prasátko a jít se upsat Českému Telecomu :)Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


nForce4 – incoming!

nVidia nedávno představila svůj zbrusu nový počin v oblasti chipsetů a nejedná se o nic jiného než o velmi očekávaný nForce4. Chipset je určen především pro procesory AMD Athlon64 a některé druhy low end Sempronů.nForce4 se bude prodávat hned ve třech variantách a to: nForce4 : Tato základní varianta nabízí 20-lanes PCIe, nVidia RAID, 10x port USB 2.0, vestavěný ethernet o rychlosti 1Gbit/s, nVidia Firewall 2.0 – nikoli softwarový, ale hardwarový firewall, který by neměl tolik zatěžovat CPU jako je tomu právě u jeho softwarových kolegů, 4x SATA 1,5 GB/s a 4x PATA. Desky s nForce4 by se měly distribuovat s programem nTune sloužící k monitoringu a ladění výkonu PC. Protože je základní varianta nForce4 určena především pro levnější desky, je sběrnice Hyper Transport taktována pouze na 800MHz a uzamčena.nForce4 Ultra : Varianta ultra nabízí samozřejmě vše jako základní varianta nForce4, plus některé věci navíc, jako je rychlejší SATA 3 GB/s a software pro správu HW firewallu s názvem ActiveArmor. Za zmínku stojí též fakt, že sběrnice Hyper Transport je odemčená a tudíž ji lze přetaktovat. Defaultně je u ultra varianta taktována na 1000MHz. Tato varianta chipsetu je určená pro desky střední a vyšší třídy.nForce4 SLI : Poslední varianta SLI se od svého bratříčka nForce4 Ultra liší pouze v jedné jediné věci. Jak už název napovídá, je to právě možnost použití SLI technologie, neboli spojení dvou grafických karet (PCIe), jako tomu bylo již třeba u karet 3Dfx Voodoo2 (PCI). SLI technologie jde však ještě dál a nerozděluje mezi karty ke zpracování přesně 50% obrazu, nýbrž rozděluje obraz podle náročnosti na výpočet na dvě části, aby byly obě karty stejně vytížené. Skutečný nárůst výkonu při použití této technologie se liší aplikaci od aplikace, ale bývá přibližně 70%. SLI technologii v této době podporují karty GeForce 6600GT, 6800GT a 6800 Ultra. I z toho lze soudit, že tato varianta chipsetu bude určena pouze pro High end sestavy, čemuž odpovídá i cena, která se pohybuje okolo 180$. Podle prvních testů objevujících se na internetu je výkon chipsetu nForce4 přibližně totožný s jeho předchůdcem nForce3 - 250. Pro mnohé by se však mohla stát lákadlem podpora PCIe a právě zmiňovaná SLI technologie.Koupite si nForce4?

Pokračovat na článek


Více místa na disku - rychlejší práce!

Chcete dosáhnout těchto vlastností u vašeho počítače? Potom vám nabízím několik tipů na to, jak toho dosáhnout.Často se vám může stát, zejména pokud jste dlouho nepřeinstalovali Windows, nebo pokud se vám začíná nepříjemně plnit disk, že budete muset provést malou údržbu. Odstranit ze systému nepotřebné soubory programů, které i přes řádnou odinstalaci zanechali po sobě památku v podobě dynamických knihoven či INI souborů, provést údržbu disku a odstranit přebytečné a nepoužívané aplikace či soubory. Dosáhnete tím jednak zvýšení volného místa na disku a také hlavně rychlejší práce s Windows.Odinstalujte nepotřebné programyČas od času není špatné uvědomit si, že některé programy nepoužíváte. Mnohdy budete určitě překvapeni, kolik takových programů je. Tyto se tedy vyplatí odebrat ze systému, čímž dosáhnete uvolnění místa na pevném disku a částečně také urychlení Windows. Otevřete si nabídku "Tento počítač", vyberte "Ovládací panely" a zde položku "Přidat nebo odebrat programy". Na záložce, která je nazvána "Instalovat či odinstalovat" vidíte seznam všech programů, které na svém počítači máte. Po vybrání konkrétní položky klikněte na tlačítko "Přidat či odebrat". Spustí se odinstalační průvodce, který odstraní program ze systému a z pevného disku. Pouze zručným a zkušeným uživatelům doporučuji v případě odebírání programů i drobnou redukci systémového registru, protože mnoho programů i po odinstalaci nechává své položky právě zde a zbytečně tak systém zpomalují. Položky - většinou označené jménem výrobce nebo názvem programu - můžete najít v klíčích HKEY_CURRENT_USER / Software a HKEY_LOCAL_MACHINE / Software. Záznamy odinstalovaných programů vymažte. Zásahy do registru ovšem neprovádějte, pokud nemáte dostatek zkušeností, mohlo by vám to přinést víc škody než užitku a napáchat nemalé škody.Nepotřebné součásti systémuJednoduchá rada - pryč s nimi. Mnoho součástí Windows totiž běžně nepoužíváte, a proto je dobré je odebrat. Opět si otevřete dialog "Přidat nebo odebrat programy" a zde kartu s názvem "Instalace Windows". Program nyní vyhledá a vypíše všechny instalované součásti systému a vy si můžete vybrat, které ponecháte a které odeberete. To provedete odškrtnutím dané položky. Poklepáním na vypsané programové skupiny můžete odstranit jen některé jejich součásti. Vše samozřejmě záleží na tom, co používáte nebo hodláte používat a co naopak ne. Toto "zeštíhlení" Windows se projeví na volném místě na disku a také na rychlosti práce se systémem. Navíc, pokud budete kdykoliv v budoucnu jakoukoliv součást systému znovu nainstalovat, můžete to provést stejným způsobem - zatržením položek. Program si poté vyžádá instalační CD a položky doinstaluje.Vyčistění diskuProgram Vyčistění disku, který je součástí Windows se výborně hodí k odstranění nepotřebných souborů, které jen zbytečně zabírají místo. Spustit ho můžete z nabídky Start -> Programy -> Příslušenství -> Systémové nástroje -> Vyčištění disku. Vyberte si, který disk chcete vyčistit (máte-li jich více) a potom vyberte složky, které chcete odstranit. Program vymaže obsah složek Temporary Internet Files, kde se ukládají dočasně stažené www stránky, vymaže také všechny ostatní dočasné soubory programů a Internetu a odstraní také položky z koše. Tato úprava nemá vliv na rychlost systému, ale pomůže vám (a někdy opravdu významně) uvolnit část místa na pevném disku.Defragmentace diskuTato akce má dopad přesně opačný. Nezískáte žádné volné místo, ale zrychlí se práce se systémem. Defragmentace funguje tak, že vyhledává součásti souborů, které mohou být uloženy na více místech a tyto pak dává dohromady, aby soubor byl uložen celý na jednom místě a práce s ním byla tedy rychlejší. Fragmentaci souborů nelze ovlivnit a dochází k ní průběžně při práci s počítačem, což znamená, že byste měli defragmentaci disku provádět pravidelně podle toho, jak často s počítačem děláte. Program spustíte z menu Start -> Programy -> Příslušenství -> Systémové nástroje -> Defragmentace disku. Defragmentace (zejména u větších disků) trvá poměrně dlouhou dobu (desítky minut až hodiny), avšak má výhodu v tom, že pokud ji chcete spustit a disk je fragmentován pouze z malé části ještě od poslední defragmentace, program vám toto upozornění zobrazí a zeptá se, zdali chcete i přes to pokračovat. Zamezíte tak zbytečné práci, která by nepřinesla užitek.Nepoužívejte košPoužívání Koše mnohdy obsazuje zbytečně místo na pevném disku, proto je dobré buď povolit přímé mazání nebo nastavit pro Koš menší množství rezervovaného místa na disku. To provedete tak, že si v Průzkumníku otevřete vlastnosti koše (skrytá složka Recycled na disku) a zde nastavíte rezervované místo pro koš celkově v procentech, nebo pro každou jednotku zvlášť (máte-li více disků). V této nabídce navíc můžete zvolením položky "Nepřesouvat soubory do koše, ihned je odstraňovat" zakázat používání koše.Co si o tom myslíte Vy?Kategorie:

Pokračovat na článek


Adobe Premiere Pro CS3

Adobe Premiere Pro CS3 zavádí novou úroveň produktivity a flexibility pro zachytávání, editaci a publikování videa. Profesionálové z oblasti produkce videa se chtějí plně soustředit na vlastní obsah sdělení – nikoliv na technické aspekty produkce.  A právě to vám umožní Adobe Premiere Pro CS3. Maximalizujte kvalitu obrazu a pracujte rychleji s použitím softwaru Adobe OnLocation™ CS3 (pouze pro Windows, na počítačích Mac je zapotřebí program Boot Camp), který je součástí Adobe Premiere Pro, pro kalibraci kamer, monitorování video signálu a záznam přímo na disk – a to vše i přímo během natáčení. Editujte každý běžně používaný formát od DV po HD s Adobe Premiere Pro CS3. Zvyšte efektivitu a kreativitu s novým pracovním tokem a novými vizuálními efekty a funkcemi. Ušetřete čas a rozšiřte své kreativní možnosti prostřednictvím úzké integrace s dalšími programy Adobe jako Adobe After Effects® CS3 a Adobe Photoshop® CS3.Software Adobe Encore CS3, který je nyní rovněž součástí Adobe Premiere Pro CS3, umožňuje okamžitou tvorbu disků Blu-ray Disc či DVD a prezentací Flash® SWF pro web. Adobe Premiere Pro podporuje další platformy včetně Flashe a mobilních zařízení. Takže můžete opravdu oslovit co nejširší publikum.Adobe Premiere Pro, Adobe OnLocation a Adobe Encore jsou také dodávány jako komponenty sad Adobe Creative Suite® 3 Production Premium a Adobe Creative Suite 3 Master Collection. Production Premium kombinuje základní nástroje Adobe pro postprodukci a grafiku se softwarem Adobe Flash® CS3 Professional a intuitivním programem pro zpracování zvuku Adobe Soundbooth® CS3. Master Collection kombinuje výkonné komponenty sady Production Premium s produkty sad Adobe Creative Suite 3 Design Premium a Adobe Creative Suite 3 Web Premium. Úzká integrace mezi nástroji Adobe šetří čas při zpracování jednotlivých úloh. Například můžete ušetřit čas díky funkci Dynamic Link, která zkracuje prodlevy při renderování v případě použití kompozic After Effects v Adobe Premiere Pro a Encore.Program Adobe Premiere Pro CS3, který je k dispozici i pro počítače Mac založené na procesorech Intel, zvyšuje produktivitu a vybaví vás možnostmi pro:Nápaditý a efektivní střih videaAdobe Premiere Pro CS3 rozšiřuje svou sadu špičkových nástrojů o výkonné a flexibilní funkce, které vám umožní plně se soustředit na vyprávění vašeho příběhu místo technických aspektů programu. Například můžete vytvářet dramatické zpomalené záběry nebo další efekty novým nástrojem Time Remapping. Organizujte a vyhledávejte jednotlivé elementy snadno a flexibilně s pomocí zobrazení panelu Projekt a inteligentního filtrování souborů. Editujte efektivněji s pokročilým nahrazováním klipů a přehráváním vnořených sekvencí zvuku v reálném čase. Získejte kreativní kontrolu nad všemi médii prostřednictvím úzké integrace s programy After Effects, Photoshop a Soundbooth.Využijte kompletního editorského pracovního tokuAdobe Premiere Pro CS3 zachovává nekompromisní kvalitu obrazu ve všech fázích produkce videa a podporuje všechny hlavní SD i HD formáty. Maximalizujte kvalitu záznamu a ušetřete čas při natáčení prostřednictvím profesionální kalibrace kamery, monitorování video signálu a nahrávání přímo na disk počítače s aplikací Adobe OnLocation CS3 (pouze pro Windows), která je nyní rovněž součástí Adobe Premiere Pro CS3. V průběhu post-produkce můžete editovat DV, Digital Betacam, HDV, DVCPRO HD, HDCAM, 2K scans a další formáty prostřednictvím nástrojů Adobe Premiere Pro. Zjednodušte revize, zpětnou vazbu a implementaci prostřednictvím Adobe Clip Notes.Publikujte pro všechna médiaAdobe Premiere Pro CS3 a Adobe Encore CS3 podporují všechny současné platformy prezentace. Publikujte na film, videokazetu, DVD, Blu-ray Disc, web či mobilní zařízení v nejrůznějších formátech včetně FLV a SWF. Použijte Encore CS3 pro tvorbu profesionálních DVD a disků Blu-ray a potom jediným kliknutím zkonvertujte hotový projekt také na Flash pro prezentaci na webu. Také můžete kódovat video pro přehrávání na mobilních telefonech a dalších mobilních zařízeních.Špičkové zpomalené záběryVytvářejte dramatické efekty se změněným časem, jako např. zpětné přehrávání a zpomalené záběry s proměnlivou rychlosti prostřednictvím funkce přemapování času (Time Remapping). Zpomalte celý klip nebo jeho část pro zvýšení napětí nebo změňte trvání klipu a tempo přesně podle načasování sekvence a rytmu. Například můžete nechat cyklistu přijíždět zpomaleně proti kameře pro vyšší vizuální účinek nebo sladit záběry s mluveným komentářem. Zjednodušte si pracovní tok vytvořením zpomalených záběrů a dalších efektů v Adobe Premiere Pro CS3 bez nutnosti exportu do dalších aplikací.Time Remapping vytváří úseky s proměnlivým časem přímo v časové ose Adobe Premiere Pro, takže máte okamžitou zpětnou vazbu a k dispozici intuitivní rozhraní s kontrolou klíčových snímků a lepší kvalitou obrazu. S tímto novým nástrojem je čas při tvorbě nových dramatických efektů v Adobe Premiere Pro skutečně na vaší straně.Více panelů projektu a schránky (bins) s inteligentním filtrováním souborůVyhledávejte, zobrazujte a organizujte soubory rychleji a flexibilněji s novými panely projektu. Projekty videa mohou obsahovat stovky i tisíce jednotlivých souborů. Adobe Premiere Pro CS3 poskytuje rychlou a plynulou metodu pro vyhledávání a prohlížení souborů. Střihači se tak v jejich spleti neztratí.Zadávejte textové řetězce pro vyhledání souborů a sledujte aktualizované výsledky v průběhu zadávání. Vyberte atributy souboru (např. Název, Typ média, Délka nebo Poznámka protokolu) pro přesnější vyhledávání.Třiďte a organizujte jednotlivé elementy projektu do více panelů Projekt, kde každý může mít své vlastní nastavení grafiky a textu. Například si můžete vybrat scenerické prostřihy a zobrazit jako vizuální ikonu a současně záběry rozhovoru jako seznam textových informací. Přearanžujte ikonu, nastavte rámečky miniatur, třiďte seznamy a organizujte soubory do schránek pro lepší přehlednost. Zobrazujte soubory a pracujte s nimi tak, jak vám to bude nejlépe vyhovovat.Vylepšené možnosti střihuPracujte rychleji a s větší flexibilitou s pomocí nových nástrojů střihu v Adobe Premiere Pro CS3. Okamžitě si poslechněte zvukové stopy: Přehrávejte zvuk vnořených sekvencí bez renderování. Rychleji aktualizujte sekvence: Nahraďte libovolný klip na časové ose novým klipem při zachování atributů a efektů klipu původního. Snadno zlepšete zvuk: Aplikujte nové filtry Spectral Design pro snížení šumu, nastavení dynamiky, ekvalizér či kompresi a přidání jemných efektů. Snadno navigujte: Používejte klávesových zkratek pro přechod mezi panely rozhraní (časová osa, projekt, efekty, zdroj apod.)Výstup pro mobilní zařízeníKomprimujte video pro prezentaci na mobilních zařízeních. Použijte Adobe Media Encoder pro export do formátů 3GPP a H.264 optimalizovaných pro přehrávání na mobilních telefonech, iPodech, PSP a dalších mobilních zařízeních. Používejte Adobe Device Central CS3 pro simulování přehrávání na různých mobilních zařízeních pro zajištění kvality. Emulujte paměť zařízení, simulujte podsvícení displeje při jasném slunečním světle či situace při slabě nabitých bateriích apod. Stáhněte si aktualizace profilů zařízení pro přidání předvoleb komprese a simulátorů přehrávání pro nová mobilní zařízení.Export videa do Flashe s konverzí značek na startovní body (cue points)Kódujte video i zvuk pro projekty Flash a prezentaci na webu s přímou podporou Flash videa (FLV). Při exportu Adobe Premiere Pro CS3 automaticky konvertuje značky na časové ose na startovní body (cue points) Flashe, takže je lze použít pro zajištění interaktivity při přehrávání. S programem Adobe Flash CS3 Professional například můžete nastavit startovní body pro synchronizaci grafiky a titulků s jednotlivými pasážemi videa nebo můžete spouštět další soubory SWF a FLV v Adobe Premiere Pro CS3, vytvářet soubory FLV komprimované špičkovým kodekem VP6, který je součástí přehrávače Macromedia Flash Player 8. Oslovte prostřednictvím Flash videa nejširší možné publikum, protože tento formát si může přehrát přibližně 98 % uživatelů všech počítačů připojených k internetu, neboť již mají instalován přehrávač Flash Player.Adobe Bridge CS3Získejte rychlejší a efektivnější přístup ke elementům svých projektů, ať už se jedná o obrázky, video, zvukové soubory či soubory FLV a SWF prostřednictvím programu Adobe Bridge CS3. Vyhledávejte, prohlížejte a zobrazujte tyto elementy snadno a rychle v in Bridge. Jediným kliknutím na panelu Filtr omezíte zobrazení na požadovaný typ souborů. Vyhledávejte nebo editujte metadata XMP jako klíčová slova, jazyk či formát. Přetahujte soubory do Adobe Bridge přímo z projektového okna nebo časové osy Adobe Premiere Pro.Dostupnost pro Mac a WindowsPracujte na preferované platformě. Adobe Premiere Pro CS3 a Adobe Encore CS3 lze provozovat i na nejnovějších počítačích Mac i počítačích s operačními systémy Microsoft® Windows® XP a Windows Vista™ s procesory Intel a AMD. Adobe OnLocation CS3 vyžaduje počítač s operačním systémem Windows. Na počítačích Mac je třeba pro provoz Adobe OnLocation instalovat program Boot Camp a Windows (prodává se samostatně) nebo je třeba samostatný počítač s Windows.

Pokračovat na článek


20 počítačů do 30 000 Kč v testu

Počítače za vysvědčeníLoňský test počítačů za vysvědčení zaznamenal velký čtenářský ohlas, a tak jsme se jej rozhodli letos zopakovat. Vývoj však jde rychle dopředu, takže se testu tentokrát zúčastnily už zcela jiné stroje s jiným vybavením.Vysvědčení se blíží a s ním i termín možného nákupu počítače. Názory na to, zda odměňovat za výsledky ve škole, se samozřejmě různí, ale koupit studentovi počítač před prázdninami je možné i z ji-ných důvodů než pouze kvůli dobrému prospěchu. Zkrátka by neměli přijít ani ti méně úspěšní, protože počítač není pouze zdrojem zábavy, ale je i zdrojem poučení, a tak by mohl k lepším výsledkům alespoň trochu napomoci. Ale to už se dostáváme k tomu, proč vůbec počítač žákovi nebo studentovi koupit.Proč kupovat PC?Počítač může studujícímu člověku sloužit k mnoha účelům. Málokdo už dnes například chce psát delší texty na stroji nebo rukou, k dispozici jsou také různé výukové programy na CD-ROM, které mohou získávání vědomostí zpestřit i obo-hatit, a internet je bohatou studnicí informací a výborným komunikačním prostředkem. Nesmíme zapomenout ani na počítačové hry, které alespoň v některých případech cvičí postřeh, krátkodobou paměť, logické uvažování a většinou i angličtinu, a hlavně na to, že příjemnou formou přivedou studenty k počítači. Snad každý si rád občas nějakou tu hru zahraje.Už pouhé seznámení s počítačem a pochopení jeho ovládání se dnes velmi cení a považuje se za součást vzdělání. Bez znalosti základů práce na PC se těžko shání slušně placené zaměstnání, a tak se pořízení PC může stát dobrou investicí do budoucna. Výpočetní technika se pro někoho může stát koníčkem, který se později změní v za-jímavou, a někdy i dobře honorovanou práci. To jsou ale samozřejmě jen některé důvody pro nákup počítače. Nyní se podívejme na to, jak by mohl počítač pro žáky a studenty vypadat a co by měl obsahovat.Jaký počítačV loňském testu se objevily počítače s cenou do 40 000 Kč s DPH. Letos jsme cenový limit posunuli trochu níže, tedy na 30 000 Kč bez DPH, protože doba je nedobrá a málokdo si může dovolit utratit za počítač více peněz. I 30 000 Kč je pro někoho příliš. Většina firem, které nám do testu počítač půjčily, se cenový limit snažila beze zbytku vyčerpat, a tak cena počítačů v testu byla často těsně pod hranicí 30 000 Kč. Pouze firmy Computer City, Libra Electronics a AT Computers nabídly do testu počítače s vý-razněji nižší cenou (úplně nejlevnější byl počítač Leo Easy 300 od firmy Libra Electronics), které mohou být zajímavé pro méně majetné zájemce.Vejít se do hranice 30 000 Kč a zároveň nabídnout výkonný počítač vhodný pro provozování kancelářských a multimediálních aplikací a také pro hry není vůbec jednoduché. Najde se totiž jen málo možností, kde ušetřit. Absolutním minimem je dnes 32 MB paměti a nikdo také testovaný počítač menší pamětí nevybavil - většina obsahovala 64 MB paměti, a jeden dokonce 128 MB. Také na pevném disku se těžko šetří - 3,2GB disk je přijatelný, i když větší je samozřejmě lepší, ale menší disky už dnešním požadavkům nevyhovují. Co se týká monitoru, pro domácí použití ještě stačí 15" monitor a jím také naprostá většina firem své počítače doplnila. Počítač pro studenty, který neobsahuje mechaniku CD-ROM ani zvukovou kartu, je také těžko představitelný, a myš a klá-vesnice musí být u každého PC. A teď - na čem ušetřit?Výběr procesoru, komponent i počítačových doplňků jsme nechali na jednotlivých firmách s upozorněním, že počítač, který do testu zapůjčí, má být určen pro žáky a stu-denty. Měly se tedy vyrovnat s podobnou situací, jako když do obchodu přijde zájemce, který chce počítač pro studenta a čeká, co mu bude doporučeno. Každá firma pochopitelně nabídla trochu jinou sestavu a dala přednost něčemu jinému.Některé firmy vybavily svůj počítač ještě dalšími doplňky, většinou reproduktory, joystickem či modemem, který umožní přístup k internetu. U počítačů se však objevila i slu-chátka, multimediální klávesnice (rozšířené o tlačítka pro ovládání hlasitosti a me-chaniky CD-ROM) a také zvu-ková karta s radio-tu-ne-rem; mno---ho firem dodá s po--čítačem i zají-mavé programy, hry a multimediální tituly čekali jsme jich ale více. Řada firem sáhla v případě grafické karty po modelu určeném speciálně pro hry, tedy po kartě Voodoo3 2000, jejíž použití se promítlo v lepším hodnocení herních testů. Někdo dal přednost většímu, tedy 17" monitoru nebo mechanice DVD před mechanikou CD-ROM, což není špatná volba. To vše jsme v celkovém hodnocení samozřejmě zohlednili.Jak jsme testovaliPočítačové sestavy jsme se snažili hodnotit komplexně. Výkon jsme měřili pomocí našich standardních nízkoúrovňových testů i testů aplikačních, které podají obrázek o výkonu počítače při provozování kancelářských a grafických aplikací. Výsledky jednotlivých testů najdete v tabulce a u po-čítače naleznete i hod-nocení celkového výkonu. Dále jsme pomocí herních testů hodnotili výkon grafických karet a použitelnost jednotlivých počítačů pro hraní her, i když samozřejmě ne každý chce na počítači hry hrát, a počítače speciálně určené pro hry jsme do našeho testu ani nechtěli. Při testování jsme použili populární hru Quake II, která vy-užívá rozhraní OpenGL; toto rozhraní všechny grafické karty nepodporují. Jinak totiž musí hra běžet v softwarovém režimu s mnohem horšími výsledky. Dále jsme použili hru Incoming, která využívá rozhraní Direct3D (nainstalovali jsme nejnovější verzi 6.1) od firmy Microsoft a při běhu na kartách Voodoo3 využívá rozhraní Glide. U her jsme měřili průměrný počet obrázků za sekundu, které je počítač schopen spočítat a zobrazit.Měřili jsme také přenosové rychlosti a přístupové doby pevných disků a mechanik CD-ROM. V případě mechanik DVD jsme měřili přenosovou rychlost a přístupovou dobu nejen v režimu DVD, ale i v režimu CD-ROM. Výkon není všechno a někdo dá přednost raději značce, většímu monitoru, lepší výbavě nebo nižší ceně. To, čím je počítač vybaven, najdete v tabulce, a výbavu jsme zhodnotili i celkově jednou známkou. Samozřejmě nejsou reproduktory jako reproduktory - některé jsou kvalitnější, výkonnější atd.; i na to jsme pochopitelně brali ohled, podobně jako u dalších doplňků, které jednotlivé firmy ke svým počítačům dodaly. Nezapomněli jsme ani na hodnocení provedení počítače, tedy na vhodné uspořádání jeho jednotlivých komponent ve skříni nebo na správné svázaní a upnutí kabelů.Student většinou začne s málem a po-stupně chce podle požadavků svůj počítač dále rozšiřovat nebo zvyšovat jeho výkon. V tabulce tedy naleznete i počet volných slotů ISA a PCI, které další rozšíření umožňují, a také počet volných pozic v počítačové skříni pro další mechaniky a další hardwarové doplňky. V testu jsme se nejčastěji setkali s pro-cesory Intel Celeron, ať už ve verzi SEPP (Single Edge Processor Package) určené pro Slot 1, nebo ve verzi PPGA - Plastic Pin Grid Array pro Socket 370. V ně-kte-rých počítačích byl procesor Celeron PPGA umístěn v redukci, která se vkládá do Slotu 1. Tato kombinace je totiž levnější než procesor ve verzi SEPP, a navíc procesory ve verzi SEPP se již špatně shánějí. Slot 1 má samozřejmě své výhody v tom, že procesor Celeron je později možné zaměnit za výkonnější Pentium II nebo Pentium III. V testu ovšem nechyběly ani počítače s proce-sory od firem AMD nebo Cyrix, i když ani jeden z nich výkonnostně nijak nepřesvědčil.Výběr počítačů na našem trhu je skutečně veliký. V testu se nakonec sešlo 20 počítačů od nejrůznějších firem. Zájemci o počítač tedy mají z čeho vybírat. V porovnání se stroji, které se zúčastnily loňského testu, je výkon těch současných mnohem vyšší. Pro provozování běžných aplikací stačí bezpečně úplně všechny počítače z testu. Pro provozování náročnějších her však některé vhodné nejsou, což je dáno především použitou grafickou kartou. VýsledkyPodle očekávání dopadly v herních testech v průměru lépe počítače s novou grafickou kartou Voodoo3 2000, protože grafická karta společně s procesorem rozhoduje o počtu možných "frames", které lze zobrazit za jednu sekundu. Hned za těmito počítači se většinou umístily počítače s kartou s čipem nVidia Riva TNT, ostatní byly slabší. V hrách si velmi dobře vedl počítač Mironet 3018M, který se prosadil jak ve hře Quake II, tak ve hře Incoming. Počítače Leo Easy 300, Compaq Presario 2282 a Yakumo Pro Family 366 nejsou pro 3D aplikace a hry vhodné, a některé testy se jim dokonce nepodařilo vůbec absolvovat. V daném rozlišení totiž jejich grafická karta nebyla schopna pracovat nebo nestihla obraz zpracovat. Pro 2D hry však tyto počítače stačí, a navíc jde o počítače, které jsou levnější. Pokud tedy někdo touží po počítači, na kterém se dají hrát nejnovější 3D hry, doporučujeme počítač s kartou Voodoo3 a nej-méně 64 MB paměti. Z pro-cesorů - díky současným příznivým cenám - pro levnější počítače nabízí nejvíce procesor Intel Celeron.Ukázalo se, že levnější pevné disky poskytují dostatečný výkon pro domácí použití. Výkonnější disky často zklamaly kvůli tomu, že nebylo využito jejich rozhraní ATA/66, které základní desky zatím nepodporují. Musely proto běžet v mno-hem pomalejším režimu.V testech si nejlépe vedl počítač Mironet 3018T, ale kvůli horšímu monitoru a také kvůli tomu, že v jeho ceně není započten systém Windows 98, který by si většina uživatelů asi musela stejně pořídit (i když proti systému Linux nic nemáme), jsme mu nakonec ocenění Chip Tip neudělili. Získal je počítač firmy Softcom, u něhož se nám líbil jak výkon, tak výbava. Dodává se totiž se 17" monitorem a slušnými reproduktory. Naší pozornosti neunikl ani počítač firmy Suma, který si velice dobře vedl v aplikačních testech a měl výbornou výbavu. Jen kvůli starší grafické kartě nedosáhl takových výsledků v herních testech. I přesto jsme mu Chip Tip udělili.Ocenit jsme chtěli i jeden počítač s nižší cenou. Uvažovali jsme o počítači Triline, který za cenu asi o 5000 Kč nižší, než za jakou se prodávala většina soupeřů, nabízí přijatelný výkon, ale vzhledem k horšímu provedení jsme mu ocenění nakonec neudělili. U počítače Yakumo byla cena ještě příznivější, ale zklamal nás dodaný monitor.Úspěšní i méně úspěšní studenti si tedy mohou vybrat z široké nabídky počítačů a prázdniny, nebo alespoň jejich část, mohou strávit u obrazovky monitoru. Věříme, že náš test jim i jejich rodičům v rozhodování při nákupu alespoň trochu pomůže.

Pokračovat na článek


Jak na linkbuilding

Co je to linkbuilding (neboli budování zpětných odkazů) a proč se jím zabývat? Jak může pomoci vašemu projektu a nebo jej při špatném provedení pohřbít? Kde sehnat kvalitní zpětné odkazy? Těmto otázkám zasvětíme dnešní díl našeho seriálu. Proč se zabývat linkbuildingemPředchozí díly vás zasvětily do tajů SEO. Dnes už víte, že se bez této virtuální strategie moc daleko nedostanete. Optimalizované stránky se na pohled od těch jiných příliš neliší, ale i přesto jsou účinnějšími a zároveň výdělečnějšími. Určitě jste se už setkali s hodnotami označenými jako pagerank, S-rank nebo Alexarank a další. Právě relevantní odkazy mají velkou váhu při vylepšování ranku vašeho webu. Pojďme si nejdříve vysvětlit, co tyto hodnoty znamenají a jak na ně pohlíží současný online-svět.Co to jsou rankyRanky jsou ve své podstatě pouze takové informativní ukazatele jednotlivých webů, jejichž hodnota je spojována s úspěšností a návštěvností stránek. Tento vyhledávací fenomén rozděluje webmastery a profesionály v oboru na dvě rozpolcené skupiny. Jedni se o tyto statistiky opírají a druzí z nich vůbec nevycházejí. Pokud máte Google pagerank na 5 a více, stáváte se lukrativním místem pro uveřejnění reklamy. Ranky jsou vypočítávány dle určitého logaritmu – do jeho tajů je zbytečné zasvěcovat. Je však dobré vědět, že jsou úzce spojovány se zpětnými odkazy a jejich kvalitou.Rank nám též poskytuje informace o tom, jak vysoko se ve výsledcích vyhledávání dostáváme. Jde tedy o nedílnou součást SEO optimalizace, byť jen informativní. Ranky se u jednotlivých vyhledávačů přepočítávají jednou během určitého časového období (které třeba u Googlu činí několik měsíců). V minulých časech se tato hodnota stala jediným měřítkem a mnozí na jejím zvyšování velmi profitovali. Doba se však mění a vše nasvědčuje tomu, že ranky do budoucna nebudou mít takovou váhu. Ale proč?Mají ranky vůbec nějaký význam?Nutno podotknout, že výpočet ranků je neustále opředen tajemstvím a nikdo pořádně neví, jak doopravdy funguje. Honit se pouze za vysokým rankem a zapomínat při tom na to nejdůležitější – čtenáře (či zákazníka), nemá cenu. Naopak vás to může přivést k rychlému krachu projektu. Pamatujte si jedno pravidlo a snažte se jej držet. Tvořte svůj web tak, aby i bez vyhledávačů byl úspěšný a soběstačný. Jakmile se stanete závislými na vyhledávačích, odrazí se to i na vzhledu vašeho webu a můžete pomalu ztrácet zákazníky. Pokuste se prodávat obsahem.Být na prvním místě ve fulltextovém vyhledávání je velmi příjemné, ale k čemu vám to bude, když odradíte strukturou stránek zákazníka ještě dříve, než vám dá sebemenší šanci. Myslete proto hlavně na zákazníka a stránky se snažte optimalizovat velmi citlivě.Co je to linkbuildingLinkbuilding je tvorba, neboli „budování“, zpětných odkazů. Jde o cílenou snahu k zajištění zpětných odkazy z prestižních a zároveň tematicky podobných stránek. Tato činnost spadá do internetového marketingu a měl by se jí věnovat úplně každý, kdo má zájem na zvýšení úspěšnosti svého projektu.Předem nutno podotknout, že jde o časově velmi náročnou činnost, která však přináší své ovoce. Teď nemáme na mysli pouze zápis do katalogu, ale i další prvky, které se linkbuildingu týkají. Jedná se však o běh na dlouhou trať. Důležitá je i analýza konkurence, spřátelených webů a vyjednávání o umístění zpětných odkazů na jiných webech.Co linkbuilding neníPokud si myslíte, že pouhý zápis do katalogu je vše, co pro linkbuilding můžete udělat, tak vám můžeme prozradit, že je to právě naopak: jde jen o začátek. Zápis do katalogu je v dnešním světě již samozřejmostí a na tuzemském trhu se objevuje celá řada společností, které vám zápis do předních katalogů provedou za menší poplatek.Neskákejte však po první nabídce. V případě, že si zápis nechcete dělat sami, tak si pečlivě vyberte profesionála pro jeho provedení. I takový zápis do katalogů se dá udělat s naprostou neúčinností a vaše investice se stane pouze vyhozenými penězi. Katalogy představují úplně nejjednodušší část linkbuildingu, kterou si můžete zrealizovat sami. Jen je dobré se držet osvědčených pravidel.Do registračního formuláře vždy vypisujte stejnou URL adresu a snažte se, aby každý popis byl originálním textem. Jde o text mezi 50 – 250 slovy. Velká část firem vám toto nezajistí a z pohledu optimalizace je stejný obsah duplicitou, což vyhledávače nerady vidí. Popis by měl obsahovat i klíčové slovo.  Právě z těchto důvodů je dobré, když si registraci do katalogů uděláte sami. Za linkbuilding rovněž nelze považovat nejrůznější výměnné systémy nebo lišty. Také si dejte pozor na přemíru odkazů vedoucích z vašich stránek.Odbočka: jaký je rozdíl mezi katalogem a vyhledávačemMožná se mnozí z vás pousmějí nad tím, že se pokoušíme o osvětu právě v této oblasti, ale i v dnešních časech existují lidé, kteří nevidí v katalozích a vyhledávačích žádný rozdíl. Proto jen ve zkratce:Katalog – na internetu jich jsou tisíce, ovšem těch kvalitních podstatně méně. Na české scéně se jich objevuje taktéž velké množství. Jen pár z nich stojí za vaší námahu a registraci do nich. Ostatní jsou z pohledu optimalizace a linkbuildingu bezpředmětné. Neplýtvejte zbytečně časem tam, kde to nemá smysl. Katalog slouží k registraci nebo zápisu vašich stránek. Získáte tak odkaz úplně zdarma.Vyhledávač – těch už na světě tolik není a možná by se daly vyjmenovat zpaměti. Nejvýznamnější z pohledu české scény je jednoznačně Seznam. Do vyhledávače se registrovat přímo nemůžete. Ty slouží pouze k indexaci. Dle zadaných slov do vyhledávání následně řadí stránky od nejdůležitějších.Linkbuilding tedy obsahujeCílenou analýzu konkurenceVyhledávání vhodných spřátelených webůVyjednávání a hledání vhodných kandidátů na výměnu odkazuUdržování zpětných odkazů v aktuálním stavuHlavní cíle linkbuildinguHlavní cíle linkbuildingu jsou nám tedy jasné. Za vším stojí cílový zákazník. Je lepší mít hrstku spokojených návštěvníků, než velké množství přístupů lidí, kteří na vaše stránky pohlížejí jako na spam. Pamatujte, že pokud bude spokojený čtenář, bude spokojený i vyhledávač. Jde o důmyslný nástroj, který není radno obelhávat. Budujte si své jméno pomalu, ale pravidelně.Záleží na tom, kam odkazují mé stránky?Odkazy na cizí stránky mohou pomoci a na druhé straně i poškodit váš výsledek ve snažení o linkbuilding. Vždy se snažte odkazovat na relevantní stránky. Vyvarujte se odkazů na nedůvěryhodné zdroje. Taktéž se vyvarujte odkazování, které návštěvníkům otevře stránky v novém okně.  Vyhledávače tyto praktiky nemají rády. V případě, že budete odkazovat na takzvané link farmy, může se stát, že budete z vyhledávání vyřazeni úplně. Nikdy si na své stránky neumisťujte nepřiměřené množství odkazů. Vždy odkazujte pouze na stránky, které jsou příbuzné tématem nebo oborem. Mnohdy to nebývá hlavní stránka, ale nějaká z jejich podstránek.

Pokračovat na článek


Výběr domény – právní oříšek

Výběru doménového jména byste při svém podnikání měli věnovat patřičnou pozornost. Nejedná se totiž o pouhou marketingovou záležitost. Doména se metaforicky stává součástí Vašeho podnikání, proto vše musí být v pořádku i z hlediska právního. Při výběru Vaší www adresy je nezbytné respektovat určité marketingové i právní limity. Spory o doménová jména se stávají častějším tématem, a to nejen v zahraničí (v rámci USA i ostatních zemí EU), ale i přímo v České republice. Soudy, ale i různé úřady, např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se zabývají několika případy nekalosoutěžního nakládání s doménami každý rok (včetně takzvaného cybersquattingu – doménového spekulantství vedeného snahou po dosažení zisku). Následující řádky jsou průpravou pro podnikatele, kteří chtějí působit na Internetu bez rozporů s právem.Právo limituje výběr každé doményVýběr domény byl donedávna pouze v režii marketérů, kteří název vybírali pomocí svých SEO znalostí a citu pro brand a corporate identity. Dnes si častěji uvědomují, že dalším limitujícím faktorem jsou ochranné známky a právní předpisy.Při registraci doménových jmen platí pravidlo „first come first serve“, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele. S tím dodatkem, že každé doménové jméno může být zaregistrováno pouze jednou. Díky těmto základním pravidlům představuje Internet dnes velmi silně soutěžní prostředí.Vybírejte si doménu neobsahující ochrannou známkuDoménové jméno, které si zaregistrujete, by nemělo obsahovat ochrannou známku. Bezpečně se tak vyhnete výzvám k opuštění domény a případným soudním sporům. Seznam registrovaných ochranných známek můžete najít na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.Doména by neměla porušovat ochranu osobnostiOchrana osobnosti je upravena v občanském zákoníku a bude rovněž obsažena v Novém občanském zákoníku (s účinnosti od 1. 1. 2014). V rámci registrace domén jde především o to, provádět takovou registraci, která má oprávněný nárok. Velmi problematicky tak působí domény, které obsahují jména mediálně známých osobností a obsah webu je urážející či hanlivě kritický.Doména by neměla porušovat ochranu obchodní firmyNedoporučujeme registraci takového doménového jména, které se v názvu kryje s registrovanou firmou. Jinými slovy se jedná o obchodní název podnikatele. Ten je možné dohledat v obchodním rejstříku.Pozor na nekalou soutěžNekalá soutěž je oblíbeným termínem právníků, avšak o co se vůbec jedná? Registrací a užíváním domény byste neměli sledovat zakázané obchodní praktiky a praktiky proti dobrým mravům. Nejčastěji se jedná o klamavou reklamu, vyvolání nebezpečí záměny či parazitování na pověsti.Příkladem může být např. registrace domény swarovski-sperky.cz, kde bychom rádi prodávali šperky Swarovski. Jak v případě prodeje padělků, tak i originálních šperků značky Swarovski se jedná o nekalou soutěž, která by byla pravděpodobně charakterizovaná jako parazitování na pověsti, případně vyvolání nebezpečí záměny a klamavé označování zboží. Mimo jiné se dopouštíte také užívání registrované značky Swarovski. Takový eshop provozovat legálně nemůžeme a registrovat si tuto doménu (bez svolení, viz dále) také nedoporučujeme. Pokud bychom chtěli prodávat tyto šperky na výše uvedené doméně, první kroky by měly směřovat k tomu, abychom získali povolení k užívání názvu Swarovski.Nezáleží na koncovce, pravidla platí pro všechnyVýše uvedená pravidla pro registraci domény doporučujeme aplikovat pro jakékoli koncovky domén. Nezáleží tedy na tom, zda si registrujete doménu .cz, .eu, nebo .com. Internet nezná národní hranice a je dostupný prakticky odkudkoli. Koncovka domény nemůže zaručit spotřebiteli, že je produkt či služba dostupná pouze v tomto regionu.Poznámka autora: Pozor na obchodníky s doménami, kteří oslovují firmy a nabízejí registraci s nejrůznějšími koncovkami (např. .org, .se, .com). Argumentují především tím, aby si Vaše konkurence nezaregistrovala tuto doménu a neparazitovala na Vaší pověsti či Vás nepředběhla ve výsledcích vyhledávání na Googlu. Je na zvážení každé společnosti, aby zanalyzovala svoji pozici na trhu vůči konkurentům a spotřebitelům. Osobně však v drtivé většině nedoporučuji využívat těchto nabídek. Pakliže chcete působit na českém trhu, není potřeba si přece registrovat si doménu .com. Pokud ušetříte prostředky za tyto a další domény (těch koncovek je skutečně mnoho) a místo toho si registrujete ochrannou známku, snadno navíc získáte páku i na ty, kteří si registrují Váš název s jakoukoli koncovkou, i třeba .info.Jak na registraci domény s obecným názvem?Pokud si chcete registrovat doménu s názvem, který je obecný (např. auto, internet, SEO) či konkurent využívá podobný (avšak bez ochranné známky), doporučujeme graficky odlišit vizuální vzhled stránek včetně loga. Spekulanti na adresách podobných seznan.cz (člověk se přece jenom někdy překlikne) své „podnikání“ navíc podpoří ještě vizuálně velmi podobným vyhledávačem. Toto je bezesporu nekalosoutěžní jednání za hranicí zákona.Doporučení na závěrVýběr doménového jména je zapotřebí provádět jak z pohledu marketingového, tak právního. Doménové spory jsou stále častějším tématem nejen mimosoudních jednání, ale také přímo vykonatelných rozhodnutí, která ve výsledku znamenají nucený převod doménového jména a finanční kompenzaci protistraně za neoprávněné využívání domény, dosažený zisk parazitováním a podobně.Proto, abyste se vyvarovali právních problémů, nesmíte při registraci či užívání domény porušit ani jeden z výše uvedených bodů. Vždy tedy výběru doménového jména věnujte zvýšenou pozornost.

Pokračovat na článek


Jak se stát odborníkem na spam

Není každý technicky nadaný a někteří uživatelé internetu a emailových stránek dokáží vytvořit z problému posílání nevyžádaných sdělení ještě větší problém. Koho by také bavilo denně sledovat přátelsky se tvářící sdělení, která zaplavují schránku a probírat se naprosto nezajímavými nabídkami?Založení emailuPrvní email si nejmenovaný uživatel založil před několika lety s trochou potíží při vyplňování a vypisování kontrolního kódu. Když byla schránka založená, občas špatně zařadil příchozí poštu nebo omylem smazal příspěvek. Někdy tak musel žádat o nové zaslání, než zjistil, že smazané není zcela smazané, ale nachází se v koši. Běžně je hrabání v odpadcích dost odporná činnost, ale ta ho nyní zachránila od trapasů s vyžadováním a zasíláním opakovaných zpráv.Schránka rostlaEmaily se poměrně ve velkém množství začaly hromadit ve složce přijaté a najít starší zprávu bylo docela složitým surfařským uměním. Když uživatel zjistil, že existuje možnost vytvoření dalších složek, nelenil a poštu si roztřídil. Padl na to jeden den pracovního volna a klidu, ale nelitoval. Teď se konečně mohl vracet ke starším emailům.Týden bez poštyKaždá pohádka musí mít nějakou zlou moc, která zasáhne do osudů hrdiny. Uživateli působením zlé moci a síly přestala chodit pošta. Když den dva nedostal žádný email, bral to jako souhru náhod. Třetí den byl již velice vystresovaný a přemýšlel o nebezpečí virů, hackerských útocích a fatální chybě provozovatele. Než dostal sms zprávu, že „…máš přeplněnou schránku a všechno se mi vrací…“, žil v nejhorších obavách. Poté zjistil, že existuje ukazatel objemu schránky a skutečně v jeho emailu zářil červeně.Nová schránkaTýden bez elektronické pošty byl velice krušný, a proto se zkušený uživatel rozhodl založit ještě jednu schránku. Pro všechny případy. Na starou schránku začala chodit různá sdělení, která nevyžadoval a nová schránka se jevila jako dobrý nápad. Po určité době ho přestalo bavit chodit z jedné schránky na druhou. Objevil v emailu, že existuje možnost přeposílání a z jedné schránky si nechal posílat emaily do druhé. Tím zkoncentroval svoje síly a možnosti.Spamovací problémPo delší době bezproblémového provozu začaly chodit spamy do obou schránek, ale v té přeposílané se jejich počet logicky zdvojnásoboval. Situace dosáhla takových rozměrů, že občas se objevila žádaná pošta mezi hromadou nevyžádané. Uživatel poctivě označoval veškerou nevyžádanou i přeposílanou poštu jako spam – tlačítkem provozovatele a dokonce občas zaslal sdělení a poslal obtěžující emaily administraci. A tady tvrdě narazil.Přeposílaná poštaPřeposílané emaily, jak již jistě zkušený internetový odborník pochopil, byly odesílány z jeho vlastní a původní emailové adresy. Ve druhé stránce se objevily s jeho emailovou adresou a s touto adresou byly také označeny jím samým za spam. Proto se dostal do hledáčku administrátora s první emailovou schránkou, kam se sám nahlásil. Následovala blokace na 24 hodin, na dva dny a poté zrušení původní schránky. Uživatel označováním vlastních přeposílaných emailů udělal ze sebe typického spamovacího „odborníka“.Poučení na závěrPohádka má samozřejmě dobrý konec. Když pochopil, že přeposílanými emaily sám sebe označil jako spam, historku předal administraci a po nějaké době se zase mohl radovat ze dvou spolupracujících a fungujících emailů. A poučení? Někdy prostě nestačí jen mačkat, ale musí se také trochu přemýšlet. Jak se asi museli tvářit administrátoři webu se uživatel naštěstí nikdy nedozvěděl a myslím, že o to ani nestál.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Kde hledat na internetu televizní programy?

Televize se stala neodmyslitelnou součástí snad každé domácnosti a v mnoha z nich se zabydlela hned na několika místech. Nabídka programů je opravdu široká a mít přehled o tom, co která stanice vysílá není jednoduché. Z toho těží mnoho TV časopisů, které si můžete koupit na každém rohu. Jde ale i zadarmo a pohodlněji. Jak? No přece na internetu. tisknoutV dnešní době, kdy internet vládne světem a děti se nás neptají co znamená tohle a támhleto, ale usednou k počítači a kýžené slovo si vyhledají s příslušným vysvětlením, je zcela běžné, že i televizní program můžete najít na internetu. Samozřejmě můžete udělat něco pro své zdraví, zvednout se od počítače a zajít do trafiky s cílem zakoupit TV magazín nebo jiný časopis s programem televize, kterých je navzdory internetu stále víc a víc. Ovšem pokud jste tak pohodlní (slovo líní jsem se neodvážila použít) jako já nebo jste už na procházce byli, můžete si televizní programy zjistit na stránce, která vám bude vyhovovat. Doporučím vám některé osvědčené. Snad nejvíce navštěvovaným serverem je patrně 365dni.cz s vyhledáváním v TV, volbou stanic a rozdělením i podle obsahu. Zde si dokonce můžete stáhnou skvělý prográmek pro offline prohlížení programů vybraných televizních stanic. Nemusíte se tedy připojovat k internetu pokaždé, když chcete nahlédnout do televizního programu (ocení především majitelé vytáčeného připojení nebo cestovatelé s notebookem). Přehled programů si tento prográmek aktualizuje automaticky, jakmile se připojíte k internetu.Troufám si tvrdit, že televizní program na 365dni se plně vyrovná fyzickému časopisu. Nabízí nejen možnost podrobných informací o jednotlivých pořadech s fotografií, ale i upozornění na vámi vybrané pořady. Nenápadná ikonka v dolní liště nepřekáží a kdykoliv můžete kliknutím na ni aktivovat program. Otevře se vám okno s nabídkou televizních programů.V případě že netoužíte zatěžovat váš počítat dalšími prográmky a stačí vám přidat si do oblíbených nebo do záložek praktické stránky s televizním programem, mám pro vás další tipy.Velice zdařilým webem se jeví televizní program na Novinky.cz, kde najdete jako u předchozího serveru programy satelitních a jiných televizí. Grafika je méně pouťová, než u tv.sms.cz, což považuji za výhodu. I tady naleznete podrobnější info o pořadech. Chybí vyhledávání v TV, hledat můžete pouze podle data, ale i tak hodnotím kladně, jelikož i po této stránce často sáhnu.Velice pěkným a kvalitním serverem je TV Info, který nabízí nejen televizní program, ale i programy rádií a širokou škálu informací nejen kolem televize. Šikovné třídění a zdařilá grafika jej činí jedním z často vyhledávaných portálů. Přímo na úvodní stránce je i výčet portálů nabízející televizní program. Dokonale podrobný rozbor seriálů vás přinutí setrvávat na této stránce mnohem delší dobu, než je potřeba k nalezení požadovaného programu. V případě, že se chcete o televizi dozvědět něco více, vřele vám tento portál doporučuji. Dokonce tady můžete nalézt i programy kin, pokud neobjevíte nic vhodného v nabídce televize.Zajímavě pojatý, bez složité grafiky, s použitím modré barvy lahodící oku je televizní program na serveru iDnes . Je dostačující pro ty, kteří opravdu nehledají nic jiného než seznam pořadů. Nabízí vyhledávání v programu podle klíčového slova, data a televizního kanálu. Chybí ovšem podrobné informace o pořadu.Další server snažící se upoutat barevnou grafikou, která ovšem spíše připomíná tabulkový editor je Televize.cz. Tvůrci poměrně slušně napodobili klasický kalendář a barevně sladili horní menu.( O výběru barvy raději pomlčím, grafik byl patrně milovníkem pomerančů). Samotný výpis stanic je na můj vkus až přespříliš hýřící barvami. Původní záměr odlišit tak jednotlivé sekce vyznívá naprázdno a spíše mate, uspěl by nejspíš u dětských návštěvníků.Zpravodajský server České noviny neotálel a na své stránky taktéž zařadil televizní program. Ve vyhledávání jsou zahrnuty vcelku všechny základní požadavky, které by měly oslovit každého návštěvníka hledajícího klasický televizní program.Web je celkově konzervativně laděn, žádná křiklavá grafika, své příznivce si jistě najde.Nadmíru uspokojující a troufám si říci nepřekonatelný je Přepni.cz na portále Atlas. Zkrátka ATLAS opět boduje. V případě, že nehledáte čistě jen výpis televizních programů, pokocháte se zde i vy. Stránka je maximálně „nabušená“ veškerými informacemi týkajícími se televize, neopomíná i tolik přitahující drby o slavných, méně slavných i budoucích slavných. Dokonalá grafika a přehlednost řazení, pastelové barvy lahodící oku činí tento server číslem jedna v pomyslném žebříčku TV programů.Myslím, že jsem vám nabídla dostatek portálů s televizním programem. Za zmínku snad ještě stojí Centrum.cz, který je opravdu velmi přehledný s příjemnou grafikou, stručný popis u každého pořadu, u vybraných dokonce fotografie, vyhledávání v programu.Dalším serverem s cirkusově laděným horním menu se zdá Tiscali, který stejně jako Televize.cz nalezl zalíbení v pestrých barvičkách vhodných spíše na dětské portály. Oproti tomu použil na seznam pořadů odstíny šedé, čímž si zajistil pozitivnější hodnocení. Ještě upozorním na stránku Parabola, kterou bych zařadila mezi klasické provedení s pěkně seřazenými stanicemi a pořady.V případě že chcete programy kabelové a satelitní televize, obraťte se na UPC, kde jsou dopodrobna uvedeny programy snad všech existujících televizních kanálů. Toto jsou pravděpodobně nejznámější a nejlepší příklady, ovšem každý si už vybere podle svého uvážení a potřeb.

Pokračovat na článek


Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek