Výsledky vyhledávání pro dotaz komunikaci

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Využívejte MS Outlook na maximum: Pořiďte si k němu CRM

Pokud si již delší dobu pohráváte s myšlenkou na implementaci nějakého CRM systému, ale nechcete se vzdát prostředí populárního e-mailového klienta Microsoft Outlook, máme pro vás tip. Známe řešení, které vám usnadní komunikaci s klienty a výrazně rozšíří workflow. Jedná se o oblíbené české CRM eWay-CRM, které využívá „staré známé“ outlookovské rozhraní. K největším výhodám patří rychlá integrace (zabere max. několik hodin) a naprosto intuitivní ovládání. Nebudete se muset učit nic navíc či si osvojovat nové návyky.CRM systém eWay-CRM nabízí množství skvěle koncipovaných funkcí napříč několika základními moduly – marketing, obchod, správa klientů, mobilní přístup, řízení projektu, reporty a analytika. Uživatelské rozhraní je velmi příjemné a každý, kdo si rozumí s Outlookem, se v něm pohybuje jako „ryba ve vodě“.Outlook CRM samozřejmě není ideální úplně pro každého. Pokrývá však potřeby většiny menších a středně velkých podniků. Pro větší korporace je vhodné robustnější řešení (např. Dynamics od Microsoftu). Systém využívají projektově orientované firmy, které vyžadují komplexní agendu pro propojení kontaktů se zakázkami.CRM v Outlooku je dobrou volbou pro obchodní společnosti, které fungují na základě menších, ale opakovaných zakázek a jde jim o udržení dobrých vztahů se stávajícími klienty.Co můžete od eWay-CRM čekat?Výčet funkcí českého CRM je poměrně dlouhý, takže jmenujeme pouze ty zásadní. Při každodenní práci vám jistě přijde vhod import kontaktů z MS Outlooku do zakázek, vytváření reportů, akvizice nových klientů, hromadné rozesílání obchodních sdělení (s automatickým převodem jména a příjmení do 5. pádu) apod.A protože nejde o „zajíce v pytli“ jako v případě jiných CRM, můžete si kdykoliv stáhnout verzi FREE a vyzkoušet všechny funkce. Získáte 200 MB cloud a možnost konzultace se zákaznickou podporou (e-mailem).

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - Firewall

Nepochybuji o to, že mnozí z vás se s pojmem firewall již setkali. Ano, firewall je ta „protipožární zeď“ z nadpisu (některé anglické názvy mají celkem výstižný překlad, že?). Je také možné, že jej někteří z vás využívají a ani o tom neví (třeba pokud jste si v poslední době kupovali počítač, byl na něm firewall spolu s jinými programy už předinstalován) . V dnešní době, kdy vašemu počítači hrozí z internetu všelijaké nebezpečí, by bylo dobré vědět, co to firewall je a jak nám může proti internetovým hrozbám pomoci. A hned tady na začátku článku musím podotknout, že firewall patří spolu s antiwirovými a antispywarovými programy k základnímu zabezpečení počítače připojeného k síti. A nemusí to být jen síť internetová.Hlavní úlohou firewallu je zabránění cílenému útoku na váš počítač. Neexistuje totiž jen nebezpečí, které vyplývá z napadení počítače viry a nejrůznějším spywarem, za které si ve velkém měřítku mohou sami uživatelé. Hrozí také mnohem větší nebezpečí přímého napadení a posléze i ovládnutí vašeho počítače připojeného na síť. Co to může znamenat? Útočník se dostane do vašeho počítače a s trochou nadsázky – může si v něm dělat co chce. Získá přístup ke všem vašim datům, programům, může váš počítač ovládat a dokonce využívat pro útok na další uživatele sítě. Těmto útokům jste vystaveni už v okamžiku, kdy připojíte počítač do sítě. Možná si říkáte, že zrovna váš počítač není pro počítačové piráty ničím zajímavým – opak je ale pravdou. Nezabezpečený počítač je totiž nejjednodušším cílem pro ty, kteří si takový průnik chtějí třeba jen vyzkoušet. A není nic příjemného přijít o svá data, popřípadě se nechtěně stát tím, kdo útočí na jiné počítače. A ještě jedna důležitá informace – většina postižených o průniku do svého počítač vůbec neví. Těmto útokům a nepříjemnostem může zabránit právě firewall.Jak a co to ten firewall vlastně je? Je to zjednodušeně řečeno program. Existují sice dva typy firewallů, softwarový a hardwarový, rozdíl v nich ale není velký. Spočívá v tom, že ten softwarový je nainstalován přímo na počítači, kdežto hardwarový je samostatné zařízení (prostě další krabička u počítače) v kterém ale samozřejmě pracuje také program. Také použití je stejné jen s tím rozdílem, že softwarový firewall se většinou používá pro ochranu jednoho počítače kdežto ten hardwarový, který bývá často spojen s jinými zařízeními a plní i funkci antivirové ochrany, přístupových práv uživatelů, sdílení přístupu k internetu a podobně, pro ochranu celé sítě připojené na internet. Ani to však neplatí absolutně. Celá síť může být totiž napojena na internet pouze přes jeden počítač (server) a pak se tento rozdíl stírá. Firewall je ve své podstatě soubor pravidel, která chrání počítač nebo vnitřní síť LAN před útokem. Tedy především útokem z internetu, i když by to mohl být i útok z jiného místa sítě. Tato pravidla řídí komunikaci z vnitřní sítě směrem ven, soustřeďují komunikaci do jednoho místa (uzlu), odfiltrovávají nebezpečné služby a blokují nepřátelské monitorovací služby. Chrání tak počítač nebo celou síť před útokem hackerů, před viry a wormy (červy). Abychom si práci firewallu objasnili více, zastavíme se teď u pojmu síťová komunikace. Její obsah je stejný, jako u běžné komunikace mezi lidmi. Jde tedy vlastně o předávání informací, v tomto případě mezi jednotlivými účastníky sítě. Tato komunikace probíhá přes takzvané porty. Protože počítač připojený k síti potřebuje současně využívat mnoha služeb (namátkou http – protokol internetových stránek, ftp – protokol pro přenášení souborů, smtp – odcházející pošta, pop – příchozí pošta a další) je na něm k dispozici přes 65 tisíc portů. A právě tyto porty jsou vstupní branou do počítače. Útok vedený na váš počítač se pak v prvé řadě soustřeďuje na nalezení portu, který bude posléze pro svoji činnost využívat. Děje se tak prostřednictvím scanování portů, tedy zjišťování jaké služby na nich běží a nemají-li takzvanou bezpečnostní díru. Pokud ano, je to jako otevřené dveře a pozvání útočníka domů.Ze všech informací, které už jste si mohli přečíst tedy zcela jasně vyplývá, jaký má vlastně firewall hlavní úkol. Kontroluje všechny porty a komunikaci, která na nich probíhá. Ta je vyhodnocována podle daných pravidel a pokud je nalezen nějaký pokus o průnik, je zablokován (není vpuštěn do počítače). Je to tedy váš neocenitelný pomocník. Je ovšem také pravda, že instalace a nastavení firewallu není jednoduchou záležitostí a vyžaduje poměrně velké znalosti, zejména o počítačových sítích. Je také velký rozdíl v tom, je-li instalován na jednotlivý počítač, malou počítačovou síť nebo na rozsáhlou firemní síť. Bez znalostí je nastavení složité a může se stát, že firewall zablokuje kompletně veškerou komunikaci počítače. S nadsázkou můžeme říct, že v tomto případě vás ochrání na 100 %. To ale určitě není výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout.Softwarové firewally pro domácí použití jsou však vyvíjeny s ohledem na nepříliš znalého uživatele a nevyžadují žádnou složitou konfiguraci. Jsou nastaveny tak, aby chránily počítač před známými útoky, ale současně tak, aby umožnily uživateli běžnou práci s internetem, to znamená prohlížení stránek, stahování a odesílání elektronické pošty, používání komunikačních nástrojů jako je třeba ICQ. V případě, že dojde k pokusu o komunikaci, pro niž nemá firewall nastavené pravidlo, dotáže se uživatele. Ten má možnost komunikaci povolit nebo zakázat, a to buď pouze po tento případ nebo vytvořit pravidlo, které bude firewall používat nadále a už se nebude uživatele ptát. Většinou k takové situaci dojde po instalaci nového programu, který se např. pokouší stáhnout aktualizace. V takovém případě můžete komunikaci povolit. Pokud vás ale firewall upozorní na nějaké spojení, aniž byste si byli vědomi, že jste ho inicializovali vy, zbystřete pozornost, pečlivě si přečtěte informace o spojení a v případě jakýchkoliv pochybností raději spojení zakažte.Ptáte se, kde takový softwarový firewall vzít? Jeden máte integrovaný přímo ve Windows XP (od Service packu 1). Pokud vám nevyhovuje, můžete vyzkoušet některý z dalších známých firewallů, které jsou většinou pro domácí použití zdarma.

Pokračovat na článek


Internetová komunikace – chat

Kdo nechatuje není inKdo nechatuje není in? Myslíte si, že to není pravda? Přesvědčím vás o tom, že tomu tak opravdu je. Když se zeptáte lidí, co dnes používají nejčastěji ke komunikaci, jejich odpověď zní - mobil anebo chat (čtěte [čet]). Chat je významný především svou schopností sledování rychlých odezev od jiných uživatelů, jednoduchého způsobu seznámení, poznávání nových přátel a také pro svoji možnost komunikace zdarma. V součastné době je na internetu na výběr nepřeberné množství tohoto druhu komunikace. Pokud máte své webové stránky, můžete si chat zprovoznit i na nich. Vyžaduje to však určité znalosti v oblasti publikování na internetu. Některé servery využívají pro zpestření této komunikace i chatování s celebritou nebo jinou významnou či známou osobou. Po určitý čas odpovídá na dotazy čtenářů pozvaná celebrita.Existují však výhradně chatovací servery umožňující uživatelům zapojovat se do různých skupin (místností) a případně iniciovat chaty vlastní. Důležitou součástí každého chatu je tzv. nick (přezdívka). Všichni uživatelé se tak od sebe odlišují svou přezdívkou a pro vás to má výhodu i v tom, že ihned poznáte své přátelé. Každý chat má své místnosti (samozřejmě virtuální), do kterých uživatelé vstupují a komunikují v nich s ostatními. Většinou se místnosti označují podle zaměření, což může být třeba i název města nebo místa (tyto místnosti navštěvují lidé, kteří si chtějí povídat s lidmi např. z Liberce nebo Brna), časté chatovací místnosti bývají pokec, seznámení, volný čas, pro milovníky hudby, filmů atd. Jako uživatel chatu si můžete vytvořit vlastní místnost a stát se jejím správcem. Pro vtvoření vlastní místnosti musíte splnit podmínky dané provozovatelem chatovacího serveru, většinou to jsou nachatované hodiny.Xchat Nejnavštěvovanější chat naleznete na webové stránce www.xchat.cz. Tento chat je provozován webovým serverem Centrum.cz, navštěvuje ho veliké množství uživatelů, kteří mohou vstoupit do mnoha místností (např. Města a místa, Seznámení a flirt nebo Sport a adrenalin), pořádat srazy, přispívat do offline diskusí, upravovat si svůj profil, naplánovat rande nebo vyhledávat jiné uživatele a prohlížet si jejich profily. Po vstupu do místnosti jednoduchým způsobem komunikujete s ostatními uživateli tak, že do prostoru vedle vašeho nicku vkládáte váš text. Napsaný text můžete odeslat konkrétní osobě anebo všem, kteří jsou v místnosti. K textu máte možnost vkládat smajlíky a oživit tím komunikaci, nastavit si svůj profil nebo vše, co týká chatování. Dále se můžete rychlým způsobem přesunout do jiné místnosti, ignorovat uživatele, psát si poznámky, zastavit si text nebo odejít z místnosti. Chat na webových portálech Seznam.cz a Atlas.czNa webovém serveru Seznam.cz můžete také chatovat se svými přáteli, přesněji řečeno na www.lide.cz. Svými možnostmi má blízko k Xchatu, avšak stále mu ještě něco chybí. Po vstupu do místnosti můžete stejným způsobem komunikovat s ostatními uživateli jako v Xchatu. Na pravé straně stránky máte panel pro jednodušší práci s chatem. Využít můžete možnosti jednoduchým způsobem psát konkrétnímu uživateli, nastavovat si stránku (nastavení barvy písma, velikosti textu, obnovení stránky atd.), vkládaní přátel a oblíbených místností, ignorace uživatelů, posílání vzkazů atd.Chat také najdete na webovém portálu Atlas.cz, konkétně na pokec.atlas.cz, kde máte prakticky stejné možnosti jako na serveru Seznam.cz. Od předešlého chatu se odlišuje snad pouze svým vzhledem.

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 1. - 10. místo

Už jsme tady měli nejoblíbenější dvacítku webových stránek v rámci České republiky, či Slovenska, ale absolutní elitu mezi internetovými stránkami si představíme až dnes. Čeká nás celá řada překvapení, ale první příčka je zběhlému „surferovi“ takřka jasná. Anebo že by ne?Nuže, víte, kdo je na první pozici?1) Yahoo.comKdo tipoval, že první stupínek obsadila neustále expandující společnost Google, ten se plete, jelikož jedničkou světového internetu se stala společnost Yahoo, hlavní konkurent výše zmíněného Googlu.Yahoo! neboli zkráceně Yet Another Hierarchical Officious Oracle je světově nejoblíbenější vyhledávací portál, který provozuje již od roku 1994 společnost Yahoo! Inc. O tomto portálu jsme si už něco málo prozradili ve dvoudílném článku o nejoblíbenějších webech na Slovensku a nyní budeme plynule pokračovat. Jak už jistě víte, společnost Yahoo! Inc. byla založena Davidem Filem a Jerrym Yangem, toho času studenty technické fakulty na univerzitě ve Stanfordu.Yahoo.com, to je rozsáhlé zázemí pro komunikaci, zábavu, zpravodajství, ale i další zajímavé aktivity. Kromě e-mailu, Messenger, rádia, horoskopů, mapových podkladů nebo třeba odkazů pro cestování tu najdete i velmi zajímavý bulvární „plátek“ s názvem „OMG“ (zkratka pro „Oh my god“ – Óóó můj bože), který najdete na omg.yahoo.com.2) Google.comDruhou příčku mezi vyhledávači i mezi nejoblíbenějšími světovými stránkami si odnáší společnost Google, díky stránce Google.com. Ta se zobrazuje v rozličných jazykových mutacích, podle toho, z jaké země se na ni „přihlásíte“. Popisovat vyhledávací portál Google by bylo zbytečné, protože ho každý zná, protože ho každý používá a protože už jsme si ho v předchozích dvou dílech rozebírali :-). Bez zajímavosti k tomuto serveru ale není, že obsahuje i rozhraní pro pokročilé vyhledávání, kde můžete vyhledávat například přesnou frázi, alespoň jedno uvedené slovo anebo třeba upřesnit region vyhledávání. Vyhledávání můžete také omezit například v rámci určité domény (google.com; info-koktejl.cz; yahoo.co.jp atp.) V rámci vyhledávače Google si můžete také nastavit bezpečnostní filtr pro odstranění výsledků s pornografickým obsahem a podobně. Kdo chce, může navíc nastavit preferované jazykové varianty, v jejichž rámci hodlá vyhledávat (například jen česky nebo slovensky).3) Youtube.comDalší server, o kterém toho už bylo velmi mnoho napsáno a takřka každý ho zná nebo používá. Youtube.com je video-streamingový portál, který byl založen v roce 2005 trojlístkem ve složení Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim, odkoupila o rok později výše zmíněná společnost Google za 1,65 miliardy amerických dolarů. Problémem pro nezasvěcené pozorovatele, ale i IT odborníky je ale velmi vysoká míra pirátského obsahu, který na stránky Youtube.com přibývá každým dnem. Ale i přes to, že společnost Google slíbila zjednat nápravu se nic markantního zatím neděje, jelikož tyto „čistky“ by rázem Youtubu odňaly jakýsi punc serveru, kde je k nalezení takřka jakýkoliv videosoubor z tématiky hudebních videoklipů, herních trailerů, či jiné interaktivní zábavy.4) Live.comPortál Live.com je domovským vyhledávačem společnosti Microsoft, který si nepotrpí na přeplácanost, zpravodajství, horoskopy a další podobné tuctovosti, kterými dnes disponuje každý druhý vyhledávací systém. Live.com odkazuje pouze na MSN portál, dále na Windows Live a také na velice populární e-mailovou službu Hotmail. Live.com obsadilo čtvrtou pozici mezi světovou top dvacítkou.5) Facebook.comKomunitní portály zažívají v posledních letech svojí renesanci a na čele světového „intersociálního peletonu“ stojí server Facebook.com. V podstatě jde o rozsáhlý sociální webový systém, sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a v neposlední řadě také k zábavě. Facebook byl založen studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem, přičemž se původně týkal pouze studentů tamní univerzity. Postupně se ale rozšířil i na další a další a poté se začaly přidávat i větší společnosti. Nakonec byla k účasti přizvána i veřejnost. Členem může být kdokoliv, kdo dosáhl věku 13ti let. V rámci Facebooku můžete být členem různých sociálních sítí, například v rámci své školy nebo konkrétní geografické lokace. Hodnota serveru se podle odhadů z roku 2006 vyšplhala až ke 100 miliónům amerických dolarů.6) Msn.comDalší veleúspěšný a velmi známý portál od internetového, softwarového, ale i hardwarového giganta, společnosti Microsoft. Server MSN.com je koncipován jako klasický vyhledávač, doplněný o tradiční paletu služeb. Stejně jako na serveru Live.com se tu setkáte s poštovním portálem Hotmail, stejně jako s IM klientem Live Messenger. Dále zde mají místo denní zprávy, kurzy měn nebo krátké zprávy ve formě tzv. „video highlights“.7) Myspace.comMyspace je dalším komunitním portálem, kterým se VELMI inspiroval Seznam při tvorbě služby Lidé.cz. Myspace funguje na principu tvorby profilů, kam si můžete uploadovat libovolné množství fotek a videí a to bez nutnosti schvalování moderátorem. Tento server zároveň funguje jako seznamka, či útočiště některých umělců, kteří zde rovněž mají své profily. Bez zajímavosti není ani to, že Myspace má vlastní IM komunikátor, přes který si uživatelé mohou posílat vzkazy, či komentáře. Je velmi podobný evropské jedničce - ICQ.8) Wikipedia.orgVelice populární online encyklopedie, kterou jsme si již více než důkladně probrali v prvních dvou samostatných částech seriálu. Bez zajímavosti ale není, že zakladatel Wikipedie Jimbo Wales byl dokonce v roce 2006 zařazen do žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. Wikipedia se také často stává terčem útoků kritiky, kvůli své volné upravitelnosti, a tak se často stává, že se v jejích útrobách nalézají články nepravdivé nebo se smyšleným, či rasově orientovaným obsahem.Vedle Wikipedie provozuje společnost Wikimedia mimo jiné servery Wikisource, Wikislovníky, Wikimedia Commons, Wikizprávy, Wikicitáty a Wikiknihy.9) Blogger.comVelice populární služba, kterou založila v roce 1999 malá společnost jménem Pyra Labs ze San Francisca. Sami autoři k tomu dodávají: „Během pár let Blogger začal prorážet, nejprve pomalu a nakonec s plnou parádou. Dali jsme dohromady nějaké peníze (ale zůstali malou firmou). Pak přišel propad, peníze nám došly a naše malá radostná cesta už tak radostná nebyla. Jen tak tak jsme přežívali, ne všichni zcela bez následků, ale celou dobu (většinu dní) jsme službu drželi při životě a začali ji znovu budovat.“ V roce 2002 odkoupila tento portál společnost Google, která ho provozuje a spravuje dodnes. Zní to skoro jako nějaká pohádka ze šťastným koncem, ale vězte, že Blogger.com je k dnešnímu dni jedním z nejstarších bloggovacích portálů vůbec, protože jeho autoři stáli u samého rozmachu internetových služeb. Blogger.com je dostupný rovněž v české lokalizaci.10) Yahoo.co.jpK tomuto portálu se toho nedá moc co napsat, snad jen tolik, že jde o japonskou mutaci známé vyhledávací jedničky Yahoo.com. Obsah je takřka totožný, ale moc si tu nepočtete, pokud zrovna nemáte nainstalovanou japonskou znakovou sadu.

Pokračovat na článek


Jak se bránit napadení

V tomto článku se podíváme na základní informace o tom, jak zabezpečit svůj počítač, a jaká pravidla dodržovat při jeho používání, abyste se nestali obětí viru nebo jiného škodlivého softwaru a nepřišli o svá data či osobní údaje.Ať už máte právě koupený počítač, nebo jej už delší dobu používáte, jistě máte zájem na tom, aby byl možná co nejvíce chráněný proti napadení počítačovým virem. Říkáte si ale jak toho dosáhnout? Řešení se nabízí více, ale ne všechna jsou vždy vhodná a účinná. V tomto článku se dozvíte základní informace o tom, jak svůj počítač chránit. Jak už to bývá, nic není úplně zadarmo, ale bezpečnost vašich dat je věc, na které se rozhodně šetřit nevyplatí. Stačí jeden šikovný útok a hned můžete mít způsobenou škodu vyšší, než cenu za kterou mohlo být vaše PC zabezpečeno. Takže záleží pouze na vás, jestli necháte svá data v nebezpečí a nebo se raději zaměříte na jejich bezpečnost.Aktualizace operačního systémuPrvním důležitým krokem je udržovat operační systém aktuální. To znamená stahovat a instalovat aktualizace a záplaty vydávané pro váš operační systém. Řadu z vás určitě napadne otázka, k čemu vůbec aktualizace systému jsou? Odpověď je velmi jednoduchá. Pouze pokud budete mít vždy systém aktuální, budete chráněni před napadením, protože autoři virů a jim podobných škodlivých programů, neustále vymýšlejí nové postupy a nové cesty jak dostat svůj výtvor do vašeho PC a to nejlépe tak, abyste o tom neměli tušení. A proto je nutno jim tyto cesty a stále zavírat a postupy blokovat. A to se děje právě pomocí aktualizací vašeho systému. Jak tedy nejlépe (nejjednodušeji) udržovat systém aktuální? Aktualizace operačního systému umožňuje stáhnout každý výrobce ze svých stránek. Moderní operační systémy již umí aktualizace stahovat samy, uživatel musí nanejvýš na výzvu potvrdit instalaci nově stažené aktualizace. Automatické aktualizace zvládají jak Microsoft Windows XP, tak některé distribuce Linuxu a samozřejmě i Mac OS. A nezapomeňte ani na legálnost operačního systému. Pokud nemáte operační systém legální, nemusí být možné stáhnout všechny aktualizace pro tento systém, i když bezpečnostních záplat se to (zatím) netýká.FirewallAni pokud udržujete váš operační systém aktualizovaný, to bohužel k naprosté bezpečnosti dat nestačí. Dalším velmi vhodný krokem je používání Firewallu. Ale co je to firewall a k čemu je vůbec dobrý? Firewall v doslovném překladu znamená ohnivá hradba, ale častěji se překládá jako bezpečnostní brána. Jedná se o software, ale může to být i samostatné zařízení, které odděluje váš počítač nebo vaši síť od okolí. Veškerá komunikace je možná pouze podle předem stanovených pravidel a uživatel takovou komunikace musí povolit. Firewall je nejúčinnější zejména proti útokům zaměřených proti odesílání nepovolených dat, nebo přijímání takových dat, o které nestojíte.Z hlediska materiálního existují dva druhy firewallů. A to softwarový a hardwarový. Hardwarový firewall je vhodnější použít pro počítačovou síť, chrání celou síť před útoky zvenčí a odpadají nároky na konfiguraci jednotlivých stanic (správce sítě má jednoduší práci a vyšší kontrolu). Jedná se o zařízení, které monitoruje veškeré dění uvnitř sítě a také komunikaci mezi sítí a okolím. Hardwarový firewall má vyšší pořizovací náklady než softwarový, ale zase pro velkou počítačovou síť je vhodnější. Softwarový firewall je normální program, který si nainstalujete. Pak již se sám spouští automaticky po startu operačního systému a běží na pozadí. Tento program sleduje veškerou činnost na počítači a pokud se objeví něco, co není v souladu s pravidly, která jsou nastavena, tak se ihned zeptá, zda je možné akci povolit, nebo automaticky blokuje, vše záleží na tom jak si sami firewall nastavíte. A také zde je nutnost včas aktualizovat na novější a výkonnější verzi. Softwarový firewall obsahuje i operační systém Microsoft Windows a pro většinu uživatelů je plně postačující. Existují ale i jiné softwarové firewally od různých výrobců, které se snaží nabízet rozšířené možnosti pro náročnější uživatele. Zde jsou ty nejznámější s odkazy na stránky výrobců.Sygate Personal Firewall – zdarmaSunbelt Kerio Personal Firewall – zdarma v omezené verziZoneAlarm - zdarmaTiny Firewall – placenýAntivirDalším krokem je výběr a nainstalování vhodného antivirového programu. Antivirový program se podobně jako firewall spouští automaticky při startu operačního systému a běží na pozadí. Program sleduje veškerou činnost vašeho počítače, kterou provádí s daty. Ale jak může být vir odhalen? Antivirový program používá současně několik metod na to, aby našel škodlivý program a následně jej odstranil. Nejčastěji používá tyto 4 základní metody – porovnávání s vlastní databází virů, heuristická analýza, test integrity, rezidentní sledování. Ani zde nesmíte zapomenout na pravidelné a aktualizace. Většinou se databáze s informacemi o virech aktualizuje automaticky každý den. Také v tomto případě je na trhu několik antivirových programů, zde je malý seznam.Alwil avast! home edition - zdarma (pro domácí použití)Grisoft AVG Anti-Virus plus Firewall - zdarma (pro domácí použití)Eset NOD32 Antivirus SystémNorton Internet Security - antivir, firewall a anti-spyware v jednom balíkuKaspersky AntivirusAnti-spywareTaké by bylo dobré, abyste nezapomněli na Spyware. Jsou to jednoduché špionážní programy, které shromažďují informace o uživatelích počítače a po té je odesílají na předem určené místo. To se samozřejmě děje bez vašeho vědomí. Takže abyste tomuto zabránili je nutné mít nainstalovaný anti-spyware. Tyto programy se zaměřují ne vyhledávání a likvidaci a těchto špionážních programů. Anti-spyware porovnává soubory se svou databází, která se pravidelně aktualizuje od výrobce. Opět je nabíeno několik anti-spyware programů, které jsou vhodné, zde je přehled těch nejpoužívanějších.Ad-aware SE - zdarmaSpyware Doktor - placenýAdvanced Spyware Remover - zdarmaSpyRemover - placenýAnti-spamJeště byste neměli opomenout nějaký program, který má označení antispam. Ten se zabývá odstraňováním spamu, tedy nevyžádané pošty. Nejčastěji se jedná o různé komerční nabídky. I zde je možno si vybrat z řady programů.Spybot - Search & Destroy - zdarmaSpam Agent - placenýSpamNet - zdarmaSpam Killer - zdarmaObezřetnost předevšímSebelepší antivir ani firewall vás neochrání před sebou samými. Stále ještě spousta uživatelů bez rozmyslu kliká na lákavě vypadající odkazy, potvrzuje výstražné informace bez čtení a otevírá přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů, navíc klidně psaných v angličtině, které nerozumějí. Vždy, než otevřete stránku, spustíte soubor, potvrdíte dialogové okno, zamyslete se nad tím, zda víte, co vlastně děláte a co od této akce očekáváte. Relativně bezpečné se může zdát prohlížení webových stránek, ale i tady je potřeba být ve střehu, zvláště na stránkách, na kterých jste poprvé a dvojnásob, pokud se jedná o stránky s ne úplně seriozním obsahem. Pro správné zobrazení obsahu některých webových stránek je nutné nainstalovat do prohlížeče tzv. plugin (rozšíření, např. přehrávač flashových animací). Na tom není ve své podstatě nic špatného, musíte si však být jisti, že se jedná o neškodný software.Rozhodně se vyplatí dvakrát číst a jednou kliknout. Antivirový program se vás sice snaží ochránit i v těchto případech, ale tvůrci virů jsou vždy o krok napřed, a tak i vám se může stát, že se jako jedni z prvních stanete obětí nového viru. Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte někoho zkušenějšího, to platí hlavně v případě e-mailových příloh a spouštění souborů. Vaše data a osobní údaje jsou to nejcennější, co máte, navíc jsou mnohdy nenahraditelné, opatrnost se proto určitě vyplatí.Věřím, že jste si po přečtení tohoto článku udělali alespoň nějaký obrázek o tom jak ochránit svůj počítač proti napadení, nebo zneužití někým dalším.

Pokračovat na článek


Earthsiege

Hru jsem prošel bez patche, a tak se nedala volit obtížnost, jen byla nastavena jedna, jediná = pekelná. První mise mi dělali strašné problémy, ale nakonec jsem to zvládl pomocí vhodné taktiky: použil jsem rozum. Do boje se netřeba vrhat bezlavo, neboť čelní útok na dvou Hyperion je skoro jistá sebevražda. Tak proč nezaútočí z boku? Mnohokrát se můžete vyhnout boji s přesilou útěkem.1) Popis ovládání:F1 - stav herce (robota), stručněF2 - posílání zprávF3 - mapaF4 - radarF5 - stav cíleF6 - kamera raketyF7 - navigační mapaF8 - stav herců, podrobněF9 - pohled do ovatF10 - pohled do pravaF11 - cíle miseF12 - nastavení detailůr - přepínání radaru na aktivní / pasivníq - ukončení misep - pauzav - pohled z venku[/] - přesun štítů dopředu / dozadut - vyber cílemi, j, k, l - ovládání torza nezávisle na podvozku (noh)backspace - návrat torza do původní polohy`- (pod klávesou esc.) Změna zbraňových systémůšipky - pohyb hercetab. - přepínání ovládání kamery / herce při pohledu z venku ( "v")space - streîbal - linkování zbraní (viz. níže)Užitečné zkratky:alt + a - útočte na můj Ciezaalt + h - pomozte mialt + o - následujte měalt + f - útočte Podíl vůlealt + r - změna dosahu radarualt + t - automatické zaměřování torzaalt + číslo - přidání zbraně do systému2) Zbraňové systémy:Je to velmi důležitý prvek v boji. Správně nastavené systémy dokáží neuveriteîné věci. Prvním krokem je správná volby zbraní. Já osobně doporučuji co nejvíce guîometov (50 mm). Náboje mi došli pouze 2x za celou kampaň. Na škodu nejsou ani semi-active missiles (zejména proti "létajícím plechovkám"). Proto jsem si nejvíc obîúbil Tomahawk a Samsona. Tyto herce spolu s guîometmi jsou smrteîné pro každého cybrida. Lasery jsem nepoužíval často, protože ačkoli nežerou munici, cucají energii potřebnou pro nabíjení štítů. Také jsou méně účinné než guîomety.Druhým krokem je linkování zbraní před bojem v samotné misi. Zkratkou "alt + číslo" si přidáte / odeberete do / ze systému zbraně, které chcete použít. Klávesou "l" si zlinkujete protiîahlé zbraně (budou střílí současně). Klávesou "` "si přepnete mezi takovými třemi soustavami zbraní. Dost těžko se to vysvětluje, ale když začnete hrát, pochopíte to. Např. na 1 budete mít nastavené lasery, na 2 rakety a na 3 guîomety. Během boje si jen přepínáte zbraně podle potřeby.3) Obecné rady:Používejte rádiovou komunikaci ve velkém. Je o mnoho účinnější pokud na cybrida útočí celá skupina, jako každý člen zvlášť na jednotlivých cybridov.Používejte systém ATT, který automaticky otáčí torzem vašeho herce za cíle. Pokud však chcete ukořistit nové zbraně, vypněte ATT a manuálně miřte na nohy. Pokud se vám podaří odstřelit jejich, získáte nějaké zbraně z ukořistěného cybrida.Během boje přesouvejte štíty podle potřeby. Pokud se přece rozhodnete útočit s předu, přetáhněte všechny štíty dopředu apod.Zkuste si dát single mission a nastavte si nesmrteînosť. Je to super vhodné na trénink.Pokud máte za úkol stáhnout nějaké data ze základny, neničte ji a svým wingmen přikažte ignorovat váš cíle. Zaměřte budovu se satelitem navrchu a jděte k ní docela blízko. Stahování začne samo. Po jeho skončení vám nic nebrání základnu zničit.Strieîajte až když jsou zbraně na dostřel (červený obdélníku u jména zbraně se změní na zelený). Rakety Paita až když jsou zaměřeny, tj, že kolem cíle se vytvoří tři červené trojúhelníky.Také si přepínejte módy radaru. V aktivním se rychleji zaměřují rakety i dříve spatříte nepřítele, ale v boji se cybridi zaměřují právě na jednotky s aktivním radarem.To je všechno. Doufám, že vám rady alespoň trochu pomohou. Veia štěstí a cybridom zkrat!

Pokračovat na článek


Doménoví piráti vás mohou připravit o doménu

U žádného článku jsem nezvažoval jak začít, ale u tohoto ano. Vím, že se pouštím na velmi tenký led, a také vím, že mnoha lidem se obsah mého článku nebude příliš líbit. Zároveň si ale myslím, že by nebylo od věci ukázat lidem, že se dělo a bohužel stále děje to, o čem zde budu psát. Záměrně nepíší, že bude dít, protože v koutku duše doufám, že i v podnikání na internetu se v budoucnu najdou féroví a poctiví lidé.Pokusím se vám přiblížit, co se stalo mně osobně a dále pak zkušenost mého kolegy Petra, který ale dopadl hůř. Mrzí mě, že jsem musel čerpat ze zkušenosti, které se stala jemu, ale jen díky jeho příkladu se nestala stejná věc mě. Proto také doufám, že i pro vás by mohl být článek užitečný a podnětný.O tom, jak si zaregistrovat doménu, jak ji zaplatit převodem, složenkou nebo jinak a jak ji zprovoznit. Na toto téma se již napsalo mnoho statí a i na našich stránkách narazíte na dobré články, jak učinit první krok. Byť se říká, že první rozhodnutí je nejobtížnější, myslím si, že v této problematice to není zase až tak pravda. Registrace je jednoduchá. My se proto zkusíme zaměřit na to, co se děje poté. Myslíte si, že pokud si zaregistrujete doménu, nemůžete o ni přijít? Omyl, můžete!Zaregistrovali jste si doménu a provozujete na ni skvělou práci: dobrý projekt, výtečné stránky. V klidu si platíte měsíční poplatky (tedy, pokud jste se takto domluvili) a nemáte ani ponětí, že by se něco zvláštního mohlo dít. Legislativa nám k dnešnímu dni umožňuje prakticky od pracovního stolu zaregistrovat téměř jakoukoliv ochranou známku. V této roli hraje výraznou úlohu Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Lze si zaregistrovat stejné jméno jako doménu, a pak již stačí jen čekat, až vám známku zapíší. K této otázce se mi podařilo získat vyjádření ÚPV:„Do kompetence Úřadu průmyslového vlastnictví nepřísluší oblast domén. Pokud si však někdo přihlásí ochrannou známku vyhovující zákonným předpisům, můžebýt taková známka zaregistrována. Znaky jako www, cz nejsou chránitelné.Také nelze chránit všeobecně známé názvy, např. pepsi, coca-cola apod. Problematika je však natolik složitá, že nelze na Váš dotaz jednoznačněodpovědět. Doporučuji Vám kontaktovat naše středisko ochranných známek tel. 220383120. Praxe ukazuje, že doménové pirátství není naší národníspecifikou, ale je to celosvětový problém, který se řeší v rámci Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.Je to podobné jako s Open source softwarem. Všichni chtějí software zdarma a naopak všichni si chtějí svůj vlastní software chránit.“Co je to vůbec doménové pirátství?Je to v podstatě stejné pirátství jako známe z dobrodružných knih autorů Karla Maye či Verna. Jen v moderním podání. Doménoví piráti nekradou zlato a cennosti, ale v dnešním světě něco mnohem podstatnější. Nápady, celé projekty a hlavně formou vydírání přicházejí k penězům. Postup je velmi jednoduchý. Pokud si zaregistrujete svou doménu a prezentujete na ní sebe, své výrobky či něco podobného, tak to neznamená, že doménu vlastníte. Dochází pouze k pronájmu této domény. Tento fakt je velkou neznámou a mnoho uživatelů si jej vůbec neuvědomuje. Nikde se nedočtete, že jste si doménu „koupili“, ale pouze pronajali. Postup pirátů je tedy jednoduchý. Vyberou si doménu a zaregistrují si ochranou známku s názvem, který je v doméně. Je-li ochranná známka zapsaná, má již doménový pirát téměř vyhráno. Pak jako majitel ochranné známky může dělat majiteli domény značné potíže, které mohou skončit až soudním příkazem k pozastavení provozu.Ilustračním případem je zahájení dnes oblíbeného serveru www.super.cz . Samotné spuštění se totiž na začátku setkalo s podobným problémem. Dražba o doménu se vedla velmi obtížně. Nakonec ji vyhrál dnešní provozovatel nad jednou nejmenovanou firmou. Ta po neúspěchu zaregistrovala ochranou známku „super.cz“ a začala vyžadovat horentní sumu peněz za provoz domény www.super.czObdobný případ se objevil v případě domény www.bleskovky.cz . Společnost Ringier zakoupila doménu bleskovky.cz. Ringier vydává deník Blesk a provozuje jeho internetovou verzi Blesk.cz . Podle slov Petra Bednáře, ředitele SPIRu, chce mít Ringier pojištěné všechny domény v okolí jejich ochranné známky Blesk, což je naprosto v pořádku a není na tom nic špatného. Ovšem nejmenovaná společnost doménových pirátu opět zareagovala o několik dní dříve a snažila se dělat problémy.A v neposlední řadě byla v podobné situaci například i doména www.aktualne.cz, ovšem zde se zřejmě dospělo k určitému koncensu.Co tedy dělat, abyste podobný problém nemuseli řešit?Základní rada. Být obezřetný a hlavně jednat velmi opatrně a v tichosti. Protože pokud se neví o problému, tak ho nikdo neřeší. A zároveň co nejdříve registrovat ochrannou známku na Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).Co dělat když se už do podobné situace dostaneme?Jsou dvě možnosti. Buď slabošsky přistoupit na podmínky vydírající firmy a akceptovat jejich požadavky, které popravdě nemusí být zrovna malé, a zaplatit sumu 10krát až 20krát vyšší. A nebo druhá varianta řešení. Připravte se však, že je časově i finančně náročnější a hlavně bude vyžadovat obrovské množství nervů a papírováni, jak už to tak v české justici bývá. Najmout si renomovanou firmu a přát si, aby spravedlnost nebyla slepá. Tyto soudní procesy se však pohybuji v řádech několika set tisíců korun. Ovšem satisfakce je v dobrém pocitu vítězství a ta je mnohdy lepší než cokoliv jiného.O doménu se také dá přijít jinak !Po registraci domény můžete tuto doménu (dle smlouvy) využívat rok nebo dva. Záleží na tom, u jaké společnosti si doménu zaregistrujete. Vzhledem k tomu, že firem, které registrují domény, vyrostlo jako hub po dešti, nebudu žádnou jmenovat, aby nedošlo k podezření, že některé straním. Po registraci by vám měl přijít od firmy email, že vše je v pořádku a po zaplacení poplatku je možno tuto doménu začít využívat. Dále pak by měla firma měsíc před vypršením lhůty (tedy 1 nebo 2 roky, dle smlouvy) informovat, že je nutno zaplatit správní poplatek, aby mohla být doména i nadále pronajata.Podobný email by měla firma zaslat také 14 dní před ukončením smlouvy a poslední varování 3 dny před koncem. Pokud ani po těchto třech emailech nereagujete, měla by se vás firma pokusit zkontaktovat telefonicky. Bohužel jak se dočteme níže, není tento postup zase tak častý.Většina smluv je také ošetřena podobným odstavcem: "Jakákoli oznámení podávaná podle této Smlouvy budou považována za doručená pouze pokud budou doručena osobně nebo zaslaná doporučenou poštou, faxem nebo elektronickou cestou straně, které má být oznámení doručeno ... Oznámení: -platí okamžikem doručení, -je doručeno, obdrží-li odesilatel potvrzení o přijetí v případě odeslání faxem nebo elektronickou cestou a v případě zaslání poštou v den převzetí doporučené zásilky".Existuji firmy, které skupují nezaplacené domény (nezaplacením se domény stávají volnými). Tyto firmy mají zpravidla i tzv. “dobu hájení“. To znamená, že nechají stránky určitou dobu beze změn, než se jim podaří zkontaktovat předešlého pronajímatele. Tomu pak nabídnou doménu k odkupu na další působení, i když za mnohem větší cenu.Doposud je vše v pořádku.Můj kolega Petr se rozhodl, že si založí firmu. Stalo se tak a je pochopitelné, že bylo naprosto nezbytné vytvořit si svou prezentaci na internetu. Ale vzhledem k tomu, že firma byla ještě v plenkách, tak zaregistroval doménu a zaplatil správní poplatek po registraci s tím, že stránky aktivuje později. Protože není jednoduché vytvořit stránky ihned v den založení firmy. Na doménu a příslušný hosting vložil stránku s větou :“stránky jsou ve výrobě“. A předpokládal, že je vše v pořádku.Rok se sešel s rokem a Petrovi došla zpráva, že přišel o doménu a majitelem se stala nějaká firma plná spekulantu. Když se můj kolega začal zajímat, co se tedy vlastně stalo, bylo mu řečeno, že nezaplatil správní poplatek a že v tom případě nemá nárok na další užívání domény. Protože mu nepřišel žádný informační email ani výzva, rozhodl se situaci řešit.V té chvíli se dozvěděl, že jeho doména byla již prodána třetí straně. Postoj firmy je jednoduchý: proč prodlužovat s někým smlouvu a získat tak cca 2 000 Kč, když můžeme nechat vypršet časový limit a prodat doménu třetí straně třeba za desetinásobek? Jednoduché.Fakturu i upomínky společnost údajně odeslala, ale nikdy jí nepřišlo oznámení o doručení emailu. Přestože vám ve svých podmínkách firma slibuje, že doménu nikomu neprodá v případě, že nebude mít potvrzeno, že jste fakturu a upomínky obdržel, může to udělat. Mimochodem doručenky na email nejsou nikde povinné a také nemohou být závazné. Ne každý emailový klient tuto vymoženost podporuje. Proto je to absolutně irelevantní.Jak majitelé domén upozorní na blížící se konec smlouvy?Kromě toho, že se společnosti pokoušejí zkontaktovat klienta emailem (min. 2 až 3 pokusy), tak by měly při nezdaru použít adresu trvalého bydliště, kterou z podepsané smlouvy mají k dispozici, a poslat na tuto adresu doporučený dopis, v němž oznamují vzniklý problém. Jako poslední instanci je možno pokusit se zkontaktovat klienta formou telefonického kontaktu. Toto by měl být běžný postup při ověřování. Bohužel tento postup se v našem případě s největší pravděpodobnosti nestal. Petr si zjistil od svého webmastera, že žádný email neobdržel. Na adresu trvalého bydliště nedošel jediný dopis podobného ražení a ani na telefon se z firmy nikdo neozval.Je možné, že někdo, kdo zná váš podpis (tudíž kdokoli, před kým jste se jednou podepsali), odfaxuje do firmy, která provedla registraci, žádost o změnu kontaktní emailové adresy: "Potvrzení o změně prosím zašlete na novou adresu, děkuji!" Neuvěřitelné, ale možné! Mohli byste samozřejmě podat trestní oznámení na neznámého pachatele, ale pokud pachatel poslal fax z pošty, těžko ho naleznete.Ale ani to nebude náš případ. Petr přece obdržel vyrozumění o ztrátě domény! Takže email musel být aktivní. Dalo by se navrhnout, že každý (i začínající) hacker dokáže nastavit přesměrování emailu a vzápětí jej opět vrátit. Ale může se to stát? Ano, může, protože tuto činnost může udělat i správce poštovního serveru.Takže pokud to vše shrneme. Firma odeslala 3 emaily, Petr neobdržel ani jeden. Proč? Firma jej nekontaktovala poštou a ani se neobtěžovala mu zavolat. Proč? Chyba v komunikaci a technická závada, nebo hacker? Petr získává vyjádření o odebrání domény. Jak? Že by hacker náhle uvolnil komunikační portál? Proč tak rychle? Dostane zaplaceno od firmy, která v rychlosti doménu prodá za mnohem větší cenu? Chyba lidského faktoru? To se stává, o tom není sporu. Ale stalo se to tak i v našem případě?Je zcela patrné, že se v tomto problému nachází mnoho otazníků. Spousta skutečností, které nám asi zůstanou utajeny. Je to také záležitost morálního jednání. A já stále tajně věřím, že dříve nebo později se mnozí lidé budou chovat morálně a tím se pokusíme zlepšit prostředí, které (i z komentářů českých odborníků) není zrovna na českém internetovém poli nejpříjemnější.Petr se soudil. Po 3. letech soudní spor vyhrál a doménu získal ke svému používání. Podle jeho slov: „Obrovská ztráta času, nervů a hlavně peněz, které jsem musel za tuto nesmyslnou kauzu zaplatit za právníky.“ V jeho případě jsem si jist, že si mohl dovolit přistoupit na podmínky „vyděračů“ a zaplatit jim požadovanou sumu, ale jak znám Petra, je to nesmírně charakterní člověk a asi by se poté nemohl podívat ani do zrcadla. Věřím v to, že když poslouchal rozsudek z úst soudce, musel cítit naprostou satisfakci za utrpení, které si musel prožít. I když i on tvrdí: „Byla to má chyba a já jsem za ni musel zaplatit.“Zkuste si proto vzpomenout, kdy vám končí expirační doba vaší domény! Není to třeba už příští měsíc??? Nebylo by dobré předejít problémům a neumožnit tak spekulantům, aby vás zahnali do rohu?Ale buďme objektivní!Doručenky: není povinná implementace SMTP serveru. Jednoduše řečeno, doručenka v emailu není žádná povinnost. Nespoléhejte se na to !V databázi firem, které aktivují domény, jsou uvedeny tři kontaktní adresy. Aktualizujte si tyto informace, jsou nesmírně důležité.Doména je po nezaplacení vyřazená z DNS a nachází se nějakou dobu v ochranné lhůtě. Tento čas je určen k tomu, abyste začali problém řešit.Pokud máte spoustu práce a víte, že se nestíháte dostatečně starat o svou doménu, přenecháte to jiné odborné firmě, která vám zaručí to, že se vám bude o doménu starat.Doména NENÍ vlastnictví. Je pouze propůjčená nebo pronajatá. V právním slovníku se nachází to správné slovo, něco jako omezené zdroje. Berte tuto skutečnost na vědomí.ZávěrTentokrát se nebudu rozepisovat, protože toto téma není příjemné, a věřím tomu, že mnoha lidem může zkazit příjemný den. Ale napsal jsem o tomto problému, protože není dobré strkat hlavu do písku. Chtěl jsem poukázat na situaci, která na českém internetu je již dlouhá léta. Přeji si, aby vám tento článek a zkušenost mého kolegy Petra ukázal, že takový problém zde je a může se dotýkat i vás samotných.Článek získá na kvalitě v případě, že mi napíšete nebo že zveřejníte své zkušenosti, ať podobné, nebo třeba nesouhlasné. Jde spíš o to, pokusit se na toto téma rozvést debatu. Jedině tak se lidé mohu dozvědět více o tomto problému.A úplně poslední věc. Informace v článku pocházejí z vlastních zkušenosti a zkušeností kolegů (včetně Petra). Byl bych rád, kdybyste zde připojili svůj vlastní názor.

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 3/3

Ve třetí a závěrečné části návodu k aplikaci Google Spreadsheets se dozvíte informace o náhledu a tiskovém výstupu dokumentu, sdílení dokumentu s jinými uživateli a efektivní komunikaci při tvorbě dokumentu. Na závěr najdete několik tipů o využití tabulkového editoru Google Spreadsheets pro běžný život.Závěrečná část se do jisté míry kryje s článkem Google Docs (Writely) – návod 3/3. I když je rozhraní produktu Google Writely podobné, přesto existuje několik rozdílů, kvůli kterým má tato část svůj význam. Vzhledem k tomu, že souborový manažer je pro obě kancelářské aplikace společný, bylo by zbytečné jej popisovat ve dvou článcích stejně. Proto vás tímto odkazuji pro podrobnější informace o souborovém manažeru právě na výše zmíněný článek.Tiskový náhled a výtisk dokumentuOdkaz Preview otevře do nového okna nebo panelu prohlížeče náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Spolupráce na dokumentu s dalšími uživateliAbyste mohli na dokumentu spolupracovat s dalšími uživateli, je potřeba tyto spolupracovníky nejprve ke spolupráci přizvat. K tomu slouží záložka Collaborate:Do políčka Invite collaborators (Pozvat spolupracovníky) napište mailové adresy a oddělte čárkou. To budou lidé, kteří si váš dokument mohou nejen prohlížet, ale i aktivně měnit.V políčku Invite viewers (Pozvat diváky) uveďte e-maily lidí, kteří se na váš dokument mohou pouze dívat, ale nikoli editovat.Zaškrtávacím políčkem Let anyone view (Dovolit prohlížení všem) povolíte shlédnutí dokumentu komukoliv, kdo zná jeho adresu, nebo jej například nalezne prostřednictvím internetového vyhledávače.Diskutujte o svém dokumentu se spolupracovníkyJakmile máte zaregistrované spolupracovníky a přihlásí-li se tito spolupracovníci do svého účtu Google na váš aktuální dokument, objeví se jejich jméno na záložce Discuss (Diskutovat).Integrovaný chat k aktuálnímu dokumentu je menší revoluce. Na záložce Discuss je seznam uživatelů, kteří mají váš dokument otevřený, pracují na něm nebo se na něj dívají. Úplně dole můžete psát svou zprávu ostatním a v prostředním políčku se zobrazuje aktuální diskuse.Jak použít Google Spreadsheets v běžném životě?Pozitiva jsou v zásadě stejná jako u Google Docs. Používáním Google Spreadsheets nejste vázáni na programové vybavení počítače a na jeden konkrétní počítač. Ke svému dokumentu můžete přistoupit z téměř jakékoli platformy (záleží na prohlížeči) a z jakéhokoli počítače. Podmínkou je dostatečně stabilní připojení k počítačové síti. Je to levná alternativa vůči drahým produktům jako je Microsoft Office nebo bezplatným, ale pomalým a paměťově náročným aplikacím typu OpenOffice.org.Obrovskou výhodou je výše uvedené revoluční pojetí, kdy je CHAT použit nikoli k pouhé zábavě, ale ke konkrétní komunikaci u konkrétního tabulkového dokumentu. Taková komunikace jednoznačně vede ke zvýšení kvality tvorby. Google Spreadsheets se vyplatí používat studentům, podnikatelům na cestách i vědeckým pracovníkům, kteří pracují v týmu a potřebují svou práci komunikovat s ostatními. S výhodou mohou používat Google Spreadsheets také lidé hledající si zaměstnání. Získají nové zkušenosti, kterými mohou zapůsobit na budoucí zaměstnavatele a navíc mají k dispozici bezplatný a kvalitní kancelářský nástroj.Všechno přes Internet!Touto části uzavírám v podstatě osmidílný cyklus o kancelářských on-line produktech Google Docs & Spreadheets. Tyto produkty jsou neustále ve vývoji a lze očekávat jejich lokalizaci do Českého jazyka a další vylepšení funkcí. Internet tak získává další zajímavou hodnotu – má potenciál nahradit některé komerční i nekomerční lokální aplikace.

Pokračovat na článek


Kabelové připojení CATV

Pokud máte doma kabelovou televizi, je velmi pravděpodobné, že se přes její rozvody můžeteg přpojit také k internetu. Připojení přes kabelovku je rychlé, cenově výhodné a nenáročné na instalaci. Bohužel není dostupné zdaleka všude.Internet je významnou součástí v našem životě. Pro každého má internet jiný význam, využíváme ho pro stahování dat, hraní her, pro komunikaci, pro práci atd., ale pro každého je důležitá rychlost připojení k internetu. Pokud chcete rychlý internet pro stahování videa, poslouchání hudby, hraní her apod., je pro vás ideální volbou kabelové připojení přes přípojku kabelové televize (CATV).Historie a dnešekKabelové připojení využívající rozvody kabelové televize patří mezi nejmodernější připojení k internetu. Počátky kabelového připojení v ČR se datují od roku 2003. V září roku 2003 se spojují kabelové společnosti Intercable a TES Media a vytvářejí společnost Karneval. Dochází nejen k tomu, že rozšiřují možnosti kabelové televize, ale také jako první přicházejí na trh s kabelovým připojením. Ihned po vstupu na český trh svojí rychlostí stahování a odesílání dat převyšují všechny druhy připojení, které na trhu působily, včetně cenových relací.V dnešní době nabízí společnost Karneval možnost stahování dat až 7000 kb/s a rychlost odesílání dat 500 kb/s. Tato rychlost určitě není konečnou, neboť společnost Karneval už testovala rychlost okolo 30 Mb/s. K dnešnímu dni udávají dva největší kabeloví poskytovatelé Karneval Media a UPC Česká republika přes 140 tisíc zákazníků využívajících kabelového připojení k internetu. Mimochodem, obě společnosti se v současné době slučují. Celkem je přes přípojku kabelové televize (včetně lokálních poskytovatelů) připojeno přibližně 176 tisíc uživatelů a toto číslo neustále roste svižným tempem.Současná nabídkaSpolečnost Karneval nabízí kromě již zmiňovaného připojení rychlostí 7000 kb/s (TURBO 7M) i další možnosti: Internet TURBO 1M (1000/100 kb/s), TURBO 3M(3000/300 kb/s) a konečně TURBO 5M(5000/500 kb/s). Pozn. první číslo udává rychlost stahování (download), číslo za lomítkem pak rychlost odesílání (upload). V těchto měsících je nabídka společnosti Karneval lákavá, např. při objednání internetu TURBO 3M získáte na 3 měsíce internet TURBO 5M. Obdržíte skoro dvojnásobnou rychlost, ale platíte za TURBO 3M. Nedílnou součástí je zapůjčení modemu (Motorola) a instalace za symbolickou 1 Kč. Cenové relace jsou 470 Kč/měsíc za TURBO 1M, TURBO 3M za 772 Kč/měsíc, TURBO 5M za 1 307 Kč/měsíc a 1 783 Kč/měsíc za TURBO 7M. Pro připojení k internetu dostanete 2 vlastní dynamické IP adresy a dvě emailové schránky, které mají velikost 1 GB. Pouze u nabídky TURBO 1M činí velikost 100MB. Kromě toho máte možnost vlastního web hostingu (místo, kde můžeme mít svoje webové stránky) do 30MB, Dalšími službami je zřízení pevných IP adres, rozšíření emailové schránky, možnost web hostingu a server hostingu. Handicapem je, že máte stanovenou maximální hodnotu přenesených dat, pro TURBO 1M - 2GB, TURBO 3M - 10GB, TURBO 5M - 20GB a pro TURBO 7M - 40GB, v případě překročení se rychlost sníží na hodnotu 256/64 kb/s.InstalaceInstalace je jednoduchá a zvládne ji každý, kdo již na počítači v minulosti pracoval. Pro kabelové připojení potřebujete síťovou kartu, kabel RJ 45, koaxiální kabel, modem pro kabelové připojení (od modemu pro dial–up jej odlišíte např. podle toho, že má speciální zásuvku pro koaxiální kabel), síťový adaptér pro modem, USB kabel a kabelovou přípojku. To všechno dostanete jako součást instalačního balíčku s modemem a pokud se necítíte dostatečně zruční, můžete si modem a připojení na počítači nechat nainstalovat technikem poskytovatele. Tato služba je většinou poskytována zdarma, technik stejně musí ve vašem domě zapojit vaši kabelovou přípojku.Pokud se rozhodnete pro instalaci svépomocí, budete si nejprve muset do počítače nainstalovat síťovou kartu, pokud ji už nainstalovanou nemáte. Novější počítače již většinou síťovou kartu obsahují. Dále propojíte koaxiálním kabelem modem a kabelovou přípojku (pozn.- nejdříve byste měli kabel připojit ke kabelové přípojce), pokračujete tím, že připojíte kabel RJ 45 (zapojuje se ze síťové karty do modemu). V případě, že nemáte síťovou kartu, můžete počítač s modemem propojit přes USB rozhraní, to je ale spíš jen nouzové řešení. Nakonec připojíte síťový kabel z modemu do elektrické zásuvky. Pokud jste všechno zapojili správně, můžete zapnout modem, na kterém se postupně rozsvítí kontrolky power, receive, send, online a bude blikat pc/activity (tzn. že modem komunikuje s PC). Popis konektorů kabelového modem:1 - konektor RJ45 (pro připojení k počítači)2 - konektor USB (pro alternativní připojení k počítači)3 - koaxiální konektor (pro připojení ke kabelové zásuvce)4 - napájecí konektor (pro připojení napájecího adaptéru)Po zapojení modemu zbývá nastavit síťové připojení na vašem počítači. Ani to není nijak složité, postup se mírně liší podle vašeho operačního systému (minimálně byste měli mít Windows 98). Možná budete muset nastavit vlastnosti TCP/IP protokolu, případně tento protokol doinstalovat, pokud nebyl nainstalován současně s Windows. Ve většině případů stačí ponechat výchozí nastavení, které pro získání potřebných síťových údajů využívá DHCP server poskytovatele, to znamená, že uživatel na svém počítači nemusí nic nastavovat, IP adresa a další potřebné údaje jsou mu přiděleny automaticky. V opačném případě vám poskytovatel dodá potřené údaje, které vyplníte ve vlastnostech TCP/IP protokolu ručně. Tím je veškerá instalace a nastavení hotovo a už by vám nic nemělo bránit v prohlížení oblíbených stránek a využívání dalších internetových služeb.Slovo na konecKabelové připojení jednoznačně nabízí nejlepší parametry, které určitě využijí všichni uživatelé, i ti, kteří zpočátku nemají na připojení vysoké nároky. Je jenom na vás jakou rychlost zvolíte, a to podle toho co od internetu očekáváte. V současné době má tento způsob připojení k internetu v ČR konkurenci pouze v optických kabelech, které používají někteří poskytovatelé pro připojení ve větších městech. Počet lidí, kteří se přes kabelovou televizi k internetu budou připojovat dále poroste a to nejen pro jeho rychlost, která ještě neukázala svá maxima, ale také proto, že je snadno dostupný v obcích s kabelovou televizí. Stačí se jenom připojit.

Pokračovat na článek


Digitální podpis

Jak by to bylo krásné, jen tak v klidu domova vyřizovat všechny potřebné věci na různých úřadech nebo jiných místech, kam vždy musíte chodit a stát nekonečné fronty, než na vás dojde řada. Digitální podpis tuto představu převádí do praxe a my se kromě jeho výhod podíváme i na to, jak vlastně digitální podpis funguje.Digitální podpis je jakousi náhradou vašeho klasického podpisu při elektronické komunikaci. V praxi to znamená, že pokud chcete např. vyplnit formulář pro nějaký úřad, tak musíte na tento úřad dojít a tam podepsaný dokument v tištěné podobě podat. S tím jsou spojeny samozřejmě nepříjemnosti v podobě dlouho čekání a také jste omezováni pracovní dobou úřadů. S digitálním podpisem vám stačí tento formulář vyplnit v klidu domova a po té jej odeslat spolu s vaším digitálním podpisem přes internet na požadovaný úřad.Možná vás napadne, zda je vůbec nutné používat digitální podpis? Nebylo by přece jednoduší a k tomu určené webové stránce pouze vyplnit formulář, odeslat jej a ničím se již nezabývat? To by sice bylo možné, ale z důvodů bezpečnosti je toto řešení v praxi nepoužitelné. Pokud podepíšete nějaký dokument, tak je hned jasné že s obsahem souhlasíte a že obsah je platný. Také je možné zkontrolovat rukopis, zda je podpis pravý. V elektronické podobě tohle ale možné není. Vámi odeslaný dokument může "po cestě" někdo jiný změnit, aniž by s toho někdo všiml a vám by z toho mohly vzniknout nepříjemnosti. Proto je nutné dokumenty nějakým způsobem zabezpečit proti změně a potvrdit že s obsahem jste seznámen a že s ním souhlasíte. A to je právě hlavní úkol digitálního podpisu.Asymetrické šifrováníNež se dostaneme k vlastnímu digitálnímu podpisu, musíme si nejprve vysvětlit základní princip šifrování, a to konkrétně asymetrického šifrování, které se pro digitální podpis používá. Základním principem asymetrického fungování je použití dvojice klíčů pro šifrování a dešifrování. Tato dvojice klíčů je volena tak, že dokument zašifrovaný prvním klíčem lze dešifrovat pouze druhým klíčem. A platí to i naopak. Přitom není možné z jednoho klíče získat klíč druhý. Díky těmto vlastnostem je možné zjistit, kdo dokument zašifroval, přesněji řečeno, kterým ze dvojice klíčů byl dokument zašifrován. Pokud je tedy možné dokument dešifrovat jedním z klíčů, znamená to, že byl zašifrován druhým klíčem z dvojice. Stejný klíč nelze současně použít k šifrování i dešifrování, proto se tento způsob nazývá asymetrický.V praxi to funguje tak, že jeden z klíčů je privátní, druhý veřejný. Privátní klíč má pouze jeho vlastník (a měl by si jej pečlivě chránit), zatímco veřejný je volně dostupný, jak ostatně již názvy napovídají. Chce-li vám někdo poslat zašifrovanou zprávu (aby ji nikdo nepovolaný nemohl číst), použije k jejímu zašifrování váš veřejný klíč. K dešifrování pak lze použít pouze privátní klíč (druhý ze dvojice) a ten máte k dispozici pouze vy.Digitální podpisDigitální podpis funguje obráceně. Vy dokument zašifrujete privátním klíčem. To sice znamená, že si ho může kdokoliv s využitím vašeho veřejného klíče přečíst, je ale zaručeno, že dokument jste zašifroval právě vy a nikdo jiný, tudíž jej nikdo nemohl během přenosu změnit. Protože je šifrování poměrně náročné na výpočet, pro digitální podpis se šifruje pouze "část" dokumentu. Odborně se ta "část" nazývá hash a vznikne z dokumentu přesně definovaným matematickým procesem. Každá změna v dokumentu se projeví i změnou "hashe". Pro ověření podpisu se při odesílání přidá k dokumentu zašifrovaný hash dokumentu. Ten se pod doručení dešifruje a porovná se s hashem vytvořeným z doručeného dokumentu (dokument zašifrován není). Pokud se oba hashe shodují, je prokázáno, že dokument nebyl během přenosu změněn a poslal jej skutečně odesilatel, vlastník privátního klíče.Abyste si mohli zřídit takovýto digitální podpis, je k tomu zapotřebí ještě někdo třetí, někdo kdo vám tento digitální podpis zpřístupní a dále potvrdí že dvojice klíčů jsou správně a patří k sobě. Jde totiž o to, že pomocí dvojice klíčů je možné zajistit pouze to, aby nebyl dokument zneužit, ale není možné identifikovat odesílatele. A právě k tomu slouží digitální certifikát, který ověřuje vaši totožnost. Certifikáty vydávají certifikační autority, což jsou "důvěryhodné" společnosti, tzv. třetí strany (mezi odesilatelem a příjemcem).Certifikační autorita je vlastně jakýsi digitální notář. A funguje na stejném principu jako klasický notář, který ručí za pravost vašeho ručního podpisu. Asi nejznámější takovouto institucí je První certifikační autorita. Certifikáty vydává také Česká pošta a třetí certifikační autoritou akreditovanou Ministerstvem informatiky je společnost eIdentity. Na jejich webových stránkách naleznete veškeré potřebné informace o tom, jak o certifikát požádat a co musíte splňovat, aby vám mohl být certifikát vydán..Ačkoliv digitální podpis umožňuje pohodlně vyřizovat záležitosti na mnoha úřadech, není zatím nijak masově rozšířen. A to i přesto, že už od 1. 10. 2003 je v platnosti zákon o digitálním podpisu. Ale bohužel většímu rozšíření brání několik překážek, mezi hlavní patří nedostatečná právní spolupráce s již existujícími zákony, také je zde problém malé kompatibility současných aplikací s digitálním podpisem. I pokud by se tyto problémy podařilo vyřešit, je dalším závažným problémem malá informovanost a z toho vyplývající nedůvěra občanů.Záleží pouze na vás, zda máte důvěru k těmto prostředkům moderní doby. Určitě je ale použití digitálního podpisu pohodlnější a rychlejší než klasické vyřizování dokumentů.

Pokračovat na článek


AJAX – nová technologie pro www stránky

Určitě se vám už nejednou stalo, že jste se dostali na stránky, které se načítaly neuvěřitelně pomalu. Webová stránka se totiž vždy načítá ze serveru celá, i když se na ní vizuálně změní jen malá část. Velká část dat tak zbytečně putuje od serveru k prohlížeči znovu a znovu. Řešením tohoto problému je technologie AJAX, která přibližuje použitelnost webových stránek z hlediska rychlosti desktopovým aplikacím.Co je to AJAX? Každý programátor, nebo spíše každý dobrý programátor by vám řekl, že AJAX neboli Asynchronous JavaScript and XML je technologie postavená na javascriptu, která umožňuje zasílat HTTP požadavky bez nutnosti načíst stránku. Ke komunikaci kupřikladu s PHP scriptem může být využito jazyka XML. Jenže jak tomu máme rozumět my, obyčejní uživatelé? Pokusím se vám tedy tento pojem přeložit do „lidštiny“. Tak tedy AJAX je technologie (prakticky spojení několika technologií), která potírá klasický přístup HTTP (pokud nevíte, co je http, nemá smysl dále číst) protokolu systémem požadavek - odpověď. Uživatel vůbec nepozná, že se do stránky načítají nová data. A nebo jsou zasílány další požadavky na získání dalších částí stránky. Že ještě stále nevíte o čem mluvím? Tak tedy jinak.AJAX je spojení několika již známých technologií a tyto technologie se navzájem doplňují a působí jako celek pod tímto názvem. AJAX slouží vlastně k tomu, abyste mohli pomocí JavaScriptu načíst třeba stránku PHP v pozadí stránky, na které se nacházíte a poslat jí nějaká data. Jiná data od ní můžete i přijmout a hned je použít. Stránka, na které v tu chvíli jste, se vůbec neobnovuje.Ptáte se na ony technologie, ze kterých se AJAX skládá? Jsou to: standardní prezentační vrstva založená na XHTML a CSS, dynamické zobrazování a interakce za použití Document Object Model (DOM), výměna a manipulace s daty za použití XML a XSLT, asynchronní výměna dat díky XMLHttpRequest a JavaScript, který všechny tyto komponenty spojuje v jeden fungující celek. Pokud bych AJAX měla výstižně charakterizovat, použila bych vysvětlení nejmenovaného programátora: Jak ohákovat starý dobrý HTTP protokol v současných prohlížečích.Použitelnost AJAXu je ovšem zatím na startovní dráze před výstřelem, neexistují zde skoro žádné uživatelské testy. Každé použití AJAXu by tedy mělo být opravdu dobře odůvodněné a rozhodně by mělo přinést víc uživatelského komfortu než zmatení. Nepoužívejte AJAX jen proto, že se to nosí a že tím pádem budete „in“.Já si například myslím, že pokud se na stránce něco změní, měl by to uživatel zaznamenat. Ale i to se dá V AJAXu vyřešit. Ke zdůraznění nějaké změny se může použít pohyb prvku či klasické grafické prostředky (velikost, barva atd.). Často používaná je v tomto případě tzv. yellow fade technique (odkaz v angličtině), tedy zvýraznění změny pomocí krátkého podbarvení žlutou barvou. Ovšem i takové zvýraznění má svou nevýhodu. Při průzkumu této technologie se zjistilo, že uživatelé často považovali toto chování za reklamu (protože ty také často blikají a jsou propagovány výrazně), a proto ho ignorovali.A to už nemluvím o tom, že uživatel bude chtít použít tlačítko ZPĚT a ono nebude fungovat. Mezi další nevýhody AJAXu totiž patří nepoužitelnost tlačítka zpět, nebo záložek. To je zatím asi největším problémem AJAXu po stránce použitelnosti. Dá se to sice vyřešit, ale je to poměrně dost náročné a drahé. Východiskem je (jak jsem se již zmínila výše v tučně označené větě) používat AJAX jen pro usnadňující funkce, kde uživatel nebude chtít tlačítko ZPĚT používat. O AJAXu toho zatím mnoho nevíme, pominu-li tvůrce a AJAXové odborníky a tak se musí, podle mého názoru, hlavně neustále testovat a na kom jiném, než na obyčejných uživatelích. Protože není pravidlem, že co je tvořeno právě pro klasické uživatele musí zákonitě těmto uživatelům vyhovovat. Ale abych stále jen nezpochybňovala technologii AJAX, předložím vám i jeho výhody.Nejprve vám nastíním základní funkci. Funguje to asi takto: Klasické webové aplikace pracují ve stylu požadavek na server, zpracování požadavku a zobrazení výsledku. Zatímco AJAX se snaží tento způsob práce se stránkou překonat. Po prvním načtení jsou data se serverem vyměňována nepřetržitě a na pozadí. Uživatel vidí stále načtenou a zobrazenou stránku. Během zpracování stažených dat a přípravě jejich zobrazení již může probíhat další získávání nových dat. JavaScript přes XMLHttpRequest požaduje po serveru nějaká data (obvykle XML), následně je za pomocí XSLT zpracuje a zobrazí v okně prohlížeče.Obrovskou výhodou je vyšší vzájemná komunikativnost takto vyrobených aplikací. Pokud si to chcete prakticky vyzkoušet, můžete například na Google Maps maps.google.com, který je opravdu příkladnou ukázkou v případě, že jste dosud nepochopili co je to AJAX.Nakonec bych ráda shrnula, stručně popsala a uvedla příklady výhod a nevýhod AJAXu pro ty, kteří stále malinko tápají. Mezi výhody patří odstranění nutnosti znovunačtení a překreslení celé stránky při každé operaci, které jsou nutné u klasického modelu WWW stránek. Pokud například uživatel klikne na tlačítko pro udělení hlasu v nějaké anketě, celá stránka se musí znovu načíst ze serveru, třebaže se na ní jen například aktualizují výsledky hlasování a veškerý zbytek obsahu zůstává stejný. Prostřednictvím AJAXu proběhne odeslání hlasu uživatele na pozadí, server zašle jen ty části stránky, které se změnily, a jen tyto části se uživateli na stránce aktualizují a překreslí. Uživatel tak má pocit mnohem větší plynulosti práce. Tím se také zákonitě sníží zátěž na webové i databázové servery, protože díky AJAXu je objem dat mnohem nižší, ale přitom je počet vyměňovaných HTTP požadavků vyšší.Mezi nevýhody patří již výše zmiňovaná nemožnost použití navigace i pomocí tlačítek (Zpět a Další) jelikož se webové stránky chovají jako plnohodnotná aplikace se složitou vnitřní logikou, nikoli jako posloupnost stránek. Problémem AJAXových aplikací také může být právě ono neprojevení změny. Pokud totiž uživateli nevidí naprosto jasně, že aplikace zpracovává jeho požadavek (a na pozadí komunikuje se serverem), jediné, co zaregistruje, je zpožděná reakce (mezitím se dokonce může snažit operaci spustit znovu, neboť se domnívá, že systém jeho příkaz ignoroval).Pro některé uživatele je dost zásadní nevýhodou AJAXu nutnost používat poslední modely „graficky vychytaných“ prohlížečů, které podporují potřebné technologie. Na obhajobu AJAXu si troufám tvrdit, že snad všechny dnešní běžné prohlížeče tyto technologie alespoň v základu podporují. Považuji tudíž tuto nevýhodu za mizící v propadlišti dějin, avšak pro jistotu jsem se o ní zmínila.

Pokračovat na článek


ADSL připojení

Vysokorychlostní připojení na obyčejné telefonní lince s možností telefonovat i surfovat zároveňADSL připojení používá klasickou telefonní linku, avšak jiným způsobem než běžný telefonní přístroj. Díky tomu dosahuje výrazně vyšších rychlostí než vytáčené připojení analogovým modemem a umožňuje telefonovat, i když jste právě připojeni k internetu.Telefonní hovor totiž využívá telefonní přípojku jen z malé části (frekvence do 4kHz), zatímco většina telefonních linek je schopna přenášet data na mnohem vyšších frekvencích. Vyšší frekvence samozřejmě kladou vyšší nároky na kvalitu linky a také délku vedení. Možnost zřízení ADSL připojení je proto limitována vzdáleností od ústředny do maximálních čtyř kilometrů (někdy se uvádí 8km, u větších vzdáleností ale hodně záleží na kvalitě linky). Druhou podmínkou je, aby i ústředna byla vybavena potřebným zařízením, tzv. DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer). Pod tímto složitým názvem se skrývá zařízení, které je schopno navázat spojení až s několika tisícovkami uživatelů. Dále do internetu je DSLAM připojen prostřednictvím některého poskytovatele.DostupnostNení nutné, abyste se pokoušeli změřit, jak daleko jste od ústředny a jestli právě ta vaše ústředna je vybavena DSLAMem. Dostupnost ADSL připojení si můžete snadno ověřit zadáním vašeho telefonního čísla do formuláře na stránkách Telefónica O2 (dříve Českého Telecomu). Většina linek u nás je totiž ve vlastnictví Telefónica O2 a až 90% z nich by mělo být schopno ADSL připojení poskytnout. Máte-li tedy pevnou telefonní linku, je docela pravděpodobné, že na ní bude možné zřídit ADSL připojení. Stoprocentní jistotu ale získáte až proměřením vaší linky technikem.Alternativní operátořiTo, že drtivou většinu telefonních přípojek u nás vlastní Telefónica O2 ještě neznamená, že jste odkázání pouze na tohoto operátora. Existuje několik dalších operátorů, kteří nabízejí služby na vlastních LLU (Local Loop Unbundling – pronajatých linkách), kromě Telefónica O2 to jsou České radiokomunikace, GTS Novera a VOLNY. Další alternativní operátoři zprostředkovávají ADSL připojení na linkách "hlavních" operátorů. Nabídka ADSL připojení je tedy poměrně široká, i když cenově velmi podobná.Jak to fungujePro to, abyste se mohli připojit přes ADSL, potřebujete ADSL modem a splitter. ADSL modem převádí datovou komunikaci na analogový signál, který lze poslat po telefonní lince. Splitter pak zajišťuje spojení (a v opačném směru rozdělení) telefonního a datového signálu, funguje v podstatě jako taková rozdvojka telefonní zdířky. Díky rozdílným frekvencím mohou po jedné lince putovat současně data i hlas, můžete tedy současně surfovat i telefonovat, což u klasického vytáčeného (dial-up) připojení nelze. Modem i splitter vám většinou nabídne váš poskytovatel, často i za symbolickou cenu, pokud se zavážete jeho služby používat delší dobu, nebo vám jej pronajme. Můžete si samozřejmě pořídit modem vlastní, pak si ale musíte dát pozor, aby byl kompatibilní se službou vašeho poskytovatele. Pořídit si vlastní modem má smysl pouze v případě, že pro to máte nějaký vážný důvod, což se týká hlavně zkušenějších uživatelů.ADSL modem se k počítači většinou připojuje přes síťové rozhraní (Ethernet s konektorem RJ45), podmínkou je tedy počítač se síťovou kartou. Většina novějších počítačů síťovou kartu má, do starších ji lze za mírný poplatek doplnit. V úvahu přichází i varianta modemu s USB rozhraním. Některé modemy mají obě rozhraní, tedy síťové i USB a umožňují připojit dva počítače. Pro připojení více počítačů lze také použít ADSL modem s routerem, existují dokonce ADSL modemy s WiFi routerem pro připojení bezdrátových zařízení, např. notebooků nebo PDA.VýhodyŠiroká dostupnost. ADSL připojení lze zřídit na velké většině telefonních linek, které jsou zavedeny také téměř všude. Rychlost ADSL je dostatečná pro dnešní využití internetu od prohlížení webových stránek, stahování e-mailů, přes hraní on-line až po stahování větších souborů a sledování videa v sice ne nejvyšší, ale přijatelné kvalitě.NevýhodyMohlo by se zdát, že až na to, že není dostupné úplně všude, nemá ADSL žádné nevýhody. Cenově vychází ADSL připojení o něco dráž než kabelové, ale hlavní mínus je v tom, že přenosová kapacita linky je sdílena několika uživateli. Ve skutečnosti tak rychlost ADSL připojení může kolísat v závislosti na tom, jak připojení využívají ostatní uživatelé. Aby zajistili dostatečnou rychlost pro všechny uživatele, zavádějí někteří poskytovatelé tzv. FUP (Fair Use Policy), která po přenesení určitého objemu dat sníží uživateli rychlost linky. Jedná se o opatření, které je namířeno proti "notorickým stahovačům". Ovšem třeba datové limity Telefónica O2 jsou poměrně nízké.Technologie xDSLHovoříme sice o ADSL, ale správnější by bylo hovořit o technologii DSL (Digital Subscriber Line), která zahrnuje několik typů systémů, které slouží pro vysokorychlostní připojení po účastnických vedeních v existujících kabelech (nejčastěji telefonních linkách). Obecně se také hovoří o xDSL, kde písmeno "x" zastupuje některou z konkrétních DSL technologií.ADSLNejčastěji používanou technologií je právě ADSL, ostatní typy se používají jen zřídka.ADSL je zkratkou pro Asymmetrical Digital Subscriber Line (asymetrická DSL), což znamená, že data v jedno směru proudí rychleji než druhém, konkrétně směrem k uživateli je rychlost vyšší, směrem od uživatele naopak nižší. Tato filozofie vychází z toho, ž většina uživatelů stahuje data z internetu, zatímco směrem do internetu posílá většinou jen požadavky na to, která data chce stáhnout (typicky při prohlížení webových stánek, nebo třeba i sledování online videa). Maximální rychlost ADSL je 8Mbit/s směrem k uživateli (download) a 1Mbit/s směrem od uživatele (upload). V nabídkách poskytovatelů se ale setkáte s rychlostmi do 4 Mbit/s pro download a 512 kbit/s pro upload. Zejména nižší rychlost uploadu může být pro některé uživatele nevýhodou, třeba při sdílení souborů nebo provozování malého domácího serveru.Postupně se začíná objevovat drhá generace ADSL pod označením ADSL2 a ADSL2+. Tyto systémy používají dokonalejší techniky zpracování signálu a podporují řadu nových funkcí, které dosahují spolehlivějšího přenosu.ADSL LiteJak už název napovídá, jedná se o "odlehčenou" variantu ADSL s přenosovou rychlostí do 1,5Mbit/s.SDSLNarozdíl od ADSL je technologie SDSL symetrická, tzn. poskytuje stejnou rychlost pro stahování i odesílání dat. Je proto vhodná do menších a středních firem, které požadují stejnou přenosovou rychlost v obou směrech.SHDSLSymmetrical High-bitrate DSL je také symetrickou variantou, ale narozdíl od ADSL využívá celou přenosovou šířku telefonní linky, neumožňuje tedy současně použít klasický analogový telefon.VDSLVery High-bitrate DSL umožňuje dosáhnout nejvyšších rychlostí (až 52Mbit/s), avšak je omezena na podstatně kratší vzdálenost ústředny, a to do 1 km. VDSL může fungovat symetricky i asymetricky, v případě symetrického provozu je maximální rychlost v obou směrech 34 Mbit/s.ISDNMezi DSL lze zařadit také ISDN připojení, i když to nepřináší oproti klasickému dial-upu zásadní zvýšení rychlosti (64-128 kbit/s oproti 56 kbit/), a tak k jeho přednostem patří pouze rychlejší navázání spojení a možnost současně se surfováním telefonovat. Stále tu ale zůstává zpoplatnění podle doby připojení.Tabulka: srovnání přenosových rychlostí a maximální vzdálenosti jednotlivých typu DSL připojení.Typ DSLMax. rychlost (download)Max. vzdálenostISDN128 kbit/sneomezenoADSL8 Mbit/s4 kmADSL212 Mbit/s3,3 kmADSL2+24 Mbit/s1,5 kmSDSL1,5 Mbit/s7 kmSHDSL2,3 Mbit/s3 kmVDSL52 Mbit/s1,2 km 

Pokračovat na článek


F1 2002 aneb jak dostal Geoff nůž na krk

Atmosféra velkých závodů hustá, že by se dala krájet. Grafika na velmi dobré úrovni. Aktuální rozpis jezdců letošního seriálu velkých cen. Všemožně nastavitelná ovladatelnost i hratelnost. Tohle všechno dali EA Sports do vínku svému poslednímu titulu s vůní benzínu pod krabicí. Pojďme se na něj podívat trochu blíž v neobvyklé recenzi, kde můžeme porovnat verzi na PC s PS2.EA Sports jsou velká společnost. Na poli herního průmyslu je zřejmě EA jako takové králem. Proto se s tím právě sportovní divize nemaže (protože nemusí, prašule zřejmě na vývoj boudou) a své herní tituly vydává v sériích, které se rok co rok stávají lepšími, hratelnějšími a hlavně prodejnějšími. Když se řekne hokej na počítači, nikdo neodpoví jinak než NHL právě od EA Sports. Podobně je už na tom i kopaná a mnoho dalších sportů. A od roku 2001 nastartovali EA Sports podobnou sérii i s Formulí 1. A podle všeho tak každý rok s novým dílem přidají jednu hlubokou vrásku do duše dosavadního krále virtuálního závodění Geoffa Crammonda. Jeho série Grand Prix se totiž objevila opravdu velká konkurence.Formule jakožto hra je asi obrovsky složitá věc. Uřídit ji v reálu prý není vůbec jednoduché. Jenže převeďte tohle na obrazovky počítačů. Drtivá většina hráčů se nedostane ani z boxové komunikace (to je ta ulička kolem boxů) a krabici znechuceně zahodí, protože je hra nehratelná. Aby to nebylo tak jednoduché, nemohou se vývojáři uchýlit ani k maximálnímu zjednodušení, protože v tu chvíli ta samá skupina hráčů krabici znechuceně zahodí, protože je to arkáda nehodná zapaření od zkušeného závodníka. Kde hledat kompromis? Cestu a směr ukázal už v prvním díle zmiňovaný Geoff Crammond a do virtuálního kokpitu umístil řadu pomocníků usnadňujících život za volantem. A protože to zřejmě byla ta správná cesta drží se ji další mnohé závodní hry. F1 2002 od EA Sports není vyjímkou.Takže podle zavedených standardů pojďme prolétnout možnosti menu. Pomineme-li systémové věci (Option a Exit atd.) najdeme zde pět hlavních možností:Test Day – tady začnete, po volbě svého „koně“ se s ním právě touto volbou dostanete na kteroukoliv ze sedmnácti tratí celého letošního ročníku a tady se do sytosti vyřádit.Race – opět volba okruhu, ovšem tentokrát už jen 4x hodinová practice, kvalifikace, zahřívací kolo a jde se na to! V nastavené volbě závodu si to tady na férovku dáte s kompletním závodním polem. Vlastně momentík! Úplně na férovku to zase tak moc není, protože v Options si podle vlastních schopností nastavíte zkušenosti a agresivitu soupeřů.Championschip – v podstatě to samé jako race, jen se to celé 16x opakujeMultiplayer – přiznávám rovnou, že možnosti multiplayeru jsem zatím neměl příležitost zkusit, ale všiml jsem si možnosti nastavení poškozování v tomto módu, takže to vypadá, že pěstní souboje mezi bratry a kamarády odpadají.Driving School – no vidím, že přímí účastníci loňského dílu už obrací oči v sloup, ale pokud mě paměť neklame tam jste museli její úkoly zdolat před vstupem do šampionátu. Tato záležitost tady odpadá, takže tuhle volbu z menu si zřejmě dají jen ti, kdo se chtějí s ovládáním vozu opravdu sžít a to ještě pod dozorem zkušeného pilota. Není mě tahle volba zcela jasná, ale je možné, že jsem něco přehlédl.Vydejme se na trať. Pokud ve vašem hrudním koši bije alespoň trochu závodní srdce ihned s další pomocí vypnete i automatický průjezd boxovou komunikací (omezení rychlosti zapínáte jako ve skutečnosti sám) a vychutnáte si už animaci technika, který vám dál povel vyjet na okruh. Grafika. Zase ta grafika. Ať si kdo chce co chce říká, je alfou a omegou každé hry. Závodní možná dvojnásob. Pro majitele silných počítačů dobrá zpráva. Vývojáři odvedli velmi dobrou práci a myslím, že budete spokojeni. Pro majitele slabších strojů horší zpráva. Nároky na pěknou grafiku plnou odrazů, detailů, efektů jsou docela krvavé. Opět zde zmíním svoji výchozí pozici. Athlon 1133, 256MB RAM, GeForce 2 mx 32MB a přátelé nic moc. Aby jela hra plynule a já si nepřipadal jak na promítání diapozitivů z dovolené, musel jsem se uchýlit k rozlišení 800x600 s 16bit hloubkou barev a v detailech postupovat takříkajíc zlatou střední cestou. Ale když zůstanete nohama pevně na zemi a nebudete žádat nesmysly, hra se vám odmění plynulou grafikou i s obrazovkou posetou soupeři a perfektním zvukem. Ano i ve zvukových efektech se při přetažených nárocích objevují trhliny. A i zvuk stojí za to mít v pořádku, protože příjemně doplňuje atmosféru a přesně odpovídá alespoň mým představám o dobrém zvuku u takové hry.O husté atmosféře jsem už jednou mluvil, takže se podíváme na hratelnost jako takovou. F1 2002 disponuje různými detaily, které právě atmosféru příjemně dotváří. Už jsem zmiňoval technika, který vám dá povel k vyjetí s garáže (a moc bych za to nedal, že když v dálce startoval Montoya dával panďulák povel výrazněji) a poprvé se (pokud mne paměť neklame) setkáme s kompletně animovanými boxy. Sice to samozřejmě nemá žádný vliv na váš výkon ani žádný jiný herní smysl, ale působí to přirozeně a příjemně. Před startem každého samotného závodu kamera takřka jako ve skutečnosti prochází mezi seřazenými stroji, před každým stojí hostesky v týmových barvách a jejíchž kypré tvary vás donutí nechat kameru dojít od Schumachra až k Yoongovi. Opět jako celek v tu chvíli hra působí velice reálně a nervozita velkého soutěžního podniku na vás přímo dýchá každou vteřinou. Ovládání lze samozřejmě všemožně nastavovat a upravovat a nepochybně každý si najde tu pravou parketu pro sebe. O jízdních pomocnících zde už řeč byla a vězte, že pokud všechno pozapínáte auto projede okruhem takřka samo. Jakmile si obtížnost začnete zvyšovat jejich vypínáním budete si chvilku zvykat a až vypnete všechno, přestanete těm pánům v reálu závidět jejich peníze.Formule 1 2002 je kvalitním titulem, který sice nepřináší nic nového, ale svým kompletním provedením jistě potěší každého virtuálního závodníka.Pojďme se podívat jaké rozdíly nabízí oproti PC verze pro PlayStation 2. Hned první příjemnou věcí je multiplayer. Hra nenabízí jen známý splitscreen, ale ještě novinku v podobě přímého měření sil na jednom okruhu. Nastavíte kolik hráčů se zúčastní a každý si vybere pilota. Zvolíte okruh a už se jede. První pilot obkrouží trať a jeho čas se zapíše do jakési tabulky. Postupuje další a takhle je možné zlepšovat časy a měřit síly až do roztrhání těla. Dalším milým prvkem je také absolutní novinka. Na obrazovce je tajemný indikátor, připomínající špičku formule. Dlouho mi jeho smysl zůstával utajen. Až si vám to takhle jednou uháním a vtipně si hledám větrný štít v podobě vozíku přede mnou. A v tom to přišlo! Reproduktory začali kvílet rychle proudícím vzduchem, na obrazovce se objevili obláčky jakési páry, které vídáme i ve skutečnosti, indikátor se začal vybarvovat a formule stále zrychlovala. Prostě indikátor větrného tunelu. A spolu s dokonalou zvukovou kulisou naprosto vymakaná věc. A teď to slabší. Bohužel musím uznat, že oproti verzi pro PC je zde výrazně slabší grafika. Disponuje stejným počtem detailů, ale nižší rozlišení ji výrazně degraduje. Přitom pokud jde o detaily, je na tom PS2 ještě lépe! V odrazu na autě totiž přečtete i reklamu nad ním! A druhou nepříjemností je ovládání. Komu třeba přišlo v Gran Turismu citlivé, tak bych mu nepřál si zkusit tuhle hru. Formule reaguje na sebemenší pohyb páčkou a udržet ji chvílemi na dráze vyžaduje chvíli cviku. Zkusil jsem ovládání neanalogovými tlačítky a měl jsem jasno. Je jednoznačně navržené pro tento způsob a možná použité z nějaké předchozí verze hry. Oproti počítači navíc umožňuje PlayStation pouze pomoc s rychlostí (v podstatě automatické brzdy) a šipku před každou zatáčkou, která vám ukáže nejen směr, ale barvou i částečně její poloměr. Na druhou stranu si před každým startem můžete zvolit hru „Normal“, nebo „Simulation“ jejíž volba má na ovládání také značný vliv.Je to těžký soud. V PC verzi se může F1 2002 zařadit mezi závodní simulátory se vším všudy. Pojetí na PlayStation více odpovídá arkádovému zaměření herní konzole ovšem s možná lepší hratelností. Na PC bych možná čekal s jakou se na závodní tratě přižene Geoff Crammond. U PlayStation bych s nákupem neváhal jen pro nejskalnější příznivce Formule 1. Vy ostatní totiž asi seženete lepší tituly.

Pokračovat na článek


Internetové zkratky – služba rychlosti

K ovládání internetu a komunikaci by občas bylo potřeba umění psát všemi deseti a poměrně dost rychle. Aplikace, které umožní převod mluveného slova do písemného projevu zatím nejsou tak přesné. Ale pokusy již existují a brzy se dočkáme. Nejprve však bude třeba znalost angličtiny, na češtinu dojde později.Nejznámější urychlovačeČas je nezastavitelná veličina a vyžaduje rychlou reakci. Prvními průkopníky zkratek byly emaily a poté se přidaly chaty. Povídat si s několika lidmi najednou vyžadovalo hbitost prstů, a tak se ujala různá rychlá označení. A dalším nezbytným krokem k rychlosti jsou multiplayerové hry, kdy klany potřebují komunikaci. Jak jinak by šlo odhalovat protivníky a vyhrávat?Anglické zkratkyVětšina zkratek pochází z angličtiny. Zde jsou nejznámější:lol – Laughing Out Loud/Lot Of Laugh – Směji se nahlas/Hodně smíchurofl – Rolling On the Floor Laughing – válím se smíchy po zemiom(f)g – Oh My (F*cking) God – Ó můj božebtw – By The Way – Mimochodemim(h)o – In My (Humble) Opinion – Dle mého (skromného) názoruwtf – What The F*ck – Co to sakra…wth – What The Hell – Podobné jako wtfthx – Thanks – Děkujicya – See Ya – Sbohem/Uvidíme sertfm – Read The F*cking Manual – Přečti si sakra návodn1 – Nice One – Pěkný kousekstfu – Shut The F*ck Up – Zavři sakra hubugr8 – Great – Skvělew8 – Wait – Počkejgg – Good Game – Dobrá hrabg – Bad Game – Špatná hraidk – I Don’t Know – Nevímnp – No Problem – Žádný problémpls – Please – Prosímk – OKafk – Away From Keyboard – Pryč od klávesnicefu – F*ck Yougl – Good Luck – Hodně štěstíhf – Have Fun – Dobrou zábavu, dobře se bavbrb – Be Right Back – Budu hned zpětbfu – Bloody Fucking User – Běžný „Franta“ Uživatelafaik – As Far As I Know – Pokud si vzpomínámlmao – Laughing My Ass Off – Sprostější varianta roflAni čeština nezaostává. Počet zkratek je sice trochu omezený, ale existuje a prosperuje.jj – jo jonn – ne nenjn – no jo noz5 – zpětnz – není začmmnt – momentkua – kurňat(y)we – ty v*leExistuje samozřejmě mnoho dalších zkratek a někdo si prostě jen zkracuje slova, aby je nemusel vypisovat. Proto se nemusíte stydět a o význam několika písmen si řekněte. Ale předtím je dobré znát ty obvyklé. Jinak by vás protistrana mohla považovat za nováčka nebo dokonce internetového břídila.

Pokračovat na článek


Hackeři, crackeři a jiná havěť…

Všechno dobré vždy bylo a bude člověkem zneužito. Internetové prostranství láká nejen k poučení, práci nebo zábavě, ale také k podvodům a zneužívání nevědomosti, kriminalitě a vytváření problémů. Běžný uživatel si na internetu nemůže být jist žádným svým krokem.Definice hackerstvíJiž v roce 1989 americký poradní panel National Science Foundation – divize sítí a komunikací pro výzkum a infrastrukturu charakterizoval jako neetické a nepřijatelné jakékoliv činnosti, které se záměrně:(a) snaží získat neoprávněný přístup ke zdrojům na internetu,(b) narušují zamýšlené použití internetu,(c)poškozují nebo ničí zdroje prostřednictvím takovýchto akcí,(d) zničí integritu počítačové informace(e) ohrožují soukromí uživatelů.Tak bylo poprvé definováno hackerství.Kdo je hacker?Podle původní definice je hacker talentovaný programátor, který by mohl vyřešit téměř jakýkoliv problém velmi rychle a často inovativními a nekonvenčními prostředky. Dnes je tento termín používán pro toho, kdo se snaží proniknout do počítačů jiných lidí nebo vytvoří počítačový virus, který nemá tak ušlechtilý účel. Těmto lidem spíše sedí přezdívka cracker (suchar).Skutečný hackerLegndární Richard Stallman je skutečným průkopníkem internetových systémů a technologií. Sám řekl: “ Hacker má etiku, která se vztahuje k pocitům, co je dobré a co špatné. Etické myšlenky znamenají, že znalosti by měly být sdíleny s dalšími lidmi, kteří mohou těžit z toho, že významné zdroje by měly být všech“. A také tak jednal. V roce 1984 zahájil projekt GNU, aby vytvořil svobodný operační systém. GNU je kompatibilní s Unixem a název GNU je zkratka pro „GNU není Unix“ Tím chtěl zdůraznit, že je to jako Unix, ale ne přesně Unix. Dnes používají miliony lidí Unix ve verzi GNU, i když se často odkazuje, že je to jako Linux, což je vlastně pouze název jádra operačního systému, který bylo zveřejněn pod licencí GNU General Public License (jako mnoho jiných softwarových balíčků obvykle distribuovaných s Linuxem kernel). V roce 1985 Stallman založil Free Software Foundation jako od daně osvobozenou charitu pro rozvoj svobodného softwaru. GNU GPL umožňuje ostatním kopírovat, distribuovat a provést změny softwaru tak dlouho, dokud nebrání ostatním dělat to samé. Tato promyšlená právní licence se stala součástí širokého okruhu softwaru od operačních systémů až po hry rozšířené na celém světě.Licence GNU GPL podle StallmanaLicence GNU vyžaduje tři hlavní věci: zdrojový kód musí být zveřejněn, kód může být změněn jinými a buď původní nebo upravený kód může být přerozdělen za stejných podmínek. Tato důležitá myšlenka pomohla popularizovat několik souvisejících hnutí jako je shareware a free open source software.  Myšlenka, že informace by měly být zdarma, je zásadní pro mnoho dalších hnutí, jako například Project Gutenberg, který distribuuje volné kopie knih a otevřená encyklopedie Wikipedia, kterou zásobuje uživatel. Stallman také vyvinul GNU Emacs textový editor, GNU symbolický debugger (GDB), a GNU C kompilátor. Byl tedy průkopníkem šíření internetu a nikoliv škůdcem, jak se dnes hackeři profilují.Známí „suchaři“ – John DraperJohn Draper byl jedním z prvních známých telefonních hackerů a první slavný telefonní „phreak“ (slovo phreak je zkomoleninou slov phone a break – tedy jakési prolomení telefonu). Draper byl se ctí propuštěn z amerického letectva v roce 1968 poté, co vedl vyslání z Vietnamu a stal se inženýrem ve společnosti National Semiconductor. Jednoho dne si všiml, že slepé děti Dennie a Jimmie pomocí píšťalky dokáží zdarma vést dlouhé telefonní hovory. Nalepil tedy píšťalku na jeden z otvorů sluchátka a pak foukal do telefonu. Upravená píšťala produkovala čistý 2600 Hz tón, který byl standardem, který používá telefonní elektronika a signalizuje, že výzva je u konce. Když telefonní systém uslyšel písknutí, zastavil všechny poplatky za dálkové hovory, i když hovor pokračoval, dokud jeden z účastníků řízení nezavěsil. John popularizoval použití této píšťalky a stal se známým hackerem s názvem podle píšťalky „Cap’n Crunch“. Zatčen byl v květnu 1972 za nezákonné používání telefonu ve firemním systému. Byl propuštěn na zkušební dobu a znovu zatčen v roce 1976. Nakonec byl odsouzen na základě obvinění z podvodu po drátu a strávil čtyři měsíce ve federálním vězení Lompoc v Kalifornii.Mark Abene – CNN telefonistaMark Abene byl jedním z nejvíce notoricky známých telefonních hackerů. Jeho přezdívka byla „Vláknový optik – Phiber Optic“ (písmeno f bylo z důvodu větší atraktivity změněno na ph, aby evokovalo phone – telefon). Jeho preferovanou aktivitou byla vloupání do telefonních systémů při využití běžného telefonního sluchátka. Mark byl členem Legion of Doom – skupiny hackerů a poté založil Masters of Deception (MOD – Mistři podvodu). Když se AT & T telefonní systém  v roce 1990 zhroutil, byl na mušce tajných služeb, ale později se ukázalo, že nehoda byla způsobena počítačovou chybou. V prosinci 1991 byl Abene byl obviněn a odkroutil si deset měsíců v Schuylkillském vězení v Pennsylvánii z důvodu hackingu společnosti Southwestern Bell, Pacific Bell a Martin Marietta Electronics. Ve vězení byl navštíven tolika novináři, že ho ostatní vězni nazvali CNN. Kupodivu nebo možná právě pro svoje znalosti byl prezidentem Crossbar Security (bezpečnostní služba) do roku 2004.Kondor KevinKevin Mitnick byl jedním z nejvíce talentovaných hackerů a také nejvíce stíhaným. Mitnick se nazýval „Condor“. Stal se prvním hackerem, který se objevil na stránkách FBI „Most Wanted“ (nejhledanější). Zabýval se pronikáním do digitálních počítačových sítí. Když byl zajat, byl odsouzen na rok do léčebného centra pro závislost na počítačích. V únoru 1995 byl znovu zatčen za vloupání do různých počítačů a stahování 20.000 čísel kreditních karet. V dubnu 1996 se přiznal k nelegálnímu používání odcizených mobilních telefonních čísel. Ale jeho nejslavnější hacking bylo vloupání do firemních počítačů a stahování software, který jako druh trofeje ukazoval a chlubil se jím na síti. Zatčení Mitnicka začalo zjištěním, že bezpečnostní expert Tsutomu Shimomura má hacknutý počítač a poté sleduje invazi na konkrétní modem v Netcom.com v místě Raleigh – Severní Karolína. A nakonec FBI použije mobilní telefon se sledovacím zařízením. Tak najde a zachytí Mitnicka v jeho bytě. Vzhledem k tomu, že Mitnick byl označen za nebezpečného pro jakoukoliv elektronickou síť, byl držen ve vězení bez záruky na čtyři roky bez soudu. Byl odsouzen na 5 let a propuštěn v lednu 2000. Podmínkou jeho propuštění bylo, že čtyři roky nebude mít žádný kontakt s počítačem nebo mobilním telefonem. Mitnick se stal celebritou mezi hackery kvůli neobvykle intenzivnímu a údajně nespravedlivému stíhání ze strany státních orgánů.Další Kevin – Temný DanteKevin Poulsen patřil mezi nejdokonalejší a talentované hackery. Pracoval pro SRI International ve dne a v noci byl hacknutý pod přezdívkou „Dark Dante“. Trénoval, aby se stal dokonalým hackerem a dokonce se učil sám sebe uzamknout při hackování. Poulsen například aktivoval staré žluté stránky eskortních čísel pro známého, který pak provozoval virtuální kancelář. Když FBI začala Poulsena nahánět, odešel do podzemí jako uprchlík. Objevil se v nevyřešených záhadách NBC, protože dokázal havarovat telefonní linku s předvolbou 1-800. Byl nakonec zatčen v únoru 1995. Poulsen je známý tím, že převzal všechny telefonní linky v Los Angeles rozhlasové stanice KIIS-FM, což mu zaručilo, že byl 102. volající a vyhrál Porsche 944. V červnu 1994 se Poulsen přiznal k sedmi napadením pošty, kabelového připojení, počítačovým podvodům, praní špinavých peněz, bránění spravedlnosti a byl odsouzen na 51 měsíců do vězení a musel zaplatit 56.000 dolarů. Později byl uznán vinným z vloupání do počítačů a získávání informací o tajných podnicích FBI.Vladimir Levin – nadaný RusVladimir Levin byl absolventem biochemie a matematiky Technologické univerzity v St.Petersburgu. Vedl ruskou hackerskou skupinu, která provedla první úspěšnou mezinárodní bankovní loupež přes síť. Levin používal přenosný počítač v Londýně pro přístup k síti Citibank a získal seznam zákaznických kódů a hesel. Pak se přihlašoval 18 krát po dobu několika týdnů a převedl 3.700.000 dolarů prostřednictvím bezhotovostních převodů na účty jeho skupiny zřízené ve Spojených státech, Finsku, Nizozemsku, Německu a Izraeli. Citibank později získala zpět asi 400.000 dolarů. V Citibank si všimli převodů a kontaktovali úřady, které Levina zatkly na londýnském letišti v březnu 1995. Bojoval o vydání po dobu 30 měsíců, ale byl převezen do USA k soudu. Odsouzen byl ke třem rokům vězení a musel zaplatit Citibank 240.015 dolarů. Čtyři členové skupiny Levina se přiznali ke spiknutí s cílem spáchat bankovní podvod a byli odsouzeni k různým trestům.Historie „sucharů“ i pravých hackerů je jistě velmi zajímavá a podnětná. Původním cílem bylo rozšíření svobody a internetu. Později si někteří hackeři udělali z internetu kriminální základnu a byli také stíháni. Telefonní podvody se stávají dodnes, ale ustoupily podvodům po internetu, které se staly velice promyšlenými. Často zasahují občany, kteří nemají zkušenosti a nemohou se bránit. A mimochodem i v České republice existoval v 70.letech hacking. Do telefonních automatů se vhazovala koruna, která propadla při volání hovoru. Stačilo zasunout zahnutý drátek do vhazovacího otvoru, otočit a mince se vrátila majiteli. Hovor přitom nerušeně pokračoval dál. Mnoho studentů té doby volalo zdarma. Ostatně mobily nebyly a telefonní společnost patřila všem. Tedy i českým hackerům.

Pokračovat na článek


Skype – slovo, které zničilo klasické telefony

Jeden z nejlepších nápadů na internetu slaví další triumf. Takzvaná VoIP telefonie se stala naprostým hitem většiny hovorů a nyní zaujímá celou jednu třetinu všech mezinárodních hovorů. Takovým úspěchem se nemůže pochlubit žádný poskytovatel elektronických služeb.Vznik SkypePodstatou Skype je takzvaná služba P2P neboli peer-to-peer technologie, kdy uživatelé nekomunikují přes nějaký server, ale přímo  mezi sebou. Odpadá tak nutnost zřizování míst a serverů s funkcemi pro telefonování. Zájemci se prostě spojují rovnou. Působí jako klienti i servery pro druhou stranu. Skype vznikl v Estonsku a za jeho zrodem stojí Niklas Zennström a Janus Friis, kteří vytvořili také software Kazaa. Název Skype vznikl z anglického slova Sky – obloha. Další část slova měla vyjadřovat právě peer-to-peer technologii, a proto byla zvolena zkratka – per. Jenomže Skyper již byl registrován a nezbylo než písmeno r ubrat.Možnosti SkypeNejvyužívanější službou je volání ze Skype druhému účastníkovi na stejný program. Tato služba je zcela bezplatná a vyžaduje pouze připojení k internetu. V současné době dokonce různá mobilní zařízení obsahují Skype a můžete tak telefonovat zadarmo třeba přes veřejnou WiFi síť. Méně využívaná je služba posílání souborů, ale naopak messaging při komunikaci se používá poměrně často.Telefonování na pevné nebo mobilní linkyJe zajímavé, že přes zřejmou konkurenci Skype různým telefonním společnostem, se žádná z nich nedokázala přizpůsobit a zavést podobný způsob telefonování. Naopak Skype umožnil dovolání se za poplatek do sítí telefonních operátorů a to ve velice příznivých cenových relacích. Toho se dosahuje voláním přes internet a pouze spojením telefonní linky v dané zemi, tedy jako by probíhal pouze místní hovor. Proto je hlavní výhodou Skype levné volání do zahraničí.Vlastní telefonní čísloV některých zemích kromě České republiky, umožňuje Skype také opačnou možnost. Uživatel si pořídí telefonní číslo jako by měl pevnou linku a na toto číslo se  mu lze za sazeb podle místních tarifů dovolat i na Skype. Velkou výhodou je tak možnost pro zákazníky telefonovat levně a zároveň pro příjemce používat všech funkcí Skype.Další službyOd verze 2.0 zavedl Skype videokonference a tedy tradiční hovory s možností vidět druhého uživatele. Je také možné připojit více účastníků a vytvořit tak kolektivní hovor nebo videohovor. Se zavedením telefonního čísla přišel ke slovu také záznamník pro nepřítomné. A protože se Skype inspiroval u telefonních společností, můžete mít také číslo, kde je zpoplatněn příchozí hovor nebo například přesměrovat hovory na pevnou linku nebo jiný Skype profil. Internet umožnil, aby Skype vytvořil také jiné možnosti. Nahrávání hovorů je velice snadné například s programem Pamela a existuje také možnost sdílení plochy s jiným uživatelem.Rozmach SkypeV roce 2006 dosáhl Skype počtu 100 milionů registrovaných uživatelů. V roce 2011 začal být o Skype velký zájem. O VoIP provozovatele se ucházel Facebook a Microsoft. Nakonec byl Skype prodán za 8,5 miliardy Microsoftu, který do aplikace implementoval svoje služby Hotmail, Outlook a další. Celkový objem volání v roce 2012  vyrostl o 5 % na téměř 490 miliard minut. Ale objem vnitřních hovorů mezi uživateli dokonce vzrostl o 44 % a tedy na 167 miliard minut, což je třetina celosvětových hovorů. A to díky mobilní aplikaci pro smartphony, tablety a další podobná zařízení. Dobrý nápad tak přinesl výhody uživatelům a miliardy programátorům.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Výbava pro váš počítač zdarma

Zdají se vám ceny programů příliš vysoké? Chcete využívat váš počítač, ale přitom zbytečně neutrácet? Tak zde máte inspiraci, jak v této situaci postupovat a kde sehnat software „za babku“.Koupíte si nový počítač, a v něm je nainstalován pouze operační systém. Sice dnešní operační systémy nabízejí mnoho funkcí pro uživatele, ale žádný zatím nedokázal využít všechny možnosti počítače. Pokud vám nestačí jen možnosti operačního systému, tak si musíte opatřit další programy, které vám mnohem rozšíří možnosti při práci s počítačem. Ovšem tyto programy, jako všechny jiné produkty, musíte zakoupit. Program je chráněn autorským právem autora, a pokud chcete tento program používat, musíte si za něj zaplatit, pokud budete používat nelegálně získané programy, dopouštíte se porušení autorského zákona. A ne každý má chuť a možnosti investovat, někdy nemalé částky, do softwarového vybavení. Ovšem existuje i řada programů, které jsou k dispozici zdarma a pokud je bude používat, tak žádný zákon neporušujete. A právě takovým programům se budeme dál věnovat.Než vám přiblížím některé programy, které by se vám mohli hodit, ještě pár slov o softwarových licencích, zde malý přehled -Demo verze - tato verze programu je poskytována zdarma a většinou nemá nijak omezenou časovou funkčnost, ale co má omezeno, jsou určité funkce programu. Smyslem této verze je uživateli přiblížit základní funkce programu. A následně pokud má uživatel o tento program zájem, může si jej zakoupit v plné a nijak omezené verzi.Freeware - pokud narazíte na program označený jako freeware, máte vyhráno, v tomto případě se jedná o program, který je pro Vás k dispozici zcela zdarma a se všemi funkcemi, které daný program nabízí. Za tento program nemusíte nic platit, stačí si jej pouze stáhnout z internetu. Snad jediné omezení, které tyto programy mají, se týkají zdrojového kódu. Autor si ponechává licenční práva a tak nesmíte program nijak upravovat. Lze ho šířit pouze v tom stavu, v jakém byl od autora vypuštěn do světa. Často také má omezení použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Ale tato omezení běžného uživatele nijak nelimitují, takže programy označené freeware jsou správnou volbou.Svobodný software - tyto programy umožňují uživateli, aby si s nimi dělal, co se mu zachce. Zní to možná divně, ale tento software není nijak chráněn žádnou licencí. Základními čtyřmi pravidly pro svobodný jsou tyto svobody - -svoboda používat program za jakýmkoliv účelem-svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám-svoboda redistribuovat kopie programu.-svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita Není přesně stanoveno, jestli se za tyto programy platí licenční poplatky při jejich získání, ale i když za program zaplatíte, tak vám všechny svobody zůstávají zachovány.Open source software - s programem označeným jako open source máte k dispozici i jeho zdrojové kódy a za určitých podmínek, které stanoví autor softwaru, můžete tento kód procházet a i měnit.Shareware - jedná se o programy, které nabízení uživateli možnost vyzkoušení po určitou časovou dobu, po této době je nutné se řídit licenčními podmínkami. Jsou dvě možnosti, jak může licence vyznít. Za prvé je nutné si licenci na další používání zakoupit a v druhém případě jde pouze o bezplatnou registraci. Část programů není nijak funkčně po tuto testovací dobu omezena, některé omezeny jsou. Po vypršení zkušební doby shareware programy většinou dále fungují, ale mohou se stát funkčně omezenými nebo, což je častější, na uplynutí zkušební doby upozorňují (většinou při spuštění).Trial verze - trial verze stejně jako shareware verze slouží uživateli, aby si vyzkoušel program po určitou dobu, ale po uplynutí této doby se program stává nefunkčním. Během zkušebního období však není nijak omezen, má všechny vlastnosti a funkce plné verze programu.Tento krátký přehled je jen výpisem těch nejčastějších druhů licencí u softwarových produktů, existuje ještě několik dalších, které ale nejsou nijak pro tento článek zajímavé, pokud byste měli zájem se dozvědět o licencích více, na internetu je několik stránek, které se této problematice věnují. Stačí do vašeho vyhledávače zadat dvojsloví „softwarová licence“.Teď už máte přehled o licencích a určitě jste zjistili, že programy označované licencí freeware jsou ty pravé. Právě o těchto programech budou další řádky tohoto článku. K získání těchto programu využijeme služeb internetu, který nabízí široké možnosti v získávání softwaru. V dnešní době je na našem internetovém nebi hned několik serverů, které se zabývají volnými programy. Programy jsou zde tříděny podle jednotlivých kategorií, takže není problém najít program pro funkce, které právě potřebujete. Mezi české stránky, odkud můžete stahovat programy, patří:www.stahuj.czwww.studna.czwww.slunecnice.czwww.instaluj.czPokud nenajdete vámi požadovaný program na těchto serverech, tak můžete zabrousit i do zahraniční, mezi nejznámější patří:www.download.comwww.01download.netwww.Softpedia.comwww.SnapFiles.comTeď už víte jakou licenci u programu hledat, víte kde hledat, takže stačí už jen zjistit co přesně hledat. Programy budou vybírány pro v současné době nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows XP. Pokud nemáte tento operační systém, raději si před stažením přečtěte informace, zda je váš operační systém podporován. Ovšem následující programy nejsou jedinou možností, stačí do vyhledávače jednotlivých serverů zadat tu funkci, kterou potřebujete a budete mít seznam dalších programů, které si můžete vybrat.V prvním případě je nutné, abyste si váš počítač zabezpečili, ať už proti virům, nebo napadením neznámou osobou. Toto je velmi důležitá věc a zabezpečení není dobré podceňovat. Naštěstí existuje několik kvalitních programů, které jsou k dispozici zdarma. Pokud jste ještě nečetli článek o zabezpečení počítače, tak vám doporučuji si jej přečíst. Součástí článku jsou i odkazy na několik programů, které jsou k dispozici zdarma.I když máte počítač zabezpečený, není to nikdy na sto procent. Žádný zabezpečovací program nepočítá např. s lidskou chybou. A tak je velmi dobré abyste měli svá důležitá data zálohovaná. K tomuto účelu se hodí následující programy:Backup Maker StandardAbaktMozy Remote BackupPočítač budete určitě používat k psaní různých dokumentů, tabulek, tvoření grafů, nebo prezentací. Některé tyto základní funkce jsou sice již součástí operačního systému, ale pro mnohé potřeby jsou již nedostačující. Určitě Vás napadne produkt Microsoft Office, který obsahuje vše, co můžete v kanceláři potřebovat. Ovšem tento balík programů není zrovna zadarmo, ale naštěstí je na světě podobný balíček, který se jmenuje OpenOffice.org. Tento balík bez problémů nahradí komerční produkt od Microsoftu. Stáhnout si jej můžete na stránkách OpenOffice.org .Když máte programy pro zabezpečení a kancelář, tak další funkcí, která Vás zajímá, je určitě komunikace s okolím. Pro komunikaci pomocí icq můžete použít jeden z nejpoužívanějších programů na našem trhu. Jde o program ICQ6, který v češtině nabízí server www.atlas.cz. Další možností jak komunikovat je pomocí internetového telefonování, pokud máte k počítači připojené reproduktory (nebo sluchátka) a mikrofon, tak vám nic nebrání si s ostatními nejen psát, ale i volat. To vám umožní populární Skype .Nejen do kanceláře a k práci lze počítač využít, ale lze jej použít i na přehrávání hudby, videa, prohlížení a úpravu fotek. K tomu, abyste si mohli přehrávat hudební CD a popřípadě převést do formátu mp3 a uložit na váš disk, lze využít program, který je součástí operačního systému Microsoft Windows, ale ten nenabízí takové možnosti nastavení a pro některé uživatelé je i málo atraktivní vzhled toho programu. K převodu hudebních cd do počítače na formát mp3 je asi nejvhodnější použít CDex - http://www.slunecnice.cz/sw/cdex . K následnému přehrávání můžete použít jeden z nejoblíbenějších přehrávačů, program Winamp . Winamp zvládne přehrávat i video soubory, ale pokud se rozhodnete přehrávat v jiném přehrávači, tak pro filmové soubory můžete sáhnout po BSplayer, který vám umožní přehrávat i DVD filmy. Pro přehrávání veškerých souborů jsou potřebné kodeky, které říkají jakým způsobem vůbec soubor přehrát. Některé kodeky jsou již součásti operačního systému, a pro ty zbylé soubory si musíte stáhnout jim odpovídající kodeky. Mezi nejrozšířenější patří K-lite Mega Codec Pack.Po hudbě a filmu patří k dalším běžným činnostem prohlížení fotek, tuto možnost máte už v ceně operačního systému, ale už nemáte možnost fotky upravovat, nebo organizovat. K úpravě fotek můžete použít program Gimp , tento program téměř plně nahradí některé velmi drahé a známější programy (např. Adobe Photoshop). A pro snadnější přehled ve Vašich fotkách, by se vám zřejmě hodil program pro správu digitálních fotografií, jeden z programů k tomu určených je Picasa.Určitě Vás také láká možnost vypalování CD nebo DVD, pokud váš počítač je vybaven vypalovací mechanikou, tak by bylo škoda nevyužít této možnosti, ať už třeba k zálohování dat nebo k tomu co uznáte za vhodné.Pokud si koupíte vypalovací mechaniku, velmi často je už součástí balení vypalovací software Nero. Ať už je vám tento program nesympatický, nebo u mechaniky nebyl, tak i tato oblast je naštěstí zastoupena na poli free programů. Na ukázku třeba tyhle:Free Easy CD DVD BurnerCorresBurnBurn4FreeJsou zde vypsány jen základní programy, které by neměli chybět v žádném počítači. Pokud budete mít zájem o jiné programy, není nic jednoduššího než navštívit některý ze zmiňovaných serverů a tam si onen program vyhledat. Doufám, že se vám povede vybavit si váš počítač, tak jak jste si představovali. I je když freeware software je volně k dispozici, často nedosahuje funkcí komerčního softwaru. To, co zvládá jeden placený program, často nahrazuje několik free programů. Je to už jen na Vás zda se rozhodnete investovat do placených programů, nebo se chvíli zdržíte hledáním free programů. Placené programy mají sice větší použitelnost a disponují velkým množstvím funkcí, ale pouvažujte, zda tyto funkce využijete a budete je potřebovat, abyste na mouchu místo plácačky nebrali atomovou bombu.

Pokračovat na článek


Změřte si svou rychlost internetu

Internet zažívá v naší republice obrovský rozvoj. Podle Českého statistického úřadu má připojení ke světové počítačové síti 27 % domácností, z toho 57 % využívá vysokorychlostní připojení. Výrazně klesl počet uživatelů vytáčeného připojení (dial-up, modem) a naopak stoupl počet domácností připojených prostřednictvím ADSL.V souvislosti s nárůstem kvality internetového připojení se také zvyšuje náročnost uživatelů. Už nestačí pouhé surfování, občasné chatování, stahování malých a menších souborů, ale mezi požadavky patří výkonný internet 24 hodin denně a možnost reálně komunikovat se svými blízkými nejen textově, ale také verbálně a vizuálně. Navíc je důležité, aby se audio a video rozsáhlé soubory stahovaly rychle a bezchybně. Z internetu se stává rádio, televize, video, videofon, herna. Skvělá hračka, která zaujme, pobaví, obohatí všední život. Ovšem pod jednou podmínkou – internetové připojení musí být dostatečně kvalitní.Na českém webu existují desítky služeb, kterými si lze zjistit, jak rychlý je váš internet, zda za své peníze máte k dispozici odpovídající kvalitu. V následujícím textu se seznámíte s několika kvalitními měřiči rychlosti připojení.Názvoslovírychlost downloadu - stahování dat z internetu na váš počítač rychlost uploadu - odesílání dat z vašeho počítače na internetRychlost downloadu a uploadu je primárně limitována poskytovatelem internetového připojení. Může být také ovlivněna umístěním a zátěží cílového místa, ze kterého data stahujete, nebo na které data odesíláte.odezva (ping) - počet milisekund potřebných ke spojení s cílovým uzlem (server) na internetu a zpětagregace – stupeň sdílení datového toku (kapacity) dalšími uživateli. Větší množství uživatelů na datovém toku má vliv na snížení rychlostí připojení a prodloužení odezvy při komunikaci se serverem. Agregace 1:50 znamená, že datový tok může být sdílen až 50ti uživateli.ztráta paketů – posílané informace ze sítě a na síť jsou rozděleny na tzv. balíčky (pakety). Pokud je vysoká ztrátovost těchto balíčků, nepomůže vysoká rychlost připojení ani vynikající odezva.Rychlost.czProvozovatel: Adam HakenURL: rychlost.czGraficky nepříliš povedený portál, ale zato kvalitní měřič rychlosti internetového připojení. Ve výsledcích jsou zobrazeny základní údaje jako je IP, rychlost downloadu, rychlost uploadu a webová odezva zobrazující tři údaje – minimum, střed a maximum. Test je transparentní, provozovatel uvádí údaje, na jakém principu aplikace funguje. Při testu downloadu se postupně stahují soubory od velikosti 100 KB až po 5 MB, při testu uploadu se stahují soubory až do výše 1,5 MB. DSL.czProvozovatel: ASPA a.s.URL: www.dsl.cz/rychlost.phpTaké na tomto webu je patrné ohromné přehlcení informacemi, které většinou ani nemají mnoho společného s primárním měřením rychlosti. Rychlometr funguje uspokojivě s jedinou výtkou – termíny “rychlost připojení k internetu” a “rychlost stahování dat” jsou zavádějící a nepřesné. Navíc zde chybí měření uploadu a informace o odezvě je optimisticky nadhodnocena.Test-rychlosti.mojeip.czProvozovatel: René VraspírURL: www.test-rychlosti.mojeip.czSkromné rozhraní s graficky neoddělenými reklamními odkazy. Jednoduchá funkčnost, test zjistí pouze rychlost downloadu (stahování) dat z netu na počítač uživatele. Chybí měření uploadu a odezvy. Zajímavé je grafické porovnání s jinými typy připojení.Vše v jednom.czProvozovatel: Lukáš JankůURL: mereni-rychlosti.vsevjednom.czI zde nabízí web spíše obyčejnější vzhled bez lákavých tachometrů. Měření je přesné s možností určit si velikost testovacího balíku dat. Zjišťuje se upload i download. Odezva měřena není.Lupa.czProvozovatel: Internet Info, s.r.o.URL: nastroje.lupa.cz/mereni-rychlosti/Kvalitní měřič rychlosti s pěkným grafickým ukazatelem. Výhodná je možnost vybrat si velikost testovacího souboru. Informace o tom, co lze teoreticky stáhnout při aktuální rychlosti připojení může napovědět, zda se pouštět do předem prohraných bitev o stažení balíku dat, na který kvalita připojení nestačí.Speedmeter.czProvozovatel: ing. Tibor ČepčániURL: www.speedmeter.czGraficky úsporný vzhled, ale profesionální služba. Výsledky pro download i upload jsou zobrazeny v přehledných grafech, ze kterých vyplývá srovnání s typy internetového připojení. Pro měření odezvy lze nastavit počet měření a časový interval pro zjišťování naměřených údajů. Zajímavostí je jednoduchá funkce, která umožňuje odeslat výsledky do e-mailu známého. K dispozici je také měření rychlosti prostřednictvím javovské aplikace, ovšem ve výsledku si tento nástroj zaměnil upload za download (chyba v programu), což nezkušeného návštěvníka může pořádně zmást. U drtivé většiny připojení je upload menší než-li download, a nejinak tomu bylo u testovaného internetového připojení, přesto javovský speedmetr si výsledky zaměnil takto:Připojtese.czProvozovatel: ASPRA a.s.URL: www.pripojtese.cz/info.jsp?name=rychlostNenápadný odkaz a trochu složitější webová adresa vedou ke graficky povedenému a funkčně schopnému měřiči kvality internetového připojení. Nechybí údaje o uploadu, downloadu a také odezvě. Vynikající grafický styl a spolehlivá funkčnost.Tabulka kvality připojeníHorší připojeníDobré připojeníLepší připojeníOdezva>100 msOdezva<100 msOdezva<50 msDownload<256 KbitDownload>256 KbitDownload>512 KbitUpload<128 KbitUpload>128 KbitUpload>256 KbitAgregace>50Agregace<50Agregace<20Ztráta paketů>10%Ztráta paketů<10%Ztráta paketů<5%V orientaci ohledně kvality připojení by měla pomoci tato tabulka.ZávěremJe dobré vědět, zda váš poskytovatel internetu umožňuje stahovat a odesílat data rychlostí, za kterou si platíte měsíční paušál. Je také užitečné znát kromě samotných rychlostí i odezvu a míru agregace.

Pokračovat na článek


PayPay

Potřebujete poslat peníze na účet v zahraničí a nechcete krmit nenasytné banky? Nebo snad potřebujete přijmout či poslat platbu a nemáte k dispozici bankovní účet? Obchodujete na internetu? Chcete spravovat svůj účet online a přímému bankovnictví vaší banky něco chybí? Pokud na kteroukoliv z těchto otázek odpovídáte „ano“, pak je tu pro vás platební technologie PayPay.Vezmeme si to pěkně popořádku. Nejprve krátká definice: PayPay je platební systém pracující v prostředí internetu. Tím se řadí do rodiny internetových peněžních systémů, kam patří například i jeho známější bratránek PayPal, nebo služby jako Moneybookers či E-gold.Jedná se vlastně o jakési internetové peněženky, kam si můžete nechat posílat peníze a následně jimi opět v prostředí internetu platit. PayPay ovšem umí mnohem více. Ve skutečnosti se jedná o plnohodnotnou obdobu běžného bankovního účtu, za jehož vedení však nikomu neplatíte ani korunu. Kdokoliv vám na tento účet může poslat peníze, aniž by byl sám na PayPay zaregistrován. Peníze je možno posílat i na emailovou adresu, či dokonce na mobilní telefon (ä také z mobilního telefonu). Ale popořadě. Nejprve se podíváme, jak to všechno vlastně funguje.Jak schéma napovídá, základem všeho je PayPay účet toho kterého uživatele (registraci a co a jak s ním si ukážeme později). Na něj si skrze takzvaný „sběrný účet“ společnosti provozující PayPay může uživatel poslat peníze (vlastně „nabít kredit“) a ty pak využít při nákupech na internetu, v aukcích, případně je poslat na další bankovní účet, emailovou adresu, nebo číslo mobilního telefonu. Stejně tak skrze sběrný účet může uživatel přijímat platby od svých zákazníků, dotace od bohatých příbuzných z ciziny, omezen je prakticky jen svou vlastní představivostí, možných využití je nesčetně. Už dvakrát jsem se zmínil o tzv. sběrných účtech. Co to je a jakou hrají roli? Pomůže další schéma:Na tomto obrázku je naznačeno, jak to funguje, když je použita jedna z nejpraktičtějších funkcí PayPay, tedy platba na účet v zahraničí bez poplatků za mezinárodní peněžní styk. Uživatel PayPay si nejprve ze svého bankovního účtu pošle peníze na PayPay. V praxi se jedná o běžný příkaz k úhradě z bankovního účtu uživatele na sběrný účet provozovatele v České republice. Protože sběrný účet je zřízen také u české banky, uživatel zaplatí pouze za mezibankovní převod.Automatický systém PayPay nové peníze na sběrném účtu vyhodnotí a připíše je uživateli na jeho PayPay účet. Řekněme, že druhý den si uživatel v německém internetovém obchodě objedná nádherného plyšového slona. Místo aby za něj platil mezinárodním převodem ze svého bankovního účtu, kde by poplatky nejspíše překročily cenu slona, jednoduše platbu provede v systému PayPay. Zadá číslo účtu příjemce a částku, o zbytek se již postarají počítače. Strhnou cenu slona z PayPay účtu uživatele a vydají příkaz sběrnému účtu v Německu, aby provedl platbu v té a té výši na ten a ten bankovní účet. Protože se platba ve skutečnosti provádí v zemi příjemce, opět jsou účtovány poplatky pouze za vnitrostátní styk. Uživatel má plyšového sloníka a ještě dobrý pocit, že ušetřil řádově stokoruny na poplatcích.Právě tato možnost využívat lokální sběrné účty k zadávání i přijímání plateb dělají z PayPay službu hodnou zájmu. Stejnou funkci, tedy „komunikaci“ mezi PayPay účtem uživatele a okolním světem, ale sběrné účty plní i ve všech ostatních případech. Naskýtá se ale logická otázka: vše je nějak podezřele výhodné. Z čeho vlastně PayPay žije? Odpověď je nasnadě: z poplatků. Ty jsou ale nesrovnatelné s běžnými bankovními. Registrace je zdarma, posílání peněz mezi PayPay účty taktéž, stejně tak přijetí peněz na PayPay účet. Platí se jen za převody peněz v PayPay účtu uživatele na bankovní účet. Pokud posíláte peníze na účet vedený v zemi, kde má PayPay svůj sběrný účet (a to jsou prakticky všechny evropské země plus USA jako bonus), nepřesáhne tento poplatek 20 korun a 22 haléřů. A jak to může fungovat přes mobil? Jednoduše: po úspěšné registraci si můžete vytvořit tzv. SMS klíč, s jehož pomocí pak později kdykoliv můžete skrze SMS zprávu zaslat a ověřit platební příkaz. Pokud naopak na telefonní číslo pošlete peníze, příjemci na tento mobil přijdou instrukce, jak se k nim dostat. Ale teď už k samotnému PayPay.

Pokračovat na článek


Google se stále více blíží sociální síti

Google je největší a chce být ještě větší. V podstatě to ani nejde, a tak je potřeba uživatele víc zaujmout  a přitáhnout. Uživatelé služeb Google+ či Google mail chce společnost udržet déle ve svých sítích. Vybrala si proto sociální komunikaci.Nenápadná a levnáNedávno podobně „zabodovala“ společnost Yahoo, která kromě toho, že nad emaily ve schránce narvala odpudivou reklamu, koupila Summly, které se zabývá zpravodajstvím. Nyní se budou agregovat novinky také u Googlu pomocí – Wavii. Obchod stál pouhých 30 milionů dolarů .Jak zbohatnoutProdej nějaké aplikace za 30 milionů dolarů je jistě snem nejednoho programátora. Mnoho se jich pokouší prorazit, ale ne každý má takové štěstí. Wavii by asi mnoho lidí příliš neznalo, ale když se do ní zakoukal Google, tak ji čeká nekonečná sláva. Anebo nečeká, protože ne každý prodej znamená, že z něj gigant něco vytěží. Takový Microsoft koupil reklamní službu aQuantive za 6 miliard dolarů, aby ji za pár let odepsal a dostal se tak poprvé do ztráty. Ovšem 30 milionů dolarů nemůže s Googlem ani zamávat.Boj s AppleGoogle možná koupil předraženou aplikaci, ale vyhrál jeden konkurenční boj. O Wavii měl zájem Apple, a tak šlo také o to ukázat větší ramena. Apple chtěl použít Wavii k vylepšení svojí hlasové služby Siri. Google byl ale proti a teď si můžeme počkat, jak se nákup projeví na Google+. Přitom Wavii existuje pouze rok a pro mobilní trh je dost nevyzrálá. Teprve se rozkoukávala po operačních systémech a velké popularitě se netěšila. Jediné, co je na Wavii zajímavé, že se pokouší rozeznat smysl slov a používá sémantickou analýzu pro strukturalizaci dlouhých článků. Jako sociální predátor potom analyzuje uživatele a posílá mu vyhledávaný obsah.Wavii jako FacebookPředstavitelé této aplikace se ani netají tím, že se inspirovali u Facebooku. Ten sbírá novinky přátel, třídí a posílá podobné nabídky. Stejně tak špióní Wavii, aby získala náklonnost uživatele. Tím se Google tedy víc přibližuje Facebooku, který se kamarádí s Microsoftem a je tedy konkurencí. A uživatelská základna určitě nenasytnému Googlu nedá spát.  Google totiž má zatím „jen“ kolem 300 milionů uživatelů a Facebook miliardu. Dokáže Wavii přilákat aspoň pár stovek milionů? To se ukáže…

Pokračovat na článek


Kdo jsi nebo nejsi v internetu

Dnes se již nepochlubíte tím, že jste na Twitteru, Facebooku nebo Googlu. Spíš občas zazní výkřik, že účet na této sociální síti si nikdy nezaložím. Přejdeme to většinou mlčením nebo vykulením očí. Jak můžeš žít bez sociálních sítí?Všichni se je snaží škatulkovatSociální sítě a komunity se snaží sociální inženýři oddělit. A lidé zase spojit. Pro sociální síť se vžilo označení svobodné a volně přístupné komunity a pro komunitu zase vytvoření omezení pro uživatele sociální sítě. Je to paradox. Pokud si vezmeme jako příklad známý Webtrh, pak by se mohla tato sociální síť nazvat komunitní s volným přístupem. Webtrh je sice zaměřen na internetové fanoušky a většina komunikace se týká této oblasti. Je ale komunitou volnou, kam může přijít kdokoliv s jakýmkoliv dotazem. Potřebuje ho odborník i naprostý laik.Způsob komunikaceZákladem sociálních sítí a jejich rozšíření je způsob komunikace. Hlasová komunikace se příliš neuplatňuje. Písemné sdělení je pro internet vhodné, dostatečně anonymní a neosobní. Dá se skrýt pod nějakým nickem a v případě problému z něj vycouvat. První pokusy, kdy se stránky otevřely uživatelům, začaly v 90. letech u webů Geocities, Trippod a dalších. Byly poměrně nedokonalé, protože vlastníci váhali nad mírou připuštění sociálních stád k potravě – komunikaci přes jimi milovanou a stvořenou stránku. Situace se vylepšila s otevřenější SixDegrees a známým Friendsterem.Propojení uživatelůNajednou si začaly sociální sítě uvědomovat, jakým nástrojem je internet. A to nejen z hlediska vztahů, ale také možnosti získání obrovského publika, reklamy a vytváření vnitřních mikrokomunit pro další marketing. A tak začalo mnohem zajímavější a lepší dělení, které se sice také promíchává, ale přece jen dává mnohem lepší obraz způsobu použití. Když vznikl LinkedIn, oddělila se vituálně pracovní část sociálních sítí od společenské zábavy.Rozdělení sítíExistují velké sociální sítě, kde se může umístit prakticky cokoliv. Facebook se stal časem nepřehledným, velice přeplněným a v podstatě plnícím převážně účel komunikace. Proto vznikly také zcela odlišné sítě, které se specializují. I Twitter se rozhodl omezit sdělení tak, aby mělo vůbec vypovídací hodnotu. K tomu některé sítě jako Naymz spravují jen kontakty. Propadl se známý MySpace, protože zůstal jako zcela otevřená síť bez vymezení svého cíle. Stále více tak přicházejí na řadu konkrétně cílené sociální sítě. Facebook sice nezanikne, ale je příliš rozsáhlý. Pro mnoho lidí je pouze společenskou povinností, marketingem nebo přístupem k reklamě. Naopak profesně nebo zájmově specializované sítě určitě získají svoje zájemce, jako je získal Webtrh. Svojí volnou komunitou a přitom přirozeným zaměřením pro konkrétní účel plní úlohu otevřené komunity spřízněných duší.

Pokračovat na článek


Jak nastavit BIOS

BIOS Asusu rozhodně nepatří mezi vzhledově standartní BIOSyNěkteré položky skrývají podmenu s mnoha funkcemi, některé je nemají. Ty jednoduché (většinou ze spodní poloviny seznamu) si probereme hned, ty složitější si necháme na konec.Power Management Setup - zde se nastavuje systém šetření energie - po jak dlouhé době nečinosti se vypnou pevné disky, monitor apod. Není nutné nic měnit, nechte vše na výchozích hodnotách.PC Health Status - objevuje se u novějších desek vybavených teplotnímy čidly a měřiči otáček chladičů. V tomto menu se vám zobrazí naměřené teploty procesoru, případně vzduchu uvnitř case. Některé desky také zobrazují hodnoty napětí jednotlivých částí počítače a můžete si tak zjistit, jaké výkyvy má zdroj ve vašem PC. Někdy si zde lze také zapnout výstražný nápis na obrazovku v případě překročení určité teploty procesoru (teplotu si můžete nastavit sami), nebo vypnutí počítače, pokud klesne počet otáček chladiče na procesoru pod určitou hodnotu.Load Fail-Safe (BIOS) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač maximálně stabilní na úkor rychlosti. Používejte jen pokud jste něco nastavili a systém vám začal neustále padat, nebo je dlouhodobě nestabilní. BIOS se vás zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Load Optimized (Setup) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač stabilní a zároveň rychlý. Je tedy zachována stabilita, ale i rychlost. Ovšem ne maximální rychlost. Doporučuji použít, pokud jste experimentováním s nastavením BIOSu způsobili nestabilitu počítače a nepamatujete si, co ji přesně zapříčinilo. Opět se vás BIOS zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Set Password (Password Setings) - umožňuje nastavit heslo pro vstup do BIOSu nebo dokonce pro spuštění počítače. Pokud později heslo nezadáte, tak se do BIOSu nedostanete, nebo počítač nebude pokračovat ve spouštění systému. Užitečné, pokud chcete zamezit přístupu osobám, které se v Biosu nevyznají, nebo je tam nechcete pustit. Pokud heslo zapomenete, tak musíte resetovat CMOS pomocí jumperu na základní desce nebo vytažením baterie, která CMOS napájí. Přijdete pak ale o všechna ostatní nastavení BIOSu.Save & Exit Setup - uloží všechny změny, které jste provedli v nastavení BIOSu a restartuje počítač, aby se změny projevily. Pokud jste něco měnili, tak musíte BIOS opouštět vždy přes tuto položku, jinak nebudou změny uloženy. Po odentrování se vás BIOS ještě zeptá jestli to opravdu chcete - Save to CMOS and Exit (Y/N)? - dejte Y jako YES.Exit Without Saving - opustíte BIOS bez uložení změn, které jste provedli. Taktéž lze použít klávesu ESC v základním menu. V obou případech se vás BIOS zeptá jestli si to opravdu přejete - Quit Without Saving (Y/N)? - dejte Y, změny se neuloží a opustíte BIOS. Pokud dáte N jako No, tak zůstanete v BIOSu.Standart CMOS Features+IDE HDD AUTO DetectionV této sekci se nastavují parametry harddisků, CD-ROM mechanik, disketových mechanik, systémový čas a typ grafické karty. Důležité menu. Je nutné zkontrolovat, jestli jsou správně nastaveny disky, jinak vám nemusí nastartovat systém.Date, Time - zde se zobrazuje datum a systémový čas. Můžete ho změnit, ale doporučuji to dělat přímo ve Windows, je to pohodlnější.IDE Primary Master/IDE Primary SlaveIDE Second(ary) Master/IDE Second(ary) Slave - tyto položky jsou samostatně pod sebou a zobrazují parametry připojených disků/CD mechanik na řadiči základní desky. U starých desek zde najdete přímo tabulku, kde máte vypsány číselné parametry - můžete si tak nastavit disk, který neprošel autodetekcí (opravdu jen hodně staré modely s kapacitou pod 100MB), nebo jej naopak vypnout (tato metoda není úplně spolehlivá, protože Windows si ho můžou najít, i když bude v BIOSu vypnutý - zápis na disk je ale pak pomalý). Autodekce parametrů jednotlivých disků se nachází pod položkou IDE HDD AUTO Detection přímo v hlavním menu BIOSu. BIOS si sám najde parametry disků a zapíše si je - zobrazí vám je potom právě u popisovaných položek. BIOSy novějších desek nemají funkci IDE HDD AUTO Detection přímo v základním menu, ale provádí se po odentrování názvu disku - názvy se zobrazují vedle popisovaných položek, podle toho na kterém řadiči a v jakém pořadí máte disky zapojeny. Pokud si nastavíte místo přímo parametrů disku položku AUTO, tak si BIOS po každém spuštění sám zjistí parametry, aniž byste je museli po každé výměně disku znovu nastavovat - hodí se to např. u disků ve výměnných šuplících.Drive A, Drive B - nastavení typu disketové mechaniky. Standartně je nastaveno u Drive A - 1.44M/3.5in. Drive B je vyhrazena pro případnou druhou mechaniku - většinou 5.25in (5 a čtvrt palce - starý nepoužívaný typ mechanik už od dob 486). Máte možnost nastavit i ještě starší mechaniky, pokud nějaký takový muzeální kousek ješte máte.Video - nastavení typu grafické karty, standartně VGA/EGA. Opět pozůstatek dob dávno minulých. Je možné si nastavit ještě další a podstatně starší typy - přestaly se používat v dobách 386.Advanced BIOS Features (BIOS Features Setup)Zde naleznete různé položky, většinu spodní části zabírá volba Video BIOS Shadow a položky k ní patřící, pomocí kterých můžete nahrát BIOS grafické karty do paměti počítače, což by teoreticky mohlo urychlit grafiku, ale prakticky se tak neděje a tudíž tuto volbu můžete klidně ignorovat.Virus Warning (E/D) - funkce umožňující zakázat programům (většinou virům) zápis do boot sektoru pevného disku. Doporučuje se nechat zapnuté - jen při instalaci Windows musíte funkci vypnout, jinak je nebudete moci nainstalovat (prostě se Windows občas chovají jako jeden velký virus:-)).Quick Power On Self Test (E/D) - zkracuje bootování počítače. Pokud je položka vypnuta, tak počítač kontroluje paměť 3x a ne jen jednou.IDE HDD Block Mode (E/D) - zapíná čtení dat z pevného disku po blocích. Čtení dat je pak rychlejší. Funkci je vhodné mít zapnutou, ale u starých disků (menších jak 1GB) se mohou objevit problémy - v tom případě funkci vypněte.Internal Cache Memory(E/D)- vypíná/zapíná vnitřní cache pamět procesoru. Při vypnutí se drasticky sníží výkon - můžete zkusit, když vám nějaká stará hra jede příliš rychle (mně to stejně jelo rychle, ale víc se to zasekávalo).External Cache Memory(E/D) - vypíná/zapíná vnější cache pamět procesoru (ta je většinou paradoxně přímo v procesoru). Při vypnutí se drasticky sníží výkon stejně jako v předchozím případě.Boot Sequence - zde nastavujete v jakém pořadí se bude hledat systém na různých médiích (běžně na výběr HDD, Floppy - disketa, CD-ROM, Raid, Lan, popř. čísla disků - HDD-0 až HDD-4, někdy jsou disky a disketové mechaniky nahrazeny písmeny - A,C,CD-ROM atd.). U novějších desek se můžete setkat s položkami First/Second/Third/Fourth Boot Device, kde si můžete podrobněji nastavit pořadí hledání systému na různých zařízeních. Je lepší nastavit si jako první pevný disk - vyhnete se tak problémům se zapomenutými disketami v mechanikách.Advanced Chipset FeaturesV této sekci začíná jít do tuhého - najdete tu nastavení rychlosti pamětí a nastavení grafické karty. Hraním s těmito položkami můžete zvýšit výkon, ale pokud nemáte kvalitní komponenty, tak se můžete také dočkat nestability systému. Některé položky budou zákonitě jiné, kvůli typu pamětí - SDRAM, DDR i simm paměti mají různá specifická nastavení. Některá nastavení mohou být stejná, jen se změní jméno - DRAM (DDR) za SDRAM (SDRAM) apod.DRAM Clock(100,133MHz, By SPD) - umožnuje nastavit nezávisle na procesoru rychlost pamětí. Například u Durona nastavit 133Mhz - moc se mi to ale neosvědčilo. Pokud dáte By SPD, tak se rychlost nastaví podle taktu procesoru - vhodné pro overclockaře, jinak by jim jel procesor na 150Mhz, ale paměť jen na 133 nebo 100 Mhz.DRAM Timing (Auto configuration) - lze nastavit Auto nebo Manual. Při nastavení Auto se bude BIOS snažit načíst informace o pamětech ze speciálního čipu přímo na paměťovém modulu a zešednou vám některé položky - automaticky se nastaví na výrobcem doporučenou hodnotu - to ale neznamená vždy nejlepší hodnoty, nýbrž nejstabilnější.DRAM CAS Latency (2, 2.5, 3) - dost ovlivňuje rychlost pamětí. Čím menší hodnota, tím budou paměti rychlejší. Většina pamětí je ale dělaná na CL 2.5. Přesto vám mohou jet i na CL 2. S vyšším taktem pamětí se také snižuje pravděpodobnost, že vám paměti na CL 2 pojedou. Čili pokud paměti přetaktujete, tak možná budete muset zvýšit CL na 2.5.Bank Interleave (2 bank, 4 bank, disabled) - výrazně ovlivňuje rychlost pamětí. Doporučuji vždy mít zapnuto. Nekvalitní paměti to nemusí snést a zapnutí může vést k nestabilitě. Hodnota 4 bank je nejlepší, zapnutí na 2 bank moc paměti neurychlí.AGP Aperture Size (4-256MB) - nastavuje maximální velikost paměti, která může být využita pro grafickou kartu přes AGP port. Doporučená hodnota je polovina velikosti vaší operační paměti. Na výkon nemá velký vliv, protože se paměť počítače pro textury příliš nevyužívá kvůli pomalému přístupu přes AGP port. AGP Mode (1x, 2x, 4x) - umožňuje nastavit v jakém módu bude pracovat AGP grafická karta. Většinou je nastaveno AGP 2x, aby se předešlo případným problémům se stabilitou. Pokud to vaše karta umožňuje, nastavte si AGP 4x. V případě nestability snižte AGP mód na 2x, o moc výkonu nepřijdete.AGP Fast Write (E/D) - doporučuji zapnout u novějších grafických karet (podpora bývá uvedena v manuálu) - u GF 2MX a novějších by to mělo vždy fungovat. Tato funkce zrychluje grafickou kartu.Tohle je opravdu hodně agresivní nastavení rychlosti pamětíIntegrated PeripheralsZde se nachází položky umožnující vypnout různé řadiče a integrované komponenty na základní desce, případně nastavit jejich parametry.Onboard IDE 1/2 Controller (E/D) - umožňuje vypnout řadiče pevných disků na základní desce - doporučuji vždy mít oba zapnuté, pokud si vypnete druhý u vás možná nepoužívaný řadič, tak na to můžete zapomenout a divit se při připojování dalšího zařízení, že nefunguje.Master/Slave Drive PIO Mode (Auto, Mode 0-4) - umožňuje nastavit mód v jakém bude disk komunikovat s řadičem, mod 4 je nejrychlejší. Doporučuji ponechat Auto, ať si deska sama zjistí v jakém módu zařízení pracuje.Master/Slave Drive Ultra DMA (E/D, Auto) - umožnuje zapnout režim Ultra DMA, který snižuje zátež procesoru při komunikaci se zařízením. Starší disky a většina starších CD-ROM nemusí tento mód podporovat. Pokud máte na výběr hodnotu Auto, tak ji použijte.Onboard FDD Controller - umožňuje vypnout řadič disketové jednotky. Pokud ji nemáte, tak jej klidně vypněte.Onboard Serial Port 1/2 - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro sériové porty (pro myš). Doporučuji ponechat hodnotu Auto. Pokud sériové porty nepoužíváte, tak je vypněte ( nastavte Disabled) - uvolní se vám IRQ pro ostatní zařízení - např. USB porty apod.Onboard Parallel Port - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro parallelní port (pro tiskárnu). Pokud nemáte tiskárnu, nebo je připojena přes USB, tak port vypněte. Uvolní se vám další IRQ pro jiná zařízení.Onboard Parallel Port Type - určuje způsob komunikace s tiskárnou. Základní a nejpomalejší je SPP. Můžete zkusit jiné varianty, které by měly umožňovat rychlejší přenos dat do tiskárny, ale ne všechny tiskárny je podporují. Takže když vám pak polezou z tiskárny nesmysly, tak se nedivte.Init Display First (AGP, PCI) - pokud máte v počítači dvě grafické karty, tak tato položka určuje, která se použije.Onboard Audio Chip (Sound apod.) - umožňuje zapnout/vypnout a nastavit IRQ pro integrovanou zvukovou kartu. Pokud používáte klasickou kartu do PCI slotu, tak integrovanou zvukovou kartu vypněte. Ušetříte si tak případné problémy ve Windows a uvolní se vám IRQ. S touto volbou souvisí i volba Onboard Game Port, která umožňuje vypnout Game Port integrované zvukové karty. Pokud je vůbec vyveden na základní desce, tak jej můžete využít pro připojení dalšího joystiku/gamepadu, jestliže už máte jeden připojen na klasickou zvukovou kartu v PCI slotu. Game Port totiž lze věšinou zapínat/vypínat nezávisle na integrované zvukové kartě.Onboard LAN/MODEM - vypíná/zapíná integrovanou síťovou kartu nebo modem (obě položky jsou samostaně, já je jen shrnu do jednoho popisku), pokud něco takového na desce máte. Často se stává, že v BIOSu je volba vypnutí/zapnutí modemu, i když na desce modem vůbec není. V tom případě tuto volbu prostě ignorujte. PnP/PCI ConfigurationsZde se nastavují IRQ pro jednotlivé karty a některá zařízení. Je nejlepší nechat tyto volby na hodnotě Auto, případně výchozích hodnotách. Problémy mohou dělat staré ISA karty, které někdy vyžadují přidělení specifického IRQ, jinak odmítají pracovat ve Windows. ISA slotům, pokud je ještě máte, se zdaleka vyhněte a nekupujte do nich žádné karty.Assign IRQ for VGA (E/D) - umožňuje přidělení IRQ pro grafickou kartu. Novější karty vyžadují zapnutí této funkce, jinak se můžete setkat s problémy.Assign IRQ for USB (E/D)- umožňuje přidělení IRQ pro USB zařízení. Je potřeba mít zapnuto pokud používáte USB porty.TaktováníMenu umožňující taktování nemá jednotný název. Někdy jsou tyto volby v samostatném menu (u Abitu Soft Menu III Setup), někdy jsou v některém ze zmiňovaných menu a u některých desek musíte taktovat buď přes jumpery přímo na desce, nebo nemůžete taktovat vůbec. Počet položek pro taktování se také hodně mění, někde lze nastavit spoustu věcí, někde lze měnit jen FSB. Popíšu položky přítomné u mé desky.CPU Operating Speed - obsahuje přednastavené rychlosti procesorů a umožňuje zapnutí nastavení rychlosti samotným uživatelem (User define).CPU FSB Clock - změna nastavení FSB frekvence procesoru. Špičkové desky umožňují měnit frekvenci po 1MHz. Častější je výskyt několika napevno stanovených hodnot.Ratio (FSB:AGP:PCI) - umožňuje měnit poměr dělení frekvence FSB, AGP a PCI. Tuto volbu obsahuje málo desek, většina to provádí automaticky. Pro 100MHz FSB je poměr 3:2:1, pro 133MHz 4:2:1, pro chystané 166MHz 5:2:1. Pokud taktujete FSB, tak se zvyšuje i takt AGP a PCI, což nemusí snést rozšiřující karty (grafika, zvukovka atd). Vyšší poměr pak umožňuje dosažení vyšší FSB frekvence, bez vlivu na karty.Multiplier faktor - umožňuje změnu multiplikátoru. Tato funkce se týká jen uživatelů procesorů AMD, protože Intel u svých procesorů zamyká multiplikátor už několik let.Core Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro procesor. Pokud zvýšíte napětí nad standartní hodnotu, tak se procesor bude lépe taktovat, ale bude se i více zahřívat. I/O Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro chipset základní desky. Opět zvyšuje pravděpodobnost přetaktování na vyšší hodnoty, ale také zvyšuje zahřívání chipsetu.DDR Voltage - změna napětí DDR pamětí. Platí to, co v předchozích případech. Můžete dosáhnout vyšší FSB frekvence, ale paměti se více zahřívají.Menu pro taktování alá AbitTak to by tak bylo všechno. Samozřejmě, že v BIOSu najdete spousty dalších položek, ale většina výkon počítače moc neovlivňuje a často si u nich člověk ani není jistý, co přesně dělají. Je lepší nechat je na pokoji. Pokud však chcete zkoumat, co že to vlastně dělá, tak mám pro vás několik linků, kde se dočtete více o funkcích BIOSu.Lidé vládnoucí anglickým jazykem mohou navštívít seznam položek BIOSu přímo u jednoho z výrobců - Phoenix Technologies (Award BIOS), nebo si projít průvodce Biosy - Lost Circuits, BIOS Survival Guide a je vhodné přečíst si i průvodce laděním BIOSu na Tom's Hardware Guide.Ti, kdož vládnou jen naší mateřštinou, mají výběr značně omezen - slušný je článek na PCTuningu a zde naleznete tabulku s osvětlením významu některých položek.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek