Výsledky vyhledávání pro dotaz modely

Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Internet Explorer po mobilní zařízení

S rostoucí popularitou PDA, chytrých mobilních telefonů a dalších malých přenosných zařízení rostou i nároky uživatelů na jejich využití pro práci i zábavu. Nepostradatelnou výbavou se proto stává internetový prohlížeč. Na platformě Windows Mobile se můžete podle očekávání setkat s mobilní verzí Internet Exploreru. tisknoutKapesní počítače roku 2006 dokáží v lecčems nahradit notebooky – na PDA je možno kromě obvyklých funkcí, kterými disponovaly již první modely (správu času, úkolů, posílání e-mailů apod.) přehrávat audio i video ve vysokém rozlišení či hrát náročné hry (některé modely Dellu jsou dokonce vybaveny výkonným grafickým akcelerátorem). S příchodem displejů s vyšším rozlišením odpadl základní problém prohlížení webu – neoptimalizované stránky se na displej nevešly a buď je bylo třeba posunovat do strany, nebo jste mohli využít funkci Internet Exploreru, který stránku patřičně upravil. Pozměněné stránky však nebyly vždy podle přání uživatelů, často docházelo k nevyužívání místa a scrollovat bylo nutné stejně, ale směrem dolů. Základní obrazovka obsahuje několik důležitých ovládacích prvků – kromě adresního řádku v horní části (který lze skrýt) se tlačítka nachází ve spodní liště a slouží k vyvolání nabídek (viz. níže) a seznamu oblíbených stránek, zastavení načítání / aktualizaci stránky a posun na předchozí stránku. Navigace má z mého pohledu jeden zásadní nedostatek – prohlížeč je sice vybaven tlačítkem zpět, ale tlačítko vpřed chybí. Pokud máte např. stránku, kde je více odkazů, postupně je prohlížíte, stisknete tlačítko zpět (a dostanete se na zmíněný rozcestník), budete muset vámi vybraný odkaz (tedy ten, který jste naposledy navštívili) najít a kliknout na něj znova. Na druhou stranu, naposledy použitý odkaz je označen černým rámečkem, takže ho lze od ostatních celkem jednoduše odlišit. Případně je možné použít nabídku Forward v menu View. Favorites (tedy oblíbené weby) lze řadit do složek a pozitivní je, že jich již několik v seznamu najdete vyplněných – jedná se většinou o weby zaměřené na kapesní počítače, ať již časopisy nebo e-shopy.K dispozici máte i jednoduchou historii, navštívené stránky můžete řadit pomocí titulků (HTML značky tittle) nebo dle www adres. Tapnutím na položku se začne stránka načítat, weby není možné z historie v prohlížeči vymazat.Internet Explorer umožňuje vybrat jednu z pěti velikostí písma. Protože celkem dobře vidím, vystačil jsem si většinou s nejmenším fontem, problém byl ale se zvětšováním – na každé stránce fungovalo jinak. Např. na Pooh.cz byl rozdíl mezi krajními variantami znatelný, kdežto např. Novinky písmo zvětší jen trochu. Můj odhad je, že na vině jsou autoři webových stránek, kteří nastavili pevnou velikost písma. Obdobný stav panuje i na stolních počítačích. Nejlepším řešením by nejspíše byla možnost vlastního nastavení písma + minimální velikosti fontu, čímž disponuje např. Firefox. Stránku je možné zobrazit s obrázky či bez. Pokud vypnete načítání grafiky, stránky se budou zobrazovat trochu rychleji, ale rozvržení zůstane zachováno – místo obrázku se totiž objeví bílé pole s parametrem ALT, takže u dobře zpracovaných webů máte alespoň představu, co na obrázku bude a lze ho i zobrazit. Nikoli však jednoduchým tapnutím, ale stylus je třeba nad obrázkem podržet déle a počkat, až se zobrazí nabídka. Nastavit lze pouze minimum, ale jako základ to postačuje. V sekci Tools – options můžete povolit cookies, nastavit automatické mazání historie (při nastavení 0 dnů se historie nebude ukládat) atp. Pro správné zobrazení národních znaků je třeba nastavit znakovou sadu (Western European), díky čemuž se české znaky na stránkách v kódování Win, ISO či UTF-8 zobrazí správně bez nutnosti instalovat jakoukoli dodatečnou aplikaci.Windows Mobile 2003SE i WM5 dovolují přepnout displej do landscape režimu, přičemž dojde k překreslení okna Internet Exploreru, ale stránka se nenačítá znova a zůstává zachována i pozice, na které jste byli. Absence těchto funkcí u Palm OS a Web Pro bývá často cílem kritiků, nutno dodat, že oprávněně. Např. v rozsáhlých diskusních fórech je velmi zdlouhavé opět najít příspěvek, který jste před změnou režimu četli. Velmi užitečnou funkcí je kopírování textu ze stránky, což lze provést i výběrově, nikoliv jen vybráním označit vše + kopírovat. Pokud narazíte na zajímavý odkaz, lze ho odeslat e-mailem. PocketPC s VGA displeji využívají vyšší rozlišení pro zjemnění ikon a textů. Jestliže dobře vidíte a malá písmena vám nedělají problém, vyzkoušejte program SE VGA, který výchozí nastavení upraví tak, aby pro každý prvek (např. ikonu na Today obrazovce) byl použit stejný počet pixelů jako na přístroji s QVGA displejem. Dojde tak ke zmenšení grafiky i textu, díky čemuž se na displej vejde velmi mnoho informací. Podívejte se, jak vypadají některé známé stránky v Real VGA režimu (oproti původnímu stavu vlevo je jasně vidět, že se na obrazovku vejde mnohem více textu): Internet Explorer v PocketPC načítá stránky tak, že za cca 10-20 vteřin (záleží na velikosti stránky) je načteno a zobrazeno základní rozhraní spolu s textem a prvními obrázky. Jinými slovy, s načítající se stránkou je možné pracovat cca 15 vteřin po zadání (v případě GPRS), můžete číst text, prohlížet si již načtené obrázky atp. Nemusíte tedy čekat na kompletní načtení stránky, které může trvat i jednu-dvě minuty, v závislosti na velikosti stránky a v ní zobrazených obrázků.Co říci závěrem? Internet Explorer těží zejména z výhod Windows Mobile, co se kvalit vlastní aplikace týče, jedná se o prohlížeč pouze průměrný. Během surfování narazíte na několik stránek, které se nezobrazí v plné podobě (např. Seznam). Výhodou je možnost vybrat si z 5 velikostí písma, zamrzí absence fullscreen režimu, díky kterému by se VGA displej využil naplno.Domovská stránka MIcrosoft Windows Mobile: http://www.microsoft.com/windowsmobile/default.mspx

Pokračovat na článek


Jak tisknout z iPhone nebo iPad pomocí Windows nebo Mac tiskárnu

IPhone a iPad jsou skvělé pro vytváření a prohlížení dokumentů, textu a obrázků v různých formátech, jako jsou Word, Excel a PDF. Ale jak to udělat, když potřebujete něco vytisknout na papír, který jste obdrželi e-mailem, stáhnout z internetu nebo vytvořit jakýmkoli textovým editorem?V iOS 4.2, Apple představil AirPrint, pěkná novinka, která dovolila tisk bez použití drátů, něco iPad, iPhone nebo iPod touch. Ale je to jen jeden háček: funkce je kompatibilní pouze s několika modely tiskáren . Co když to není případ?Naštěstí, existuje způsob, jak používat počítač, tak slouží jako most mezi vaším počítačem a tiskárnou máte.Chcete-li provést “kouzlo”, stačí speciální program na vašem počítači, volal otisků prstů.Jak bylo uvedeno výše, Otisk prstu je ten, kdo udělá z vašeho počítače Mac nebo PC do bezdrátové sítě k tiskárně, umožňuje iPhone, iPod nebo iPhone pro tisk zpravidla. Podívejte se, jak to funguje:Krok 1: Nainstalujte demo verzi pro Windows nebo Mac OS X .Krok 2: Připojte svůj iPhone nebo iPhone na stejné Wi-Fi ve vašem počítači.Krok 3: Poslat tisku, na iOS, soubor nebo dokument, který chcete, přes konkrétní nabídky. Tisk bude zahájen v tiskárně. Několik aplikací iOS mají možnost tisku. Kromě konkrétních textových editorů (Stránky jako je), najdete v nabídce v několika dalších, jako v Photo Album, v iBooks (PDF pouze), Mail a Safari. Zajímavostí je, že program není omezen na tisk na papír. S ním, můžete odeslat tisk ve formátu PDF ke svému účtu Dropbox nebo otevřít přímo na počítači. Velmi praktické.Na iPhoneIn iPadProgram je věnována ($ 9.99), ale cena by měla být žádný problém zejména pro ty, kteří potřebují tuto funkci odborně. Ale můžete si to vyzkoušet zdarma 7 dnů, aby zjistil, zda vyhovuje vašim potřebám. To si můžete stáhnout přímo z internetových stránek společnosti .Pro ty, kteří používají Mac OS, je zde další možnost, Printopia , která pracuje stejným způsobem a má zkušební verze zdarma. Otestovat jak a zjistit, které je pro vás mehor.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

X-Com 3 - Apocalypse

1) ČÁST PRVNÍ - ŽIVOT VE MĚSTĚJak již asi většina hráčů pochopila, třetí díl ufonského řádění se odehrává hlavně ve městě. První věcí, se kterou se setkáte je vaše základna. Ta je celkem přiměřeně vybavena, a tak stačí již jen naverbovat maximální počet potřebných lidí a může se spustit čas. Samozřejmě kritériem je jejich schopnost (Skill) nebo atributy, pokud jde o vojáky. I když se vám bude zdát velmi výhodné naverbovat si co nejvíce androidů, poněvadž mají vyšší hodnoty, není to nejlepší nápad. Obyčejní lidé, ač jsou na začátku trochu na nic, se dají vytrénovat rozhodně lépe a hravě potom předčí ty umělé.Jen co budete mít potřebný personál, začněte s výzkumem. Poněvadž je tentokrát v UFOPAEDII daleko více "bílých" stránek, je celkem rozumné si v krátké době (tedy pokud vám to finanční stránka dovolí) postavit další základny a vybavit je pro vědecké účely laboratořemi a dílnami větších rozměrů, které časem vyzkoumáte.Další nezbytnou součástí základny je bezpečnostní stanice (Security Station) nebo její vylepšená verze. Obě vás totiž chrání před napadením. Dále by neměla chybět místnost pro držení mrtvých či živých alienů (Alien Containment) a množství obytných prostorů pro personál.2) ČÁST DRUHÁ - MOBILNÍ BOJOVÉ PROSTŘEDKY A ÚTOK NA LÉTAJÍCÍ OBJEKTYNa začátku hry je na vaší základně velmi slabý počet vozidel či letadel. Jeden menší létavec Valkyrie, dvě vznášedla a horda nepoužitelných vozidel. Jejich výzbroj je taktéž velmi ubohá. Nejlepší je tedy okamžitě prodat vše, co nelétá a zakoupit si za utržené peníze lepší zbraně, motory a vybavení. Ze začátku je ideální kombinace silného laseru sedmitisícovky nebo plasmového kanónu (Rendor Plasma Gun) a raketometu Prophet. Později je výhodné vyměnit stávající plasmový kanón za silnější (Lineage Plasma Cannon) a nejposlednějším výdobytkem je - kromě Heavy Disruptor kanónu, který se vejde jen do Annihilátora - jeho středně silná verze Medium Disruptor Cannon. Používání raket, jež jsou velmi účinné, nedoporučuji, neboť vzhledem k malé kapacitě zásobníků se jich do letadla moc nevejde a v dlouhých vzdušných soubojích zůstanete po několika výstřelech bez jedné ze zbraní.Ostatní vybavení letadel je rozumné postupně upgradovat. Zatímco motory už nikdy lepší nebudou, ostatní věci jako třeba navigační nebo obranné systémy se zlepšují a časem se také objevují užitečné věci (Large / Small Disruptor Shield, Cloaking Device atd.). Nezbytnou součástí každého výsadkového vozidla (tzn. to, které vozí vojáky na taktické operace.) je jeden Cargo Module, neboť bez něj zůstávají všechny nalezené věci na místě a nemůžete tedy jejich prodejem získávat peníze a Bio Transport Module, bez kterého zase nemůžete převážet živé či mrtvé ufony.Asi nejlepšími bojovými prostředky jsou letadla Hawk a Valkyrie, která vám mohou prodat různé firmy. S jejich společností se budete muset spokojit po většinu hry, protože vámi objevená a interdimenzionální letadla, která kvalitou daleko převyšují pozemské modely, budete schopni používat až těsně před koncem celé hry.Jedinou a základní taktikou pro vzdušné souboje je větší počet útočníků na jeden cíl a to se stupňuje s velikostí; jedná-li se o menší UFO, je naopak lepší útočníky rozdělit, aby se některý z talířů nezalekl a neutekl zpět do dimensionální brány.3) ČÁST TŘETÍ - VOJÁCI A VÝZBROJRozhodně vám v této části memíním radit, kolik vojáků je nejlepší naverbovat a jak je používat. To je jen a jen vaše věc, ale mě bohatě stačil tucet cet chrabrých bojovníků, kteří se v malých strojích zpočátku střídali podle potřeby a vážnosti zranění a později, když už jsem je pěkně vybavil a měl letadlo s kapacitou dvanáct míst, létali na místo určení všichni a hravě si se všemi zákeřnými ufony poradili. Ale jak jsem již řekl, je to vaše věc.V prvopočátcích vaší existence budou asi nejdůležitějšími zbraněmi puška ostřelovačka (Sniper Gun), která je poměrně přesná i na větší vzdálenost, dále pak M4000 samopal, jenž vyžaduje celkem malý počet časových jednotek a je tak užitečný pro boje na malé vzdálenosti a Auto Cannon se svými třemi druhy nábojů. Postupem času si možná místo velkého M4000 oblíbíte nějakou menší pistoli, jako třeba Law Pistol nebo Plasma Gun, ale nakonec stejně skončíte u ToxiGunu, což je podle mého soudu nejlepší zbraň ve hře a neměla by chybět u žádného vojáka ve výzbroji. Se svou přesností, silou a malou náročností na časové jednotky je to zbraň vhodná do každé situace. Dobře vytrénovaní jedinci s ní dokáží sestřelit i poměrně hodně vzdálené cíle. Pokud ale nevěříte v malé zbraně, je vhodnou náhradou Sniper Gunu a Auto Cannonu Devastator Cannon nebo Dimension Misille Launcher. Obě jsou to použitelné ufonské technologie a druhá jmenovaná dokonce vystřeluje samonaváděcí rakety, které mají, pokud jim nestojí nic v cestě, stoprocentní přesnost zásahu.Dalším důležitým vybavením jsou bez pochyby granáty. Jejich účinnost spočívá v ničivosti účinku na několika polích najednou a tedy možnosti zabít více nepřátel jedním vrhem. Každý voják by měl mít u sebe minimálně dva granáty obyčejné a dva omračující (to jen pokud je třeba chytit ufona živého). Později se můžete přeorientovat na získané technologie a používat Boomeroidy nebo Vortex miny, které jsou nejsilnější trhavinou.Nezbytným doplňkem výbavy je brnění a ostatní věci, které se nedají zařadit do skupin. Brnění, které mají vaši vojáci oblečené na začátku je velmi slabé a hned jak budete mít možnost jej vyměnit za lepší "létající" model, okamžitě tak učiňte. Nejen, že je mnohem lehčí, ale také získáte možnost pohybovat se vertikálně, tj. létat. Nejlepším brněním je ale X-COM Disruptor Armor vyrobené na základě získaných technologií. Jeho pohyblivost a ochrana je přibližně dvojnásobná, ale bohužel v něm nemůžete létat. Takovým upgradem brnění je štít (Personal Disruptor Shield), který vás pokrývá jakousi ochranou a bezpečně odráží kulky či výbuchy. Samozřejmě jeho ochrana není nekonečná, a tak je po několika zásazích zničen a následující zásahy jdou rovnou "do živého". Užitečnou pomůckou je i Personal Cloaking Device s možností učinit vás téměř neviditelným, pokud jej vložíte do ruky. Na druhou stranu je ale potřeba mít hodně volného místa v batohu na výměnu zbraní, a tak jsem tuto věcičku nikdy moc nepoužíval.Poznámka : díky Petrovi Bížovi už víme, že i se zbrojí X-COM Disruptor Armor můžete létat. Jak na to ? Stačí vyměnit pouze tělovou část za létajici a zbytek nechat. To je vše.Úplně posledním a zřejmě nejpraktičtějším doplňkem výbavy je Personal Teleporter. Bohužel jeho užitečnost budete moci poznat až v několika posledních misích, ale i tak je se svou schopností přesunout vás, kam je libo, za nějakých třicet časových jednotek, velmi žádaným.4) ČÁST ČTVRTÁ - TAKTICKÉ OPERACEI když v této části strávíte asi nejvíce času, nechal jsem si ji vzhledem k časové posloupnosti až koro na konec. Prvním, o čem se zmíním, jsou výsadky do budov, kde byli spatřeni živí ufoni. V těchto misích si musíte počínat velmi opatrně a nesmíte poškodit mnoho zařízení, neboť by se vám mohlo stát,že si znepřátelíte organizaci, která je s vámi v relaci Hostile, připravte se na to, že několik jejích maníků se vás bude snažit spolu s ufony zničit. Co se týče misí v létajících talířích nebo v ufonských budovách (což je závěr hry), je celkem jedno, co všechno zničíte, protože zde je primárním úkolem eliminace všeho živého a zničení všech cílů.Své vojáky rozdělujte do menších skupin po dvou až třech lidech a pokud to uznáte za vhodné, nechávejte jim nějaké časové jednotky rezervované pro výstřel. Ze začátku se to sice moc nevyplatí, protože se stejně netrefí a i když přece ano, na jeden výstřel nepřítele neskolí, ale v pozdělších etapách je to užitečné. Nepreferujte žádné jedince a snažte se, aby se všichni udržovali na stejné úrovni, co se schopností týče. Potom vám totiž zůstane voják s polovičním počtem časových jednotek a neustále se bude loudat za ostatními, což znamená, že nebude nikdo krýt jeho a ani on nebude krýt své parťáky.Zpočátku, když jsou ještě vaši svěřenci celkem hloupými vojáčky, si musíte vše celkem dobře rozmýšlet. Rozhodně není dobré zůstávat na otevřeném prostranství a spoléhat se na to, že vás nikdo netrefí, ale vždy je užitečnější schovat se za nějaký ten předmět, který vás bude krýt. Tohle je samozřejmě ošemetnější, pokud se ve vaší blízkosti vyskytuje jeden či více ufonů, kteří by v následujícím kole přišli před vás a udělali by vám nějakou nepříjemnost. Pak si musíte dobře rozmyslet, co budete dělat, abyste z toho vyšli co nejlépe.Zbytečně mnoho netaktizujte a pro přesun používejte rozhodně běhací mód. Připravte se totiž na to, že než uzříte závěrečnou animaci, čeká na vás kolem sto až sto padesáti taktických operací, z nichž ty nejkratší trvají tak kolem pěti minut a ty nejdelší třeba půl hodiny.A malá rada na závěr. Rozhodně se nebojte hojně a často používat funkci Save. Pokud si myslíte, že je to srabařina, sami se přesvědčíte, jak daleko jste od pravdy. Je to totiž nutnost ! Já sám jsem ukládal pozici na začátku každého kola v taktických operacích a skoro každý den v normálním městském životě.5) ČÁST PÁTÁ - UFONITo, že jsou slizská stvoření z jiné dimenze kapitolou sami pro sebe snad nemusím zdůrazňovat. Jejich různé druhy a odrůdy vám budou dělat společnost po celou dobu hraní a pokud budete hrát hodně, tak se vám o nich bude zdát. V této části svého průvodce se budu věnovat jen těm nejdůležitějším a nejnebezpečnějším ufonům, o zbytku se dočtete v kompletním seznamu všech ufonů (část 7.).Tím nejhorším, co vás může na cestě za slávou a finálním (kdo ví ?) vítězstvím potkat je malý několikanohý "pavoukoid" Brainsucker. Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že pravděpodobnost útoku (tj. skok na hlavu a implantace mozek ovládajících látek do krku pomocí chobůtku) se pohybuje mírně pod hranicí sta procent. Později se vám často povede, že vaši vojáci sami odstřelí Brainsuckera dříve, než se vyhoupne někomu na hlavu, ale na začátku byste měli používat taktiku, kterou jsem náhodou objevil. Pokud totiž zastřelíte ufona s Brainsucker Launcherem (zbraň vystřelující vajíčka Brainsuckerů, z kterých se po dopadu na zem vyklubou plnohodnotná stvoření), zůstane po něm na zemi několik vajíček (většinou tři). Ta se v dalším kole otevřou a na svět se dostanou noví Brainsuckeři. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je stoupnout si na místo, kde vajíčka leží. Nevím proč, ale v případě, že na nich stojíte, se Brainsuckeři nevylíhnou. Problémem je, že na nich budete muset stát až do konce mise. V tom případě je užitečné vajíčka posbírat a nechat si je v batohu, kde se taktéž nevylíhnou.Dalším zlosynem z řad ufonů je Multiworm. I když sám o sobě není moc nebezpečný, je velice odolný a bezpečně ho zabije tak patnáct až třicet výstřelů s ohledem na sílu zbraně. Tím ovšem vše nekončí, neboť z jeho útrob vyhřeznou většinou čtyři Hyperwormové. Tyto malé mršky jsou neuvěřitelně rychlé a plivou opravdu nepříjemnou kyselinu. Jejich eliminace je druhá nejdůležitější po Brainsuckerovi a dobré je, že stejně jako Brainsucker, ani Hyperworm toho mnoho nevydrží.Běhající trhavina, nebo-li Popper, je taktéž velmi nepříjemným kumpánem. Pokud se totiž dostane do blízkosti nějakého vojáka, exploduje. Jeden výbuch není zase takovou katastrofou, ale pokud se sejde Popperů víc, můžete se se svým svěřencem rozloučit.Ve výčtu nebezpečných ufonů následují dva humanoidní druhy. Humanoidní znamená, že mají dvě ruce a dvě nohy a mohou používat zbraně. Jak Anthropod, tak Skeletoid jsou celkem tuhými protivníky, ale nedisponují žádnou zvláštností. Snad kromě toho, že jich je asi ve hře nejvíc.6) ČÁST ŠESTÁ - ZÁVĚREČNÉ RADYVzhledem k tomu, že jsem už asi vyčerpal všechna témata, zařadím do tohoto výčtu rady, které se nedají příliš škatulkovat : - vzhledem k chybě ve hře se často stává, že při některých nových objevech obrazovka ztmavne a vy si sice můžete přečíst, ale ne prohlédnout, co jste objevili. Pro opravení tohoto problému je potřeba před dokončením výzkumu hru uložit, nahrát nějakou pozici z taktické operace, a pak si zpět loadnout uloženou pozici. Pokud se věc nespraví, je třeba proces opakovat. Mně se to podařilo pokaždé. - je důležité udržovat co nejlepší styky s ostatními organizacemi. Vztah Hostile je totiž vcelku nepříjemný a může se lehce stát, že takovouto organizaci ovládnou ufoni. To je potom konec. - organizaci, kterou ovládli ufoni je dobré před ovládnutím prozkoumat. Určitě se tam nějací schovávají a tím, že je zničíte, zabráníte jejímu ovládnutí. - až budete podnikat výpravy do ufonské dimenze, vezměte si vždy s sebou jednu loď, kterou použijete jako návnadu pro všechny talíře, čímž zabráníte tomu, aby vám zničili prioritní letoun na cestě tam nebo zpět. - jen co budete mít možnost vyrobit víc Annihilátorů najednou, udělejte tak. Vyrobte si tak tři a pošlete je vyčistit ufonskou dimenzi. Tím si zajistíte, že na vás už příště nebudou útočit. - zajmutí živé královny není vyloženě nutnost, ale je to zajímavější. Hlavně budete mít poznatky o živém stvoření, které se vyskytuje ve hře pouze v jednom exempláři. - Multiworm se dá zajmout živý jen pokud neobsahuje Hyperwormy. Jinak to nejde. Prázdných Multiwormů se ve hře moc nevyskytuje, ale dají se najít. Poznáte to jednoduše. Když ho zastřelíte, nic z něj nevyleze. - vyhřezlé Hyperwormy zabíjejte výlučně granátem. Ten zabije všechny najednou a pokud byste se pistolí netrefili, Hyperwormové by vás zabili a rozutekli by se. - Stun Grenade neomráčí jen tak sám od sebe. Musíte vybraný cíl také zranit a on pak upadne do bezvědomí.7) KOMPLETNÍ SEZNAM NEBEZPEČNÝCH BYTOSTÍa) MultiwormNe moc nebezpečná obluda, obsahující ale čtyři až moc nebezpečné jedince.b) HyperwormMalý, ale velmi mrštný a rychle střílející hádek rodící se z útrob Multiworma.c) BrainsuckerNejnebezpečnější zviřátko ve hře. Jeho útok je téměř stoprocentně úspěšný.d) SpitterTenhle ufon plive ze svého velkého krku jedovaté sliny, které ale nejsou příliš silné.e) PopperBěhající nálož, aneb malé mrštné zviřátko vybuchující na potkání.f) AnthropodNejslabší humanoidní vetřelec se schopností používat zbraně a předměty.g) SkeletoidDalší, silnější humanoid s identickými vlastnostmi jako jeho kolega Anthropod.h) PsimorphSlabá létající koule útočící zásadně psionickou cestou ovládnutí na jedno kolo.i) MegaspawnObrovitý, ale ne moc nebezpečný chlapík se dvěma druhy zbraní na těle.j) QueenspawnKrálovna matka se vyskytuje v celé hře jen jednou a stojí za to se na ni podívat.8) DŮLEŽITÉ ZBRANĚ A VYBAVENÍa) Anti - Personnel GrenadeNejjednodušší a zakoupitelný granát. Zaručeně zabije i několik menších alienů najednou.b) Personal TeleporterTeleporter s možností přenést vás kam budete chtít za několik (kolem třiceti) časových jednotek.c) Vortex MineVelmi účinná explozivní hračička. Dvě za sebou zabijí i několik Skeletoidů najednou.d) Marsec M4000 Machine GunSíla této zbraně spočívá v tom, že na malou vzdálenost s ní odstřelíte i deset ufonů najednou.e) Marsec Auto CannonSe svými třemi druhy nábojů je tohle vcelku užitečná zbraň na ničení více nepřátel najednou.f) Megapol Laser Sniper GunNejlepší "začátečnická" puška na střílení vzdálených cílů. Přesná, ale příliš náročná na čas.g) ToxiGunNejlepší pistole všech dob. S C-clipem zabije pěti výstřely i toho nejdrsnějšího ufona.h) Devastator CannonPoměrně přesná a slušně silná zbraň. Na základě poznání této technologie se potom objeví další spousta vynálezů.i) Dimmension Missile LauncherTahle velká "hračka" vystřeluje samonaváděcí rakety se stoprocentí přesností zásahu.j) Personal Disruptor ShieldVelmi užitečná věc, která vám teoreticky zajistí nezranitelnost na několik zásahů.9) NEJSILNĚJŠÍ ZBRANĚ DO LETADELa) Lineage Plasma CannonNejlepší zbraň do začátků, aneb jak s trochou Eleria sestřelit UFO.b) Prophet Missile LauncherRaketomet se zásobníkem na šesnáct raket, což je dost i na delší souboje.c) Medium Disruptor CannonNejsilnější zbraň, kterou můžete namontovat do všech letadel. Navíc nepotřebuje náboje.d) Heavy Disruptor CannonSilnější verze nejsilnější zbraně. Její velikost ale umožňuje montáž jen do Annihilátora.

Pokračovat na článek


Azreal´s Tear

Na začátku tohoto pochmurného příběhu se ocitnete v temné jeskyni,ve které můžete sebrat první svitek. Obsah svitků však pouze dokresluje atmosféru báječného příběhu,takže je není třeba sbírat, a proto se o nich tento návod nebude zmiňovat. Jděte rovné a projděte dveřmi - dostanete se do místnosti s potrubím a velkým kohoutem.Třikrát jím otočte o pokračujte doprava otevřenými dveřmi. Dostanete se do obrovské místnosti s jeřábem. Jděte po hlasu volajícím o pomoc, až v proláklině uvidíte uvězněného španělského templáře. Pohovořte s ním a pohrozte mu, že ho nevysvobodíte , dokud vám neodpoví na vaše otázky. Na vaše další vyptávání bude potom reagovat daleko přátelštěji. Po té můžete směle uvolnit konec kolejnic a tak tomuto nebohému nešťastníkovi pomoci. Pozorně prozkoumejte svým scannerem všechny kamenné bloky v místnosti- v jednom z nich se totiž ukrývá klíč. Vyšplhejte po lávce k ovládacímu pultíku jeřábu a seberte kleště. TONGS).Nyní musíte dopravit kamenný blok s klíčem k ústí průmyslové pily z pohledu od ovládacího pultíku se pila nachází vpravo ). Správná poloha kamenného bloku se vám automaticky ohlásí. Slezte z jeřába a vraťte se ke dveřím, kterými jste do této místnosti vešli -vedle nich se nachází dvě páky. Pravou pákou uveďte v chod mechanismus pily, který uvolní klíč z kamenného kvádru. Klíč samozřejmě seberete- najdete ho přímo pod pilou. Jděte do místnosti se zrcadlem a u dveří s nápisem X se propadněte do dolů. V jednoduchém bludišti se obloukem vyhněte strážci a najděte bedničku, kterou můžete otevřít klíčem ze studny. Uvnitř se nachází amulet AMULET) a poblíž se také povaluje puška ELEPHANT GUN) a část tapiserie TAPISERI PIECE I). Nyní se můžete přepnout do bojového módu a odstřelit strážce a sebrat jeho zásobu nábojů. Nyní projděte na druhou stranu dolů, zatáhnutím za provaz stáhněte lávku a dojděte do místnosti s uvězněným ještěrem. Zatáhněte za páku na sloupu a mechanismus rozmačká ještěra. Projděte touto místností do planetária a sestavte hádanku tak, aby se symbol slunce nacházel uprostřed kruhů. Vraťte se do místnosti s ještěrem a stiskněte dvě tlačítka uvnitř klece, která dříve hlídal ještěr. Jedno z nich uvedlo chod mechanismus v planetáriu a druhé otevřelo průchod mezi touto místností a místností se zrcadlem. Projděte do místnosti se zrcadlem a pohněte jím. Dříve než se udusíte neznámým plynem, tak prchněte do místnosti s rozmačkaným ještěrem. Chvilku počkejte a pak se vraťte do místnosti se zrcadlem. Vedle dveří s nápisem X se objevila malá skříňka, kterou můžete otevřít klíčem z kamenného bloku. Uvnitř se nachází první templářský štít SHIELD I).Jděte do planetária a štít vložte do podlahy. Otevře se vám další východ z této místnosti a objeví se další otvor pro druhý templářský štít.Vejděte do nově se objevivšího vchodu a projděte do kostela. Ve zpovědnici si dírkou vyslechněte tajný rozhovor a pak pokračujte pravým východem do skriptoria. Zde si promluvte s mladým rytířem Philipem. Pokračujte jediným otevřeným východem do místnosti se studnou.Tou sestupte do podzemí a nechte se bacit rytířem. Pokud jste hru hráli přesně podle návodu , tak budete zachráněni a ocitnete se v knihovně. Zde si promluvte se svým zachráncem. Jen se mu nezmiňujte o své pušce- při experimentu by vás nechtěně zastřelil. Tato situace má ještě jedno řešení- jakmile vás v podzemí spatří nerudně naladění rytíř,tak vylezte po žebříku zpět do místnosti se studnou. Chvilku počkejte a vlezte zpět do podzemí, rytíř zde už nebude. Neprodleně se vydejte chodbami do knihovny. V knihovně si pomocí naslouchacího zařízení poslechněte rozhovor. Roztáhněte oponu u jakési promítačky a nastavením volného zrcadla můžete rozhlédnou tři různé videosekvence. Poté seberte klíč LIBRARY KEJ) a knihu VISION BOOK). Opusťte knihovnu a jděte chodbou do malé cely. Zde se na zemi válí psací brk BROKEN QUILL). Poslední místností v tomto systému chodeb je kruhová místnost ve které vás čeká Edgar. Ihned se mu představte jako Philipův přítel a on vás požádá o pomoc - potřebujete přinést bednu, jež se nachází na lodi. Až Edgar odejde, otevře všechny bedničky a sebere kalamář INKWELL). sošku PAGAN OBJECT), klíč PHILIP S KEY) a shnilou kukuřičnou pochoutku MOULDY CORNMEAL). Vraťte se do skriptoria a odemkněte mříž pomocí PHILIP S KEY. Sejděte po točitých schodech a dveře odemkněte pomocí LIBRARY KEY. V doku pod mostem stiskněte páku, která otevře dveře mezi dokem a místností s jeřábem. Vejděte krátkou jeskyňkou do místnosti s templářem a promluvte s ním (1,1). Odsuňte závoru a po schodišti se vraťte do místnosti s jeřábem. Nasedněte do vozíku a stiskněte pravou páku a pak prostřední. Až dorazíte k lodi tak stiskněte pravou páku a přejděte na loď, kde si na přídi promluvte s oběšencem. Sejděte do podpalubí a seberte lahvičku AQUA FORTIS. V sudu je klika SHIP LEVER. Vraťte se na loď a pomocí dvou ovládacích pák přesuňte bednu z podpalubí k vozítku. Nastupte do něj a stiskněte pravou páku a pak levou páku. Na prostřední páku použijte AQUA FORTIS a také ji stiskněte. Až dojedete do místnosti s jeřábem, tak opět stiskněte pravou páku a promluvte si s Edgarem. Známým postupem přesuňte bednu pomocí jeřábu k ústí pily a tu uveďte v chod. Až Edgar zjistí, že je bedna prázdná, utečte. Jděte opět dolů a slezte do propustí. Otevřete dveře a až dovnitř vpluje monstrum, tak otočte kohoutkem. Vylezte ven posledním neprozkoumaným východem v doku k malé loďce. V loďce seberte trubku HOSE a hned ji použijte na kovovou objímku na zádi a zatáhněte za páku. Po přistání jděte jediným východem do alchymistické laboratoře. Zde si opravdu důkladně promluvte s Philipem. Až odejde, ze stolu seberte knihu SCORCHED BOOK a několik lahviček DECOCTION OF MOOM, EARTHS BLOOD a AQUA FORTIS. Seberte FLASK a použijte ji na shnilou mrtvolu v rohu a seberte klíče RING OF KEYS. Za destilačním přístrojem použijte AQUA FORTIS na druhý templářský štít SHIELD II a seberte jej. Pomocí RING OF KEYS si odemkněte dveře a projděte do dalšího systému chodeb. Zde se nechte opět bacit strážcem. Procitnete v kleci, ze které se dostanete tak, že přemluvíte německého vojáka Jacka, aby vás pustil(1,1). Jděte do jeho komůrky a důkladně si s ním pohovořte. Jděte do cely, zde seberte vosk WAX, desku PLAGUE a válec do mechanických varhan PIANOLA ROLL. Pak sejděte do kostela. Zde si promluvte s rozjímajícím rytířem (3,3,2,2,2,1). Do sloupu vpravo od oltáře vložte PIANOLA ROLL. Jděte do planetária a vložte SHIELD II do připraveného otvoru. Vraťte se do kostela a v místě oltáře se propadněte do dalšího podzemního komplexu. Jděte směrem k místnosti s dinosaurem a seberte kovovou tyčku PIN. Jděte přibližně na místo odkud jste se propadli z kostela a vylezte po žebříku nahoru do malé komůrky. Zde použijte PIN na malou krychličku na stěně u žebříku. Seberte pytel mouky FLOUR. Slezte dolů a mlýnské kolo strčte směrem k místnosti s dinosaurem. Vylezte opět po žebříku a jděte do kuchyně. Můžete odprásknout Mammaliana. Otevřete pec, stiskněte tlačítko na jejím boku a otevřete formu. Do formiček označených jako Spear Motif, Lion Motif a Feathered Motif nasypte mouku FLOUR. Zavřete formu, stiskněte tlačítko na boku pece a zapřete dvířka. Pak opět dvířka otevřete, stiskněte tlačítko na boku pece, otevřete formu a vyjměte upečené sušenky (TALLUM WAFER, MAIK WAFER, TOBIAS WAFER). Odejděte z kuchyně do místnosti s hodinami. Zde se budete muset spolehnout na sebe. Za pomocí pák a uhýbání do bočních uliček projděte hodinami až na druhou stranu. Pákou zresetujte stav hodin a vydejte se naprosto stejnou cestou zpět. Hned v první uličce napravo nezapomeňte sebrat nárameník z brnění SHOULDER. Nyní se vydejte do Cobwebovy (Philipovy) komůrky. Zde se v jedné z květin skrývá jílec meče HILT. Jděte do místnosti s dinosaurem a nastupte do výtahu, vyjeďte dvě patra a vlezte do Gefryeovy pracovny.Duchovi, který se objeví, odpovídejte (1,2,1,1). Do obrovských dveří s motivem úst pak vpravte všechny sušenky co jste upekli. Zatlačte na sochu a seberte klíč ORNATE KEY. Vydejte se do kuchyně a maličkým výtahem sjeďte do spižírny, v jednom z visících kusů masa je ukryt třetí štít SHIELD III. Jděte do katedrály a chvilku se hoňte s dinosaurem. Až toho budete mít dost, tak jděte do hrobky. Zde se umístěte za mříž a čekejte až dinosaurus propadne stropem. Pozor, dinosaurus propadne teprve tehdy, když budete stát za mříží těsně před vytesaným portrétem rytíře. Vraťte se do katedrály a vlezte do centrální místnůstky s varhanním manuálem. Zde uvolněte, jenž přidržuje řetěz na spouštění píšťal. Vylezte ven do katedrály a seberte tyč BRASS LEVER. Vyšplhejte na vrchol zvonice a SHIELD III vložte do jeho kamenného obrazu. Seberte SHIELD III a jděte do planetária a vložte SHIELD III do otvoru v zemi. Jděte do místnosti s modely. Naproti dveřím visí kamenný štít. V něm se nachází maličká klíčová dírka KEYHOLE. Na tu použijte ORNATE KEY. Místnost se celá otočí a objeví se modely některých Aeterniských místností. V modelech si především otevřete všechny dveře a zaplavte nižší patra zvonice. Přes zvonici se vydejte do katedrály a vejděte do varhaníkovy komůrky. Ze stolu seberte klíč MEDALLION KEY a z krabičky vyndejte brož BROOCH. Sejděte do místnosti s mlýnským kolem a stiskem páčky jej zastavte. Vyjděte zpět do varhaníkovy komůrky a na páku čouhající ze země použijte BRASS LEVER a stiskněte ji. Jděte opět dolů a spusťte kolo. Vraťte se do chrámové lodě a zjistíte, že se odsunula čelní deska s erby. Jděte na toto odkryté místo, odsuňte kamennou desku a slezte do podzemí. Obejděte spícího dinosaura, nadzvedněte mříž a zajistěte ji páčkou. Seberte čtvrtý štít SHIELD IV a trochu poškádlete vašeho rozpůleného předchůdce. Pokračujte do další místnosti.GEFRYEOVA CESTASjeďte ledovou skluzavkou do místnosti plné jedovatého plynu. Pomocí kompasu se dejte na severozápadní konec místnosti. Odstraňte ledový nános ze dveří, proběhněte přes ně a zahněte doprava po schodech do Malikovy pracovny. Zde postupně zatáhněte za pravou, pak prostřední a nakonec za levou páku. Vyhněte se oživlé fosílii a vejděte do tajného otvoru objevivšího se v knihovně. Než se fosílie utopí u zvonice, seberte kamenné pouzdro FOLIO FOLDER a Malikovy záznamy MALIK NOTES. Odeberte se ke zvonici. Vylezte na její vrchol a prolezte kamenným obrazem štítu. Ocitnete se v místnosti s modely. Zde použijte SHIELD IV na kamenný štít. Jděte do planetária. Zde si stoupněte na kamenný výstupek a vložte SHIELD IV do otvoru v zemi. Až se objeví otvor v zemi, seberte dýku KNIFE a sejděte dolů. Zde se černým otvorem propadněte do místnosti s grálem. Prohlédněte si strop a zjistěte nad kterou dlažkou se ve stropě nachází krychlový otvor. Seberte grál GRAIL a urychleně se běžte postavit na dříve vyhlédnutou dlažku ( je o něco vyšší než ostatní dlaždice ). Až sjede strop, projděte dveřmi a nechte se vyvézt ke zvonici. Jděte do místnosti s mlýnským kolem. To zastavte a přejděte do místnosti s mumií. Jedovatý plyn rychle vyvětrá, stačí jenom opustit místnost a zase se vrátit. Mumii seberte prsten. Vraťte se do hrobky a za mříží použijte na oraz rytíře RING, HILT, KNIFE a SHOULDER. Vlevo od této podobizny se otevře malá skříňka, kde jsou dokumenty vyjasňující tento případ. Nyní bude v katedrále otevřen poslední východ. Ocitnete se v malém bludišti. Shlédněte souboj a pak pokračujte chodbou. Na první odbočce zahněte doleva. Shlédněte další souboj. Na dveře použijte GRAIL......E N D ETOBIASOVA CESTAPřijdete do maličkého bludiště, které projdete raz dva do zatopené jeskyně, kterou již znáte. Počkejte až k vám připlave zesnulý dinosaurus, přejděte po něm na trám před vámi a pak místnost opusťte skluzavkou vedoucí do kuchyně, ne průchodem do Gefreyovy dílny. Z kuchyně se už známým způsobem odeberte přes zásobárnu masa a Gefreyovu pracovnu ke zvonici.JINÉ ZÍSKÁNÍ PRVÍHO ŠTÍTUVe studni u místnosti s jeřábem nastavte pravou železnou rouru pod levou tak, že levá roura bude zasunuta do prostředního a pravá do předposledního otvoru shora. Pokud vše probíhalo tak jak má, uslyšíte zvuk tekoucí vody. V lázních můžete projít pravým z rozbitých zrcadel. V zrcadlově téměř stejné místnosti jste předchozí manipulací s rourami vypustili bazének u levé stěny. Na jeho dně najdete optickou čočku PRISM, kterou vložíte do kamenné knihy čouhající z malé fontánky uprostřed místnosti. Fontánka vyjede o něco výš a vytlačí ze sebe maličké kukátko. Vystupte na balisádu rozprostírající se v této místnosti nad zrcadly, seberte ze země dvě části malby a spolu s částí malby TAPESTRY PIECE, kterou jste našli na začátku hry v dolech, složte na stěně kompletní malbu. Až bude malba kompletní, vaše helma vám to ohlásí. Sejděte dolů, postavte se před pozměněnou fontánku uprostřed místnosti tak, aby jste stáli čelem k balisádě a podívejte se do kukátka, které z fontánky vyjelo. Uvidíte zprávu od archanděla Azraela a zároveň se po vaší levici otevře část stěny, ve které je ukryt druhý SHIELD I.JINÉ ZÍSKÁNÍ DRUHÉHO ŠTÍTU.Před kruhovou místností ve které potkáte Edgara, je malé zamřížované okénko, které můžete otevřít pomocí SHIP LEVER, kterou jste sebrali z lodi. Nic vám nebrání sebrat SHIELD II.JINÝ ÚTĚK Z AETERNISUZ kruhové místnosti s mumií se odeberte vzhůru do malého pokojíčku. V jeho horní části vložte svatý grál do výklenku ve zdi a vzniklým otvorem prolezte do jednoduchého shluku chodeb. Chodbami dojděte k východu, který opět otevřete použitím grálu. V další místnosti už jen opět přitisknete grál k symbolu na dveřích, dveře otevřete a jste venku.

Pokračovat na článek


AJAX – nová technologie pro www stránky

Určitě se vám už nejednou stalo, že jste se dostali na stránky, které se načítaly neuvěřitelně pomalu. Webová stránka se totiž vždy načítá ze serveru celá, i když se na ní vizuálně změní jen malá část. Velká část dat tak zbytečně putuje od serveru k prohlížeči znovu a znovu. Řešením tohoto problému je technologie AJAX, která přibližuje použitelnost webových stránek z hlediska rychlosti desktopovým aplikacím.Co je to AJAX? Každý programátor, nebo spíše každý dobrý programátor by vám řekl, že AJAX neboli Asynchronous JavaScript and XML je technologie postavená na javascriptu, která umožňuje zasílat HTTP požadavky bez nutnosti načíst stránku. Ke komunikaci kupřikladu s PHP scriptem může být využito jazyka XML. Jenže jak tomu máme rozumět my, obyčejní uživatelé? Pokusím se vám tedy tento pojem přeložit do „lidštiny“. Tak tedy AJAX je technologie (prakticky spojení několika technologií), která potírá klasický přístup HTTP (pokud nevíte, co je http, nemá smysl dále číst) protokolu systémem požadavek - odpověď. Uživatel vůbec nepozná, že se do stránky načítají nová data. A nebo jsou zasílány další požadavky na získání dalších částí stránky. Že ještě stále nevíte o čem mluvím? Tak tedy jinak.AJAX je spojení několika již známých technologií a tyto technologie se navzájem doplňují a působí jako celek pod tímto názvem. AJAX slouží vlastně k tomu, abyste mohli pomocí JavaScriptu načíst třeba stránku PHP v pozadí stránky, na které se nacházíte a poslat jí nějaká data. Jiná data od ní můžete i přijmout a hned je použít. Stránka, na které v tu chvíli jste, se vůbec neobnovuje.Ptáte se na ony technologie, ze kterých se AJAX skládá? Jsou to: standardní prezentační vrstva založená na XHTML a CSS, dynamické zobrazování a interakce za použití Document Object Model (DOM), výměna a manipulace s daty za použití XML a XSLT, asynchronní výměna dat díky XMLHttpRequest a JavaScript, který všechny tyto komponenty spojuje v jeden fungující celek. Pokud bych AJAX měla výstižně charakterizovat, použila bych vysvětlení nejmenovaného programátora: Jak ohákovat starý dobrý HTTP protokol v současných prohlížečích.Použitelnost AJAXu je ovšem zatím na startovní dráze před výstřelem, neexistují zde skoro žádné uživatelské testy. Každé použití AJAXu by tedy mělo být opravdu dobře odůvodněné a rozhodně by mělo přinést víc uživatelského komfortu než zmatení. Nepoužívejte AJAX jen proto, že se to nosí a že tím pádem budete „in“.Já si například myslím, že pokud se na stránce něco změní, měl by to uživatel zaznamenat. Ale i to se dá V AJAXu vyřešit. Ke zdůraznění nějaké změny se může použít pohyb prvku či klasické grafické prostředky (velikost, barva atd.). Často používaná je v tomto případě tzv. yellow fade technique (odkaz v angličtině), tedy zvýraznění změny pomocí krátkého podbarvení žlutou barvou. Ovšem i takové zvýraznění má svou nevýhodu. Při průzkumu této technologie se zjistilo, že uživatelé často považovali toto chování za reklamu (protože ty také často blikají a jsou propagovány výrazně), a proto ho ignorovali.A to už nemluvím o tom, že uživatel bude chtít použít tlačítko ZPĚT a ono nebude fungovat. Mezi další nevýhody AJAXu totiž patří nepoužitelnost tlačítka zpět, nebo záložek. To je zatím asi největším problémem AJAXu po stránce použitelnosti. Dá se to sice vyřešit, ale je to poměrně dost náročné a drahé. Východiskem je (jak jsem se již zmínila výše v tučně označené větě) používat AJAX jen pro usnadňující funkce, kde uživatel nebude chtít tlačítko ZPĚT používat. O AJAXu toho zatím mnoho nevíme, pominu-li tvůrce a AJAXové odborníky a tak se musí, podle mého názoru, hlavně neustále testovat a na kom jiném, než na obyčejných uživatelích. Protože není pravidlem, že co je tvořeno právě pro klasické uživatele musí zákonitě těmto uživatelům vyhovovat. Ale abych stále jen nezpochybňovala technologii AJAX, předložím vám i jeho výhody.Nejprve vám nastíním základní funkci. Funguje to asi takto: Klasické webové aplikace pracují ve stylu požadavek na server, zpracování požadavku a zobrazení výsledku. Zatímco AJAX se snaží tento způsob práce se stránkou překonat. Po prvním načtení jsou data se serverem vyměňována nepřetržitě a na pozadí. Uživatel vidí stále načtenou a zobrazenou stránku. Během zpracování stažených dat a přípravě jejich zobrazení již může probíhat další získávání nových dat. JavaScript přes XMLHttpRequest požaduje po serveru nějaká data (obvykle XML), následně je za pomocí XSLT zpracuje a zobrazí v okně prohlížeče.Obrovskou výhodou je vyšší vzájemná komunikativnost takto vyrobených aplikací. Pokud si to chcete prakticky vyzkoušet, můžete například na Google Maps maps.google.com, který je opravdu příkladnou ukázkou v případě, že jste dosud nepochopili co je to AJAX.Nakonec bych ráda shrnula, stručně popsala a uvedla příklady výhod a nevýhod AJAXu pro ty, kteří stále malinko tápají. Mezi výhody patří odstranění nutnosti znovunačtení a překreslení celé stránky při každé operaci, které jsou nutné u klasického modelu WWW stránek. Pokud například uživatel klikne na tlačítko pro udělení hlasu v nějaké anketě, celá stránka se musí znovu načíst ze serveru, třebaže se na ní jen například aktualizují výsledky hlasování a veškerý zbytek obsahu zůstává stejný. Prostřednictvím AJAXu proběhne odeslání hlasu uživatele na pozadí, server zašle jen ty části stránky, které se změnily, a jen tyto části se uživateli na stránce aktualizují a překreslí. Uživatel tak má pocit mnohem větší plynulosti práce. Tím se také zákonitě sníží zátěž na webové i databázové servery, protože díky AJAXu je objem dat mnohem nižší, ale přitom je počet vyměňovaných HTTP požadavků vyšší.Mezi nevýhody patří již výše zmiňovaná nemožnost použití navigace i pomocí tlačítek (Zpět a Další) jelikož se webové stránky chovají jako plnohodnotná aplikace se složitou vnitřní logikou, nikoli jako posloupnost stránek. Problémem AJAXových aplikací také může být právě ono neprojevení změny. Pokud totiž uživateli nevidí naprosto jasně, že aplikace zpracovává jeho požadavek (a na pozadí komunikuje se serverem), jediné, co zaregistruje, je zpožděná reakce (mezitím se dokonce může snažit operaci spustit znovu, neboť se domnívá, že systém jeho příkaz ignoroval).Pro některé uživatele je dost zásadní nevýhodou AJAXu nutnost používat poslední modely „graficky vychytaných“ prohlížečů, které podporují potřebné technologie. Na obhajobu AJAXu si troufám tvrdit, že snad všechny dnešní běžné prohlížeče tyto technologie alespoň v základu podporují. Považuji tudíž tuto nevýhodu za mizící v propadlišti dějin, avšak pro jistotu jsem se o ní zmínila.

Pokračovat na článek


WRC 4 novinkový nášup

Novému WRC 4 to bude k nám do obchodů ještě jistě nějaký ten den trvat, tak proč se nevytáhnout ještě s jedním nášupem informací a screenshotů. Všichni, co mají všech třista koní pohromadě, ať ráčí vstoupit.Jakoby vám nestačilo milí relímilové, že očekávaná závodní pecka (která ale pecko nikdy neuvidí) WRC4 je GOLD a připravena podniknout tu dlouhou erzetu z lisovny k vám domů, tak tady máme pro vás velice svižný novinkový nášup. Znalci se již nějaký ten týden nervózně smýkají kolem oblíbeného PlayStation šopu a vyhlížejí, kdy že jejich oktanofilní úchylka dostane pořádně nažrat. Nebojte, už se nám to blíží. Nicméně ještě před launchem vyhodili Evolution Studios něco málo věcí, o které se s vámi hodláme podělit a které vás pro tento titul jistojistě zapálí. Tak milé děti, je čas udělat pápá pánům Colin McRae a Richard Burnsovi, protože jejich angličákové nedodělky dostanou asi pěkně na zadek. Proč? Pojďme se tedy spolu podívat.Jak jsme již rozebírali v našem informačním balíčku, nové WRC by mělo být zase krásnější, hratelnější, realističtější, zábavnější atd. Přesně takové, jak říká příručka Hypeuju, hypeuješ, hypeujeme od jakéhosi George Romera na stránce 47. Nicméně jako v ne mnoha případech by se to ale mohlo doopravdy stát. Z vypuštěných screenshotů a přemíry videí vypadá čtvrté WRC hodně slušně. Pokud nevěříte, zkuste se podívat na následují porovnávací obrázek, nebo na předešlé porovnání Citroenu Xsara WRC ve všech WRC titulech a v reálu (a jste si jistí, že jsem nějaké obázky záměrně nepřeházel?). Rozdíl mezi realitou a počítačovou grafikou je zase méně znatelný (ano, já vím, že správný fanda ví, že božský Sebi Loeb nemá v nose tolik chlupů jako jeho virtuální podobizna, ale jsme tady i pro laiky).Jenomže autoři jsou si také vědomi toho, že k dobrému rallye nestačí jen pořádná grafika, ale hlavně jde o náplň závodníkova dovádění. Zatím jsme vždycky měli možnost prokousat se na jednu obtížnost šampionátem a pokud jsme byli doopravdy dobří (ono nestačí být totiž jenom doopravdy ale doopravdy krásný), otevřely se nám další obtížnosti, případně i další vozy. Tentokráte bychom měli začít kariéru mladého nadějného jezdce a lovce značek v Super1600 a až pak si probojujete cestu mezi rallye špičku ve WRC, případně bandu zkouřených magorů – no kdo jiný by s tak předupanou károu mohl jezdit - WRC Evolution. Otázkou tak ještě je, zda bude vyřešeno i závodnické zákulisí se svými čachry a machry a my tak budeme létat ze stáje do stáje a svým talentem inseminovat jejich postavení v šampionátu. Příkladem za všechny by nám mohlo býti V-Rally 3. Bohužel to byla asi i jediná povedená věc na tomto titulu.Sice mnoho nových informací již těchto pár dní před vydáním na svět nevyniká, tak jsme pro vás alespoň vybrakovali několik foteček autoparku. Jak si můžete všimnout, disponuje veškerým jízdním osazenstvem včetně nového a zatím námi neojetého (sice mám GC rád, ale fandit si s tím, že nás čtou i Gronholm a Rovenpera, si nebudu) Peugeotu 307. Bystré oko si může povšimnout nepřítomnosti stáje Hyundai. Ano, je to kruté, ale pápátime přišel i pro tuto stáj. Možná bude ale za rok nahrazena Chevroletem, kdo ví. My ale rozhodně víme, že rozebrané modely zbývající sedmičky, máte přímo před nosem, tak šupejte a vychutnávejte si tu krásu. Ano, ano jen do mě. Víme, že to není kompletní výběr modeláže. Podařilo se nám vydolovat akorát modely základních wrcových speciálů. Třídy Super1600 a WRC EVO tak přicházejí v tomto skoropreview trochu zkrátka.Dnešní článek je spíš takovým lehčejším počteníčkem, které spíše doplňuje sérii obrázků, jenž se nám dostaly do rukou. Nicméně nyní vám nabízíme pohled na všechny lokality, kde se bude šampionát odehrávat a my se stříkání šampaňským budeme oddávat. Pokud umíte spočítat víc prstů na rukou, umíte do toho zapojit i nohy, nebo prostě máte víc prstů, než je zdrávo, tak si všimnete, že zemí je přesně 16. Jak jsme již avizovali v předešlém článku, do hry vstoupily další dvě země a to Mexico a Japonsko. Asi Evos potřebují provětrat šrajtofle i v těchto regionech. Pokud máte alespoň trochu svižnější linku, tak při pohledu na domovské stránky objevíte ke každé trati letmý popisek, video a screenshot, který leží ale zase přímo před vámi. I v tak vysokém počtu různých zemí a kontinentů si ve WRCu každá drží svojí osobitou tvář, takže by se nemělo stát, že dojde k nějakému zelenošedivému stereotypu. A kam se podíváme? Monte Carlo, Švédsko, Mexiko, Nový Zéland, Kypr, Řecko, Turecko, Argentina, Finsko, Německo, Japonsko, Anglie, Itálie, Francie, Španělsko, Austrálie.Předposlední odstaveček tak věnujeme multiplayeru, který doznal velikých změn a zároveň máme o jeho ztvárnění nejvíce nových informací. Respektive, jsme to věděli již minule, ale trochu se nám nepodařilo pochopit, jak to tvůrci mysleli. Kromě normálního multiplayerového klání ve splitscreenu s rodinou, kámošema nebo ženskou, co vám právě vytírá schody, kde jim to můžete taky pěkně natřít, je zde i podpora Sony Online. To má v sobě tu bombastickou novinu, že najednou může dovádět až 16 hráčů. Všichni by měli vyrážet ze startu najednou, protože myšlenka pětiminutových intervalů, které by sice odpovídaly skutečnosti, mi přijde přinejmenším dosti zvrhlá, pokud ne blbá. Pokud byste se ale báli, že by tak mohlo dojít k destruktivnímu derby, tak se není čeho bát. Každý z hráčů bude disponovat různě zabarvených strašidlem, takže to nejhorší, co se bude moci stát je, že se leknete, když skrze vás zatáčkou někdo projede. Pokud i vám tedy trvalo, než jste ze všemožných zdrojů pochopili, jak bude mp dovádění vypadat, podívejte se na několik obrázků, které vám to objasní stejně jako nám.Pokud bych měl něčím tento článek nějak uzavřít, tak to bude jistě doporučením oficiálních stránek. Kromě všech zde avizovaných screenshotů tam najdete už méně informací, ale zase hodně videjíček. Třešničkou na dortu pak je trailer a TV spot, který doopravdy stojí za to. Podívat se do testovacího centra závodníků rallye se vám nepoštěstí každý den. Nakonec tady máme několik dalších obrázků, které se nám již nijak ke čtivu nepodařilo zařadit. Tak co, už začínáte mít pomalu jasno, kdo tenhle rok vyhraje sezónu? Pokud máte jasno, tak byste měli ještě vědět, že k postavení konkurenceschopného závodního speciálu je potřeba takových 400 000 liber, o zkušeném osazenstvu stáje nemluvě.

Pokračovat na článek


Brothers in Arms - bratři ve zbrani

Revoluční pohled na jeden z nejhorších válečných konfliktů všech dob pod hlavičkou Gearbox vypadá na pořádnou porci zábavy. Pojďte se spolu s námi podívat na to, co nás v zimě čeká.„Je něco velice prázdného na pojmu hrdinství ve válce. Včera v noci jsem viděl muže, kterého jsem znal od střední školy, jak dal život za kluka vedle sebe. Je něco na tvém kamarádovi, spolubojovníkovi, bratrovi. Umřít za něj není jen jako myšlenka. Je to jako dýchání.“- Matt BakerKdyž bychom se zamysleli, jaké že dva filmové projekty poslední doby silně ovlivnily jak filmovou, tak i herní produkci, jistě dostaneme Zachraňte vojína Ryana a Bratrstvo neohrožených. Obě dvě díla mají na svědomí převážně dva muži – Steven Spielberg a Tom Hanks. Nebýt právě jejich takřka revolučně natočené (leč stupidně sepsané ) záchranné mise hluboko v nepřátelském území, nebyly by dnes jistě nejprodávanějším herním artiklem hry s tématiku 2. Světové války. Právě díky tomu mohla odnož Spielbergových Dreamworks Pictures vytvořit sérii Medal of Honor a postupně s nimi dobýt PSOne, PC, PlayStation 2, GameCube a Xbox. Dále pak mohli přijít Enemy Territory, Day Of Defeaty nebo v poslední řadě Call of Duty – tituly vezoucí se na vlně tohoto fenoménu. Ne nepodobně je na tom i zmiňované bratrstvo, desetidílný seriál z produkce HBO, který se zaobírá nasazením 101. výsadkové divize a zaznamenal jeho konání ve válečném konfliktu spolu s komentáři očitých svědků.Novinka, která zamávala mým článkovým harmonogramem a odložila preview na Playboy: The Mansion o pár dnů, je vypuštění informace a několika málo obrázků z Brothers In Arms. Se svou troškou do džbánku šedesátiletého koňaku tak přicházejí i Gearbox a pod záštitou Ubisoftu se pokusí vytrhnout štafetový kolík z ruky Electronic Arts. Samozřejmě jsou za vším prachy, protože jak Ubíci sami trdí :“Tématika 2. Světové války je nejrychleji rostoucím segmentem válečných stříleček a BIA je ideální pro expanzi Ubisoftu na tuto část trhu.“Takže proč by si klucí ze země galského kohouta taky trochu toho koláče neukrojili, že. Neměli bychom ale vidět všechno tak černě. Někdo by spíš řekl, že boom prožívají hry s Vietnamskou problematikou a že hráči jsou tou druhou světovou již trochu přesycení, ale při bližším pohledu, který vám snad umožní i toto preview, pochopíte, že tahle expanze vypadá doopravdy dobře. Bratři ve zbrani by měli redefinovat žánr historických first-person shooterů jak jsme je znali doposud. Měli by je rozšířit o jakýsi lidský a mnohem více realistický element, než jaký jsme mohli doposud okusit..Jako kulisu, do které celé své dílko zasadí, si zvolili právě 101. výsadkovou divizi (ano právě proto ten filmový začátek), která byla zvěčněna díky Bratrstvu (ano právě proto to Bratrstvo neohrožených). Narozdíl od něj se však nebude zabývat postavami roty E, tzv. Easy Company, ale roty F – Fox Company. Nic to nemění na tom, že se zúčastníme stejných bitev jako v seriálu (probereme si je později), ale dle autorů s takovou mírou realističnosti, o jaké si třeba Call of Duty může nechat zdát.V rotě F operuje seržant Matt Baker, do jehož role se vžijeme, a budeme tak po vzoru sloganu Call of Duty, že žádný voják nebojuje sám, bojovat a umírat s jeho jedenáctičlenným týmem spolubojovníků. Ačkoliv je Matthew smyšlená osoba, vychází z reálných charakterů a autentičnost je největším cílem tvůrců. Právě proto je ve vývojářském týmu John Antal - voják z povolání (bývalý výsadkář a člen Rangerů US Army) a autor všemožných zelenomozkových příruček. Právě ten asi také nejlépe vystihl myšlenku tohoto nového projektu: „Problém těchto her je v tom, že nám slibují ochutnat život muže v boji, ale doopravdy nás tam nevtáhnou. Opravdoví vojáci vědí, že žijí a bojují jako tým. Vůdcovství se počítá. Dobrá taktika vyhrává. Chabé vedení a špatná taktika vás porazí.“Důležitým prvkem bude taktika a kooperace v týmu, ale dalším, neméně důležitým prvkem, by mělo být i soužití se svými spolubojovníky. Kupodivu nejkrásnější na jakékoliv válce je to, jaké vztahy a pouta se mezi vojáky dokážou navázat. Je jedno, odkud lidé jsou, či z jaké vrstvy jsou. Všichni ryjí pod nepřátelskou palbou držkou v zemi a vědí, že kluci vedle nich pro ně udělají všechno, aby je zachránili od místa na památní desce. Proto má každý voják jméno, nějakou svoji historii a tu a tam si budeme moci vyslechnout jeho příběh, vše abychom se do hry co nejvíce vžili a jejich smrt doopravdy oplakávali. Určitě krok správným směrem.Aby byl pocit skutečnosti dotažen co nejdále, sbírali lidé z Gearboxu několik let fotky, dokumenty nebo se vyptávali přeživších výsadkářů, jaké že to tenkrát bylo, když jim rakety z panzerfaustu provětrávali tračník. Důkazem nám může být jeden z vydaných obrázků, kde se vyskytuje stařičká fotka domku a jeho počítačové podoby. Samozřejmě, přejímání nějakých reálných budov či dokumentace skutečných oblastí, které se ve hře objeví, není dnes nic divného, ale opět ne v tak velké míře jako u by měla být u BIA. Všimněte si poslední dobou vzrůstajícího trendu ultrarealistických akčních válečných záležitostí, které mají co nejvěrněji kopírovat vojenské akce. Proto bychom mohli, podobně jako je tomu u Kuma War nebo Full Spectrum Warrior, očekávat ke každé z misí spoustu originálního doplňujícího materiálu, takže si váleční fajnšmekři možná přijdou na své.Ti z vás, kteří víkend co víkend sledovali na kabelu Band of Brothers, či si jej případně zakoupili na DVD, jistě vědí, co nás bude ve hře čekat. Po poměrně drsném výsadku noc před dnem D, kdy měli paragáni za úkol připravit půdu pro následné vylodění, ničení dělostřelectva atd., se přesuneme do Carentanu. Carentan je právě asi jedním z nejpůsobivějších zážitků při sledování seriálu a právě ten byl vybrán jako demonstrace pro naše zahraniční kolegy. Z jejich popisů to vypadá, že atmosféra z obrazovky se podařila výsostně přenést na monitory. Vy a vaši vojáci přebíháte ode zdi ke zdi, kryjete se a ničíte nepřátelská kulometná hnízda. Můžete operovat ve více skupinách a díky tomu pořádat překvapivé synchronizované útoky z více stran. Samozřejmě i elektrikářský nepřítel taktizuje, mění pozice a snaží se vám uštědřit několik kulek do zad. Právě pro zajímavý styl hry a taktizování byl vyvinut unikátní systém rozdávání příkazů a krycí palby, který si rozebereme později.17. září následoval boj s větrnými mlýny - operace Market Garden v holandských luzích a hájích. Do této akce jsme se již mohli zapojit například v playstationovém MoH Frontline. Pak byla část jednotek 101 vyslána do bitvy v Ardenách, aby se pak 101. výsadková podílela na bitvě o Bastogne, takže poměrně zelené a přívětivé krajiny Francie a Holandska vystřídala studená zima v belgickém podání. Pak přichází Francie, Rakousko a konec války. Ano 101. ve válce zase nějak dlouho nepobyla, ale i tak to „stálo za to“. Bude zajímavé sledovat, jak nám hra doplní znalosti dějepisu nebo epizody oblíbeného seriálu (bohužel fanoušci doktora Sovy a Nemocnice na kraji města budou zase ochuzeni).Tím dalším, čeho byste si měli povšimnout, je grafická stránka hry. K dispozici máte pár oficiálních screenshotů, které právě o ní vypovídají mnohé. Jistě, první, co vás praští do očí, je rozsáhlá dohlednost, takže se můžeme jen dohadovat o rozsáhlosti jednotlivých misí a úkolů. Druhou věcí je bujná vegetace, jako jsou lesy, stromy nebo tráva, kterou se také zřejmě nešetřilo. Za povšimnutí také stojí husté a veliké kouřové efekty, které vypadají taktéž dobře a reálně, což se u většiny oponentů BIA říci nedá. Nakonec se můžete také podívat na podrobné modely, jak postav, tak i obličejů. Vypadá to, že se dočkáme plné mimiky obličeje a jistě si při pohledu na Bakerův tucet všimnete, že každý vojcl má svůj ciferník. Jeden obličej je například udělaný podle herce Vince Vaughna (remake Psycha z roku 1998 nebo Cela s Jennifer Lopez). Dokonce vás při samotné hře sledují i očima, když s vámi mluví atd. Zajímavé jsou prý i ragdoll efekty, kdy si můžete krátit čas střílením do mrtvého parašutisty, který visí za padák na stromě. K vidění je i něco málo vojenské techniky, ale Gearbox se zatím nevyjádřil, zda bude nějaká akce s nimi možná. Jestliže se však snaží o maximální realističnost, tak si přiznejme, že by nefunkční tanky byly trochu do očí bijící. Na druhou stranu, viděli jste někdy řadového vojína, jak nahupká do nacistického Tygra a odstřelí pár plecháčů?Nyní se však dostáváme k samotnému hraní. Podstatné pro zdárné dokončení Brothers In Arms je rozdělení jednotky na dva elementy – pohyblivý a palebný. Mezitím co palebná část vašeho oddílu zaměstnává hlavy a samopaly nacistických jednotek, ta druhá – pohyblivá - se v klidu přesune do nějaké výhodnější pozice, odkud se může s nepřítelem pěkně vypořádat. Právě k zpřehlednění podobných akcí by měl sloužit speciální indikátor nad hlavou nepřítele. V případě, že bude prázdný, je voják úplně zblbnut a zaměřen jen na jediný cíl, takže slepě pálicí kolem sebe nebude vnímat, že vy a pár vašich mužů se přesunete právě do výhodnějšího postavení. Ruku v ruce s tím jde i rozdávání příkazů, které bude podobné tomu, které jsme rozebrali v preview na Star Wars Republic Commando. Při pohledu na zeď nebo budovu se automaticky vyvolá možnost přesunu jednotek. Zřejmě jednodušší varianta rozdávání rozkazů pomocí dalekohledu ve Flashpointu. Díky umělé inteligenci by vojáci měli býti dostatečně soběstační, takže se budou automaticky krýt, když jeden bude přebíhat nebo měnit zásobník. Obdobně jako u zmiňovaného Commanda, bychom tak mohli v klídku sedět v ústraní a čekat, až naši kluci udělají špinavou práci za nás.Co se týká zbraňového arzenálu, tak asi nemá cenu rozpitvávat, jakých kousků se nám dostane do rukou a přítomnost klasiky v podobě M1 Garand je naprostou jistotou. Jako u výše zmiňovaných titulů budou opět k nesení pouze dvě zbraně. Schválně jestli uplatnění najde i lopatka nesená na zádech. Gearbox mají za sebou již několik zajímavých titulů, kde určitě vybočují - dva datadisky pro Half Life – Opposing Force, Blueshift (bohužel každý jinak) nebo předělávka hry Halo. Akce s taktickými prvky by se dala nazvat jejich chlebem a právě při zavzpomínání na OF se mi do mysli vkrádají dojemné vzpomínky. Samozřejmě je zde i nepřítomnost nějakého vlastního, velkého projektu, takže mají gearboxáci jistě určitě velkou motivaci prorazit na herní výslunní. Na Brother In Arms si budeme muset počkat do konce tohoto roku pro PC a Xbox a na PS2 a GameCube na rok příští.Nakonec mi dovolte trochu lekce historie. Nápad použití padáku a výsadkářských jednotek ve válečném konfliktu se objevil již během 1. Světové války, avšak do jeho uskutečnění již válka skončila. Americké vojsko se k němu navrátilo až v roce 1942, kdy začalo trénovat první vojáky seskoku padákem. Tak vznikla 101. výsadkářská divize. Zajímavé jistě bude, že původní výzbrojí vojáků nebyly jen nože a pušky, či samopaly, ale i dokonce skládací bicykl pro rychlejší přesun. Do akce se dostala poprvé až v roce 1944, kdy byla za brzkého rána vypuštěna za pláží Utah v Normandii. Během 2. Světové války strávila 101. výsadková 214 dní v boji. Obdržela 2 medaile cti, 46 významných služebních křížů, 516 stříbrných hvězd, 6977 bronzových hvězd. Divize zajala 29527 německých vojáků. Za tuto cenu bylo zabito 2043 výsadkářů, 7976 bylo zraněno, 1193 je pohřešováno a 336 bylo zajato.Bude podobným množstvím metálů ověšena i počítačová adaptace Brothers in Arms? Na odpověď si budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat.

Pokračovat na článek


Nexus: The Jupiter Incident

Vesmír. Podle mnohých nekonečný, s jistotou ale obrovský. A nyní, k mé velké radosti, i plný všemožného svinstva. V posledních dnech do něj totiž přibylo víc vraků, než kolik jich kdy nadělali hošani z Kobry 11…Bylo nebylo…Všechno začalo díky Richardu Cromwellovi. První člověk narozený v hlubokém vesmíru – jeho narozením začala nová éra lidstva, období expanze. Všechno se zdálo blízko, na dosah ruky. Jak ubíhaly roky, lidstvo objevilo červí díru. A pilotem průzkumné kolonizační lodě se nestal nikdo jiný než náš Ríša. Něco se ale ošklivě pokazilo a veškerý kontakt s Noemovou archou byl po průletu časoprostorem přerušen. A jako by to nebylo málo, červí díra hned poté zkolabovala… Vesmír – Lidstvo 1:0.Temná zákoutí galaxie nahánějí hrůzu.Příběh Nexusu se ale točí kolem jiné osoby – kolem postavy Marcuse Cromwella, vašeho alter ega v tomto světě. Marcus po svém otci přebírá žezlo obětního beránka lidstva a se vší vervou se jako čerstvý absolvent akademie vrhá do první vesmírné války v historii. Vy jakožto hráč se do jeho kůže dostáváte o několik let (a jeden sestřel) později, v době, kdy je všechno jinak. Sluneční soustavu ovládají ohromné megakorporace, každá s vlastní armádou a vlastními zájmy. Jelikož v takovém světě není na škodu udělat si přátele, necháte se najmout společností Spacetech a na palubě lodi Stilleto vyrážíte vstříc Jupiteru a svému osudu „největšího hrdiny v dějinách lidstva“.Do literárního kritika mám daleko, ale jako začátek sci-fi příběhu mi to celkem stačí. Zvláště pokud je to jen začátek, tak není úplně špatný. Během pouti kampaní Nexusu (čítající relativně slušný počet 26 misí) však příběh ztrácí na „uvěřitelnosti“. Z počátku si budete připadat, že se to tak možná skutečně stane – začíná 22. století, ohromné megakorporace kontrolují lidský život, lodě cestují 8 měsíců k Jupiteru a dalších 8 měsíců zpátky na Zem. Čím blíže ke konci ale jste, tím neuvěřitelnější se všechno zdá. Fakt, že je vám příběh hry předhazován rychlostí Marion Johnsové, se ještě překousnout dá, zbytek ale už moc ne. Nejdříve narazíte na loď postavenou neznámou rasou, jež do ní zakomponovala technologie, nad kterými by i Stephen Hawking kroutil hlavou. Postupem času pak zjistíte, nejen že nejste ve vesmíru sami, ale že všichni jsou v něčem proti vám, a ať se hnete kamkoliv, stejně se vždycky něco pos*re. Proti vám nebudou stát jen „obyčejné“ cizí rasy, ale i vesmírné bytosti (v Maďarsku zjevně fandí Starcraftu) a na konci budete stát i proti samotným bohům. Je celkem jedno, kdo v tomto velkém finále dostane nakopáno.Galaxie plná nástrahNexus je vesmírná strategie simulující boj vesmírných lodí. Nečekejte ale žádný resource management jako v Homeworldu, to tu nenajdete. Základní princip je relativně jednoduchý: dvě různé party a každá má pár nabušených lodí. Cílem není nic jiného než udělat z nepřátelských lodí co možná největší fašírku. Kolem tohohle „základního principu“ je toho ale nabaleno mnohem, mnohem více.Modely lodí jsou skutečně detailní.Když simulujeme boj lodí, musí tu nejdříve nějaké být. Jsou – a že jich je… Jednak má každá rasa úplně jiné lodě (jak vzhledově, tak funkčně) a za druhé jsou i v rámci jedné rasy lodě velmi odlišné. Narazíte zde na Fregaty, Destroyery, Cruisery, Carriery, Battleshipy s obléhacími lasery, stíhače, bombardéry, gunshipy a spoustu dalších, přičemž každá z nich slouží k něčemu jinému. Zatímco Fregata je rychlá malá mrška, Battleship má k získání přívlastku „rychlá“ hodně daleko, o to větší mrcha to ale je. V zásadě se lodě dají rozdělit do dvou kategorií – velké a malé. Zatímco ty „malé“ (stíhače) se povezou schované v útrobách těch větších a v boji budou obstarávat obranu vaší flotily před podobnou nepřátelskou havětí, funkcí „velkých“ je udělat z nepřítele co nejrychleji trhací kalendář. Třešničkou na dortu jsou komanda, sloužící k plnění speciálních úkolů a likvidaci jednotlivých systémů na nepřátelských lodích.Od Imperium Galactica uplynulo spoustu polygonů.Samostatnou kapitolou je pak výbava lodí. Pokud je počet typů všemožných vesmírných korábů X, pak počet vybavení je X2. Nexus obsahuje úplně všechno, co si člověk může pod pojmem sci-fi vybavit – lasery, plasmové věže, dalekonosná torpéda, štíty, maskovací systémy, fúzní generátory, bojové motory a tak dále a tak dále… kdyby hra zašla ještě o kus dál, mohli byste pomalu měnit značku spodního prádla posádek. Jednotlivé systémy se samozřejmě navzájem ovlivňují, v zásadě ale platí, že čím větší je na lodi generátor, tím více pomocných systémů loď unese (resp. dokáže mít zapnutých najednou, protože unést sice může všechno, ale s fúzním generátorem pomalu ani nenahodí základní zbraňové systémy). S různým vybavením (a hlavně výzbrojí) kráčí ruku v ruce i různé využití lodí. Zatímco jeden z vašich Destroyerů můžete vybavit obratnými motory a zbraněmi likvidujícími nepřátelské štíty, další může být pomalá herka vybavená dalekonosnými torpédy připravenými udělat paseku v těsné formaci nepřátel. Bohužel, nic není dokonalé, a to platí i pro Nexus. Ač se zbraně pyšní vskutku hrůzu budícími jmény typu Nova Energy Bomb či Eliminator Torpedo, ve skutečnosti si budete připadat, jako kdybyste pižlali nepřátele umělohmotnou lžičkou. Sice zbraň může mít 6 teček u síly či rychlosti střelby, žádný velký rozdíl oproti 5 tečkám ovšem nepoznáte. A pokud náhodou ano, vězte, že nepřátele vaši technologickou výhodu rychle doženou. Dalším mínusem je nepřehlednost, či spíše „nedodělanost“ vylepšovacího interface. Mnohokrát se vám stane, že strávíte nad ugrade lodí, ve snaze zorientovat se v té naprosto nepřehledné změti jmen a čísel, několik desítek minut, jen abyste zjistili, že vaše výsledná sestava je naprosto nepoužitelná a po krásném ohňostroji se vrátíte zpátky na začátek. Pokud náhodou nejste stoprocentně spokojeni s výsledkem své práce, chraň Bůh, abyste klikli na tlačítko „Confirm“! Hra si s jeho stiskem uloží informace, a pokud budete později chtít něco znovu změnit, nezbude vám nic jiného než načíst uloženou pozici či restartovat misi, protože tu už jaksi nebudou potřebné body.Těžké lodě jsou smrtící.Při prvním pohledu na uživatelské rozhraní Nexusu si pravděpodobně budete myslet, že Derek Smart se vydal na dovolenou do Maďarska. Naštěstí tomu tak není. Jakkoliv se interface může zdát složitý, hra vás postupně učí co a jak v průběhu kampaně. Nečekejte tedy masivní bitvy hned od začátku hry – ve skutečnosti se během prvních pár misí nedočkáte prakticky ničeho, o tom ale později. Po skončení tutoriálu vám ovládání dovolí používat jen příkazy „Přesuň se sem“ a „Znič tohle“. Čím dále v kampani budete, tím pokročilejší příkazy budete moci zadávat. V pozdějších fázích hry tak budete moci i přesměrovávat energii z různých subsystémů ala Star Trek. Ani této části se bohužel nevyhnuly mouchy – naprosto chybí možnost přesunovat lodě jinak než na předdefinované body. Pokud je hřích přesunovat lodě ve formaci, mohli by autoři alespoň dovolit umístit lodě jinam než přímo k nepříteli. Ale kdepak, to by nebylo ono… Tedy jde to, ale je to naprosto nepoužitelné, neboť pomocí této metody se můžete přesunovat jen v přímé linii, v jaké máte kameru, a aby vás hra ještě více zmátla, pro jistotu ani neukazuje vzdálenost, v jaké se nachází zamýšlený cíl vaší cesty (ta se dá určit jen podle velikosti modrého kolečka značící destinaci).Pokud se vám podaří vaše lodě rozpohybovat, dostanete příležitost sledovat opravdu do detailů propracovaný fyzikálním systém. Na žádné lodi totiž nenajdete jen několik gigantických motorů na zádi jako ve Hvězdných válkách, ale i plno postranních trysek na korekci letu a otáčení kolem své osy a samozřejmě i přední motory stejně velké jako ty zadní, jež slouží pro změnu k „brždění“. Vzhledem k tomuto faktu ale trpí naprostá většina lodí obrovským negativem – jsou děsivě pomalé. A když říkám děsivě pomalé, myslím tím hrůzostrašně pomalé. Pokud máte to štěstí a máte tu čest velet Battleship, či dokonce Support Ship, můžete si klidně jít ohřát kafe či čaj, protože než se tihle giganti někam doplazí, uběhne pořádná doba.

Pokračovat na článek


Half-Life 2 Stress Test

Inu podívali jsme se na zoubek zatěžovacímu testu, který je k dispozici v Counter-Strike Source. Nejen že vymačkává ze Source enginu maximum, ale také vám ukáže, kdy a jak vám nový half poběží.Pokud jste sledovali pravidelně všechna vypuštěná videa, která se týkala očekávaného (a konečně dokončeného, tak se zkuste zase vykroutit) Half-Life 2, tak vám možná neuniklo ani jedno testovací, které ukazovalo nový Source engine v plné kráse. Právě to je skryto pod položkou Video Stress test v Counter-Strike Source. Takže ti, kteří se domnívají, že nové CSS ještě plně nevyždímává tento engine naplno, tak si možná přijdou na své. Protože víme, že čekání jsme si s Half-Life 2 užili až až, tak ani tento měsícový finiš nebude pro fanoušky procházka růžovou zahradou. Proto jsme se tedy podívali na zoubek právě tomuto testu a když už jsme byli v tom, v něčem jsme ho i ozkoušeli.Oč jde? Jedná se o průlet částečně zatopenými doly (nebo něčím, co jako důl vypadá). Kamera nejdříve zabírá výtahovou šachtu, kterou pak proletí dolů do dolu, aby se nad hladinou udělala obrat. Díky tomu si vychutnáte nově animovanou hladinu s deformací obrazu předmětů pod ní. Pak vlétnete do chodby, kde nad hladinou ve vzduchu vysí v záři reflektoru desky z různých materiálů a každý reaguje na zdroj světla jinak. První propouští paprsky jen prasklinami ve svém neopracovaném povrchu. Po druhé tečou proudem čůrky vody a tomu odpovídá i procházející světlo. Třetí je sestavena z různých červeně tónovaných skleněných dlažek. Čtvrtá je mozaikou Gordona Freemana s posvátným páčidlem. To, jak jednotlivé efetky lomu světla dopadly, se nám snad podařilo zachytit na screenshotech dole.Pak kamera udělá jedno padede a rychlou otočku vzad a cesta následuje do dalších zatopených prostor. Můžete se pak kochat velice detailními, pěkne nasvětelnými texturami na stěnách a párem dřevěných desek, které jenom částečně vykukují z vody. Na to přichází místnost s ledovým, nebo spíš skleněným modelem counter-teroristy z CSS. Ze začátku je viděný jenom z jistých úhlů, když se v něm obraz pozadí zrovna správně naláme. Pak ze stran vyšlehne dvojice plamenů, na které samozřejmě náš ochránce míru a pořádku okamžitě zareaguje a rozhoří se mu skleněné vnitřnosti. Procházka pak postupuje do místnosti s obrazovkami, kde stále můžete sledovat dění z vedlejší místnosti. V samém závěru pak přichází ještě jedna otočka, piruetka a ukazuje se nám, že ve Valve mají smysl pro melodrama, protože na úplném konci nalézáme dveře s logem HL2. Jen do nich vstoupit.Výsledné výsledky a výbavu vašeho pecka pak můžete zaslat do Valve, kde budou zhodnoceny a časem se objeví na internetu. Přistupme ale k samotnému testování. Testovanou sestavou bylo Pentium 4 2,8 GHz, 1024 MB DDR RAM, GeForce FX 5900 (poslední verze ForceWare 61.77), což stále ještě dnes považuji za statného dvanácteráka. Pokud nedojde na Doom III aneb pro někoho super hororová zkušenost vonící benzínem a spáleným masem a pro někoho nehorázně náročná slátanina a jediné, co při ní smrdí, je navátý hermelín, který máte nalepený v kolečkách u židle. Hra umožňuje kromě nasetování rozlišení a poměru velikosti obrazovky i nastavení parametrů model detail, texture detail, water detail, shadow detail, antialiasing mode, filtering mode, shader detail a v-sync. Při standardním nástavení (1600 na 1200, všechno na High kromě Water detail, který byl nastaven na simple reflections, a filtering mode, který byl nasetován na trilinear), jenž se nám naprosto hodí k zapářce CSS o dlouhých zimních večerech, a ze kterého máte první várku pořízených obrázků, vše běželo při 46,6 průměrných fps.Naproti tomu při zakliknutí všeho na nejlepší možnou variantu nám fps klesne na 30,95, ale kromě hladší grafiky a modelů doopravdy jiných rozdílů nevidím. Hlavně pokud jde o nastavení detailů odrazů na vodě, kde při přepnutí ze simple reflections na reflect all, se mi žádné viditelné změny nedostalo. Schválně jsem tyto vodní variace prohnal v Aztecu a hrál si v něm na Michaela Phelpse. Vodní hladina stejně okolí neodráží, spíše se jedná o takovou univerzální odleskovou mapku. O tom, že byste viděli ve hře odraz nepřítele a pomohlo vám to k vypečenějším fragům, na to zapomeňte.Jistě důležitá věc pro opravdu oddané fanoušky HL bude, co se stane s naším halfem, když veškeré detaily stáhneme na minimální hodnotu. Zatvrzelý hlhráč sice nemá dnes již nejnabušenější strojek od AlienWare, ale HL2 tam prostě zahrají i kdyby to měli hrát jako tahovou strategii (i já sem na tom byl podobně, když jsem HL2 hrál na své P133 s VooDoo 1, kde některá místa byla solidní zadělávkou na epilepsii) nebo za cenu ztráty úžasné grafiky. V nejhorším nastavení při rozlišení 1600 na 1200 (to abyste si uvědomili ten rozdíl) hra na testovací sestavě dosáhla 84,4 fps. Podívejte se ovšem za jakou cenu. Voda sice stále vypadá dobře, ale to už se o texturách říci nedá. Nemluvě o rotujících deskách, které nahradil nějaký matný humus, zjednoduššený model zábradlí do 2d podoby nebo rovnou bílý, neotexturovaný model člena přepadové jednotky. Takhle si to Gabe nepředstavoval ani ve svých nejhorších snech na odtučňovací kůře v San Pedru.Nakonec se můžeme podívat i mimo stress test, přímo na grafiku nového Counter-Striku. Možná to není nejlepší cantr, jakého jsme kdy hráli, nicméně je to určitě ten nejlépe vypadající. V Dustech se nad mapou vznášejí mračna prachu. Skrze střešní okénka pronikají do temných zákoutí paprsky světla s typický efektem kolem a dokonce se můžete kochat smítkami prachu, které si v kuželech poletují. Všude se válí spousta bordelu. Díky němu vypadají mapy mnohem zajímavěji a realisticky, ale hlavně jsou důkazem přítomnosti Havoc enginu, když se prolétnou místností při explozi granátu. Modely vypadají dobře jak po stránce grafické, tak i po rozpohybování a díky novým ragdoll animacím tak těla létají parádně vzduchem a někdy končí v dosti nepřirozených polohách – mrtvoly sedící na schodech, mrtvoly valící kotrmelce atd. můžete si všimnout i pěkných světelných odlesků na vyleštěném dřevě v Chateau, na dlaždicích v Havaně nebo na zmoklých kamenech v Aztecu. Vše jsme se pro vás pokusili zdokumentovat v naší rozsáhlé galerii z plné verze hry.Nikoho snad nepřekvapí, že konečný verdikt ohledně grafiky HL2 si necháváme do recenze plné verze. Necháváme do doby, než budeme mít něco našlapáno po ulicích City17 a jeho přilehlých, rozlehlých lokalitách. Zatím však můžeme usoudit stejně jako z obrázků , že Valve posledních pár let rozhodně nespali. Sice to místy nevypadá jako Doom III, ale také to neběhá tak blbě jako Doom III. Hip hap hop! 

Pokračovat na článek


Colin McRae Rally 3

Vůně spálených pneumatik, hluboce bublající motor, nánosy bahna všude kam se podíváte a dva ostřílení jezdci ve svém silném voze. To se mi vybaví, když někdo řekne Colin McRae Rally.Jméno závodníka Colina McRae v automobilovém světě něco znamená. Zde však jeho popularita zdaleka nekončí. Známý je i ve světě počítačových her, kde ho více než jeho řidičské schopnosti proslavila série her nesoucí jeho jméno. Úspěšný byl především druhý díl série, který je považován za nejlepší rally na počítači, které si můžete zahrát. Jeho kralování se však blíží ke konci. Přichází totiž jeho mladší bráška - Colin McRae Rally třetí.Odlesky na ledové ploše neznačí nic dobrého ...První věcí, která mě na hře upoutala, byla její úchvatná grafika. Hlavně modely aut jsou dovedeny do nejvyšší kvality a jsou propracované do nejmenších detailů. Perfektní texturing, dnes již klasické odlesky na kapotě, to jsou věci, které autům opravdu sluší. To nejlepší ale přijde, až když se rozjedete po nějaké prašné cestě jednoho z podniků světového šampionátu. Nejenom že se za vámi objevují velice dobře udělaná mračna prachu, ale ten se také chytá na karoserii vašeho vozu a skutečně realisticky zakrývá ony precizní textury na vašem voze. To samé samozřejmě dělá i bláto nebo sníh. To, co vás ale uchvátí ze všeho nejvíc, přijde až po pořádné bouračce. Tomu, že mi upadl nárazník jsem se zprvu vůbec nedivil, inu jsem zvyklý, jak jsem se ale protloukal tratí od stromu ke stromu, padalo ze mě věcí čím dál tím víc. Nejprve přední sklo, potom kapota, všechny čtyři blatníky, zadní dveře od Focusu, výfuk a nakonec vyvrcholení v podobě svlečení gumy z ráfku. Tím to však ještě neskončilo. Ráfek, od kterého odletovaly jiskry dva a půl metru do dálky, to také nevydržel a tak mi zůstal pouze brzdový disk. Řekl jsem si - no to je dost dobré. A začal jsem hledat replay. Po menších obtížích jsem ho v ne zcela přehledném menu našel a začal jsem se znovu kochat úžasnou grafikou vozu. Znovu jsem sledoval, jak se můj sporťák rozpadá a znovu mě dostala podrobnost a preciznost, s jakou jsou modely aut udělány. Nejenom že vám odletí blatník nebo přední nárazník, případně kapota, ale pod každou součástkou je uložena součástka další, stejně dobře otexturovaná, která jí nahradí. Takže když odstraníte přední masku vozu, budete mít před očima chladič a rám vozu, do kterého jsou samozřejmě zamontovány zbytky světel. Další vychytávkou je odlétnutí kapoty, která kryje motor. Zjistíte totiž, že motor v autě opravdu je a dokonce si tam tak pěkně poskakuje a vrní, jak to dělá v každém opravdovém autě. Super. Tohle se autorům doopravdy povedlo. Ani vnitřek vozu není nijak odbytý, zcela v trojrozměrném provedení jsou všechny vzpěry, náhradní kola, sedačky a dokonce i posádka vozu. Jako u zbytku vozu i zde jsou perfektní textury.Zase jsem nevyhrál.Každý odpadnutý kousek vašeho auta se projeví na jeho chování. Tím se dostáváme k fyzikálnímu modelu hry. Ten je až na pár výjimek také velice realistický. Jak jsem již psal, vlastnosti auta se mění s jeho poškozením, takže když si například utrhnete zadní spoiler, zmenší se přítlak na nápravu a tím se auto dostává více do smyku a má tendenci se přetáčet. To se samozřejmě dá velice dobře vyrovnávat menší nájezdovou rychlostí do zatáček. Auta jsou při rally prakticky neustále ve smyku, takže si s tím můžete snadno poradit. Horší je ale například poškození zavěšení kol, takže vás pak řízení táhne na jednu stranu, ale i tohle se dá uřídit. Žádná z havárií ve hře nemá takové důsledky, abyste nemohli dojet závod, dokonce i bez kola se dá dojet do cíle, sice o hodně pomaleji, ale dá se.Tak to zatím vypadá, že třetí pokračování této oblíbené závodní hry je téměř bezchybné. Ano téměř. Co mě dost zaráží je nedokonalost prostředí, ve kterém se pohybujete. Obrovský posun vpřed, co se týče modelů aut, si zřejmě vybral daň v podobě stagnace vývoje okolí. Nedivte se, když vaše nadupané Subaru dokáže zastavit břízka o průměru 5 cm, případně balík slámy či reklamní tabule u cesty. Je mi jasné, že jakékoliv osobní auto takovéhle překážky zpomalí, případně poškodí, ale abyste nemohli odsunout balík slámy mi přijde trochu moc. Stejně tak živé keře působící jako mantinely na krajích silnice mi přišly velice nerealistické. Ani grafika předmětů jako jsou stromy nebo diváci, není nijak úžasná. Jedná se totiž stále o dvourozměrné mapy postavené u silnice. Za tohle mají autoři velké mínus.Prší. A já jsem si vzal svoje nejnovější boty...Nicméně i přes to se pro mě Colin McRae Rally 3 stává novým nejlepším simulátorem tohoto sportu. Autoři totiž vzali již velice dobrý druhý díl a vylepšili ho o věci, které se mi hodně líbí. Až na prostředí se zlepšení dočkaly všechny elementy hry. Jediná další věc, která mi ve hře chybí, je velice atmosférický motion blur použitý v TOCA Race driver, no ale to už si asi moc vymýšlím. Je ale pravda, že s použitím této technologie závodní hry vypadají zase o něco více skutečně. Jenom menším mínusem je možnost jet šampionát pouze jako Colin v jeho Fordu Focus. Ostatní speciály jsou dostupné jen pro volné jízdy a některé si musíte vyjet prvním místem v jednotlivých podnicích šampionátu.Co říci na závěr? Třetí díl se velice povedl, překonal díl druhý, který byl hráčskou většinou uznávaný jako nejlepší vůbec a tím pádem se dostává na pomyslný trůn závodních her. A teď už dost, musím jet nebo tu erzetu dojedu až za tím nafoukaným francouzem…

Pokračovat na článek


Midnight Club 3 - máme se na co těšit

Třetí pokračování arkádových závodů v ulicích velkoměst je na obzoru. Tentokrát ovšem se záplavou licencovaných aut, masívní podporou tuningu a vyšlechtěným grafickým zpracováním. Zdá se, že Need for Speed: Underground 2 bude mít tuhého soupeře.Nebudou chybět klasické americké koráby silnicSérie Midnight Club odstartovala v roce 2000, kdy Rockstar Games uvedli tento titul pro PlayStation 2. Tehdy ještě s podtitulem Street Racing, zřejmě aby bylo každému jasné, že nepůjde o simulátor nočního klubu z Red Light Districtu v Amsterodamu. Na této hře spolupracoval v té době ještě samostatný tým Angel Studios, který již měl na kontě podobný projekt jménem Midtown Madness, na kterém se pro zajímavost podílel i Microsoft. V roce 2002 koupilo Angel Studios Take 2, a tak vzniklo Rockstar San Diego, z jehož dílen o jeden a půl roku později vyjel ve světle lamp nočních velkoměst a za zvuku burácejících motorů další díl – Midnight Club II. Tentokrát následovala s obvyklým zpožděním několika měsíců i verze pro PC, takže dvojku si mohlo vychutnat mnohem víc hráčů.Midnight Club II nabídl hráči roli jezdce nelegálních nočních závodů, které se odehrávaly ve virtuálních kopiích tří velkoměst. Hra umožňovala naprostou volnost pohybu a velkou dávku interaktivity, na druhou stranu jí byl vyčítán nerealistický fyzikální model a přílišná arkádovitost. Spoustě hráčů také neseděla poměrně vysoká obtížnost, díky které bylo potřeba některé závody mnohokrát opakovat. Nadějné semínko tohoto žánru však bylo zaseto a možná i díky nepříliš úspěšnému filmovému snímku The Fast and the Furious (u nás Rychle a zběsile) začalo pomalu ale jistě klíčit. Důkazem je veleúspěšný titul Need for Speed: Underground z dílen Electronic Arts a jeho dnes chystané pokračování spolu s dalšími velice podobnými hrami jako Juiced nebo třeba Street Racing Syndicate. Přestože zmíněné NfS:U nepřineslo žádnou revoluci v samotném závodění (spíš naopak – omezená volnost pohybu, přesně vymezených několik tratí, atd.), obsahovalo navíc dvě novinky, které se ukázaly jako klíčové. Tuning a Drag racing. Poprvé budeme mít možnost závodit i na chopperuJeště než se podíváme pod pokličku Midnight Clubu 3, řekněme si pro zajímavost něco o reálných nelegálních závodech. Ne proto, abychom si zde dělali hodinu dějepisu, ale kvůli pochopení podstaty tohoto fenoménu, který není o závodění, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o životním stylu, jehož epicentrem jsou excentrická auta, pro jejichž majitele není důležitá jen jejich rychlost, ale také vzhled a v neposlední řadě stylová muzika, kterou jejich miláčci dokážou rozpoutat pravé decibelové peklo. Ostatně to také v EA dobře pochopili a také proto mělo NfS:U úspěch nesrovnatelně větší, než oba Midnight Cluby dohromady. Nicméně trocha historie nemůže uškodit.Ve Spojených státech, které jsou kolébkou street racingu, si znudění teenageři začali modifikovat první auta už ve čtyřicátých letech minulého století. Nejprve v nich závodili v oblasti vyschlých jezer v jižní Kalifornii, ale záhy se přesunuli do ulic velkých měst, kde měli zpočátku velkou volnost, protože jejich zábava byla policií tolerována. V padesátých letech začal street racing jevit známky opravdové subkultury, začaly se formovat různé gangy, které se specializovaly na určité typy aut. Starší z nás si jistě vybaví scénu z Pomády s Johnem Travoltou, ve které mladíci ve vyleštěných fárech soutěží o dívku svého srdce. V té době se však tato zábava stala terčem policejních zákroků, používání semaforů jako startovních zařízení se přestávalo pokojným občanům a daňovým poplatníkům líbit. Nicméně vývoj byl nezadržitelný. V šedesátých letech se objevily první Drag závody, do aut se začala montovat nitra a vysílačky, pořádaly se monstrózní happeningy s tisíci účastníků a street racing překročil hranice Spojených států a nejlépe se uchytil v Japonsku, které bylo zdrojem další zejména technologické inspirace. Ve správné závodní hře nemůže Corvetta chybětPo tomto stručném shrnutí zhruba padesátiletého vývoje street racingu je o hodně jasnější podtitul nového Midnight Clubu 3 – DUB Edition. DUB je americký časopis, který se věnuje právě autům, tuningu, hudbě, která je mezi jeho čtenáři „in“, pořádá a sponzoruje různé akce a setkání. Tento časopis je právě jedním z atributů výše zmíněného životního stylu a proto se nedivte, když ho v pořádně vytuněné fordce najdete ležet na zadním sedadle. Tak, jako má správný český kutil v poličce všechna „Ábíčka“ a každá moderní žena v kabelce od Luise Vuittona Elle. Nicméně DUB na třetím pokračování Midnight Clubu s Rockstar San Diego oficiálně spolupracuje, jeho úkolem je pravděpodobně „odborný dohled“ nad tím, aby auta a jejich součástky a doplňky, hudba, oděvy a všechno ostatní odpovídalo realitě.A nyní už (konečně) k samotné hře. Ta nás samozřejmě opět zavede do prostředí závodů, které se stejně jako v předchozích dílech odehrávají v ulicích živoucích velkoměst. Takže nebude chybět hustá městská doprava včetně chodců, rozsáhlé mapy se spletí úzkých uliček a několikaproudových dálnic. Ovšem úzkých uliček, jak je známe z druhého dílu, ubude na úkor právě těch delších a prostornějších, čímž veškeré závodění možná trochu ztratí na rozmanitosti, zato získá na rychlosti. V každém případě zůstane zachován systém naprosté volnosti, díky které se dá trasa závodu, která je vytyčena řadou checkpointů, projet podle vlastního uvážení. Opět se projedeme ve třech městech, ovšem tentokrát místo Los Angeles, Paříže a Tokia zůstaneme po celou dobu v Americe, konkrétně v Atlantě, Detroitu a San Diegu. Ovšem každé z nich opět přinese velmi rozdílnou zkušenost, protože jako v předchozím díle budou tato města zpracována každé jinak a bude položen důraz na jejich originální prvky, a to jak v centrech, tak na okrajích a v přilehlém okolí.Demonstrace vylepšených odlesků, tentokrát kompletně na celém vozuZávodit budeme opět v autech a na motorkách, avšak nyní bude výběr o hodně pestřejší. Poprvé v sérii Midnight Club najdeme licencovaná vozidla, a to rovnou přes padesát kousků. Z širokého výčtu značek můžeme jmenovat Mercedes, Cadillac, Ducati, GM a Mitsubishi. Kromě licencí se dočkáme i nových druhů vozidel. Ke klasickým osobním autům přibudou sportovní vozy, terénní auta, náklaďáky SUV (Sport Utility Vehicle – typický americký úlet – vozidlo postavené na platformě náklaďáku, upravené pro osobní dopravu). Novinky se dočkáme i u motocyklů, kromě klasických silničních sporťáků přibudou také choppery. Ovšem hlavní a nejpodstatnější novinkou je samozřejmě tuning. Ano, v novém Midnight Clubu budeme moci své auto předělat k obrazu svému a k tomu bude k dispozici nepřeberné množství doplňků. Ty se rozdělují na dvě skupiny: výkonové a stylové. Výkonové jsou například tlumiče, přídavná sání, turbodmychadla a další, stylové potom nárazníky, spoilery, disky, světla, kryty chladiče, kapoty, barvy a spousta dalších. Plusem je, že veškeré doplňky jsou autentické a odpovídají těm, které se dají koupit v reálném obchodě.Ať už však vaše miláčky vyšlechtíte, jak chcete, nevyhnete se bouračkám a kolizím, které vaše faceliftované plecháče zdeformují a poškodí. Dalším krokem vpřed je v třetím Midnight Clubu simulace realistické destrukce vozidla, díky které uděláte z vašeho vozu či motocyklu nešetrnou jízdou hromadu šrotu.Díky licencím se projedeme také v novém Hummeru, zaparkovat můžeme před redakcí DUBu :)V pozadí velkých změn nezůstane ani grafické zpracování. Už dvojka uměla odrazy okolí na vyleštěném laku aut, třetí díl by to měl umět ještě věrněji, modely vozidel budou více realistické a dohlednost bude větší. V pozadí nezůstane ani vylepšený motion blur, který si vychutnáte při dávkování nitra. Zajímavou otázkou je, zda bude Midnight Club 3 běžet na enginu vyvinutém speciálně pro tuto hru, nebo půjde opět o recyklát souběžně vydaného dílu série Grand Theft Auto. O herních módech zatím Rockstar tajemně mlčí, předpokládá se však, že všechny z minulého dílu zůstanou zachovány a možná se dočkáme i několika dalších. Těšit se tedy můžeme na hlavní část Career, dále na mód Arcade, Detonate a Capture the Flag, vylepšený editor a online hraní. Multiplayer bude podporovat hru až osmi hráčů a dobrou zprávou je, že veškeré vylepšení vašeho vozu ve formě tuningu budou viditelné i pro vaše soupeře.O mnoho víc toho zatím nevíme ani o soundtracku, ale zdá se, že i zde se promítne účast magazínu DUB a v autě si pustíme především dravý rap, hip-hop a podobné záležitosti. Co se týká ostatních zvuků, nebude chybět ohlušující burácení motorů, obzvlášť vyšlechtěné mají být zvuky kolizí a havárií a v pozadí nezůstanou ani okolní zvuky, dotvářející celkovou atmosféru města.Prozatím je hra ohlášena pouze pro PlayStation 2 a Xbox, nicméně doufám, že se dostane i na PC verzi. S ohledem na úspěch NfS:U a na s výhledem na jeho druhý díl je to více než pravděpodobné. Co říci závěrem? Třetí díl Midnight Clubu je hozenou rukavicí dvojce Need for Speed: Underground EA a ať už tento souboj dopadne jakkoliv, hráči se mohou těšit na další pokračování výborného a návykového závodění v ulicích velkoměst, které se v poslední době stalo tak populárním.

Pokračovat na článek


Red Faction 2 - červená se line záře

Rudá Frakce se vrací zpět. Tentokráte je v samotném epicentru ohrožení Země a tak se musí šestice odvážných, nanoimplantáty a doktrínou nadraných hrdinů postavit a svrhnout diktátora Sopota. Ale nepřítel je mnohem blíže než si myslíte.Léta páně 2161 se narodilo extrémně ošklivé dítě (Tady si uvědomte, že je to za 159 let, a tudíž je malá pravděpodobnost, aby to byl někdo z členů naší redakce. Navíc my jsme všichni krásní... ;). Bylo tak ošklivé že vyděsilo v nemocnici celé slepecké oddělení. Proto se jeho rodiče odhodlali k radikálnímu kroku. Zapojili svou nechutnou ratolest do tajného vládního programu zabývajícím se nanotechnologií. Po letech plných operací přinesly všechny ty vládní granty své ovoce. Z děcka, který by byl za vizáž Freddyho Kruegerovic vděčný, se stal silný, udatný chlapík. Jmenoval se Alias a měl slabost pro trhaviny. Jen čirou náhodou byl program, do kterého byl v dětství zapojen, silně armádní a tak v dospělosti započal kariéru soldáta. Pět let po povstáních na planetě Mars, upadl na Zemi temný stín diktátora Sopota. Ten měl všechny nanoimplantáty okořeněné jednotky pod kontrolou a zmocnil se vlády nad celou Zemí. Alias se přidal k pětici vypěstních mariňáků a snaží se zničit Sopota, jeho jednotky a nastolit na Zemi mír. Spolubojovníky mu budou: Repta, úchylný na těžké zbraně. Tangier, tichá vražedkyně. Shrike, který umí ovládat všechno, co má alespoň něco z dálky připomínající knipl. Sličná odstřelovačka Quill. A všechny vede charismatický lídr Molov. Ti založili nové revoluční hnutí. Založili Red Faction, naději pro prostý lid na normální život a smrt. Bohužel, jak se ukáže, hlavním nepřítelem nebude Sopot a nebezpečí je mnohem blíže než se zdá.Skoro takhle začíná druhý díl „revoluční“ 3d akce od Volition, tedy Red Faction 2. Revoluci v žánru FPS jistě nikdo nečekal, a už vůbec ne na PlayStation 2. Red Faction 2 je akce skoro jako každá jiná. Stejně jako první díl ji od ostatních odlišuje použitý engine. Geo-Mod, který je schopen upočítat demolici okolního prostředí v realném čase. Právě k němu byl u prvního dílu nasměrován hráčský pohled. Možnost zničit všechno, co ze člověku zachce a nechat za sebou obrovskou spoušť. Bohužel, nedopadlo vše tak, jak si hráči představovali a tak se časem jejich zrak obrátil právě k dílu druhému, který by snad, možná, konečně dokázal uchlácholit náš destruktivní chtíč. Povedlo se? Čtěte dál!RF2 začíná kupodivu zajímavě. Po spuštění hry se ocitáte ve výsadkovém vznášedle, kde, ještě v uniformě Sopotu, hodláte padnout za svého diktátora. Doletíte k bázi a samozřejmě všichni z vaší jednotky jsou hned zabiti. Tím začíná one-man-show. Musíte rozstřílet všechny strážní věže, aby záhy přiletělo další vznášedlo, které prostřelí hlavní dveře do nitra základny. Vběhnete dovnitř a kryjete se, střílíte... A najednou Vám na grafice přijde něco zvláštního, něco, co Vás přitahuje. Zdi, podlahy a stropy jsou mnohem více plastické než bylo dříve k vidění. Na zdech jsou různé prohlubně, zapuštěné panely nebo zářivky a to vypadá hodně moc dobře. Když nakonec splníte úkol, hra se posune o několik let dopředu v čase. V animaci Vám představí všechny členy té vaší rudé grupy a divadlo začíná. Postupně se probojujete do kanalizace, armádní základny, raketového sila, uliček města, trosek města a samozřejmě zavítáte i na podmořskou základnu, kde se dějí další nechutné nanopikle.RF2 mě od začátku držela v napětí, a když už se blížila nějaká stereotypnost a já jsem si říkal, že z toho bude zase akční nůďo, přišlo něco, co mne překvapilo. Hned ze začátku příběhu (ano té části kde si to valíte jako červenáček za značně futuristické a radikální Rychlé šípy) budete demolovat kanceláře, haly a letouny vznášející se nad vašimi hlavami, abyste se pak sami chopili kanónu a šli ukončit ve městě nastalé nepokoje. Křižujete mezi mrakodrapy a sestřelujete nepřátelské letky. Poté sletíte na samé dno futuristického megacity a ničíte pěšáky, tanky, konvoje. Na to proletíte kolem budovy, plné Sopotových jednotek, a tak ve zvukové kulise řinčícího skla, střelby, výbuchů a smrtelných křečovitých výkřiků budete ve svém živlu. Leč toto nabuzení pak přejde ve standardní akci. Dostanete se do výše zmíněných kanálů, kde vás budou pronásledovat robotické pavouko-sondy, které při dopadu na vás vybuchnou, jak jinak. Možná, že se na této části hry podílel sám "velký" John Romero, jehož scény z Daikatany, kde vašimi největšími oponenty byly robožáby a robovážky, stále děsí nejednoho hráče. Vůbec mi přijde, že Volition zapojili i návrháře od jiných firem a od jiných titulů, nebo jsou prostě některé lokace jsou vykradené. Mise s kostelem jakoby vypadla z Medal Of Honor: Alied Assalut a samoté útroby kostela mi připadly jako jasný Return To Castle Wolfenstein.Když si dáte tu práci a dostanete se do metra a k mostu, který musíte vyhodit do vzduchu, což je zase pěkným oživením a zároveň jednou z misí, pro kterou byl Geo-Mod postaven, narazíte na Quill. Vaši rudou a dobře, do nepohody, vybavenou spolubojovnici, čímž se dostáváme ke „kooperativnímu“ aspektu hry. V nějakých misích se k vám přidají i vaši spolubojovníci, ale nějaké extra kooperační rodeo se nekoná. V podstatě mi jejich podpora nepřišla životně důležitá.Inteligence protivníků byla už v prvé RF poměrně dobrá a v RF2 jsou její rysy zanechány. Oponenti se kryjí, vyčuhují, přebíhají, kooperují nebo prchají. I škála je pestrá a postupem hrou se stává pestrou až moc. Ono killování mariňáků nebo upravených Sopoťáků je jedna věc, ale zabíjet mutanty a zombie, kterým vystřikuje modrá aura z lebzny, už mi přišlo na sc-fi hru, která ve všem vypadá značně realisticky, trochu moc. Ano, budoucnost přesně takovou, jak vypadá temná, ponurá budoucnost v RF2, bych si dokázal představit i ve skutečnosti. Včetně zbraní.Modely zbraní vypadají uvěřitelně, ale tím pádem ne zas tolik odlišně. V arzenálu naleznete pistole, samopal, brokovnice, kulomety, raketomety, granátomety, sniperpušky. Dokonce zavítal i gun z Unreal Tournamentu, protože budete moci vystřelovat zelené slizové chumáče, které se přichytí a explodují. Samozřejmě, že nemohl chybět ani obávaný Railgun. Byl jsem však smuten když zmizela termovize na zbraních. Přece jenom tepelný zaměřovač na raketometu v eskapádách na Marsu byl kouzelný. Za to však RF2 přináší věc navýsost výbornou. Některé zbraně můžete používat duálně (pistol, Uzi). Na tom by nebylo nic tak exkluzivního, kdyby se každá z nich nedala ovládat jiným čudlem a nepočítaly se náboje pro každou z nich. Teď, když si dáte střelbu levou rukou na L1 a pravou na R1, tak si připadáte jako opravdový desperádo.A konečně jsme se dostali k té věci, která o osudu RF2 rozhodne. Geo-Mod. Doufal jsem, že Volition na sobě zapracují a udělají pořádnou akci, kde rozstřelování zdiva bude dooprabdy k něčemu. Bohužel musím prohlásit, že až na pár míst je tady Geo Mod nanic a v podstatě by ony demoliční scény mohli udělat předdefionované jako třeba u MOHAA nebo stařičkého Duka. Zajímavá je scéna, kdy přijdete do haly a najednou se začnou stěny bortit a dovnitř pronikat vojáci, nebo když si musíte prostřelit zeď abyste se dostali k pořádnému raketometnému kvéru, který dokáže letadla pořádně polechtat na motorku. Mise v kancelářích jsou také úchvatné a Volition čerpal zjevně inspiraci z Matrixe, kde mezi kusy rostřílené dlažby není vidět ani na krok. Stačí toto málo na herní extázi mladého hráče, který v křečích svírá svůj gamepad? To si musíte probrat každý sám. Mě tedy rozhodně ne.Modely postav se zlepšily a lidé vypadají jako lidé a mutanti vypadají odporně, přesně jak to mám rád. Pěkné jsou světelné efekty, i když bych řekl, že nevrhají světlo na model zbraně, tak jejich záře vypadá naprosto realisticky. Jenom barevná škála je zase taková vybledlá. Co mne na RF2 překvapilo, a někomu se bude zdát extrémně nechutné, je, že po zapálení člověka zápalným granátem si hraje na hořící pochodeň, aby pak upadl na zem a ohořel na kost. Ano ohořel na kost, toho jsem si doopravdy u žádné jiné hry nevšiml. Dále narazíte třeba na déšť. Ten se sice nedrží psdvojkového standardu, že kapky dopadají na kameru, ale zato se podařila pořádná bouře se spoustou kapek, které vám rychle kmitají před očima.Zvuk je poslední dobou na vysoké úrovni u většiny titulů a hru s opravdu špatným ozvučením jsem ještě na PlayStationu 2 neslyšel, bohužel/díky bohu. Zvuky střelby, řev, exploze, zprávy v interkomu, všechno sedí a neruší. Do toho hraje instrumentální hudba, ale myslím, že u prvního dílu byla zajímavější a dokázala mne víc nadopovat testosteronem a dát mi chuti do nějakých pořádných jatek.Zajímavostí jistě bude, že hlas vůdce celé Red Faction, Molova, nadaboval Lance Henriksen. Ano, ten Lance Henriksen, jehož střeva zná celý svět z Vetřelců a Vetřelce 3 jakožto androida Bishopa. Také jsme ho mohli spatřit na televizních obrazovkách jakožto Franka Blacka v seriálu Millenium z pera Crise „Akta X“ Cartera. Jako u předchozího rudého průkopníka, tak i zde zavítáme do teplé sedačky nějakého z vehiklů. Dostaneme se do palebné věže Shrikova letounu, bojového brnění, tanku a samozřejmě ponorky. To je zajímavým zpestřením, ale pořád se musíte jenom někam prosekat.V multiplayeru se dočkáte režimů Deatmatch a Team Deatmatch, Capture The Bag (Chápu, že hry přebírají Capture The Flag, ale Bag z TimeSplitters 2? Ale proti gustu žádný dišputát.) a nakonec ještě jeden, kde spolu hráči zápasí o nejvyšší postavení. Popravdě, Red Faction 2 i se svou demolicí není zaměřena na multiplayer. I když by mohlo, tak se zde kooperativní možnost singleplayeru neobjevuje.Red Faction 2 je hra, která na první pohled vypadá velice slibně, na první pohled se i hraje velice slibně, ale bohužel následuje ji stejný osud jako jejího předchůdce. Po čase se stává jen tuctovou 3d akcí, Geo Mod - negeomod. Pokud Vám malá inovace nevadí, sedí Vám styl, který Volition razí, tak si ji s klidem v duši kupte. Pravdou zřejmě je, že přehnaná inovace by mohla hru dostat někam do hitmanovských nebo solidsnakovských lovišť a to by možná nebylo pro firts person shooter úplně ono. Ale to nejde vymyslet v žánru fps nic nového??? Zřejmě zatím ne, takže si budeme muset počkat na něco inačího. Pro mne osobně v poklidu trůní na špici Half Life, ale vypadá to, že to nebude na dlouho.

Pokračovat na článek


WRC II Extreme - Challenge očima účastníka

Letíme a mačkáme seVcházíme do „našeho“ velestanu. Na jedné straně je připraveno pět kokpitů s širokoúhlými televizory, sportovními sedačkami Recaro a volanty. Dostáváme poslední organizační pokyny k soutěži. Pojede se vyřazovacím způsobem. Jsou čtyři skupiny z čehož jsou tři po pěti a jedna se čtyřmi závodníky. Já jsem ve druhé skupině spolu s Italem, Norem, Švédem a Dánem. Ještě stručný rozhovor na kameru a začíná náš desetiminutový trénink. Bohužel jsem fásnul konzoli s nastavenou němčinou a můj trénink vypadá jako trapný pokus naprostého amatéra. Bez spolujezdce v angličtině jsem nahraný. Nevadí, je to jen trénink. Nervozita stoupá, a už je řada na naší skupinu. Usedáme do sedaček a organizátor uděluje poslední pokyny včetně trati, kterou pojedeme. Tři, dva, jedna pres X button. A jedeme na plný plyn. Pozor, tady tuhle zatáčku znám, ta nepříjemně vynáší. Do… to sem přebrzdil, padák dolů a plyn na podlaze. To se dá projet na plňáka, né, pozdě jsem zatočil a musím brzdit. Nervozita se podepisuje na mém čase, který sice není špatný, ale rozhodně to nebyla má nejlepší jízda. Jsem v cíli a netrpělivě sleduji ostatní. Ital je moje poslední záchrana, ale jede skvěle, pravá 5 , levá 3, pravá 3, levá 5, pravá 2 a finish. Dostal mě o 13 sekund. Bohužel do dalších bojů postupujou z každé skupiny první dva a já zůstal o těch 13 sekund třetí. No nic, hlavně že jsem nebyl poslední :). Další kola už bude klasický pavouk.Pohled na trať z helikoptéryVycházím ze stanu na cigárko a málem se srazím s takovým prckem – ha, to byl Sebastian Loeb. Jdu si dát něco k pití a marně se pokouším vysvětlit obsluze, že chci půl kelímku juice a dolít vodou. Holka to byla sice fešná, ale anglicky neuměla nic a tak malá názorná ukázka vše vyřešila. Osvěžen se vrhám k jednomu z mnoha stojanů s PS2 a jak jinak než s hrou WRC 3, která ještě není úplně hotová. Hltám každý metr trati. Je tu něco divného! Ovládání vozu je rozhodně citlivější a celkově je auto uklouzanější. Grafika vypadá slibně, ale marně hledám v menu Challenge. Konec zábavy a jde se opět na dlabanec. Opravdu, pokud vám už dvě hodiny nikdo nenutí něco k snědku, je to divné a vy byste se měli přesvědčit, že jste ve správném stanu. Beru si talíř a mimo jiné nabírám slibně vypadající dresing. Človíček vedle mě se ptá jestli jsem francouz?! Nechápu, ale všeho do času. Ten slibně vypadající dresing byl opravdu pro gurmány francouzského původu. Byla to jediná věc, která mi tady nechutnala :)Po obědě se nám dostalo privilegia podívat se přímo do servisu škodovky. To jsem si nemohl nechat ujít. Fábie D. Auriola tam stála na zvedácích bez známky života. Jak jistě víte, nedostal se ani na start první RZ pro poruchu ovládání převodovky. Ještě pár fotek a zpátky do naší arény, kde se vše připravuje na semifinále, a potom finále. Dva kompletní kokpity jsou přenášeny na pódium a připojeny k velkoplošným projektorům. To, aby si diváci mohli pohodlně pošmáknout na jízdách těch nejlepších z nejlepších. Plac se pomalu ale jistě plní novináři a co je do očí bijící, jsou japonci. Kdykoli potkáte japonce má nejméně dva fotoaparáty na krku a jeden v ruce. Oni snad musí fotit každý krok, který udělají a v porodnici jim určitě i s dítětem předávají jeho první fotoaparát :)). Marcus Grönholm, Peugeot 206 WRCSemifinále je tady. Do sedaček usedá Ben Wallace (Austrálie) a Oliver Schätzmüller (Německo). Ben si bere Xaru s Loebem a Oliver Subaru se Solbergem . Parádní jízda obou borců, ale Ben je v cíli první. Ten člověk musí mít nervy ze železa, jede s naprostou koncentrací a lehkostí. Další usedají do sedaček Kristian Bridges (Velká Británie) a Jean-Claude Décorvet (Švýcarsko). Kristian vítězí a stejně jako Ben z Austrálie postupuje do finále. Místnost je zaplněna novináři dychtících poznat vítěze, ještě lépe si ho vyfotografovat. Na pódium vyskakuje zástupce Sony a také zástupce Evolution Studios. Před samotným finále přicházejí představit WRC 3. Opět úřaduje má slabá znalost angličtiny a nerozumím všemu o čem je řeč, ale na otázku, zda bude ve trojkové verzi také Challenge člověk z Evolution Studios odpovídá vyhýbavě. Vysvětluji si to dvěma způsoby. Buď se rozhodli udělat, podle mého, zásadní chybu a do trojky Challenge vůbec nedat, nebo prostě jenom dělají „krky“ a chtějí nás napínat do poslední chvíle. Jinak podle jejich slov budou detailnější modely aut, realističtější chování na trati, od základu přepracované okolí tratí do vektorů (jestli sem správně rozuměl). Prostě se máme na co těšit a podle toho co jsem viděl, je tomu tak. Přichází předávání cen vítězům jednotlivých národních kategotií. Jaká že to je cena? Dálkově řízený model Subaru nebo Mitsubishi WRC 1:8 se spalovacím motorem. Vypadají nádherně. Je to fajn pocit, když ohlašují předávání cen devatenácti nejlepším hráčům na světě a mezi nimi slyšíte „From Czech Republic“. Hmm, je to paráda, ale jak se s tím potrmácím letadlem, to opravdu netuším. Naštěstí už na to myslel někdo přede mnou, a tohle bylo jen pro efekt a cenu každému pošlou poštou.A je tu finále. Ben a Kristian usedají za své volanty. Pořadatel sděluje, která trať se pojede. Je to Monaco RZ: Villars-sur-Var / Pont de Clans. Tři, dva, jedna, pres X button. Je to souboj nervů, Ben jede trochu rychleji, ale dělá chybu a musí dohánět ztrátu. Kristian jede vyrovnaně, Ben zrychluje a má náskok 2-3 sekundy a je tu poslední zatáčka před cílem, Ben vyhrajééé áááááááááá to není možné, v davu to jen zahučelo, protože Ben to dva metry před cílem napálil do konstrukce přístřešku časoměřičů a přišel o jasné vítězství. Neskutečný souboj. Vítězem WRC II Challenge se stal Kristian Bridges z Velké Británie. Přichází první gratulanti a hlavně tolik očekávané předání ceny pro vítěze, kterou není nic jiného, než oficiální předváděcí vůz Ford Focus. Osobně jsem držel palce Benovi, jeho jízdy byly fantastické.Sakra, kde jsou ty kola?S koncem finále končí i dnešní program v servisní zóně a my jdeme do autobusu. Střihneme si jedno přepočítání oveček a vyjíždíme směr přístav. Dnešní noc budeme trávit na lodi jménem „La Meridionale“. Je to trajekt kotvící v přístavu a nám poslouží jako hotel. Dostávám klíč, tedy kus plastu se spoustou děr, a jdu se ubytovat. Kajuta není příliš velká, má však vlastní sprchu. A tady zaplesalo mé kuřácké srdce. Oni mají popelníky i na WC. Abych se přiznal, moje představa před odletem z Prahy byla taková, že bude problém najít místo, kde si s klidem zapálím. Frantíci mě mile překvapili, jsou snad zkaženější než my češi. Není času na zbyt, a tak odcházím do baru na jakýsi koktejl před večeří. Nalévá se šampus. Nejsem žádný znalec, ale tenhle je určitě výborný a k tomu mezi námi neustále proplouvají číšníci s různými jednohubkami. Dneska se už určitě vyspím. Ha, ha, jak mě to mohlo jen napadnout? Večeře byla v nedaleké restauraci a končila zase ve dvanáct hodin. Když jsme se vrátili na loď, byl ještě otevřený bar, tak jsme seděli asi do půl třetí rána a klábosili. Když jsem ulehal na postel, bylo asi půl čtvrté ráno. V sedm byl budíček a hurá na snídani. Asi si dokážete představit, jak vypadal můj obličej. Kruhy pod očima by se daly používat jako pomůcka při záchraně tonoucích. Dávám si kafe, brr to je děs. Kde jste to proboha vzali? Tomu se nadá říkat kafe. Říkám si v duchu a dopíjím ten podivně chutnající nápoj. Po snídani odevzdávám kus děravého plastu na recepci a odcházím na čerstvý vzduch. Už zbývá jediné, cesta domů. Na letišti v Paříži se všichni vydávají na svá letadla, poslední pozdravy, a je to.Závěrem bych chtěl udělit velkou pochvalu Sony Computer Entertainment Europe za vynikající organizaci celé této akce a vám, které tento článek zaujal: určitě to stojí za tu námahu. Je to fantastická akce a jen doufám, že příští rok bude zase, ať se mnou nebo beze mne. Rallye zdar!O tohle vozítko se soutěžilo, toho chlapa, co tam zaclání, si nevšímejte.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Jak nastavit BIOS

BIOS Asusu rozhodně nepatří mezi vzhledově standartní BIOSyNěkteré položky skrývají podmenu s mnoha funkcemi, některé je nemají. Ty jednoduché (většinou ze spodní poloviny seznamu) si probereme hned, ty složitější si necháme na konec.Power Management Setup - zde se nastavuje systém šetření energie - po jak dlouhé době nečinosti se vypnou pevné disky, monitor apod. Není nutné nic měnit, nechte vše na výchozích hodnotách.PC Health Status - objevuje se u novějších desek vybavených teplotnímy čidly a měřiči otáček chladičů. V tomto menu se vám zobrazí naměřené teploty procesoru, případně vzduchu uvnitř case. Některé desky také zobrazují hodnoty napětí jednotlivých částí počítače a můžete si tak zjistit, jaké výkyvy má zdroj ve vašem PC. Někdy si zde lze také zapnout výstražný nápis na obrazovku v případě překročení určité teploty procesoru (teplotu si můžete nastavit sami), nebo vypnutí počítače, pokud klesne počet otáček chladiče na procesoru pod určitou hodnotu.Load Fail-Safe (BIOS) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač maximálně stabilní na úkor rychlosti. Používejte jen pokud jste něco nastavili a systém vám začal neustále padat, nebo je dlouhodobě nestabilní. BIOS se vás zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Load Optimized (Setup) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač stabilní a zároveň rychlý. Je tedy zachována stabilita, ale i rychlost. Ovšem ne maximální rychlost. Doporučuji použít, pokud jste experimentováním s nastavením BIOSu způsobili nestabilitu počítače a nepamatujete si, co ji přesně zapříčinilo. Opět se vás BIOS zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Set Password (Password Setings) - umožňuje nastavit heslo pro vstup do BIOSu nebo dokonce pro spuštění počítače. Pokud později heslo nezadáte, tak se do BIOSu nedostanete, nebo počítač nebude pokračovat ve spouštění systému. Užitečné, pokud chcete zamezit přístupu osobám, které se v Biosu nevyznají, nebo je tam nechcete pustit. Pokud heslo zapomenete, tak musíte resetovat CMOS pomocí jumperu na základní desce nebo vytažením baterie, která CMOS napájí. Přijdete pak ale o všechna ostatní nastavení BIOSu.Save & Exit Setup - uloží všechny změny, které jste provedli v nastavení BIOSu a restartuje počítač, aby se změny projevily. Pokud jste něco měnili, tak musíte BIOS opouštět vždy přes tuto položku, jinak nebudou změny uloženy. Po odentrování se vás BIOS ještě zeptá jestli to opravdu chcete - Save to CMOS and Exit (Y/N)? - dejte Y jako YES.Exit Without Saving - opustíte BIOS bez uložení změn, které jste provedli. Taktéž lze použít klávesu ESC v základním menu. V obou případech se vás BIOS zeptá jestli si to opravdu přejete - Quit Without Saving (Y/N)? - dejte Y, změny se neuloží a opustíte BIOS. Pokud dáte N jako No, tak zůstanete v BIOSu.Standart CMOS Features+IDE HDD AUTO DetectionV této sekci se nastavují parametry harddisků, CD-ROM mechanik, disketových mechanik, systémový čas a typ grafické karty. Důležité menu. Je nutné zkontrolovat, jestli jsou správně nastaveny disky, jinak vám nemusí nastartovat systém.Date, Time - zde se zobrazuje datum a systémový čas. Můžete ho změnit, ale doporučuji to dělat přímo ve Windows, je to pohodlnější.IDE Primary Master/IDE Primary SlaveIDE Second(ary) Master/IDE Second(ary) Slave - tyto položky jsou samostatně pod sebou a zobrazují parametry připojených disků/CD mechanik na řadiči základní desky. U starých desek zde najdete přímo tabulku, kde máte vypsány číselné parametry - můžete si tak nastavit disk, který neprošel autodetekcí (opravdu jen hodně staré modely s kapacitou pod 100MB), nebo jej naopak vypnout (tato metoda není úplně spolehlivá, protože Windows si ho můžou najít, i když bude v BIOSu vypnutý - zápis na disk je ale pak pomalý). Autodekce parametrů jednotlivých disků se nachází pod položkou IDE HDD AUTO Detection přímo v hlavním menu BIOSu. BIOS si sám najde parametry disků a zapíše si je - zobrazí vám je potom právě u popisovaných položek. BIOSy novějších desek nemají funkci IDE HDD AUTO Detection přímo v základním menu, ale provádí se po odentrování názvu disku - názvy se zobrazují vedle popisovaných položek, podle toho na kterém řadiči a v jakém pořadí máte disky zapojeny. Pokud si nastavíte místo přímo parametrů disku položku AUTO, tak si BIOS po každém spuštění sám zjistí parametry, aniž byste je museli po každé výměně disku znovu nastavovat - hodí se to např. u disků ve výměnných šuplících.Drive A, Drive B - nastavení typu disketové mechaniky. Standartně je nastaveno u Drive A - 1.44M/3.5in. Drive B je vyhrazena pro případnou druhou mechaniku - většinou 5.25in (5 a čtvrt palce - starý nepoužívaný typ mechanik už od dob 486). Máte možnost nastavit i ještě starší mechaniky, pokud nějaký takový muzeální kousek ješte máte.Video - nastavení typu grafické karty, standartně VGA/EGA. Opět pozůstatek dob dávno minulých. Je možné si nastavit ještě další a podstatně starší typy - přestaly se používat v dobách 386.Advanced BIOS Features (BIOS Features Setup)Zde naleznete různé položky, většinu spodní části zabírá volba Video BIOS Shadow a položky k ní patřící, pomocí kterých můžete nahrát BIOS grafické karty do paměti počítače, což by teoreticky mohlo urychlit grafiku, ale prakticky se tak neděje a tudíž tuto volbu můžete klidně ignorovat.Virus Warning (E/D) - funkce umožňující zakázat programům (většinou virům) zápis do boot sektoru pevného disku. Doporučuje se nechat zapnuté - jen při instalaci Windows musíte funkci vypnout, jinak je nebudete moci nainstalovat (prostě se Windows občas chovají jako jeden velký virus:-)).Quick Power On Self Test (E/D) - zkracuje bootování počítače. Pokud je položka vypnuta, tak počítač kontroluje paměť 3x a ne jen jednou.IDE HDD Block Mode (E/D) - zapíná čtení dat z pevného disku po blocích. Čtení dat je pak rychlejší. Funkci je vhodné mít zapnutou, ale u starých disků (menších jak 1GB) se mohou objevit problémy - v tom případě funkci vypněte.Internal Cache Memory(E/D)- vypíná/zapíná vnitřní cache pamět procesoru. Při vypnutí se drasticky sníží výkon - můžete zkusit, když vám nějaká stará hra jede příliš rychle (mně to stejně jelo rychle, ale víc se to zasekávalo).External Cache Memory(E/D) - vypíná/zapíná vnější cache pamět procesoru (ta je většinou paradoxně přímo v procesoru). Při vypnutí se drasticky sníží výkon stejně jako v předchozím případě.Boot Sequence - zde nastavujete v jakém pořadí se bude hledat systém na různých médiích (běžně na výběr HDD, Floppy - disketa, CD-ROM, Raid, Lan, popř. čísla disků - HDD-0 až HDD-4, někdy jsou disky a disketové mechaniky nahrazeny písmeny - A,C,CD-ROM atd.). U novějších desek se můžete setkat s položkami First/Second/Third/Fourth Boot Device, kde si můžete podrobněji nastavit pořadí hledání systému na různých zařízeních. Je lepší nastavit si jako první pevný disk - vyhnete se tak problémům se zapomenutými disketami v mechanikách.Advanced Chipset FeaturesV této sekci začíná jít do tuhého - najdete tu nastavení rychlosti pamětí a nastavení grafické karty. Hraním s těmito položkami můžete zvýšit výkon, ale pokud nemáte kvalitní komponenty, tak se můžete také dočkat nestability systému. Některé položky budou zákonitě jiné, kvůli typu pamětí - SDRAM, DDR i simm paměti mají různá specifická nastavení. Některá nastavení mohou být stejná, jen se změní jméno - DRAM (DDR) za SDRAM (SDRAM) apod.DRAM Clock(100,133MHz, By SPD) - umožnuje nastavit nezávisle na procesoru rychlost pamětí. Například u Durona nastavit 133Mhz - moc se mi to ale neosvědčilo. Pokud dáte By SPD, tak se rychlost nastaví podle taktu procesoru - vhodné pro overclockaře, jinak by jim jel procesor na 150Mhz, ale paměť jen na 133 nebo 100 Mhz.DRAM Timing (Auto configuration) - lze nastavit Auto nebo Manual. Při nastavení Auto se bude BIOS snažit načíst informace o pamětech ze speciálního čipu přímo na paměťovém modulu a zešednou vám některé položky - automaticky se nastaví na výrobcem doporučenou hodnotu - to ale neznamená vždy nejlepší hodnoty, nýbrž nejstabilnější.DRAM CAS Latency (2, 2.5, 3) - dost ovlivňuje rychlost pamětí. Čím menší hodnota, tím budou paměti rychlejší. Většina pamětí je ale dělaná na CL 2.5. Přesto vám mohou jet i na CL 2. S vyšším taktem pamětí se také snižuje pravděpodobnost, že vám paměti na CL 2 pojedou. Čili pokud paměti přetaktujete, tak možná budete muset zvýšit CL na 2.5.Bank Interleave (2 bank, 4 bank, disabled) - výrazně ovlivňuje rychlost pamětí. Doporučuji vždy mít zapnuto. Nekvalitní paměti to nemusí snést a zapnutí může vést k nestabilitě. Hodnota 4 bank je nejlepší, zapnutí na 2 bank moc paměti neurychlí.AGP Aperture Size (4-256MB) - nastavuje maximální velikost paměti, která může být využita pro grafickou kartu přes AGP port. Doporučená hodnota je polovina velikosti vaší operační paměti. Na výkon nemá velký vliv, protože se paměť počítače pro textury příliš nevyužívá kvůli pomalému přístupu přes AGP port. AGP Mode (1x, 2x, 4x) - umožňuje nastavit v jakém módu bude pracovat AGP grafická karta. Většinou je nastaveno AGP 2x, aby se předešlo případným problémům se stabilitou. Pokud to vaše karta umožňuje, nastavte si AGP 4x. V případě nestability snižte AGP mód na 2x, o moc výkonu nepřijdete.AGP Fast Write (E/D) - doporučuji zapnout u novějších grafických karet (podpora bývá uvedena v manuálu) - u GF 2MX a novějších by to mělo vždy fungovat. Tato funkce zrychluje grafickou kartu.Tohle je opravdu hodně agresivní nastavení rychlosti pamětíIntegrated PeripheralsZde se nachází položky umožnující vypnout různé řadiče a integrované komponenty na základní desce, případně nastavit jejich parametry.Onboard IDE 1/2 Controller (E/D) - umožňuje vypnout řadiče pevných disků na základní desce - doporučuji vždy mít oba zapnuté, pokud si vypnete druhý u vás možná nepoužívaný řadič, tak na to můžete zapomenout a divit se při připojování dalšího zařízení, že nefunguje.Master/Slave Drive PIO Mode (Auto, Mode 0-4) - umožňuje nastavit mód v jakém bude disk komunikovat s řadičem, mod 4 je nejrychlejší. Doporučuji ponechat Auto, ať si deska sama zjistí v jakém módu zařízení pracuje.Master/Slave Drive Ultra DMA (E/D, Auto) - umožnuje zapnout režim Ultra DMA, který snižuje zátež procesoru při komunikaci se zařízením. Starší disky a většina starších CD-ROM nemusí tento mód podporovat. Pokud máte na výběr hodnotu Auto, tak ji použijte.Onboard FDD Controller - umožňuje vypnout řadič disketové jednotky. Pokud ji nemáte, tak jej klidně vypněte.Onboard Serial Port 1/2 - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro sériové porty (pro myš). Doporučuji ponechat hodnotu Auto. Pokud sériové porty nepoužíváte, tak je vypněte ( nastavte Disabled) - uvolní se vám IRQ pro ostatní zařízení - např. USB porty apod.Onboard Parallel Port - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro parallelní port (pro tiskárnu). Pokud nemáte tiskárnu, nebo je připojena přes USB, tak port vypněte. Uvolní se vám další IRQ pro jiná zařízení.Onboard Parallel Port Type - určuje způsob komunikace s tiskárnou. Základní a nejpomalejší je SPP. Můžete zkusit jiné varianty, které by měly umožňovat rychlejší přenos dat do tiskárny, ale ne všechny tiskárny je podporují. Takže když vám pak polezou z tiskárny nesmysly, tak se nedivte.Init Display First (AGP, PCI) - pokud máte v počítači dvě grafické karty, tak tato položka určuje, která se použije.Onboard Audio Chip (Sound apod.) - umožňuje zapnout/vypnout a nastavit IRQ pro integrovanou zvukovou kartu. Pokud používáte klasickou kartu do PCI slotu, tak integrovanou zvukovou kartu vypněte. Ušetříte si tak případné problémy ve Windows a uvolní se vám IRQ. S touto volbou souvisí i volba Onboard Game Port, která umožňuje vypnout Game Port integrované zvukové karty. Pokud je vůbec vyveden na základní desce, tak jej můžete využít pro připojení dalšího joystiku/gamepadu, jestliže už máte jeden připojen na klasickou zvukovou kartu v PCI slotu. Game Port totiž lze věšinou zapínat/vypínat nezávisle na integrované zvukové kartě.Onboard LAN/MODEM - vypíná/zapíná integrovanou síťovou kartu nebo modem (obě položky jsou samostaně, já je jen shrnu do jednoho popisku), pokud něco takového na desce máte. Často se stává, že v BIOSu je volba vypnutí/zapnutí modemu, i když na desce modem vůbec není. V tom případě tuto volbu prostě ignorujte. PnP/PCI ConfigurationsZde se nastavují IRQ pro jednotlivé karty a některá zařízení. Je nejlepší nechat tyto volby na hodnotě Auto, případně výchozích hodnotách. Problémy mohou dělat staré ISA karty, které někdy vyžadují přidělení specifického IRQ, jinak odmítají pracovat ve Windows. ISA slotům, pokud je ještě máte, se zdaleka vyhněte a nekupujte do nich žádné karty.Assign IRQ for VGA (E/D) - umožňuje přidělení IRQ pro grafickou kartu. Novější karty vyžadují zapnutí této funkce, jinak se můžete setkat s problémy.Assign IRQ for USB (E/D)- umožňuje přidělení IRQ pro USB zařízení. Je potřeba mít zapnuto pokud používáte USB porty.TaktováníMenu umožňující taktování nemá jednotný název. Někdy jsou tyto volby v samostatném menu (u Abitu Soft Menu III Setup), někdy jsou v některém ze zmiňovaných menu a u některých desek musíte taktovat buď přes jumpery přímo na desce, nebo nemůžete taktovat vůbec. Počet položek pro taktování se také hodně mění, někde lze nastavit spoustu věcí, někde lze měnit jen FSB. Popíšu položky přítomné u mé desky.CPU Operating Speed - obsahuje přednastavené rychlosti procesorů a umožňuje zapnutí nastavení rychlosti samotným uživatelem (User define).CPU FSB Clock - změna nastavení FSB frekvence procesoru. Špičkové desky umožňují měnit frekvenci po 1MHz. Častější je výskyt několika napevno stanovených hodnot.Ratio (FSB:AGP:PCI) - umožňuje měnit poměr dělení frekvence FSB, AGP a PCI. Tuto volbu obsahuje málo desek, většina to provádí automaticky. Pro 100MHz FSB je poměr 3:2:1, pro 133MHz 4:2:1, pro chystané 166MHz 5:2:1. Pokud taktujete FSB, tak se zvyšuje i takt AGP a PCI, což nemusí snést rozšiřující karty (grafika, zvukovka atd). Vyšší poměr pak umožňuje dosažení vyšší FSB frekvence, bez vlivu na karty.Multiplier faktor - umožňuje změnu multiplikátoru. Tato funkce se týká jen uživatelů procesorů AMD, protože Intel u svých procesorů zamyká multiplikátor už několik let.Core Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro procesor. Pokud zvýšíte napětí nad standartní hodnotu, tak se procesor bude lépe taktovat, ale bude se i více zahřívat. I/O Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro chipset základní desky. Opět zvyšuje pravděpodobnost přetaktování na vyšší hodnoty, ale také zvyšuje zahřívání chipsetu.DDR Voltage - změna napětí DDR pamětí. Platí to, co v předchozích případech. Můžete dosáhnout vyšší FSB frekvence, ale paměti se více zahřívají.Menu pro taktování alá AbitTak to by tak bylo všechno. Samozřejmě, že v BIOSu najdete spousty dalších položek, ale většina výkon počítače moc neovlivňuje a často si u nich člověk ani není jistý, co přesně dělají. Je lepší nechat je na pokoji. Pokud však chcete zkoumat, co že to vlastně dělá, tak mám pro vás několik linků, kde se dočtete více o funkcích BIOSu.Lidé vládnoucí anglickým jazykem mohou navštívít seznam položek BIOSu přímo u jednoho z výrobců - Phoenix Technologies (Award BIOS), nebo si projít průvodce Biosy - Lost Circuits, BIOS Survival Guide a je vhodné přečíst si i průvodce laděním BIOSu na Tom's Hardware Guide.Ti, kdož vládnou jen naší mateřštinou, mají výběr značně omezen - slušný je článek na PCTuningu a zde naleznete tabulku s osvětlením významu některých položek.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Hitachi

Hitachi je přední společností v oblasti televizorů s plochými panely A SOUČASNĚ i v technologiích výroby harddisků (HDD) – a nyní poprvé je spojila v řadě X. Velikost nespočívá jen v rozměrech – plazmové televizory P50XRO1 s úhlopříčkou 50 palců (127 cm) a P60XRO1, který má úhlopříčku 60 palců (153 cm), jsou vybaveny vestavěnými harddiskovými rekordéry s kapacitou 250 GB a dvěma tunery pro digitální vysílání. Diváci si nyní mohou přednastavit začátek záznamu nebo začít nahrávat okamžitě, pozastavit sledování živého vysílání („live pause“) i využívat funkci „chase playback“ (souběžný záznam i sledování) a současně mají přístup k bezplatným televizním kanálům – a to vše je integrováno v jediném televizoru. Pro ty, kdo mají doma méně místa, nebo nepožadují funkce nahrávání, nabízí LCD model L37XO1 s úhlopříčkou 37 palců (94 cm) totéž HD rozlišení 1920 x 1080 a funkce pro rozšíření obrazu jako mají plazmové modely kombinované s revoluční technologií výroby LCD panelů IPS Alpha a obnovovacím kmitočtem 100 Hz. Technologie IPS Alpha pomáhá LCD panelům vytvořit jasnější obraz s vyšším kontrastem, jenž zůstává konzistentní i při pohledu z extrémních pozorovacích úhlů a radikálně mění úroveň zážitku ze sledování obrazu na LCD obrazovkách. Richard Bass, hlavní manager divize Display Products společnosti Hitachi Digital Media Group k tomu říká: „Stále větší dostupnost programů ve vysokém rozlišení a nové platformy médií, jako například Blu-ray disky, si žádají novou generaci plochých obrazovek. V prostředí HD je kvalita obrazovky vším – televizor je posledním a nejdůležitějším článkem v řetězci, který obraz zpracovává. U řady X vzala společnost Hitachi své dosud nejlepší plazmové a LCD obrazové technologie a využila jejich nasazení na maximum. A jelikož každý jednotlivý komponent je výhradně a přímo dílem společnosti Hitachi, všechny navzájem spolupracují v dokonalé harmonii. Řada X je jasným vyjádřením našeho postoje, že ohledně kvality neděláme žádné kompromisy. Všechny modely jsou vyrobeny podle našich nejpřísnějších specifikací v novém evropském výrobním závodě společnosti Hitachi v České republice.“ Podle Richarda Basse je výsledek jasný: „Když spatříte HD program na plochých televizorech řady X, okamžitě si uvědomíte, co vysoké rozlišení skutečně znamená. Je to zážitek, o který filmoví tvůrci, vývojáři her a programátoři usilovali – skutečné uplatnění HD, Blu-ray médií a konzolí příští generace.“ Plazmové televizory nabité funkcemiModely P50XRO1 a P60XRO1 mají vestavěné harddiskové (HDD) rekordéry s kapacitou 250 GB a dva tunery digitálního vysílání – představují tak nejlépe vybavené plazmové televizory ve své třídě. Umožňují uživatelům pozastavit příjem živého vysílání, nahrávat pořady a souběžně sledovat jiné, nastavit si nahrávání pořadů předem – a poskytují tak uživatelům mnohem větší komfort a přednosti na vysoké úrovni. Proč čekat, když se můžete mezitím dívat? Pro maximální pohodlí tyto televizory nabízejí funkci „chase playback“, takže se můžete začít na pořad dívat, přestože jeho nahrávání ještě neskončilo. Tyto plazmové televizory jsou ideálním řešením domácí zábavy pro montáž na stěnu, které nepotřebuje žádné další doplňky – nicméně stejně tak dobře je můžete rozšířit o samostatné HDD rekordéry (digi boxy) a zvýšit tak kapacitu jejich záznamu. Pro ty, kdo od svého televizoru chtějí více než jen sledování televizních programů, nabízejí všechny modely (včetně LCD televizoru) porty HDMI prakticky umístěné buď v čelním panelu nebo z boku. Díky tomu je snadné k televizoru připojit videokamery, DVD a Blu-ray přehrávače a herní konzole, aniž by bylo nutné složitě manipulovat s kabely v zadní části přístroje. Procesor ‘Movie FRC’ slouží pro převod obrazu z filmového plátnaŘada X je první produktovou řadou vybavenou jedinečnou technologií společnosti Hitachi ‘Movie FRC’ pro převod snímkového kmitočtu, jež mohutně vylepšuje zážitek při sledování filmů. Většina televizorů při převodu filmové předlohy, která bývá natočena rychlostí 24 snímků za sekundu, pro dosažení formátu vhodného pro domácí projekci jednoduše každý snímek zopakuje. Na televizorech s menší obrazovkou si divák nemusí téměř ničeho všimnout, nicméně na velkých formátech tento způsob může při horizontálním pohybu kamery vytvářet chvění obrazu, které působí rušivě a unavuje zrak. Jedinečná technologie společnosti Hitachi tento efekt eliminuje díky vestavěným inteligentním obvodům, jež chybějící snímky vytvoří – pečlivě je vypočítá z obou sousedících a zaplní tak body, které by v mezisnímcích chyběly. Díky tomuto procesu jsou pohyby a přechody mezi scénami nanejvýš plynulé, takže sledování obrazu je mnohem příjemnější a oči diváka se mohou lépe uvolnit – což je pro velkoformátové zobrazení ideální. Výsledek je účinný stejně pro programy ve standardním nebo HD rozlišení. Modely P50XRO1 a P60XRO1 navíc dokáží zpracovat formát 1080 p 24 a jsou proto ideální pro promítání filmů ze současných Blu-ray a HD DVD přehrávačů. Picture Master je mistrem dokonalého obrazuDíky implementaci vyhlášeného procesoru společnosti Hitachi pro zpracování obrazu zvaného Picture Master – ovšem ve verzi pro „úplné HD rozlišení“ – představuje řada X vyvrcholení mnoha let vývoje. Tento systém pracuje s barevnou hloubkou 16 bitů a používá 3D řízení barev pro vytvoření věrnějších pleťových tónů, látek a textur, které můžete téměř vnímat hmatem, a předmětů z vyšším prokreslením detailů povrchu. Kromě těchto nových posunů v realistickém zobrazení zajišťuje dvojí dynamický enhancer vynikající reprodukci zářivých a lesklých ploch – což jsou tradičně povrchy, jejichž zobrazení bývá nejobtížnější, a to i v HD. Celkově vypadá obraz čistější a svěžejší – také díky digitálnímu potlačení šumu, které odfiltruje rušivé matoucí signály a poskytuje tak dokonalý obraz – ideální pro větší obrazovky televizorů řady X. Protože na image záleží nejvíce…Je celkem pochopitelné, že nejlepší HD obraz by měl mít také co nejkrásnější rám. Společnost Hitachi vynaložila veškeré úsilí, aby jediné, co se vyrovná kvalitě řady X, byla úroveň jejího vzhledu. Všechny modely se vyrábějí v novém závodě, který byl vybudován právě pro tento účel v České republice podle nekompromisně vysokých nároků společnosti Hitachi. Televizor P50XRO1 je navržen tak, aby vyvolal zasloužený obdivný výdech. Má štíhlé tělo z akrylátů s vysokým leskem a tenký, matně letecky černý rámeček. Jako standardní doplněk se dodává motorem ovládaný stojan a celkový dojem mohou doplnit super štíhlé reproduktory ve spodní části televizoru. Model P60XRO1 má atraktivní pololesklé provedení – vyzařuje svůj ušlechtilý původ a dodává se s odnímatelnými reproduktory a pevným stojanem, který ti, kdo si televizor přejí integrovat do svého řešení domácího kina, mohou snadno odejmout.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek