Výsledky vyhledávání pro dotaz odeslání

Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Microsoft Office Outlook

Nejen e-mailový klient, ale také nástroj pro organizování kalendářů, úkolů, poznámek, kontaktů a dalších informací. Nasazován bývá hlavně ve firmách, ale využijí jej i domácí uživatelé.doporučitZákladní vlastnostiMicrosoft Outlook je emailový klient a je součástí všech verzí kancelářského balíku Office. Hlavním úkolem aplikace Outlook je zabezpečit elektronickou poštu a správu informací. Ve firmách se nejčastěji Outlook používá ve spolupráci s Microsoft Exchange Serverem, který nabízí i další možnosti (kalendář, plánování schůzek, sdílené kontakty atd.), ale lze jej použít i pro stahování pošty z jiných serverů.Outlook se chová jako klient poštovního serveru. Zprostředkovává příjem a odesílání pošty v rámci internetu nebo jiné sítě (firemní nebo domácí). Velkou výhodou je, že nemusíte být stále připojeni počítačem uživatele k serveru, ale v okamžiku, kdy naváže server spojení s uživatelem, dojde k aktualizaci všech emailů. Emaily jsou odeslány a jsou doručeny nové.Kromě e-mailů umožňuje Outlook plánování schůzek a úkolů, vytvářet a udržovat adresář kontaktů, který lze jednoduše exportovat a synchronizovat s mobilními zařízeními nebo jinými uživateli. Tyto funkce využijete hlavně ve firemním prostředí, ale třeba takový kalendář, který vás v nastaveném čase upozorní na blížící se schůzku využijí i uživatelé, kteří před obrazovkou počítače ztrácejí pojem o čase.Nastavení účtu a výchozí nastaveníPo prvním spuštění vás aplikace Outlook vyzve, abyste zadali svoje jméno, elektronickou adresu, server příchozí pošty (nejčastěji POP3, např. pro server seznam.cz je POP3 – pop3.seznam.cz), server odesílané pošty (SMTP, např. pro server seznam.cz je SMTP – smtp. seznam.cz), název účtu a heslo a nakonec vyberete typ vašeho internetového připojení. Není to nic složitého, ale je to důležitá část, bez které by vám nic ostatního nefungovalo. Nastavit a přidat další účty můete později v "Nástroje -> Účty".Výchozí nastavení je možné měnit v "Nástroje -> Možnosti -> Předvolby -> Možnosti elektronické pošty", dále můžete měnit formát zpráv "Nástroje -> Možnosti -> Formát pošty" na HTML (umožňuje komplexní formátování včetně vkládání obrázků do textu), RTF (vhodné pro formátování textu) a prostý text.Doručené (a koneckonců i odeslané) e-maily můžete pro větší přehlednost rozdělit do složek. Složky si můžete vytvářet po libosti, kromě vašich uživatelských složek je k dispozici několik složek základních:1. Doručená pošta2. Koncepty3. Odeslaná pošta4. Pošta k odeslání 5. Odstraněná poštaDo složky "Doručená pošta" vám spadnou všechny e-maily stažené ze serveru.V "Konceptech" jsou uloženy rozepsané zprávy. Ukládají se buď automaticky po nastaveném čase nebo po kliknutí na tlačítko uložit.Do "Odeslané pošty" se po odeslání přesunou vaše odeslané emaily, abyste je mohli případně využít."Pošta k odeslání" - zde jsou všechny zprávy připravené k odeslání, pokud nejste připojeni k internetu- po připojení dochází k odeslání."Odstraněná pošta" – obdoba koše ve Windows.Jakékoliv nastavení těchto složek lze provést pomocí pravého tlačítka na zvolené složce.Práce s emailemNovou zprávu můžete vytvořit několika způsoby – stisknutím "Ctrl + n"“, přes menu "Soubor -> Nový", dvojím kliknutím myši do volného místa v přehledu e-mailů a nejjednodušeji kliknutím na tlačítko "Nový" v levém horním rohu.Do políčka "Komu" napíšete emailovou adresu uživatele, kterému chcete napsat (pokud ho máte v seznamu kontaktů, lze napsat např. dva znaky a zmáčknout "Ctrl + k" a buď budete mít na výběr nebo Outlook sám doplní adresu. Při psaní emailu máte možnost přiložit přílohu, přidat podpis, změnit formát zprávy. Po napsání email jednoduše odešlete tlačítkem "Odeslat".Odvolání zprávy – již odeslanou zprávu můžete odvolat či nahradit za předpokladu, že adresát používá Outlook, ještě ji neotevřel a tu původní máte v odeslané poště. Příjem zprávy – doručená, nepřečtená pošta je zobrazena zavřenou obálkou a tučným písmem, po přečtení se obálka otevře.Odpověď nebo předání zprávy – při čtení emailu, můžete ihned elegantně odpovědět a do políčka "Komu" se okamžitě vloží emailová adresa odesílatele. Pokud použijete tlačítko "Odpovědět všem", dojde k vytvoření nové zprávy s tím rozdílem, že do pole "Komu" jsou vloženy adresy všech, kterým byl adresován původní e-mail včetně odesílatele. Pokud chcete e-mail poslat dál někomu jinému, použijte "Předat dál".Další možností pro každou zprávu je nastavení příznaku. Příznak signalizuje, v jakém stavu je zpracování zprávy. Můžete si tak označit e-maily, které je potřeba zpracovat, které chcete předat dál, nebo na něž je třeba odpovědět. Příznak nastavíte v pomocí menu "Akce -> Nastavit příznak"Přijaté e-maily si můžete rozdělit do jednotlivých složek podle jejich obsahu, což oceníte zvláště pokud dostáváte větší množství e-mailů z různých stran Microsoft Outlook je efektivní a pohodlný program nejen pro práci s e-maily. Především nebude dělat problémy těm, kteří znají jiné programy z kancelářského balíku Office. Ovládání všech programů Office je podobné. Outlook je nejčastěji využíván ve firemních sítích, kde ve spolupráci se serverem Microsoft Exchange funguje jako komunikační a plánovací nástroj.

Pokračovat na článek


Co je to HTTP?

Vysvětlíme si základní princip HTTP, popíšeme informativní číselné kódy, podíváme se na chybu 404 a řekneme si něco o RFC.HTTP je zkratka anglického výrazu "HyperText Transfer Protocol", protokol pro přenos hypertextu, používaný pro přenos hypertextových dokumentů, především webových stránek po internetu. A teď si to trochu přiblížíme :o)Jedná se vlastně o protokol díky kterému putují data z webového serveru k vám domů a vy je vnímáte jako webové stránky. Pokud se tedy chcete podívat například na stránku http://www.pripojtese.cz/. Proběhne po napsání požadované adresy do prohlížeče (ať už v Internet Exploreru, Mozille, Opery,..) následující :Dojde k připojení k serveru pomocí klienta (netscape, linx, ..) a odeslání následujícího požadavku:GET /index.html HTTP/1.1Connection: closeUser-agent: Lynx/2.8<prázdný řádek>Toto je stručná verze, poslední prázdný řádek je povinný, protože jinak by server nepoznal, kde je konec požadavku. Nyní server odpoví:HTTP/1.1 200 OKContent-length: 120Content-type: text/html<prázdný řádek><...vlastní data (soubor)...>Zde si něco řekneme o prvním řádku - http /1.1 označuje verzi protokolu. Co která verze splňuje je dáno v RFC (dostaneme se k němu níže), číslu za ním se říká informativní číselný kód a poznáme podle něj jak požadavek dopadl. Dají se rozdělit po stovkách a to takto:1xx – informativní2xx – úspěch3xx – přesměrování4xx – chyba ze strany klienta5xx – chyba ze strany serveruS chybou číslo 404 se určitě každý z nás již setkal, tak si ji trochu rozepíšeme:404 je stavové hlášení web serveru. Chybu 404 vrátí server, pokud stránka, kterou hledáte, se na serveru nenachází. Obvyklé hlášení: chyba 404 - Stránka nebyla nalezena. Požadovaná stránka se na serveru nenachází.Příčin může být několik. Jsou to například:· požadovaná stránka mohla být přesunuta jinam (na jiné místo) · zadali jste špatnou www adresu (url) · nefunkční odkazV případě, že prohlížeč obdržel kód 200 je vše v pořádku a požadovaná stránka se vám zobrazí. Protokol tedy funguje stylem DOTAZ-ODPOVĚĎ.RFCTakto definuje RFC internetová encyklopedie Wikipedia (plné znění):RFC je zkratka anglického výrazu "Request For Comments" (žádost o komentáře), která se používá pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících Internetové protokoly, systémy apod. Jak už název napovídá, RFC jsou oficiálně považovány spíše za doporučení než normy v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina Internetu.Jednotlivé RFC dokumenty vydává editor RFC podle příkazů Internet Architecture Board. Každé RFC má při zveřejnění přiděleno číslo. Žádné jednou vydané RFC se nikdy neruší, pouze se v budoucnu může upravit vydáním novějšího RFC.Všechna RFC lze volně získat na adrese http://www.ietf.org/rfc.html a na mnoha dalších místech. Každé RFC je dostupné v podobě čistého ASCII textu (v angličtině), ze kterého se tvoří i další verze (např. HTML, PDF apod.).

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Podvodné emaily – phishing

Internet a jeho služby jsou nejen nekonečnou studnicí vědomostí, zábavy a komunikace, ale také snadnou možností, jak se obohatit na cizí účet, podvodem. Máte-li alespoň jednu e-mailovou schránku, zřejmě jste již někdy dostali e-mail vybízející vás k vyplnění formuláře pro potvrzení přístupu k vašemu účtu, ať už v bance nebo na třeba na některém obchodním portálu jako je eBay. Možná vám přišlo divné, proč byste měli vyplňovat údaje o bankovním účtu v bance, se kterou jste nikdy neměli co do činění, jednalo se totiž o podvodný e-mail, tzv. phishing, tedy pokus vás nachytat.Stejně tak, jak se mezi "obyčejnými" uživateli rozšiřují možnosti využívání internetu, se na internetu vzmáhají podvodné a kriminální aktivity zaměřené právě na tyto uživatele. Jistě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že s určitým druhem internetového podvodu se už setkal každý z nás. Stačí k tomu totiž jen obyčejná emailová schránka. A je úplně jedno, jestli je to schránka, kterou jste si založili u některého z poskytovatelů zadarmo, nebo schránka, kterou vytvořil administrátor přímo na vaší doméně. Všechny se téměř okamžitě stávají terčem útoků, které všichni dobře známe pod označením spam.Jedním z nejnebezpečnějších napadení je potom takzvaný phishing. Ne že by vám nějakým způsobem poškodil data na počítači nebo způsobil jiné škody, které se týkají třeba vaší techniky. Jeho nebezpečí spočívá v něčem úplně jiném. Adresátem tohoto typu útoku jste totiž vy jako fyzické osoby a stejně tak je to i se škodou, kterou může phishing způsobit. A nejhorší na tom všem je, že mu v tom aktivně pomůžete vy sami. Pak už nezbývá nic jiného než si vyčítat svoji (nejjemněji vyjádřeno) nepozornost a lehkovážnost.Phishing je velmi sofistikovaná forma podvodu. Vychází z takzvaného sociálního inženýrství a drží se jedné myšlenky – proč získávat citlivé informace kriminální činností jako je třeba fyzická krádež údajů, když je na sebe může prozradit sám jejich uživatel. Není to sice jednoduché a ne každý na tento typ podvodu naletí. Když si ale uvědomíme, že je tento typ spamu rozesílán na miliony emailových adres po celém světě, pak je téměř stoprocentně jisté, že se někdo z příjemců nachytá. A o to právě jde.Metody a cíle phishingu jsou velmi různorodé. Jistě ještě máte v paměti takzvané "Nigerijské dopisy". O nich by se dalo říct, že jsou takovým předstupněm phishingu. Zpočátku to byly normální papírové dopisy, s rozšířením internetu potom plynule přecházely na tento modernější způsob komunikace. Nepocházely sice všechny z Nigerie, jejich odesilatelé se rekrutovali i z jiných afrických zemí, přesto se nejen u nás ujalo označení podle tohoto státu. A o co v nich šlo? O nejrůznější typy podvodů zahrnující převody peněz, nákup ropy, falešné vládní i podnikatelské smlouvy a směnky.Odesilatel většinou oslovil příjemce vymyšlenou historkou a prosil ho o nějakou službu. Typickým případem byla žádost o umožnění využití bankovního účtu příjemce pro uložení peněz z dědictví nebo obchodu. Tím by se odesilatel zbavil nutnosti platit daně a na oplátku by na účtu nechal zajímavou částku jako odměnu. Pokud někdo na takový dopis odpověděl proběhla většinou ještě další upřesňující korespondence včetně předání čísla účtu, která končila nutností zaplacení zálohy na nepředvídatelné výdaje. Pokud příjemce zaplatil, bylo tato platba to poslední, co se o svém "partnerovi" dozvěděl. Pokud si myslíte, že tak naivní lidé se nemohli najít, mýlíte se. Nesmíte zapomenout, že s touto formou podvodu neměl v té době skoro nikdo žádné zkušenosti a tak lidí, kteří za tuto zkušenost zaplatili bylo poměrně hodně.I dnešní podvodné dopisy a emaily vychází ze stejných praktik. Většinou od vás sice nepožadují žádnou platbu (přece jen jsou lidé v tomto ohledu již opatrnější), nejsou ale o nic méně nebezpečné. To, co po vás chtějí je vyzrazení citlivých údajů pomocí kterých si vaše peníze mohou získat bez vašeho vědomí. Jedná se především o přístupové údaje na vaše bankovní konta, údaje o pojištění nebo jiné citlivé údaje. Emailová zpráva se tváří jakoby pocházela ze zcela spolehlivého zdroje. Může to být email od "vaší" banky, z platebního portálu který používáte nebo z aukčního serveru, přes který nakupujete levnější zboží a na kterém máte tyto údaje také uloženy. Nemusím snad mluvit o tom, že z těchto zdrojů nepocházejí. Při bližší kontrole zjistíte, že odesilatelem není ta instituce, za kterou se vydává, že emailová adresa je jiná. Jedná se přitom třeba o přehození jednoho písmena v adrese nebo o použití velmi podobného jména, které na první pohled vypadá věrohodně.A jak se snaží tyto údaje od vás získat? Forem je mnoho. Jedná se o žádosti na ověření vašeho bankovního účtu, o nátlak typu "Pokud neodpovíte do x hodin, bude váš účet zrušen" nebo o nabídku otevření nového účtu kliknutím na odkaz umístěný v emailu, který vede k vyplnění formuláře právě s citlivými údaji a jeho odeslání. Je to prostě psychologický boj. Měli byste ale vědět, že žádná seriozní instituce tyto záležitosti neřeší prostřednictvím emailu. I to se pravděpodobně v budoucnosti po rozšíření elektronického podpisu změní, v současnosti buďte ale velmi opatrní. Zdá-li se vám nějaký email podezřelý, bez milosti jej smažte, neodpovídejte na něj. Prostě nijak nereagujte. Pokud ale přece jenom váháte, kontaktujte nejdříve instituci od které email "pochází" telefonicky. V 99,9 % případů zjistíte, že se jedná o podvod.Setkal jsem se už s názorem, že nám v Česku se nemůže nic stát protože podvodné emaily jsou téměř stoprocentně psané anglicky a my přece v žádné zahraniční bance konto nemáme. To je ale velký omyl. Objevily se totiž už první vlaštovky ve formě česky psaného phishingu snažící se vylákat informace například od klientů CitiBank. Po kliknutí na odkaz v emailu se zákazníci sice dostali na pravou internetovou stránku této banky, zároveň se ale otevřelo další okno, ve kterém měli zadat a ověřit svoje údaje.S rozšířením internetového obchodu vzniklo také mnoho portálů zabývajících se prodejem zboží (Amazon, Ebay), prováděním plateb po internetu (PayPal) a bezhotovostním posíláním peněz (Western Union), které také používáme. Všude tam jsou také uloženy naše údaje týkající se třeba používaných platebních karet. Se všemi těmito institucemi jsme pouze v elektronickém styku a proto i potvrzování údajů probíhá touto cestou. I tady je tedy více než kde jinde potřeba být si před jakýmkoliv předání údajů naprosto jistí, že opravdu komunikujeme s danou institucí.A rada na závěr? Neodpovídat, neotvírat, nevyplňovat, neodesílat, smazat (až na výjimky, které jsem popsal). I když si nejste stoprocentně jistí. Odeslání citlivých údajů vám totiž s největší pravděpodobností zajistí vyprázdnění vašeho bankovního konta. 

Pokračovat na článek


Doménoví piráti vás mohou připravit o doménu

U žádného článku jsem nezvažoval jak začít, ale u tohoto ano. Vím, že se pouštím na velmi tenký led, a také vím, že mnoha lidem se obsah mého článku nebude příliš líbit. Zároveň si ale myslím, že by nebylo od věci ukázat lidem, že se dělo a bohužel stále děje to, o čem zde budu psát. Záměrně nepíší, že bude dít, protože v koutku duše doufám, že i v podnikání na internetu se v budoucnu najdou féroví a poctiví lidé.Pokusím se vám přiblížit, co se stalo mně osobně a dále pak zkušenost mého kolegy Petra, který ale dopadl hůř. Mrzí mě, že jsem musel čerpat ze zkušenosti, které se stala jemu, ale jen díky jeho příkladu se nestala stejná věc mě. Proto také doufám, že i pro vás by mohl být článek užitečný a podnětný.O tom, jak si zaregistrovat doménu, jak ji zaplatit převodem, složenkou nebo jinak a jak ji zprovoznit. Na toto téma se již napsalo mnoho statí a i na našich stránkách narazíte na dobré články, jak učinit první krok. Byť se říká, že první rozhodnutí je nejobtížnější, myslím si, že v této problematice to není zase až tak pravda. Registrace je jednoduchá. My se proto zkusíme zaměřit na to, co se děje poté. Myslíte si, že pokud si zaregistrujete doménu, nemůžete o ni přijít? Omyl, můžete!Zaregistrovali jste si doménu a provozujete na ni skvělou práci: dobrý projekt, výtečné stránky. V klidu si platíte měsíční poplatky (tedy, pokud jste se takto domluvili) a nemáte ani ponětí, že by se něco zvláštního mohlo dít. Legislativa nám k dnešnímu dni umožňuje prakticky od pracovního stolu zaregistrovat téměř jakoukoliv ochranou známku. V této roli hraje výraznou úlohu Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Lze si zaregistrovat stejné jméno jako doménu, a pak již stačí jen čekat, až vám známku zapíší. K této otázce se mi podařilo získat vyjádření ÚPV:„Do kompetence Úřadu průmyslového vlastnictví nepřísluší oblast domén. Pokud si však někdo přihlásí ochrannou známku vyhovující zákonným předpisům, můžebýt taková známka zaregistrována. Znaky jako www, cz nejsou chránitelné.Také nelze chránit všeobecně známé názvy, např. pepsi, coca-cola apod. Problematika je však natolik složitá, že nelze na Váš dotaz jednoznačněodpovědět. Doporučuji Vám kontaktovat naše středisko ochranných známek tel. 220383120. Praxe ukazuje, že doménové pirátství není naší národníspecifikou, ale je to celosvětový problém, který se řeší v rámci Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.Je to podobné jako s Open source softwarem. Všichni chtějí software zdarma a naopak všichni si chtějí svůj vlastní software chránit.“Co je to vůbec doménové pirátství?Je to v podstatě stejné pirátství jako známe z dobrodružných knih autorů Karla Maye či Verna. Jen v moderním podání. Doménoví piráti nekradou zlato a cennosti, ale v dnešním světě něco mnohem podstatnější. Nápady, celé projekty a hlavně formou vydírání přicházejí k penězům. Postup je velmi jednoduchý. Pokud si zaregistrujete svou doménu a prezentujete na ní sebe, své výrobky či něco podobného, tak to neznamená, že doménu vlastníte. Dochází pouze k pronájmu této domény. Tento fakt je velkou neznámou a mnoho uživatelů si jej vůbec neuvědomuje. Nikde se nedočtete, že jste si doménu „koupili“, ale pouze pronajali. Postup pirátů je tedy jednoduchý. Vyberou si doménu a zaregistrují si ochranou známku s názvem, který je v doméně. Je-li ochranná známka zapsaná, má již doménový pirát téměř vyhráno. Pak jako majitel ochranné známky může dělat majiteli domény značné potíže, které mohou skončit až soudním příkazem k pozastavení provozu.Ilustračním případem je zahájení dnes oblíbeného serveru www.super.cz . Samotné spuštění se totiž na začátku setkalo s podobným problémem. Dražba o doménu se vedla velmi obtížně. Nakonec ji vyhrál dnešní provozovatel nad jednou nejmenovanou firmou. Ta po neúspěchu zaregistrovala ochranou známku „super.cz“ a začala vyžadovat horentní sumu peněz za provoz domény www.super.czObdobný případ se objevil v případě domény www.bleskovky.cz . Společnost Ringier zakoupila doménu bleskovky.cz. Ringier vydává deník Blesk a provozuje jeho internetovou verzi Blesk.cz . Podle slov Petra Bednáře, ředitele SPIRu, chce mít Ringier pojištěné všechny domény v okolí jejich ochranné známky Blesk, což je naprosto v pořádku a není na tom nic špatného. Ovšem nejmenovaná společnost doménových pirátu opět zareagovala o několik dní dříve a snažila se dělat problémy.A v neposlední řadě byla v podobné situaci například i doména www.aktualne.cz, ovšem zde se zřejmě dospělo k určitému koncensu.Co tedy dělat, abyste podobný problém nemuseli řešit?Základní rada. Být obezřetný a hlavně jednat velmi opatrně a v tichosti. Protože pokud se neví o problému, tak ho nikdo neřeší. A zároveň co nejdříve registrovat ochrannou známku na Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).Co dělat když se už do podobné situace dostaneme?Jsou dvě možnosti. Buď slabošsky přistoupit na podmínky vydírající firmy a akceptovat jejich požadavky, které popravdě nemusí být zrovna malé, a zaplatit sumu 10krát až 20krát vyšší. A nebo druhá varianta řešení. Připravte se však, že je časově i finančně náročnější a hlavně bude vyžadovat obrovské množství nervů a papírováni, jak už to tak v české justici bývá. Najmout si renomovanou firmu a přát si, aby spravedlnost nebyla slepá. Tyto soudní procesy se však pohybuji v řádech několika set tisíců korun. Ovšem satisfakce je v dobrém pocitu vítězství a ta je mnohdy lepší než cokoliv jiného.O doménu se také dá přijít jinak !Po registraci domény můžete tuto doménu (dle smlouvy) využívat rok nebo dva. Záleží na tom, u jaké společnosti si doménu zaregistrujete. Vzhledem k tomu, že firem, které registrují domény, vyrostlo jako hub po dešti, nebudu žádnou jmenovat, aby nedošlo k podezření, že některé straním. Po registraci by vám měl přijít od firmy email, že vše je v pořádku a po zaplacení poplatku je možno tuto doménu začít využívat. Dále pak by měla firma měsíc před vypršením lhůty (tedy 1 nebo 2 roky, dle smlouvy) informovat, že je nutno zaplatit správní poplatek, aby mohla být doména i nadále pronajata.Podobný email by měla firma zaslat také 14 dní před ukončením smlouvy a poslední varování 3 dny před koncem. Pokud ani po těchto třech emailech nereagujete, měla by se vás firma pokusit zkontaktovat telefonicky. Bohužel jak se dočteme níže, není tento postup zase tak častý.Většina smluv je také ošetřena podobným odstavcem: "Jakákoli oznámení podávaná podle této Smlouvy budou považována za doručená pouze pokud budou doručena osobně nebo zaslaná doporučenou poštou, faxem nebo elektronickou cestou straně, které má být oznámení doručeno ... Oznámení: -platí okamžikem doručení, -je doručeno, obdrží-li odesilatel potvrzení o přijetí v případě odeslání faxem nebo elektronickou cestou a v případě zaslání poštou v den převzetí doporučené zásilky".Existuji firmy, které skupují nezaplacené domény (nezaplacením se domény stávají volnými). Tyto firmy mají zpravidla i tzv. “dobu hájení“. To znamená, že nechají stránky určitou dobu beze změn, než se jim podaří zkontaktovat předešlého pronajímatele. Tomu pak nabídnou doménu k odkupu na další působení, i když za mnohem větší cenu.Doposud je vše v pořádku.Můj kolega Petr se rozhodl, že si založí firmu. Stalo se tak a je pochopitelné, že bylo naprosto nezbytné vytvořit si svou prezentaci na internetu. Ale vzhledem k tomu, že firma byla ještě v plenkách, tak zaregistroval doménu a zaplatil správní poplatek po registraci s tím, že stránky aktivuje později. Protože není jednoduché vytvořit stránky ihned v den založení firmy. Na doménu a příslušný hosting vložil stránku s větou :“stránky jsou ve výrobě“. A předpokládal, že je vše v pořádku.Rok se sešel s rokem a Petrovi došla zpráva, že přišel o doménu a majitelem se stala nějaká firma plná spekulantu. Když se můj kolega začal zajímat, co se tedy vlastně stalo, bylo mu řečeno, že nezaplatil správní poplatek a že v tom případě nemá nárok na další užívání domény. Protože mu nepřišel žádný informační email ani výzva, rozhodl se situaci řešit.V té chvíli se dozvěděl, že jeho doména byla již prodána třetí straně. Postoj firmy je jednoduchý: proč prodlužovat s někým smlouvu a získat tak cca 2 000 Kč, když můžeme nechat vypršet časový limit a prodat doménu třetí straně třeba za desetinásobek? Jednoduché.Fakturu i upomínky společnost údajně odeslala, ale nikdy jí nepřišlo oznámení o doručení emailu. Přestože vám ve svých podmínkách firma slibuje, že doménu nikomu neprodá v případě, že nebude mít potvrzeno, že jste fakturu a upomínky obdržel, může to udělat. Mimochodem doručenky na email nejsou nikde povinné a také nemohou být závazné. Ne každý emailový klient tuto vymoženost podporuje. Proto je to absolutně irelevantní.Jak majitelé domén upozorní na blížící se konec smlouvy?Kromě toho, že se společnosti pokoušejí zkontaktovat klienta emailem (min. 2 až 3 pokusy), tak by měly při nezdaru použít adresu trvalého bydliště, kterou z podepsané smlouvy mají k dispozici, a poslat na tuto adresu doporučený dopis, v němž oznamují vzniklý problém. Jako poslední instanci je možno pokusit se zkontaktovat klienta formou telefonického kontaktu. Toto by měl být běžný postup při ověřování. Bohužel tento postup se v našem případě s největší pravděpodobnosti nestal. Petr si zjistil od svého webmastera, že žádný email neobdržel. Na adresu trvalého bydliště nedošel jediný dopis podobného ražení a ani na telefon se z firmy nikdo neozval.Je možné, že někdo, kdo zná váš podpis (tudíž kdokoli, před kým jste se jednou podepsali), odfaxuje do firmy, která provedla registraci, žádost o změnu kontaktní emailové adresy: "Potvrzení o změně prosím zašlete na novou adresu, děkuji!" Neuvěřitelné, ale možné! Mohli byste samozřejmě podat trestní oznámení na neznámého pachatele, ale pokud pachatel poslal fax z pošty, těžko ho naleznete.Ale ani to nebude náš případ. Petr přece obdržel vyrozumění o ztrátě domény! Takže email musel být aktivní. Dalo by se navrhnout, že každý (i začínající) hacker dokáže nastavit přesměrování emailu a vzápětí jej opět vrátit. Ale může se to stát? Ano, může, protože tuto činnost může udělat i správce poštovního serveru.Takže pokud to vše shrneme. Firma odeslala 3 emaily, Petr neobdržel ani jeden. Proč? Firma jej nekontaktovala poštou a ani se neobtěžovala mu zavolat. Proč? Chyba v komunikaci a technická závada, nebo hacker? Petr získává vyjádření o odebrání domény. Jak? Že by hacker náhle uvolnil komunikační portál? Proč tak rychle? Dostane zaplaceno od firmy, která v rychlosti doménu prodá za mnohem větší cenu? Chyba lidského faktoru? To se stává, o tom není sporu. Ale stalo se to tak i v našem případě?Je zcela patrné, že se v tomto problému nachází mnoho otazníků. Spousta skutečností, které nám asi zůstanou utajeny. Je to také záležitost morálního jednání. A já stále tajně věřím, že dříve nebo později se mnozí lidé budou chovat morálně a tím se pokusíme zlepšit prostředí, které (i z komentářů českých odborníků) není zrovna na českém internetovém poli nejpříjemnější.Petr se soudil. Po 3. letech soudní spor vyhrál a doménu získal ke svému používání. Podle jeho slov: „Obrovská ztráta času, nervů a hlavně peněz, které jsem musel za tuto nesmyslnou kauzu zaplatit za právníky.“ V jeho případě jsem si jist, že si mohl dovolit přistoupit na podmínky „vyděračů“ a zaplatit jim požadovanou sumu, ale jak znám Petra, je to nesmírně charakterní člověk a asi by se poté nemohl podívat ani do zrcadla. Věřím v to, že když poslouchal rozsudek z úst soudce, musel cítit naprostou satisfakci za utrpení, které si musel prožít. I když i on tvrdí: „Byla to má chyba a já jsem za ni musel zaplatit.“Zkuste si proto vzpomenout, kdy vám končí expirační doba vaší domény! Není to třeba už příští měsíc??? Nebylo by dobré předejít problémům a neumožnit tak spekulantům, aby vás zahnali do rohu?Ale buďme objektivní!Doručenky: není povinná implementace SMTP serveru. Jednoduše řečeno, doručenka v emailu není žádná povinnost. Nespoléhejte se na to !V databázi firem, které aktivují domény, jsou uvedeny tři kontaktní adresy. Aktualizujte si tyto informace, jsou nesmírně důležité.Doména je po nezaplacení vyřazená z DNS a nachází se nějakou dobu v ochranné lhůtě. Tento čas je určen k tomu, abyste začali problém řešit.Pokud máte spoustu práce a víte, že se nestíháte dostatečně starat o svou doménu, přenecháte to jiné odborné firmě, která vám zaručí to, že se vám bude o doménu starat.Doména NENÍ vlastnictví. Je pouze propůjčená nebo pronajatá. V právním slovníku se nachází to správné slovo, něco jako omezené zdroje. Berte tuto skutečnost na vědomí.ZávěrTentokrát se nebudu rozepisovat, protože toto téma není příjemné, a věřím tomu, že mnoha lidem může zkazit příjemný den. Ale napsal jsem o tomto problému, protože není dobré strkat hlavu do písku. Chtěl jsem poukázat na situaci, která na českém internetu je již dlouhá léta. Přeji si, aby vám tento článek a zkušenost mého kolegy Petra ukázal, že takový problém zde je a může se dotýkat i vás samotných.Článek získá na kvalitě v případě, že mi napíšete nebo že zveřejníte své zkušenosti, ať podobné, nebo třeba nesouhlasné. Jde spíš o to, pokusit se na toto téma rozvést debatu. Jedině tak se lidé mohu dozvědět více o tomto problému.A úplně poslední věc. Informace v článku pocházejí z vlastních zkušenosti a zkušeností kolegů (včetně Petra). Byl bych rád, kdybyste zde připojili svůj vlastní názor.

Pokračovat na článek


Komprese dat

Co dělat, když potřebujete e-mailem poslat velký dokument a příjemce má omezenou velikost mailové schránky, takže se vám e-mail stále vrací? Zkomprimujte ho. Zmenšíte tím velikost odesílaných dat a díky tomu také urychlíte odeslání i příjem e-mailu. Zvláště pokud máte pomalejší připojení možnost komprese oceníte.V průběhu stále progresivního vývoje počítačového světa rostlo množství dat společně s hardwarovou náročností. Velký objem dat se dlouho zpracovával i na výkonnějších počítačích a kvůli snaze uspořit čas se začalo přemýšlet jak urychlit zpracování těchto dat. Postupně začaly vznikat první programy, které se touto problematikou začaly zaobírat. Popravdě první verze nebyly zrovna příliš bezpečné. Hlavně proto, že dokázaly samotné soubory znehodnotit a již je nikdo nedal zpět do původního stavu. Staly se tak naprosto nepoužitelné. Nicméně od konce 80tých let minulého století, kdy se začal tento problém vehementně řešit, došlo k obrovskému skoku a s problémem poškození dat se již běžně nesetkáme. V podstatě si to ani výrobci samotných programů nemohou dovolit. Bezpečnost těchto programů vzrostla nad hranici 99% a já sám jsem se nesetkal za celou dobu používání těchto kompresních programů s nějakou kritickou chybou. Vlastním problémem vždy byl transport dat. Docházelo k mnoha poškozením a deformacím souborů bez komprimace, které již nebyly napravitelné. Dnes už samotná komprese zajišťuje určitou ochranu proti poškození při transportu.Komprese znamená zmenšení, zhuštění (hovorově se používá slovo "sbalit", opakem je "rozbalit"), ), výsledkem pak je menší objem dat. Zkomprimované soubory zabírají na disku méně místa, což při dnešních kapacitách disků není až tak podstatné. Významné to ale může být třeba posílání souborů e-mailem. Kromě menší velikosti je výhodou i to, že několik souborů můžete do jednoho a s jedním souborem se manipuluje lépe než s několika. Drobnou nevýhodou je, že zkomprimovaný soubor je nejprve nutné dekomprimovat (rozbalit), než s ním lze pracovat (je to podobné, jako když si složíte list papíru, abyste jej mohli vložit do kapsy – nejprve jej musíte rozložit, abyste si jej mohli přečíst).Některé soubory již používají kompresi vnitřně, například programy (exe soubory, dll knihovny), ale také obrázky, hudba nebo video soubory. U těchto souborů už jejich další kompresí významného zmenšení nedosáhneme.Až dosud jsme brali v úvahu tzv. bezztrátovou kompresi, to znamená, že ze zkomprimovaného souboru lze vytvořit identický soubor jako před kompresí. Asi by se vám nelíbilo, kdybyste si zkomprimovali seminární práci, poslali si ji e-mailem do školy a tam byste po rozbalení zjistili, že místo vašich pečlivě promyšlených vět vidíte shluk nesmyslných znaků. Poněkud jiná situace je ale u již zmiňovaných obrázků, hudby nebo videa. Lidské smysly jsou totiž nedokonalé, a tak drobné změny v obraze nebo zvuku nepostřehnou. Obrázky, zvuk a video jsou proto většinou ukládány v komprimovaných formátech, a to nejčastěji ztrátovou kompresí. Při ukládání je obrázek drbně "pozměněn", tak aby bylo dosaženo co nejmenší velikosti výsledného souboru při zachování dostatečné věrnosti. Takto zjednodušeně používají kompresi formáty JPG (obrázky), MP3 (hudba) nebo MPEG či DivX (video). Ne že by obrázky, hudbu nebo video nebylo možné ukládat nekomprimovaně, většina programů i tuto možnost nabízí, ale takové soubory jsou pak opravdu hodně velké, zvláště u videa.Komprimační programy, kterými se budeme dále zabývat používají samozřejmě bezztrátovou kompresi. Potřebujeme samozřejmě po rozbalení získat původní soubor v nezměněné podobě.Na trhu existuje mnoho produktů nabízejících uvedené základní funkce a komprese do formátů ZIP, ARJ, TAR/GZ, ACE, LHARC atd. Mezi sebou se liší jednak tím, jak tyto základní funkce provádí (viz např. Archive Comparision Test), a jednak tím, že nabízí další, pro někoho podstatná vylepšení, jako je možnost automatického generování jmen podle data, výběr podle data, příznaků archivace, schopnost práce s 'dlouhými' jmény, samorozbalující archivy, možnosti uzamčení archivu proti další modifikaci, interaktivní ovládání, komentáře k archivu atd.To by tak mohlo být z teoretického hlediska vše a nyní se podíváme na pár programů, které vám mohou samotnou kompresi (sbalení dat) či dekompresi (rozbalení dat) provést. Pokusím se zde vybrat pár nejznámějších programů a jeden podrobněji popsat. Samozřejmě, že bude záležet na vás, který program si vyberete. Ovšem princip všech programů je velmi podobný.WinRAR 3.62WinRAR je program určený pracovat s nejrozšířenější skupinou komprimovaných dat a to s koncovkami RAR a ZIP. Dokáže ovšem zpracovávat (ale pouze extrakci) formáty typu GZ, ACE, TAG nebo UUE a mnoho dalších. V nejnovější verzi (3.62) dokáže WinRAR zpracovávat dokonce i datové produkty NTFS (pro zasvěcené). Toto je zvlášť podstatné pro Windows 2000. V nové verzi je program poněkud graficky odlišný od předchozích a jeho použití je přehlednější. Samotná práce v něm je jednoduchá a srozumitelná pro každého. Podíváme-li se na funkčnost a optimální poměr komprese k času, můžeme klidně říci, že tento faktor je v programu WinRAR dokonale zvládnut. I když se najdou programy, které komprimují s větší efektivitou, čas potřebný pro jejich práci je několikanásobně vyšší a pochopitelně naopak. S archivy RAR lze pracovat kromě nejrozšířenější platformy Windows i v prostředích Unix, Linux, MacIntosh, IBM OS/2.Pro šifrování používá RAR poměrně silnou blokovou šifru, takže i když se po internetu povaluje spousta programů pro zjištění hesla, při šesti- a víceznakovém heslu trvá na současné technice nalezení hesla několik desítek let. Celkem důležitý rozdíl od ostatních formátů, kde je to záležitost pár hodin. (jen pro zajímavost rozšifrování šestiznakového hesla trvá podle výpočtů cca 400 dní, sedmiznakového 25 000 dní atd., pochopitelně záleží na technologii a výkonu počítače). Jen zmíním, jak velké soubory se dají WinRARem zpracovávat a jaká je jeho cena. Maximální velikost zkomprimovaného souboru je cca 8,5 gigabytů a u souborového systému FAT16 pouze 2 gigabyty (to je ale omezení souborového formátu, ne WinRARu samotného). Náklady na pořízení tohoto programu se pohybují přibližně někde kolem 1000 Kč.Pracovní plocha je velice jednoduše a vkusně umístěná v dominantní části okna a velmi připomíná práci v Total Commanderu. Máte-li soubor, který je zkomprimován, a chcete jej extrahovat (rozbalit), použijete velice jednoduchý pohyb podobně jako v programu Průzkumník nebo již zmiňovaném Total Commanderu. Najdete soubor, který chcete zpracovat. Jednou na něj kliknete, aby došlo k prosvícení (ne k otevření), a pak již stačí jen stisknout v horní části tlačítko „Extrahovat do“ . V tu chvíli se objeví okno „Cíl a volby extrakce“ a naprosto identickým a notoricky známým způsobem určíte, kam si přejete dotyčný soubor rozbalit. Opačný postup, když hodláte soubory sbalit (spakovat), je také velmi jednoduchý. Zobrazíte veškerá data, která hodláte zpracovat, označíte je buď myší, nebo „Shift + tlačítka šipek nahoru, dolů“, a zvolíte ikonu „Přidat“ . Pak již jen určíte, kam se vytvořený soubor umístí. Celá práce je tímto dokončena.Toto jsou pouze dvě nejdůležitější činnosti, které by vám měly stačit k tomu, abyste se naučili velmi jednoduše a hlavně efektivně pracovat s daty. Existuje mnoho možností jak provést nastavení a podrobnou lokalizaci systému, ale pro běžné uživatele se mi to jeví jako nadstandardní a myslím si i zbytečné. V každém případě, pokud se někdo hodlá komprimací dat zaobírat podrobněji, existují na internetu podrobné popisy a příručky jak vyzrát na mnoho problémů a potíží. Stáhnout si nejnovější verzi v češtině můžete přímo ze stránek výrobce.Varianta komprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > WinRAR > Přidat do nazev_slozky.rarVarianta dekomprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > Extraktovat zdeWinZip 10.0Nejběžněji používaný komprimační nástroj používá prakticky stále stejné uživatelské prostředí a vylepšuje jen vnitřní funkce. Je to zcela základní program, který by neměl chybět v žádném počítači. Podporuje většinu kompresních standardů běžně používaných na Internetu: TAR, ZIP, UUencode, XXencode, BinHex, MIME a Unixové komprese. ARC, ARJ a LZH jsou podporovány prostřednictvím externích programů. Běžný uživatel nejvíce ocení novou a lepší metodu komprese, která ovšem není kompatibilní se staršími verzemi.Program automaticky vybírá optimální kompresní metody - PPMd nebo bzip2 a obsahuje nový kompresní algoritmus pro bezztrátovou kompresi zvukových souborů WAV. Možnost zobrazení plných náhledů snímků uložených v ZIP souboru bez nutnosti jejich extrakce je velmi příjemná změna. WinZip podporuje správce příloh ve Windows XP SP2. Dokáže ukládat ZIP soubory přímo na CD nebo DVD, velké ZIP soubory jsou přitom automaticky rozloženy na více disků.Trial verzi si můžete stáhnout přímo od výrobce.Varianta komprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Add to nazev_slozky.zip.Varianta dekomprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Extract to hereALZip 6.13Program umí pracovat s více než 35 kompresními formáty. Vedle standardních formátů, jako jsou ZIP či ARJ, umí ALZip otevírat i ISO a BIN (IsoBuster) obrazy kompaktních disků či virtuální CD formátu LCD. ALZip dokáže samozřejmě archivy i vytvářet a to včetně SFX samorozbalovacích souborů.Mezi další funkce programu patří rozdělování archivů do menších souborů, integrace s antivirovým softwarem, zrekonstruování zapomenutých hesel ZIP souborů či možnost spouštění programu z příkazové řádky. Celkově se jedná o velice povedený program s intuitivním ovládáním, který rozhodně stojí za vyzkoušení.Stahovat můžete od výrobce.ExtractNow 4.35Dovolí rozbalit více souborů najednou z formátů ZIP, RAR a ACE. ExtractNow je nástroj, který dokáže rozbalit několik komprimovaných souborů najednou. Podporuje ZIP, RAR, ACE soubory a má velmi kompaktní a přehledné grafické rozhraní. Stačí pouze přetáhnout požadované soubory nebo si je vybrat v menu. V nové verzi nabízí ExtractNow také funkci, která pomůže při hledání podporovaných souborů. Při samotném rozbalování si můžete vybrat, do kterého adresáře mají být archívy rozbaleny, případně pro ně program vytvoří nový adresář se stejným jménem.Stahovat můžete opět přímo od výrobce.Slovo závěremVeškeré programy, které jsem zde představoval (ovšem jen nepatrný zlomek ze všech existujících), je možné stáhnout z internetu jako shareware a není problém je také zakoupit jako originál. Pořizovací náklady se pohybují od 200 – 1000 Kč. Celkem důležité je také říci, že operační systémy Windows i Linux se již dokonale přizpůsobily a umí pracovat i s komprimovanými soubory, aniž byste museli instalovat nějaký další program. Pro základní práci s komprimovanými soubory to stačí, pokud budete chtít víc, není problém sáhnout po některém ze zde představených programů. Doporučuji proto všem uživatelům, aby se pokusili s kompresí pracovat.

Pokračovat na článek


Gabriel Knight 2 - The Beast Within

KAPITOLA I.Na samém začátku hry je Gabriel vyzván skupinou německých lidiček, aby dostál svému původu a pomohl jim za pomocí svých vrozených schopností ulovit běsnícího vlkodlaka. Když se Gabriel vzbudil v Huberově sídle na pokraji Mnichova, v jehož blízkosti byl vlkodlak naposledy spatřen, nezbylo mu než se pořádně porozhlédnout po dočasně opuštěném domě. Ze své tašky si nejdříve pobral to nejdůležitější co si sbalil na cestu - dopisy, peněženku a starodávnou dýku jeho rodu. Vlevo od vstupních dveří si přečetl zprávu od pana Huberta a zpod zrcadla vytáhl klíčky od auta. Pak vytáhl z kapsy dopis od Grace, přečetl si ho a použitím papírů na stole své sekretářce (a přítelkyni) odepsal. Při prohlídce stolu si Gabriel rovněž všiml Mnichovského deníku, ze kterého se dozvěděl, který komisař byl pověřen řešením případu "řádícího vlka" a také se dočetl, že vlk údajně utekl z Hellabrunnské zoologické zahrady. Dalším prohrabováním kapes si Gabriel zrekapituloval předměty, které si vzal s sebou a pročetl si dopis od svého právníka Uberga, který potvrzoval jeho majetnické právo na zámek Ritter Castle a okolní pozemky. Najednou se Gabrielovi udělalo zle ze zatuchlého vzduchu místnosti, takže vyšel ven před dům nadechnout se čerstvého vzduchu. Dal se doprava směrem k podivnému vodnímu korytu vyřezanému z mohutného kusu zatuchlého dřeva. Jak tak procházel okolo, všiml si čerstvého otisku zvířecí pracky v blátě pod korytem. Za korytem nalezl již jen neprostupnou hradbu lesa. V trávě před prvními stromy však postřehl cosi zajímavého a když se podíval blíže, našel chomáček zvířecích chlupů. Vzal si je s sebou jako pravděpodobný vzorek vražedného zvířete. Při další prohlídce okolí domu, tentokrát vlevo od hlavního vchodu, narazil na jakýsi přístěnek s umyvadlem. Bez okolků popadl zde přítomný cement, namíchal z něj hrubou maltu a jejím nalitím do bahnitého otisku získal stopu zvláštního zvířete, které mu čím dál tím méně připomínalo vlka. Pomocí klíčků odemkl Volkswagen stojící před domkem a rozhodl je jet do čtvrti Talkirchen, kde se nacházelo inkriminované ZOO. Automaticky vyhledal výběh vlků, přečetl si tabulku o vlcích, podíval se na povalující se exempláře a neúspěšně se pokusil vejít do ohrady. Příchozího opatrovatele vlků Thomase vyzpovídal ze všeho, co ho napadlo. Thomas poslal Gabriela za jeho nadřízeným doktorem Klingmannem, Gabriel uposlechl a vydal se doleva do administrativní budovy. Rozhovor s doktorem Klingmannem si raději nahrál na kapesní magnetofon. S úmyslem vrátit se do ZOO později se odebral do Lochhamu na Huberovou farmu. Při pohledu na magnetofon s nahrávkou ho napadl mazaný podfuk. (Pomocí volby RECORDING) si připravil (LOAD A) nahrávku doktora Klingmanna a prázdnou audiokazetu (LOAD B) a začal mixovat (SPLICE). Vybíráním vhodných slov namixoval užitečnou větu "Thomas? Herr Doktor Klingmann here. Show our wolves to Mr. Knight." a nahrál ji na prázdnou kazetu (TRANSFER). Pak se spokojeně vrátil do ZOO a opatrně se vetřel do doktorovy kanceláře. Doktor nikde, bezva. Rychle prohledal jeho kabát visící na věšáku u dveří a nalezl útržek jakéhosi účtu. S vědomím, že musí jednat rychle se svým nálezem dále nezabýval a ihned použil kazetu s namixovanou nahrávkou na vysílačku ("Walkie Talkie") v pravé části doktorova stolu, čímž si zajistil přístup k vlkům. Když Thomas přivolal vlčici Margaritu, Gabriel si prohlédl její identifikační přívěšek a pohladil ji, načež mu mezi prsty zůstalo pár vlčích chlupů.Po úspěšné "prohlídce" zoologické zahrady se Gabriel rozhodl vyhledat právnickou firmu spravující jeho nově nabytý majetek a poštu, kde by mohl poslat svůj dopis Grace. Rozjel se proto do centra Mnichova, na náměstí Marienplatz. Nejdříve se dal doleva okolo masny do právnické kanceláře Übergrau, Höffen & Schnell. Přijal jej mladší právník Übergrau, který se ukázal být velice vstřícným a po krátkém rozhovoru dal Gabrielovi dokonce kontakt na mnichovskou univerzitu. Po návštěvě právnické kanceláře se Gabriel vydal ulicí směrem doprava až na samotné náměstí s kašnou. Pak pokračoval dál ulicí Dienerstrasse, v jejíž polovině po pravé straně zašel na poštu poslat dopis Grace (Gabriel-to-Grace Letter). Než se vydal na univerzitu, odskočil si ještě na chvíli na Huberovu farmu a bližším prozkoumáním účtenky profesora ze ZOO (Klingmann's Receipt) nalezl zvláštní protisk jakéhosi nápisu. Použitím účtenky na zrcadlo velde dveří získal podezřelou mnichovskou adresu - 54 Dienerstrasse. Opět nasedl do automobilu a vydal se na Mnichovskou univerzitu. Laborant Michael mu tam vstřícně zanalyzoval oba vzorky zvířecích chlupů (z farmy a ze ZOO) a odlitý otisk tlapy. Laborant Gabrielovi napsal analýzu těchto vzorků, ve které uvedl důležitou skutečnost, že vzorek chlupů z farmy pravděpodobně nepocházel z běžného vlka. Z univerzity se Gabriel vydal znovu za svým právníkem Übergrauem a zeptal se ho na adresu nalezenou na druhé straně Klingmannova účtu. Dozvěděl se, že se jedná o organizaci Royal Bavarian Hunting, která vydává povolení k lovu divoké zvěře a začalo mu vrtat hlavou, na co doktor zoologie potřebuje povolení na zabíjení zvířat. Vydal se tedy do domu č.54 v ulici Dienerstrasse (jedna obrazovka za poštou). Nepříjemný klerk Xavier ho ale vyrazil s tím, že nemá potřebné rodinné dokumenty. Další, v pořadí již třetí návštěva právnické firmy Übergrau, Höffen & Schnell za tento den spravila i tento problém. Zatímco dr. Übergrau sháněl potřebné papíry, zajel Gabriel na policejní stanici za účelem domluvit si schůzku s komisařem. Anglicky nekomunikující úředník se však ukázal být nepřekonatelnou překážkou a tak se Gabriel vrátil do právnické firmy pro připravené rodinné dokumenty a šel je ukázat Xavierovi do Královské Bavorské Lovecké společnosti (Royal Bavarian Hunting Lodge). A brzy nato už byl jejím hrdým členem. A o jistých dalších členech začal mít vážné pochybnosti.KAPITOLA II.Jakmile Grace dostala Gabrielův dopis, pocítila, jak se v ní pověstné ucho od džbánu utrhlo. Sbalila svých pět švestek a prvním letadlem odletěla do Německa. Gabriela však v jeho starodávném rodinném sídle nenašla. Nevěda kam jinam se odebrat, souhlasila s nabídkou hradní paní, aby v zámku přenocovala a počkala, až se Gabriel objeví. Na druhý den ráno si řekla, že pouhým čekáním v koutě ničeho nedosáhne a tak se vydala zkoumat své okolí. Nejdříve našla zamčené dveře za gabrielovou ložnicí, pak vyšla ven před zámek a uviděla Gabrielovo auto. Na oboje se zašla do zámku zeptat nepříjemné Gerdy. Gerda Grace sdělila, že klíčky od gabrielova auta nemůže nikomu dávat a za zamčenými dveřmi v gabrielově ložnici že se nachází starodávná knihovna rodu Ritterů, kam ji, bohužel, rovněž pustit nemůže. Vida, že s ní po dobrém nepochodí, vydala se sama do městečka Rittersberg. Nejdříve se dala doprava do hostince "Goldener Löve" a promluvila si se starým majitelem. Konečně se tak dozvěděla o novém gabrielově případu něco bližšího. Vyšla ven a nevěda, kam se vydat zaklepala na modré dveře domu vlevo od hostince. Od dobrého muže (tm), jehož xicht se objevil v okénku se dozvěděla, že muž je zprávcem městské haly. Zeptala se ho, zda nemá nějaké záznamy o domnělém soudním procesu s vlkodlakem, který se podle majitele hostince měl odehrát někdy v 17. století. Správce se vyjádřil, že je to možné, ale že potřebuje přesné datum procesu. Když se Grace vrátila na zámek, zjistila, že se v jejím pokoji stále ještě šolíchá dotěrný řemeslník, takže se vrátila do městečka, prohlédla si místní kostel a když se opět vrátila do zámku, našla už svůj pokoj prázdný. Prozkoumáním ohniště, u kterého řemeslník cosi kutil našla mužovu brašnu, ze které si "půjčila" šroubovák. Bližším prozkoumáním krbu nalezla zvláštní otvor na místě chybějícího kamene a s nadějným úmyslem do něj zasunula šroubovák. Výsledkem kopulace šroubováku s krbem bylo kliknutí vycházející ze skříně u dveří. A když Grace skříň otevřela, uviděla tajnou chodbu. Ha! Tajnou chodbou Grace prošla do pokoje naproti její ložnici, rychle jí došlo, že se ocitla v pokoji zámecké paní Gerde. Podívala se na obraz gabrielova strýce Wolfganga a když nenarazila na nic dalšího zajímavého, otevřela skříň s tajným průchodem a už už se chtěla vrátit chodbou zpět, když tu uviděla klíč. Zpět se tedy vrátila vyzbrojena klíčem, který padl ke dveřím do knihovny. Množství knih bylo zdrcující, ale časem Grace našla, co hledala - útlou knížečku o vlkodlacích. Hned poté byla však odhalena Gerdou, se kterou se ošklivě pohádala. Z knížky vypadl dopis, který (spolu s knížkou, pochopitelně) Grace pečlivě prostudovala. Dozvěděla se tak o existenci dvou důležitých osobností Ritterovské krve z dob procesů s vlkodlaky - Victora a Christiana Rittera. Jejich dva osobní deníky nalezla v pravé horní části knihovny a prostudovala je. Ve Victorově deníku našla tolik potřebné datum Ritterburgského procesu s vlkodlakem. Poslední informace, kterou potřebovala byl osud krále Ludvíka II, jehož životopis v žádném z oddílů knihovny bohužel nenašla. Usedla tedy ke gabrielovu psacímu stolu a použitím vizitky zatelefonovala do USA profesoru Barclayovi z Yalské univerzity. Profesor slíbil, že se po osudu Ludvíka druhého podívá a zavolá zpět. Grace se mezitím vydala do města a šla říci správci městské haly přesné datum procesu s vlkodlakem. Chvíli s ním na toto téma hovořila, načež ji dobrý muž zavedl do podzemní kobky, kde byl vlkodlak svého času vězněn. Grace se podívala z okénka, na jehož žbrdlení našla něco stop po vlkodlakových škrábancích a pak se zahleděla na kostel. Dostala nápad - prostudovat obsah zpovědi, kterou podal vlkodlak tehdejšímu faráři coby své poslední přání. O svém nápadu pověděla vstřícnému správci městské haly. Ten její nápad shledal zajímavým a napsal vzkaz pro angličtinou nedotčeného faráře, ve kterém ho vyzval k vydání příslušních spisů. Grace tento vzkaz odnesla faráři do kostela a s vyhledanými akty se vrátila k dobrému muži v městské hale. Ten jí přeložil spoustu zajímavých věcí, které o sobě vlkodlak vypověděl. Než se Grace vrátila na zámek, zaskočila ještě do hostince zeptat se hospodského na krále Ludvíka II. Něco se sice dozvěděla, ale nebylo toho dost. Zpátky na zámku šla rovnou do knihovny, usedla ke gabrielovu psacímu stolu a napsala Gabrielovi dopis, ve kterém shrnula své poznatky. Spolu s příslušnými knihami jej vložila do obálky, kterou ukázala dole v hale Gerdě, aby získala gabrielovu adresu. Pak se vydala do Rittersburgu hledat poštu. Našla ji brzy, byly to dveře vlevo od hostince. Zazvonila na maličký zvonek na pravé straně dveří a úřednici dala obálku připravenou k odeslání. Potom zaplatila poštovné markami ze své pěněženky a spokojena se svým slídilským výkonem se vrátila na zámek.KAPITOLA III.Gabriel se vzbudil po noci plné prapodivných snů. Nevěda jak načít další den svého dobrodružného života, pročetl si noviny ležící na stole a dozvěděl se tak o další rituální vraždě. V Mnichově se vydal nejdříve za svým právníkem, který mu dal dopis od Grace. Po přečtení dopisu si Gabriel s právníkem promluvil o zajímavostech, které se dočetl z dopisu, jmenovitě o králi Ludvíkovi II a o Černém vlkovi. Nic moc z toho nebylo, takže se vydal do ulice Dienerstrasse podívat se na místo vraždy. Našel ho až na samém konci ulice podle rojení policejních aut a novinářů. Komisař Leber se ale i nadále ukázal naprosto nekomunikativním a tak Gabriel ukázal výsledky analýzy univerzitního laboranta televiznímu štábu postávajícímu vlevo. Tam pochopitelně uspěl, ale než se vůbec stačil dostat k jádru věci, byl přerušen komisařem Leberem, jehož pozornost si svým počínáním bez debaty získal. Ihned po tomto úspěšném "divadélku" se vydal na Mnichovskou policejní stanici a pořádně si s komisařem promluvil. Jediné co se dozvěděl bylo jméno poslední oběti. Když se pak podle rady komisaře podíval na mapu vražd na stěně, postřehl maličký papírek se jménem oběti (Karl Grossberg) a telefonním číslem. Nalezené číslo si nenápadně načmáral do svého deníčku, rozloučil se s komisařem a vydal se ke svému právníkovi, který se stále častěji stával útočištěm téměř všech jeho otázek a tužeb. Tentokrát ho požádal o vypracování seznamu všech zmizelých osob za posledních deset let. S vědomím, že je to zařízeno si prohléhl vizitku barona von Glowera, kterou dostal včera v klubu lovců a vydal se barona navštívit (na mapě stanice Perlach). Po spíše matoucím než osvětlujícím rozhovoru se už měl k odchodu, když si všiml zvláštní masky visící na pravé stěně. Zeptal se na ni barona a prohlédl si ji. Vskutku zvláštní maska. Po návštěvě barona se vydal domů na farmu a použitím papírku za zápisníku na telefon ležící na stolečku vpravo od kamen zavolal na telefonní číslo získané v komisařově kanceláři. Pak usedl ke stolu a napsal druhý dopis Grace. Po cestě do Královkého bavorského klubu lovců se stavil na poště a dopis odeslal. V klubu si promluvil s nepříjemným klerkem Xavierem a rozhodl se, že teď, když je klub prázdný, trošku ho proslídí a podívá se po čemkoliv, co by mohlo být zajímavé. Po podrobnější prohlídce bylo Gabrielovi jasné, že v klubu není nic zajímavého. Nic kromě zamčených dveří vlevo od zadního východu na ulici. Klerk by jistě nedal klíče k těmto dveřím z ruky, ale na druhou stranu je určitě měl ve svém stolku. Gabriela napadlo logické východisko: distrakce. Xaviera bude nutné nějak odlákat.Šel se projít městem, s nadějí, že ho možná něco napadne. V místě, kde pravidelně vystupoval z metra na stanici Marienplatz si všiml obchůdku s kukačkami (první obchod směrem vpravo od masny). Vstoupil dovnitř a podíval se na zaprášené kukačky ležící na pultě. Prodavač postřehnul jeho zájem, pozvedl kukačky a předvedl mu co dokážou - namísto kukání coby odbíjení uplynulé hodiny tyto kukačky imitovaly zvuk klepání na dveře! V Gabrielově hlavě se zrodila zajímavá myšlenka. Podal prodavači svou peněženku jako že obchod bere a vrátil se s kukačkami do loveckého klubu. Beze slova prošel okolo Xaviera a schoval kukačky do květiny poblíž zadního vchodu! Nařídil je tak, aby za chviličku "kukaly". Pak šel ke Xavierovi a když zmatený sluha odběhl, rychle prozkoumal jeho stolek, otevřel šuplík v jeho zadní části a sbalil kýžené klíčky. Pomocí klíčků odemkl zamčené dveře v zadní části klubu, ale zatím se tam nevydal, protože nejdřív musel zamaskovat stopy. Udělal to tak, že vytáhl kukačky zpoza květiny, znovu je nařídil a šel ke Xavierovi. Celý proces se opakoval s tím, že Gabriel tentokrát klíčky do šuplíku vrátil. Než se pak vydal za tajemné dveře, vytáhl zpoza květiny ukryté kukačky nadobro, aby se na jeho podfuk později nepřišlo. Odemčenými dveřmi prošel do sklepní místnosti. Instinkt ho nabádal k tomu, aby jednal rychle. Svižně si tedy prohlédl lovecké zbraně a fotografie na pravé stěně, trofeje zvířat uprostřed a rituální předměty na polici pod nimi. Vpravo od těchto podivných předmětů našel a detailně prozkoumal zvláštní knihu se jmény členů klubu a čísly. Jen tak tak to všechno stačil, když ho v jeho čmuchání přerušil von Zell. I přes von Zellovo neslušné chování si Gabriel s tímto členem klubu detailně promluvil. Hned poté se vydal na další návštěvu svého přítele, zakladate loveckého klubu barona von Glowera. Zeptal se ho na podivnou sklepní místnost nalezenou v klubu a baron mu poodhalil tajemství skutečné podstaty klubu a jeho členů. Hned po této zajímavé debatě se Gabriel odebral zpět do klubu lovců, aby nepropásl slibovaný večírek. V klubu byl zatím jen jediný člen - Herr Preiss. Gabriel se s ním dal do řeči a nestačil obdivovat sílu jeho osobnosti. Když domluvili, začali se do klubu scházet ostatní členové. Gabriel se nejdříve přitočil k pánům blíže u Zdroje (tj. u pultíku s pivem). Malý pokec s nimi neodhalil prakticky nic důležitého až na to, že Von Aigner lhal, že neznal poslední oběť vraždění Grossberga. Van Glowen se zdál být příliš zabrán do debaty s herr Preissem, takže se Gabriel rozhodl že se zaměří na poslední dvojici Von Zell-Klingmann. Tito dva pánové se rovněž nezdáli být příliš komunikabilní a tak je Gabriel alespoň opakovaně buzeroval veselými hláškami. Nakonec si od nich vypůjčil časopis, strčil do něj svůj nahrávací magnetofon a časopis pánům vrátil, aby se jejich cenný rozhovor zaznamenal. Jak mazané! Dobrá práce.KAPITOLA IV.Grace se vzbudila se studeným potem hrůzného snu po celém těle. Zámek byl zcela opuštěný, takže se vydala do městečka za včerejšími nečekanými potrhlými návštěvníky. Věděla, že jsou ubytováni v místním hostinci. Po cestě se však stavila u pošťačky a vyzvedla si dopis od Gabriela. Ihned si ho přečetla, avšak i když ji Gabriel žádal o další pokračování v jejím výzkumu a dal ji adresy dvou zajímavých hradů postavených králem Ludvíkem druhým, svou adresu ani telefon záměrně neuvedl. Párek podivínů Grace skutečně nalezla u stolu v hostinci. Promluvila si s nimi a nechala si od paní Smithové vyložit tarotové karty. Rovněž nechala vyložit karty Gabrielovi, ale to neměla dělat, protože se tak její strach o Gabrielovu bezpečnost zdvojnásobil. V hledání útěchy se lidské mysli podobají jedna druhé jako vejce vejci, možná právě proto Grace vyhledala útulek kostela. Prošla jím až skoro k oltáři, když tu zahlédla postranní vchod vedoucí do místnůstky se sarkofágy, kde spočívaly ostatky členů rodu Ritterů. Ke svému velkému překvapení tam uviděla Gerde, jak pláče... jak pláče nad ostatky Wolganga Rittera! V ten moment došel Grace onen hrozný omyl, který její zkoušené nervy obrátily v nespravedlivé ublížení jiné ženě. Gerde neměla s Gabrielem naprosto nic společného, Grace ji osočila zcela nespravedlivě! Usmíření bylo jediným řešením. Kde že to jen naposled viděla nějaké květiny? Nejlépe růže. Možná z okna jejího pokoje. Grace se vrátila do zámku, otevřela skříňku ve svém pokoji a vešla do tajné chodby. Dala se doleva dolů po schodech a její propočet se ukázal správným - vyšla přímo v zámecké zahradě. Natrhala něco krásných růží a odnesla je Gerde do kostela, čímž docílila jejich usmíření. Odměnou jí byly klíčky od Gabrielova auta a dobrý pocit z napravené křivdy. Grace se nejdříve vydala na zámek Neuschwanstein. Jeho prohlídka ji tak uchvátila, že nebyla schopna slov. Snažila se prohlédnout si naprosto vše. Největší ohromení pro ni ovšem znamenala nevysvětlená série obrazů v Hale pěvců (Singer's Hall), něco jí vzdáleně připomínala, ale Grace se nemohla rozpomenout, co by to mohlo být. Celou sérii si raději pozorně prostudovala. Další zastávkou v pořadí bylo muzeum v Herencheimsee, kde si Grace opět prohlédla a pročetla všechny exponáty, tedy poté, co si koupila vstupní lístek od nechutně protivné pokladní báby. Naprosto ji fascinoval obraz znázorňující Ludvíkovu noční projížďku na saních, o které se jí včerejší noc zdálo a málem by úplně minula maličko schovanou exhibici pojednávající o přátelství Ludvíka a R. Wagnera a o Ludvíkově osobním deníku (pozor, důležité!). Nakonec si Grace znovu dvakrát promluvila s pokladní bábou, ale toto krátké utrpení přineslo své ovoce ve formě nové destinace na mapě - Wagnerova muzea v Bayreuthu. Ve Wagnerově muzeu se dozvěděla téměř všechno myslitelné informace o tomto velikém skladateli. Narazila však podivný dopis od Ludvíka II o výstavbě speciálního vybavení divadla. O tomto dopisu, o sérii nevysvětlených obrazů ze Síně pěvců v zámku Neuschwanstein a o ztracené Wagnerově opeře si Grace zajímavě popovídala s recepčním Georgem. Po tomto pokecu se vrátila do Rittersburgu a dnes již podruhé zašla do hostince. Hostinského požádala, aby zavolal manžele Smithsovy a s paní Smithsovou si o svých zážitcích ze zámků popovídala. Unavena se pak vrátila na zámek. Gerde ji zpravila o tom, že měla telefonát od profesora Barclaye. Grace šla ihned do gabrielovy pracovny a znamým způsobem profesorovi zatelefonovala. Dostala od něj kontakt na německého historika Josepha Dallmeiera. Číslo si napsala na papírek, který pak položila k telefonu a Josephovi zavolala. Joseph si s ní dal schůzku ve městě Seeshaupt. Než se tam vydala, prohlédla levou sekci gabrielovy knihovny a ke svému úžasu našla anglicky psanou biografii Ludvíka II, o které byla téměř přesvědčena, že předtím v knihovně nebyla. Knihu si prostudovala a všimla si telefonního čísla nakladatelství na první vnitřní straně. S trochu vylepšenou náladou se pak vydala se do Seeshauptu. S Josephem se setkala vlevo na břehu jezera u památného místa Ludvíkovy smrti. Rozhovor s ním se ukázal velice užitečný a všestranný. Když Joseph odešel, zadívala se na kříž stojící ve vodě.Se smíšenými pocity se vrátila na zámek a zašla do gabrielovy pracovny. Použitím biografie Ludvíka II na telefon zavolala do nakladatelství a získala tak telefon na syna autora - Thomase Chaphilla. Zavolala mu a dozvěděla se, že jeho otec měl při psaní knihy skutečně k dispozici pravý deník Ludvíka II z německého státního archívu. A nejen to. Pro své vlastní účely si ho rovněž přeložil do angličtiny. Thomas ale nebyl vstřícný ve splnění Grace jejího přání překlad deníku vidět. Už byla tak blízko a přesto jí Ludvíkův deník opět unikl. Byla tak zarmoucena, že se šla projít do Rittersburgu. Když procházela okolo kostela, všimla si po jeho pravé straně záblesku čehosi bílého napůl ztraceného v houští temných tisových keřů. Přistoupila blíž a spatřila kvetoucí lilii. Dotkla se jí a tom k ní přistoupil farář. K jejímu velkému překvapení jí jeden květ lilie daroval.Po tomto všem nezbylo Grace nežli se vrátit do Seeshauptu, kde u památného jezera prolezla plůtkem a sešla k samotnému vodnímu břehu. Zahleděla se do vody a s tichým přáním jemně položila lilii na vodní hladinu. Možná se jí to jen zdálo, ale na chvíli si byla jista, že se na ni z vody usmála Ludvíkova tvář.Unavena spoustou dění se vrátila na zámek a vzpomněla si na speciální povolení k prohlídce archívů, o kterém se zmínil Joseph. Zeptala se na něj Gerde, která jí dala tip na Gabrielovu osobní právní kancelář. S nadějí v očích odešla Grace nahoru do gabrielovy pracovny a napsala svému příteli druhý dopis, ve kterém ho požádala o pomoc se sháněním tohoto povolení. Pak dopis odnesla na poštu a stejně jako včera zaplatila pár drobných marek za to, aby byl dopis doručen. Když se vrátila na zámek, Gerde ji informovala, že volali z místní pošty, že pro Grace mají jakýsi fax. Grace tedy znovu spěchala na poštu a když jí úřednice vložila do rukou útlý svazek listin, nemohla uvěřit svým očím - sir Thomas Chaphill jí poslal kopii překladu Ludvíkova deníku! Zhltla ho jak pralinku. Tajemství ludvíkova deníku si ale nemohla nechat jen tak pro sebe. Vydala se do Bayreuthu a ukázala deník Georgovi. Klubko záhad začalo pomalu, ale jistě rozplétat.KAPITOLA V.Po vskutku dravé noci se Gabriel probral v luxusní ložnici sídla von Glowera. Ani na minutku nezaváhal, co bude jeho centrem jeho dalšího zájmu - okamžitě se rozjel do klubu lovců a vytáhl z časopisu svůj magnetofon. Pak se vydal za svým právníkem, který mu vydal další dopis od Grace. Gabriel s ním promluvil o výsledcích průzkumu zmizelých osob a požádal ho o přeložení obsahu audiokazety obsahující včerejší rozhovor von Zella s Klingmannem. Náplň rozhovoru byla natolik šokující, se rozhodl odebrat přímo na policejní stanici za komisařem Leberem. Po kratším vzrušeném rozhovoru komisaři audiokazetu s nahrávkou rozhovoru dal. Když se Leber odkráčel uklidnit kafíčkem, prohledal Gabriel grossbergovy účetní spisy v pravé části Leberova stolu a vytrhl z nich stránku se soukromou adresou jakéhosi Dorna, který Grossbergovi dodával jakési "exotické" zboží. Hned poté se jel za Dornem podívat na stanici Buchenau. Dorn se ukázal být nesdílným, bylo jasné, že jediné, co by ho mohlo rozpovídat jsou prachy. Gabriel tedy zajel ke svému právníkovi a požádal ho o vyzvednutí 14000 marek z rodinného účtu Ritterů. Takto vyzbrojen si v masně vedle právnické kanceláře koupil bílou klobásu. Tedy ne za oněch 14000 marek, ale za drobné ze své peněženky. Velký balík peněz odvezl Dornovi a přesně jak předpokládal, trochu ho tím rozpovídal. Dorn v podstatě vykváknul, že mu Klingmann přivezl oba vlky ztracené v ZOO. Aby si tuto domněnku, která by definitivně vyřadila vlky z podezření z vražd, Gabriel potvrdil, požádal Dorna, zda by si mohl prohlédnout klec, ve které byly vlci drženi než došlo k jejich exportu do Taiwanu. Když poklekl na zem u inkriminované klece a vzal do ruky trochu slámy z její podestýlky, postřehl na zemi cosi kovového. Majetnický tygr mu však nedovolil blyštivý předměr sebrat. Gabriel proto hodil tygrovi klobásu, aby ho odlákal a pak rychle blyštivý předmět z klece vytáhl. Když ho prozkoumal, jeho předpoklad se potvrdil - byly to indentifikační štítky ztracených vlků, kteří se teď už asi váleli v žumpách kdesi pod domy Taiwanských labužnických boháčů. Všechny cesty podezření se teď v gabrielově mysli již jednoznačně sbíhaly směrem k loveckému klubu. Vypravil se tedy přesně tam a... málem zapomněl. Všichni už čekali jen na něj, aby se mohli vypravit do von Glowerovy vily situované v přírodní rezervaci, odkud zítra za úsvitu vyrazí na lov... na lov čeho? Gabriel dostal jeden z ošuntělých pokojů a jak už to měl ve zvyku, začal slídit. Nejprve šel přes chodbičku do protějšího pokoje. Tam otevřel skříň a našel v ní lano. Otevřel okno a podíval se dolů na parapet zvenku pod oknem. Použitím lana na tento parapet se mu podařilo přeručkovat do vedlejšího pokoje, který patřil von Zellovi. V Zellově pokoji nejdříve prohlédl zápisník ležící na nočním stolku a po jeho pravé straně z něj vytáhl pár uvolněných stránek, které se ukázaly být kompromitujícím vyděračským dopisem od zesnulého Grossberga. Poté se podíval do koupelny a to dolů na podivně odchýlený kobereček. Když ho odsunul o kousek stranou, nalezl zvláštní bosou stopu lidské nohy. Plně spokojen se pak známou krkolomou cestou přes okna vrátil do uličky mezi pokoji. V pokoji těsně pod pokojem jeho našel ve vaně spokojeně se plavčícího von Aignera, se kterým si trochu poklábosil. Poté sešel dolů do obývacího pokoje. Ze skříně si vzal maličkou lampičku a z římsy krbu ještě menší krabičku sirek, teprve pak se posadil k popíjejícímu Hennemannovi. Trochu si popovídali. Po rozhovoru vyšel zpět nahoru po schodech a vešel do levého dolního pokoje. Sebevědomému Klingmannovi ukázal identifikační štítky vlků zmizelých ze ZOO a dozvěděl se tak několik zajímavých informací. Spokojem se svých čmucháním uvnitř domu vyšel předními dveřmi z obýváku ven.Nejprve navštívil stál a zabral zahradnické nůžky visící na zdi vedle dveří. S nůžkami v náprsní kapce se vydal doprava do lesa. Na zemi postřehl bahnitou skvrnu ne nepodobnou zabarvení lidské stopy v Zellmanově koupelně a po bližším prozkoumání našel v bahně podivnou vlčí stopu. Vybuzen tímto nálezem se vydal hlouběji do lesa (doprava a 2x dolů), kde brzy narazil na jakousi skalku zarostlou keříky. Skrze keříky se prostříhal pomocí zahradnických nůžek a nalezl tak utajenou jeskyni. Vstoupil dovnitř, proplazil se úzkým temným tunýlkem a použitím zápalek na lampičku si zajistil světlo. Následující odhalení bylo tak hrozivé, že se při útěku trošičku, i když jen docela malinko, ublinkl. Nikdo kromě von Glowera by mu toto hrozivé zjištění neuvěřil a tak tedy spěchal do baronova pokoje (pravý dolní pokoj) a všechno mu vypověděl. I stalo se, že se Baron von Gloven a Gabriel Knight vydali na lov vlkodlaka. Věci ale bohužel nevyšly podle plánu a Gabriel se ocitl v nočním lese sám. S talismanem připraveným k obraně se dal směrem doprava, odkud zaslechl podezřelé zvuky. Rozzuřeného vlkodlaka zahnal použitím talismanu a dal se směrem nahoru, pak vlka znovu zahnal talismanem a dal se za ním doprava. Poté ho zahnal dolů, šel za ním, opět dolů, šel za ním a... pak se všechno událo příliš rychle. Vlkodlaka sice zabil, ale sám se jím stal. A někdo jiný to chtěl. Někdo, kdo si s ním celou dobu jen hrál.KAPITOLA VI.Grace bděla u Gabriela již od časného rána. Jeho stav se zdál být velmi špatný se stále se zhoršující tendencí. Pokusila se s ním promluvit, ale výsledek nebyl příliš uspokojivý. Šla tedy na poštu a vyzvedla dopis od Friedricha von Glowera adresovaný Gabrielovi. Jeho přečtením se střípky pravdy složily v úděsně hrozivý obraz. Von Glower je Černý vlk a udělal si z Gabriela nedobrovolného společníka. Jedinou nadějí na záchranu musí být ztracená Wagnerova opera, která v kombinaci se zvláštním umístěním lustrů v Wittelsbacherské opeře SNAD Gabriela osvobodí. Podle gabrielova snu teď Grace musí vyhledat ukryté svitky s Wagnerovou operou a nákres rozmístění lustrů. Grace se rozhodla, že nejprve půjde pro svitky do Neuschwansteinského zámku. Předem se rozhodla na tuto návštěvu pořádně připravit. Nejdříve zašla do hostince, promluvila si s paní Smithovou a ze stolu si z její snídaně vypůjčila (navždy a bezúročně) jeden rohlík. Poté odskočila na zámek ujistit Gerdu o tom, že Gabriel bude zase v pořádku. Učinila tak a v rozmaru také nakoukla do svého pokoje, kde uviděla nové povlečení přichystané Gerdou. Vzala si jeden povlek polštáře a šla do městečka do sklepení ke Gabrielovi. Podívala se do malého okénka s výhledem na kostel a nasypala holubovi pár drobtů ze zapůjčeného rohlíku. Když byl holub nalákán, chytila ho do povlaku na polštář a brutálně ho zežrala zaživa. OH, pardon, to by přece neudělala! Návod se nám už trochu protahuje a autor začíná mít menší výkyvy... Vybavena vším, co jí mohl Rittersberg poskytnout nasedla do automobilu a odjela do městečka Altotting. Vstoupila do knězovy pracovny, podívala se na stůl a vysypáním trochy drobných z peněženky si "koupila" jednu lahvičku vody Černé madonny. Pak se pokusila promluvit s knězem, ale získala pouze kartičku, na které bylo napsáno, že má-li zájem Černou madonnu o něco požádat, má následovat pokyny kněze. Když však kartičku knězovi ukázala, kněz jí naznačil, že plnění proseb se může uskutečnit až když v kapli skončí přijímání svaté. Grace se tedy vydala pátrat po svitcích na Neuschwansteinský zámek. Když prošla až do známého pokoje s labutí, stala se svědkem toho, jak malý klučina vylezl na zámeckou židli. Jakmile se svou matkou odešel, přistoupila Grace k židli (o místnost zpět) a polila ji vodou z lahvičky. Pak své dílko ukázala hlídající ženě, která se ihned rozběhla za falešným viníkem. Pak už Grace jednala rychle - vrátila se o místnost zpět do královy ložnice, otevřela tajný panel v dolní části uzoučké stěny MEZI dvěma východy z pokoje a ze skrýše vytáhla první část poslední Wagnerovy opery. Přesně jako ve snu, opera skutečně existuje! Další část opery by podle snu měla být v osobní grálově modlitebně těsně za pokojem s labutí (postavené ve stylu imitované podzemní jeskyně). Když v této umělé kamenné svatyňce zrovna nebyla žádná stráž, Grace obezřetně prosahala levou stěnu a vytáhla z tajné skrýše druhou část Wagnerovy opery.Třetí část by se měla nacházet v Hale pěvců. Tamnějšího pozorného strážce Grace odlákala mazaným vypuštěním holuba do dveří vedoucích směrem doleva v prostřední části haly a pak odsunula maličký panýlek ve stěně přesně na místě, kde stál strážný, tj. pod obrazem se zamilovaným párkem. Třetí část opery byla na světě. Grace nalezla kompletní ztracenou Wagnerovu operu! Aby měla tu možnost přát si něco před Černou madonnou, musela Grace nalézt stříbrnou část lidského těla, kterou by mohla madonně v Altottingu předložit jako dar. Matná vzpomínka ji vedla do pohřební síně Ritterů v Rittesrbergském kostele. Blíže se podívala na hrobku (hrobka s růží) Wolganga Rittera a uviděla v ní nádherné stříbrné srdce, které Wolfganovi pravděpodobně věnovala Gerde. Šla se tedy na zámek zeptat Gerde, zda si srdce může vzít. S Gerdiným svolením si srdce vzala a odjela do Altottingu. Znovu ukázala nemluvícímu mnichovi kartičku. V kapli vložila stříbrné srdce do obětní schránky na plůtku vpravo od klečícího mnicha, načež se pomodlila k madonně a dostala znamení. Vedena tímto znamením se nepozorovaně vzdálila od oltáře a pootevřela dveře vpravo vedoucí ven z kaple. Vzniklý průvan uhasil všechny svíce a kaple na chvíli upadla do tmavého pološera. Grace věděla, že musí jednat rychle: přisunula židli stojící vlevo od dveří pod poličky s urnami, stoupla si na ni, podívala se zblízka na poličky a z levé dolní urny vytáhla listinu s nákresem rozmístění lustrů v opeře. Když po chvíli lidé přítomní v kapli znovu rozžali svíce věděla, že má vše potřebné. Kompletní operu odnesla Georgovi a pověděla mu o svém plánu... O dva měsíce později v předvečer slavnostní premiéry ztracené (a nalezené Wagnerovy opery) nacházíme Grace jak netrpělivě postává ve foyer Wittelsbacherského divadla. Opatrně vzala do ruky přehled nadcházející opery ze stolku u dveří a pročetla jej. Odebrala se doprava a všimla si, že s následující místnosti vedou celkem čtyři východy. Všechny je prozkoumala a zapamatovala si, že vedou (zleva doprava) do sklepa, do levého ložiového křídla, do centrálního hlediště a do pravého ložiového křídla. Dala se doprava a podél řady dveří vedoucí do jednotlivých lóží prošla do kanceláře. V kanceláři promluvila s nebohým Gabrielem, ze stolu vzala papír se svými poznámkami o průběhu připravované "akce" a binokuláry. Z nástěnky odepnula nákres rozmístění sedadel v divadelním hledišti a pak se zblízka podívala na Wagnerův nákres rozmístění lustrů (Chandelier Diagram).Prozkoumala hlavně velké "X", kterým byla vyznačena hlavní lóže. Když se pak zblízka podívala na nákres rozmístění sedadel (Theater Seating Chart) a to hlavně na jeho střed, kterým je hlavní lóže "Mittel Loge", došlo jí, že autor starobylého nákresu myslel právě tuto lóži jako místo, kam má být posazen Černý Vlk. Von Glowen by tedy měl být uveden přesně na toto místo. Než se vydala do prvního patra na tuto speciální lóži podívat, zašla ještě do centrálního hlediště a požádala Georga, aby v žádném případě nepřerušoval představení i když se v jevišti budou dít prapodivné věci, čímž ho příliš nepotěšila. Kromě Georga si promluvila také s řemeslníky, kteří se snažili rozvěsit lustry ve geometrické formaci odpovídající Wagnerově nákresu (malí lidičkové vlevo nahoře). Pak vyšla po schodišti do prvního patra a prošla dvoukřídlými dveřmi do hlavní lóže "Mittel Loge". Porovnáním s Wágerovým nákresem se definitivně ujistila o tom, že tato lóže je skutečně ta pravá. Vyšla ven, dala se doprava a prošla malými dveřmi na konci chodby. Okénkem ve stěně se podívala na lóže na protější straně divadla, pak zapnula reflektor vlevo od okénka a pomocí jeho dolního držátka nasměrovala kužel světla přesně na Hlavní lóži uprostřed hlediště.Když po této akci akci sešla po schodišti zpět do přízemí a uviděla hlavního uvaděče, podala mu rozpis sedadel (Theater Seating Chart) spolu s instrukcí kam posadit barona von Glowena a komisaře Lebera. Provaz, který bude potřeba na zajištění dveří Glowerovy lóže nalezla v prostoru za oponou, kam se dostala malými dveřmi na konci levé přízemní lóžiové chodby. Provaz odmotala z velké změti provazů, lan a provázků velice opatrně, aby ji při jejím hanebném činu nepřistihla skupina debatujících zákulisních techniků.Dále se Grace vydala do chmurného divadelního sklepa (nikoliv vchodem ze zákulisí!). Šla 2x nahoru a 2x doleva. Intuice jí kázala prozkoumat maličkou skřínku na zdi a vytáhnout z ní svazek klíčků. Když pak šla 1x doleva, 1x dolů a opět 1x doleva, dostala se do skladu kulis, ve jehož zadním traktu našla na skříňce cedulku "PRIVAT". Když ze skladu s cedulkou v kapse vycházela, vyzkoušela ještě klíč ze skřínky na dveře skladu, aby si mohla být jista, že Gabriela může ve skladu skutečně zavřít, kdyby se jeho stav vymkl kontrole. Sklepem pak pokračovala 1x dolů, 3x doprava a 1x dolů. V kotelně otevřela kamna, hodila do ní pár kusů uhlí a na jejím ovládacím panelu pak zapálila plamen (tlačítko Automatisch) a nastavila pec výkon na maximum natažením páčky do pozice "Hoch". Když se po všech těchto přípravách Grace vrátila do foyer, uvaděč jí sdělil, že již za pět minut bude otevírat vstupní dveře. Grace proto rychle běžela do kanceláře a přesvědčila Gabriela, aby s ní šel do sklepa do skladu kulis, kde ho zamkla, kdyby začal zuřit. Hned poté si byla jista, že toto opatření udělala vskutku včas. Gabriel začal zuřit. Jakmile opera začala, šla se Grace do kanceláře převléci do krásných černých večerních šatů. Po rozhovoru s komisařem vyběhla po schodech do 1. patra a spěchala do pokoje s reflektorem, kde použitím binokulárů na okénko zkontrolovala, zda v lóži s inspektorem skurečně sedí von Glowen. Spokojena se svou poslední inspekcí zavázala dvojkřídlé dveře hlavní lóže provazem ze zákulisí a zajistila je nápisem "PRIVAT". Show mohlo začít.Gabriel cítil beznaděj, zuřivost a hněv. Bylo mu jasné, že se nejdříve musí dostat ven z beznadějného skladu. V jeho zadní části odsunul krabici a ventilační mřížku ve stěně za ní vylomil pomocí dýky. Sklepem prošel 2x nahoru a vylezl po schodech do zákulisí. Prozkoumal provazy (cítil na nich pach Grace) v zadní části místnosti a z jedné kladky sundal lepicí pásku. Pak Gabriel prošel dveřmi vpravo do převlékárny. Nejdříve sundal kostým z věšáku a (použitím na sebe) si ho oblékl. Cítil, že dále musí postupovat velice rychle. Z maskérského stolku vzal pudr, ale když slyšel někoho přicházet, zaprášil s ním raději zrcadlo a schoval se za zástěnu. Podařilo se mu to udělat tak svižně, že když Englehart přišel, bez sebemenšího podezření usedl k maskérskému stolku. V ten moment Gabriel vyskočil ze svého úkrytu a zalepil mu ústa lepící páskou. Pak se odehrálo mnoho věcí, které vyústili v největší nebezpečí Gabrielova života. Ocitl se ve sklepení ve vlčí formě. Jediným způsobem zničení von Glowena bylo jeho zahnání do pokoje s pecí. Gabriel rychle zjistil, že pomocí svého čichu (ťukáním na volbu "smell") může lokalizovat pozici svou a pozici svého nepřítele (Gabrielova pozice je značena modrým trojúhelníkem a pozice von Glowena červeným čtverečkem). Mazaným nadháněním a zajišťováním dveří čenichem zahnal Gabriel svého protivníka do místnosti s pecí (pravý dolní roh mapy) a pak tam za ním sám vběhl. Ve finální konfrontaci se Gabriel zahleděl na Grace, protože potřeboval její pomoc (ukázat na Grace).Grace postřehla Gabrielovu nápovědu a rychle otevřela dvířka pece. Zbytek už nechala na Gabrielovi (ukázat na šedého vlka).Když černý vlkodlak skočil na komisaře Lebera, Gabriel se co nejrychleji vymrštil a srazil von Glowena do otevřené pece. Snad se tak vysvobodil. Snad se tak připravil o to nejlepší, co ho mohlo potkat. Kdo ví?

Pokračovat na článek


Google Docs (Writely) – návod 3/3

Třetí a závěrečná část návodu k používání on-line textového editoru Google Docs. V této části se dozvíte důležité věci ohledně celkové práce s dokumentem. Jedná se především o výtisk, odeslání dokumentu elektronickou poštou, sdílení dokumentu s jinými uživateli a zpřístupnění dokumentu na internetu. V závěru je tip na používání souborového manažeru a námět pro efektivní využití aplikace Google Docs.Tiskový náhled a výtisk dokumentuPreview otevře do stejného okna náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Odkaz Email je komplikovanější. Po jeho aktivaci nás Google Docs, pokud ještě není dokument nastaven pro sdílení s jinými uživateli, vyzve, abyste sdílení povolili. Protože povolení sdílení dokumentu vyžaduje přizvat další uživatele Google Doc, automaticky se aktivuje záložka Collaborate (spolupracovat, sdílet dokument).Jestliže bylo nastaveno sdílení dokumentu, tak se po aktivaci odkazu Email otevře následující formulář: Odkaz Email tedy slouží k zaslání zprávy na email registrovaných spolupracovníků. Obsah této zprávy by se měl týkat tvorby dokumentu.Collaborate – týmová tvorba dokumentuPo otevření záložky Collaborate se před uživatelem otevře tato nabídka:Spolupráce na dokumentu s jinými uživateli je jeden z hlavních kladů aplikace Google Docs. V horním formulářovém políčku s názvem Invite collaborators máte možnost přizvat aktivní spolupracovníky, kteří budou moci editovat obsah dokumentu a dokonce přizvat své vlastní známé. V dolním formulářovém poli s názvem Invite viewers můžete do práce zapojit tzv. pasivní spolupracovníky, kteří se budou moci na dokument pouze podívat a okomentovat jeho obsah bez editačních zásahů. Princip přidávání nových spolupracovníků je snadný. Do zvoleného formulářového pole zapíšete e-mailové adresy oddělené středníkem, potvrdíte tlačítkem Invite these people. Otevře se následující formulář pro odeslání zprávy:Ve zprávě bude uveden hypertextový odkaz na Váš dokument. Pozvat můžete i neregistrované uživatele služeb Google.Textový dokument jako HTMLVedle tří záložek – Edit, Insert a Revisions, se nachází takový nenápadný odkaz bez barevného podkladu s názvem Edit HTML. Po aktivaci se vyprofiluje jako záložka čtvrtá. Některým uživatelům se pracuje s HTML naprosto přirozeně. A u dokumentu Google Docs je ta výhoda, že je již od počátku pojat jako webový dokument. Samotný princip fungování této on-line aplikace předpokládá, že dokument bude definován značkovacím jazykem pro tvorbu webových stran. Zpracovávat dokument na této bázi zajišťuje do budoucna širokou kompatibilitu a přenositelnost. Pokud chcete dokument pojmout více jako webový dokument, než-li kancelářský dokument pro off-line použití, doporučuji k záložce Edit HTML rozhodně přihlédnout. Komentovat zpracování dokumentu v jazyku HTML přesahuje rozsah a rámec tohoto návodu. Tato funkce je určena pro zkušenější webmastery.Zpřístupnění dokumentu na InternetuKromě spolupracovníků, které si můžete definovat na záložce Collaborate, je možno zpřístupnit dokument úplně pro všechny internetové uživatele. Cesta k této funkci vede přes záložku Publish, která je umístěna vpravo vedle záložky Collaborate.Při prvním použití se ukáže následující nabídka:Zveřejnění dokumentu na internetuPro zveřejnění dokumentu na internetu aktivujte tlačítko Publish document. Pamatujte, že váš dokument bude od této chvíle přístupný ke shlédnutí všem uživatelům sítě internet. Nyní se objeví následující informace:V případě změn v dokumentu jej můžete aktualizovat tlačítkem Re-publish document (znovu zveřejnit dokument). Naopak, zastavit zveřejnění dokumentu lze přes Stop publishing. Jakmile váš dokument bude jednou přístupný, je velmi pravděpodobné, že informace z něj už na internetu budou někde obíhat i bez zdrojového dokumentu. Zastavením zveřejnění tedy zamezíte přístup uživatelů k dokumentu, ale fragmenty z něj mohou být k nalezení ve fulltextových vyhledávačích ještě po dlouhou dobu.Na uvedené webové adrese (viz obrázek) můžete shlédnout dokument tak, jak jej uvidí běžný návštěvník.Tip pro zjednodušení práceJednoduchý File Manager – Správce souborůNepochybuji o tom, že si většina z vás během čtení návodu aktivovala Google Docs a vytvořila v něm svůj první dokument. Zkuste si nyní aktivovat odkaz Docs Home, který se nachází vpravo nahoře v aktuálně otevřeném dokumentu. Dostanete se na úvodní stránku, kde namísto uvítacího textu, který se zobrazil při prvním přihlášení, nyní vidíte seznam souborů, které máte vytvořeny. Je to jednoduchý souborový manažer a bude vás vítat při každém přihlášení ke službě Google Docs.Pro podrobnější seznámení se souborovým manažerem kliknutím zvětšete tento obrázek:Standardně se zobrazují soubory za posledních třicet dnů. Každý soubor můžete označit fajfkou a provádět s ním další řadu operací jako je uložení na lokální disk, výmaz, archivaci, dearchivaci, odhlášení spolupráce na tvorbě dokumentu, označení dokumentu atd.Zde je seznam nejběžnějších operací:New Document – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový textový dokument.New Spreadsheet – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Upload – možnost nahrát ze svého osobního počítače kancelářské dokumenty přímo do vašeho účtu na Google.com. Tyto dokumenty lze následně zpracovat v Google Docs nebo Google Spreadsheet (pokud se jedná o tabulkový dokument). Každý dokument má povolenou maximální velikost 500 KB.K odeslání dokumentu z lokální stanice do vašeho účtu slouží tento formulář:Jak vidíte, můžete odeslat soubor (kopii) z lokálního počítače, ale také přímo z internetu.Actions – s každým označeným souborem lze provádět tyto operace: Save as - uložit jako HTML, RTF, Word, OpenOffice, PDF. Copy document – vytvořit kopii dokumentu. Star – označit dokument hvězdičkou. UnStar – zrušit označení dokumentu hvězdičkou. Un-Collaborate me – odhlásit se ze spolupráce na dokumentu (toto platí, pokud nejste vlastník dokumentu).Tag – označit dokument značkou. Každá značka, kterou použijete, se předdefinuje, takže ji kdykoli snadno použijete znovu.Archive – vložit dokument do archivu. Dokument nebude viditelný v základním výběru.Delete – výmaz dokumentu.Browse Docs & Spreadsheets – prohlížet dokumenty za pomocí výběru (ALL – všechny, Starred – označené hvězdičkou, Deleted – pouze smazané).Efektivní využití Google DocsGoogle Docs je užitečným nástrojem pro studenty a vědecké pracovníky. Využití najdou i manažeři, kteří jsou často na cestách a paradoxně i lidé bez práce s omezenými prostředky pro vlastní rozvoj.Studenti a vědečtí pracovníci mohou použít tuto aplikaci pro týmovou spolupráci na nejrůznějších projektech. Není potřeba si zasílat kancelářské dokumenty elektronickou poštou. Stačí jedno přizvání k projektu a spolupráce může začít!Manažeři, kteří často cestují na služební cesty jako jsou školení, workshopy, porady. Většinou je vždy k dispozici notebook nebo počítač s připojením na internet. Během nudných projevů podřízených nebo nadřízených můžete pokračovat v rozdělané práci, přetvářet svůj dokument, o kterém víte, že je dostupný z jakéhokoli místa na planetě, kde se nachází internetová přípojka.Lidé bez zaměstnání, kteří nemají doma počítač, mohou využít veřejný terminál nebo knihovnu. Nemusíme chodit pro veřejné terminály daleko – každá větší pobočka zdravotní pojišťovny nabízí jedno nebo dvě místa, kde je počítač, klávesnice, myš a internet. Nic víc k vyhotovení žádosti o práci a životopisu nepotřebujete. Prostě jděte tam, kde je internet a oslovte potenciální zaměstnavatele s využitím svého e-mailu a dokumentu vytvořeném v Google Docs.

Pokračovat na článek


AJAX – nová technologie pro www stránky

Určitě se vám už nejednou stalo, že jste se dostali na stránky, které se načítaly neuvěřitelně pomalu. Webová stránka se totiž vždy načítá ze serveru celá, i když se na ní vizuálně změní jen malá část. Velká část dat tak zbytečně putuje od serveru k prohlížeči znovu a znovu. Řešením tohoto problému je technologie AJAX, která přibližuje použitelnost webových stránek z hlediska rychlosti desktopovým aplikacím.Co je to AJAX? Každý programátor, nebo spíše každý dobrý programátor by vám řekl, že AJAX neboli Asynchronous JavaScript and XML je technologie postavená na javascriptu, která umožňuje zasílat HTTP požadavky bez nutnosti načíst stránku. Ke komunikaci kupřikladu s PHP scriptem může být využito jazyka XML. Jenže jak tomu máme rozumět my, obyčejní uživatelé? Pokusím se vám tedy tento pojem přeložit do „lidštiny“. Tak tedy AJAX je technologie (prakticky spojení několika technologií), která potírá klasický přístup HTTP (pokud nevíte, co je http, nemá smysl dále číst) protokolu systémem požadavek - odpověď. Uživatel vůbec nepozná, že se do stránky načítají nová data. A nebo jsou zasílány další požadavky na získání dalších částí stránky. Že ještě stále nevíte o čem mluvím? Tak tedy jinak.AJAX je spojení několika již známých technologií a tyto technologie se navzájem doplňují a působí jako celek pod tímto názvem. AJAX slouží vlastně k tomu, abyste mohli pomocí JavaScriptu načíst třeba stránku PHP v pozadí stránky, na které se nacházíte a poslat jí nějaká data. Jiná data od ní můžete i přijmout a hned je použít. Stránka, na které v tu chvíli jste, se vůbec neobnovuje.Ptáte se na ony technologie, ze kterých se AJAX skládá? Jsou to: standardní prezentační vrstva založená na XHTML a CSS, dynamické zobrazování a interakce za použití Document Object Model (DOM), výměna a manipulace s daty za použití XML a XSLT, asynchronní výměna dat díky XMLHttpRequest a JavaScript, který všechny tyto komponenty spojuje v jeden fungující celek. Pokud bych AJAX měla výstižně charakterizovat, použila bych vysvětlení nejmenovaného programátora: Jak ohákovat starý dobrý HTTP protokol v současných prohlížečích.Použitelnost AJAXu je ovšem zatím na startovní dráze před výstřelem, neexistují zde skoro žádné uživatelské testy. Každé použití AJAXu by tedy mělo být opravdu dobře odůvodněné a rozhodně by mělo přinést víc uživatelského komfortu než zmatení. Nepoužívejte AJAX jen proto, že se to nosí a že tím pádem budete „in“.Já si například myslím, že pokud se na stránce něco změní, měl by to uživatel zaznamenat. Ale i to se dá V AJAXu vyřešit. Ke zdůraznění nějaké změny se může použít pohyb prvku či klasické grafické prostředky (velikost, barva atd.). Často používaná je v tomto případě tzv. yellow fade technique (odkaz v angličtině), tedy zvýraznění změny pomocí krátkého podbarvení žlutou barvou. Ovšem i takové zvýraznění má svou nevýhodu. Při průzkumu této technologie se zjistilo, že uživatelé často považovali toto chování za reklamu (protože ty také často blikají a jsou propagovány výrazně), a proto ho ignorovali.A to už nemluvím o tom, že uživatel bude chtít použít tlačítko ZPĚT a ono nebude fungovat. Mezi další nevýhody AJAXu totiž patří nepoužitelnost tlačítka zpět, nebo záložek. To je zatím asi největším problémem AJAXu po stránce použitelnosti. Dá se to sice vyřešit, ale je to poměrně dost náročné a drahé. Východiskem je (jak jsem se již zmínila výše v tučně označené větě) používat AJAX jen pro usnadňující funkce, kde uživatel nebude chtít tlačítko ZPĚT používat. O AJAXu toho zatím mnoho nevíme, pominu-li tvůrce a AJAXové odborníky a tak se musí, podle mého názoru, hlavně neustále testovat a na kom jiném, než na obyčejných uživatelích. Protože není pravidlem, že co je tvořeno právě pro klasické uživatele musí zákonitě těmto uživatelům vyhovovat. Ale abych stále jen nezpochybňovala technologii AJAX, předložím vám i jeho výhody.Nejprve vám nastíním základní funkci. Funguje to asi takto: Klasické webové aplikace pracují ve stylu požadavek na server, zpracování požadavku a zobrazení výsledku. Zatímco AJAX se snaží tento způsob práce se stránkou překonat. Po prvním načtení jsou data se serverem vyměňována nepřetržitě a na pozadí. Uživatel vidí stále načtenou a zobrazenou stránku. Během zpracování stažených dat a přípravě jejich zobrazení již může probíhat další získávání nových dat. JavaScript přes XMLHttpRequest požaduje po serveru nějaká data (obvykle XML), následně je za pomocí XSLT zpracuje a zobrazí v okně prohlížeče.Obrovskou výhodou je vyšší vzájemná komunikativnost takto vyrobených aplikací. Pokud si to chcete prakticky vyzkoušet, můžete například na Google Maps maps.google.com, který je opravdu příkladnou ukázkou v případě, že jste dosud nepochopili co je to AJAX.Nakonec bych ráda shrnula, stručně popsala a uvedla příklady výhod a nevýhod AJAXu pro ty, kteří stále malinko tápají. Mezi výhody patří odstranění nutnosti znovunačtení a překreslení celé stránky při každé operaci, které jsou nutné u klasického modelu WWW stránek. Pokud například uživatel klikne na tlačítko pro udělení hlasu v nějaké anketě, celá stránka se musí znovu načíst ze serveru, třebaže se na ní jen například aktualizují výsledky hlasování a veškerý zbytek obsahu zůstává stejný. Prostřednictvím AJAXu proběhne odeslání hlasu uživatele na pozadí, server zašle jen ty části stránky, které se změnily, a jen tyto části se uživateli na stránce aktualizují a překreslí. Uživatel tak má pocit mnohem větší plynulosti práce. Tím se také zákonitě sníží zátěž na webové i databázové servery, protože díky AJAXu je objem dat mnohem nižší, ale přitom je počet vyměňovaných HTTP požadavků vyšší.Mezi nevýhody patří již výše zmiňovaná nemožnost použití navigace i pomocí tlačítek (Zpět a Další) jelikož se webové stránky chovají jako plnohodnotná aplikace se složitou vnitřní logikou, nikoli jako posloupnost stránek. Problémem AJAXových aplikací také může být právě ono neprojevení změny. Pokud totiž uživateli nevidí naprosto jasně, že aplikace zpracovává jeho požadavek (a na pozadí komunikuje se serverem), jediné, co zaregistruje, je zpožděná reakce (mezitím se dokonce může snažit operaci spustit znovu, neboť se domnívá, že systém jeho příkaz ignoroval).Pro některé uživatele je dost zásadní nevýhodou AJAXu nutnost používat poslední modely „graficky vychytaných“ prohlížečů, které podporují potřebné technologie. Na obhajobu AJAXu si troufám tvrdit, že snad všechny dnešní běžné prohlížeče tyto technologie alespoň v základu podporují. Považuji tudíž tuto nevýhodu za mizící v propadlišti dějin, avšak pro jistotu jsem se o ní zmínila.

Pokračovat na článek


Desítka nejrozšířenějších „českých“ hoaxů poslední doby

Určitě už se vám někdy stalo, že vám do schránky dorazil mail, který vás tak trochu vyvedl z míry. Je jedno, jestli v sobě skrýval životní příležitost na získání mobilu zdarma, nebo apeloval na vaše člověčenství v případě dívenky se ztrátou paměti po Tsunami. Tak či tak vám do schránky dorazil hoax, a pokud se ptáte, co to je, tak přinášíme dokončení první desítky českých hoaxůVčera jsme si představili první pětku nejrozšířenějších hoaxů brázdících české e-mailové schránky adnes budeme bez velkých okolků pokračovat.6) Infikované jehly na sedadlechLidé, kteří pravidelně cestují městskou hromadnou dopravou, zřejmě po obdržení tohoto mailu strávili pár nepříjemných chvil při cestě do práce, nebo do školy, protože byli klamavě informováni o možnosti výskytu infikovaných injekčních stříkaček na sedadlech MHD. Po internetu putovaly dvě české verze, přičemž ta druhá (níže uvedená) byla značně pozměněna a ještě přibarvena:Poprve to bylo zaznamenano v Parizi. Pred nekolika tydny v jednom kine si sedla jedna osoba na neco pichajiciho na sedadle. Kdyz vstala, aby zjistila, co to bylo, nasla jehlu zapichnutou do sedadla, na ktere byl pripevnen vzkaz: "Prave si byl nakazen HIV".Kontrolni stredisko chorob zaznamenalo v posledni dobe mnoho podobnych pripadu v mnohych dalsich mestech i v PRAZE !!! Vsechny testovane jehly byly HIV pozitivni nebo obsahovaly zhoubny typ zloutenky.Stredisko taktez udava, ze takoveto jehly byli nalezeny i na verejnych bankomatech a hlavne v dopravnich prostedcich MHD, prevazne v metru. Je vice nez pravdepodobne, ze jehly nastrkavaji HIV nakazeni narkomani.Zadame kazdeho, aby byl v takovych pripadech obezretny. Meli by jste si pozorne prohlednout kazde verejne sedadlo/zidli s nejvetsi opatrnosti. Starostlivy vizualni pohled by mel stacit.Zaroven vas zadame, abyste tuto zpravu podali co nejvyssimu poctu vasich blizkych, pratel i znamych, ktere tak upozornite na toto nebezpeci. Je to velmi dulezite!Jen si pomyslete: muzete zachranit zivot jen tim, ze odeslete tuto zpravu dale.Prosim, venujte par sekund vaseho casu na odeslani tohoto odkazu dale.MUDr. Eva BendovaMUDr. Tomáš Zábranský PhD. z národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti takovéto skutečnosti popírá a tvrdí, že nic podobného se nestalo, ani v Paříži, ani nikde jinde a že tento hoax byl ještě více přiživen skutečností, že si ho vzala do parády známá česká komerční televize Nova, která v době tzv. „okurkové sezóny“, kdy byl nedostatek seriózních zpráv podle slov doktora Zábranského bez konkrétních podkladů odvysílala reportáž, v níž použila jeden ze svých obvyklých prostředků – „zahuhlaného hlasu kohosi v uniformě strážníka Městské policie, snímaného kamerou zezadu“. Jak dále uvádí MUDr. Zábranský – je téměř nemožné jehlu do sedadla zapíchnout takovým způsobem, aby přímo čněla hrotem ze sedadla, nehledě na fakt, že jehly jsou z neohýbavé oceli a při podobné manipulaci by se zlomily. Většina injekčních aplikací drog je navíc prováděna inzulinovými injekcemi, které jsou pevně spojené.Pokud sami cestujete MHD, tak určitě víte, že něco takového, jako zapíchnutí jehly do sedačky je téměř nemožné. Když přejdeme klasické plastové sedačky a zaměříme se na polstrované sedáky, tak ty jsou vesměs taky hodně tvrdé a jediným místem, kde by to teoreticky bylo proveditelné a možné jsou staré vlakové sedačky plněné molitanem, ale každému by určitě bylo nápadné, že sedačka je proříznutá a nápadně vyboulená. Zkrátka a jednoduše, v případě jehel čnících ze sedaček v prostředcích MHD jde o holý nesmysl. Pozornost bychom ale měli věnovat dětským pískovištím, kde možnost poranění o odhozenou jehlu je. Ale jak Tomáš Zábranský uzavírá, i pokud se o tuto jehlu zraníte, tak není jisté, že se nakazíte, protože je potřeba brát v úvahu labilitu virů, které tyto nemoci přenášejí a jsou extrémně citlivé na vyschnutí.7) Miminko s rakovinou mozku a peníze od AOLHoaxy, které apelují na lidskou slušnost, soucitnost a smysl pro spravedlnosti jsou jedny z nejhorších a jako takové by měly být tvrdě postihovány. Jak už jsem uvedl výše, je takřka nemožné vypátrat zdroj šíření, ovšem tvorba zpráv, jako je tato by měla být tvrdě trestána:PROSIM TĚ POMOZ MALÉMU MIMINKU!! A POŠLI TENTO MAIL HODNĚ LIDEM!!Prosím přečti si to!! Neni to žádný otravnýřetězák!!A pošli hodně ale opravdu hodně lidem!!Malá holčička na obrázku má rakovinu mozku.Společnost AOL za každý odeslaný e-mail daruje 5 centů na její operaci.Prosím, pomozte.Celá vidina peněz, které by měly přijít z této činnosti jsou už od začátku nesmyslné a jak uvádí redaktor serveru hoax.cz, lidé by se nejdřív měli přesvědčit, zda-li to, co se právě chystají odeslat není jen špatný vtip někoho druhého. V případě miminka s rakovinou mozku už ale nejde ani o vtip, ale o obyčejnou ohavnost, která využívá soucitnosti lidí ke svému masovému šíření. Vezněme si několik argumentů, proč je tento hoax nesmyslný. Tak zaprvé je třeba říci, že pokud by společnost AOL skutečně chtěla pomoci, tak by to udělala přímo a nepodmiňovala by to nějakým nesmyslným šířením e-mailů, které notabene ani nemůže evidovat, protože se šíří pyramidovým řetězcem. Autor serveru hoax.cz uvádí pár čísel, kolik by to server AOL v případě reálného vyplácení peněz stálo:Pokud by ho každý odeslal 5ti lidem, musela by firma celkem darovat:v 10 úrovni pyramidy 488.281,25$v 15 úrovni pyramidy by to bylo 1.525.878 906,25$ve 20 úrovni už 4.768.371.582.031,25$ !!!Pokud obdržíte jakýkoliv e-mail, slibující finanční pomoc za jeho rozesílání, můžete ho s klidným svědomím zahodit, protože takovéto podmiňování pomoci je nesmyslné a jde o špatný a nemístný žert.8) Dobití kredituDalší hoax je sice trochu staršího data, nicméně mě zaujal svojí neobvyklou hloupostí. Jde o žádost na rozeslání konkrétního e-mailu dvacítce lidí, za což údajně dostanete 500 Kč kreditu na účet svého mobilního telefonu:Pošli toto 20ti lidem a a napiš na tenhle mail svoje telefoní číslo--icqlite@atlas.cz....do pul hodiny se ti dobije kredit na 500,-kč...není to vtip..To že je tento hoax naprosto scestný a nereálný je naprosto jasné. Navíc v sobě má ale i skrytou jednu nebezpečnou vlastnost a tou je nepřímé získávání telefonních čísel, která mohou a patrně i jsou zneužívána za účelem dalšího spamu a podvodné reklamy. Univerzální pravidlo do podobně koncipovaných situací (e-mailů) tedy zní, abyste nikomu, kdo vám slibuje peníze za podobný úkon rozhodně neposkytovali svoje osobní údaje - telefonní číslo nevyjímaje. Pokud tedy nechcete stále mazat otravné zprávy a vyřizovat telefonáty s neodolatelnými obchodními nabídkami, tak se těmto typům zpráv raději obloukem vyhněte.9) Zrušení nepoužitých ICQ účtůSami asi vidíte, že kolem ICQ se točí celá řada podvodů a pozornější čtenáři by si určitě všimli, že v tom následujícím se opět někdo snaží ke svému účelu využít jména tohoto instant messaging klienta, aby to celé znělo věrohodně (nejdříve e-mail icqlite@atlas.cz, nyní icqinfo@atlas.cz). Ani bych se nedivil, kdyby šlo o stejného člověka, který velmi chytře využívá neznalosti mnoha uživatelů internetu ke svým osobním účelům:Vážený uživateli,Z důvodu chystaného zrušení neaktivních icq účtů, byse mohlo stát, že by byl zrušen i Váš účet. Pokud tuto službu používáte, zašlete prosím na email icqinfo@atlas.cz zprávu ve tvaru:login: Váš loginpass: Vaše nové hesloDěkujeme za pochopení,Team Icq.atlas.czZkušenější uživatelé hned poznají, že jde o podvod, ale ti z vás, kteří ještě s nástrahami internetu nejsou dostatečně obeznámeni, by měli mít na paměti, že se zpravidla nestává, aby vám přišel od kteréhokoliv poskytovatele služeb takovýto e-mail, který po vás žádá vaše citlivé informace. Většina serverů si aktivitu uživatelů eviduje sama, a pokud jste delší dobu neaktivní, zpravidla vám odešle e-mail s upozorněním, že pokud se v nejbližší době nepřihlásíte, bude váš účet smazán. V případě ICQ ale není známo, že by se účty mazaly a už vůbec ne tímto způsobem. Administrátor totiž může většinou váš účet vymazat, aniž by k tomu potřeboval váš login, nebo heslo, takže pokud se vám v budoucnu stane, že by po vás někdo tyto údaje žádal, pak takovou zprávu s klidným srdcem smažte.10) Sedm štěňat retrívrůPosledním hoaxem, který jsem vybral a který v poslední době okupoval naše e-mailové schránky je nabídka krásných štěňátek zlatého retrívra:Dobrý denHledají se vážní zájemci o štěňata Golden Retriver.Narodilo se jich tolik, že nejspíš budou uspány. V případě zájmu budou štěňata předána zdarma.Pokud máte zájem,volejte 515xxxxxx. V případě,že se nedovoláte, volejte 736 xxx xxx.Tento hoax patří do kategorie tzv. neaktuálních nabídek. Takových, jako je tento se objevilo už bezpočet a vzpomenout můžeme třeba nalezená štěňata – křížence rotwailera a labradora. Jde zpravidla o nabídky, pro něž autoři zvolili nevhodný způsob šíření a tak se z nich po čase stal hoax, stejně jako v případě výše zmíněných kříženců. Nabídka štěňátek zlatého retrívra se původně objevila na jistém polském diskusním fóru, odkud ji kdosi zkopíroval a upravil do českého jazyka. Změněno bylo i kontaktní telefonní číslo a tudíž i kdyby byla štěňata k dispozici (jako že už dávno nebyla), tak stejně nešlo majitele kontaktovat. Navíc se ukázalo, že tato nabídka je už více než dva roky stará. Jak už jsme si ale řekli, lidská soucitnost je někdy bezbřehá, a proto se tento hoax o narozených štěňátkách vesele šíří dál, i když z oněch drobečků už jsou dozajista pěkní pořízci s milujícími páníčky.Pokud se vám někdy stane, že vám přijde e-mailem řetězová nabídka na takovéto hezké štěně, tak ho určitě nepřeposílejte a zpravidla ani nereagujte, protože je téměř jisté, že už budou rozebrána. Tento styl inzerce je nejen neobvyklý, ale hlavně nevhodný, právě kvůli řetězové reakci, kterou lidské emoce vyvolají. Stejné výsledky nastaly i v několika případech prosby o krev pro nemocné dítě, nebo v situaci, kdy se někteří lidé pohřešovali.ZávěremHoax je zpravidla velmi nebezpečná zpráva, která nás může nejen velmi jednoduše deinformovat, ale navíc se i nepřímo můžeme podílet na rozšiřování nesmyslných fám jenom kvůli tomu, že si neověříme, co vlastně posíláme, a proto bych vám rád na závěr ještě jednou doporučil, abyste se vždycky raději podívali do databáze na serveru hoax.cz a ověřili si, jestli nejde o nějakou snůšku nesmyslů, než zaneřádíte e-mailovou schránku svého kamaráda, kolegy, nebo obchodního partnera.Při tvorbě tohoto článku byly použity informace ze serveru www.hoax.cz, kterému tímto děkujeme.

Pokračovat na článek


Další podvodný e-mail láká klienty České spořitelny

V těchto dnech obdržela řada českých uživatelů e-mail "od České spořitelny" vyzývající je k přechodu na nový systém zabezpečení pro přístup ke službě internetového bankovnictví Servis24. Jedná se ovšem o podvrh, tzv. phishing, jehož cílem je získat od klientů České spořitelny přístupové údaje k jejich účtu a následně pak i jejich peníze.E-mail se tváří celkem důvěryhodně, i když obsahuje několik hrubek. Zmiňuje se o problému s vytunelováním účtů a vyzývá uživatele k aktivaci nového systému bezpečnosti účtů, a to nejpozději do 1. listopadu. V e-mailu je rovnou uveden i odkaz na stránku, kde tak lze učinit. Odkaz se sice tváří jako pravý Servis24, ve skutečnosti ale vede úplně jinam, na stránky, které sice vzhledem odpovídají České spořitelně, ale nemají s ní zhola nic společného. Velmi rafinované je upozornění na testovací provoz, které má uživatele uklidnit, protože stránky se samozřejmě (po odeslání formuláře) chovají jinak než ty pravé. V žádném případě tedy na e-mail nereagujte, neklikejte na odkaz a už vůbec nevyplňujte své přihlašovací údaje.Pro úplnost uvádíme celé znění e-mailu:***********************************************************Dobry den vazeni klienti!Leto roku 2006 bylo pro Banku nejzavaznejsim z hlediska poctu nelegalnich operaci.Cim dal vice maji podvodnici zajem o duvernou informaci nasich zakazniku.Velke mnozstvi lidi se na nas obraci s zadosti zamezit vzniku nebezpeci ztraty peneznich prostredku z uctu.S ohledem na soucasny stav vyhlasuje Banka nasledujici mesic za mesic boje s frodem.Do 1.listopadu musi vsechny nasi klienti aktivovat novy system bezpecnosti vlastnich uctu.Provedli jsme velkou praci pro zlepseni bezpecnosti. System byl zkontrolovan uznavanymi odborniky v oboru elektronickych plateb, a vsechny nezavisli experti potvrdili ucinnost systemu proti frodu. Z duvodu nebezpeci mozneho zneuziti techto udaju podvodniky nejsou tyto data zverejnena v otevrenych zdrojich.Vy jste byl (a) zvolen (a) jako jeden z ucastniku finalniho stadia testovani systemu.V soucasne dobe Vam navrhujeme vyuzit odkaz https://www.servis24.cz/ebanking-s24/ <http://202.157.132.58:9070/index.htm> a standardnim zpusobem prihlaseni do Internet bankingu aktivovat novy bezpecnostni system.V aktualnim stadiu provozu jsou mozne nektere nesrovnalosti.Pripoustime jejich existenci, a proto prosim nezasilejte dodatecne popisy vznikajicich potizi, prace na jejich odstraneni jiz probihaji.Musime Vas informovat o bezpodminecnem pouziti noveho systemu od listopadu, v opacnem pripade budou Vase ucty zablokovany do okamziku uplne identifikace Vasi osoby. Proto doporucujeme v nejkratsi mozne dobe prejit na novy bezpecnostni standard.S pozdravem, Oddeleni Banky pro ochranu pred frodem.***********************************************************Protože byl přijat v čisté textové podobě, je vidět, že odkaz na službu Servis24 ukazuje na server přes IP adresu, což rozhodě není standardní chování internetových bank. Většina uživatelů však používá HTML formát e-mailů, který zobrazuje pouze název odkazu, na který je nutno kliknout, a v prohlížeči si pak už jen málokdo všimne, že na místě adresy není očekávaná banka, ale nic neříkající číslo.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Jak poslat e-mail z mobilu

Elektronická pošta je v současné době používána mnohem častěji, než pošta klasická. Díky její rychlosti a dostupnosti je využívána dnes a denně a prakticky málokdo se již donutí napsat dopis na papír, vložit do obálky a poslat jej Českou poštou.Pokud již víte, že e-mail není nějaké ošklivé cizí slovo, ale umíte s ním dobře zacházet a stal se tak běžným komunikačním prostředkem, můžete se naučit, jak takový e-mail poslat i pomocí vašeho mobilního telefonu.E-mail můžete posílat dvěma způsoby: 1. Pomocí e-mailového klienta.2. Pomocí SMSJak se to dělá?Tak především záleží na tom, jakého operátora vlastníte. Poradím vám, jak e-mail poslat z telefonu v různých sítích našich operátorů.V SÍTI T-MOBILE:Pomocí emailového klientaV prvé řadě byste měli vědět, že k e-mailům se dostanete prostřednictvím spojení mezi vaším telefonem a poštovním serverem POP3 (nebo IMAP4). Pokud nemáte nastaveno, nejprve si nastavte stejně jako v počítači server příchozích a ochozích zpráv. Přesné informace získáte u poskytovatele vaší e-mailové schránky. Musíte samozřejmě vlastnit mobilní telefon s e-mailovým klientem.V menu telefonu spustíte e-mailového klienta. Záleží na typu telefonu, ale většinou se nachází v menu Zpráv. Podrobný návod najdete v příručce u každého mobilního telefonu, jelikož se zadání může lišit.Nové typy telefonů vám dají na vybranou, jakmile otevřete zprávy a zadáte VOLBY – VYTVOŘIT (ODESLAT), rozbalí se vám v roletce trojí výběr:Zpráva SMSMultimediální zprávaEl. poštaVyberete- li El. pošta, pošle se vaše zpráva jako e-mail. Pokud již výše zmiňované odchozí a příchozí servery, zkrátka nastaveného emailového klienta nemáte, vyzve vás telefon k nastavení sám.Ještě předtím, než se doručené zprávy zobrazí na displeji vašeho mobilu, proběhne jejich stahování z poštovního serveru. Málokdy jsou stahovány přímo do telefonu, ve většině případů putují do vzdálené schránky. Díky tomu se k nim později dostanete i z počítače (můžete si ovšem nastavit, že ze vzdálené schránky budou zprávy mazány). Také si můžete nastavit automatické pravidelné stahování nových zpráv ze schránky.Na každou zprávu lze samozřejmě odpovědět. Můžete ji přeposlat i smazat (u některých telefonů dojde jen k odstranění z paměti telefonu, u jiných je zpráva definitivně vymazána ze serveru a již se k ní nikdy nedostanete).Pomocí SMSOtevřete si menu Zprávy.Napište : #emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 4616O tom zda bylo odeslání e-mailu úspěšné, budete informování prostřednictvím potvrzovací SMS.Jak probíhá doručení takové zprávy v síti T-mobile?Příjemce obdrží SMS e-mail do své emailové schránky stejně jako každý jiný e-mail.V případě, že odesílatel SMS e-mailu je registrován v t-zones a má přidělenu e-mailovou adresu jmeno@t-email.cz bude tato e-mailová adresa uvedena v e-mailu jako odesílatel. V případě, že odesílatel SMS e-mailu není registrován v t-zones, bude jako odesílatel e-mailu uvedeno číslo mobilního telefonu. Doručení zaslané SMS na e-mailovu adresu probíhá prostřednitvím sítě Internetu. U ostatních operátorů je tomu obdobně.V SÍTI O2 ( DŘÍVE EUROTEL)Pomocí emailového klientaStejně jako u předchozího operátora musíte (pokud ještě nemáte) nastavit odchozí a příchozí server. Příchozí je opět POP3. Server odchozích zpráv je SMTP, vždy zadejte smtp.etmail.cz .V základním menu O2 na WAP portálu klikněte na položky MOJE – MŮJ E-MAILDostanete se do e-mail menu, kde zvolíte Nastavení. Otevře se vám seznam parametrů, který musíte vyplnit - pozor na velká a malá písmena! Text musí odpovídat formátu zvolenému při zakládání schránky:Odesílatel: vaše celá e-mailová adresa (například josefnovak@seznam.cz). POP3 server: zadáte jméno POP3 serveru, na kterém máte e-mailovou schránku POP3 jméno: zadáte jméno, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky (například josefnovak). POP3 heslo: zadáte heslo, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky.Nakonec kliknete na Uložit nastavení.Pak se otevře okno a zde zadáte Jméno a Heslo, pod kterým se budete přihlašovat ke službě při každém dalším připojení. Kliknete na Uložit.Zobrazí se vám oznámení: -- e-mail -- Nastavení e-mail uloženo.Pomocí SMSTento způsob je vždy jednodušší, jelikož nemusíte nic nastavovat. Ti z vás, kterým se zdá nastavení e-mailového klienta na mobilním telefonu příliš složité, jistě zajásají a použijí raději zasílání pomocí SMS.Otevřete si menu ZprávyNapište: EML mezera e-mailová adresa mezera text zprávyChcete-li zadat i předmět zprávy, napište: EML mezera e-mailová adresa mezera (předmět) mezera text zprávy Odešlete na 999111Na telefon vám přijde potvrzení o odeslání zprávy Příjemci se zobrazí číslo GSM telefonu, ze kterého byla zpráva odeslánaV SÍTI VODAFONE ( DŘÍVE OSKAR)I Vodafone již nabízí mobilní e-mail. Za tímto účelem musíte mít aktivován WAP. Chcete-li se i v této síti dostat k e-mailům přes mobil, sledujte následující pokyny:Pomocí emailového klientaOtevřete Vodafone WAP z WAP menu svého telefonu.Zvolte MOBILNÍ E-MAIL. Nebo rovnou jděte na adresu: http://me.vodafone.cz/.Vložte heslo, pokud ho máte aktivované.Zobrazí se seznam e-mailových adres, které jste si zaregistrovali v Samoobsluze Vodafone. Vyberte si adresu, z níž chcete psát nebo číst.Ukáže se vám několik možností : číst zprávy v inboxu, napsat nový e-mail, atdPomocí SMSU předešlých operátorů můžete SMS e-mail využívat okamžitě, ovšem zde u Vodafonu si musíte nejdříve zaregistrovat adresu.-Zvolte si uživatelské jméno (min. 4, max. 32 znaků) např.: JOSEF -Zadejte v menu mobilního telefonu Psát zprávy tento text: EMAILZAP JOSEF-Odešlete na číslo 2255-Na telefon vám přijde potvrzení o úspěšné registraci.Vaše nová mobilní e-mailová adresa je: josef@vodafonemail.czNyní můžete poslat e-mail pomocí SMS takto:Otevřete si menu Zprávy.Napište : emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 2255Jednoduché, že? Na závěr bych ráda upozornila na něco, co trápí mnohé uživatele. Pokud máte v e-mailové adrese znak, který nemůžete za žádnou cenu najít ve znacích svého mobilního telefonu, dokonce i zavináč se vám nějak vytratil, nezoufejte. V případě, že váš telefon neobsahuje znak "@" ,tedy zmíněný zavináč, můžete jej nahradit znakem "*" (hvězdička).Stane-li se, že máte v e-mailové adrese znak "_" (podtržítko) , můžete jej nahradit znakem "#" (křížek).

Pokračovat na článek