Výsledky vyhledávání pro dotaz operační

Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Windows Phone 7 je jednoduchý, ale omezený

Přestože je mobilní operační systém Windows 7 phone již nějakých pět měsíců na trhu, rozhodl jsem se napsat jeho krátké představení. Nejedná se přímo o recenzi, ale o shrnutí jeho funkcí a změn oproti starší verzi Windows mobile 6.5, Androidu, Smybianu a IPhone. Zcela nové menuHned jak zapnete přístroj (například špičkové HD7, nebo Samsung Omnia 7), uvidíte úvodní obrazovku, která se vůbec nepodobá ničemu, co jsme již dříve viděli. A už vůbec to nevypadá jako Windows, jako produkt Microsoftu. Hlavní menu se svou jednoduchostí a přehledností nejvíce podobá menu IPhone se 16+4 klávesami, ale zde je kláves ještě méně, a vše je podřízeno co nejjednoduššímu a nejrychlejšímu spouštění obvykle používaných aplikací a funkcí.Hlavní obrazovka působí velmi přehledně a intuitivně, možnosti jejího přizpůsobení jsou ale velmi omezené. Menu s aplikacemi si můžete přizpůsobit lépe, můžete si tam dát ty nejpoužívanější aplikace, a pro celý systém samozřejmě existují různá barevná schémata, i když je jich poměrně málo.Na multitasking prozatím zapomeňteJak již možná víte, Microsoft se ocitl pod palbou kritiky kvůli naprostému vynechání multitaskingu. Tato kritika je oprávněná a je to velký krok zpět, ale Microsoft se chystá v blízké době multitasking zpřístupnit. Chybí navíc pokročilejší správce úloh známý ze starších verzí WM. S možností si nechat zobrazit spoustu informací o spuštěných procesech a o využití hardwaru.Multimediální výbavaMicrosoft také podobně jako Apple u IPhone výrazně omezil podporu aplikací třetích stran. Multimediální oblast nového operačního systému vychází z prostředí kapesního přehrávače Microsoft Zune. K dispozici je hudba a video uložené v telefonu, na webu i skladby vysílané vzduchem díky přítomnosti FM tuneru. Je možné si vybrat z relativně široké nabídky her, například the Sims 3, nebo Need for Speed: Undercover. Hry mají dobrou grafickou stránku i ovládání.Rychlý, intuitivní, ale omezený systémCelkové zjednodušení systému přineslo velice rychlý chod s plynulými animacemi a minimalizací záseků. Toto je ale relativní a hardwarová náročnost Windows Phone 7 je velmi vysoká. To je také důvod, proč výrobci Windows Phone 7 instalují jen na hardwarově opravdu špičkové telefony.Tento operační systém je jednoduchý, rychlý a uživatelsky přívětivý, cílí na větší skupinu zákazníků, ne především na manažery, jak tomu bylo u předchozích generací Windows Mobile. To s sebou nese ale řadu až nesmyslných omezení, často známých z IPhone. Windows Phone 7 nepodporuje režim přenosného zařízení USB, přenos souborů přes Bluetooth, ani klasickou práci s textem kopírovat / vložit. Webový prohlížeč nepodporuje flash animace. To jsou funkce, které zdaleka nevyužívají jen ti nejpokročilejší uživatelé. To je hlavní důvod, proč se telefony s Windows Phone 7 prodávají o dost hůře, než by si Microsoft představoval. Další důvod je, že telefony s tímto operačním systémem jsou velice drahé a výběr modelů by mohl být větší. Zatím existuje pouze 6 telefonů, z toho 4 od HTC. Je vidět, že většina lidí kupujících smartphone se nenechá kvůli jednoduchosti vzdát pokročilejších funkcí operačních systémů. Namísto Windows Phone 7 tak dávají přednost obvykle největšímu konkurentu Microsoftu na poli mobilních zařízení, Androidu od Googlu.Hlavní výhody:Premium mobilní OS (vysoká minimální požadavky na hardware)Jednoduché a přehledné rozhraní s výrazným designemSnadné uživatelské rozhraníHladký chod s animací a přechodových efektůVýborný MS Office v mobilním provedeníKompletní sociální integraceCloud služby v oblasti integrace (SkyDrive, Windows Live, Xbox Live)Bezdrátová synchronizace multimediálního obsahuVnitřní paměť lze rozšířit pomocí microSD karty (pokud je k dispozici)Hlavní nevýhody:Žádný správce souborůvideohovoryOmezená dostupnost aplikací třetích stranNelze posílat soubory pomocí BluetoothAbsence USB paměťového režimuŽádný multitaskingNelze použít funkci kopírovat / vložitPříliš závislý na Zune software pro správu počítačových souborů a synchronizaciŽádné ekvalizéry v hudebním přehrávačiNemá Flash ani Silverlight podporu ve webovém prohlížečiDivX / XviD video podporaNové vyzvánění k dispozici pouze prostřednictvím marketuVýměna paměťové karty vyžaduje tvrdý reset

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


Aktualizace operačního systému

Máte počítač a chcete ho mít v bezpečí? Prvním krokem jsou aktualizace operačního systému. Autoři virů a různí hackeři nikdy nespí a neustále hledají chyby a nedostatky operačního systému a dalších aplikací. A pravě tomuto můžete zabránit pomocí aktualizací.Ať už používáte jakýkoliv operační systém, tak v okamžiku, kdy si jej nainstalujete, je možné že vývojáři nebo jiní odborníci odhalili jeho určité nedostatky. A pokud takovéto nedostatky existují, tak je pouze otázkou času, kdy na tento nedostatek přijdou i tvůrci a šiřitelé virů. Často bohužel platí, že nějakou tu chybičku objeví nejdříve právě tato skupina uživatelů. A následně tuto chybu operačního systému využijí k tomu, aby napadli váš počítač, často aniž byste o tom věděli. Pokud chcete mít počítač v bezpečí, je nutné operační systém průběžně aktualizovat. Bezpečnost operačního systému je zřejmě nejdůležitější důvod aktualizací, ale ne jediný. Aktualizace se rozdělují na tyto základní druhy:Ochrana proti napadení – tyto aktualizace zabraňují proniknutí virům a jinému škodlivému software do vašeho počítače. Autoři virů neustále vymýšlejí nové a nové postupy jak dostat nákazu do vašeho počítače. Takže je nutné stále tyto postupy blokovat.Zlepšování výkonu systému – tato skupina aktualizací pomáhá zlepšovat výkon počítače. Odstraňuje, nebo opravuje části systému, které zbytečně zatěžují hardware, nebo zpomalují činnost jiných programů.Odstraňování závažných chyb – pomocí těchto aktualizací se zbavuje operační systém takových chyb, které by mohly způsobit nestabilitu systému a následnou ztrátu dat. Nebo také řeší problémy s kompatibilitou softwaru a hardwaru.Rozšiřování systému – i když budete mít aktualizovaný operační systém z hlediska bezpečnosti, tak ani tyto aktualizace nejsou k zahození. Pomocí těchto aktualizací si můžete rozšířit některé funkce systému a nebo přidat úplně nové.Ale kde je možné tyto aktualizace získat? Cesty jsou různé a záleží na typu operačního systému, který zrovna využíváte. Nejjednodušším způsobem, jak se můžete informovat, je navštívit internetové stránky výrobce operačního systému. Některé operační systémy (např. Microsoft Windows XP) mají možnost automatických aktualizací z internetu.V dnešní době je mezi běžnými uživateli zřejmě nejrozšířenější operační systém Windows XP od firmy Microsoft. A z tohoto důvodu se v pokračování toho článku dozvíte základní informace o tom, jak tento operační systém aktualizovat. Ještě taková menší poznámka, pokud chcete mít přístup ke všem aktualizacím vydaných pro váš operační systém, tak musíte mít legální operační systém, jinak budete mít přístup pouze ke kritickým aktualizacím.Nejjednodušší způsob aktualizací Microsoft Windows je pomocí internetu a automatických aktualizací. Řadu z vás jistě napadne otázka, ale jak automatické aktualizace zapnout? Stačí když kliknete na tlačítko Start a poté vyberete možnost Ovládací panely a zde vyhledejte a spusťte Automatické aktualizace. Otevře se vám následující okno.Zde máte před sebou základní nabídku aktualizací operačního systému Windows XP. První možnost máte doporučenou, tato volba je určena pro ty z vás, kteří se nechtějí aktualizacemi systému už nijak zabývat, pouze zvolíte čas kdy bude váš operační sytém tyto aktualizace vyhledávat a následně stahovat a instalovat. Všechny aktualizace budou automaticky na pozadí stahovány a následně opět na pozadí a automaticky nainstalovány. Vy jste po té informován o výsledku těchto aktualizací. Pokud označíte druhou možnost tak se vám budou aktualizace automaticky stahovat, ale budou nainstalovány až si budete přát a tuto instalaci spustíte. Při označení třetí možnosti jste pouze informován o tom, že jsou na internetu dostupné nové aktualizace. A pouze vy si stahování sami spustíte a následně také sami spustíte instalace těchto aktualizací. Poslední možnost není příliš vhodné volit. A to z důvodů toho, že váš počítač nebude aktualizován a ani nebudete informováni o tom, že jsou nové aktualizace k dispozici.Další možnost jak aktualizovat operační systém je pomocí internetových stránek firmy Microsoft. Do prohlížeče zadejte adresu http://update.microsoft.com:I zde máte možnost výběru ze dvou alternativ. První možnost Expresní, vám nabízí ty aktualizace, které jsou pro váš operační systém důležité nebo doporučené. Zato pokud zvolíte druhou možnost Vlastní, tak budete informováni o všech aktualizacích, které jsou k dispozici a můžete si je podle libosti nainstalovat (nebo nenainstalovat) do svého počítače. Pokud v této oblasti nemáte velké zkušenosti, raději vyberte možnost Expresní a nemusíte se o nic starat.Ať už si vyberete první nebo druhou možnost, budete muset chvilku počkat, protože váš operační systém bude podroben rychlé kontrole a následně dostanete informaci o tom, jaké aktualizace jsou k dispozici a podrobnější informace o obsahu každé aktualizace. Také zde budete mít informace o velikosti všech aktualizací a předpokládané době, jakou bude trvat jejich stažení.Pak už jen stačí kliknout na tlačítko Instalace aktualizací a postupovat podle pokynů, které vám budou zobrazeny. Jednotlivé pokyny se mohou lišit, podle toho, o jaké aktualizace se jedná. Také je možné že budete vyzváni k restartování počítače po stažení a nainstalování aktualizací.Také jste se možná setkali s pojmem Servisní balíček (service pack). Jedná se o souhrn aktualizací za určité období a často také přidává nové funkce a možnosti do vašeho počítače, takže na tyto balíčky nezapomeňte a si je nainstalujte. Pro operační sytém Microsoft Windows XP v současné době existují servisní balíčky s označení SP1 a SP2. Stačí nainstalovat vždy nejnovější servisní balíček, protože obsahuje i aktualizace z předchozích balíčků. Nově vydávané verze instalačních médií již obsahují dříve vydané servisní balíčky, s novým počítačem tedy již většinou dostanete předinstalované Windows XP se Service packem 2. Verzi nainstalovaného Service packu zjistíte nejrychleji kliknutím pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na Ploše a výběrem Vlastnosti z rozbaleného kontextového menu.Jak je z obrázku vidět, i tudy se dostanete k nastavení automatických aktualizací. Mít nainstalovaný nejnovější Service Pack ale nestačí (SP vycházejí v dlouhých časových intervalech), po instalaci operačního systému je vždy nutné nainstalovat nejnovější aktualizace a zapnout automatické aktualizace (pokud to operační systém umožňuje, postup pro Windows XP jsme si ukázali výše).Aktualizace operačního systému jsou důležitým základním faktorem v ochraně vašeho počítače. Nezapomínejte ale ani na antivirový program a bránu firewall, které vás chrání před dalšími možnými útoky.

Pokračovat na článek


Jak se bránit napadení

V tomto článku se podíváme na základní informace o tom, jak zabezpečit svůj počítač, a jaká pravidla dodržovat při jeho používání, abyste se nestali obětí viru nebo jiného škodlivého softwaru a nepřišli o svá data či osobní údaje.Ať už máte právě koupený počítač, nebo jej už delší dobu používáte, jistě máte zájem na tom, aby byl možná co nejvíce chráněný proti napadení počítačovým virem. Říkáte si ale jak toho dosáhnout? Řešení se nabízí více, ale ne všechna jsou vždy vhodná a účinná. V tomto článku se dozvíte základní informace o tom, jak svůj počítač chránit. Jak už to bývá, nic není úplně zadarmo, ale bezpečnost vašich dat je věc, na které se rozhodně šetřit nevyplatí. Stačí jeden šikovný útok a hned můžete mít způsobenou škodu vyšší, než cenu za kterou mohlo být vaše PC zabezpečeno. Takže záleží pouze na vás, jestli necháte svá data v nebezpečí a nebo se raději zaměříte na jejich bezpečnost.Aktualizace operačního systémuPrvním důležitým krokem je udržovat operační systém aktuální. To znamená stahovat a instalovat aktualizace a záplaty vydávané pro váš operační systém. Řadu z vás určitě napadne otázka, k čemu vůbec aktualizace systému jsou? Odpověď je velmi jednoduchá. Pouze pokud budete mít vždy systém aktuální, budete chráněni před napadením, protože autoři virů a jim podobných škodlivých programů, neustále vymýšlejí nové postupy a nové cesty jak dostat svůj výtvor do vašeho PC a to nejlépe tak, abyste o tom neměli tušení. A proto je nutno jim tyto cesty a stále zavírat a postupy blokovat. A to se děje právě pomocí aktualizací vašeho systému. Jak tedy nejlépe (nejjednodušeji) udržovat systém aktuální? Aktualizace operačního systému umožňuje stáhnout každý výrobce ze svých stránek. Moderní operační systémy již umí aktualizace stahovat samy, uživatel musí nanejvýš na výzvu potvrdit instalaci nově stažené aktualizace. Automatické aktualizace zvládají jak Microsoft Windows XP, tak některé distribuce Linuxu a samozřejmě i Mac OS. A nezapomeňte ani na legálnost operačního systému. Pokud nemáte operační systém legální, nemusí být možné stáhnout všechny aktualizace pro tento systém, i když bezpečnostních záplat se to (zatím) netýká.FirewallAni pokud udržujete váš operační systém aktualizovaný, to bohužel k naprosté bezpečnosti dat nestačí. Dalším velmi vhodný krokem je používání Firewallu. Ale co je to firewall a k čemu je vůbec dobrý? Firewall v doslovném překladu znamená ohnivá hradba, ale častěji se překládá jako bezpečnostní brána. Jedná se o software, ale může to být i samostatné zařízení, které odděluje váš počítač nebo vaši síť od okolí. Veškerá komunikace je možná pouze podle předem stanovených pravidel a uživatel takovou komunikace musí povolit. Firewall je nejúčinnější zejména proti útokům zaměřených proti odesílání nepovolených dat, nebo přijímání takových dat, o které nestojíte.Z hlediska materiálního existují dva druhy firewallů. A to softwarový a hardwarový. Hardwarový firewall je vhodnější použít pro počítačovou síť, chrání celou síť před útoky zvenčí a odpadají nároky na konfiguraci jednotlivých stanic (správce sítě má jednoduší práci a vyšší kontrolu). Jedná se o zařízení, které monitoruje veškeré dění uvnitř sítě a také komunikaci mezi sítí a okolím. Hardwarový firewall má vyšší pořizovací náklady než softwarový, ale zase pro velkou počítačovou síť je vhodnější. Softwarový firewall je normální program, který si nainstalujete. Pak již se sám spouští automaticky po startu operačního systému a běží na pozadí. Tento program sleduje veškerou činnost na počítači a pokud se objeví něco, co není v souladu s pravidly, která jsou nastavena, tak se ihned zeptá, zda je možné akci povolit, nebo automaticky blokuje, vše záleží na tom jak si sami firewall nastavíte. A také zde je nutnost včas aktualizovat na novější a výkonnější verzi. Softwarový firewall obsahuje i operační systém Microsoft Windows a pro většinu uživatelů je plně postačující. Existují ale i jiné softwarové firewally od různých výrobců, které se snaží nabízet rozšířené možnosti pro náročnější uživatele. Zde jsou ty nejznámější s odkazy na stránky výrobců.Sygate Personal Firewall – zdarmaSunbelt Kerio Personal Firewall – zdarma v omezené verziZoneAlarm - zdarmaTiny Firewall – placenýAntivirDalším krokem je výběr a nainstalování vhodného antivirového programu. Antivirový program se podobně jako firewall spouští automaticky při startu operačního systému a běží na pozadí. Program sleduje veškerou činnost vašeho počítače, kterou provádí s daty. Ale jak může být vir odhalen? Antivirový program používá současně několik metod na to, aby našel škodlivý program a následně jej odstranil. Nejčastěji používá tyto 4 základní metody – porovnávání s vlastní databází virů, heuristická analýza, test integrity, rezidentní sledování. Ani zde nesmíte zapomenout na pravidelné a aktualizace. Většinou se databáze s informacemi o virech aktualizuje automaticky každý den. Také v tomto případě je na trhu několik antivirových programů, zde je malý seznam.Alwil avast! home edition - zdarma (pro domácí použití)Grisoft AVG Anti-Virus plus Firewall - zdarma (pro domácí použití)Eset NOD32 Antivirus SystémNorton Internet Security - antivir, firewall a anti-spyware v jednom balíkuKaspersky AntivirusAnti-spywareTaké by bylo dobré, abyste nezapomněli na Spyware. Jsou to jednoduché špionážní programy, které shromažďují informace o uživatelích počítače a po té je odesílají na předem určené místo. To se samozřejmě děje bez vašeho vědomí. Takže abyste tomuto zabránili je nutné mít nainstalovaný anti-spyware. Tyto programy se zaměřují ne vyhledávání a likvidaci a těchto špionážních programů. Anti-spyware porovnává soubory se svou databází, která se pravidelně aktualizuje od výrobce. Opět je nabíeno několik anti-spyware programů, které jsou vhodné, zde je přehled těch nejpoužívanějších.Ad-aware SE - zdarmaSpyware Doktor - placenýAdvanced Spyware Remover - zdarmaSpyRemover - placenýAnti-spamJeště byste neměli opomenout nějaký program, který má označení antispam. Ten se zabývá odstraňováním spamu, tedy nevyžádané pošty. Nejčastěji se jedná o různé komerční nabídky. I zde je možno si vybrat z řady programů.Spybot - Search & Destroy - zdarmaSpam Agent - placenýSpamNet - zdarmaSpam Killer - zdarmaObezřetnost předevšímSebelepší antivir ani firewall vás neochrání před sebou samými. Stále ještě spousta uživatelů bez rozmyslu kliká na lákavě vypadající odkazy, potvrzuje výstražné informace bez čtení a otevírá přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů, navíc klidně psaných v angličtině, které nerozumějí. Vždy, než otevřete stránku, spustíte soubor, potvrdíte dialogové okno, zamyslete se nad tím, zda víte, co vlastně děláte a co od této akce očekáváte. Relativně bezpečné se může zdát prohlížení webových stránek, ale i tady je potřeba být ve střehu, zvláště na stránkách, na kterých jste poprvé a dvojnásob, pokud se jedná o stránky s ne úplně seriozním obsahem. Pro správné zobrazení obsahu některých webových stránek je nutné nainstalovat do prohlížeče tzv. plugin (rozšíření, např. přehrávač flashových animací). Na tom není ve své podstatě nic špatného, musíte si však být jisti, že se jedná o neškodný software.Rozhodně se vyplatí dvakrát číst a jednou kliknout. Antivirový program se vás sice snaží ochránit i v těchto případech, ale tvůrci virů jsou vždy o krok napřed, a tak i vám se může stát, že se jako jedni z prvních stanete obětí nového viru. Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte někoho zkušenějšího, to platí hlavně v případě e-mailových příloh a spouštění souborů. Vaše data a osobní údaje jsou to nejcennější, co máte, navíc jsou mnohdy nenahraditelné, opatrnost se proto určitě vyplatí.Věřím, že jste si po přečtení tohoto článku udělali alespoň nějaký obrázek o tom jak ochránit svůj počítač proti napadení, nebo zneužití někým dalším.

Pokračovat na článek


Přehled antispywarových programů

Spyware je označení pro malé špionážní prográmky, které mají za úkol získat co nejvíce informací o uživateli počítače. Ty pak samozřejmě předat svému tvůrci, který je může využít pro pobavení, zacílení reklamní kampaně nebo taky pro přístup k vašim citlivým údajům a zabezpečeným datům, včetně třeba bankovního účtu. Abyste se nestali obětí elektronického špiona, je vhodné vedle antivirového používat i antispyware program. V tomto článku si představíme ty nejznámější z nich.Co je úkolem antispywarových programů? To jistě velká většina z vás již dávno ví. Odchytávání spyware a popřípadě zabránění tomu, aby byl na váš počítač vůbec nainstalován (přesto, že některý spyware si můžete ať už z nevědomosti nebo zcela záměrně nainstalovat sami). Vyhledávání a odstraňování spyware je prováděno téměř výhradně pomocí znalostních databází, které jsou jejich součástí. Tyto databáze se samozřejmě program od programu liší a tak je vhodné na jednom počítači používat několik antispywarových programů.No abychom to nepřeháněli, měly by stačit dva. Co totiž jeden z nich nenajde, to uvízne v síti toho druhého. A protože "výrobci" spyware (tak jako virů) jsou vždy o nějaký ten kousek před bezpečnostními programy, databáze detekovaného spyware poměrně rychle zastarávají. Je proto potřebné používat takové antispywarové programy, které zaručují aktualizaci své znalostní databáze. Ani tak ale nemůžete mít stoprocentní jistotu, že do vašeho počítače nějaký ten spyware nepronikne.Protože antispywarových programů je celá řada a laik se v nich jen těžko orientuje, připravil jsem pro vás jejich přehled. Přehled abecední, bez hodnocení, bez popisu a bez doporučování konkrétního výrobku. Setkal jsem se už totiž s tolika různými recenzemi, hodnoceními a diskusemi o tomto typu programů, které byly naprosto odlišné a protichůdné, že si tady nechci hrát na arbitra, který za vás rozhodne, co je nejlepší. Vyzkoušejte si to sami a uvidíte, který z uvedených programů vám bude vyhovovat nejlépe.V seznamu najdete ty nejznámější a nejpoužívanější antispywarové programy. Je zde uveden jejich název a typ, pro jaký operační systém jsou určené a odkaz na stránku, kde si program můžete stáhnout. Snažil jsem se, aby tyto odkazy byly směrovány vždy na stránku výrobce programu i s vědomím, že téměř všechny tyto stránky jsou v angličtině. Udělal jsem to hlavně proto, že na těchto stránkách najdete vždy poslední verzi programu, což na downloadovacích portálech nemusí být vždycky pravda. A jak jsem již napsal – aktuální verze je v tomto případě nutností.Ještě se na chvíli vrátím k typu programu. Jestli mě paměť neklame, najdeme zde tři typy – freeware, shareware a zkušební verze. Freeware je volně použitelný software, který můžete používat, instalovat na libovolný počet počítačů a šířit zcela zdarma. Shareware je volně šiřitelný program, není ale volně použitelný. Zpravidla funguje omezenou dobu a poté je třeba jej zaregistrovat a zaplatit. O zkušební verzi snad nemusím mluvit. Je prostě zkušební, mívá programová omezení a většinou funguje pouze omezenou dobu.Tak a teď jsme se už konečně dostali k seznamu antispywarových programů. Pokud mohu poradit projděte si ho, vybírejte pečlivě a hlavně nějaký použijte pro ochranu svého počítače. Určitě se to vyplatí.Ad-Aware SE Personal EditionFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.download.com/Ad-Aware-SE-Personal-Edition/3000-8022_4-10045910.html?part=dl-ad-aware&subj=dl&tag=top5Ad/Spyware TerminatorFreeware, MS Windows 98, ME, NT, 2000, XP, 2003 http://www.009soft.com/products/AdSpyTerminator.exeAdware Spyware RemovalShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.adwarespywareremoval.com/free.phpBazooka Adware and Spyware ScannerFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.kephyr.com/spywarescanner/index.htmlBPS Spyware and Adware RemoverShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.bulletproofsoft.com/download.htmlewido anti-malwareShareware, MS Windows 2000, XP http://www.ewido.net/de/download/Free Spyware ScannerFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.topdownloads.net/software/view.php?id=15361McAfee AntiSpywareFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://download.softpedia.com/software/antispy_popup/mca_as.exeSpybot - Search & DestroyFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spybot.info/en/download/index.htmlSpyware and Pest Remover Shareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spyware-pest-remover.com/Spyware Annihilator ProShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://solidlabs.com/spywareannihilator/Spyware InterrogatorFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spywaredata.com/spyware/download.phpSpyware TerminatorFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.spywareterminator.com/SpywareBlasterFreeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.javacoolsoftware.com/spywareblaster.htmlTrend Micro Anti-SpywareZkušební verze, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.trendmicro.com/en/products/desktop/as/evaluate/overview.htmTZ Spyware-Adware RemoverShareware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.trackzapper.com/download.htmlWindows Defender Beta 2Freeware, MS Windows 9x, 2000, XP http://www.microsoft.com/cze/athome/security/spyware/software/default.mspx

Pokračovat na článek


Komprese dat

Co dělat, když potřebujete e-mailem poslat velký dokument a příjemce má omezenou velikost mailové schránky, takže se vám e-mail stále vrací? Zkomprimujte ho. Zmenšíte tím velikost odesílaných dat a díky tomu také urychlíte odeslání i příjem e-mailu. Zvláště pokud máte pomalejší připojení možnost komprese oceníte.V průběhu stále progresivního vývoje počítačového světa rostlo množství dat společně s hardwarovou náročností. Velký objem dat se dlouho zpracovával i na výkonnějších počítačích a kvůli snaze uspořit čas se začalo přemýšlet jak urychlit zpracování těchto dat. Postupně začaly vznikat první programy, které se touto problematikou začaly zaobírat. Popravdě první verze nebyly zrovna příliš bezpečné. Hlavně proto, že dokázaly samotné soubory znehodnotit a již je nikdo nedal zpět do původního stavu. Staly se tak naprosto nepoužitelné. Nicméně od konce 80tých let minulého století, kdy se začal tento problém vehementně řešit, došlo k obrovskému skoku a s problémem poškození dat se již běžně nesetkáme. V podstatě si to ani výrobci samotných programů nemohou dovolit. Bezpečnost těchto programů vzrostla nad hranici 99% a já sám jsem se nesetkal za celou dobu používání těchto kompresních programů s nějakou kritickou chybou. Vlastním problémem vždy byl transport dat. Docházelo k mnoha poškozením a deformacím souborů bez komprimace, které již nebyly napravitelné. Dnes už samotná komprese zajišťuje určitou ochranu proti poškození při transportu.Komprese znamená zmenšení, zhuštění (hovorově se používá slovo "sbalit", opakem je "rozbalit"), ), výsledkem pak je menší objem dat. Zkomprimované soubory zabírají na disku méně místa, což při dnešních kapacitách disků není až tak podstatné. Významné to ale může být třeba posílání souborů e-mailem. Kromě menší velikosti je výhodou i to, že několik souborů můžete do jednoho a s jedním souborem se manipuluje lépe než s několika. Drobnou nevýhodou je, že zkomprimovaný soubor je nejprve nutné dekomprimovat (rozbalit), než s ním lze pracovat (je to podobné, jako když si složíte list papíru, abyste jej mohli vložit do kapsy – nejprve jej musíte rozložit, abyste si jej mohli přečíst).Některé soubory již používají kompresi vnitřně, například programy (exe soubory, dll knihovny), ale také obrázky, hudba nebo video soubory. U těchto souborů už jejich další kompresí významného zmenšení nedosáhneme.Až dosud jsme brali v úvahu tzv. bezztrátovou kompresi, to znamená, že ze zkomprimovaného souboru lze vytvořit identický soubor jako před kompresí. Asi by se vám nelíbilo, kdybyste si zkomprimovali seminární práci, poslali si ji e-mailem do školy a tam byste po rozbalení zjistili, že místo vašich pečlivě promyšlených vět vidíte shluk nesmyslných znaků. Poněkud jiná situace je ale u již zmiňovaných obrázků, hudby nebo videa. Lidské smysly jsou totiž nedokonalé, a tak drobné změny v obraze nebo zvuku nepostřehnou. Obrázky, zvuk a video jsou proto většinou ukládány v komprimovaných formátech, a to nejčastěji ztrátovou kompresí. Při ukládání je obrázek drbně "pozměněn", tak aby bylo dosaženo co nejmenší velikosti výsledného souboru při zachování dostatečné věrnosti. Takto zjednodušeně používají kompresi formáty JPG (obrázky), MP3 (hudba) nebo MPEG či DivX (video). Ne že by obrázky, hudbu nebo video nebylo možné ukládat nekomprimovaně, většina programů i tuto možnost nabízí, ale takové soubory jsou pak opravdu hodně velké, zvláště u videa.Komprimační programy, kterými se budeme dále zabývat používají samozřejmě bezztrátovou kompresi. Potřebujeme samozřejmě po rozbalení získat původní soubor v nezměněné podobě.Na trhu existuje mnoho produktů nabízejících uvedené základní funkce a komprese do formátů ZIP, ARJ, TAR/GZ, ACE, LHARC atd. Mezi sebou se liší jednak tím, jak tyto základní funkce provádí (viz např. Archive Comparision Test), a jednak tím, že nabízí další, pro někoho podstatná vylepšení, jako je možnost automatického generování jmen podle data, výběr podle data, příznaků archivace, schopnost práce s 'dlouhými' jmény, samorozbalující archivy, možnosti uzamčení archivu proti další modifikaci, interaktivní ovládání, komentáře k archivu atd.To by tak mohlo být z teoretického hlediska vše a nyní se podíváme na pár programů, které vám mohou samotnou kompresi (sbalení dat) či dekompresi (rozbalení dat) provést. Pokusím se zde vybrat pár nejznámějších programů a jeden podrobněji popsat. Samozřejmě, že bude záležet na vás, který program si vyberete. Ovšem princip všech programů je velmi podobný.WinRAR 3.62WinRAR je program určený pracovat s nejrozšířenější skupinou komprimovaných dat a to s koncovkami RAR a ZIP. Dokáže ovšem zpracovávat (ale pouze extrakci) formáty typu GZ, ACE, TAG nebo UUE a mnoho dalších. V nejnovější verzi (3.62) dokáže WinRAR zpracovávat dokonce i datové produkty NTFS (pro zasvěcené). Toto je zvlášť podstatné pro Windows 2000. V nové verzi je program poněkud graficky odlišný od předchozích a jeho použití je přehlednější. Samotná práce v něm je jednoduchá a srozumitelná pro každého. Podíváme-li se na funkčnost a optimální poměr komprese k času, můžeme klidně říci, že tento faktor je v programu WinRAR dokonale zvládnut. I když se najdou programy, které komprimují s větší efektivitou, čas potřebný pro jejich práci je několikanásobně vyšší a pochopitelně naopak. S archivy RAR lze pracovat kromě nejrozšířenější platformy Windows i v prostředích Unix, Linux, MacIntosh, IBM OS/2.Pro šifrování používá RAR poměrně silnou blokovou šifru, takže i když se po internetu povaluje spousta programů pro zjištění hesla, při šesti- a víceznakovém heslu trvá na současné technice nalezení hesla několik desítek let. Celkem důležitý rozdíl od ostatních formátů, kde je to záležitost pár hodin. (jen pro zajímavost rozšifrování šestiznakového hesla trvá podle výpočtů cca 400 dní, sedmiznakového 25 000 dní atd., pochopitelně záleží na technologii a výkonu počítače). Jen zmíním, jak velké soubory se dají WinRARem zpracovávat a jaká je jeho cena. Maximální velikost zkomprimovaného souboru je cca 8,5 gigabytů a u souborového systému FAT16 pouze 2 gigabyty (to je ale omezení souborového formátu, ne WinRARu samotného). Náklady na pořízení tohoto programu se pohybují přibližně někde kolem 1000 Kč.Pracovní plocha je velice jednoduše a vkusně umístěná v dominantní části okna a velmi připomíná práci v Total Commanderu. Máte-li soubor, který je zkomprimován, a chcete jej extrahovat (rozbalit), použijete velice jednoduchý pohyb podobně jako v programu Průzkumník nebo již zmiňovaném Total Commanderu. Najdete soubor, který chcete zpracovat. Jednou na něj kliknete, aby došlo k prosvícení (ne k otevření), a pak již stačí jen stisknout v horní části tlačítko „Extrahovat do“ . V tu chvíli se objeví okno „Cíl a volby extrakce“ a naprosto identickým a notoricky známým způsobem určíte, kam si přejete dotyčný soubor rozbalit. Opačný postup, když hodláte soubory sbalit (spakovat), je také velmi jednoduchý. Zobrazíte veškerá data, která hodláte zpracovat, označíte je buď myší, nebo „Shift + tlačítka šipek nahoru, dolů“, a zvolíte ikonu „Přidat“ . Pak již jen určíte, kam se vytvořený soubor umístí. Celá práce je tímto dokončena.Toto jsou pouze dvě nejdůležitější činnosti, které by vám měly stačit k tomu, abyste se naučili velmi jednoduše a hlavně efektivně pracovat s daty. Existuje mnoho možností jak provést nastavení a podrobnou lokalizaci systému, ale pro běžné uživatele se mi to jeví jako nadstandardní a myslím si i zbytečné. V každém případě, pokud se někdo hodlá komprimací dat zaobírat podrobněji, existují na internetu podrobné popisy a příručky jak vyzrát na mnoho problémů a potíží. Stáhnout si nejnovější verzi v češtině můžete přímo ze stránek výrobce.Varianta komprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > WinRAR > Přidat do nazev_slozky.rarVarianta dekomprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > Extraktovat zdeWinZip 10.0Nejběžněji používaný komprimační nástroj používá prakticky stále stejné uživatelské prostředí a vylepšuje jen vnitřní funkce. Je to zcela základní program, který by neměl chybět v žádném počítači. Podporuje většinu kompresních standardů běžně používaných na Internetu: TAR, ZIP, UUencode, XXencode, BinHex, MIME a Unixové komprese. ARC, ARJ a LZH jsou podporovány prostřednictvím externích programů. Běžný uživatel nejvíce ocení novou a lepší metodu komprese, která ovšem není kompatibilní se staršími verzemi.Program automaticky vybírá optimální kompresní metody - PPMd nebo bzip2 a obsahuje nový kompresní algoritmus pro bezztrátovou kompresi zvukových souborů WAV. Možnost zobrazení plných náhledů snímků uložených v ZIP souboru bez nutnosti jejich extrakce je velmi příjemná změna. WinZip podporuje správce příloh ve Windows XP SP2. Dokáže ukládat ZIP soubory přímo na CD nebo DVD, velké ZIP soubory jsou přitom automaticky rozloženy na více disků.Trial verzi si můžete stáhnout přímo od výrobce.Varianta komprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Add to nazev_slozky.zip.Varianta dekomprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Extract to hereALZip 6.13Program umí pracovat s více než 35 kompresními formáty. Vedle standardních formátů, jako jsou ZIP či ARJ, umí ALZip otevírat i ISO a BIN (IsoBuster) obrazy kompaktních disků či virtuální CD formátu LCD. ALZip dokáže samozřejmě archivy i vytvářet a to včetně SFX samorozbalovacích souborů.Mezi další funkce programu patří rozdělování archivů do menších souborů, integrace s antivirovým softwarem, zrekonstruování zapomenutých hesel ZIP souborů či možnost spouštění programu z příkazové řádky. Celkově se jedná o velice povedený program s intuitivním ovládáním, který rozhodně stojí za vyzkoušení.Stahovat můžete od výrobce.ExtractNow 4.35Dovolí rozbalit více souborů najednou z formátů ZIP, RAR a ACE. ExtractNow je nástroj, který dokáže rozbalit několik komprimovaných souborů najednou. Podporuje ZIP, RAR, ACE soubory a má velmi kompaktní a přehledné grafické rozhraní. Stačí pouze přetáhnout požadované soubory nebo si je vybrat v menu. V nové verzi nabízí ExtractNow také funkci, která pomůže při hledání podporovaných souborů. Při samotném rozbalování si můžete vybrat, do kterého adresáře mají být archívy rozbaleny, případně pro ně program vytvoří nový adresář se stejným jménem.Stahovat můžete opět přímo od výrobce.Slovo závěremVeškeré programy, které jsem zde představoval (ovšem jen nepatrný zlomek ze všech existujících), je možné stáhnout z internetu jako shareware a není problém je také zakoupit jako originál. Pořizovací náklady se pohybují od 200 – 1000 Kč. Celkem důležité je také říci, že operační systémy Windows i Linux se již dokonale přizpůsobily a umí pracovat i s komprimovanými soubory, aniž byste museli instalovat nějaký další program. Pro základní práci s komprimovanými soubory to stačí, pokud budete chtít víc, není problém sáhnout po některém ze zde představených programů. Doporučuji proto všem uživatelům, aby se pokusili s kompresí pracovat.

Pokračovat na článek


Hackeři, crackeři a jiná havěť…

Všechno dobré vždy bylo a bude člověkem zneužito. Internetové prostranství láká nejen k poučení, práci nebo zábavě, ale také k podvodům a zneužívání nevědomosti, kriminalitě a vytváření problémů. Běžný uživatel si na internetu nemůže být jist žádným svým krokem.Definice hackerstvíJiž v roce 1989 americký poradní panel National Science Foundation – divize sítí a komunikací pro výzkum a infrastrukturu charakterizoval jako neetické a nepřijatelné jakékoliv činnosti, které se záměrně:(a) snaží získat neoprávněný přístup ke zdrojům na internetu,(b) narušují zamýšlené použití internetu,(c)poškozují nebo ničí zdroje prostřednictvím takovýchto akcí,(d) zničí integritu počítačové informace(e) ohrožují soukromí uživatelů.Tak bylo poprvé definováno hackerství.Kdo je hacker?Podle původní definice je hacker talentovaný programátor, který by mohl vyřešit téměř jakýkoliv problém velmi rychle a často inovativními a nekonvenčními prostředky. Dnes je tento termín používán pro toho, kdo se snaží proniknout do počítačů jiných lidí nebo vytvoří počítačový virus, který nemá tak ušlechtilý účel. Těmto lidem spíše sedí přezdívka cracker (suchar).Skutečný hackerLegndární Richard Stallman je skutečným průkopníkem internetových systémů a technologií. Sám řekl: “ Hacker má etiku, která se vztahuje k pocitům, co je dobré a co špatné. Etické myšlenky znamenají, že znalosti by měly být sdíleny s dalšími lidmi, kteří mohou těžit z toho, že významné zdroje by měly být všech“. A také tak jednal. V roce 1984 zahájil projekt GNU, aby vytvořil svobodný operační systém. GNU je kompatibilní s Unixem a název GNU je zkratka pro „GNU není Unix“ Tím chtěl zdůraznit, že je to jako Unix, ale ne přesně Unix. Dnes používají miliony lidí Unix ve verzi GNU, i když se často odkazuje, že je to jako Linux, což je vlastně pouze název jádra operačního systému, který bylo zveřejněn pod licencí GNU General Public License (jako mnoho jiných softwarových balíčků obvykle distribuovaných s Linuxem kernel). V roce 1985 Stallman založil Free Software Foundation jako od daně osvobozenou charitu pro rozvoj svobodného softwaru. GNU GPL umožňuje ostatním kopírovat, distribuovat a provést změny softwaru tak dlouho, dokud nebrání ostatním dělat to samé. Tato promyšlená právní licence se stala součástí širokého okruhu softwaru od operačních systémů až po hry rozšířené na celém světě.Licence GNU GPL podle StallmanaLicence GNU vyžaduje tři hlavní věci: zdrojový kód musí být zveřejněn, kód může být změněn jinými a buď původní nebo upravený kód může být přerozdělen za stejných podmínek. Tato důležitá myšlenka pomohla popularizovat několik souvisejících hnutí jako je shareware a free open source software.  Myšlenka, že informace by měly být zdarma, je zásadní pro mnoho dalších hnutí, jako například Project Gutenberg, který distribuuje volné kopie knih a otevřená encyklopedie Wikipedia, kterou zásobuje uživatel. Stallman také vyvinul GNU Emacs textový editor, GNU symbolický debugger (GDB), a GNU C kompilátor. Byl tedy průkopníkem šíření internetu a nikoliv škůdcem, jak se dnes hackeři profilují.Známí „suchaři“ – John DraperJohn Draper byl jedním z prvních známých telefonních hackerů a první slavný telefonní „phreak“ (slovo phreak je zkomoleninou slov phone a break – tedy jakési prolomení telefonu). Draper byl se ctí propuštěn z amerického letectva v roce 1968 poté, co vedl vyslání z Vietnamu a stal se inženýrem ve společnosti National Semiconductor. Jednoho dne si všiml, že slepé děti Dennie a Jimmie pomocí píšťalky dokáží zdarma vést dlouhé telefonní hovory. Nalepil tedy píšťalku na jeden z otvorů sluchátka a pak foukal do telefonu. Upravená píšťala produkovala čistý 2600 Hz tón, který byl standardem, který používá telefonní elektronika a signalizuje, že výzva je u konce. Když telefonní systém uslyšel písknutí, zastavil všechny poplatky za dálkové hovory, i když hovor pokračoval, dokud jeden z účastníků řízení nezavěsil. John popularizoval použití této píšťalky a stal se známým hackerem s názvem podle píšťalky „Cap’n Crunch“. Zatčen byl v květnu 1972 za nezákonné používání telefonu ve firemním systému. Byl propuštěn na zkušební dobu a znovu zatčen v roce 1976. Nakonec byl odsouzen na základě obvinění z podvodu po drátu a strávil čtyři měsíce ve federálním vězení Lompoc v Kalifornii.Mark Abene – CNN telefonistaMark Abene byl jedním z nejvíce notoricky známých telefonních hackerů. Jeho přezdívka byla „Vláknový optik – Phiber Optic“ (písmeno f bylo z důvodu větší atraktivity změněno na ph, aby evokovalo phone – telefon). Jeho preferovanou aktivitou byla vloupání do telefonních systémů při využití běžného telefonního sluchátka. Mark byl členem Legion of Doom – skupiny hackerů a poté založil Masters of Deception (MOD – Mistři podvodu). Když se AT & T telefonní systém  v roce 1990 zhroutil, byl na mušce tajných služeb, ale později se ukázalo, že nehoda byla způsobena počítačovou chybou. V prosinci 1991 byl Abene byl obviněn a odkroutil si deset měsíců v Schuylkillském vězení v Pennsylvánii z důvodu hackingu společnosti Southwestern Bell, Pacific Bell a Martin Marietta Electronics. Ve vězení byl navštíven tolika novináři, že ho ostatní vězni nazvali CNN. Kupodivu nebo možná právě pro svoje znalosti byl prezidentem Crossbar Security (bezpečnostní služba) do roku 2004.Kondor KevinKevin Mitnick byl jedním z nejvíce talentovaných hackerů a také nejvíce stíhaným. Mitnick se nazýval „Condor“. Stal se prvním hackerem, který se objevil na stránkách FBI „Most Wanted“ (nejhledanější). Zabýval se pronikáním do digitálních počítačových sítí. Když byl zajat, byl odsouzen na rok do léčebného centra pro závislost na počítačích. V únoru 1995 byl znovu zatčen za vloupání do různých počítačů a stahování 20.000 čísel kreditních karet. V dubnu 1996 se přiznal k nelegálnímu používání odcizených mobilních telefonních čísel. Ale jeho nejslavnější hacking bylo vloupání do firemních počítačů a stahování software, který jako druh trofeje ukazoval a chlubil se jím na síti. Zatčení Mitnicka začalo zjištěním, že bezpečnostní expert Tsutomu Shimomura má hacknutý počítač a poté sleduje invazi na konkrétní modem v Netcom.com v místě Raleigh – Severní Karolína. A nakonec FBI použije mobilní telefon se sledovacím zařízením. Tak najde a zachytí Mitnicka v jeho bytě. Vzhledem k tomu, že Mitnick byl označen za nebezpečného pro jakoukoliv elektronickou síť, byl držen ve vězení bez záruky na čtyři roky bez soudu. Byl odsouzen na 5 let a propuštěn v lednu 2000. Podmínkou jeho propuštění bylo, že čtyři roky nebude mít žádný kontakt s počítačem nebo mobilním telefonem. Mitnick se stal celebritou mezi hackery kvůli neobvykle intenzivnímu a údajně nespravedlivému stíhání ze strany státních orgánů.Další Kevin – Temný DanteKevin Poulsen patřil mezi nejdokonalejší a talentované hackery. Pracoval pro SRI International ve dne a v noci byl hacknutý pod přezdívkou „Dark Dante“. Trénoval, aby se stal dokonalým hackerem a dokonce se učil sám sebe uzamknout při hackování. Poulsen například aktivoval staré žluté stránky eskortních čísel pro známého, který pak provozoval virtuální kancelář. Když FBI začala Poulsena nahánět, odešel do podzemí jako uprchlík. Objevil se v nevyřešených záhadách NBC, protože dokázal havarovat telefonní linku s předvolbou 1-800. Byl nakonec zatčen v únoru 1995. Poulsen je známý tím, že převzal všechny telefonní linky v Los Angeles rozhlasové stanice KIIS-FM, což mu zaručilo, že byl 102. volající a vyhrál Porsche 944. V červnu 1994 se Poulsen přiznal k sedmi napadením pošty, kabelového připojení, počítačovým podvodům, praní špinavých peněz, bránění spravedlnosti a byl odsouzen na 51 měsíců do vězení a musel zaplatit 56.000 dolarů. Později byl uznán vinným z vloupání do počítačů a získávání informací o tajných podnicích FBI.Vladimir Levin – nadaný RusVladimir Levin byl absolventem biochemie a matematiky Technologické univerzity v St.Petersburgu. Vedl ruskou hackerskou skupinu, která provedla první úspěšnou mezinárodní bankovní loupež přes síť. Levin používal přenosný počítač v Londýně pro přístup k síti Citibank a získal seznam zákaznických kódů a hesel. Pak se přihlašoval 18 krát po dobu několika týdnů a převedl 3.700.000 dolarů prostřednictvím bezhotovostních převodů na účty jeho skupiny zřízené ve Spojených státech, Finsku, Nizozemsku, Německu a Izraeli. Citibank později získala zpět asi 400.000 dolarů. V Citibank si všimli převodů a kontaktovali úřady, které Levina zatkly na londýnském letišti v březnu 1995. Bojoval o vydání po dobu 30 měsíců, ale byl převezen do USA k soudu. Odsouzen byl ke třem rokům vězení a musel zaplatit Citibank 240.015 dolarů. Čtyři členové skupiny Levina se přiznali ke spiknutí s cílem spáchat bankovní podvod a byli odsouzeni k různým trestům.Historie „sucharů“ i pravých hackerů je jistě velmi zajímavá a podnětná. Původním cílem bylo rozšíření svobody a internetu. Později si někteří hackeři udělali z internetu kriminální základnu a byli také stíháni. Telefonní podvody se stávají dodnes, ale ustoupily podvodům po internetu, které se staly velice promyšlenými. Často zasahují občany, kteří nemají zkušenosti a nemohou se bránit. A mimochodem i v České republice existoval v 70.letech hacking. Do telefonních automatů se vhazovala koruna, která propadla při volání hovoru. Stačilo zasunout zahnutý drátek do vhazovacího otvoru, otočit a mince se vrátila majiteli. Hovor přitom nerušeně pokračoval dál. Mnoho studentů té doby volalo zdarma. Ostatně mobily nebyly a telefonní společnost patřila všem. Tedy i českým hackerům.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Výbava pro váš počítač zdarma

Zdají se vám ceny programů příliš vysoké? Chcete využívat váš počítač, ale přitom zbytečně neutrácet? Tak zde máte inspiraci, jak v této situaci postupovat a kde sehnat software „za babku“.Koupíte si nový počítač, a v něm je nainstalován pouze operační systém. Sice dnešní operační systémy nabízejí mnoho funkcí pro uživatele, ale žádný zatím nedokázal využít všechny možnosti počítače. Pokud vám nestačí jen možnosti operačního systému, tak si musíte opatřit další programy, které vám mnohem rozšíří možnosti při práci s počítačem. Ovšem tyto programy, jako všechny jiné produkty, musíte zakoupit. Program je chráněn autorským právem autora, a pokud chcete tento program používat, musíte si za něj zaplatit, pokud budete používat nelegálně získané programy, dopouštíte se porušení autorského zákona. A ne každý má chuť a možnosti investovat, někdy nemalé částky, do softwarového vybavení. Ovšem existuje i řada programů, které jsou k dispozici zdarma a pokud je bude používat, tak žádný zákon neporušujete. A právě takovým programům se budeme dál věnovat.Než vám přiblížím některé programy, které by se vám mohli hodit, ještě pár slov o softwarových licencích, zde malý přehled -Demo verze - tato verze programu je poskytována zdarma a většinou nemá nijak omezenou časovou funkčnost, ale co má omezeno, jsou určité funkce programu. Smyslem této verze je uživateli přiblížit základní funkce programu. A následně pokud má uživatel o tento program zájem, může si jej zakoupit v plné a nijak omezené verzi.Freeware - pokud narazíte na program označený jako freeware, máte vyhráno, v tomto případě se jedná o program, který je pro Vás k dispozici zcela zdarma a se všemi funkcemi, které daný program nabízí. Za tento program nemusíte nic platit, stačí si jej pouze stáhnout z internetu. Snad jediné omezení, které tyto programy mají, se týkají zdrojového kódu. Autor si ponechává licenční práva a tak nesmíte program nijak upravovat. Lze ho šířit pouze v tom stavu, v jakém byl od autora vypuštěn do světa. Často také má omezení použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Ale tato omezení běžného uživatele nijak nelimitují, takže programy označené freeware jsou správnou volbou.Svobodný software - tyto programy umožňují uživateli, aby si s nimi dělal, co se mu zachce. Zní to možná divně, ale tento software není nijak chráněn žádnou licencí. Základními čtyřmi pravidly pro svobodný jsou tyto svobody - -svoboda používat program za jakýmkoliv účelem-svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám-svoboda redistribuovat kopie programu.-svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita Není přesně stanoveno, jestli se za tyto programy platí licenční poplatky při jejich získání, ale i když za program zaplatíte, tak vám všechny svobody zůstávají zachovány.Open source software - s programem označeným jako open source máte k dispozici i jeho zdrojové kódy a za určitých podmínek, které stanoví autor softwaru, můžete tento kód procházet a i měnit.Shareware - jedná se o programy, které nabízení uživateli možnost vyzkoušení po určitou časovou dobu, po této době je nutné se řídit licenčními podmínkami. Jsou dvě možnosti, jak může licence vyznít. Za prvé je nutné si licenci na další používání zakoupit a v druhém případě jde pouze o bezplatnou registraci. Část programů není nijak funkčně po tuto testovací dobu omezena, některé omezeny jsou. Po vypršení zkušební doby shareware programy většinou dále fungují, ale mohou se stát funkčně omezenými nebo, což je častější, na uplynutí zkušební doby upozorňují (většinou při spuštění).Trial verze - trial verze stejně jako shareware verze slouží uživateli, aby si vyzkoušel program po určitou dobu, ale po uplynutí této doby se program stává nefunkčním. Během zkušebního období však není nijak omezen, má všechny vlastnosti a funkce plné verze programu.Tento krátký přehled je jen výpisem těch nejčastějších druhů licencí u softwarových produktů, existuje ještě několik dalších, které ale nejsou nijak pro tento článek zajímavé, pokud byste měli zájem se dozvědět o licencích více, na internetu je několik stránek, které se této problematice věnují. Stačí do vašeho vyhledávače zadat dvojsloví „softwarová licence“.Teď už máte přehled o licencích a určitě jste zjistili, že programy označované licencí freeware jsou ty pravé. Právě o těchto programech budou další řádky tohoto článku. K získání těchto programu využijeme služeb internetu, který nabízí široké možnosti v získávání softwaru. V dnešní době je na našem internetovém nebi hned několik serverů, které se zabývají volnými programy. Programy jsou zde tříděny podle jednotlivých kategorií, takže není problém najít program pro funkce, které právě potřebujete. Mezi české stránky, odkud můžete stahovat programy, patří:www.stahuj.czwww.studna.czwww.slunecnice.czwww.instaluj.czPokud nenajdete vámi požadovaný program na těchto serverech, tak můžete zabrousit i do zahraniční, mezi nejznámější patří:www.download.comwww.01download.netwww.Softpedia.comwww.SnapFiles.comTeď už víte jakou licenci u programu hledat, víte kde hledat, takže stačí už jen zjistit co přesně hledat. Programy budou vybírány pro v současné době nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows XP. Pokud nemáte tento operační systém, raději si před stažením přečtěte informace, zda je váš operační systém podporován. Ovšem následující programy nejsou jedinou možností, stačí do vyhledávače jednotlivých serverů zadat tu funkci, kterou potřebujete a budete mít seznam dalších programů, které si můžete vybrat.V prvním případě je nutné, abyste si váš počítač zabezpečili, ať už proti virům, nebo napadením neznámou osobou. Toto je velmi důležitá věc a zabezpečení není dobré podceňovat. Naštěstí existuje několik kvalitních programů, které jsou k dispozici zdarma. Pokud jste ještě nečetli článek o zabezpečení počítače, tak vám doporučuji si jej přečíst. Součástí článku jsou i odkazy na několik programů, které jsou k dispozici zdarma.I když máte počítač zabezpečený, není to nikdy na sto procent. Žádný zabezpečovací program nepočítá např. s lidskou chybou. A tak je velmi dobré abyste měli svá důležitá data zálohovaná. K tomuto účelu se hodí následující programy:Backup Maker StandardAbaktMozy Remote BackupPočítač budete určitě používat k psaní různých dokumentů, tabulek, tvoření grafů, nebo prezentací. Některé tyto základní funkce jsou sice již součástí operačního systému, ale pro mnohé potřeby jsou již nedostačující. Určitě Vás napadne produkt Microsoft Office, který obsahuje vše, co můžete v kanceláři potřebovat. Ovšem tento balík programů není zrovna zadarmo, ale naštěstí je na světě podobný balíček, který se jmenuje OpenOffice.org. Tento balík bez problémů nahradí komerční produkt od Microsoftu. Stáhnout si jej můžete na stránkách OpenOffice.org .Když máte programy pro zabezpečení a kancelář, tak další funkcí, která Vás zajímá, je určitě komunikace s okolím. Pro komunikaci pomocí icq můžete použít jeden z nejpoužívanějších programů na našem trhu. Jde o program ICQ6, který v češtině nabízí server www.atlas.cz. Další možností jak komunikovat je pomocí internetového telefonování, pokud máte k počítači připojené reproduktory (nebo sluchátka) a mikrofon, tak vám nic nebrání si s ostatními nejen psát, ale i volat. To vám umožní populární Skype .Nejen do kanceláře a k práci lze počítač využít, ale lze jej použít i na přehrávání hudby, videa, prohlížení a úpravu fotek. K tomu, abyste si mohli přehrávat hudební CD a popřípadě převést do formátu mp3 a uložit na váš disk, lze využít program, který je součástí operačního systému Microsoft Windows, ale ten nenabízí takové možnosti nastavení a pro některé uživatelé je i málo atraktivní vzhled toho programu. K převodu hudebních cd do počítače na formát mp3 je asi nejvhodnější použít CDex - http://www.slunecnice.cz/sw/cdex . K následnému přehrávání můžete použít jeden z nejoblíbenějších přehrávačů, program Winamp . Winamp zvládne přehrávat i video soubory, ale pokud se rozhodnete přehrávat v jiném přehrávači, tak pro filmové soubory můžete sáhnout po BSplayer, který vám umožní přehrávat i DVD filmy. Pro přehrávání veškerých souborů jsou potřebné kodeky, které říkají jakým způsobem vůbec soubor přehrát. Některé kodeky jsou již součásti operačního systému, a pro ty zbylé soubory si musíte stáhnout jim odpovídající kodeky. Mezi nejrozšířenější patří K-lite Mega Codec Pack.Po hudbě a filmu patří k dalším běžným činnostem prohlížení fotek, tuto možnost máte už v ceně operačního systému, ale už nemáte možnost fotky upravovat, nebo organizovat. K úpravě fotek můžete použít program Gimp , tento program téměř plně nahradí některé velmi drahé a známější programy (např. Adobe Photoshop). A pro snadnější přehled ve Vašich fotkách, by se vám zřejmě hodil program pro správu digitálních fotografií, jeden z programů k tomu určených je Picasa.Určitě Vás také láká možnost vypalování CD nebo DVD, pokud váš počítač je vybaven vypalovací mechanikou, tak by bylo škoda nevyužít této možnosti, ať už třeba k zálohování dat nebo k tomu co uznáte za vhodné.Pokud si koupíte vypalovací mechaniku, velmi často je už součástí balení vypalovací software Nero. Ať už je vám tento program nesympatický, nebo u mechaniky nebyl, tak i tato oblast je naštěstí zastoupena na poli free programů. Na ukázku třeba tyhle:Free Easy CD DVD BurnerCorresBurnBurn4FreeJsou zde vypsány jen základní programy, které by neměli chybět v žádném počítači. Pokud budete mít zájem o jiné programy, není nic jednoduššího než navštívit některý ze zmiňovaných serverů a tam si onen program vyhledat. Doufám, že se vám povede vybavit si váš počítač, tak jak jste si představovali. I je když freeware software je volně k dispozici, často nedosahuje funkcí komerčního softwaru. To, co zvládá jeden placený program, často nahrazuje několik free programů. Je to už jen na Vás zda se rozhodnete investovat do placených programů, nebo se chvíli zdržíte hledáním free programů. Placené programy mají sice větší použitelnost a disponují velkým množstvím funkcí, ale pouvažujte, zda tyto funkce využijete a budete je potřebovat, abyste na mouchu místo plácačky nebrali atomovou bombu.

Pokračovat na článek


Jak Export / Import (Zálohování / obnovení) Firefoxu

Potřebujete k dopravě Firefoxu nové PC? Chcete si vytvořit zálohu záložek Firefoxu, takže si můžete obnovit po formátování? Nesmíte používat nebo rozšíření nebo složité postupy k tomu, že.V prohlížeči Mozilla obsahuje funkci, která umožňuje uložit všechna vaše záložky do jednoho souboru a obnovit jej na jakémkoli počítači a veškeré operační systém na pár kliknutí. Vhodný, Není to? Takže se nemusíte ztrácet čas se mnou, a zjistit, jak uložit záložky v prohlížeči Mozilla Firefox.Vše, co musíte udělat, ukládat záložky Mozilla Firefox je prohlížeč pro spuštění pomocí ikony na ploše nebo v nabídce Start systému Windows a při otevřeném okně, klikněte na tlačítko oranžové první Firefox (se nachází v levém horním rohu) a poté na položku Záložky> Zobrazit všechny záložky.Nyní, klepněte na tlačítko Import a zvolte možnost Uložit a Uložit z nabídky, která se zobrazí. V okně, které se otevře, uvést složku, kam chcete soubor uložit s JSON záložek Firefox a klikněte na tlačítko Uložit pro dokončení operace.To je vše! Právě jste objevili, jak ušetřit záložky Mozilla Firefox, Ale jak importovat do jiného PC nebo obnovit po formátování? Nic nemůže být jednodušší. Vše, co musíte udělat pro obnovení Firefoxu dříve uložené je otevření prohlížeče, Firefox klikněte na oranžové tlačítko (se nachází v levém horním rohu) a zvolte Záložky> Zobrazit všechny záložky z nabídky, která se zobrazí.V okně, které se otevře, klepněte na tlačítko Import a uložení obrazovky, vyberte Obnovit> Vyberte si z nabídky Soubor, který se objeví a otevřete soubor s JSON Záložky Firefox uloženy dříve. Být opatrný, proto, že se tento postup smaže také všechny záložky v prohlížeči, a jsou nahrazeny s těmi v souboru JSON.

Pokračovat na článek


Jak na formát PDB

Mnoho běžných uživatelů udělá v prvním okamžiku základní chybu, zamění formát PDB za notoricky známý PDF a snaží se tento soubor otevřít v Adobe Reader. Leč ejhle, PDB je konstrukčně naprosto odlišný formát, a proto se vůbec nesnažte tento soubor otevřít v Adobe. Formáty PDB a PDF nemají kromě prvních dvou písmen a toho, že se snaží ulehčit práci, téměř nic společného. Položíme si pár základních otázek a ty se pokusím zodpovědět. Proč zrovna takovýto formát upřednostňuje spousta nových uživatelů? Jak se dá uplatnit na internetu a v neposlední řadě, to bude pro většinu běžných uživatelů nejdůležitější, se určitě porozhlédneme po internetu, jak s tímto formátem pracovat, v jakých programech jej přečíst, popřípadě vytvořit.Na internetu jsou tisíce souborů s příponou PDB. Je to zkratka PalmPilot Databáze. Zpravidla se člověk s tímto formátem setká v podobně eBook (elektronických knih) nebo textech převedených do knižní podoby.PDB je formát pro PalmOs, či spíše PalmDoc. PDB je textový formát s velmi účinnou kompresí (komprese je laicky řečeno zhutnění dat; tím dojde ke zmenšení celkové velikosti výsledného souboru). Tato vlastnost je velmi lákavá a využívají jí nejen běžní uživatelé, ale i odborná veřejnost. Pokud má člověk jeden nebo dva soubory a chtěl by je převést do formátu PDB, ušetří tím minimum prostoru. Podívejme se ovšem na situaci, kdy ve velkých společnostech přeposílají obrovské množství dat, které zatěžuji nejen síť, ale zdržuje i samotné zaměstnance. Nebo jednoduše si představte správu velké knihovny, která denně zpracovává stovky až tisíce těchto souborů. V těchto případech je komprese, neboli převedení do tohoto formátu, opravdovou výhodou. PDB byl vytvořen hlavně pro Palmy a další kapesní počítače včetně PDA (personal digital assistant). Ovšem ne každý je tím „vyvoleným“, co vlastní tyto přístroje. Proto se programátoři rozhodli převést formát PDB pro zpracování na osobní počítače. Na internetu je dnes velké množství diskuzí a live chatů, které se zabývají problematikou PDB. Pojďme se proto podívat jak vytvořit soubor formátů PDB.Vytvořit PDB ebook ve Windows je jednoduché - stačí mít text nebo data ve formátu TXT a ten uložit do PDB v některém z programů pro tvorbu e-booků (k těm se dostaneme zanedlouho). Formát PDB se dá rozdělit do dvou podskupin tzv. jednoduché a formátované PDB. V prvním případě umožňuje jen formátování pomocí odstavců a rozděluje text na tyto části. Lze použít programů DocReader nebo PSPad. Samotná komprese dosahuje 60 – 80% velikosti souborů. Na rozdíl od formátovaného PDB, kde lze celý text převádět i v HTML v celku a komprese dosahuje 30 – 50%. Pro tuto možnost použijeme DropBook nebo Palm eBook Studio.Všechny programy, které jsem zde zmínil a které jsou určeny pro otevírání a práci se soubory ve formátu PDB, probereme podrobněji v následující části článku. Zaměříme se zejména na výhody a nevýhody pro koncového uživatele.PSPad PSPad je freewareový textový editor a editor zdrojových kódů pro platformu Microsoft Windows. Vyvinul jej český programátor Jan Fiala v roce 2001 a od té doby je program neustále zdokonalován a vylepšován podle přání uživatelů. Vývojovým prostředím PSPadu je Delphi. Velikost programu je asi osm megabytů a hlavní předností bude pro většinu skutečnost, že je kompletně v českém jazyce. Navíc program nepracuje jen s formátem PDB, ale i TXT, popřípadě DOC. Obrovskou výhodou je také práce s více aktivními okny, které PSPad dokáže také bez potíží tisknout. Zdá se to jako samozřejmá vlastnost programu, ale ne všechny programy tisk zvládají.Zde je možno samotný program stáhnout přímo od jeho tvůrce, ovšem doporučuji věnovat pár minut prostudování samotných stránek.DocReaderTento produkt má výhodu v tom, že je mnohem menší. Velikost je asi půl megabytu. Hlavní předností ale je, že vytvořené soubory jsou plně kompatibilní i s přístroji PDA. To např. PSPad nemůže prozatím zcela zaručit. Celý program je v angličtině. Při používání se mi zdálo, že program je sice lehčí na ovládání, ale v několika případech se mi zasekl. Bohužel jsem jej už nemohl „rozchodit“. Výhodou, jež ocení lidé, kteří se tomuto budou chtít věnovat, je nastavitelné title PDB souboru, které ušetří mnoho času. Program si dále vytváří vlastní zálohovací soubor ini. Vzhledem k tomu, že stabilitu jsem nějak zrovna nepochválil, má tento soubor zjevně své opodstatnění. Nicméně je to dobrá alternativa k práci s PDB formátem.eReader Velikost programu je sedm a půl megabytů. Největší chybou tohoto programu je, že nedokáže převádět diakritiku, proto bych doporučil použít tento program pro práci s cizojazyčným textem. Výhodou je, že dokáže bez potíží pracovat jak s jednoduchým, tak formátovaným PDB. Je také kompatibilní s formátem PRC, TXT. Nedokáže vytisknout soubor, avšak velkou výhodou je fullscreen nebo autoscroll. Umožňuje také práci s odlišnými formáty a styly písma společně s barvami. Tento program by se stal favoritem, nemít ovšem výše zmíněný „diakritický“ nedostatek.yBookVelikost je pět megabytů a nabízí patnáct jazykových uživatelských prostředí.. Je zde reálná možnost, že v novějších verzích se dočkáme i českého jazyka. Program otvírá neformátované PDB, PRC a TXT. Výhodou je možnost tisku celého souboru a provedení velkého množství nastavení při samotném tisku. Dokáže pracovat s kopírováním textu do schránky. Kopíruje ale celou poslední stránku, i když se označí pouze jeden řádek, ale i tak je kopírování a tisk obrovskou výhodou. A co na závěr? Má v sobě zakomponovaný automatický aktualizační detektor novějších verzí. Občasná výhoda pro stálé uživatele.Nakonec bych se už jen ve zkratce zmínil o programu TL-PDB, který jsem ovšem nikdy nepoužil, nebo spíše jsem se o to ani nesnažil. Ještě bych chtěl říci, že veškeré programy, které jsem zde uváděl, mají jeden společný jmenovatel a tím je stejný operační systém Windows. Ale co mají dělat „Linuxáči“? Po dlouhé noci ve společnosti Googlu se mi nakonec podařilo objevit něco pro ně. Chyba je jen v tom, že program nedokáže pracovat s českými znaky. Ale to se dá během několik minut krásně napravit příkazem „nahradit“. Poté je celý požitek z četby textu v Linuxech úplně bez potíží.A pokud jste si přečetli můj článek a doposud jste se s formátem PDB nesetkali, tak zkuste nahlédnout na www.palmknihy.cz . Myslím, že tady se může vyřádit každý člověk, který se chce něco dozvědět nebo se jen pobavit.

Pokračovat na článek


Maximalizace výkonu systému Windows část I

Jste nespokojeni se současným stavem vašich Windows? Chtěli byste je vylepšit, zvýšit stabilitu a výkon? Pokud ano, právě pro Vás je určen tento seriál…Operační systém Windows je systém s relativně vysokými požadavky na výkon počítače. Pokud k tomuto faktu přičteme jeho nevhodnou konfiguraci, může se stát, že svůj osobní počítač degradujete o několik výkonnostních stupínků níže. Při maximalizaci výkonu je třeba se zaměřit především na programy, jež se spouští při startu systému Windows. Následující řádky jsou psány "na míru" pro operační systém Windows 98 SE, s minimálními odlišnostmi jsou však použitelné i pro ostatní verze systému, tj. od Windows 95 až po zatím poslední Windows XP. Příkazy pro spouštění jednotlivých programů při startu Windows jsou ukryty hned na několika místech. Za prvé to jsou programy spouštěné ze souborů "config.sys" a "autoexec.bat", další se nacházejí v inicializačním souboru "win.ini", ve složce nabídky - a v neposlední řadě v samotných registrech systému Windows. Možnosti, jak odebrat jednotlivé programy spouštěné při zavádění operačního systému, jsou dvě. První a jednodušší z nich spočívá v použití programu "Pomůcka systémové konfigurace", který se skrývá v nabídce , , , , pod odkazem "Nástroje". Druhou možností, kterou využívají především zkušenější uživatelé, je manuální odebrání jednotlivých příkazů pro spuštění z inicializačních souborů. V následujících řádcích si podrobněji přiblížíme obě zmiňované možnosti. Autoexec.bat a Config.sys Tyto soubory zůstávají ve Windows z jediného důvodu a tím je kompatibilita s některými programy systému MS-DOS. Ovšem tento důvod již v současné době nemá své opodstatnění, protože kdo ještě nyní používá programy DOSu? A pokud je stále používáte, věřte, oni se bez svého řádku v "autoexecu" obejdou. Tyto dva soubory najdete přímo v hlavním kořenovém adresáři na disku C a nejlepší řešení, jak zmírnit jejich vliv na výkon systému, je také řešení nejjednodušší. Prostě je smažte. Pokud máte ale z takového razantního postupu strach, přejmenujte je pouze v prvním kroku na např. "autoexec.ba_" a "config.sy_", poté počítač restartujte a pokud i po tomto restartu budou veškeré potřebné funkce systému zachovány - a věřte že budou - můžete je již definitivně smazat.V programu "Pomůcka systémové konfigurace" (dále jen PSK) vyloučíte zpracování těchto souborů zaškrtnutím volby "Výběrové spuštění", kde ponecháte tyto dva soubory neoznačené. Win.ini Tento soubor se nachází nejčastěji v adresáři c:Windows a právě do něho se mnohdy ukrývají příkazy různých virů pro své opětovné spuštění při každém startu systému. Tento soubor můžete upravovat buď libovolným textovým editorem (z nejjednodušších jmenujme alespoň Poznámkový blok - NotePad ) a nebo v záložce Pomůcky systémové konfigurace. Z našeho pohledu je v tomto souboru zajímavý druhý (load=) a třetí (run=) řádek. První z nich ukrývá programy spouštěné klasickým způsobem, druhý programy spouštěné minimalizovaně a v ideálním případě by tyto odkazy měly být prázdné. Start - Po spuštění Zde se většinou nachází různé uživatelské aplikace, které se vám v některých případech mohou hodit, proto zvažte jejich odstranění. Určitě zde ale najdete soubory pocházející z programů MS Office a to ať už se jedná o Rychlé spuštění, Panel zástupců či např. Rychlé hledání. Ani jeden z nich ale pravděpodobně nepotřebujete a jen vás obírají o drahocenné vteřiny při startu Windows a o možná ještě dražší bajty paměti počítače. A jak se těchto souborů zbavit? Možností je několik, vyzkoušejte například tu následující. V nabídce zvolte <nastavení> a v něm položku <hlavní panel="" a="" nabídka="" start="">. Zobrazí se okno, v němž v záložce zvolíte , vyberete odpovídající soubory a ty prostě zahodíte do koše. A je to. Váš systém je zase o kousek výkonnější. </hlavní></nastavení>Registry systémuRegistry systému Windows jsou velmi citlivým místem a proto bych doporučoval v tuto chvíli opět použít program PSK. Zde stačí jednoduše odznačit v záložce jednotlivé řádky.Druhou možností je využití programu Editor registru, který spustíte z příkazového řádku příkazem "regedit". Při použití tohoto programu buďte maximálně opatrní, neboť smažete-li zde byť jen jednu nesprávnou položku, může se lehce stát, že se váš operační systém již znovu nerozběhne. Avšak žádný strach. Vždy je možné se na daná rizika předem připravit a to my uděláme tím, že si vždy (!) před jakýmikoliv úpravami registru, jejich stávající verzi zazálohujeme a v případě problémů jí prostě opět vrátíme na původní místo. Toto uděláte zvolením nabídky - a pod vhodným názvem zálohované registry uložte. V případě problémů byste je nabídkou opět dostali na původní místo. Nyní se musíme proklikat k samotné větvi, v níž se skrývají soubory spouštěné při startu Windows. HKEY_LOCAL_MACHINE/Software/Microsoft/Windows/CurrentVersion/Run.Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


Máte málo RAM?

Připadá vám vaše operační pamět stále malá a nebo neustále zaplněná? Pak vám nezbývá nic jiného než ji uvolnit... A víte jak?Dnes bych vám rád představil dva zajímavé programy, které jistě ocení každý, kdo občas tvrdí, že operační pamět v jeho počítači je příliš malá. Tím prvním je WinRam Turbo, který umožňuje zvýšení výkonu Vašeho PC defragmentací a průběžným uvolňováním nevyužívané operační paměti, zrychlením přístupu k datům na pevných discích optimalizací diskové a souborové vyrovnávací paměti. Nabízí i správce úloh pro kontrolu spuštěných aplikací. Verze XP přináší zvýšení výkonnosti optimalizace a překonání hranice 256MB RAM u systémů s Win9x. Program, který si můžete stáhnout třeba zde (672kB)je podporován všemi verzemi OS Windows od 95 až po XP. Stáhnout si ovšem můžete pouze Trial verzi, neboť verze plná by vás vyšla na něco málo po 25 USD. Já vím, popis příliš stručný, ale tak jednoduchý program snad ani více nezaslouží. Snad ještě pokud byste zatoužili po češtině do tohoto programu, pak hledejte třeba zde. Druhým, velmi podobným programem, který osobně využívám již pěknou řádku měsíců, je RAM Idle. RAM Idle je manažer volné paměti pro Windows. Za určitých podmínek může zvýšit výkon vašeho systému tím, že se nepřetržitě stará o využití operační paměti. Její údržba probíhá periodicky v zadaném časovém intervalu, nebo při dosažení kritické hranice. Pro komfort je na liště u hodin k dispozici ikonka, skrz niž lze manuálně spustit defragmentaci a uvolnění bloku paměti dané velikosti. "Tweakováním" Windows dokáže RAM Idle také změnit velikosti cache paměti pro čtění z disku a cache, v níž se uchovává krátkodobá kopie souborového systému. Díky detekci využití procesorového času provádí RAM Idle operace pokud možno hladce, aby krátkodobě nedegradoval výkon systému při uvolňování paměti. Instalační soubor o velikosti cca 840kB si můžete stáhnout třeba zde. A pokud by se vám nelíbila použitá angličtina, pak češtinu najdete zde.

Pokračovat na článek


Jaký druh hostingu vybrat

Výběr webhostingu není radno podcenit. Záleží pouze na vás, jakou cestou se vydáte a kterým směrem uvedete v život svůj podnikatelský záměr. Ještě dříve, než se pustíme do vysvětlování možností realizace a tvorby webu, tak si představme jednotlivé druhy hostingu, s kterými se můžeme v dnešní době setkat.Ve své podstatě není problém mít výdělečný web na jakékoliv platformě, vše se odvíjí od originality nápadu a následné prezentace širšímu okruhu lidí. Na trhu se objevuje celá řada kvalitních společností, které zajišťují hostingová řešení – proto je na místě se s nimi blíže seznámit.FreehostingFreehosting představuje neplacenou formu prostoru, kde je značnou nevýhodou samotný název. Je spíše vhodný pro jednodušší prezentace s nenáročnými požadavky na provoz. Taktéž se zde nepředpokládá vysoká návštěvnost. Pokud si tedy dáváte pro svůj online projekt jen ty nejvyšší cíle, určitě se freehostingu vyhněte. Neříkáme však, že se s freehostingem nedají vybudovat úspěšné webové stránky; otázkou však zůstává, proč to dělat složitě, když to jde jednoduše. Freehosting nenabízí žádné rozšířené služby, pouze prostor. Největší výhodou je zde nulová cena. Tato forma hostingu může být vhodná pro ozkoušení a zároveň osvojení si základů tvorby webových stránek. Narazíte ovšem na omezení datového přenosu, dochází zde k výpadkům. Pravděpodobně se nevyhnete rovněž rušivým vloženým reklamám. Budoucí přechod na doménu 1. řádu je komplikovaný, jelikož celá seo optimalizace začíná na novo.WebhostingTento model je nejrozšířenější vůbec. Je vhodný především pro osobní prezentace, blogy, ale i pro malé a střední firmy. Poskytovatelů tohoto prostoru naleznete téměř nepřeberné množství, takže si budete moci pečlivě vybrat toho nejvýhodnějšího. Především se zajímejte o kvalitu služeb a dostupnost funkcí a podpory, které od poskytovatele vyžadujete. Takový webhosting se dá velmi snadno pořídit za několik stokorun ročně. Nejde o nijak závratnou sumu a získáte originální název bez přídavku.Dedikovaný serverJde o specifický druh serverhostingu. Jako klientovi vám bude poskytnut fyzický server ve správě poskytovatele (jež vám vlastně) pronajímá hardware. Jeho služby spočívají ve správě fyzické části a vy máte absolutní svobodu ve správě softwarové části. To znamená, že je zcela na vás, pro jaké služby a operační systém se rozhodnete. Pro dedikovaný server musíte mít mnoho zkušeností se správou nebo si najít zodpovědného externího správce. Náklady na provoz se vám tak mohou rapidně zvýšit. V důsledku výše uvedeného je tento typ prostoru spíše pro pokročilejší zájemce a naprostý laik by se mu měl vyhnout.Managed serverTento typ serveru je spravován poskytovatelem. Tím pádem vám odpadají veškeré náklady spojené s nutností mít vlastního správce. Nemyslete si však, že je tato služba zadarmo. Cena je mnohonásobně vyšší, než u obvyklého hostingu. Před samotným pořízením se zpravidla dozvíte, kolik hodin správy poskytovatel nabízí. Ostatní parametry jsou placeny vždy zvlášť. Jakmile si projdete počáteční konfigurací stránek, tak se správa takového webového serveru vtěsná do několika málo hodin měsíčně. Proto zvažte, jestli se vám z finančního hlediska nevyplatí pronájem dedikovaného serveru.Server housingTento hosting je umístěn přímo v datovém centru poskytovatele. Vám tedy náleží povinnost vlastnit svůj hardware, čímž tedy platíte pouze za pronájem místa a konektivity. Tento způsob obstarání hostingu je lákavý především svou cenou, ale ještě než se do těchto vod vrhnete, zvažte všechna rizika. Pořízení vlastního serveru totiž s sebou přináší další starosti v podobě řešení výpadků, správy a upgradu serveru.Virtuální serverVPS hosting je velice moderním řešením, které je ze statistického hlediska velmi oblíbené, jelikož klientům nabízí značnou svobodu při správě a rozhodování. V podstatě jde o prostor na fyzickém serveru, který se tváří jako vlastní. Tento hosting si můžete rozšiřovat či pozměňovat vždy v závislosti na vašich individuálních potřebách. Na trhu se objevuje více variant těchto virtuálních serverů. Server můžete mít buď ve své režii vy, nebo si můžete připlatit za služby správce. Tím je umožněno si web obohatit nejrůznějšími aplikacemi.Cloud hostingCloud je jednou z nejmodernějších metod pořízení vlastního prostoru. V tomto případě si nepronajímáte konkrétní server, ale výpočetní výkon. Nutno podotknout, že tato forma prostoru je určena výhradně pro pokročilé uživatele a začínající webmastery nemusí vůbec zajímat. Cloud hostingu využijí především již zaběhnuté weby s prudce kolísavou návštěvností a s vysokým požadavkem na dostupnost stránek.

Pokračovat na článek


Historie procesorů – 1. díl

Histori procesorů je opravdu zajímavá. Doufáme, že vás tento článek bude zajímat. Pro přečtení klikněte na zobrazit více.Pokud bychom měli začít mikroprocesory, úplně prvním byl mikroprocesor 4004, který vydala v roce 1971 firma Intel. Jednalo se o 4bitový procesor, obsazený 2300 tranzistory a pracující na 108 kHz. Tento procesor používal 8bitové instrukce a 12bitové adresy. Sám ale netvořil pravý počítač v tom smyslu, jak je známe dnes, ale byl využit v kalkulátoru Busicorn 141-PF.Dalším mikroprocesorem byl s označením 8008, vydaný v roce 1972 opět firmou Intel. Jednalo se již o plně osmibitový procesor s 14bitový adresováním, schopným alokovat 16kB paměti. Tento procesor měl již 3500 tranzistorů a pracoval na frekvenci 200 kHz. Byl využíván v kalkulačkách nebo při řízení světelné signalizace. První procesor použitý v osobním počítači Altair 8800 firmy MITS (pro něj pánové Bill Gates a Paul Allen vyvinuli jazyk Basic) byl označen jako 8080 a byl vyroben v roce 1974. Tento pracoval již na frekvenci 2MHz a byl desetkrát rychlejší než jeho předchůdce. Jednalo se také o 8bitový procesor, který ovšem používal 16bitové adresovou sběrnici, a díky tomu dokázal alokovat 64kB paměti. Tento procesor se vyskytoval také v počítačích Processor Technology SOL-20 Terminal Computer a IMSAI 8080, které vytvořily základ pro pozdější obsazení počítačů systémem CP/M (předchůdce operačního systému MS-DOS). Ovšem je nutné podotknout, že procesory 8080 byly navrženy a původně pro jakoukoliv aplikaci kromě operačního sytému a samozřejmě také tak dodávány.V roce 1978 následoval 16 bitový procesor 8086 s 29 000 tranzistory a frekvencí 8 a 10 MHz. U tohoto procesoru byla již 16bitová vnější i vnitřní datová sběrnice a používal 20bitové adresování. Díky tomu již dokázal pracovat s 1MB operační paměti. Přibyly i další instrukce, které podporovaly vyšší programovací jazyky jako Pascal a PL/M. V roce 1979 byla vydána jeho levnější varianta 8088. Tento procesor se lišil tím, že měl vnější datovou sběrnici pouze 8 bitovou.V roce 1982 byl uveden na trh první šestnáctibitový procesor i80286 se 134 000 tranzistory a s frekvencí od 8, 10, 12.5 a později až na 20 MHz. Tento používal k adresování 24bitů, čímž dokázal alokovat tehdy až 16MB paměti, a díky nárůstu a změně adresování paměti byl nárůst výkonu asi šestinásobný oproti jeho předchůdci. Jednalo se o největší nárůst výkonu oproti změně frekvence v celé historii x86 . Dále nabízí takzvaný protected mode a podporou multitaskingu a podporou virtuální paměti.V roce 1985 přichází následovník, mikroprocesor označovaný jako i386DX s frekvenci od původních 16 MHz do 33 MHz (33 MHz verze byla představena v roce 1989) . Plně funkční verze 386DX byla uvedena v roce 1986. Tento procesor byl první plně 32bitový, obsahoval 275 000 tranzistorů, byl asi 100x rychlejší než 40004, a ještě neobsahoval matematický koprocesor (pro práci s čísly s plovoucí čárkou a goniometrické funkce sin, cos, tan, cotg), který bylo nutné dodat do základní desky jako samostatnou součástku. Matematický koprocesor byl označován jako i8087. Dále je zde obrovský skok oproti 286, protože 386DX již dokázal alokovat 4GB fyzické paměti a 64TB virtuální paměti. (Toto nebylo velmi dlouho v osobních počítačích využito, protože například MS-DOS až do své poslední verze nedokázal alokovat více než 64MB fyzické paměti a i Windows 98 měl problémy překročit hranici RAM 512MB.) Je zajímavé ještě podotknout, že výroba procesorů 386 byla zastavena až v září 2007, protože byl využíván v kosmonautice i dlouho poté, co byl zastaralý pro osobní počítače.Poslední zmíněný je procesor 80486DX, uvedený v roce 1989. Ten má již integrovaný matematický koprocesor, obsahuje 1,2 milionu tranzistorů a funguje na frekvenci od 25MHz do 100MHz. Navíc na stejné frekvenci nabízí dvojnásobnou datovou propustnost 26,9 MIPS (million instructions per second). Další novinkou je nová patice, umožňující výměnu procesoru. Dále je i verze SX, se zakázaným matematickým koprocesorem určená pro laptopy (přenosné počítače). S ním se začíná prosazovat i systém Windows for Workgroups firmy Microsoft.

Pokračovat na článek


Jak nastavit BIOS

BIOS Asusu rozhodně nepatří mezi vzhledově standartní BIOSyNěkteré položky skrývají podmenu s mnoha funkcemi, některé je nemají. Ty jednoduché (většinou ze spodní poloviny seznamu) si probereme hned, ty složitější si necháme na konec.Power Management Setup - zde se nastavuje systém šetření energie - po jak dlouhé době nečinosti se vypnou pevné disky, monitor apod. Není nutné nic měnit, nechte vše na výchozích hodnotách.PC Health Status - objevuje se u novějších desek vybavených teplotnímy čidly a měřiči otáček chladičů. V tomto menu se vám zobrazí naměřené teploty procesoru, případně vzduchu uvnitř case. Některé desky také zobrazují hodnoty napětí jednotlivých částí počítače a můžete si tak zjistit, jaké výkyvy má zdroj ve vašem PC. Někdy si zde lze také zapnout výstražný nápis na obrazovku v případě překročení určité teploty procesoru (teplotu si můžete nastavit sami), nebo vypnutí počítače, pokud klesne počet otáček chladiče na procesoru pod určitou hodnotu.Load Fail-Safe (BIOS) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač maximálně stabilní na úkor rychlosti. Používejte jen pokud jste něco nastavili a systém vám začal neustále padat, nebo je dlouhodobě nestabilní. BIOS se vás zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Load Optimized (Setup) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač stabilní a zároveň rychlý. Je tedy zachována stabilita, ale i rychlost. Ovšem ne maximální rychlost. Doporučuji použít, pokud jste experimentováním s nastavením BIOSu způsobili nestabilitu počítače a nepamatujete si, co ji přesně zapříčinilo. Opět se vás BIOS zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Set Password (Password Setings) - umožňuje nastavit heslo pro vstup do BIOSu nebo dokonce pro spuštění počítače. Pokud později heslo nezadáte, tak se do BIOSu nedostanete, nebo počítač nebude pokračovat ve spouštění systému. Užitečné, pokud chcete zamezit přístupu osobám, které se v Biosu nevyznají, nebo je tam nechcete pustit. Pokud heslo zapomenete, tak musíte resetovat CMOS pomocí jumperu na základní desce nebo vytažením baterie, která CMOS napájí. Přijdete pak ale o všechna ostatní nastavení BIOSu.Save & Exit Setup - uloží všechny změny, které jste provedli v nastavení BIOSu a restartuje počítač, aby se změny projevily. Pokud jste něco měnili, tak musíte BIOS opouštět vždy přes tuto položku, jinak nebudou změny uloženy. Po odentrování se vás BIOS ještě zeptá jestli to opravdu chcete - Save to CMOS and Exit (Y/N)? - dejte Y jako YES.Exit Without Saving - opustíte BIOS bez uložení změn, které jste provedli. Taktéž lze použít klávesu ESC v základním menu. V obou případech se vás BIOS zeptá jestli si to opravdu přejete - Quit Without Saving (Y/N)? - dejte Y, změny se neuloží a opustíte BIOS. Pokud dáte N jako No, tak zůstanete v BIOSu.Standart CMOS Features+IDE HDD AUTO DetectionV této sekci se nastavují parametry harddisků, CD-ROM mechanik, disketových mechanik, systémový čas a typ grafické karty. Důležité menu. Je nutné zkontrolovat, jestli jsou správně nastaveny disky, jinak vám nemusí nastartovat systém.Date, Time - zde se zobrazuje datum a systémový čas. Můžete ho změnit, ale doporučuji to dělat přímo ve Windows, je to pohodlnější.IDE Primary Master/IDE Primary SlaveIDE Second(ary) Master/IDE Second(ary) Slave - tyto položky jsou samostatně pod sebou a zobrazují parametry připojených disků/CD mechanik na řadiči základní desky. U starých desek zde najdete přímo tabulku, kde máte vypsány číselné parametry - můžete si tak nastavit disk, který neprošel autodetekcí (opravdu jen hodně staré modely s kapacitou pod 100MB), nebo jej naopak vypnout (tato metoda není úplně spolehlivá, protože Windows si ho můžou najít, i když bude v BIOSu vypnutý - zápis na disk je ale pak pomalý). Autodekce parametrů jednotlivých disků se nachází pod položkou IDE HDD AUTO Detection přímo v hlavním menu BIOSu. BIOS si sám najde parametry disků a zapíše si je - zobrazí vám je potom právě u popisovaných položek. BIOSy novějších desek nemají funkci IDE HDD AUTO Detection přímo v základním menu, ale provádí se po odentrování názvu disku - názvy se zobrazují vedle popisovaných položek, podle toho na kterém řadiči a v jakém pořadí máte disky zapojeny. Pokud si nastavíte místo přímo parametrů disku položku AUTO, tak si BIOS po každém spuštění sám zjistí parametry, aniž byste je museli po každé výměně disku znovu nastavovat - hodí se to např. u disků ve výměnných šuplících.Drive A, Drive B - nastavení typu disketové mechaniky. Standartně je nastaveno u Drive A - 1.44M/3.5in. Drive B je vyhrazena pro případnou druhou mechaniku - většinou 5.25in (5 a čtvrt palce - starý nepoužívaný typ mechanik už od dob 486). Máte možnost nastavit i ještě starší mechaniky, pokud nějaký takový muzeální kousek ješte máte.Video - nastavení typu grafické karty, standartně VGA/EGA. Opět pozůstatek dob dávno minulých. Je možné si nastavit ještě další a podstatně starší typy - přestaly se používat v dobách 386.Advanced BIOS Features (BIOS Features Setup)Zde naleznete různé položky, většinu spodní části zabírá volba Video BIOS Shadow a položky k ní patřící, pomocí kterých můžete nahrát BIOS grafické karty do paměti počítače, což by teoreticky mohlo urychlit grafiku, ale prakticky se tak neděje a tudíž tuto volbu můžete klidně ignorovat.Virus Warning (E/D) - funkce umožňující zakázat programům (většinou virům) zápis do boot sektoru pevného disku. Doporučuje se nechat zapnuté - jen při instalaci Windows musíte funkci vypnout, jinak je nebudete moci nainstalovat (prostě se Windows občas chovají jako jeden velký virus:-)).Quick Power On Self Test (E/D) - zkracuje bootování počítače. Pokud je položka vypnuta, tak počítač kontroluje paměť 3x a ne jen jednou.IDE HDD Block Mode (E/D) - zapíná čtení dat z pevného disku po blocích. Čtení dat je pak rychlejší. Funkci je vhodné mít zapnutou, ale u starých disků (menších jak 1GB) se mohou objevit problémy - v tom případě funkci vypněte.Internal Cache Memory(E/D)- vypíná/zapíná vnitřní cache pamět procesoru. Při vypnutí se drasticky sníží výkon - můžete zkusit, když vám nějaká stará hra jede příliš rychle (mně to stejně jelo rychle, ale víc se to zasekávalo).External Cache Memory(E/D) - vypíná/zapíná vnější cache pamět procesoru (ta je většinou paradoxně přímo v procesoru). Při vypnutí se drasticky sníží výkon stejně jako v předchozím případě.Boot Sequence - zde nastavujete v jakém pořadí se bude hledat systém na různých médiích (běžně na výběr HDD, Floppy - disketa, CD-ROM, Raid, Lan, popř. čísla disků - HDD-0 až HDD-4, někdy jsou disky a disketové mechaniky nahrazeny písmeny - A,C,CD-ROM atd.). U novějších desek se můžete setkat s položkami First/Second/Third/Fourth Boot Device, kde si můžete podrobněji nastavit pořadí hledání systému na různých zařízeních. Je lepší nastavit si jako první pevný disk - vyhnete se tak problémům se zapomenutými disketami v mechanikách.Advanced Chipset FeaturesV této sekci začíná jít do tuhého - najdete tu nastavení rychlosti pamětí a nastavení grafické karty. Hraním s těmito položkami můžete zvýšit výkon, ale pokud nemáte kvalitní komponenty, tak se můžete také dočkat nestability systému. Některé položky budou zákonitě jiné, kvůli typu pamětí - SDRAM, DDR i simm paměti mají různá specifická nastavení. Některá nastavení mohou být stejná, jen se změní jméno - DRAM (DDR) za SDRAM (SDRAM) apod.DRAM Clock(100,133MHz, By SPD) - umožnuje nastavit nezávisle na procesoru rychlost pamětí. Například u Durona nastavit 133Mhz - moc se mi to ale neosvědčilo. Pokud dáte By SPD, tak se rychlost nastaví podle taktu procesoru - vhodné pro overclockaře, jinak by jim jel procesor na 150Mhz, ale paměť jen na 133 nebo 100 Mhz.DRAM Timing (Auto configuration) - lze nastavit Auto nebo Manual. Při nastavení Auto se bude BIOS snažit načíst informace o pamětech ze speciálního čipu přímo na paměťovém modulu a zešednou vám některé položky - automaticky se nastaví na výrobcem doporučenou hodnotu - to ale neznamená vždy nejlepší hodnoty, nýbrž nejstabilnější.DRAM CAS Latency (2, 2.5, 3) - dost ovlivňuje rychlost pamětí. Čím menší hodnota, tím budou paměti rychlejší. Většina pamětí je ale dělaná na CL 2.5. Přesto vám mohou jet i na CL 2. S vyšším taktem pamětí se také snižuje pravděpodobnost, že vám paměti na CL 2 pojedou. Čili pokud paměti přetaktujete, tak možná budete muset zvýšit CL na 2.5.Bank Interleave (2 bank, 4 bank, disabled) - výrazně ovlivňuje rychlost pamětí. Doporučuji vždy mít zapnuto. Nekvalitní paměti to nemusí snést a zapnutí může vést k nestabilitě. Hodnota 4 bank je nejlepší, zapnutí na 2 bank moc paměti neurychlí.AGP Aperture Size (4-256MB) - nastavuje maximální velikost paměti, která může být využita pro grafickou kartu přes AGP port. Doporučená hodnota je polovina velikosti vaší operační paměti. Na výkon nemá velký vliv, protože se paměť počítače pro textury příliš nevyužívá kvůli pomalému přístupu přes AGP port. AGP Mode (1x, 2x, 4x) - umožňuje nastavit v jakém módu bude pracovat AGP grafická karta. Většinou je nastaveno AGP 2x, aby se předešlo případným problémům se stabilitou. Pokud to vaše karta umožňuje, nastavte si AGP 4x. V případě nestability snižte AGP mód na 2x, o moc výkonu nepřijdete.AGP Fast Write (E/D) - doporučuji zapnout u novějších grafických karet (podpora bývá uvedena v manuálu) - u GF 2MX a novějších by to mělo vždy fungovat. Tato funkce zrychluje grafickou kartu.Tohle je opravdu hodně agresivní nastavení rychlosti pamětíIntegrated PeripheralsZde se nachází položky umožnující vypnout různé řadiče a integrované komponenty na základní desce, případně nastavit jejich parametry.Onboard IDE 1/2 Controller (E/D) - umožňuje vypnout řadiče pevných disků na základní desce - doporučuji vždy mít oba zapnuté, pokud si vypnete druhý u vás možná nepoužívaný řadič, tak na to můžete zapomenout a divit se při připojování dalšího zařízení, že nefunguje.Master/Slave Drive PIO Mode (Auto, Mode 0-4) - umožňuje nastavit mód v jakém bude disk komunikovat s řadičem, mod 4 je nejrychlejší. Doporučuji ponechat Auto, ať si deska sama zjistí v jakém módu zařízení pracuje.Master/Slave Drive Ultra DMA (E/D, Auto) - umožnuje zapnout režim Ultra DMA, který snižuje zátež procesoru při komunikaci se zařízením. Starší disky a většina starších CD-ROM nemusí tento mód podporovat. Pokud máte na výběr hodnotu Auto, tak ji použijte.Onboard FDD Controller - umožňuje vypnout řadič disketové jednotky. Pokud ji nemáte, tak jej klidně vypněte.Onboard Serial Port 1/2 - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro sériové porty (pro myš). Doporučuji ponechat hodnotu Auto. Pokud sériové porty nepoužíváte, tak je vypněte ( nastavte Disabled) - uvolní se vám IRQ pro ostatní zařízení - např. USB porty apod.Onboard Parallel Port - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro parallelní port (pro tiskárnu). Pokud nemáte tiskárnu, nebo je připojena přes USB, tak port vypněte. Uvolní se vám další IRQ pro jiná zařízení.Onboard Parallel Port Type - určuje způsob komunikace s tiskárnou. Základní a nejpomalejší je SPP. Můžete zkusit jiné varianty, které by měly umožňovat rychlejší přenos dat do tiskárny, ale ne všechny tiskárny je podporují. Takže když vám pak polezou z tiskárny nesmysly, tak se nedivte.Init Display First (AGP, PCI) - pokud máte v počítači dvě grafické karty, tak tato položka určuje, která se použije.Onboard Audio Chip (Sound apod.) - umožňuje zapnout/vypnout a nastavit IRQ pro integrovanou zvukovou kartu. Pokud používáte klasickou kartu do PCI slotu, tak integrovanou zvukovou kartu vypněte. Ušetříte si tak případné problémy ve Windows a uvolní se vám IRQ. S touto volbou souvisí i volba Onboard Game Port, která umožňuje vypnout Game Port integrované zvukové karty. Pokud je vůbec vyveden na základní desce, tak jej můžete využít pro připojení dalšího joystiku/gamepadu, jestliže už máte jeden připojen na klasickou zvukovou kartu v PCI slotu. Game Port totiž lze věšinou zapínat/vypínat nezávisle na integrované zvukové kartě.Onboard LAN/MODEM - vypíná/zapíná integrovanou síťovou kartu nebo modem (obě položky jsou samostaně, já je jen shrnu do jednoho popisku), pokud něco takového na desce máte. Často se stává, že v BIOSu je volba vypnutí/zapnutí modemu, i když na desce modem vůbec není. V tom případě tuto volbu prostě ignorujte. PnP/PCI ConfigurationsZde se nastavují IRQ pro jednotlivé karty a některá zařízení. Je nejlepší nechat tyto volby na hodnotě Auto, případně výchozích hodnotách. Problémy mohou dělat staré ISA karty, které někdy vyžadují přidělení specifického IRQ, jinak odmítají pracovat ve Windows. ISA slotům, pokud je ještě máte, se zdaleka vyhněte a nekupujte do nich žádné karty.Assign IRQ for VGA (E/D) - umožňuje přidělení IRQ pro grafickou kartu. Novější karty vyžadují zapnutí této funkce, jinak se můžete setkat s problémy.Assign IRQ for USB (E/D)- umožňuje přidělení IRQ pro USB zařízení. Je potřeba mít zapnuto pokud používáte USB porty.TaktováníMenu umožňující taktování nemá jednotný název. Někdy jsou tyto volby v samostatném menu (u Abitu Soft Menu III Setup), někdy jsou v některém ze zmiňovaných menu a u některých desek musíte taktovat buď přes jumpery přímo na desce, nebo nemůžete taktovat vůbec. Počet položek pro taktování se také hodně mění, někde lze nastavit spoustu věcí, někde lze měnit jen FSB. Popíšu položky přítomné u mé desky.CPU Operating Speed - obsahuje přednastavené rychlosti procesorů a umožňuje zapnutí nastavení rychlosti samotným uživatelem (User define).CPU FSB Clock - změna nastavení FSB frekvence procesoru. Špičkové desky umožňují měnit frekvenci po 1MHz. Častější je výskyt několika napevno stanovených hodnot.Ratio (FSB:AGP:PCI) - umožňuje měnit poměr dělení frekvence FSB, AGP a PCI. Tuto volbu obsahuje málo desek, většina to provádí automaticky. Pro 100MHz FSB je poměr 3:2:1, pro 133MHz 4:2:1, pro chystané 166MHz 5:2:1. Pokud taktujete FSB, tak se zvyšuje i takt AGP a PCI, což nemusí snést rozšiřující karty (grafika, zvukovka atd). Vyšší poměr pak umožňuje dosažení vyšší FSB frekvence, bez vlivu na karty.Multiplier faktor - umožňuje změnu multiplikátoru. Tato funkce se týká jen uživatelů procesorů AMD, protože Intel u svých procesorů zamyká multiplikátor už několik let.Core Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro procesor. Pokud zvýšíte napětí nad standartní hodnotu, tak se procesor bude lépe taktovat, ale bude se i více zahřívat. I/O Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro chipset základní desky. Opět zvyšuje pravděpodobnost přetaktování na vyšší hodnoty, ale také zvyšuje zahřívání chipsetu.DDR Voltage - změna napětí DDR pamětí. Platí to, co v předchozích případech. Můžete dosáhnout vyšší FSB frekvence, ale paměti se více zahřívají.Menu pro taktování alá AbitTak to by tak bylo všechno. Samozřejmě, že v BIOSu najdete spousty dalších položek, ale většina výkon počítače moc neovlivňuje a často si u nich člověk ani není jistý, co přesně dělají. Je lepší nechat je na pokoji. Pokud však chcete zkoumat, co že to vlastně dělá, tak mám pro vás několik linků, kde se dočtete více o funkcích BIOSu.Lidé vládnoucí anglickým jazykem mohou navštívít seznam položek BIOSu přímo u jednoho z výrobců - Phoenix Technologies (Award BIOS), nebo si projít průvodce Biosy - Lost Circuits, BIOS Survival Guide a je vhodné přečíst si i průvodce laděním BIOSu na Tom's Hardware Guide.Ti, kdož vládnou jen naší mateřštinou, mají výběr značně omezen - slušný je článek na PCTuningu a zde naleznete tabulku s osvětlením významu některých položek.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek