Výsledky vyhledávání pro dotaz požadovaná stránka

Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Internet Explorer po mobilní zařízení

S rostoucí popularitou PDA, chytrých mobilních telefonů a dalších malých přenosných zařízení rostou i nároky uživatelů na jejich využití pro práci i zábavu. Nepostradatelnou výbavou se proto stává internetový prohlížeč. Na platformě Windows Mobile se můžete podle očekávání setkat s mobilní verzí Internet Exploreru. tisknoutKapesní počítače roku 2006 dokáží v lecčems nahradit notebooky – na PDA je možno kromě obvyklých funkcí, kterými disponovaly již první modely (správu času, úkolů, posílání e-mailů apod.) přehrávat audio i video ve vysokém rozlišení či hrát náročné hry (některé modely Dellu jsou dokonce vybaveny výkonným grafickým akcelerátorem). S příchodem displejů s vyšším rozlišením odpadl základní problém prohlížení webu – neoptimalizované stránky se na displej nevešly a buď je bylo třeba posunovat do strany, nebo jste mohli využít funkci Internet Exploreru, který stránku patřičně upravil. Pozměněné stránky však nebyly vždy podle přání uživatelů, často docházelo k nevyužívání místa a scrollovat bylo nutné stejně, ale směrem dolů. Základní obrazovka obsahuje několik důležitých ovládacích prvků – kromě adresního řádku v horní části (který lze skrýt) se tlačítka nachází ve spodní liště a slouží k vyvolání nabídek (viz. níže) a seznamu oblíbených stránek, zastavení načítání / aktualizaci stránky a posun na předchozí stránku. Navigace má z mého pohledu jeden zásadní nedostatek – prohlížeč je sice vybaven tlačítkem zpět, ale tlačítko vpřed chybí. Pokud máte např. stránku, kde je více odkazů, postupně je prohlížíte, stisknete tlačítko zpět (a dostanete se na zmíněný rozcestník), budete muset vámi vybraný odkaz (tedy ten, který jste naposledy navštívili) najít a kliknout na něj znova. Na druhou stranu, naposledy použitý odkaz je označen černým rámečkem, takže ho lze od ostatních celkem jednoduše odlišit. Případně je možné použít nabídku Forward v menu View. Favorites (tedy oblíbené weby) lze řadit do složek a pozitivní je, že jich již několik v seznamu najdete vyplněných – jedná se většinou o weby zaměřené na kapesní počítače, ať již časopisy nebo e-shopy.K dispozici máte i jednoduchou historii, navštívené stránky můžete řadit pomocí titulků (HTML značky tittle) nebo dle www adres. Tapnutím na položku se začne stránka načítat, weby není možné z historie v prohlížeči vymazat.Internet Explorer umožňuje vybrat jednu z pěti velikostí písma. Protože celkem dobře vidím, vystačil jsem si většinou s nejmenším fontem, problém byl ale se zvětšováním – na každé stránce fungovalo jinak. Např. na Pooh.cz byl rozdíl mezi krajními variantami znatelný, kdežto např. Novinky písmo zvětší jen trochu. Můj odhad je, že na vině jsou autoři webových stránek, kteří nastavili pevnou velikost písma. Obdobný stav panuje i na stolních počítačích. Nejlepším řešením by nejspíše byla možnost vlastního nastavení písma + minimální velikosti fontu, čímž disponuje např. Firefox. Stránku je možné zobrazit s obrázky či bez. Pokud vypnete načítání grafiky, stránky se budou zobrazovat trochu rychleji, ale rozvržení zůstane zachováno – místo obrázku se totiž objeví bílé pole s parametrem ALT, takže u dobře zpracovaných webů máte alespoň představu, co na obrázku bude a lze ho i zobrazit. Nikoli však jednoduchým tapnutím, ale stylus je třeba nad obrázkem podržet déle a počkat, až se zobrazí nabídka. Nastavit lze pouze minimum, ale jako základ to postačuje. V sekci Tools – options můžete povolit cookies, nastavit automatické mazání historie (při nastavení 0 dnů se historie nebude ukládat) atp. Pro správné zobrazení národních znaků je třeba nastavit znakovou sadu (Western European), díky čemuž se české znaky na stránkách v kódování Win, ISO či UTF-8 zobrazí správně bez nutnosti instalovat jakoukoli dodatečnou aplikaci.Windows Mobile 2003SE i WM5 dovolují přepnout displej do landscape režimu, přičemž dojde k překreslení okna Internet Exploreru, ale stránka se nenačítá znova a zůstává zachována i pozice, na které jste byli. Absence těchto funkcí u Palm OS a Web Pro bývá často cílem kritiků, nutno dodat, že oprávněně. Např. v rozsáhlých diskusních fórech je velmi zdlouhavé opět najít příspěvek, který jste před změnou režimu četli. Velmi užitečnou funkcí je kopírování textu ze stránky, což lze provést i výběrově, nikoliv jen vybráním označit vše + kopírovat. Pokud narazíte na zajímavý odkaz, lze ho odeslat e-mailem. PocketPC s VGA displeji využívají vyšší rozlišení pro zjemnění ikon a textů. Jestliže dobře vidíte a malá písmena vám nedělají problém, vyzkoušejte program SE VGA, který výchozí nastavení upraví tak, aby pro každý prvek (např. ikonu na Today obrazovce) byl použit stejný počet pixelů jako na přístroji s QVGA displejem. Dojde tak ke zmenšení grafiky i textu, díky čemuž se na displej vejde velmi mnoho informací. Podívejte se, jak vypadají některé známé stránky v Real VGA režimu (oproti původnímu stavu vlevo je jasně vidět, že se na obrazovku vejde mnohem více textu): Internet Explorer v PocketPC načítá stránky tak, že za cca 10-20 vteřin (záleží na velikosti stránky) je načteno a zobrazeno základní rozhraní spolu s textem a prvními obrázky. Jinými slovy, s načítající se stránkou je možné pracovat cca 15 vteřin po zadání (v případě GPRS), můžete číst text, prohlížet si již načtené obrázky atp. Nemusíte tedy čekat na kompletní načtení stránky, které může trvat i jednu-dvě minuty, v závislosti na velikosti stránky a v ní zobrazených obrázků.Co říci závěrem? Internet Explorer těží zejména z výhod Windows Mobile, co se kvalit vlastní aplikace týče, jedná se o prohlížeč pouze průměrný. Během surfování narazíte na několik stránek, které se nezobrazí v plné podobě (např. Seznam). Výhodou je možnost vybrat si z 5 velikostí písma, zamrzí absence fullscreen režimu, díky kterému by se VGA displej využil naplno.Domovská stránka MIcrosoft Windows Mobile: http://www.microsoft.com/windowsmobile/default.mspx

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Co je to HTTP?

Vysvětlíme si základní princip HTTP, popíšeme informativní číselné kódy, podíváme se na chybu 404 a řekneme si něco o RFC.HTTP je zkratka anglického výrazu "HyperText Transfer Protocol", protokol pro přenos hypertextu, používaný pro přenos hypertextových dokumentů, především webových stránek po internetu. A teď si to trochu přiblížíme :o)Jedná se vlastně o protokol díky kterému putují data z webového serveru k vám domů a vy je vnímáte jako webové stránky. Pokud se tedy chcete podívat například na stránku http://www.pripojtese.cz/. Proběhne po napsání požadované adresy do prohlížeče (ať už v Internet Exploreru, Mozille, Opery,..) následující :Dojde k připojení k serveru pomocí klienta (netscape, linx, ..) a odeslání následujícího požadavku:GET /index.html HTTP/1.1Connection: closeUser-agent: Lynx/2.8<prázdný řádek>Toto je stručná verze, poslední prázdný řádek je povinný, protože jinak by server nepoznal, kde je konec požadavku. Nyní server odpoví:HTTP/1.1 200 OKContent-length: 120Content-type: text/html<prázdný řádek><...vlastní data (soubor)...>Zde si něco řekneme o prvním řádku - http /1.1 označuje verzi protokolu. Co která verze splňuje je dáno v RFC (dostaneme se k němu níže), číslu za ním se říká informativní číselný kód a poznáme podle něj jak požadavek dopadl. Dají se rozdělit po stovkách a to takto:1xx – informativní2xx – úspěch3xx – přesměrování4xx – chyba ze strany klienta5xx – chyba ze strany serveruS chybou číslo 404 se určitě každý z nás již setkal, tak si ji trochu rozepíšeme:404 je stavové hlášení web serveru. Chybu 404 vrátí server, pokud stránka, kterou hledáte, se na serveru nenachází. Obvyklé hlášení: chyba 404 - Stránka nebyla nalezena. Požadovaná stránka se na serveru nenachází.Příčin může být několik. Jsou to například:· požadovaná stránka mohla být přesunuta jinam (na jiné místo) · zadali jste špatnou www adresu (url) · nefunkční odkazV případě, že prohlížeč obdržel kód 200 je vše v pořádku a požadovaná stránka se vám zobrazí. Protokol tedy funguje stylem DOTAZ-ODPOVĚĎ.RFCTakto definuje RFC internetová encyklopedie Wikipedia (plné znění):RFC je zkratka anglického výrazu "Request For Comments" (žádost o komentáře), která se používá pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících Internetové protokoly, systémy apod. Jak už název napovídá, RFC jsou oficiálně považovány spíše za doporučení než normy v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina Internetu.Jednotlivé RFC dokumenty vydává editor RFC podle příkazů Internet Architecture Board. Každé RFC má při zveřejnění přiděleno číslo. Žádné jednou vydané RFC se nikdy neruší, pouze se v budoucnu může upravit vydáním novějšího RFC.Všechna RFC lze volně získat na adrese http://www.ietf.org/rfc.html a na mnoha dalších místech. Každé RFC je dostupné v podobě čistého ASCII textu (v angličtině), ze kterého se tvoří i další verze (např. HTML, PDF apod.).

Pokračovat na článek


X-Com 3 - Apocalypse

1) ČÁST PRVNÍ - ŽIVOT VE MĚSTĚJak již asi většina hráčů pochopila, třetí díl ufonského řádění se odehrává hlavně ve městě. První věcí, se kterou se setkáte je vaše základna. Ta je celkem přiměřeně vybavena, a tak stačí již jen naverbovat maximální počet potřebných lidí a může se spustit čas. Samozřejmě kritériem je jejich schopnost (Skill) nebo atributy, pokud jde o vojáky. I když se vám bude zdát velmi výhodné naverbovat si co nejvíce androidů, poněvadž mají vyšší hodnoty, není to nejlepší nápad. Obyčejní lidé, ač jsou na začátku trochu na nic, se dají vytrénovat rozhodně lépe a hravě potom předčí ty umělé.Jen co budete mít potřebný personál, začněte s výzkumem. Poněvadž je tentokrát v UFOPAEDII daleko více "bílých" stránek, je celkem rozumné si v krátké době (tedy pokud vám to finanční stránka dovolí) postavit další základny a vybavit je pro vědecké účely laboratořemi a dílnami větších rozměrů, které časem vyzkoumáte.Další nezbytnou součástí základny je bezpečnostní stanice (Security Station) nebo její vylepšená verze. Obě vás totiž chrání před napadením. Dále by neměla chybět místnost pro držení mrtvých či živých alienů (Alien Containment) a množství obytných prostorů pro personál.2) ČÁST DRUHÁ - MOBILNÍ BOJOVÉ PROSTŘEDKY A ÚTOK NA LÉTAJÍCÍ OBJEKTYNa začátku hry je na vaší základně velmi slabý počet vozidel či letadel. Jeden menší létavec Valkyrie, dvě vznášedla a horda nepoužitelných vozidel. Jejich výzbroj je taktéž velmi ubohá. Nejlepší je tedy okamžitě prodat vše, co nelétá a zakoupit si za utržené peníze lepší zbraně, motory a vybavení. Ze začátku je ideální kombinace silného laseru sedmitisícovky nebo plasmového kanónu (Rendor Plasma Gun) a raketometu Prophet. Později je výhodné vyměnit stávající plasmový kanón za silnější (Lineage Plasma Cannon) a nejposlednějším výdobytkem je - kromě Heavy Disruptor kanónu, který se vejde jen do Annihilátora - jeho středně silná verze Medium Disruptor Cannon. Používání raket, jež jsou velmi účinné, nedoporučuji, neboť vzhledem k malé kapacitě zásobníků se jich do letadla moc nevejde a v dlouhých vzdušných soubojích zůstanete po několika výstřelech bez jedné ze zbraní.Ostatní vybavení letadel je rozumné postupně upgradovat. Zatímco motory už nikdy lepší nebudou, ostatní věci jako třeba navigační nebo obranné systémy se zlepšují a časem se také objevují užitečné věci (Large / Small Disruptor Shield, Cloaking Device atd.). Nezbytnou součástí každého výsadkového vozidla (tzn. to, které vozí vojáky na taktické operace.) je jeden Cargo Module, neboť bez něj zůstávají všechny nalezené věci na místě a nemůžete tedy jejich prodejem získávat peníze a Bio Transport Module, bez kterého zase nemůžete převážet živé či mrtvé ufony.Asi nejlepšími bojovými prostředky jsou letadla Hawk a Valkyrie, která vám mohou prodat různé firmy. S jejich společností se budete muset spokojit po většinu hry, protože vámi objevená a interdimenzionální letadla, která kvalitou daleko převyšují pozemské modely, budete schopni používat až těsně před koncem celé hry.Jedinou a základní taktikou pro vzdušné souboje je větší počet útočníků na jeden cíl a to se stupňuje s velikostí; jedná-li se o menší UFO, je naopak lepší útočníky rozdělit, aby se některý z talířů nezalekl a neutekl zpět do dimensionální brány.3) ČÁST TŘETÍ - VOJÁCI A VÝZBROJRozhodně vám v této části memíním radit, kolik vojáků je nejlepší naverbovat a jak je používat. To je jen a jen vaše věc, ale mě bohatě stačil tucet cet chrabrých bojovníků, kteří se v malých strojích zpočátku střídali podle potřeby a vážnosti zranění a později, když už jsem je pěkně vybavil a měl letadlo s kapacitou dvanáct míst, létali na místo určení všichni a hravě si se všemi zákeřnými ufony poradili. Ale jak jsem již řekl, je to vaše věc.V prvopočátcích vaší existence budou asi nejdůležitějšími zbraněmi puška ostřelovačka (Sniper Gun), která je poměrně přesná i na větší vzdálenost, dále pak M4000 samopal, jenž vyžaduje celkem malý počet časových jednotek a je tak užitečný pro boje na malé vzdálenosti a Auto Cannon se svými třemi druhy nábojů. Postupem času si možná místo velkého M4000 oblíbíte nějakou menší pistoli, jako třeba Law Pistol nebo Plasma Gun, ale nakonec stejně skončíte u ToxiGunu, což je podle mého soudu nejlepší zbraň ve hře a neměla by chybět u žádného vojáka ve výzbroji. Se svou přesností, silou a malou náročností na časové jednotky je to zbraň vhodná do každé situace. Dobře vytrénovaní jedinci s ní dokáží sestřelit i poměrně hodně vzdálené cíle. Pokud ale nevěříte v malé zbraně, je vhodnou náhradou Sniper Gunu a Auto Cannonu Devastator Cannon nebo Dimension Misille Launcher. Obě jsou to použitelné ufonské technologie a druhá jmenovaná dokonce vystřeluje samonaváděcí rakety, které mají, pokud jim nestojí nic v cestě, stoprocentní přesnost zásahu.Dalším důležitým vybavením jsou bez pochyby granáty. Jejich účinnost spočívá v ničivosti účinku na několika polích najednou a tedy možnosti zabít více nepřátel jedním vrhem. Každý voják by měl mít u sebe minimálně dva granáty obyčejné a dva omračující (to jen pokud je třeba chytit ufona živého). Později se můžete přeorientovat na získané technologie a používat Boomeroidy nebo Vortex miny, které jsou nejsilnější trhavinou.Nezbytným doplňkem výbavy je brnění a ostatní věci, které se nedají zařadit do skupin. Brnění, které mají vaši vojáci oblečené na začátku je velmi slabé a hned jak budete mít možnost jej vyměnit za lepší "létající" model, okamžitě tak učiňte. Nejen, že je mnohem lehčí, ale také získáte možnost pohybovat se vertikálně, tj. létat. Nejlepším brněním je ale X-COM Disruptor Armor vyrobené na základě získaných technologií. Jeho pohyblivost a ochrana je přibližně dvojnásobná, ale bohužel v něm nemůžete létat. Takovým upgradem brnění je štít (Personal Disruptor Shield), který vás pokrývá jakousi ochranou a bezpečně odráží kulky či výbuchy. Samozřejmě jeho ochrana není nekonečná, a tak je po několika zásazích zničen a následující zásahy jdou rovnou "do živého". Užitečnou pomůckou je i Personal Cloaking Device s možností učinit vás téměř neviditelným, pokud jej vložíte do ruky. Na druhou stranu je ale potřeba mít hodně volného místa v batohu na výměnu zbraní, a tak jsem tuto věcičku nikdy moc nepoužíval.Poznámka : díky Petrovi Bížovi už víme, že i se zbrojí X-COM Disruptor Armor můžete létat. Jak na to ? Stačí vyměnit pouze tělovou část za létajici a zbytek nechat. To je vše.Úplně posledním a zřejmě nejpraktičtějším doplňkem výbavy je Personal Teleporter. Bohužel jeho užitečnost budete moci poznat až v několika posledních misích, ale i tak je se svou schopností přesunout vás, kam je libo, za nějakých třicet časových jednotek, velmi žádaným.4) ČÁST ČTVRTÁ - TAKTICKÉ OPERACEI když v této části strávíte asi nejvíce času, nechal jsem si ji vzhledem k časové posloupnosti až koro na konec. Prvním, o čem se zmíním, jsou výsadky do budov, kde byli spatřeni živí ufoni. V těchto misích si musíte počínat velmi opatrně a nesmíte poškodit mnoho zařízení, neboť by se vám mohlo stát,že si znepřátelíte organizaci, která je s vámi v relaci Hostile, připravte se na to, že několik jejích maníků se vás bude snažit spolu s ufony zničit. Co se týče misí v létajících talířích nebo v ufonských budovách (což je závěr hry), je celkem jedno, co všechno zničíte, protože zde je primárním úkolem eliminace všeho živého a zničení všech cílů.Své vojáky rozdělujte do menších skupin po dvou až třech lidech a pokud to uznáte za vhodné, nechávejte jim nějaké časové jednotky rezervované pro výstřel. Ze začátku se to sice moc nevyplatí, protože se stejně netrefí a i když přece ano, na jeden výstřel nepřítele neskolí, ale v pozdělších etapách je to užitečné. Nepreferujte žádné jedince a snažte se, aby se všichni udržovali na stejné úrovni, co se schopností týče. Potom vám totiž zůstane voják s polovičním počtem časových jednotek a neustále se bude loudat za ostatními, což znamená, že nebude nikdo krýt jeho a ani on nebude krýt své parťáky.Zpočátku, když jsou ještě vaši svěřenci celkem hloupými vojáčky, si musíte vše celkem dobře rozmýšlet. Rozhodně není dobré zůstávat na otevřeném prostranství a spoléhat se na to, že vás nikdo netrefí, ale vždy je užitečnější schovat se za nějaký ten předmět, který vás bude krýt. Tohle je samozřejmě ošemetnější, pokud se ve vaší blízkosti vyskytuje jeden či více ufonů, kteří by v následujícím kole přišli před vás a udělali by vám nějakou nepříjemnost. Pak si musíte dobře rozmyslet, co budete dělat, abyste z toho vyšli co nejlépe.Zbytečně mnoho netaktizujte a pro přesun používejte rozhodně běhací mód. Připravte se totiž na to, že než uzříte závěrečnou animaci, čeká na vás kolem sto až sto padesáti taktických operací, z nichž ty nejkratší trvají tak kolem pěti minut a ty nejdelší třeba půl hodiny.A malá rada na závěr. Rozhodně se nebojte hojně a často používat funkci Save. Pokud si myslíte, že je to srabařina, sami se přesvědčíte, jak daleko jste od pravdy. Je to totiž nutnost ! Já sám jsem ukládal pozici na začátku každého kola v taktických operacích a skoro každý den v normálním městském životě.5) ČÁST PÁTÁ - UFONITo, že jsou slizská stvoření z jiné dimenze kapitolou sami pro sebe snad nemusím zdůrazňovat. Jejich různé druhy a odrůdy vám budou dělat společnost po celou dobu hraní a pokud budete hrát hodně, tak se vám o nich bude zdát. V této části svého průvodce se budu věnovat jen těm nejdůležitějším a nejnebezpečnějším ufonům, o zbytku se dočtete v kompletním seznamu všech ufonů (část 7.).Tím nejhorším, co vás může na cestě za slávou a finálním (kdo ví ?) vítězstvím potkat je malý několikanohý "pavoukoid" Brainsucker. Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že pravděpodobnost útoku (tj. skok na hlavu a implantace mozek ovládajících látek do krku pomocí chobůtku) se pohybuje mírně pod hranicí sta procent. Později se vám často povede, že vaši vojáci sami odstřelí Brainsuckera dříve, než se vyhoupne někomu na hlavu, ale na začátku byste měli používat taktiku, kterou jsem náhodou objevil. Pokud totiž zastřelíte ufona s Brainsucker Launcherem (zbraň vystřelující vajíčka Brainsuckerů, z kterých se po dopadu na zem vyklubou plnohodnotná stvoření), zůstane po něm na zemi několik vajíček (většinou tři). Ta se v dalším kole otevřou a na svět se dostanou noví Brainsuckeři. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je stoupnout si na místo, kde vajíčka leží. Nevím proč, ale v případě, že na nich stojíte, se Brainsuckeři nevylíhnou. Problémem je, že na nich budete muset stát až do konce mise. V tom případě je užitečné vajíčka posbírat a nechat si je v batohu, kde se taktéž nevylíhnou.Dalším zlosynem z řad ufonů je Multiworm. I když sám o sobě není moc nebezpečný, je velice odolný a bezpečně ho zabije tak patnáct až třicet výstřelů s ohledem na sílu zbraně. Tím ovšem vše nekončí, neboť z jeho útrob vyhřeznou většinou čtyři Hyperwormové. Tyto malé mršky jsou neuvěřitelně rychlé a plivou opravdu nepříjemnou kyselinu. Jejich eliminace je druhá nejdůležitější po Brainsuckerovi a dobré je, že stejně jako Brainsucker, ani Hyperworm toho mnoho nevydrží.Běhající trhavina, nebo-li Popper, je taktéž velmi nepříjemným kumpánem. Pokud se totiž dostane do blízkosti nějakého vojáka, exploduje. Jeden výbuch není zase takovou katastrofou, ale pokud se sejde Popperů víc, můžete se se svým svěřencem rozloučit.Ve výčtu nebezpečných ufonů následují dva humanoidní druhy. Humanoidní znamená, že mají dvě ruce a dvě nohy a mohou používat zbraně. Jak Anthropod, tak Skeletoid jsou celkem tuhými protivníky, ale nedisponují žádnou zvláštností. Snad kromě toho, že jich je asi ve hře nejvíc.6) ČÁST ŠESTÁ - ZÁVĚREČNÉ RADYVzhledem k tomu, že jsem už asi vyčerpal všechna témata, zařadím do tohoto výčtu rady, které se nedají příliš škatulkovat : - vzhledem k chybě ve hře se často stává, že při některých nových objevech obrazovka ztmavne a vy si sice můžete přečíst, ale ne prohlédnout, co jste objevili. Pro opravení tohoto problému je potřeba před dokončením výzkumu hru uložit, nahrát nějakou pozici z taktické operace, a pak si zpět loadnout uloženou pozici. Pokud se věc nespraví, je třeba proces opakovat. Mně se to podařilo pokaždé. - je důležité udržovat co nejlepší styky s ostatními organizacemi. Vztah Hostile je totiž vcelku nepříjemný a může se lehce stát, že takovouto organizaci ovládnou ufoni. To je potom konec. - organizaci, kterou ovládli ufoni je dobré před ovládnutím prozkoumat. Určitě se tam nějací schovávají a tím, že je zničíte, zabráníte jejímu ovládnutí. - až budete podnikat výpravy do ufonské dimenze, vezměte si vždy s sebou jednu loď, kterou použijete jako návnadu pro všechny talíře, čímž zabráníte tomu, aby vám zničili prioritní letoun na cestě tam nebo zpět. - jen co budete mít možnost vyrobit víc Annihilátorů najednou, udělejte tak. Vyrobte si tak tři a pošlete je vyčistit ufonskou dimenzi. Tím si zajistíte, že na vás už příště nebudou útočit. - zajmutí živé královny není vyloženě nutnost, ale je to zajímavější. Hlavně budete mít poznatky o živém stvoření, které se vyskytuje ve hře pouze v jednom exempláři. - Multiworm se dá zajmout živý jen pokud neobsahuje Hyperwormy. Jinak to nejde. Prázdných Multiwormů se ve hře moc nevyskytuje, ale dají se najít. Poznáte to jednoduše. Když ho zastřelíte, nic z něj nevyleze. - vyhřezlé Hyperwormy zabíjejte výlučně granátem. Ten zabije všechny najednou a pokud byste se pistolí netrefili, Hyperwormové by vás zabili a rozutekli by se. - Stun Grenade neomráčí jen tak sám od sebe. Musíte vybraný cíl také zranit a on pak upadne do bezvědomí.7) KOMPLETNÍ SEZNAM NEBEZPEČNÝCH BYTOSTÍa) MultiwormNe moc nebezpečná obluda, obsahující ale čtyři až moc nebezpečné jedince.b) HyperwormMalý, ale velmi mrštný a rychle střílející hádek rodící se z útrob Multiworma.c) BrainsuckerNejnebezpečnější zviřátko ve hře. Jeho útok je téměř stoprocentně úspěšný.d) SpitterTenhle ufon plive ze svého velkého krku jedovaté sliny, které ale nejsou příliš silné.e) PopperBěhající nálož, aneb malé mrštné zviřátko vybuchující na potkání.f) AnthropodNejslabší humanoidní vetřelec se schopností používat zbraně a předměty.g) SkeletoidDalší, silnější humanoid s identickými vlastnostmi jako jeho kolega Anthropod.h) PsimorphSlabá létající koule útočící zásadně psionickou cestou ovládnutí na jedno kolo.i) MegaspawnObrovitý, ale ne moc nebezpečný chlapík se dvěma druhy zbraní na těle.j) QueenspawnKrálovna matka se vyskytuje v celé hře jen jednou a stojí za to se na ni podívat.8) DŮLEŽITÉ ZBRANĚ A VYBAVENÍa) Anti - Personnel GrenadeNejjednodušší a zakoupitelný granát. Zaručeně zabije i několik menších alienů najednou.b) Personal TeleporterTeleporter s možností přenést vás kam budete chtít za několik (kolem třiceti) časových jednotek.c) Vortex MineVelmi účinná explozivní hračička. Dvě za sebou zabijí i několik Skeletoidů najednou.d) Marsec M4000 Machine GunSíla této zbraně spočívá v tom, že na malou vzdálenost s ní odstřelíte i deset ufonů najednou.e) Marsec Auto CannonSe svými třemi druhy nábojů je tohle vcelku užitečná zbraň na ničení více nepřátel najednou.f) Megapol Laser Sniper GunNejlepší "začátečnická" puška na střílení vzdálených cílů. Přesná, ale příliš náročná na čas.g) ToxiGunNejlepší pistole všech dob. S C-clipem zabije pěti výstřely i toho nejdrsnějšího ufona.h) Devastator CannonPoměrně přesná a slušně silná zbraň. Na základě poznání této technologie se potom objeví další spousta vynálezů.i) Dimmension Missile LauncherTahle velká "hračka" vystřeluje samonaváděcí rakety se stoprocentí přesností zásahu.j) Personal Disruptor ShieldVelmi užitečná věc, která vám teoreticky zajistí nezranitelnost na několik zásahů.9) NEJSILNĚJŠÍ ZBRANĚ DO LETADELa) Lineage Plasma CannonNejlepší zbraň do začátků, aneb jak s trochou Eleria sestřelit UFO.b) Prophet Missile LauncherRaketomet se zásobníkem na šesnáct raket, což je dost i na delší souboje.c) Medium Disruptor CannonNejsilnější zbraň, kterou můžete namontovat do všech letadel. Navíc nepotřebuje náboje.d) Heavy Disruptor CannonSilnější verze nejsilnější zbraně. Její velikost ale umožňuje montáž jen do Annihilátora.

Pokračovat na článek


Možná rizika a zabezpečení prohlížeče

Nebezpečí napadení vašeho počítače nečíhá jen v elektronické poště, komunikačních programech a podobně, ale také ve vašem internetovém prohlížeči. Ovládnutí vašeho počítače prostřednictvím prohlížeče je zvlášť nebezpečné tím, že to zkrátka dlouho nepoznáte.Hackeři (lidé oplývající uměním proniknout do neproniknutelného) mohou nenápadně měnit způsob zobrazení a zobrazovaný obsah díky tomu, že získali kontrolu nad vaším internetovým prohlížečem.Jak se takovému napadení účinně bránit?Tak především hlavní je prevence. To znamená, že pokud pravidelně aktualizujete počítač nejnovějším softwarem pro zabezpečení a dodržujete pravidla bezpečného procházení internetu, riziko napadení je velmi nízké. Vaše opatrnost také můžete chránit prohlížeč před ovládnutím.Jak být opatrný?V první řadě dávejte pozor, co stahujete a instalujete do počítače. Před stažením nového softwaru do počítače se u některého typu prohlížeče zobrazí okno s upozorněním. Berte toto upozornění vážně. Nedůvěryhodné online hry a multimediální služby mohou k Free (bezplatnému) softwaru, jehož stažení je nutné pro používání daných služeb, připojit spyware a další škodlivý software. Pokud si nejste jistí naprostou bezpečností software, nestahujte ho a neinstalujte do počítače. V případě zobrazení tohoto výstražného okna s dotazem, zda chcete nainstalovat software klikněte na tlačítko Ne v případě, že nedůvěřujete plně jeho bezpečnosti a nemáte úplnou jistotu, že tento software chcete do počítače nainstalovat.Používejte nejnovější verzi internetového prohlížeče. Používáte-li aplikaci Internet Explorer, zkontrolujte, zda máte nejnovější verzi, a stáhněte a nainstalujte dodatečné aktualizace zabezpečení. Nyní je aktuální Internet Explorer 7, v Mozille Firefox je to verze 2.0.0.1Obstarejte si soupravu nástrojů na ochranu před ovládnutím, pomocí nichž lze znovu získat kontrolu nad prohlížečem a počítačem v případě ovládnutí prohlížeče. (Microsoft Windows Defender, Spybot) .Používejte aktuální antivirový program a nastavte si jej na automatické spouštění. Útoky s cílem ovládnout prohlížeč jsou v mnoha případech spojeny s viry a spywarem a právě pomocí pokročilých antivirových programů lze také odhalit a odstranit některé programy využívané při ovládnutí prohlížeče. Spyware také znemožňuje procházení určitých webových serverů, přivádí uživatele k webu stejného jména, některé verze obsahují také trojské koně. Nejznámějším představitelem tohoto typu spywaru je například CoolWebSearch . Nejdůležitější však je, abyste si upravili nastavení zabezpečení prohlížeče.Úprava nastavení zabezpečení počítačeV nabídce Nástroje klikněte na Možnosti Internetu a poté na kartu Zabezpečení.Najeďte na ikonu Internet, klikněte na tlačítko Vlastní úroveň a v políčku Obnovit rozbalte roletku a vyberte nastavení Střední. Nakonec potvrďte tlačítkem OKJako prevence je také dobré zapnout blokování automaticky otevíraných oken. Postupujte následovně:Opět vyberte Nástroje, najeďte na příkaz Možnosti Internetu a otevřete záložku Osobní údaje.V políčku Blokování automaticky otevíraných oken zaškrtněte Blokovat automaticky otevíraná okna. Poté potvrďte tlačítkem OK.Co však dělat, když už váš počítač napadený je? Nejprve byste měli vědět jak vůbec poznat, že byl váš počítač napaden. Existuje několik jasných ukazatelů, podle kterých zcela určitě zjistíte, že váš prohlížeč je někým ovládán.Mezi ty nejvíce průkazné patří zejména:Zobrazování většího množství překrývajících se automaticky otevíraných oken. ( Na obrazovce se objevuje nekonečné množství reklam.)Váš počítač pracuje pomalu. Software, který vám škodí může počítač zpomalovat.Nemůžete přejít na některé weby, především na ty se softwarem na ochranu proti spywaru a dalším softwarem pro zabezpečení.Změní se domovská stránka nebo jiná nastavení v počítači, včetně přidání odkazů na stránky, kterým byste se jinak zcela určitě vyhnuli.Pokud jste zaznamenali některý z výše uvedených ukazatelů, je pravděpodobné, že váš prohlížeč je napaden. Získejte nad ním zpět kontrolu. Nejprve se zbavte automaticky otvíraných oken.Stiskněte trojkombinaci CTRL+ALT+DEL, klikněte na tlačítko Správce úloh a poté na záložku Procesy. Vyberte položku IEXPLORE.EXE, klikněte na ní a stiskněte Ukončit proces.Díky tomu se zavřou všechny instance aplikace Internet Explorer. Poté můžete program znovu bez obav spustit a pokračovat v brouzdání internetem.Pokud se i nadále objevují signály ovládnutí webového prohlížeče, zkuste následující opatření:Nainstalujte preventivní software, např. Spybot. Stažením, instalací a spuštěním těchto programů lze identifikovat mnoho programů využívaných k ovládnutí prohlížeče.Spusťte Nástroj pro odstranění škodlivého softwaru. Tento nástroj může zachytit některý software využívaný k útokům, ale ne všechen.Ručně obnovte nastavení. Používáte-li aplikaci Internet Explorer a změnila se vaše domovská stránka, můžete v mnoha případech sami obnovit původní nastavení.Jistě již víte, že přes Nástroje, dále Možnosti Internetu a vyberete kartu Obecné.V políčku Domovská stránka zadejte požadovanou webovou adresu do řádku Adresa nebo můžete stisknout tlačítko Použít výchozí, a tím obnovíte původní nastavení výrobce. Potvrdíte jako vždy OK.Zamezte ukládání hesel. Nastavte si svůj prohlížeč tak, aby neukládal hesla lokálně na počítači. Jak jinak, než přes Nástroje, Možnosti Internetu, dále pak Obsah a nakonec Automatické dokončování. Tam zkontrolujte, že položka Uživatelská jména a hesla na formulářích není zaškrtnuta.Někdy ovšem potřebujete zabezpečit prohlížeč ne kvůli napadení, ale kvůli nevhodnosti některých webů pro vaše děti. Existují softwary, které pracují na principu Rodičovského zámku, většinou jsou součástí sad aplikací, které nabízejí i jiné funkce, jako třeba antivirovou ochranu nebo bránu firewall, například sada Norton Internet Security.Co to vlastně takový Rodičovský zámek je? Jeho funkce spočívá v tom, že se snaží blokovat přístup dětí k obsahu, který neodpovídá jejich věku. Povoluje přístup ke stránkám považovaným za neškodné, ale blokuje weby, které by mohly mít na dítě nepříznivý vliv. Jednou z nejčastěji používaných metod je filtrování podle adres URL. Software používá databázi webů klasifikovaných jako nevhodné pro děti. Tyto pravidelně aktualizované seznamy nevhodných webů jsou kategorizovány podle toho, zda je jejich obsah považován za určený pro dospělé. Je na rodičích, aby zakázali jednu nebo více kategorií webů. Při aktivaci této možnosti bude adresa každého webu vyžádaná dítětem porovnána s adresami v tomto seznamu. Všechny weby nalezené v seznamu nevhodných webů budou zablokovány a všechny ostatní budou povoleny. Funkci rodičovského zámku má automaticky začleněnu již nový prohlížeč Internet Explorer 7+ chystaný pro novou verzi operačního systému, kterým je Windows Vista.

Pokračovat na článek


RSS – aneb nenechte si ujít žádnou novinku

Určitě máte několik oblíbených webových stránek, které pravidelně navštěvujete, nebo se i aktivně účastníte diskuzí a odborných fór. Pak se v průběhu dne na stránky několikrát vracíte zkontrolovat, jestli se objevila nějaká novinka nebo jestli někdo reagoval na váš příspěvek. Tento způsob čtení webu je poměrně neefektivní a zabírá zbytečně mnoho času. Přitom existuje elegantní řešení, které se skrývá za tajemnou zkratkou RSS a nově ATOM.Co je RSS a ATOM?Abyste nemuseli opakovaně navštěvovat stránku a aby vám neunikla žádná novinka, byla vyvinutá technologie RSS (neboli RSS kanály). Je to vlastně soubor z rodiny formátu XML, který shrnuje všechny nové články a příspěvky na daném webu. Tyto soubory dokážou číst specializované programy – RSS čtečky, které také pravidelně kontrolují, jestli se na vámi sledovaných stránkách něco změnilo.V RSS čtečce pak vidíte buď jen titulky nových zpráv, častěji však jsou doplněny krátkým popisem zprávy a odkazem na článek nebo novinku. Neustále máte přehled o dění na webu nebo fóru, bez toho abyste museli několikrát denně složitě brouzdat po webových stránkách.Atom je novějším formátem než RSS, ale nepřináší žádnou revoluci, pouze opravuje některé nedostatky RSS. Nicméně téměř všechny RSS čtečky dokážou zpracovat jak RSS, tak i Atom formát.Jak na RSS a Atom?RSS můžete využívat snadněji než by se mohlo zdát. Přitom dokonce nemusíte instalovat žádnou speciální RSS čtečku, protože moderní webové prohlížeče RSS čtečku obsahují, nebo existují pluginy, díky kterých se prohlížeč naučí RSS zpracovávat.Uživatelé nejrozšířenějšího prohlížeče Internet Explorer museli donedávna RSS oželet, ale IE ve verzi s pořadovým číslem 7 již dokáže některé RSS kanály zpracovat. Bohužel s některými RSS kanály stále nedokáže spolupracovat.Pokud dáváte přednost alternativnímu prohlížeči Firefox, tak i ten dokáže zpracovat RSS. Navíc pro něj existuje výborné rozšíření Sage, které do Firefoxu přinese opravdu špičkovou RSS čtečku. Samotné rozšíření Sage si můžete stáhnout na domovských stránkách projektu. K dispozici jsou i různé styly vzhledu zobrazení přehledu novinek. Jde o klasické CSS styly, takže si je můžete vytvořit nebo upravit sami. Pokud nejste natolik pokročilí v CSS, můžete si vybrat z mnoha vzhledů přímo na domovských stránkách Sage.Thunderbird e-mailový bratříček Firefoxu si také hravě poradí s novinkami pomocí RSS. Při přidávání účtu stačí vybrat možnost "Účet pro RSS kanály".. Novinky z RSS kanálů se vám pak budou zobrazovat podobně jako emailové zprávy a také podobně s nimi můžete nakládat a dále zpracovávat.Vyberete správný typ účtu a novinky na webových stránkách zpracuje i Thunderbird.Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Operu. Podpora RSS je u toho propracovaného prohlížeče samozřejmostí. Jednoduše přidáváte další a další RSS kanály vašich nejoblíbenějších webů pouhým kliknutím na ikonu RSS v URL řádku. Novinky jsou tak stále po ruce.Pokud vám nevyhovuje ani jedno předešlé řešení, pak můžete sáhnout po samostatném programu, který umožňuje sledování RSS - RSS čtečce. Na výběr je velká paleta čteček s různými funkcemi, takže si každý najde nástroj přesně podle svých požadavků a navíc je většina RSS čteček k dispozici zdarma.RSS Point vs. Feedreader - propracovanost vs. jednoduchostProgramová čtečka RSS Point je představitelem komplexní a propracované čtečky, která nabízí uživatelům velké možnosti nastavení a pokročilé filtrování a třídění novinek podle různých kategorií. Na rozdíl tomu Feedreader je RSS čtečka, která vyniká svou jednoduchostí a přehledností.Vzhled obou programů je velice podobný. V levém panelu vidíte odebírané kanály. Zvýrazněny jsou ty, ve kterých jsou nějaké nepřečtené novinky. Pokud vám toto rozvržení nevyhovuje, Feedreader umožňuje přepnout na jiné rozložení jednotlivých panelů.V pravé části máte přehled novinek daného kanálu. V RSS Point můžete přepínat, jestli chcete vidět jen popisek novinky, náhled nebo originální článek. Náhled je jen samotný text bez jakýchkoliv grafických prvků. Pokud přepnete na originál, otevře se vám originální webová stránka přímo v RSS čtečce. Zobrazit originální stránku umí obě čtečky, zobrazení textového náhledu je možné jen v RSS Point.Sbírka všech vašich RSS kanálů je určitě cenná, proto byste neměli zapomenout na zálohy. RSS Point i Feedreader umožňují exportovat kanály do OPML souborů. Jde o univerzální formát, který podporuje mnoho RSS čteček, takže tuto funkci využijete, pokud budete chtít převést vaše RSS kanály do jiné čtečky. Snadno tak naimportujete vaše kanály z jednoho souboru.Novinky přímo na plošeJiný přístup přináší novinky přímo na vaší plochu. RSS čtečky jsou totiž nezbytnou součástí různých přídavných panelů a rozšíření desktopu. Novinky se pak zobrazují v přehledném bočním panelu nebo jako samostatný panel přímo na vaší ploše.Mezi oblíbené přídavné boční panely patří Google Desktop Sidebar. Do něj si snadno můžete přidat RSS čtečku. Navíc Google Desktop Sidebar dokáže sledovat často navštěvované stránky a sám pak přidává novinky z těchto stránek do čtečky. Rovněž další oblíbený boční panel Desktop Sidebar obsahuje RSS čtečku, díky které vám neunikne žádná novinka. Samozřejmostí je nastavení intervalu, ve kterém se novinky kontrolují a také nastavení upozornění na nově příchozí zprávu.Minimalistický Bizz FeedLiner je pouze velice jednoduchou RSS čtečkou. Novinky jsou zobrazeny v malém pruhu přímo na vaší ploše. Novinky neustále rolují v jednom řádku, a pokud vás nějaká zaujme, stačí na ni kliknout.Co vyberete?Samozřejmě existuje spousta dalších čteček a panelů. Mimo programové RSS čtečky existují i webové čtečky, například tady rss.vsevjednom.cz.Cílem nebylo najít nejlepší RSS čtečku, ale spíše poukázat na různé způsoby získávání RSS zdrojů. Každý uživatel totiž vyžaduje něco jiného a tak ani nejde jednoduše říct která je nejlepší. Pokročilý uživatel, který pravidelně sleduje spoustu odborných webů, dá jistě přednost některé pokročilé čtečce, ve které může vytvářet různé kategorie novinek podle oboru zaměření. Naproti tomu běžný uživatel chce mít přehled například pouze o nových zprávách z domova nebo ze sportu, a tak raději sáhne po jednoduché čtečce, která mu přinese důležité informace v malém proužku nebo panelu a přitom nadměrně nezatěžuje počítač. Všechny uvedené produkty jsou k dispozici zdarma a navíc jsou všechny k dispozici v češtině, takže si mezi nimi najde svého favorita úplně každý.

Pokračovat na článek


Google Docs (Writely) – návod 1/3

Vítejte do klubu internetových šílenců. Pracovat přes internet je nejen módní, ale i efektivní. Přes internet posíláme dopisy (E-mail), telefonujeme (Skype) a píšeme si v reálném čase se svými přáteli (ICQ, MSN). Stejně tak se prostřednictvím internetu představujeme světu (webové prezentace) a vytváříme si své vlastní textové dokumenty za pomocí on-line textového editoru Google Docs.Úvodní seznámení s tímto produktem najdete v tomto článku. Doporučuji všem zájemcům, kteří si plánují pracovat v Google Docs, aby si nejprve přečetli uvedený článek. Celý návod bude mít tři části. Hlavním cílem je seznámit čtenáře se základní obsluhou této aplikace tak, aby získali nové zkušenosti společně s efektivním bezplatným nástrojem sloužícím jako alternativa vůči Microsoft Wordu a OpenOffice.org.Google Docs funguje korektně v prohlížečích Internet Explorer (6.0), Mozilla (1.5), Mozilla Firefox (1.0.5) a novějších verzích.Registrace uživateleRegistrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít textový editor Google Docs používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářské aplikace.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account.Pokud na www.google.com zaregistrováni jste, zkuste se přímo přihlásit, jinak pokračujte bodem č. 3.3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Do vámi zadané e-mailové adresy přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue.Seznamte se – tohle je Google DocsRegistrací, kterou jste nyní absolvovali, získáváte přístup do dvou kancelářských aplikací – Google Docs a Google Spreadsheets. Tento návod je zaměřen na Google Docs. Svou práci zahájíte kliknutím na odkaz New Document (Nový dokument).Otevřelo se nové okno prohlížeče a v něm bílá plocha pro psaní textu s ovládacím menu umístěným v horní části:Prohlédněte si pozorně obrázek opatřený obecným popisem. Dokument, který nemá žádné jméno, je nazýván označením Untitled (Nepojmenovaný). Zpět na úvodní stránku se vrátíte přes odkaz Docs Home (Úvodní stránka) vpravo nahoře. Zcela se odhlásíte odkazem Sign out.Náhled vyhotoveného dokumentu zobrazíte odkazem Preview. Výtisk lze provést odkazem Print a celý dokument je možno odeslat elektronickou poštou odkazem Email.Do pracovní plochy začněte psát svůj text. Dokument se automaticky ukládá každé dvě minuty. Samozřejmě nikoli na váš počítač, ale na webový prostor k tomu určený, který máte k dispozici v rámci uživatelského účtu u Google.com. Název souboru se po chvíli psaní změní z Untitled na první slovo v dokumentu. Pokud by se tak náhodou nestalo, můžete změnit název dokumentu kliknutím přímo na jméno Untitled v levé horní části.Rozbalovací menu “File”Rozbalovací menu File (soubor) umožňuje tyto operace se souborem:New – Nový dokumentSave – Uložit dokumentSave as HTML – Uložit dokument jako soubor HTML (hypertextový dokument – webová stránka). Bohužel není podporována čeština.Save as RTF – Uložit dokument jako Rich Text Format (zajištěna kompatibilita s jinými editory)Save as Word – Uložit dokument jako Microsoft Word s příponou *.doc.Save as OpenOffice – Uložit dokument jako OpenOffice.org s příponou *.odt.Copy document – Vytvoří se kopie dokumentu do stejného okna (panelu) prohlížeče.Rename – Již druhý způsob, jak dokument opatřit novým názvem.Print – Výtisk dokumentu.Count words – Počet slov, písmen bez mezer a s mezerami. Jednoduchá statistika dokumentu.Find and replace –Možnost vyhledat a nahradit jeden slovní výraz za jiný.Základní formátování dokumentuK základním úpravám dokumentu slouží tento ovládací panel:Předpokládám, že drtivá většina z vás zná některý z běžných textových editorů. Z tohoto důvodu ikonky popíši jen krátce:Samozřejmě, rozsah formátovacích funkcí není takový jako u běžných “off-line” textových editorů. Pro vytvoření základního dokumentu však naprosto postačuje.Vložení hypertextového odkazuPřes grafickou ikonku zobrazující “články řetězu” není problém vložit do dokumentu hypertextový odkaz.Hypertextový odkaz může získat celkem čtyři podoby:- Klasická webová stránka. Zadáte její adresu (URL), dále text (Text), který se jako odkaz zobrazí čtenáři. Dokonce můžete vyplnit i popis odkazu (Flyover) a možnost, zda se odkaz otevře do nového okna (panelu) prohlížeče.- Document/Spreadsheet. Odkaz na jiný dokument v rámci vašeho uživatelského účtu na Google.com. V rozevíracím poli si vyberte, na který dokument potřebujete vložit odkaz. I zde je možno vyplnit zobrazovaný text a popis odkazu.- Bookmark – Značka. Probereme si v příští části.- E-mail address. Vložit e-mailovou adresu. V poli Subject zadejte předmět zprávy. Čtenář tak může aktivací odkazu odeslat do vaší schránky email.

Pokračovat na článek


Co je to DNS a princip využití na Internetu

Domain Name System (DNS) slouží, technicky vzato, k převodu domén na IP adresy serverů. Z uživatelského hlediska slouží k tomu, abychom si nemuseli pamatovat dlouhé řetězce čísel, ale mohli do prohlížeče zadat adresu oblíbeného serveru jako www.oblibenyweb.cz. V tomto článku se podíváme DNS pod pokličku a ukážeme si, jakým způsobem takový převod domény na IP adresu probíhá.Vzhledem k tomu, že v posledních letech rozvoj počítačových sítí a vznik Internetu zaznamenal raketový vzestup, bylo zapotřebí řešit také otázku narůstajícího množství počítačů, stejně tak jako malých i velkých sítí a v neposlední řadě i informací, po nichž jsou běžní uživatelé internetu hladoví. Proto se do popředí dostává síťová architektura (protokol TCP/IP). Pomocí tohoto protokolu získávají jednotlivé počítače svou jedinečnou "adresu" – IP adresu (myšleno číselnou adresu tvaru Y.Y.Y.Y., kde Y je číslo od 0 do 255). Jednoduše lze říci, že počítač získá IP-adresu stejně jako třeba auto poznávací značku. IP adresy mají pro nás, uživatele, mnoho nevýhod. Jako člověk, který si nepamatuje ani své telefonní číslo, mohu v klidu říci, že jsou těžko zapamatovatelné (do internetového prohlížeče na vašem počítači napište IP-adresu 82.99.173.175 a otevře se internetová stránka oXy online). Je na první pohled patrné, že se s nimi těžko pracuje. Jednoduše si nedokáži představit situaci, že místo psaní adres do vyhledávačů bych si musel pamatovat desítky čísel a ty vpisovat místo domén.Proto, aby se předcházelo těmto komplikacím, začaly se používat doménové tvary (lidově domény), které mohou být tvořeny několika slovy od sebe oddělených tečkami. V mnoha případech lze k jedné IP-adrese přidělit několik domén (http://www.ceskatelevize.cz/ = http://www.czech-tv.cz/ ).DNS (Domain Name System) je nástroj pro převod doménových jmen na číselný tvar (IP-adresu) a pochopitelně i obráceně. Je důležité říci, že tento převod zařizuje hierarchicky členěný systém nameserverů (server pro získávání jednotlivých adres). Na vrcholu stromu v této hierarchii jsou kořenové nameservery, ty obsahují zpravidla značky států - Národní TLD (Top Level Domain) cz, com, sk, eu atd.Dále jsou v pořadí domény nižší úrovně (sub domény), jejichž tvary jsou téměř neomezeny až na množství znaků v jednotlivých sub doménách (fi.muni.cz, fce.vutbr.cz nebo cvut.cz). Pro zajímavost lze říci, že každá sub doména může mít maximálně 63 znaků a celé jméno domény může mít až 255 znaků. Například budeme-li chtít zjistit IP-adresu (sub)domény fce.vutbr.odk.cz, musíme položit dotaz jednomu kořenovému serveru na koncovku cz. Tento server nám odpoví, že cz je TLD doménou a pošle informaci, které nameservery za tuto doménu zodpovídají. Náš počítač dostane pak k dispozici jejich adresy. Takto se opakující systém s tvary odk.cz, vutbr.odk.cz postupuje hierarchickým systémem domén a jejich subdomén až k finálnímu tvaru fce.vutbr.odk.cz a my se dozvíme odpovídající IP-adresu.Aby nameservery při každém stejném pokusu o převod nemusely tuto složitou operaci provádět, znají nameservery blízké servery, které jim v tomto dokáží flexibilně pomáhat. Každý takový blízký server ví, koho se má dotazovat na informaci, popřípadě zná adresy kořenových nameserverů. Ovšem nameservery umístěné vysoko ve stromu (kořenový, spravující domény) tento postup kvůli své vytíženosti neznají, a proto vůbec nehledají adresy a pouze odkazují na další směr hledání.Podíváme-li se ještě na vztah mezi DNS a doménou, může DNS fungovat ve vztahu k doméně jako jedna z těchto tří variant: primární server - na něm data vznikají (každá doména musí mít svůj primární server),sekundární server - slouží jako záloha primárního serveru a jako záloha dat (každá doména by měl mít minimálně jeden vlastní sekundární server ovšem není to podmínkou)a nakonec pomocný server - sloužící jako vyrovnávací paměť (používá se k rovnoměrnému rozdělování zatížení celého serveru).Na závěr bych rád dodal, že tohle je opravdu jen základní náhled na funkci DNS a principu přenosu dat. Snažil jsem se, aby bylo patrné, k čemu je samotné DNS a jak jej běžný uživatel používá v každodenním surfování po internetu. Mohli bychom se dále zaměřit na tak specifické oblasti DNS jako je DNS query, věty RR, DNS update atd. Avšak to je již tak specifická záležitost, že vyžaduje hlubší zamyšlení a podrobné znalosti v otázce DNS.

Pokračovat na článek


AJAX – nová technologie pro www stránky

Určitě se vám už nejednou stalo, že jste se dostali na stránky, které se načítaly neuvěřitelně pomalu. Webová stránka se totiž vždy načítá ze serveru celá, i když se na ní vizuálně změní jen malá část. Velká část dat tak zbytečně putuje od serveru k prohlížeči znovu a znovu. Řešením tohoto problému je technologie AJAX, která přibližuje použitelnost webových stránek z hlediska rychlosti desktopovým aplikacím.Co je to AJAX? Každý programátor, nebo spíše každý dobrý programátor by vám řekl, že AJAX neboli Asynchronous JavaScript and XML je technologie postavená na javascriptu, která umožňuje zasílat HTTP požadavky bez nutnosti načíst stránku. Ke komunikaci kupřikladu s PHP scriptem může být využito jazyka XML. Jenže jak tomu máme rozumět my, obyčejní uživatelé? Pokusím se vám tedy tento pojem přeložit do „lidštiny“. Tak tedy AJAX je technologie (prakticky spojení několika technologií), která potírá klasický přístup HTTP (pokud nevíte, co je http, nemá smysl dále číst) protokolu systémem požadavek - odpověď. Uživatel vůbec nepozná, že se do stránky načítají nová data. A nebo jsou zasílány další požadavky na získání dalších částí stránky. Že ještě stále nevíte o čem mluvím? Tak tedy jinak.AJAX je spojení několika již známých technologií a tyto technologie se navzájem doplňují a působí jako celek pod tímto názvem. AJAX slouží vlastně k tomu, abyste mohli pomocí JavaScriptu načíst třeba stránku PHP v pozadí stránky, na které se nacházíte a poslat jí nějaká data. Jiná data od ní můžete i přijmout a hned je použít. Stránka, na které v tu chvíli jste, se vůbec neobnovuje.Ptáte se na ony technologie, ze kterých se AJAX skládá? Jsou to: standardní prezentační vrstva založená na XHTML a CSS, dynamické zobrazování a interakce za použití Document Object Model (DOM), výměna a manipulace s daty za použití XML a XSLT, asynchronní výměna dat díky XMLHttpRequest a JavaScript, který všechny tyto komponenty spojuje v jeden fungující celek. Pokud bych AJAX měla výstižně charakterizovat, použila bych vysvětlení nejmenovaného programátora: Jak ohákovat starý dobrý HTTP protokol v současných prohlížečích.Použitelnost AJAXu je ovšem zatím na startovní dráze před výstřelem, neexistují zde skoro žádné uživatelské testy. Každé použití AJAXu by tedy mělo být opravdu dobře odůvodněné a rozhodně by mělo přinést víc uživatelského komfortu než zmatení. Nepoužívejte AJAX jen proto, že se to nosí a že tím pádem budete „in“.Já si například myslím, že pokud se na stránce něco změní, měl by to uživatel zaznamenat. Ale i to se dá V AJAXu vyřešit. Ke zdůraznění nějaké změny se může použít pohyb prvku či klasické grafické prostředky (velikost, barva atd.). Často používaná je v tomto případě tzv. yellow fade technique (odkaz v angličtině), tedy zvýraznění změny pomocí krátkého podbarvení žlutou barvou. Ovšem i takové zvýraznění má svou nevýhodu. Při průzkumu této technologie se zjistilo, že uživatelé často považovali toto chování za reklamu (protože ty také často blikají a jsou propagovány výrazně), a proto ho ignorovali.A to už nemluvím o tom, že uživatel bude chtít použít tlačítko ZPĚT a ono nebude fungovat. Mezi další nevýhody AJAXu totiž patří nepoužitelnost tlačítka zpět, nebo záložek. To je zatím asi největším problémem AJAXu po stránce použitelnosti. Dá se to sice vyřešit, ale je to poměrně dost náročné a drahé. Východiskem je (jak jsem se již zmínila výše v tučně označené větě) používat AJAX jen pro usnadňující funkce, kde uživatel nebude chtít tlačítko ZPĚT používat. O AJAXu toho zatím mnoho nevíme, pominu-li tvůrce a AJAXové odborníky a tak se musí, podle mého názoru, hlavně neustále testovat a na kom jiném, než na obyčejných uživatelích. Protože není pravidlem, že co je tvořeno právě pro klasické uživatele musí zákonitě těmto uživatelům vyhovovat. Ale abych stále jen nezpochybňovala technologii AJAX, předložím vám i jeho výhody.Nejprve vám nastíním základní funkci. Funguje to asi takto: Klasické webové aplikace pracují ve stylu požadavek na server, zpracování požadavku a zobrazení výsledku. Zatímco AJAX se snaží tento způsob práce se stránkou překonat. Po prvním načtení jsou data se serverem vyměňována nepřetržitě a na pozadí. Uživatel vidí stále načtenou a zobrazenou stránku. Během zpracování stažených dat a přípravě jejich zobrazení již může probíhat další získávání nových dat. JavaScript přes XMLHttpRequest požaduje po serveru nějaká data (obvykle XML), následně je za pomocí XSLT zpracuje a zobrazí v okně prohlížeče.Obrovskou výhodou je vyšší vzájemná komunikativnost takto vyrobených aplikací. Pokud si to chcete prakticky vyzkoušet, můžete například na Google Maps maps.google.com, který je opravdu příkladnou ukázkou v případě, že jste dosud nepochopili co je to AJAX.Nakonec bych ráda shrnula, stručně popsala a uvedla příklady výhod a nevýhod AJAXu pro ty, kteří stále malinko tápají. Mezi výhody patří odstranění nutnosti znovunačtení a překreslení celé stránky při každé operaci, které jsou nutné u klasického modelu WWW stránek. Pokud například uživatel klikne na tlačítko pro udělení hlasu v nějaké anketě, celá stránka se musí znovu načíst ze serveru, třebaže se na ní jen například aktualizují výsledky hlasování a veškerý zbytek obsahu zůstává stejný. Prostřednictvím AJAXu proběhne odeslání hlasu uživatele na pozadí, server zašle jen ty části stránky, které se změnily, a jen tyto části se uživateli na stránce aktualizují a překreslí. Uživatel tak má pocit mnohem větší plynulosti práce. Tím se také zákonitě sníží zátěž na webové i databázové servery, protože díky AJAXu je objem dat mnohem nižší, ale přitom je počet vyměňovaných HTTP požadavků vyšší.Mezi nevýhody patří již výše zmiňovaná nemožnost použití navigace i pomocí tlačítek (Zpět a Další) jelikož se webové stránky chovají jako plnohodnotná aplikace se složitou vnitřní logikou, nikoli jako posloupnost stránek. Problémem AJAXových aplikací také může být právě ono neprojevení změny. Pokud totiž uživateli nevidí naprosto jasně, že aplikace zpracovává jeho požadavek (a na pozadí komunikuje se serverem), jediné, co zaregistruje, je zpožděná reakce (mezitím se dokonce může snažit operaci spustit znovu, neboť se domnívá, že systém jeho příkaz ignoroval).Pro některé uživatele je dost zásadní nevýhodou AJAXu nutnost používat poslední modely „graficky vychytaných“ prohlížečů, které podporují potřebné technologie. Na obhajobu AJAXu si troufám tvrdit, že snad všechny dnešní běžné prohlížeče tyto technologie alespoň v základu podporují. Považuji tudíž tuto nevýhodu za mizící v propadlišti dějin, avšak pro jistotu jsem se o ní zmínila.

Pokračovat na článek


Cookies - co prosím?

Tento výraz byste asi marně hledali ve slovníku počítačové terminologie v době, kdy internet ještě nespatřil světlo světa. Ve slovníku cizích slov byste možná našli vysvětlení, že jsou to sušenky. Ne, v tomto případě to opravdu nejsou ty tolik oblíbené malé koláčky, i když přirovnat by se to k nim dalo.Cookie je krátká textová informace, kterou si prohlížená webová stránka uschovává na vašem vlastním disku, a to vůli tomu, aby vás při opětovné návštěvě mohla rozpoznat. Webový server totiž jinak nedokáže poznat, zda jste na jeho stránkách už byli, či nikoliv, protože identifikace počítače vůči web serveru je nejednoznačná. Pro tyto účely nelze použít IP adresu, která sice jednoznačná je, ale může se za ní skrývat několik počítačů zapojených v lokální síti a k internetu připojených přes jedinou IP adresu. Web server dokonce ani nepozná, že to jste právě vy, kdo si před chvíli četl titulní stránku a teď z ní přešel na jinou. HTTP protokol je totiž nestavový, což znamená, že váš počítač se od webserveru odpojí pokaždé, jakmile stáhne potřebná data (např. webovou stránku) a jsou-li požadována data, vytvoří spojení nové, opět jen na dobu potřebnou ke stažení dalších dat.Naštěstí jsou tu cookies, které umožňují web serveru uložit si na váš počítač užitečné informace, které mu pomohou si vás "zapamatovat" a díky tomu třeba personalizovat vzhled stránek nebo si pamatovat vaše přihlašovací údaje, abyste je nemuseli zadávat při každé návštěvě serveru. Možnost zapamatování často nabízejí freemailové služby formou zaškrtávátka pod přihlašovacím dialogem. Dejte si ale pozor, abyste tuto možnost nezaškrtli na cizím počítači, třeba v internetové kavárně. Pak by se k vašim mailům mohl dostat kdokoliv cizí.Cookie obsahuje informace o tom, pro který server je určena, název, hodnotu a dobu platnosti. Po vypršení doby platnosti je cookie z vašeho počítače automaticky smazána. Prohlížeč cookies automaticky zasílá web serveru, na kterém právě surfujete. Posílá mu jen ty cookies, které jsou určeny pro daný server. Cookies ve své podstatě nejsou nebezpečné, nemohou nijak škodit, je to jen krátký text, lze je ale využít (nebo spíš zneužít?) ke sledování stránek, které navštěvujete. K čemu to je? Především k lepšímu zacílení reklamy. Většina webových stránek obsahuje reklamní bannery, které do nich vkládají reklamní systémy. Web server, jehož stránky si prohlížíte tedy může uložit cookie pro reklamní server, který si ji při vkládání reklamy přečte a zařadí do své databáze. Takto může reklamní server získat informace o vašich často navštěvovaných stránkách a podle toho vám pak zobrazovat reklamu. Každý reklamní server si totiž vytváří vlastní cookies, pomocí které si vás identifikuje a může tak sledovat vaše surfování po serverech, které tento reklamní systém využívají (každý reklamní systém je využíván poměrně velkým množstvím různých serverů). Schválně se zkuste podívat na přehled vašich uložených cookies, kolik z nich je určeno pro servery začínající na "ad" nebo "ads" (zkratka advertisement – reklama).Můžete se setkat i s pojmem "session cookie". Je to cookie jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že nemá nastavenou dobu platnosti. Taková cookie pak má trvanlivost pouze po dobu, po kterou máte otevřený prohlížeč. Po zavření všech oken prohlížeče (v Internet Exploreru stačí zavřít aktuální okno) je session cookie smazána. Možná se ptáte po smyslu takové cookie. Je to celkem jednoduché, session cookie se používá pro vytvoření relace mezi prohlížečem a webovým serverem. Jak už bylo řečeno, spojení mezi prohlížečem a serverem je nestavové, tj. vždy se vytváří znovu. Pomocí session cookie ale prohlížeč pozná, že se jedná o ten stejný prohlížeč jako před chvilkou, vytváří se tak jakési trvalejší (pseudo)spojení. Toho se využívá hlavně pro možnost přihlášení, např. na on-line obchodech. Do session cookie na vašem počítači se uloží jednoznačný identifikátor, většinou náhodně vygenerovaný řetězec znaků. Pod tímto identifikátorem si pak server ukládá další informace, například zboží, které jste při nákupu vložili do nákupního košíku. Tyto informace už sou uloženy na serveru, na vašem počítači je jen krátká cookie. Zavření prohlížeče znamená smazání session cookie a tím i ukončení relace. Je však vhodnější se ze serveru odhlásit, jste-li přihlášení, téměř určitě na stránce objevíte možnost "Odhlásit" nebo "Logout".Do cookies se ukládá třeba i hlasování v anketách. Je tam uloženo číslo ankety a to pro web znamená, že z vašeho počítače již bylo v anketě hlasováno.Pokud se přeci jen cookies bojíte, je možné je vypnout, ale možná se ochudíte o některé vlastnosti stránek. Je možné je omezit jen na některý server a ostatní zakázat. Nebo si můžete nastavit schválení každé cookies, to znamená, že při každém načtení stránky se vám ukáže cookie, kterou si chce server uložit a vy ji buď schválíte nebo odmítnete. Nemáte-li cookies pro váš prohlížeč povolené, můžete je povolit následovně:Internet Explorer: Nástroje - Možnosti sítě internet - Osobní – nastavení žádná (nastavení střední pro omezení cookies)Firefox: Nástroje –Možnosti - Soukromí - Cookies - Povolit serverům nastavovat cookiesCookies můžete z počítače kompletně vymazat a tím se zbavíte veškerých starších záznamů. Z vlastní zkušenosti vím, že je to dobré jednou za čas udělat a to vůbec nemyslím z důvodu bezpečnosti. Pokud třeba hrajete online hry jako já a hra se přesune na jinou adresu nebo se v ní něco pozmění a vy se pak divíte, proč vám nefunguje nějaká důležitá funkce ve hře, jako je například zničení vesmírné lodě nepřítele či přesun na planetu. Důvodů může být několik, ale jedním z nich je pravděpodobně cookies, které si pamatuje údaje minulé a načítá je do těch současných. Cookies vymažete následovně:Internet Explorer : Nástroje - Možnosti sítě internet - Obecné – Odstranit souboryFirefox : Nástroje - Možnosti - Soukromí -Správce Cookies – Odebrat všechny cookies

Pokračovat na článek


Dial-up připojení

Nejstarší a dosud velmi rozšířené připojení k Internetu mezi běžnými uživateli. Nízká rychlost a cena závislá na délce připojení na jedné straně, široká dostupnost a nízké pořizovací náklady na straně druhé. Nemáte-li jinou možnost, proč ne.Dial-up, neboli vytáčené připojení používá telefonní linku, a to stejným způsobem jako telefon. Výhodou takového způsobu připojení je jeho široká dostupnost (všude tam, kde je telefonní linka), na druhou stranu má i několik nevýhod. Především je to nízká rychlost a zpoplatnění podle času (doby, po kterou jste připojeni k Internetu), ale také to, že během dial-připojení máte obsazenou telefonní linku. Dnes se dial-up hodí už jen tam, kde není jiná možnost připojení. V žádném případě nelze dial-up považovat za vysokorychlostní připojení.Pro vytáčené připojení je potřeba převést digitální data z počítače na analogový signál a přijatá data obdobně změnit z analogové podoby na digitální. O to se stará zařízení zvané "modem", které kromě převodu dat zajišťuje spojení s poskytovatelem připojení. To znamená, že nejprve vytočí telefonní číslo na poskytovatele, spojí se s jeho modemem (i poskytovatel samozřejmě musí mít zařízení, které převádí data z analogové podoby na digitální a zpět) a dále pak posílá a přijímá uživatelem požadovaná data (např. webové stránky, jejichž adresy zadává uživatel v prohlížeči).Rychlost dial-up připojení může dosáhnout teoretického maxima 56kb/s, v praxi je ale rychlost o něco nižší, záleží na kvalitě linky. Na rychlosti komunikace se během připojování dohodnou modemy uživatele a poskytovatele. V praxi se dosažená rychlost pohybuje kolem 50kb/s. S touto rychlostí si můžete stahovat e-maily, surfovat po webu, chatovat (pozor na čas strávený na chatu), sem tam stáhnout nějaký menší soubor, zapomeňte ale na hraní on-line her, telefonování přes Internet nebo stahování a výměnu větších souborů.Cena za připojení se odvíjí od doby, kterou na internetu strávíte. Pro připojení k Internetu nabízí Telefonica O2 (dříve Český telecom) tarif Internet 2002 (volání na čísla 971 xxx xxx určená pro připojení k internetu), v němž vás stojí hodina připojení mimo špičku přibližně 15 Kč. Pro občasné připojení je zpoplatnění podle času výhodné, ale na dlouhodobější připojení se dial-up nehodí. Jednak kvůli ceně, ale také kvůli menší spolehlivosti.Nesmíme také zapomenout na to, že během připojení přes dial-up máte obsazenou telefonní linku, takže nejen, že nemůžete telefonovat, ale ani vám se nikdo nedovolá (ozve se mu oznamovací tón). Tuto nevýhodu řeší ISDN přípojka, na kterou lze transformovat většinu běžných telefonních linek. Rychlost ISDN je ale jen o málo vyšší (64 - 128kb/s) a zůstává i zpoplatnění doby připojení.I když je dial-up připojení pomalu na ústupu, stále ještě je drtivá většina notebooků vyráběna i s modemem. U stolních počítačů se s modemem v základní výbavě od výrobce setkáme už méně často, ale ani tak není problém pořídit modem zvlášť. Ceny interních modemů se dnes pohybují kolem 200 – 300 Kč, externí jsou o něco dražší kolem 1.000 Kč. Z tohoto hlediska je tedy počáteční investice nízká. Poznámka: Interní modem je třeba zamontovat dovnitř počítače, k čemuž je zapotřebí jistá znalost konstrukce počítačů a také ne vždy je možné otevřít zaplombovaný počítač v záruce (hrozí ztráta záruky). Naproti tomu zapojení externího modemu zvládne i začátečník, stačí zapojit tři kabely bez nutnosti zásahu do vnitřností počítače. Při nákupu si nezapomeňte ověřit, zda je modem homologován pro povoz v naší telefonní síti (u modemu by měla být přiložena kopie rozhodnutí ČTU). Je to sice jen formální záležitost, která nemá na funkci modemu vliv, ale do problémů byste se mohli dostat, pokud by nehomologovaný modem způsobil nějaké problémy v telefonní síti.Jak dial-up připojení pořídit?Prvním předpokladem je počítač nebo notebook vybavený modemem a funkční telefonní linka. Pak si stačí vybrat z nabídky poskytovatelů připojení (vzhledem k nízkým ziskům z této služby je jich dnes už jen několik) a pomocí webového formuláře se zaregistrovat jako uživatel, případně využít anonymního připojení, které nabízejí někteří z poskytovatelů. Na svém počítači musíte nastavit vytáčené připojení (především zadat telefonní číslo poskytovatele a vyplnit uživatelské jméno a heslo). Telefonní číslo pro přístup na internet je platné po celé republice a vztahuje se na něj speciální tarif Internet 2002.VýhodyŠiroká dostupnostNízké pořizovací nákladyVhodné pro e-maily, prohlížení www stránek, občasné stažení menších souborůNevýhodyVelmi nízká rychlostMalá spolehlivostZpoplatnění podle časuNevhodné pro on-line hry, VoIP, sdílení souborů, televizi přes InternetVyužitíDial-up lze využít jako občasné připojení k internetu pro stažení e-mailů a prohlédnutí několika stránek. Lze je použít jako záložní připojení, pokud dojde k výpadku vysokorychlostního připojení a vy si nutně potřebujete stáhnout nové maily. Majitelé notebooků mohou využít dial-up připojení mimo domov (třeba na návštěvě u příbuzných), nastavení je stejné po celé republice, takže není potřeba nic měnit. Tam, kde je to možné je lepší využít jiné, rychlejší připojení.

Pokračovat na článek


Full Spectrum Warrior

Mnohým dnešním akčním hrám se dostává titulu realistický simulátor vyvinutý pro armádu, realistický simulátor vyvinutý armádou nebo realistický simulátor používaný armádou. Pak to vypadá, že se vývojáři specializují spíše na zkušené cvičené vojáky než na masy počítačových hráčů. A o Full Spectrum Warrior to platí rovnou dvakrát.Zaměřování...Původně u této hry šlo opravdu o realistický simulátor určený armádě, ale mezi nás hráče se brzo dostane herní verze tohoto armádního programu, samozřejmě řádně očesaná a zjednodušená kvůli hratelnosti. Originalita hry spočívá hlavně v enginu, který Pandemic Studios nejprve vyvinuli pro armádu Spojených Států pro trénink a výuku v taktických simulacích určitých situací v boji, posilující výkon mezi vojáky, ukazující dnešní pouliční boje, „svobodu lidu dávající“ a „svobodu držící“ mise. Full Spectrum Warrior (FSW) zakládá především na koordinaci v týmu a taktické rozhodování v kritických okamžicích boje v roli velitele jednotek. THQ vydává tuto akci v očesané a zlepšené komerenční/retail verzi založené na enginu původní simulace s novými možnostmi a lepší hratelností. FSW slibuje úroveň realismu a přesnosti jako nikdy před tím v takticko/akčních realistických simulátorech armádních bojů.Ulice a týmPandemic Studios nejsou na poli vývoje herních titulů žádní nováčci. Začali před pěti lety v čele s Andrewem Goldmanem a Joshem Resnickem. Dnes se pod jejich rukama vyvíjí rovnou čtyři velmi nadějné tituly pod křídly vedoucích vydavatelů, kde rovnou tři z nich nebyly zatím oznámeny. Z těch starších titulů, které stovřili, můžeme jmenovat třeba Dark Reign 2, Battlezone 2 a Star Wars: Clone Wars. Na vývoji se podílí Institut kreativních technologií (IKT) při Jihokalifornském pobřeží, přičemž Pandemic Studios se starají hlavně o technologickou a herní stránku.Uvnitř objektuFSW se od svého válečného protějšku odlišuje příběhem začínajícím tréninkovým scénářem, nabízenými cíly a vzájemně propojenými misemi. Pro komerční verzi se muselo na rozdíl od původní armádní simulace vytvořit reálné prostředí. Nerozměrné písky Tádžikistánu, vykompenzované dnešním dnem v Afghánistánu, Pákistánu a Číně, rozlehlé vyprahlé pustiny v písečných nížinách či drsných horách, to je všechno prostředí, kterým budete muset projít. Celá hra se odehrává ve smyšleném městě Blízkého Východu a vaším ukolem bude odstranění jednoho velmi nepříjemného diktátora.Hlídání cestySvou roli v boji sehráváte jako velitel jednotek, který dostane na starost dva čtyřčlenné týmy (alfa, bravo) s vojáky o různé specializaci (a tedy i s různým vybavením). Jakožto dobrý velitel byste se měli šikovně skrývat v prostředí a pohybovat se svými týmy pomocí jednoduchého systému příkazů tak, aby byly připraveny na možné útoky ze všech stran. S FSW se se svými muži dostanete do prekérních situací, budete rozklepaní ležet ve špíně, nebezpečí na vás číhá ze všech koutů. Postavíte se tváří v tvář misím, které se odehrávají v době mezi 6 až 18 hodinou v celkově šesti kapitolách.V čem se ještě liší komerenční od vojenské verze? Pandemic za účelem většího efektu použili motion capture. Dále vystříhali všudypřítomné poznámky a statistiky o týmu a rady pro vojáky pro různé situace, jež používali k výcviku, aby vojákům něco řekli. Pořádně se zkrátila i herní doba, jelikož hráč není tak odolný jako voják u simulace, který musí strpět leccos, aby se naučil základům boje v těchto prostředích. A samozřejmě vizuální stránka. Engine dovolil všelicos a grafické choutky se opravdu konají. Pěkné efekty střelby a monstrózní exploze. To taková simulace pro armádu nesmí, žádné masité ohně a výbuchy, komerční pro prostý lid samozřejmě ano. Také příkazový systém byl pro nás hráče ohromně zjednodušen, aby se ovládání stalo opravdu jednoduché a inteligentní.Samostatnou kapitolou si pro sebe získá i umělá inteligence. Ta rozhodně není na úrovni nějaké předscriptované ubohosti s lineárními stereotypními misemi. Ve FSW se mise budou řešit opravdu zcela odlišnými způsoby, záležícími jen na vašich schopnostech v koordinaci jednotek. Jednotkám budete moci přikázat cokoliv od přesunů, používání zbraní až po zabrání prostorů apod. Nemusíte ale vždy od svého mužstva čekat kladné a aktivní zareagovaní. Každý voják totiž má vlastní osobnost. V průběhu boje vás může přepadnout stres nebo válečná morálka. Koukání na mrtvého kamaráda či poraněné civilisty rozhodí nejednoho sebetvrdšího vojáka. Nemělo by se to ale projevovat zas až tak výrazně, rozhodně se vám četa nezmění na skupinku brečících zbabělců toužících po domově. Větší důraz se klade na taktickou část.Mrtvý civilista a tým opodálMnohé ze hry se autorům podařilo hlavně díky inspiraci z filmů a her z vojenského prostředí. Vozový park a těžká podpora se stává samozřejmou součástí. Do vašich akcí se pustíte s obrněnými vozidly v zádech jako třeba Bradley, HUMVEE, tanky, vrtulníky a dělostřelectvem vyžádaným na podporu. Kontakt s dalšími složkami armády, vojskem OSN a další skvělé vymoženosti nás čekají také.Průzkum terénuMultiplayer se zatím jeví jako záhada. U Xboxu se předpokládá přes Xbox Live, avšak další okolnosti okolo online módu se celkem tají. Vypadá to na kooperační režim, kde vám pod ruku padne jen jeden ze dvou týmů a druhý si vezme na paškál kamarád. Vypadá to na velké komunikování a plánování taktiky se živými spojenci při plnění misí, to samozřejmě ve větším rozsahu, než se chystá v singleplayereru.FSW se dostane jen na obrazovky PC monitorů a na televizní obrazovky připojené k Xboxu. Musíme doufat, že autoři neodfláknou ovládání přizpůsobené konzoli a my PCčkáři nebudeme zklamáni. O FSW by se dalo hovořit opravdu dlouho. Engine vojenské simulace dovoluje totiž opravdu mnoho. První odhady data vydání byly v prvním kvartálu roku 2004, ale zatím se tak nestalo. Datum vydání se posouvá hlavně kvůli různým teroristickým akcím, díky kterým by nebylo FSW vhodné vydávat, nebo kvůli menším nedostatkům. Jako první vyjde Xbox verze následovaná později PC, verze na PS2 a GameCube je zatím v řešení. Každopádně se máme na co těšit, jak u PC, tak u Xbox verze obzvlášť, protože podobných titulů pro tuto konzoli moc není.

Pokračovat na článek


Brothers in Arms - bratři ve zbrani

Revoluční pohled na jeden z nejhorších válečných konfliktů všech dob pod hlavičkou Gearbox vypadá na pořádnou porci zábavy. Pojďte se spolu s námi podívat na to, co nás v zimě čeká.„Je něco velice prázdného na pojmu hrdinství ve válce. Včera v noci jsem viděl muže, kterého jsem znal od střední školy, jak dal život za kluka vedle sebe. Je něco na tvém kamarádovi, spolubojovníkovi, bratrovi. Umřít za něj není jen jako myšlenka. Je to jako dýchání.“- Matt BakerKdyž bychom se zamysleli, jaké že dva filmové projekty poslední doby silně ovlivnily jak filmovou, tak i herní produkci, jistě dostaneme Zachraňte vojína Ryana a Bratrstvo neohrožených. Obě dvě díla mají na svědomí převážně dva muži – Steven Spielberg a Tom Hanks. Nebýt právě jejich takřka revolučně natočené (leč stupidně sepsané ) záchranné mise hluboko v nepřátelském území, nebyly by dnes jistě nejprodávanějším herním artiklem hry s tématiku 2. Světové války. Právě díky tomu mohla odnož Spielbergových Dreamworks Pictures vytvořit sérii Medal of Honor a postupně s nimi dobýt PSOne, PC, PlayStation 2, GameCube a Xbox. Dále pak mohli přijít Enemy Territory, Day Of Defeaty nebo v poslední řadě Call of Duty – tituly vezoucí se na vlně tohoto fenoménu. Ne nepodobně je na tom i zmiňované bratrstvo, desetidílný seriál z produkce HBO, který se zaobírá nasazením 101. výsadkové divize a zaznamenal jeho konání ve válečném konfliktu spolu s komentáři očitých svědků.Novinka, která zamávala mým článkovým harmonogramem a odložila preview na Playboy: The Mansion o pár dnů, je vypuštění informace a několika málo obrázků z Brothers In Arms. Se svou troškou do džbánku šedesátiletého koňaku tak přicházejí i Gearbox a pod záštitou Ubisoftu se pokusí vytrhnout štafetový kolík z ruky Electronic Arts. Samozřejmě jsou za vším prachy, protože jak Ubíci sami trdí :“Tématika 2. Světové války je nejrychleji rostoucím segmentem válečných stříleček a BIA je ideální pro expanzi Ubisoftu na tuto část trhu.“Takže proč by si klucí ze země galského kohouta taky trochu toho koláče neukrojili, že. Neměli bychom ale vidět všechno tak černě. Někdo by spíš řekl, že boom prožívají hry s Vietnamskou problematikou a že hráči jsou tou druhou světovou již trochu přesycení, ale při bližším pohledu, který vám snad umožní i toto preview, pochopíte, že tahle expanze vypadá doopravdy dobře. Bratři ve zbrani by měli redefinovat žánr historických first-person shooterů jak jsme je znali doposud. Měli by je rozšířit o jakýsi lidský a mnohem více realistický element, než jaký jsme mohli doposud okusit..Jako kulisu, do které celé své dílko zasadí, si zvolili právě 101. výsadkovou divizi (ano právě proto ten filmový začátek), která byla zvěčněna díky Bratrstvu (ano právě proto to Bratrstvo neohrožených). Narozdíl od něj se však nebude zabývat postavami roty E, tzv. Easy Company, ale roty F – Fox Company. Nic to nemění na tom, že se zúčastníme stejných bitev jako v seriálu (probereme si je později), ale dle autorů s takovou mírou realističnosti, o jaké si třeba Call of Duty může nechat zdát.V rotě F operuje seržant Matt Baker, do jehož role se vžijeme, a budeme tak po vzoru sloganu Call of Duty, že žádný voják nebojuje sám, bojovat a umírat s jeho jedenáctičlenným týmem spolubojovníků. Ačkoliv je Matthew smyšlená osoba, vychází z reálných charakterů a autentičnost je největším cílem tvůrců. Právě proto je ve vývojářském týmu John Antal - voják z povolání (bývalý výsadkář a člen Rangerů US Army) a autor všemožných zelenomozkových příruček. Právě ten asi také nejlépe vystihl myšlenku tohoto nového projektu: „Problém těchto her je v tom, že nám slibují ochutnat život muže v boji, ale doopravdy nás tam nevtáhnou. Opravdoví vojáci vědí, že žijí a bojují jako tým. Vůdcovství se počítá. Dobrá taktika vyhrává. Chabé vedení a špatná taktika vás porazí.“Důležitým prvkem bude taktika a kooperace v týmu, ale dalším, neméně důležitým prvkem, by mělo být i soužití se svými spolubojovníky. Kupodivu nejkrásnější na jakékoliv válce je to, jaké vztahy a pouta se mezi vojáky dokážou navázat. Je jedno, odkud lidé jsou, či z jaké vrstvy jsou. Všichni ryjí pod nepřátelskou palbou držkou v zemi a vědí, že kluci vedle nich pro ně udělají všechno, aby je zachránili od místa na památní desce. Proto má každý voják jméno, nějakou svoji historii a tu a tam si budeme moci vyslechnout jeho příběh, vše abychom se do hry co nejvíce vžili a jejich smrt doopravdy oplakávali. Určitě krok správným směrem.Aby byl pocit skutečnosti dotažen co nejdále, sbírali lidé z Gearboxu několik let fotky, dokumenty nebo se vyptávali přeživších výsadkářů, jaké že to tenkrát bylo, když jim rakety z panzerfaustu provětrávali tračník. Důkazem nám může být jeden z vydaných obrázků, kde se vyskytuje stařičká fotka domku a jeho počítačové podoby. Samozřejmě, přejímání nějakých reálných budov či dokumentace skutečných oblastí, které se ve hře objeví, není dnes nic divného, ale opět ne v tak velké míře jako u by měla být u BIA. Všimněte si poslední dobou vzrůstajícího trendu ultrarealistických akčních válečných záležitostí, které mají co nejvěrněji kopírovat vojenské akce. Proto bychom mohli, podobně jako je tomu u Kuma War nebo Full Spectrum Warrior, očekávat ke každé z misí spoustu originálního doplňujícího materiálu, takže si váleční fajnšmekři možná přijdou na své.Ti z vás, kteří víkend co víkend sledovali na kabelu Band of Brothers, či si jej případně zakoupili na DVD, jistě vědí, co nás bude ve hře čekat. Po poměrně drsném výsadku noc před dnem D, kdy měli paragáni za úkol připravit půdu pro následné vylodění, ničení dělostřelectva atd., se přesuneme do Carentanu. Carentan je právě asi jedním z nejpůsobivějších zážitků při sledování seriálu a právě ten byl vybrán jako demonstrace pro naše zahraniční kolegy. Z jejich popisů to vypadá, že atmosféra z obrazovky se podařila výsostně přenést na monitory. Vy a vaši vojáci přebíháte ode zdi ke zdi, kryjete se a ničíte nepřátelská kulometná hnízda. Můžete operovat ve více skupinách a díky tomu pořádat překvapivé synchronizované útoky z více stran. Samozřejmě i elektrikářský nepřítel taktizuje, mění pozice a snaží se vám uštědřit několik kulek do zad. Právě pro zajímavý styl hry a taktizování byl vyvinut unikátní systém rozdávání příkazů a krycí palby, který si rozebereme později.17. září následoval boj s větrnými mlýny - operace Market Garden v holandských luzích a hájích. Do této akce jsme se již mohli zapojit například v playstationovém MoH Frontline. Pak byla část jednotek 101 vyslána do bitvy v Ardenách, aby se pak 101. výsadková podílela na bitvě o Bastogne, takže poměrně zelené a přívětivé krajiny Francie a Holandska vystřídala studená zima v belgickém podání. Pak přichází Francie, Rakousko a konec války. Ano 101. ve válce zase nějak dlouho nepobyla, ale i tak to „stálo za to“. Bude zajímavé sledovat, jak nám hra doplní znalosti dějepisu nebo epizody oblíbeného seriálu (bohužel fanoušci doktora Sovy a Nemocnice na kraji města budou zase ochuzeni).Tím dalším, čeho byste si měli povšimnout, je grafická stránka hry. K dispozici máte pár oficiálních screenshotů, které právě o ní vypovídají mnohé. Jistě, první, co vás praští do očí, je rozsáhlá dohlednost, takže se můžeme jen dohadovat o rozsáhlosti jednotlivých misí a úkolů. Druhou věcí je bujná vegetace, jako jsou lesy, stromy nebo tráva, kterou se také zřejmě nešetřilo. Za povšimnutí také stojí husté a veliké kouřové efekty, které vypadají taktéž dobře a reálně, což se u většiny oponentů BIA říci nedá. Nakonec se můžete také podívat na podrobné modely, jak postav, tak i obličejů. Vypadá to, že se dočkáme plné mimiky obličeje a jistě si při pohledu na Bakerův tucet všimnete, že každý vojcl má svůj ciferník. Jeden obličej je například udělaný podle herce Vince Vaughna (remake Psycha z roku 1998 nebo Cela s Jennifer Lopez). Dokonce vás při samotné hře sledují i očima, když s vámi mluví atd. Zajímavé jsou prý i ragdoll efekty, kdy si můžete krátit čas střílením do mrtvého parašutisty, který visí za padák na stromě. K vidění je i něco málo vojenské techniky, ale Gearbox se zatím nevyjádřil, zda bude nějaká akce s nimi možná. Jestliže se však snaží o maximální realističnost, tak si přiznejme, že by nefunkční tanky byly trochu do očí bijící. Na druhou stranu, viděli jste někdy řadového vojína, jak nahupká do nacistického Tygra a odstřelí pár plecháčů?Nyní se však dostáváme k samotnému hraní. Podstatné pro zdárné dokončení Brothers In Arms je rozdělení jednotky na dva elementy – pohyblivý a palebný. Mezitím co palebná část vašeho oddílu zaměstnává hlavy a samopaly nacistických jednotek, ta druhá – pohyblivá - se v klidu přesune do nějaké výhodnější pozice, odkud se může s nepřítelem pěkně vypořádat. Právě k zpřehlednění podobných akcí by měl sloužit speciální indikátor nad hlavou nepřítele. V případě, že bude prázdný, je voják úplně zblbnut a zaměřen jen na jediný cíl, takže slepě pálicí kolem sebe nebude vnímat, že vy a pár vašich mužů se přesunete právě do výhodnějšího postavení. Ruku v ruce s tím jde i rozdávání příkazů, které bude podobné tomu, které jsme rozebrali v preview na Star Wars Republic Commando. Při pohledu na zeď nebo budovu se automaticky vyvolá možnost přesunu jednotek. Zřejmě jednodušší varianta rozdávání rozkazů pomocí dalekohledu ve Flashpointu. Díky umělé inteligenci by vojáci měli býti dostatečně soběstační, takže se budou automaticky krýt, když jeden bude přebíhat nebo měnit zásobník. Obdobně jako u zmiňovaného Commanda, bychom tak mohli v klídku sedět v ústraní a čekat, až naši kluci udělají špinavou práci za nás.Co se týká zbraňového arzenálu, tak asi nemá cenu rozpitvávat, jakých kousků se nám dostane do rukou a přítomnost klasiky v podobě M1 Garand je naprostou jistotou. Jako u výše zmiňovaných titulů budou opět k nesení pouze dvě zbraně. Schválně jestli uplatnění najde i lopatka nesená na zádech. Gearbox mají za sebou již několik zajímavých titulů, kde určitě vybočují - dva datadisky pro Half Life – Opposing Force, Blueshift (bohužel každý jinak) nebo předělávka hry Halo. Akce s taktickými prvky by se dala nazvat jejich chlebem a právě při zavzpomínání na OF se mi do mysli vkrádají dojemné vzpomínky. Samozřejmě je zde i nepřítomnost nějakého vlastního, velkého projektu, takže mají gearboxáci jistě určitě velkou motivaci prorazit na herní výslunní. Na Brother In Arms si budeme muset počkat do konce tohoto roku pro PC a Xbox a na PS2 a GameCube na rok příští.Nakonec mi dovolte trochu lekce historie. Nápad použití padáku a výsadkářských jednotek ve válečném konfliktu se objevil již během 1. Světové války, avšak do jeho uskutečnění již válka skončila. Americké vojsko se k němu navrátilo až v roce 1942, kdy začalo trénovat první vojáky seskoku padákem. Tak vznikla 101. výsadkářská divize. Zajímavé jistě bude, že původní výzbrojí vojáků nebyly jen nože a pušky, či samopaly, ale i dokonce skládací bicykl pro rychlejší přesun. Do akce se dostala poprvé až v roce 1944, kdy byla za brzkého rána vypuštěna za pláží Utah v Normandii. Během 2. Světové války strávila 101. výsadková 214 dní v boji. Obdržela 2 medaile cti, 46 významných služebních křížů, 516 stříbrných hvězd, 6977 bronzových hvězd. Divize zajala 29527 německých vojáků. Za tuto cenu bylo zabito 2043 výsadkářů, 7976 bylo zraněno, 1193 je pohřešováno a 336 bylo zajato.Bude podobným množstvím metálů ověšena i počítačová adaptace Brothers in Arms? Na odpověď si budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat.

Pokračovat na článek


Act of War: Direct Action

V této chvíli vstupuje na scénu major Jason Richter, velitel US Army a bývalý velitel legendárních jednotek Delta. Jason Richter je jmenován velitelem nově vzniklé jednotky Task Force Talon, primárně určené pro boj s terorismem formou rychlé přímé akce (odtud podtitul Direct Action). Aby mohla jednotka TFT rychle a účinně zasahovat, má krom solidního rozpočtu, standardní vojenské techniky také přístup k nejmodernějším hi-tech hračkám, které jsou v současnosti hlídány před zraky veřejnosti jako pověstné oko v hlavě. Proč jsme tak tajemní a odmítáme příběh jednoznačně zasadit do blízké budoucnosti? Odpověď je celkem jednoduchá. V první řadě si vzpomeňme na nedávnou explozi ropné rafinérie společnosti BP v americkém Texasu či zprávu z loňského května, kdy někdo podminoval černomořský ropný terminál v Batumi (naštěstí k explozi nedošlo). Nestačí vám to? Tak co třeba nějaké ty hi-tech hračky? Určitě jste slyšeli o hitu loňského roku – bezpilotním letounu Global Hawk. Pod označením RQ-4A jej vyvíjí americké konsorcium Northrop-Grumman. Celkem masivního nasazení se Global Hawk dočkal při konfliktu v Iráku či ještě předtím během testovacích letů nad územím Afghánistánu.Už vám to do sebe zapadá? Nebo máme napovědět ještě o chlup více? Nebudeme vás trápit: obrovským kladem RTS Act of War je neobyčejně silný a uvěřitelný příběh, pod kterým je podepsán Dale Brown. Výjimečný autor píšící pro New York Times je specialistou na americkou armádu, globální konflikty a vojenské technologie budoucnosti. V žánru realtime strategií je takto silný příběh něčím neobvyklým a rozhodně přispívá k celkové kvalitě Act of War. Takže majore Jasone Richtere, máte před sebou svůj první úkolPo zhlédnutí celkem zajímavé hrané videosekvence, jste dokonale uvedeni do děje. Nacházíte se kdesi (data z GPS by vám stejně byla k ničemu) na území Libye, máte k dispozici pár pěšáků a za úkol nic menšího než zatčení velitele místní teroristické skupiny. V této misi nic nebudujete a jen se svými vojáky procházíte, likvidujete a na konci zatýkáte. V zajímavých situacích se vám zobrazí v PiP módu krátká videosekvence z průzkumného Global Hawku, která vám přiblíží, co se děje v nejbližším okolí. Celkový styl pojetí doplňkových informací mi hodně připomíná seriál 24 hodin, právě tím, že ukazuje stejnou dobu, ale trochu jiné místo. Zkrátka úvodní mise, která vám naznačí, co asi můžete čekat dále, a to nejen po stránce grafické, ale i taktické. Po úspěšném dokončení úkolu následuje další hrané video, na němž vidíte explozi ropné rafinerie v Houstonu (stát Texas – všímáte si podobností s reálnými událostmi, o kterých nemohl mít Dale Brown v době psaní příběhu ani tušení?) a výmluvný záběr na chlápka v černém, který vás nenechá na pochybách, že ona exploze nebyla tak úplně náhoda! Dále jste svědky paniky, která je způsobena touto explozí, a výsledkem není nic menšího než aktivace Task Force Talon. Jak poznáte v davu teroristu?Má černý kožený kabát… a pod ním samopal! V Londýně má dojít k setkání na vládní úrovni, jehož jediným cílem je najít řešení současné ropné krize. Jednotka TFT je vyslána do oblasti, aby napomáhala při zajištění bezpečnosti zasedání. Zpočátku se to zdá jako úkol nehodný TFT, a tak se znuděně prodíráte davem demonstrantů s transparenty „No war for oil“ směrem k Buckinghamskému paláci. Popravdě to zas taková nuda není, protože demonstrantů je skutečné hodně, všechno se to hýbe a navíc kdybyste na obrazovku přiložili mapu Londýna, zjistíte, že prostředí, ve kterém se zrovna pohybujete, odpovídá skutečnému uspořádání tohoto velkoměsta. Zkrátka dokonalá pastva pro oči a perfektní čas naučit se pracovat s ovládáním kamery. Pak už následuje klasika v podobě dalšího videa. Přijíždějí účastníci konference, a než stačí vystrčit hlavy ze svých limuzín, tahají teroristé automaty zpod kožených kabátů a zahajují přestřelku. Po velmi kvapném odjezdu papalášů vydáváte rozkaz a jednotka TFT se dává do pohybu. Po eliminaci útočníků s nelibostí zjišťujete, že celá akce byla vlastně jen zástěrkou pro únos člena americké vlády. Bohužel pro vás měla tato krycí akce úspěch a vy se vydáváte hledat limuzínu s americkou vlaječkou. Po chvíli úsilí se vám to podaří, nicméně předpokládáte správně, že automobil je prázdný. Nepočítáme mrtvou ochranku, ale to už je nemilý a tvrdý osud chlapců v oblecích a s vysílačkou v uchu… Něco mi to připomínáTak tahle základna už to nerozdejchá...Nemějte strach, nebudu zde vyprávět misi po misi. Ale myslím, že právě předchozí dva odstavce napověděly nejvíce o atmosféře hry. Všechno do sebe zapadá: neuvěřitelně propracovaný příběh doplněný o in-game videa a hrané sekvence (těch je ve hře přes hodinu a byla jim věnována veliká pozornost), grafická stránka hry a v neposlední řadě i systém soubojů, který vás nutí dělat strategická rozhodnutí a volit vhodnou kombinaci jednotek. Pořád se mi na jazyku převrací spojení s legendární sérií Command & Conquer, ale nalijme si čistého vína. I přes některé společné aspekty neberu sérii C&C; jako konkurenci pro AoW. Zapomeňte na bezduché těžení surovin, stavbu gigantického množství silných jednotek a ubití nepřátel čepicemi, v lepším případě bezzákluzovým kanónem. V AoW musíte přemýšlet nad tím, co uděláte, a to nejlépe ještě předtím, než to uděláte. Klíčem k úspěchu je správná kombinace jednotek a jejich koordinovaný postup na nepřítele. Pro příklad uvedu situaci, kdy zcela zbytečně přijdete o skupinu svých těžkých tanků jen díky tomu, že protivník má v budově, kterou míjíte, smečku raketometčíků, a dříve než vaše děla srovnají inkriminovanou budovu se zemí, rozmetají rakety vaše vypiplané tančíky. Zato když jako doprovod přidáte takové čtyři těžké snipery, ti si to s pěchotou v budově vyříkají rychle a bezbolestně. Ne nadarmo mají heslo „One shot, one kill“.

Pokračovat na článek


Medal of Honor: European Assault

Na slavné Evropské bitvy Druhé světové války se podíváme s dalším dílem válečné série Medal of Honor. Velení týmu, účinné krytí a nepovinné rozkazy tvoří část nových ingrediencí válečného zápalu, jimiž nás Electronic Arts láká na Evropská bojiště.Ten vlevo je poručík HoltSérie druhoválečných stříleček Medal of Honor (Medaile cti) má své kořeny ještě na první konzoli od Sony. Dvojice titulů vyvinutých „Spielbergovými“ DreamWorks tvoří zlatý fond 3D stříleček na PSone. Jejich následovníci na nejprodávanější nextgen konzoli již tak kvalitní zboží netvoří, nicméně se stále výborně prodávají. První nextgen „konzolovka“ s podtitulem Frontline (Frontová linie) díky sugestivně líčenému spojeneckému vylodění v Normandii nabídla vesměs výbornou atmosféru, nicméně následovník pojmenovaný Rising Sun (Vycházející slunce) byl jak atmosférou tak provedením velmi slabý.Vlevo dole zříte kompas a na druhé straně zase červený ukazatel adrenalinu.Třetí konzolový počin se vrátil z Asie zpět k nám do Evropy, kde se podíváme na skutečná místa skutečných bitev Amerického a Královského expedičního sboru. Dobrodružství začíná v roce 1942, kdy hlavní hrdina William Holt, toho času poručík a agent nově založeného Úřadu strategických služeb, připlouvá na jedné z výsadkových lodí do Evropy, aby bojoval po boku spojenců, ale také aby vypátral dokumenty tajných nacistických nukleárních experimentů.Vývojáři z Los Angeleského studia EA opět jako u všech PS2 dílů oslovili amerického válečného veterána Dale Dyeho, aby odborně dohlédl na autenticitu bitev a zbraní ve hře. Celý příběh má na svědomí filmový scénárista a režisér John Milius (Apokalypsa, Conan) a dá se říci, že jeho návrhy misí jsou oproti minulému dílu malým, ale zřetelným krokem vpřed.Rudý terčík nad nepřítelem značí, že po vás právě střílí.I když je pojetí hry vesměs stejné svého předchůdce a stále se jedná o poměrně přímočarou 3D střílečku, od „propadáku“ jménem Rising Sun nový Medal of Honor naštěstí dělí několik sice drobných, zato ale vítaných vylepšení. Co ovšem oko válečníkovo dozajista nepotěší, je místy až ukrutné předskriptování nepřátel, což značí jejich nehynoucí přísun na bojiště snad ze všech děr v lokaci, což působí místy velmi nevěrohodně.Spolubojovníci se poměrně slušně kryjí.Standardně kvalitní je zvuková stránka bitev, jenž je velmi hutná, zbraně dělají solidní humbuk a zejména orchestrální hudba se k motivu hry skvěle hodí. Samozřejmě nechybí certifikace THX. Pohled na bojiště je již krapet zastřený, neboť grafika se s vizuálními lahůdkami jako je třeba Killzone nemůže vůbec srovnávat. Jestli je grafický skok od předešlého dílu vůbec nějaký, tak ho odhaduji jen na krůček batolete za oblíbenou mrkvovou přesnídávkou. Sic se vše plynule hýbe a světelné efekty výbuchů působí velmi věrohodně, z hrubých a jednoduchých textur prostředí však radost rozhodně mít nebudete.Bílá hvězdička indikuje, kam podřízené vojáky vyšlete.Opět se můžete účastnit bojových misí prakticky výhradně jako pěšák s možností využívat stacionárních zbraní. K nim se ale dostanete většinou až tehdy, když s nimi pak nemáte již do čeho nepřátelského vlastně střílet. Zbraně tvoří standardní arsenál, jaký naleznete v každé hře z Druhé světové války, ovšem na výbornou je udělán krycí systém. Když se kupříkladu schováte za velkou bednu, můžete na nepřítele vykukovat ze všech stran pohybem analogové páčky za současného přiblíženého zacílení na nepřítele. Nejenže je tento systém velmi pohodlný a funkční, díky němu se pak můžete při boji chovat opravdu velmi realisticky, tzn. přebíhat mezi překážkami a vést mířenou palbu zpoza nich. 

Pokračovat na článek


Vietcong - Povedené peklo

Nyní máme možnost se s novou českou hrou od Pterodonů vrátit do časů a do míst, kam bychom se v realitě určitě vrátit nechtěli. Ovšem virtuálně se do nich budete vracet často a rádi.Ať už chceme nebo ne, je jasné, že z pohledu US Army i většiny americké veřejnosti byla válka ve Vietnamu jedním obrovským omylem. Dalo by se říct, že Vietnam je takové americké Waterloo. Proto se není čemu divit, že se američtí herní vývojáři tomuto tématu vyhýbají jako čert kříži, i když je tento námět dost atraktivní. Přiznejme si, že střílet fašisty v nespočetně mnoha hrách z druhé světové války už není ono. Tento fakt si uvědomil český tým Pterodon a vytvořili hru z právě zmiňovaného vietnamského konfliktu.Naštěstí tato tématická jedinečnost na trhu (kromě budgetovky Line of Sight: Vietnam) české vývojáře neukolébala a hned po prvních minutách hry poznáte, že si na svém dílku dali opravdu záležet. To, co dělá Vietcong opravdu jedinečným, je právě atmosféra Vietnamské války, která je všude kolem vás. Někdy jsem byl tak nervózní, že jsem střílel i do keřů, které se mi zdály jen podezřelé. Vietnamci totiž číhají na každém rohu a v džungli se dokonce skrývají i pasti jako dráty upevněné ke granátu nebo zakryté jámy s naostřenými bambusovými tyčemi. Naštěstí nejen mise džungli jsou zábavné a ve hře je nezapomenutelných misí hned několik. Skvělé je, že náplň misí není stereotypní a většinou si v každé misi zahrajete trochu něco jiného. Někdy máte za úkol dobít základnu, jindy zase osvobodit kamaráda z vietnamské vesnice nebo ubránit základnu.Je jasné, že pouhé probíhání misí s bezejmennými vojáky by nebylo úplně ono, a tak nás čeká i příběh. Vy jako hlavní postava jste seržant Steve Hawkins, který přilétá v roce 1967 na základnu amerických a jihovietnamských jednotek, aby velel malé skupince speciálních jednotek. Přesněji řečeno je ve skupině kromě vás dalších pět vojáku, a to kulometčík, doktor, radista, technik a stopař. Ne, nebojte se, naštěstí nejsou vaši spolubojovníci stupidní a často se i hodí, hlavně medik (léčí vás, ale to snad ví každý :), technik (dodává vám munici) a radista (přes vysílačku, kterou nosí na zádech, se domlouváte s velením o dalším postupu). Vaši společníci s vámi bohužel nebudou ve všech misích, ale pouze asi v polovině.Každá mise začíná ve vašem osobním bunkru na základně, odkud máte přístup jen do skladu se zbraněmi (výjimkou je první mise, ve které jste mohli procházet celou základnou). Tento styl startu mise se mi velice líbil, protože v bunkru máte spoustu zajímavých věcí. Kromě dokumentů s brífinkem k další misi jsou k dispozici například osobní dokumenty o vás a celé vaší skupině, příručka o přežití v džungli s různými informacemi o Vietcongu (opravdu se vyplatí přečíst), karta o všech zbraních ve hře a dokonce i váš deník. Pro příjemnou atmosféru vám hraje i rádio. V muničním skladu potom najdete všechny dostupné zbraně včetně těch vietnamských. Zbraně ve Vietcongu jsou kapitola sama pro sebe. Mezi těmi americkými můžeme najít takové klasické kousky jako karabina M1, samopal Thompson nebo brokovnice Remington 870. Kromě těchto veteránů si zastřílíme i s M16, která byla v té době naprosto novou a revoluční zbraní. Ostatně ani já na ni ve hře nedám dopustit a od té doby, co jsem ji dostal, jsem ji používal skoro ve všech misích. Vietnamská strana má na všechny americké zbraně své ekvivalenty. Například klasický samopal „těch zlých“ AK 47, pušky SKS Simonov nebo SVD Dragunov a Mosin-nagant a spoustu dalších. Pro všechny zbraně platí, že je na nich odveden kus práce jak po grafické, tak i po zvukové stránce. Navíc se všechny zbraně chovají i naprosto reálně (M16 znatelně míň cuká než AK47).V dnešní době je hodně sledovanou věcí určitě grafika, o které si teď něco řekneme. To, co od Vietcongu rozhodně nemůžeme čekat, jsou rozlehlé prostory jako například ve Flashpointu. Když jste v džungli, většinou jdete cestou, která je předem určená autory a moc prostoru pro vlastní improvizaci nemáte, ale to vůbec nevadí. Celou vaši skupinu skoro vždy vede stopař a vy máte o zábavu postaráno díky vietnamcům a pastím. V podstatě jediné, co mi na grafice trochu vadí, je animace listí a keřů. Ty jsou pořád statické a vůbec se nepohnou. Panák jimi prostě projde a okolo se rozvíří trocha listí. Teď si sice můžete říkat, že pokud se mi nelíbí listy a keře v džungli, tak to musí vypadat hrozně. Naštěstí je pravda přesně opačná a celkově džungle působí skvěle. Světla tam moc není a tak vidíte velmi efektivní proužky světla propadající skrz koruny stromů a všude jsou kořeny a povalené stromy (skvělá místa pro krytí). Celá hra se naštěstí neodehrává pouze v džungli, takže se podíváme i na spoustu jiných míst. Jako úplně největší plus na grafice se mi zdají animace postav. Ty se autorům obzvlášť povedly. Zvlášť se mi líbila animace, kdy postava přelézá nějakou překážku. Ovšem i ostatní animace jsou na skvělé úrovni (vykukování vietnamců, krčení, přebíjení zbraní). Grafiku bych celkově ohodnotil jako nadprůměrnou, která dobře běží i na průměrných strojích, ale mezi VIP enginy se neřadí.Velice mě potěšila i zvuková stránka hry. Hra samozřejmě podporuje všechny moderní zvukové efekty jako EAX. Skvělá je i podpora 5.1 reproduktorů. Pokud jste totiž vybaveni 6ti reprákovou soustavou, užijete si pravé vietnamské peklo. Střelbu slyšíte ze všech koutů a hra dokonce, jako jedna z mála, využívá prostřední reproduktor. Autorům se povedly i dokonale reálné zvuky zbraní, takže ostřílení hráči Vietcongu poznají, odkud na ně někdo střílí a především taky čím. Jediné co mě na zvucích mrzí, je chybějící typický zvuk při vystřelení poslední kulky z M1 (ale to stejně zajímá jenom detailisty jako jsem já). Za zvuky zbraní nezaostává ani hudba v menu, kde posloucháte příjemné kytarové sólo a v úvodní animaci si dokonce poslechnete skladbu kytarového mága Jimmyho Hendrixe.Ve Vietcongu nechybí ani pořádný multiplayer, který se autorům jako skoro vše perfektně vydařil. Nechybí klasické módy jako deathmach a capture the flag. Autoři do hry přidali i mód tým proti týmu, kdy jedna strana má určitý úkol (bránění pilota, zničení určitého objektu) a druhá strana se ji v tom snaží zabránit (vlastně takový Counter-Strike s američany a Vietcongem). Dokonce jsem slyšel i ohlasy, že by měl Vietcong překonat CS, o čemž pochybuji. O tomto nechci spekulovat , protože kvalitu multyplayeru ukáže čas, ovšem jako alternativa je Vietcong dobrá volba a vyplatí se multiplayer alespoň vyzkoušet. Našince navíc potěší, že s mým modemem 56 se dalo hrát celkem v pohodě a na jednom cizím serveru jsem měl dokonce ping 150! Vietcong mě jako jedna z mála akčních her donutil, abych si ho zahrál znova na vyšší obtížnost, a to se mi stává jen výjimečně. Výzvou je pro mě hlavně obtížnost vietnam (celkem jsou obtížnosti 4 - easy, normal, hard a vietnam). Poslední zmiňovaná obtížnost je opravdu tuhá. Nepřátelé jsou skoro 100% přesní, lépe se kryjí, používají krycí palbu a máte méně zdraví- prostě Vietnam. Na závěr řeknu jen to: Vietcong mě prostě dostal.

Pokračovat na článek


Adventure Pinball - Forgotten Island

 Zajímavá tož věc - pinball (neplést s paintballem, to je něco úplně jiného). Neodvracejte ale oči, protože tenhle pinball je jiný, užijete si v něm kopy zábavy, podtržené i tou trochou akčnosti.Taky by stálo za zmínku, že celá hra je plně ve 3D. Jakmile zapnete hru a hra se spustí, povídá vám hlavní aktér děje, panáček Ooga, příběh, kde osvětluje co a jak a proč. Po stisknutí „Esc“ jste už v prostém menu, kde máte na výběr Play Story, Play Tables, Game Options a Quit. V Options si nastavíte rozlišení v jakém chcete hrát (až 1800x1600), různé serepetičky a hlavně obtížnost – Easy, medium a hard. Obtížnosti se neliší nějakým jiným postavením stolů, ale pouze počtem míčků, které budete mít na jednu hru k dispozici. Na easy to je pět, na medium tři a na hrad jsou to pouhé dva míčky.Ze začátku máte přístupné pouze dva stoly (ve hře jich je celkem devět). Pustíte se dohraní prvního, přičemž zjistíte, že stoly nejsou jako v ostatních obyčejných pinballech jednotvárné a pouze jednu „hrací plochu“ obsahující. Hnedle vysvětlím, co jsem tím myslel. Začínáte někde, máte tam dva flippery (to jsou ty dvě packy), mezi nimi díru a spoustu různých rampiček, skokánků, děr, no zkrátka věciček, se kterými může mít něco společného kulička.Pokud například trefíte nějakou rampičku, uvidíte jakoby animovanou sekvenci (opravdu jakoby, protože celá hra je plně ve 3D,což dokazuje i to, že pokud kulička někudy projíždí, vy uvidíte v té „jakoby animované sekvenci“ rozdílnou rychlost kuličky) a najednou vás to hodí na jinou část stolu, která má také vlastní flippery atd. Takovýchto částí je na jednom stolu několik, někde třeba pět, jinde třeba i deset. Rozdílný postup na jinou část stolu dává hře na dynamice. Ve druhém stolu musíte například trefit jednu rampu, která vyveze kuličku do jiné části stolu. Tam musíte strefit kuličku do díry kde je láva.Potom přijde Tyranosaurus (na jiném stolu zase musíte míček strefit do hnízda, kde ho vynese na skálu Pterodaktyl – pravěký pták, podobný plazu – pozn.autora) a vezme míček do tlamy, hodí ho do jiné díry, ta vás zase přesune do další části a tak dále ( Nejlepší to bylo v ledových horách. Tam jsem musel nejdříve kuličku vymáchat v oleji, potom projet ohýnkem, aby se kulička zapálila. Tu bylo potom potřeba přejet přes jiný ohníček, který kulička zapálila, aby roztavil masu ledu ucpávajícího vchod do dalšího stolu). Mnohdy je k něčemu něco potřebovat aktivovat, proto vás před každou hrou doprovází Ooga a vysvětluje vám kam se musíte strefit, kam co umístit apod. Během hry, je místo které je potřeba sejmout nebo tak označeno zelenou rotující šipkou. Ve hře se tedy neztratíte a vždy vám stačí dostat kuličku na místo se šipkou.A copak že je to „Play Tables“? Můžete hrát stoly, které už máte přístupné (pokud jste četli recenzi na Tony Hawk Pro Skater 2, už asi víte o čem mluvím, je to něco jako Free Skate) , prostě jenom na score. Do této kategorie je zabudován i multiplayer. Můžete hrát ještě s jedním, nebo dokonce třemi kamarády. Tento mód asi stejně využijete jenom na multiplayer, protože koho by to bavilo, hrát sám a bez příběhu. Položka „Top Scores“ je snad jasná každému (komu ne, ať si jde radši zahrát Tetris).Už se zmíním i vlastnostech hry, nebojte. Nejdůležitější je určitě fyzický model. Flippery opravdu odráží kuličku podle pravidla úhel dopadu = úhel odrazu (snad je to správně, ve fyzice nejsem zas tak dobrej…). Ve hře jsou hory různých zlepšováků. Jestliže spadne kulička do vody, vytvoří se vodní kulička (doprovázena hláškou „water ball“), když ji frknete do sopky, vytvoří se lávová kulička (opět doprovázena hláškou, ale zde překvapivě „lava ball“ ). Dobrá vychytávka je také milosrdnost schopnost tvůrců hry. Jestliže vystřelíte kuličku hodně prudce, a hned vám zapadne mezi flippery (normálně byste měli o kuličku míň), hra vám dá laskavě další pokus. Již jsem nakousl, že hra je ve 3D, pojďme se tedy podívat grafice na zoubek. Hra je opravdu velmi detailně provedená, a to jsem omylem hrál v rozlišení 640x480 (já sem to sice nastavil na 1280x1024, ale nějak se operace neprovedla)! Grafika je hodně pestrobarevná a líbivá, což přispěje k oblibě nejmladší generaci, i když občas je nutné se nad hrou zamyslet a sledovat zelené šipky. O grafice vám toho asi už moc neřeknu, tak se raději podívejte na okolní obrázky a omluvte jejich zvýšenou tmavost (PrintScreen není zrovna nejlepší program na típání obrázků z her, ještě k tomu když jsou ve 3D).Zvuky. Hru podtrhuje nevýrazná hudba, kterou vůbec neregistrujete. Hlavní jsou různé zvukové efekty, jako jsou již zmíněné hlášky, zvuky krajiny apod. Zvuková stránka hry je hodně dobře udělaná a někdo si na ní dal sakra dobře záležet (chtěl bych poznat toho chlápka co namluvil všechny ty hlášky, jsou opravdu vynikající).A tohle je již konec, lépe řečeno závěr. Přichází na řadu slavné rezimé ( nevíte sakra někdo jak se to vůbec píše???). Je tu jedna smutná věc, a to ta, že mnoho lidí si řekne : „Hmmm, pinball, ve 3D? To by mohlo bejt dobrý, ale mě by to nebavilo,jdu si zahrát Quakea…“ Proto, nenechte se ovlivnit zdáním a zahrajte si alespoň demo, kteréžto vám ukáže, jak to doopravdy vypadá.  

Pokračovat na článek


Doom 3: Resurrection of Evil

Je to tady! Očekávaný datadisk na loňskou pecku Doom 3 je na světě, z čehož se kromě pařanů radují zejména prodejci plenek. Dokáže nové dílko od ID Softu, konečně sjednotit zaryté odpůrce Dooma 3 s těmi, kteří by pro božského Carmacka srali ježky proti srsti ? To ukáže čas. Ovšem na co se můžete těšit v Doom 3: Resurrection of Evil, to se dozvíte z naší exkluzivní recenze!Konečně Lost Soul jak má být!Že je lidstvo těžko poučitelné, to víme z historie. Že jsou nadnárodní megakorporace nepoučitelné absolutně, to víme díky příkladům jako Ubrella Corporation, Weyland-Yutani a v neposlední řadě také UAC. Vždycky když něco podělají a způsobí málem vyhynutí lidstva, jenom se oklepou, popřou a ututlají, co se dá, načež vesele pokračují ve svých čachrech. Jak známo, poslední jmenovaná UAC vybudovala na Marsu a jeho měsících Phobos a Deimos obrovský komplex. Stovky vědců v něm zkoumají artefakty pocházející z pradávné civilizace, kdysi obývající rudou planetu, a také vyvíjejí teleportační technologii. Jednoho dne se však něco zvrtne a celý komplex je zachvácen přívalem nestvůr, jaké svět ještě neviděl. Jediný přeživší je řadový mariňák, o jehož dalším osudu však informační zdroje mlčí.Dva roky po incidentu zachytí jeden ze satelitů kroužících okolo Marsu podivný signál z oblasti Site One, na kterou se téměř zapomnělo ještě před invazí, a vedení UAC tam vysílá průzkumný tým v naději, že nalezne zdroj signálu a odhalí nové skutečnosti o pradávné civilizaci. Jinými slovy: rozjíždí nanovo celý projekt. Co čert nechtěl, skupina vojáků objeví temný artefakt, jehož aktivací se znovu otevře brána pekelná. Jak jsme říkali, nepoučitelní...Co nového na Marsu?Datadisky tradičně vnášejí do původní hry více či méně inovací, zejména po stránce rozvoje příběhu, arzenálu a bestiáře. Pojďme se tedy podívat, co si pro nás pánové z Nerve Software nachystali v Resurrection of Evil (RoE).Zavři hubu Impe, smrdí ti dech.První na ráně je samozřejmě příběh, který přímo navazuje na ten původní a leccos objasňuje. Více raději neprozradím, aby to nedopadlo jako v onom díle Simpsonů, kde Homer vycházel z kina po premiéře Hvězdných válek a cestou kolem dlouhatánské fronty nadšenců, kteří film ještě neviděli, utrousil poznámku: „Marge, rozhodně jsem nečekal, že Darth Vader je otec Luka Skywalkera.“Nejpodstatnějších změn doznal zbraňový arzenál, který čítá tři nové kousky. V prvé řadě zmizel Soul Cube a byl nahrazen jiným, neméně užitečným artefaktem. Tato věcička ve tvaru srdce se krmí lidskými dušemi, kterých je po komplexu rozházeno celkem slušné kvantum, a umožňuje na chvíli zpomalit dění kolem vás (bullet-time je prostě pořád populární). Postupem času budete získávat unikátní duše z bossů a každá z nich přidá nějaké to vylepšení (například zrychlení, nesmrtelnost...). Zvláštní poznámku si zaslouží vizuální zpracování této zbraně, protože je prostě ďábelské. Předmět jako takový nijak zvlášť drsně nevypadá, ale vaše ruce, když ho drží... to prostě musíte vidět!Jak jsem psal v recenzi, držet v rukou artefakt je silně škodlivé pro vaší pokožku.Druhý v pořadí je takzvaný Grabber, ale klidně ho mohli nazvat OGGZHL2, tedy Okopírovaný Gravity Gun z Half-Life 2. Nenechte se však zmást, pánové z ID Softu nejsou tak neopatrní, aby riskovali soudní pře s Valve, a vlastnosti manipulátoru drobet pozměnili. Bohužel k horšímu. Neexistuje sekundární mód, takže Grabberem si můžete jedině přitáhnout předmět k sobě a ihned ho vrhnout, což by byla efektivní úspora munice, kdyby vám grabnutý sud nebránil ve výhledu a nepohybovali jste se převážně v úzkých chodbičkách plných harampádí, které vrhaným věcem brání v přímém letu. Pokud chcete držený předmět mírumilovně pustit, musíte počkat asi pět vteřin, než se Grabber sám vypne (což ale vylučuje pohodlné přenášení z místa na místo). Nejsilnější stránka této zbraně je však v tom, že má schopnost chytat létající lebkouny, ale především plasmové střely nepřátel, které můžete vzápětí vrhnout zpátky, a rozmetat zmetka jeho vlastní zbraní. Tomu říkám kumšt! Ani tato vychytávka, ale Grabber nezachrání před upadnutím do zapomnění, protože mnohem jednodušší je zmetka prostě zastřelit. Ačkoliv je RoE na munici podstatně skoupější než původní hra a každý zbytečný výstřel si budete vyčítat, nikdy neklesnete tak hluboko, abyste museli používat Grabber. To je dobře, jelikož práce s ním má do zábavy a tvořivosti ala Gravity Gun, hodně daleko. Tady se tedy Carmack a jeho kumpáni moc nepředvedli.Nedostatky Grabberu však mnohonásobně kompenzuje jiná zbraň. Vážení čtenáři, dovolujeme si vám oznámit comeback neumírající legendy, jejíž jméno všichni velice dobře znáte. Dámy a pánové, dvouhlavňovka!Tohle je, myslím, Hunter. Pro mě je to ale prostě obluda co vypadá jako Alien.Taková slova zní pompézně, bohužel - popravdě - až moc. Ačkoliv je totiž brokovnice se dvěma hlavněmi horký kandidát na nejlepší comeback roku, své neupilované předchůdkyni z druhého dílu se zdaleka nevyrovná. Má obrovský, lépe řečeno obrovsky nevyvážený potenciál. Chová se stejně jako jednohlavňovka, takže pokud ji nacpete nepříteli až do nozder, rozplyne se jak čokoláda na jazyku, jedno, jestli je to Imp, Cacodémon či Hellbaron. Jakmile jste však dál než metr a půl, nemáte šanci někoho zranit, natož zabít. Předpokládám však, že bylo záměrem autorů docílit toho, aby se hráč s každičkou zrůdou setkal osobně.Podle rčení „pámbů dal, pámbů vzal“ musím ještě s lítostí dodat, že daní za dvouhlavňovku je absence motorové pily, což je při nemalém počtu zombíků obrovská škoda. 

Pokračovat na článek


Bude Česká republika následovat internetové Rusko?

Internet je příliš svobodný. Vlády mnoha zemí se domnívají, že občané tolik svobody neunesou, a tak jim zajišťují bezpečnost a ochranu. Vše se děje vždy v rámci předpokladu, že státní komise a vlády nejlépe vědí, co občan ještě snese a co je již neetický nebo kriminální čin. Přesto se i tyto odborné, poučené a nezávislé komise či vlády dopouštějí přehmatů. Kdo může říci, že se tak děje náhodou, anebo jsou zákazy stránek předmětem politického boje, cenzury či ovlivňování obyvatelstva?Google si stěžujeKaždý rok má Google na stole desítky a dnes již stovky žádostí o cenzuru internetu. Mocenské struktury požadují nezveřejňování informací z různých důvodů. Nejčastěji se jedná o pomluvu, ochranu soukromí a kritiku vlády. Až za těmito důvody následují požadavky na odstranění kriminálního obsahu, pornografie, nenávisti, násilí a autorských práv. Jak se ukazuje, není tedy hlavním problémem porušování trestních zákonů, ale jevy spíše společensky nepřípustné.Kdo podává stížnosti?Podstatou zákazu stránek by měl být soudní příkaz. Výkonná moc by neměla mít možnost zákazů, protože nepředstavuje nezávislý soudní orgán. I když se v některých státech dá o nezávislosti justice pochybovat, má přece jen soudní rozhodnutí jinou váhu. A tady je poměr poněkud jiný. U pomluv tvoří požadavek na zákaz publikace obsahu přibližně 80 % žádostí. Naopak u kritiky vlády žádají o zákaz jen výkonné orgány, jako je policie, a vlády prostřednictvím ministerstev. Podobně je tomu u kriminálních deliktů, i když zde je třeba rozlišovat, jak jsou tyto delikty posuzovány. V některých zemích může být trestným činem již zveřejnění běžné pornografie a jinde se ochrana týká pouze mladistvých. Takže nesoudní zákazy jsou velice časté a rozmanité.Rusko má svoji komisiStáty ale nechtějí čekat a doprošovat se společnosti Google. Na svém území si vytvářejí vlastní struktury, které přímo zamezují provozu „škodlivých“ stránek. Arabské země, Pákistán, Indie a nyní třeba Čína zakazují weby podle náboženských nebo politických důvodů, aniž by se kamkoliv obracely. Írán vypnul internet úplně a chystá se na samostatnou, nenapadnutelnou a závislou domácí pavučinu. V Rusku se tradičně několik poslanců postaralo o přijetí zákona, který blokaci stránek a domén na ruském území provádí bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí.RoskomnadzorRusové si libují ve zkratkách a je pravdou, že vyslovit – Federalnaja služba po nadzoru ve sfere svjazi, informacionnych technologij i massovych komunikacij (Federální služba dohledu v oblasti připojení, informačních technologií a masové komunikace) je uměním. Tyto dlouhé a nicneříkající názvy skrývají obrovskou moc, která se projevila doplněním zákona 149-F3. Dnem 1.listopadu může na základě vlastního rozhodnutí Roskomnadzor vypínat libovolné stránky. A také tak činí.Moc internetuVlády si uvědomují, jak mocný je internet. Kolik skandálů, rozhodnutí nebo lumpáren vyjde na povrch a ihned se rozšíří pomocí celosvětové sítě. V Rusku měla „verchuška“ (partajní samovládci) vždy obrovskou moc a rozhodovala o lidech jako o zvířatech. Posílala svoje občany kam chtěla, kdy chtěla a jak chtěla. Někdy postačovaly komise a jindy soudy. A tady je ten rozdíl. Roskomnadzor rozhoduje bez soudu. Rozdíl proti komunistickým zákazům (pokud se pomine, že politická doktrína považovala jakýkoliv nesouhlasná názor za trestný) je pouze v tom, že proti uzavření webové stránky lze protestovat jen diskuzí na internetu.Blokace encyklopediePřed několika dny se podařilo Roskomnadzoru zablokovat portál, který se zabývá jako Wikipedia publikováním článků uživatelů o současné kultuře, folkloru a současné subkultuře. Tyto stránky ale nebyly zablokovány jako doména, ale jako IP adresa. Roskomnadzor zaujal stanovisko, že neví, o jakou se jedná stránku, pouze, že na uvedené IP adrese se nachází nepovolený obsah. Toto mlžení pravdy, je typické pro cenzuru. Jak jsme psali o cenzuře iDnes, tak stejně za těmito praktikami jsou něčí zájmy. Lurkmore dává čtenářům možnost kritizovat současné poměry v ruské politice. Necenzuruje příspěvky a na stránce, která je předmětem cenzury, se zabývá zase jinou fiktivní komisí, nazvanou Rusnarkokartel. Ta je smyšleným a oblíbeným termínem pro nesmyslný boj státu s narkotiky, který nemá žádná pravidla a zákazy se týkají i neškodných léčiv. Jinak se tomuto stupidnímu boji (nikoliv skutečné drogové kriminalitě) říká třeba Goskomdur (dur – hloupost, Státní komise hlouposti) nebo Gosnarkopsych (Státní komise bláznů).Důvod blokaceNa stránkách takto projevené nespokojenosti s činností státu se objevují různé vtipné a kritické články, které popisují státní moc ve velice nepříznivém světle. Protože podle novely zákona může Goskomnadzor blokovat jakoukoliv stránku, kde se objeví zmínka o drogách, tak došlo k blokaci a to tajně, přes IP adresu, aby nebylo hned zřejmé, o co se jedná.Smysl komisíA tím je vlastně přesně popsán způsob, jak zasahovat do nevinných stránek s obsahem, který škodí politikům. Stačí zmínka o drogách, které může Roskomnadzor považovat za nedovolenou a jakákoliv stránka bude na Černé listině. Stejně tak je zakázáno publikovat dětskou pornografii, násilí, kriminální činnost a další nežádoucí obsah. Opoziční tisk tedy, pokud stát zachce, může opublikovat třeba článek o násilí vládnoucího politika a může být vypnut, tedy zakázán. Bez soudu, bez posouzení, jak byl obsah zamýšlen a zda se jedná skutečně o trestnou činnost.Budeme mít také komisi?Podobnou moc zatím v České republice nemáme. Zatím musí rozhodnout soud o zamezení šíření závadného obsahu. Existují sice předběžná opatření, ale nemají tak tvrdý a zneužitelný obsah. Pomalu se však stahují mračna nad celou Evropou. Zákazy si vynucují organizace pro ochranu autorských práv. Sledování v internetu nabírá obrátek a vlády a výkonná moc stále více žádají Google, aby cenzuroval obsah. A kupodivu prvními cenzory se stávají novináři, kteří na Novinkách nebo iDnes zavádějí lustrace, neumožňují anonymní diskuze a nadbíhají tak politikům.Jednou si i vlády řeknou, že není důvod si nechat nadávat od novin, anonymů nebo od nějakých správců webů. A nebudou chtít chodit k soudům, které je něco stojí, jsou zdlouhavé a poměrně nezávislé. Raději jmenují komisi, která zakáže, co potřebují. A mimochodem Roskomnadzor za 12 dní stačil zakázat téměř 90 webů. Lukmore bylo nakonec z černé listiny odebráno a funguje. A Česká republika podala Googlu jednu žádost prostřednictvím výkonné moci k zákazu obsahu. Co bude dál?

Pokračovat na článek


Základy SEO optimalizace

SEO optimalizace je klíčovým nástrojem k úspěchu a vytvoření hojně navštěvovaného webu. Jak postupovat, aby vás návštěvníci a vyhledávače měli rádi? Zmíníme i podvodné praktiky, jež vás mohou během několika málo týdnů úplně vyřadit z indexace. Minule jsme si vysvětlili, jak důležitý je výběr vhodného profesionála. Dnes si trochu detailněji popíšeme, co všechno je vhodné učinit, aby byly vaše stránky vidět a lákaly velké množství návštěvníků. Každý vyhledávač (především Seznam a Google) je v tomto vaším „partnerem“. Snažte se těmto robotům usnadnit práci a oni se vám za to mnohonásobně odvděčí.Základ je v jednoduchostiStačí se držet několika jednoduchých pravidel, zároveň se vyvarovat několika nežádoucích praktik a můžete žít v symbióze. I přesto, že se SEO optimalizace dostala do povědomí širší veřejnosti už před nějakým časem, stále je řada webů vystavěná nevyhovujícím způsobem. Svůj díl odpovědnosti nesou i společnosti poskytující optimalizační služby. Využijte této skutečnosti ve svůj prospěch a nastartujte svůj byznys, jak se patří. Především se vyvarujte nedovolených praktik nadměrného umělého vytváření lepšího ranku – nestojí to za to. Pokud vás Seznam, nebo Google označí za spammera, vyřadí vás z indexace a vy tak ztratíte kontakt s virtuálními zákazníky.Kvalitní obsah stránek vedeNesnažte se své stránky přeplnit hromadou klíčových slov, vždy myslete na čtenáře. Přehlednost a nenásilná forma poskytování zajímavých informací je klíčem k úspěchu. Vytvořte poutavý web, kde každá podstránka bude dostupná alespoň z jednoho textového odkazu.Pokuste se tvořit očima návštěvníka: hlavní strana by měla fungovat jako přehledný rozcestník, kde čtenář nalezne vše důležité. Záleží pouze na vás, jestli ji pojmete jako statickou nebo dynamickou. Chybět by zde neměla mapa stránek, důležité odkazy a možnosti propojení se sociálními sítěmi. Nemyslete vždy jen na SEO optimalizaci. Takový přístup vás může dovést až k tomu, že se vaše stránky stanou odpudivými, plnými odkazů či nesmyslných spojení. SEO technik využívejte s ohledem na použitelnost a celkový koncept. Kvalitní stránky by měly poskytovat cenné informace a zároveň by z nich mělo být patrné, o čem daný projekt je.Myslete jako zákazníkPokud jste si najali na tvorbu obsahu nějakého pisatele, vždy se snažte do každého článku zakomponovat výrazy, které by mohli vaši zákazníci vyhledávat. Představte si, že hledáte hodinky pro partnerku k vánocům, ale nechcete za ně moc utratit. V takovém případě nejspíše do vyhledávače zadáte „levné hodinky“. Přesně takto přemýšlejte ve spojitosti se svým webem a snažte se každý článek optimalizovat na určité výrazy.Můžete jich mít v zásobě klidně víc, ale vždy se držte pravidla rozumné umírněnosti. Text by měl být především příjemný pro čtenáře. Takový článek o délce jedné normostrany (1800 znaků včetně mezer) by neměl mít více jak 7 klíčových slov, stačí i méně. Nezapomeňte je zařadit do první věty a použít i v jiném tvaru do podnadpisů. Pohrajte se s každým textem a uvidíte, že na sebe úspěch nenechá příliš dlouho čekat.Z technického hlediskaVyužívejte služeb textového prohlížeče Lynx, který vám poskytne velmi cenné informace o čitelnosti vašich stránek. Vyhledávače váš web vidí obdobně jako Lynx, takže pokud bude problém v něm, s velkou pravděpodobností nastane i u robota. Čitelnost stránek pro roboty je prioritním záležitostí. Pokud chcete mít úspěšný web, musíte mít velké množství čtenářů, odpovídající ranky a v neposlední řadě i neupadající tempo v aktualizaci obsahu. Pokud jste si jako majitelé stránek zakoupili systém pro správu obsahu, je velmi důležité, aby váš systém vytvářel stránky a odkazy, jež vyhledávače procházejí.Možná, že se vám celá problematika optimalizace a správného řízení stránek zdá být složitá, ale nikdo přeci neříkal, že to bude snadné. Za každým úspěchem stojí tvrdá práce. Pokud chcete mít výdělečný web, musíte pro to i něco udělat. Naštěstí se úspěšným webmasterem může stát v podstatě kdokoliv. Je jen důležité vědět, co dělat a jak to dělat. Na internetu najdete mnoho návodů, jak mít úspěšné stránky, ale jen u nás získáte komplexní představu.Návštěvník je důležitější než vyhledávačPoložte si základní otázku: chcete mít na svých stránkách spokojené zákazníky, nebo spokojené vyhledávače: Ano, oba dva komponenty jsou důležité, ale měla by se mezi nimi nacházet určitá harmonie. Každý článek, či text, vytvářejte především pro čtenáře. Nikdy nepropadněte horlivosti. Ne nadarmo se říká, že kvalitní stránky se zajímavým obsahem a pravidelným přidáváním novinek vás dostanou rychleji na výsluní, než stránky nezajímavé, jejichž majitelé nasypali obrovské peníze do optimalizace. Internet není jen o bezhlavé honbě za SEO.Myslete především na čtenáře. Vysledujte, co se jim líbí a na to se zaměřte. Pište jinak než ostatní, pokuste se překvapit a přilákat je na vaše stránky zas a znova. Optimalizace využívejte jako doplněk. Asi jen těžko vynaleznete stránky s originálním tématem, které se na české scéně neobjevuje. Pokuste se vše tedy dělat lépe než konkurence a uvidíte sami, že se k vám čtenáři pohrnou. Vše má svůj čas.Podvodné praktikyNyní si prozradíme, čemu je lepší se vyhnout a na co úplně zapomenout. Podvodné praktiky jsou nedílnou součástí virtuální snahy o lepší zaindexování. Každý by nejraději vytvořil stránky během několika minut a ihned byl na předních pozicích. Tak to ale nefunguje. To by poškozovalo projekty, které si svou fanouškovskou základnu a respekt budují i řadu let. Vyhněte se proto následujícím praktikám:Automaticky generovaný obsah – takto vytvořený obsah zajišťují programy. Většinou jde o nezajímavé texty s nulovou informační hodnotou, které ale v sobě mají zakomponovaná požadovaná klíčová slova. Jde o podvodnou techniku, u které není zapotřebí lidský faktor. Program může kombinovat odstavce z různých článků. Ve své podstatě jde o jasný podvod.Podvody s odkazy – vyhledávání a přiřazení kvalitního ohodnocení vašemu webu je ve velké míře odvozeno od počtu relevantních odkazů z jiných stránek. Pokud na vás odkazují kvalitní weby, nebo lidé v komentářích na jiných stránkách, tak se vám zvedají ranky. Jde o jeden z nejmocnějších nástrojů pro zvednutí prestiže stránek, proto se i zde objevují nekalé praktiky. Nejčastěji se zde objevuje cílený prodej odkazů za služby či produkty. „Udělejte něco pro mě a já na vás budu odkazovat“. Taktéž si Google všímá nadměrné výměny odkazů ve smyslu já tobě, ty mě. I tolik známé a hojně preferované microsites stránky porušují pravidla, jelikož jde o účelně vytvořenou stránku pro získání křížových odkazů.Maskování – možná jste už o této podvodné praktice slyšeli. Jde o postup, který „hraje na dvě strany“. Uživatelům se zobrazí úplně něco jiného, než samotným vyhledávačům. Maskování URL adres se považuje za hrubé porušení pravidel a jeho objevení je trestáno vyřazením z indexace.Skrývání textů a odkazů – tato praktika se objevila celkem nedávno a ihned zaznamenala velkou oblibu. Majitelé webových stránek skrývali pro vysoký počet odkazů na vlastní stránce odkazy za obrázky, nebo dokonce používali bílého textu na bílém pozadí. Vynalézavost některých lidí nebere konců a nastavování písma na velikost nula asi nikoho nepřekvapí. Nutno podotknout, že i zde si zahráváte s vykázáním z vyhledávání.Všeho s mírouSamozřejmě vám neříkáme, abyste rezignovali na všechny výše zmíněné způsoby a praktiky – například kvalitní zpětné odkazy jsou naprostým základem. Snažíme se spíše poukázat na platnost známého pořekadla „Všeho s mírou“. V SEO, stejně jako v řadě jiných oblastí, se vyplácí především promyšlený plán, soustavnost a dlouhodobá snaha. Nenechte se nalákat na zajímavě znějící nabídky na okamžité dosažení prvních míst ve vyhledávání a podobné.

Pokračovat na článek


Flash na internet?

Co byste měli vědět, než se do toho pustíte! Pokaždé, když surfujete na internetu, na vás číhá Flash. Chce vás zaujmout, pozvat k přečtení webové stránky, upozornit na kulturní akci, nebo vám prodat produkt.Tento článek představuje možnosti, které Flash nabízí, a zároveň upozorňuje, kdy je jeho použití vhodné. Na jeho tvorbě se podíleli – programátor Roman Flösller ze společnosti FG Forrest, a.s., a ředitel reklamní agentury Lithness, spol. s r. o., Martin Strnad.Co to je Flash?Flash je technologie, kterou vyvinula před drahnou dobou společnost Macromedia. Když se v první polovině 90. let začal internet zabydlovat internet v domácích počítačích, byla to revoluce. Prostor, kde se pohybují miliony lidí, volá po komerčním využití, a to je spojeno se snahou zaujmout. Nudné stránky se tak mění na interaktivní, proudy nekonečných textů se zkracují a najednou se na monitoru co chvíli něco hýbe – je to svět audiovizuálně přitažlivý, plný barev a podmanivosti. Právě za to můžeme vděčit Flashi.Webové stránkyNebýt na internetu, znamená neexistovat. Prezentace ve virtuálním prostoru je dnes samozřejmostí od velkých společností po malé obchůdky. Objasnit cíl společnosti a předat kontaktní informace je nutností, můžeme ale zajít mnohem dál. Kdy to na vašich www stránkách pořádně rozhýbat? Roman Flössler vidí význam flashové animace především u společností, které chtějí být originální a zaujmout, úspěšnost jejich produktů je spíše otázkou image, než jeho parametrů. Jestli musí někdo působit kreativně, tak to jsou především reklamky. Návštěva stránek jedné z nejprestižnějších agentur Leo Burnett (www.leoburnett.com), je hozenou rukavicí všem webům, které touží, aby návštěvníci jejich stránek uznale poplácávali monitor. Roztodivné multimediální prvky mají místo i na jiných webech. Stránka hotelu může nabídnout virtuální prohlídku jeho prostor. Nahrávací společnosti nám umožní pouštět vinyly na virtuálním gramofonu.Webové aplikace jsou další možností, kterou dnes již Flash umožňuje. Oproti klasickým internetovým aplikacím nabízejí ty „Flash“ mnohem lepší ovládání.  Střední cestaSkutečně ne vždy je snaha o kompletní flashové stránky vhodná. Vžijme se do situace člověka, který chce pouze zjistit kontakt na reklamní oddělení společnosti. Musí vytrpět minutové animované intro před načtením stránek a po tom nekonečném čekání ho nemine rozvlněné menu, v kterém se obtížně orientuje.  Pokud to nejsou emoce, které chcete svým webem vyvolat, tak byste si měli ujasnit, jaký účel vaše stránky přednostně mají. Stránce vyloženě informativní pomůže přehlednost – klasické HTML je dobrou volbou. Martin Strnad ale upozorňuje na možnost vyvážené kombinace Flash a HTML i u „webovek“, které spadají do výše zmíněné kategorie. Výroční zprávy o hospodaření nemusí být jenom hromadou pdf dokumentů.Dnes se veškeré tiskoviny ve formátu pdf dají publikovat na internetu přímo. Jedná se o systém flashových katalogů (např. iPaper, www.ipaper.cz). Systém sám překonvertuje pdf dokument do podoby zobrazovatelné ve Flashi a v podobě atraktivního flashového katalogu jej nabídne k prolistování. Komfort prohlížení obsahu je umocněn vyhledáváním v obsahu katalogu, systémem přehledu stránek, záložek a dalšími funkcemi. Pokud ale máte povinnost ze zákona některé dokumenty zveřejňovat, není radno se spoléhat pouze na Flash, ten se nedokáže konvertovat do Brailleova písma, pročež je zapovězený pro veřejné instituce. Flash můžete ale například použít pro výukové programy. Můžete tak ušetřit za vzdělávání zaměstnanců, nebo poutavě prezentovat unikátní výrobní postup zákazníkovi.Reklamní banneryReklamní bannery nabízejí možnost, jak strhnout pozornost internetového uživatele a posléze mu na svých stránkách nabídnout objem informací, kterého jiná forma reklamy jen velmi těžko dosahuje. Boj o zaujmutí je ale čím dál tím tužší, využití Flash v něm znamená rozhodně body navíc. Horolezec plazící se po skále láká na stránky outdoorového obchodu, auto přijíždí a odjíždí po obrazovce, nebo rovnou míří do budovy nejmenovaného servisu – neúmyslná přejetí kurzorem po banneru dnes přináší nemalá překvapení. Jsou účinná, ale vzpomeňte si, kdy jste naposledy viděli na monitoru létat inkontinenční vložky. Zvažte, zda-li vaši potenciální zákazníci patří mezi ty počítačově vzdělané, mnohé starší ročníky „létající předměty“ na obrazovce straší. Tato věková skupina také zobrazování Flash nejčastěji blokuje.HryDalší možností, zacílenou především na mladší ročníky, jsou hry. Dobrá flashová hra, která pobaví, může značně zvýšit celkový dojem z vaší prezentace. Navíc ji její spokojený hráč může poslat známým a naplní se tak princip virálního marketingu, kdy je odkaz na vaši hru (tj. i na vaši stránku a produkt) šířen dobrovolně jejími uživateli. Flash a jím umožněné streamované video mimochodem také umožňuje současný světový fenomén a největší virální projekt www.youtube.com.Technické nevýhodyJiž bylo řečeno, že ne každá stránka je pro využití Flash vhodná. To především pro jistou nepřehlednost, kterou může přinést, a také pro větší náročnost na rychlost internetového připojení. Každý obrázek, animace či video totiž znamená nutný přenos dat a s tím spojené čekání. Martin Strnad počítá mezi kritéria úrovně flashového projektu právě způsob, jakým se s načítáním dat vyrovnává. Nejideálnější je, pokud data načítá na pozadí aplikace, aniž by o tom měl uživatel povědomí. Dalším záporným bodem je i špatná SEO (Search Engine Optimization) optimalizace. SEO je činnost, která má za úkol, aby internetové vyhledávače vaši stránku umísťovaly v souvislosti s vhodnými klíčovými slovy co nejvýše v pořadí, které uživatelům představí. SEO optimalizace u ryze flashových stránek je obtížnější, protože mnohé vyhledávače indexují primárně HTML stránky. Ačkoliv se tento stav mění, stále je podstatnou nevýhodou. Problémovou se může stát i aktualizace flashového webu. Pokud není opravdu dobře udělaný, může každá změna znamenat náročný zásah do zdrojových souborů.Těžké rozhodováníVáháte-li, zda se pro vaše stránky Flash hodí, je především nutné vědět, nakolik vám dech beroucí podívaná na vašich internetových stránkách či využití her a bannerů pomůže ve vztahu k cílové skupině, na které je stránka zaměřena. Neváhejte, pokud je cílíte na mladé a stavíte na image.  Pokud tomu tak není, nemusíte poté Flash zavrhovat. Možným kompromisem je stránka, pro kterou je Flash jen nadstavbou na klasické HTML stránky. Flashový přehrávač má prý na svém počítači 99 % evropských uživatelů, obecně se zvyšuje i úroveň rychlosti připojení. To značí, že Flash má zelenou, a pravděpodobně se mu nevyhnete.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Google Spreadsheets - návod 1/3

Myslím, že by byla škoda skončit návodem na Google Docs a nezpracovat podobný manuálek ke Google Spreadsheets, což je on-line obdoba tabulkového kalkulátoru (např. Microsoft Excel), který ale máte zdarma k dispozici na každém počítači připojeném k internetu, aniž byste jej museli instalovat.O Google Docs jsme si na PŘIPOJTE SE sdělili velké množství užitečných informací. Jedná se o on-line textový editor, ve kterém můžete efektivně vytvářet kancelářské textové dokumenty nezávisle na softwarovém vybavení a platformě pracovní stanice (počítače) připojené k internetu. Stačí mít nainstalovaný Internet Explorer, Mozillu nebo Firefox.Google Spreadsheets je on-line kancelářský nástroj. S jeho pomocí lze vytvářet nenáročné kancelářské tabulkové dokumenty. Základní seznámení s tímto bezplatným produktem se nachází zde. Nyní bude opět následovat třídílná série článků, která vás hlouběji zasvětí do používání Google Spreadsheets.Firma Google svými produkty přináší revoluční přístup ke tvorbě a zpracování kancelářských dokumentů. Požadavek na výkonnostní sílu a vybavení pracovní stanice uživatele přenáší na vlastní počítačové systémy. Vzhledem k masivnímu rozvoji internetu, rychlosti, dostupnosti a stability připojení k počítačové síti, je zcela reálný předpoklad, že v blízké budoucnosti bude takovým způsobem fungovat drtivá většina prozatím lokálních počítačových programů.Registrace uživateleVětšina z vás, kteří jste prošli mými návody na Google Analytics (podrobná analýza přístupů na webové stránky) a Google Docs, má vytvořené uživatelské účty u firmy Google. Nicméně, postup registrace raději nevypustím. Zkušenější uživatelé mohou následující odstavce přeskočit.Registrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít tabulkový editor Google Spreadsheets používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářských aplikací firmy Google.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account. 3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Na vámi zadanou e-mailovou adresu přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue. Váš nový účet můžete použít ke všem bezplatným službám Google.com.První přihlášeníPři prvním přihlášení do kancelářských aplikací Google se zobrazí následující stránka:Pokud už máte vytvořené nějaké soubory, například pod kancelářskou aplikací Google Docs, bude se úvodní stránka tvářit jako souborový manažer.Na vstupní podstránce aktivujte odkaz New Spreadsheet (Nový tabulkový dokument). Otevřel se nový panel nebo okno prohlížeče, které vypadá takto:Všimněte si, že jako název dokumentu je uvedeno sousloví Unsaved spreadsheet (Neuložený tabulkový dokument). Pod názvem je rozevírací menu File (Soubor), skupina záložek, formátovací panel nástrojů a pracovní plocha. Aktuální pracovní plocha patří do záložky s názvem Edit (Editace).Vpravo od názvu dokumentu se nachází dvě tlačítka pro rychlé uložení dokumentu. Save (Uložit) pouze uloží dokument a vy můžete pokračovat v další práci. Tlačítko Save & close (Uložit & uzavřít) uloží dokument a vzápětí ho uzavře.Pracovní plocha se skládá z buněk. Aktuálně vybraná buňka je zvýrazněna modrým rámečkem. Buňky jsou řazeny ve sloupcích a řádcích. Sloupce mají abecední značení, řádky číselné. Pod pracovní plochou je záložka s názvem otevřeného pracovního listu. Pokud bude v souboru pracovních listů více, budou tyto záložky řazeny vedle sebe.Rozmístění základních prvků je velmi podobné klasickému Excelu.Změna názvu dokumentuOproti Google Docs se název dokumentu nedá změnit kliknutím na sousloví Unsaved Spreadsheet. Dokument musíte nejprve uložit – a to kliknutím na tlačítko Save nebo výběrem v rozevíracím menu File volby Save. Aplikace vás sama vybídne, abyste zadali nový název dokumentu.Rozevírací menu FileRozevírací menu File obsahuje následující volby:New (Nový) – Okamžitě vytvoří do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Import (Importovat) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z počítače uživatele. Podporovány jsou formáty xls, ods a csv.Open (Otevřít) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z vašeho účtu u Google.com nebo umožní nahrát dokument přímo z vašeho počítače.Copy Spreadsheet (Kopírovat tabulkový dokument) – Vytvoří do stejného okna kopii dokumentu.Export (Exportovat) – Umožní export dokumentu do cizího formátu. Podporovány jsou formáty csv, html, ods, xls a pdf.Print (Tisk) – Výtisk dokumentu.Upload New Version (Nahrát novou verzi) – Nahraje novou verzi dokumentu z vašeho počítače, která nahradí stávající verzi dokumentu otevřenou v Google Spreadsheet.Rename (Přejmenovat) – Přejmenuje dokument.Close (Zavřít) – Uzavře aktuální okno nebo panel s dokumentem.Narozdíl od Google Docs zde chybí statistika a možnost najít a nahradit výraz v dokumentu.Základní formátování dokumentuK úpravám jednotlivých buněk, řádků a sloupců slouží tento panel nástrojů:Pro základní formátování dokumentu se používají ikonky, které jsou známé z Excelu:U naprosté většiny úprav obsahu dokumentu platí jednoduché pravidlo: nejprve výběr buňky nebo více buněk, následně aktivace změny formátu v panelu nástrojů.Kromě základních formátovacích funkcí jsou v panelu nástrojů ještě funkce pokročilejší. Ty si probereme v další části návodu.

Pokračovat na článek


Jak na webhosting na mujweb.cz

Pokud chcete vytvářet vlastní internetové stránky, velmi pravděpodobně budete muset využit službu zvanou webhostng. V tomto článku se proto podíváme konkrétně na registrací a základní funkce českého serveru Atlas poskytující freehostingovou službu www.mujweb.cz.Co je to webhosting?Webhosting je služba, která poskytuje na vzdáleném serveru datový prostor pro internetové stránky. Tento prostor je zajištěn pomocí rychlých a spolehlivých serverů s vysokou konektivitou (rychlostí připojení k internetu), které garantují neustálou dostupnost webových stránek. Webhostingové služby lze podle ekonomického kritéria rozdělit do dvou základních kategorií:a) placenéb) neplacenéJe-li webhostingová služba poskytována zdarma, nazýváme tento produkt freehosting. Nevýhodou bezplatného webhostingu je však všudypřítomná reklama a omezený datový prostor. Bezplatné freehostingy také většinou nepodporují funkce nutné pro složitější internetové aplikace. Máte-li proto v plánu vytvořit internetovou prezentaci pro svou firmu, je zcela určitě vhodnější zvolit placenou službu webhostingu. Ceny za plnohodnotný webhosting se pohybují od zhruba 600 Kč/rok a výše. Ale pokud si chcete funkci webhostingu pouze vyzkoušet pro svou jednoduchou osobní internetovou stránku, můžete zvolit již zmiňovaný freehosting. Třeba právě na serveru mujweb.cz, který u nás patří k nejpopulárnějším. Ukážeme si na tomto konkrétním webu, co můžete d freehostingu čekat a co všechno musíte jako novopečený majitel www stránek udělat.RegistraceOtevřete okno svého internetového prohlížeč, zadejte adresu www.mujweb.cz a klikněte myší na odkaz „Registrovat“.Následně dojde k načtení stránky, kde zadáte základní přístupové informace a hesla. V první kolonce „Uživatelské jméno“ zadejte jméno vašich stránek (viz červený obdélník na obrázku níže). Toto jméno bude sloužit jednak jako přístupové uživatelské jméno pro správu stránek a zároveň se bude vyskytovat i ve vaší internetové adrese. Je dobré, aby uživatelské jméno proto bylo co možná nejednodušší, nejlépe jednoslovné, bez jakýchkoliv speciálních přípustných znaků. Je-li již stejné uživatelské jméno registrované, budete muset bohužel vymyslet jiné.Dále zvolte kolonku oblast (modrý obdélník na obrázku níže). Oblast bude rovněž součástí vaší internetové adresy. Máte na výběr několik možnosti, nicméně doporučuji, pro jednodušší zapamatovatelnost adresy, ponechat oblast na možnosti „WWW“. Vaše internetová adresa je tedy v tomto momentu ve formátu www.mujweb.cz/oblast/jmenostranek. V poslední kolonce „Heslo“ (viz. zelený obdélník) zadejte váš přístupový kód, který by měl být opět v nějaké dobře zapamatovatelné formě.Doporučuji vám také podrobné seznámení s pravidly serveru, protože při porušení těchto podmínek hrozí okamžité smazání vašeho webu. K dokončení tohoto kroku registrace již zbývá jen kliknout myší na tlačítko „Souhlasím s podmínkami“.V dalším kroku registrace vyplňte požadované informativní údaje o vaší osobě. Nejdůležitější z těchto informací je kolonka „Email“. Pro úspěšné zaregistrování stránek je nutné do tohoto políčka vyplnit funkční e-mailovou adresu. Na e-mail zadaný při registraci si v budoucnu můžete nechat poslat své přístupové heslo, pokud ho zapomenete. Po zadání všech osobních dat, opište do spodní kolonky níže zobrazenou číselnou řadu a klikněte na tlačítko „Dokončit registraci“.Nově načtena stránka vás informuje o úspěšném dokončení registrace. Do editace nově vytvořeného webhostingu se dostanete pomocí webového rozhraní přihlášením přes hlavní stránku www.mujweb.czPopis možností webhostinguV následujících řádcích vám ukáži jak ovládat základní funkce webhostingu.Struktura souborůPo přihlášení dojde k zobrazení webového rozhraní správy webhostingu. V levé části obrazovky je zobrazena struktura souborů nahraných momentálně na serveru. Po registraci je zde jen přednastavený základní soubor index.htm, který obsahuje informace zobrazené po zadání vaší internetové adresy do prohlížeče. Soubor index.htm můžete nahradit jiným souborem. Ovšem je nutné aby se nový soubor také jmenoval index.htm, jinak nedojde k načtení internetové stránky. Soubory nahrané na serveru můžete pomocí tohoto rozhraní poměrně volně editovat. Každý soubor můžete přejmenovat Nebo, klinknete-li na ikonku bločku, můžete u souborů s příponou htm či html upravovat přímo zdrojový kód, a to jak v ryze textovém rozhraní, tak i za pomocí velmi jednoduchého WYSIWYG editoru.Nahráli jste na webhosting neuváženě příliš mnoho souborů? Nezoufejte, velmi jednoduchou operací je můžete vymazat. Zaškrtněte políčko před názvem souboru a kliknete na tlačítko „Smazat označené soubory“. Musíte si pouze uvědomit že toto odstranění je definitivní a není žádná možnost data obnovit.Pokud chcete vidět, co který soubor po vizuální stránce skrývá, stačí jen kliknout na jméno souboru a dojde k jeho zobrazení v pravé části obrazovky.Nahrávání souborůPro nahrání nového souboru nejprve klikněte myší na odkaz „nahrát soubor“ v levé části obrazovky (viz. červený obdélník), zvolte políčko procházet (viz. modrý obdélník) a vyberte soubor na lokálním disku vašeho počítače. Nahrání souboru nakonec potvrdíte tlačítkem uložit (viz. zelený obdélník). Při nahrávání je nutné dbát důležitého faktu, že nahrávaný soubor nemůže být datově větší, než zbývající prostor poskytovaný webhostingem. Webové rozhraní správy umožňuje i vytvoření nového souboru htm (odkaz vytvořit soubor), nicméně osobně doporučuji tento soubor vygenerovat spíše pomocí plnohodnotného WYSIWYG HTML editoru na lokální disk vašeho počítače a poté soubor nahrát na server.Webové rozhraní vám také může pomoci vygenerovat zdrojový kód pro počítadlo přístupu či jednoduchý poštovní formulář na stránky (odkazy v horní části obrazovky). Zdrojový kód následně již zmíněnou editovací funkcí můžete zkopírovat do souboru index.htm.Pokud si i přes tento článek nebudete s některými funkcemi webhostingu vědět rady, je zde možnost zobrazení poměrně dobře vyřešené nápovědy. Nápovědu naleznete pod stejnojmenným odkazem v levé horní části obrazovky.

Pokračovat na článek


Jak na linkbuilding

Co je to linkbuilding (neboli budování zpětných odkazů) a proč se jím zabývat? Jak může pomoci vašemu projektu a nebo jej při špatném provedení pohřbít? Kde sehnat kvalitní zpětné odkazy? Těmto otázkám zasvětíme dnešní díl našeho seriálu. Proč se zabývat linkbuildingemPředchozí díly vás zasvětily do tajů SEO. Dnes už víte, že se bez této virtuální strategie moc daleko nedostanete. Optimalizované stránky se na pohled od těch jiných příliš neliší, ale i přesto jsou účinnějšími a zároveň výdělečnějšími. Určitě jste se už setkali s hodnotami označenými jako pagerank, S-rank nebo Alexarank a další. Právě relevantní odkazy mají velkou váhu při vylepšování ranku vašeho webu. Pojďme si nejdříve vysvětlit, co tyto hodnoty znamenají a jak na ně pohlíží současný online-svět.Co to jsou rankyRanky jsou ve své podstatě pouze takové informativní ukazatele jednotlivých webů, jejichž hodnota je spojována s úspěšností a návštěvností stránek. Tento vyhledávací fenomén rozděluje webmastery a profesionály v oboru na dvě rozpolcené skupiny. Jedni se o tyto statistiky opírají a druzí z nich vůbec nevycházejí. Pokud máte Google pagerank na 5 a více, stáváte se lukrativním místem pro uveřejnění reklamy. Ranky jsou vypočítávány dle určitého logaritmu – do jeho tajů je zbytečné zasvěcovat. Je však dobré vědět, že jsou úzce spojovány se zpětnými odkazy a jejich kvalitou.Rank nám též poskytuje informace o tom, jak vysoko se ve výsledcích vyhledávání dostáváme. Jde tedy o nedílnou součást SEO optimalizace, byť jen informativní. Ranky se u jednotlivých vyhledávačů přepočítávají jednou během určitého časového období (které třeba u Googlu činí několik měsíců). V minulých časech se tato hodnota stala jediným měřítkem a mnozí na jejím zvyšování velmi profitovali. Doba se však mění a vše nasvědčuje tomu, že ranky do budoucna nebudou mít takovou váhu. Ale proč?Mají ranky vůbec nějaký význam?Nutno podotknout, že výpočet ranků je neustále opředen tajemstvím a nikdo pořádně neví, jak doopravdy funguje. Honit se pouze za vysokým rankem a zapomínat při tom na to nejdůležitější – čtenáře (či zákazníka), nemá cenu. Naopak vás to může přivést k rychlému krachu projektu. Pamatujte si jedno pravidlo a snažte se jej držet. Tvořte svůj web tak, aby i bez vyhledávačů byl úspěšný a soběstačný. Jakmile se stanete závislými na vyhledávačích, odrazí se to i na vzhledu vašeho webu a můžete pomalu ztrácet zákazníky. Pokuste se prodávat obsahem.Být na prvním místě ve fulltextovém vyhledávání je velmi příjemné, ale k čemu vám to bude, když odradíte strukturou stránek zákazníka ještě dříve, než vám dá sebemenší šanci. Myslete proto hlavně na zákazníka a stránky se snažte optimalizovat velmi citlivě.Co je to linkbuildingLinkbuilding je tvorba, neboli „budování“, zpětných odkazů. Jde o cílenou snahu k zajištění zpětných odkazy z prestižních a zároveň tematicky podobných stránek. Tato činnost spadá do internetového marketingu a měl by se jí věnovat úplně každý, kdo má zájem na zvýšení úspěšnosti svého projektu.Předem nutno podotknout, že jde o časově velmi náročnou činnost, která však přináší své ovoce. Teď nemáme na mysli pouze zápis do katalogu, ale i další prvky, které se linkbuildingu týkají. Jedná se však o běh na dlouhou trať. Důležitá je i analýza konkurence, spřátelených webů a vyjednávání o umístění zpětných odkazů na jiných webech.Co linkbuilding neníPokud si myslíte, že pouhý zápis do katalogu je vše, co pro linkbuilding můžete udělat, tak vám můžeme prozradit, že je to právě naopak: jde jen o začátek. Zápis do katalogu je v dnešním světě již samozřejmostí a na tuzemském trhu se objevuje celá řada společností, které vám zápis do předních katalogů provedou za menší poplatek.Neskákejte však po první nabídce. V případě, že si zápis nechcete dělat sami, tak si pečlivě vyberte profesionála pro jeho provedení. I takový zápis do katalogů se dá udělat s naprostou neúčinností a vaše investice se stane pouze vyhozenými penězi. Katalogy představují úplně nejjednodušší část linkbuildingu, kterou si můžete zrealizovat sami. Jen je dobré se držet osvědčených pravidel.Do registračního formuláře vždy vypisujte stejnou URL adresu a snažte se, aby každý popis byl originálním textem. Jde o text mezi 50 – 250 slovy. Velká část firem vám toto nezajistí a z pohledu optimalizace je stejný obsah duplicitou, což vyhledávače nerady vidí. Popis by měl obsahovat i klíčové slovo.  Právě z těchto důvodů je dobré, když si registraci do katalogů uděláte sami. Za linkbuilding rovněž nelze považovat nejrůznější výměnné systémy nebo lišty. Také si dejte pozor na přemíru odkazů vedoucích z vašich stránek.Odbočka: jaký je rozdíl mezi katalogem a vyhledávačemMožná se mnozí z vás pousmějí nad tím, že se pokoušíme o osvětu právě v této oblasti, ale i v dnešních časech existují lidé, kteří nevidí v katalozích a vyhledávačích žádný rozdíl. Proto jen ve zkratce:Katalog – na internetu jich jsou tisíce, ovšem těch kvalitních podstatně méně. Na české scéně se jich objevuje taktéž velké množství. Jen pár z nich stojí za vaší námahu a registraci do nich. Ostatní jsou z pohledu optimalizace a linkbuildingu bezpředmětné. Neplýtvejte zbytečně časem tam, kde to nemá smysl. Katalog slouží k registraci nebo zápisu vašich stránek. Získáte tak odkaz úplně zdarma.Vyhledávač – těch už na světě tolik není a možná by se daly vyjmenovat zpaměti. Nejvýznamnější z pohledu české scény je jednoznačně Seznam. Do vyhledávače se registrovat přímo nemůžete. Ty slouží pouze k indexaci. Dle zadaných slov do vyhledávání následně řadí stránky od nejdůležitějších.Linkbuilding tedy obsahujeCílenou analýzu konkurenceVyhledávání vhodných spřátelených webůVyjednávání a hledání vhodných kandidátů na výměnu odkazuUdržování zpětných odkazů v aktuálním stavuHlavní cíle linkbuildinguHlavní cíle linkbuildingu jsou nám tedy jasné. Za vším stojí cílový zákazník. Je lepší mít hrstku spokojených návštěvníků, než velké množství přístupů lidí, kteří na vaše stránky pohlížejí jako na spam. Pamatujte, že pokud bude spokojený čtenář, bude spokojený i vyhledávač. Jde o důmyslný nástroj, který není radno obelhávat. Budujte si své jméno pomalu, ale pravidelně.Záleží na tom, kam odkazují mé stránky?Odkazy na cizí stránky mohou pomoci a na druhé straně i poškodit váš výsledek ve snažení o linkbuilding. Vždy se snažte odkazovat na relevantní stránky. Vyvarujte se odkazů na nedůvěryhodné zdroje. Taktéž se vyvarujte odkazování, které návštěvníkům otevře stránky v novém okně.  Vyhledávače tyto praktiky nemají rády. V případě, že budete odkazovat na takzvané link farmy, může se stát, že budete z vyhledávání vyřazeni úplně. Nikdy si na své stránky neumisťujte nepřiměřené množství odkazů. Vždy odkazujte pouze na stránky, které jsou příbuzné tématem nebo oborem. Mnohdy to nebývá hlavní stránka, ale nějaká z jejich podstránek.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Kde hledat na internetu televizní programy?

Televize se stala neodmyslitelnou součástí snad každé domácnosti a v mnoha z nich se zabydlela hned na několika místech. Nabídka programů je opravdu široká a mít přehled o tom, co která stanice vysílá není jednoduché. Z toho těží mnoho TV časopisů, které si můžete koupit na každém rohu. Jde ale i zadarmo a pohodlněji. Jak? No přece na internetu. tisknoutV dnešní době, kdy internet vládne světem a děti se nás neptají co znamená tohle a támhleto, ale usednou k počítači a kýžené slovo si vyhledají s příslušným vysvětlením, je zcela běžné, že i televizní program můžete najít na internetu. Samozřejmě můžete udělat něco pro své zdraví, zvednout se od počítače a zajít do trafiky s cílem zakoupit TV magazín nebo jiný časopis s programem televize, kterých je navzdory internetu stále víc a víc. Ovšem pokud jste tak pohodlní (slovo líní jsem se neodvážila použít) jako já nebo jste už na procházce byli, můžete si televizní programy zjistit na stránce, která vám bude vyhovovat. Doporučím vám některé osvědčené. Snad nejvíce navštěvovaným serverem je patrně 365dni.cz s vyhledáváním v TV, volbou stanic a rozdělením i podle obsahu. Zde si dokonce můžete stáhnou skvělý prográmek pro offline prohlížení programů vybraných televizních stanic. Nemusíte se tedy připojovat k internetu pokaždé, když chcete nahlédnout do televizního programu (ocení především majitelé vytáčeného připojení nebo cestovatelé s notebookem). Přehled programů si tento prográmek aktualizuje automaticky, jakmile se připojíte k internetu.Troufám si tvrdit, že televizní program na 365dni se plně vyrovná fyzickému časopisu. Nabízí nejen možnost podrobných informací o jednotlivých pořadech s fotografií, ale i upozornění na vámi vybrané pořady. Nenápadná ikonka v dolní liště nepřekáží a kdykoliv můžete kliknutím na ni aktivovat program. Otevře se vám okno s nabídkou televizních programů.V případě že netoužíte zatěžovat váš počítat dalšími prográmky a stačí vám přidat si do oblíbených nebo do záložek praktické stránky s televizním programem, mám pro vás další tipy.Velice zdařilým webem se jeví televizní program na Novinky.cz, kde najdete jako u předchozího serveru programy satelitních a jiných televizí. Grafika je méně pouťová, než u tv.sms.cz, což považuji za výhodu. I tady naleznete podrobnější info o pořadech. Chybí vyhledávání v TV, hledat můžete pouze podle data, ale i tak hodnotím kladně, jelikož i po této stránce často sáhnu.Velice pěkným a kvalitním serverem je TV Info, který nabízí nejen televizní program, ale i programy rádií a širokou škálu informací nejen kolem televize. Šikovné třídění a zdařilá grafika jej činí jedním z často vyhledávaných portálů. Přímo na úvodní stránce je i výčet portálů nabízející televizní program. Dokonale podrobný rozbor seriálů vás přinutí setrvávat na této stránce mnohem delší dobu, než je potřeba k nalezení požadovaného programu. V případě, že se chcete o televizi dozvědět něco více, vřele vám tento portál doporučuji. Dokonce tady můžete nalézt i programy kin, pokud neobjevíte nic vhodného v nabídce televize.Zajímavě pojatý, bez složité grafiky, s použitím modré barvy lahodící oku je televizní program na serveru iDnes . Je dostačující pro ty, kteří opravdu nehledají nic jiného než seznam pořadů. Nabízí vyhledávání v programu podle klíčového slova, data a televizního kanálu. Chybí ovšem podrobné informace o pořadu.Další server snažící se upoutat barevnou grafikou, která ovšem spíše připomíná tabulkový editor je Televize.cz. Tvůrci poměrně slušně napodobili klasický kalendář a barevně sladili horní menu.( O výběru barvy raději pomlčím, grafik byl patrně milovníkem pomerančů). Samotný výpis stanic je na můj vkus až přespříliš hýřící barvami. Původní záměr odlišit tak jednotlivé sekce vyznívá naprázdno a spíše mate, uspěl by nejspíš u dětských návštěvníků.Zpravodajský server České noviny neotálel a na své stránky taktéž zařadil televizní program. Ve vyhledávání jsou zahrnuty vcelku všechny základní požadavky, které by měly oslovit každého návštěvníka hledajícího klasický televizní program.Web je celkově konzervativně laděn, žádná křiklavá grafika, své příznivce si jistě najde.Nadmíru uspokojující a troufám si říci nepřekonatelný je Přepni.cz na portále Atlas. Zkrátka ATLAS opět boduje. V případě, že nehledáte čistě jen výpis televizních programů, pokocháte se zde i vy. Stránka je maximálně „nabušená“ veškerými informacemi týkajícími se televize, neopomíná i tolik přitahující drby o slavných, méně slavných i budoucích slavných. Dokonalá grafika a přehlednost řazení, pastelové barvy lahodící oku činí tento server číslem jedna v pomyslném žebříčku TV programů.Myslím, že jsem vám nabídla dostatek portálů s televizním programem. Za zmínku snad ještě stojí Centrum.cz, který je opravdu velmi přehledný s příjemnou grafikou, stručný popis u každého pořadu, u vybraných dokonce fotografie, vyhledávání v programu.Dalším serverem s cirkusově laděným horním menu se zdá Tiscali, který stejně jako Televize.cz nalezl zalíbení v pestrých barvičkách vhodných spíše na dětské portály. Oproti tomu použil na seznam pořadů odstíny šedé, čímž si zajistil pozitivnější hodnocení. Ještě upozorním na stránku Parabola, kterou bych zařadila mezi klasické provedení s pěkně seřazenými stanicemi a pořady.V případě že chcete programy kabelové a satelitní televize, obraťte se na UPC, kde jsou dopodrobna uvedeny programy snad všech existujících televizních kanálů. Toto jsou pravděpodobně nejznámější a nejlepší příklady, ovšem každý si už vybere podle svého uvážení a potřeb.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek


Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek