Výsledky vyhledávání pro dotaz poskytovatelé

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

EMAIL: JAK POSÍLAT A UKLÁDAT SOUBORY V PŘÍLOZE

Jak odeslat soubor ve formě přílohy pomocí emailové schránky a jak si přílohu z emailu uložit. Návod na Seznam email a Gmail.Jedná se o jeden z nejjednodušších úkonů, které můžete vůbec na všem počítači a internetu udělat, ale o to méně návodu na tuto činnost získáte a je také pravda, že občas i ten nejprimitivnější úkon může člověk pozapomenout, takže rozhodně není od věci si prostřednictvím tohoto článku postup připomenout.Obecný postup (pro všechny online emaily)Uložení souboruPokud vám někdo z vašich známých poslal soubor, poznáte to mimo emailového textu, kde se o souboru pravděpodobně zmiňuje také symbolem kancelářské spony, která má symbolizovat textovou přílohu.Přílohy najdete buď v hlavičce nahoru nebo dolů pod emailovým textem, nebo nahoře i dole, to je závislé od poskytovatele emailové schránky. S vysokou pravděpodobností zde budete mít možnost zobrazit a stáhnout. Pokud nevíte, o jaký soubor jde, doporučujeme soubor jen zobrazit a následně se rozhodnout, zda ho toužíte mít na svém harddisku. Pokud ano, klikněte následně na stáhnout a zvolte si cílovou složku, kam chcete soubor uložit.Posílání souboruPokud toužíte nebo potřebujete někomu zaslat pracovní soubor nebo fotografii z cesty, bude to už trošku náročnější, ale nic co byste nezvládli.Klikněte na napsat nový email, vyplňte vše potřebné jako příjemce, předmět, napište také nějaký text, kde se ideálně zmíníte o tom, co posíláte, pokud to tedy jasně nevyplívá z kontextu nebo z předchozí diskuse atd. Následně v horní části zvolte variantu přidat soubor nebo přílohu, zadku jde o typ emailové schránky, každá má jednotlivé funkce a úkony trošku jinak popsané, ale výsledný efekt je stejný. Zobrazí se vám nové okno s vašimi složkami a soubory, kde ve všem počítači najdete soubor, který chcete poslat, označíte ho a vaši volbu potvrdíte.Odesílání emailu bude pravděpodobně trvat déle než ještě zvyklý z důvodu nahrávání uvedené přílohy. Pokud tedy máte v plánu posílat větší soubor je dobré jej nahrát na nějaký z internetových datových serverů, o kterých jsme vás již také informovali.Návod na Seznam emailOdesíláníPo kliknutí na tlačítko Vybrat soubor se objeví okno, s tzv. průzkumníkem Windows – prostě teď je třeba najít soubor, co chcete přiložit k emailu na disku. To, kde se přesně nachází váš soubor, vám samozřejmě nemůžeme přesně poradit, ale většinou to bývá ve Windows XP někde pod Tento počítač> Disk C:> Documents and settings> vaše uživatelské jméno> Dokumenty, ve Windows Vista a 7 pak pod Počítač> disk C:> Users> vaše uživatelské jméno> Dokumenty.Na vybraný soubor pak stačí kliknout a dole v okně dát Otevřít. Nezapomeňte ještě vyplnit zbytek emailu, hlavně adresáta a potom ho celý poslat volbou Odeslat email.Ukládání přílohyV každém emailu, který vám dorazí s přílohou, najdete v emailu od Seznamu na konci ikonku au ní dvě volby – pokud se jedná o obrázek jde o položky Zobrazit a Uložit, pokud o jiný typ souboru, tak Otevřít a Uložit. Při ukládání dejte pozor na to, abyste ho uložili tam, kde ho najdete – pokud nevíte, kam soubor uložit, aby vám neunikl, neuděláte chybu, když si ho dáte na Plochu, protože tam se přece jen dostanete vždy a místa je na ní na ikony poměrně dost.Návod pro GmailOdesíláníPři psaní emailu klikněte na:Otevře se okno se soubory ve vašem počítači, stačí najít ten správný a pak přes tlačítko Otevřít ho přidat jako přílohu. Můžete vybrat i souborů více: stačí držet klávesu Ctrl a klikat myší na více souborů, všechny se pak nahrají.StěhováníGmail dokáže zobrazit náhledy na obrázky a částečně i na dokumenty v různých formátech pomocí online dokumentů Google Docs. U ostatních je klasická volba pro stažení – opět, to nejtěžší je najít si to místo, aby tam nějak logicky soubor pasoval a dal se najít. Nebojte si ho přejmenovat dle vaší představy – vyhledávání ve Windows je už dnes poměrně rychle a přesně, takže i když pak nebude vědět, kde soubor je, ale budete vědět jak se přibližně jmenuje, s jeho objevením nebude problém.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Sametová revoluce a revoluce českého internetu

Dnes už nikoho ani nenapadne, že byly doby, kdy internet nebyl a lidé místo vysedávání před obrazovkou počítače trávili čas povídáním se skutečnými lidmi. Je to náš každodenní pomocník, stejně jako telefon, mobil nebo lednička. Jako moderní vynález má ale i internet svoji zajímavou historii. A to i v české kotlině.V těchto dnech si připomínáme výročí 17.listopadu 1989. Česká republika začala novou etapu své historie a zemi se otevřely veliké možnosti. Platí toto tvrzení i pro sféru informačních technologií? Jak listopadová revoluce ovlivnila nástup internetové doby? Pojďme si projít historii českého internetu.Co nám přichystal světJako většina šikovných věcí, které byly původně vyvinuty za odborným účelem a dnes zpříjemňují život obyčejným lidem, byl i internet na počátku svého vývoje koncipován jako pomocník americké armádě. Ta v šedesátých letech hledala způsob, jak zajistit, aby armádní počítače na celém území Spojených států mohly mezi sebou bez problémů komunikovat. „Are you receiving this?“, to byla první věta, kterou v srpnu roku 1969 poslali výzkumníci z univerzity v Los Angeles. Tak vznikl dnes už legendární ARPANET. Postupně se připojovaly další instituce, především univerzity a výzkumníci hledali pro internet, jenž byl v té době čistě nekomerční záležitostí, to pravé využití. Dnes jeho všestrannost známe a pochvalujeme si ji den co den. Ale jak se světová síť dostala do nové a svobodné země?Homo habilisPrvní, z dnešního pohledu už prehistorická doba českého internetu vznikla na počátku roku 1990. V té době ještě v Československu neexistovala žádná pevná linka kromě těch telefonních. Proto se první pokusy o vytvoření počítačové sítě uskutečňovaly pomocí linek veřejné telefonní sítě. V březnu roku 1990 se do naší země dostávají odnože světové amatérské sítě FIDO a následně pak v květnu téhož roku evropská síť EUnet. O půl roku později k nám přichází síť zvaná EARN (zkratka znamená Europian Academic and Research Network). Zajímá vás, který počítač byl tím pionýrem, který měl ve svých pomyslných rukou moc nad první českou sítí? Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který „vládl“ v Oblastním Výpočetním Centru ČVUT v Praze. V době vysokorychlostního internetu je zajímavé poznamenat, že přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps…Homo erektusTo ale byla jen doba prehistorických experimentů. První opravdové pokusy o připojení do celosvětové sítě Internet proběhly dva roky po sametové revoluci – v listopadu roku 1991. Využilo se k tomu zmiňované připojení sítě EARN. A tím slavným dnem, kdy k nám byl zaveden interaktivní internet byl 13.2. 1992. K tomuto slavnostnímu aktu – k oficiálnímu připojení naší republiky k internetu - došlo na půdě pražského ČVUT.Homo neanderthalensisJiž rok před oficiálním připojení České republiky k internetu byl podáván návrh na vybudování celorepublikové sítě, jež měla být jakousi páteří českého internetu. Měla propojovat všechna tuzemská akademická centra. Vznikl projekt, podle kterého vznikly národní „páteřní“ sítě, česká síť a síť slovenská. Propojení obou těchto sítí bylo součástí právě českého projektu (dostal jméno FESNET – jako Europian Academic and Research Network). V průběhu roku si FESNET změnil počáteční písmeno na C a tím vnikl CESNET (Europian Academic and Research Network). Na Slovensku se zároveň začala budovat slovenská síť SANET (Slovak Academic NETwork). Síť CESNET měla původně jen hlavní uzly v Brně a v Praze. K nim se postupně připojovaly další uzly v univerzitních městech – v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Liberci, v Plzni a tak dál. V roce 1993 měla síť CESNET už své uzly v jedenácti městech. Kromě hlavní linky Praha – Brno, která „valila“ rychlostí 64 kbps byla přenosová rychlost v rámci ostatních uzlů 19,2 kbps. Nechtěli byste se vracet do té doby, viďte?Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETU prakticky hotová a pozornost vývojářů se přesunula k tomu, aby internet „švihal“ větší rychlostí, než byla rychlost šneka, a tím pádem také aby byl spolehlivější a bezpečnější.Homo floresiensisCESNET byl původně určen jen bohulibým čistě nekomerčním a akademickým účelům. Propojeny měly být především vysoké školy a vzdělávací instituce. Postupem času však zřizovatel internetu - Ministerstvo školství ČR – rozšířilo pravomoc českého internetu i na komerční sektor. Tento moment byl zřejmě prvním velkým obratem v historii českého internetu – výhody a nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat jak nevýdělečné organizace, tak organizace výdělečné. Ze získaných prostředků pak CESNET mohl financovat svůj provoz a rozvoj. Tímto krokem se také stal CESNET zároveň poskytovatelem internetu. Nezůstal ovšem dlouho jediným. Firma COnet byla první čistě komerční firmou, jež zprostředkovávala připojení k internetu; začala provozovat síť CZnet, která vznikla jako odnož pražského uzlu sítě EUnet.A stejně jako kdysi podnikatelé platili astronomické cifry za to, že s sebou mohli vláčet těžký a málo funkční mobilní telefon, platili také dost velké částky za dost pomalý internet. Pro zajímavost: v říjnu roku 1994 jste si jako zisková organizace mohli pořídit připojení přes CESNET o rychlosti 19,2 kbps za „pouhých“ 33.970,-Kč měsíčně. Jako nezisková organizace jste asi deset tisíc ušetřili. Nabídka firmy COnet byla také „neodolatelná“ - za velmi slušné připojení 64 kbps jste zaplatili 120.000,-Kč měsíčně. No nekupte to… Pokud jste toužili připojit svůj jediný počítač ke světu, přišlo vás to s CESNETEM na měsíční paušál 2.940,- Kč - ziskové organizace – nebo 1.470,-Kč pro neziskové organizace. S COnetem to bylo levnější, platila se jen tisícovka, ale zase vám zaúčtovali 12,- Kč za každou minutu. Internet vám za tyto peníze fingoval „závratnou“ rychlostí 14,4 kbps.Homo sapiens Před rokem 1995 měla o internetu v České republice ponětí jen hrstka vyvolených. Důvodem bylo hlavně to, že komerční sféra byla stále velmi slabá. Monopol na poskytování veřejného přenosu dat měla společnost Telecom. Tento nežádoucí monopol však na sklonku roku 1995 skončil a pro komerční využití internetu se dokořán otevřely dveře. První rok po zrušení monopolu vrostl počet uzlů připojených k internetu o 104% a další rok o 105%. Internet do každé rodiny!Od roku 1995 tedy internet v českých podmínkách zažívá mohutný rozvoj. Aby se ale mohl internet stát plnohodnotným médiem, byla zapotřebí jen pořádně urychlit. V roce 1996 Ministerstvo školství schválilo, aby se Česká republika zapojila do tzv. projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s), který měl vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť. Řešitelem tohoto projektu se stal CEESNET, z.s.p.o. – tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Abychom vás zbytečně neunavovali technickými podrobnostmi, přeskočme několik let a konstatujme, že se rychlejší internet šíří stejně jako ten původní pomocí strategických uzlů, a že projekt TEN-34 končí dne 30.11. 1998 s pozitivním výsledkem: podařilo se mu během necelých tří let zvýšit kapacitu mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s. Kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje Brno – Praha vzrostla z 3Mb/s na 155Mb/s. S jídlem, jak známo, roste chuť a proto na tento úspěšný projekt ihned navázal projekt QUANTUM s podobným cílem: vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.Vývoj techniky zastavit nelze a na přelomu tisíciletí si projekt QUANTUM mohl gratulovat. 10. února roku 2000 byl zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno. A to z původního 64 kbps už je pořádný skok!Internet se komercializoval čím dál víc, avšak pouze v pozitivním slova smyslu. Objevují se další a další poskytovatelé internetu (v lednu roku 2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů), což znamená, že internet se stává čím dál rozšířenějším médiem a definitivně končí jeho vývojové a elitní období.Homo sapiens sapiensPro laika je historie českého internetu dovyprávěna, ti technicky založení zvědavci a různí „šťouralové“ však mohou namítat, že to ještě přece není všechno. Když se internet zrychlil natolik, že jej mohla využívat každá domácnost, zbývalo vyřešit otázku tzv. peeringu. Co to je peering? Protože na český trh vstoupilo množství poskytovatelů internetu, kteří mají vlastní linku do zahraničí, vznikl problém: jak spolu mohou dva tuzemští uživatelé internetu komunikovat, když jsou připojeni k různým poskytovatelům? Kudy budou probíhat data, která si vzájemně vyměňují? Pokud nejsou oba uživatelé vzájemně propojeni (tudíž spolu „nepeerují“), musejí data jednoho uživatele nejprve putovat linkou ven do zahraničí a poté zase jinou linkou zpět do země do počítače druhého uživatele. To je dost nepraktické, co? Chcete poslat svému sousedovi stručnou zprávu, ale místo aby vaše zpráva sestoupila dvě patra k počítači vašeho souseda, musí se vydat na dlouhou cestu třeba přes půl světa. Přenos se tím pádem zpomaluje, linky zahlcují, vše se blokuje, padá… Tento zapeklitý problém peeringu byl vyřešen tak, že se našla neutrální půda, na které se všechny sítě všech zúčastněných mohly propojovat, a data se tak nikde netoulala. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konkrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech).Na historii českého internetu a na jeho rychlý růst se můžeme podívat také ze stránky statistických čísel. V roce 1999 bylo v České republice zaregistrováno asi 25 tisíc domén. V průběhu roku toto číslo roste asi o dva tisíce domén měsíčně. 1.4. roku 2000 pak existovalo více jak 53 tisíc domén. A to není žádný apríl. Český internet od dob sametové revoluce rychle rostl a bez většího škobrtnutí se stává nejdůležitějším médiem naší doby. Jeho další vývoj můžete každý den sledovat a na svém počítači. A samozřejmě na našich stránkách :)

Pokračovat na článek


QoS - Quality of Service

V souvisloti s rozvojem intgernetových služeb, jakmi jsou IP telefonie nebo IPTV se stále častějíi začíná vyslovovat další "záhadná" zkratka - QoS. Co znamená Quality of Service a jaký má vliv na kvalitu internetových služeb?Pojem QoS - Quality of Service už v překladu (kvalita služby) ledacos napoví. Měla by poskytovat uživatelům služby s definovanou kvalitou, což znamená, že poskytuje spravedlivé dělení rychlostí a nedochází tak k zahlcování sítě. Stručně řečeno, je to řízení datových toků (přenosů dat) v síti. Zkrátka zajišťuje to, aby citlivé a důležité informace dorazily včas a s jistotou. QoS by mělo být zárukou, že paket úspěšně překoná trasu mezi dvěma body na síti.Zarazilo vás slovo paket? Je to základní informační jednotka přenosu v počítačových sítích. Kdysi dávno, při vzniku internetu, proplouvaly po síti pakety s nevyužitými bity určujícími typ služby a prioritu. Nebyla tu žádná potřeba QoS. Ale dnes je zkrátka potřeba řízení rychlosti, nejlépe pomocí routerů (síťové zařízení, které procesem zvaným routování přeposílá datagramy směrem k jejich cíli), jelikož paketům jdoucím po síti se může na cestě něco špatného přihodit. Uvedu vám několik nejčastějších poruch.1. Tak například router může selhat při doručování paketu v případě, že jeho buffery (vyrovnávací paměti) jsou naplněné. Přijímající aplikace musí požádat o opětovné vyslání informace, což může představovat vážná zpoždění v celkovém přenosu, Jsou to takzvané ztracené pakety.2. Pakety můžou také přicházet do cíle s různým zpožděním. Tato variace ve zpoždění je označována jako rozptyl a vážně ovlivňuje kvalitu přenosu např. multimédií.3. Když skupina paketů proudí Internetem, může se také stát, že pakety mohou dorazit v jiném pořadí, než byly vyslány. Tento problém vyžaduje existenci protokolů, které v cíli seřadí pakety podle pořadí, ve kterém byly vyslány(doručení mimo pořadí).V poslední době dochází k rozvoji služeb, jejichž úspěšnost z pohledu uživatele významně závisí na časových charakteristikách komunikace přes počítačovou síť. Jde například o služby VoIP - telefonování přes IP, videokonference a další interaktivní služby. Pro tyto aplikace je QoS nutnost. Uživatel samozřejmě požaduje, aby mu byla poskytnuta určitá definovaná kvalita služby. Například videosignál určitého rozlišení o určitém počtu obrázků za sekundu, zvuk určité šířky pásma nebo přenos souboru dat v určitém čase.V případě, že není uplatňováno QoS a uživatel je připojen ke sdílené síti (například doma, když máte více počítačů v rodině, nebo ve firmě apod.), může nastat problém. Znáte to, syn se rozhodne stahovat úžasný film právě v okamžiku, kdy vy potřebujete nutně volat přes internet nebo jinak komunikovat prostřednictvím počítačové sítě. Ouha, sedíte a divíte se, že vám ten internet dnes nějak „ nejede“. Odborně řečeno dochází k velké časové odezvě, pingu a web se tak zpomaluje. QoS by tak mělo být nezbytnou součástí každého poskytovatele a menší nebo střední sítě.Kde především najdete QoS ? Nejvíce asi v IP protokolu, dnes už existují služby umožňující flexibilně přiřazovat jednotlivým IP službám priority, čímž definují průchodnost jednotlivých služeb sítí. Také se uplatní v ATM (Asynchronous Transfer Mode), což je technologie orientovaná na spojení. V ATM je spojení vytvořeno mezi dvěma koncovými body ještě před tím než začne výměna dat.Qos lze rozdělit do tří úrovní:Best-effort - služba klasického internetu, poskytující základní konektivitu bez garancí.Differentiated - služba rozdělující provoz v síti do tříd podle požadavků :CoS - pro každou třídu je konfigurovatelný QoS mechanismus, podle kterého je poté obslouženaSoft QoS - bez garancí pro službu jako takovou, diferencuje pouze provozGuaranteed - požadavek pro přidělení určitého množství síťových zdrojůHard QoS - vyžaduje přísné garance od sítěA to je tak v kostce zhruba vše, co byste měli vědět o pojmu QoS.

Pokračovat na článek


Kabelové připojení CATV

Pokud máte doma kabelovou televizi, je velmi pravděpodobné, že se přes její rozvody můžeteg přpojit také k internetu. Připojení přes kabelovku je rychlé, cenově výhodné a nenáročné na instalaci. Bohužel není dostupné zdaleka všude.Internet je významnou součástí v našem životě. Pro každého má internet jiný význam, využíváme ho pro stahování dat, hraní her, pro komunikaci, pro práci atd., ale pro každého je důležitá rychlost připojení k internetu. Pokud chcete rychlý internet pro stahování videa, poslouchání hudby, hraní her apod., je pro vás ideální volbou kabelové připojení přes přípojku kabelové televize (CATV).Historie a dnešekKabelové připojení využívající rozvody kabelové televize patří mezi nejmodernější připojení k internetu. Počátky kabelového připojení v ČR se datují od roku 2003. V září roku 2003 se spojují kabelové společnosti Intercable a TES Media a vytvářejí společnost Karneval. Dochází nejen k tomu, že rozšiřují možnosti kabelové televize, ale také jako první přicházejí na trh s kabelovým připojením. Ihned po vstupu na český trh svojí rychlostí stahování a odesílání dat převyšují všechny druhy připojení, které na trhu působily, včetně cenových relací.V dnešní době nabízí společnost Karneval možnost stahování dat až 7000 kb/s a rychlost odesílání dat 500 kb/s. Tato rychlost určitě není konečnou, neboť společnost Karneval už testovala rychlost okolo 30 Mb/s. K dnešnímu dni udávají dva největší kabeloví poskytovatelé Karneval Media a UPC Česká republika přes 140 tisíc zákazníků využívajících kabelového připojení k internetu. Mimochodem, obě společnosti se v současné době slučují. Celkem je přes přípojku kabelové televize (včetně lokálních poskytovatelů) připojeno přibližně 176 tisíc uživatelů a toto číslo neustále roste svižným tempem.Současná nabídkaSpolečnost Karneval nabízí kromě již zmiňovaného připojení rychlostí 7000 kb/s (TURBO 7M) i další možnosti: Internet TURBO 1M (1000/100 kb/s), TURBO 3M(3000/300 kb/s) a konečně TURBO 5M(5000/500 kb/s). Pozn. první číslo udává rychlost stahování (download), číslo za lomítkem pak rychlost odesílání (upload). V těchto měsících je nabídka společnosti Karneval lákavá, např. při objednání internetu TURBO 3M získáte na 3 měsíce internet TURBO 5M. Obdržíte skoro dvojnásobnou rychlost, ale platíte za TURBO 3M. Nedílnou součástí je zapůjčení modemu (Motorola) a instalace za symbolickou 1 Kč. Cenové relace jsou 470 Kč/měsíc za TURBO 1M, TURBO 3M za 772 Kč/měsíc, TURBO 5M za 1 307 Kč/měsíc a 1 783 Kč/měsíc za TURBO 7M. Pro připojení k internetu dostanete 2 vlastní dynamické IP adresy a dvě emailové schránky, které mají velikost 1 GB. Pouze u nabídky TURBO 1M činí velikost 100MB. Kromě toho máte možnost vlastního web hostingu (místo, kde můžeme mít svoje webové stránky) do 30MB, Dalšími službami je zřízení pevných IP adres, rozšíření emailové schránky, možnost web hostingu a server hostingu. Handicapem je, že máte stanovenou maximální hodnotu přenesených dat, pro TURBO 1M - 2GB, TURBO 3M - 10GB, TURBO 5M - 20GB a pro TURBO 7M - 40GB, v případě překročení se rychlost sníží na hodnotu 256/64 kb/s.InstalaceInstalace je jednoduchá a zvládne ji každý, kdo již na počítači v minulosti pracoval. Pro kabelové připojení potřebujete síťovou kartu, kabel RJ 45, koaxiální kabel, modem pro kabelové připojení (od modemu pro dial–up jej odlišíte např. podle toho, že má speciální zásuvku pro koaxiální kabel), síťový adaptér pro modem, USB kabel a kabelovou přípojku. To všechno dostanete jako součást instalačního balíčku s modemem a pokud se necítíte dostatečně zruční, můžete si modem a připojení na počítači nechat nainstalovat technikem poskytovatele. Tato služba je většinou poskytována zdarma, technik stejně musí ve vašem domě zapojit vaši kabelovou přípojku.Pokud se rozhodnete pro instalaci svépomocí, budete si nejprve muset do počítače nainstalovat síťovou kartu, pokud ji už nainstalovanou nemáte. Novější počítače již většinou síťovou kartu obsahují. Dále propojíte koaxiálním kabelem modem a kabelovou přípojku (pozn.- nejdříve byste měli kabel připojit ke kabelové přípojce), pokračujete tím, že připojíte kabel RJ 45 (zapojuje se ze síťové karty do modemu). V případě, že nemáte síťovou kartu, můžete počítač s modemem propojit přes USB rozhraní, to je ale spíš jen nouzové řešení. Nakonec připojíte síťový kabel z modemu do elektrické zásuvky. Pokud jste všechno zapojili správně, můžete zapnout modem, na kterém se postupně rozsvítí kontrolky power, receive, send, online a bude blikat pc/activity (tzn. že modem komunikuje s PC). Popis konektorů kabelového modem:1 - konektor RJ45 (pro připojení k počítači)2 - konektor USB (pro alternativní připojení k počítači)3 - koaxiální konektor (pro připojení ke kabelové zásuvce)4 - napájecí konektor (pro připojení napájecího adaptéru)Po zapojení modemu zbývá nastavit síťové připojení na vašem počítači. Ani to není nijak složité, postup se mírně liší podle vašeho operačního systému (minimálně byste měli mít Windows 98). Možná budete muset nastavit vlastnosti TCP/IP protokolu, případně tento protokol doinstalovat, pokud nebyl nainstalován současně s Windows. Ve většině případů stačí ponechat výchozí nastavení, které pro získání potřebných síťových údajů využívá DHCP server poskytovatele, to znamená, že uživatel na svém počítači nemusí nic nastavovat, IP adresa a další potřebné údaje jsou mu přiděleny automaticky. V opačném případě vám poskytovatel dodá potřené údaje, které vyplníte ve vlastnostech TCP/IP protokolu ručně. Tím je veškerá instalace a nastavení hotovo a už by vám nic nemělo bránit v prohlížení oblíbených stránek a využívání dalších internetových služeb.Slovo na konecKabelové připojení jednoznačně nabízí nejlepší parametry, které určitě využijí všichni uživatelé, i ti, kteří zpočátku nemají na připojení vysoké nároky. Je jenom na vás jakou rychlost zvolíte, a to podle toho co od internetu očekáváte. V současné době má tento způsob připojení k internetu v ČR konkurenci pouze v optických kabelech, které používají někteří poskytovatelé pro připojení ve větších městech. Počet lidí, kteří se přes kabelovou televizi k internetu budou připojovat dále poroste a to nejen pro jeho rychlost, která ještě neukázala svá maxima, ale také proto, že je snadno dostupný v obcích s kabelovou televizí. Stačí se jenom připojit.

Pokračovat na článek


Poskytovatel

Abyste se mohli připojit k internetu, potřebujete někoho, kdo vám toto připojení umožní – poskytovatele internetového připojení. Poskytovatelem je nejčastěji specializovaná firma, která vám za měsíční paušál umožní se připojit k internetu, a to jak po stránce technické, tak formální.Internet je celosvětová počítačová supersíť složená z různých menších či větších sítí a počítačů v nich zapojených. Připojit se k internetu tedy znamená připojit svůj počítač do některé z již existujících (pod)sítí. Připojení k této síti vám samozřejmě musí povolit a technicky umožnit její vlastník. Ten se označuje slovem "poskytovatel", anglicky "provider" (čteme provajdr). Lze setkat i s dlouhým "Internet Service Provider (ISP) nebo variabilně Internet Access Provider (IAP). Poskytovatelem internetového připojení může být kamarád ze sousedství, který se podělí o svůj internet, většinou je ale poskytovatelem komerční subjekt (firma), která poskytuje připojení za úplatu a také dává jisté záruky.V tomto smyslu je tedy poskytovatelem společnost, která vám umožní připojit se na internet za určitý finanční obnos. Většinou to bývá měsíční paušál, jehož výše závisí na vámi požadované rychlosti nebo objemu stahovaných dat. Připojení pak není časově omezeno a je jedno, jak dlouho a kdy internetové připojení využíváte.Jiné je to u poskytovatelů internetu přes telefon nebo mobil. Tam většinou platíte za dobu, po kterou jste k internetu připojeni. I když i pro klasické vytáčené připojení už lze pořídit měsíční paušál, vzhledem k rychlosti je to ale spíše jen nouzová varianta, pokud není k dispozici jiné, rychlejší připojení.Některé společnosti mají ještě rozdělenu cenu za internet na špičku a mimošpičku. To znamená, že platíte za dobu strávenou na internetu. V tomto případě se samozřejmě vyplatí surfovat mimo špičku. Ve špičce jen pokud je to životně nutné a hlavně se nezapovídat na nějakém chatu, pak by se totiž mohlo stát, že rozhovor s kamarádem vzdáleným pár desítek kilometrů vás bude stát víc, než kdybyste ho jeli navštívit.Abyste správně pochopili celý pojem poskytovatel, vezmeme to pěkně popořadě. Začneme u poskytovatelů datových sítí, kterým se také říká carriers. Těmito poskytovateli jsou obvykle telekomunikační společnosti. Carriers poskytují jednak páteřní datové sítě a jednak přístupové sítě do internetu.Druhou úrovní jsou právě výše zmiňovaní ISP, kteří dodávají k poskytovatelům datového spojení přidanou hodnotu ve formě IP konektivity, což je vzájemné propojení (propojení sítě zákazníka a sítě poskytovatele, která je součástí internetu ) a schopnost přenášet po takovémto propojení datové pakety protokolu IP (Internet Protocol).Třetí úroveň je představována Internet Content Providery (ICP), kteří vytvářejí prostor pro provozovatele serverů.Poslední v řadě jsou provozovatelé systémů, které poskytují nějaký obsah. Díky těm internet funguje a zákazníci se přihlašují a třeba i platí za ostatní služby. Sem patří společnosti jako je Seznam, Atlas, Yahoo, ty však víceméně pouze katalogizují informace. V zahraničí potom Amazon, eBay a další, které skutečně obsah poskytují.Vás ale patrně nejvíc zajímá Poskytovatel přístupu na internet (ISP) a jistě byste rádi věděli, jak si nejlépe vybrat. Provider vám může nabídnout připojení sdílené. U takového připojení (konektivity) není obecně zaručeno, že se vaše data dostanou vždy včas tam, kam se mají dostat. Toto připojení je sdílené společně s dalšími uživateli (zákazníky stejného poskytovatele), tudíž jeho vlastnosti vždy závisí na momentálních aktivitách těchto spoluuživatelů. Stejně tak nemusí být u této konektivity garantováno, že nebude docházet k jejím výpadkům (ztrátám spojení). Je to taková konektivita, která vám jako průměrným uživatelům může postačovat, ale na jejíž vlastnosti a chování v konkrétních situacích nelze spoléhat.Pro stále více lidí a hlavně pro firmy, například internetové kavárny, je fungující a dostatečně kvalitní přístup na internet velmi důležitý, neboť na něm závisí jejich podnikání či jiné důležité aktivity. Takovýmto uživatelům pak poskytovatelé připojení vychází vstříc tím, že jim poskytují připojení garantované. To znamená, že poskytují takovou konektivitu, která není sdílena s ostatními uživateli a má vždy stejnou garantovanou kapacitu a přenosovou rychlost.Ještě bych zmínila další možnost, kterou je realizace takzvaných virtuálních privátních sítí Virtual Private Network(VPN), kdy poskytovanou službou není samotný přístup k internetu, ale propojení více lokalit jednoho zákazníka. Toto propojení je sice realizováno pomocí sítě, kterou využívají i další zákazníci téhož poskytovatele, ale danému zákazníkovi se vše jeví tak, jako kdyby propojení bylo realizováno samostatnou (privátní) sítí izolovanou od ostatního světa.

Pokračovat na článek


ADSL připojení

Vysokorychlostní připojení na obyčejné telefonní lince s možností telefonovat i surfovat zároveňADSL připojení používá klasickou telefonní linku, avšak jiným způsobem než běžný telefonní přístroj. Díky tomu dosahuje výrazně vyšších rychlostí než vytáčené připojení analogovým modemem a umožňuje telefonovat, i když jste právě připojeni k internetu.Telefonní hovor totiž využívá telefonní přípojku jen z malé části (frekvence do 4kHz), zatímco většina telefonních linek je schopna přenášet data na mnohem vyšších frekvencích. Vyšší frekvence samozřejmě kladou vyšší nároky na kvalitu linky a také délku vedení. Možnost zřízení ADSL připojení je proto limitována vzdáleností od ústředny do maximálních čtyř kilometrů (někdy se uvádí 8km, u větších vzdáleností ale hodně záleží na kvalitě linky). Druhou podmínkou je, aby i ústředna byla vybavena potřebným zařízením, tzv. DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer). Pod tímto složitým názvem se skrývá zařízení, které je schopno navázat spojení až s několika tisícovkami uživatelů. Dále do internetu je DSLAM připojen prostřednictvím některého poskytovatele.DostupnostNení nutné, abyste se pokoušeli změřit, jak daleko jste od ústředny a jestli právě ta vaše ústředna je vybavena DSLAMem. Dostupnost ADSL připojení si můžete snadno ověřit zadáním vašeho telefonního čísla do formuláře na stránkách Telefónica O2 (dříve Českého Telecomu). Většina linek u nás je totiž ve vlastnictví Telefónica O2 a až 90% z nich by mělo být schopno ADSL připojení poskytnout. Máte-li tedy pevnou telefonní linku, je docela pravděpodobné, že na ní bude možné zřídit ADSL připojení. Stoprocentní jistotu ale získáte až proměřením vaší linky technikem.Alternativní operátořiTo, že drtivou většinu telefonních přípojek u nás vlastní Telefónica O2 ještě neznamená, že jste odkázání pouze na tohoto operátora. Existuje několik dalších operátorů, kteří nabízejí služby na vlastních LLU (Local Loop Unbundling – pronajatých linkách), kromě Telefónica O2 to jsou České radiokomunikace, GTS Novera a VOLNY. Další alternativní operátoři zprostředkovávají ADSL připojení na linkách "hlavních" operátorů. Nabídka ADSL připojení je tedy poměrně široká, i když cenově velmi podobná.Jak to fungujePro to, abyste se mohli připojit přes ADSL, potřebujete ADSL modem a splitter. ADSL modem převádí datovou komunikaci na analogový signál, který lze poslat po telefonní lince. Splitter pak zajišťuje spojení (a v opačném směru rozdělení) telefonního a datového signálu, funguje v podstatě jako taková rozdvojka telefonní zdířky. Díky rozdílným frekvencím mohou po jedné lince putovat současně data i hlas, můžete tedy současně surfovat i telefonovat, což u klasického vytáčeného (dial-up) připojení nelze. Modem i splitter vám většinou nabídne váš poskytovatel, často i za symbolickou cenu, pokud se zavážete jeho služby používat delší dobu, nebo vám jej pronajme. Můžete si samozřejmě pořídit modem vlastní, pak si ale musíte dát pozor, aby byl kompatibilní se službou vašeho poskytovatele. Pořídit si vlastní modem má smysl pouze v případě, že pro to máte nějaký vážný důvod, což se týká hlavně zkušenějších uživatelů.ADSL modem se k počítači většinou připojuje přes síťové rozhraní (Ethernet s konektorem RJ45), podmínkou je tedy počítač se síťovou kartou. Většina novějších počítačů síťovou kartu má, do starších ji lze za mírný poplatek doplnit. V úvahu přichází i varianta modemu s USB rozhraním. Některé modemy mají obě rozhraní, tedy síťové i USB a umožňují připojit dva počítače. Pro připojení více počítačů lze také použít ADSL modem s routerem, existují dokonce ADSL modemy s WiFi routerem pro připojení bezdrátových zařízení, např. notebooků nebo PDA.VýhodyŠiroká dostupnost. ADSL připojení lze zřídit na velké většině telefonních linek, které jsou zavedeny také téměř všude. Rychlost ADSL je dostatečná pro dnešní využití internetu od prohlížení webových stránek, stahování e-mailů, přes hraní on-line až po stahování větších souborů a sledování videa v sice ne nejvyšší, ale přijatelné kvalitě.NevýhodyMohlo by se zdát, že až na to, že není dostupné úplně všude, nemá ADSL žádné nevýhody. Cenově vychází ADSL připojení o něco dráž než kabelové, ale hlavní mínus je v tom, že přenosová kapacita linky je sdílena několika uživateli. Ve skutečnosti tak rychlost ADSL připojení může kolísat v závislosti na tom, jak připojení využívají ostatní uživatelé. Aby zajistili dostatečnou rychlost pro všechny uživatele, zavádějí někteří poskytovatelé tzv. FUP (Fair Use Policy), která po přenesení určitého objemu dat sníží uživateli rychlost linky. Jedná se o opatření, které je namířeno proti "notorickým stahovačům". Ovšem třeba datové limity Telefónica O2 jsou poměrně nízké.Technologie xDSLHovoříme sice o ADSL, ale správnější by bylo hovořit o technologii DSL (Digital Subscriber Line), která zahrnuje několik typů systémů, které slouží pro vysokorychlostní připojení po účastnických vedeních v existujících kabelech (nejčastěji telefonních linkách). Obecně se také hovoří o xDSL, kde písmeno "x" zastupuje některou z konkrétních DSL technologií.ADSLNejčastěji používanou technologií je právě ADSL, ostatní typy se používají jen zřídka.ADSL je zkratkou pro Asymmetrical Digital Subscriber Line (asymetrická DSL), což znamená, že data v jedno směru proudí rychleji než druhém, konkrétně směrem k uživateli je rychlost vyšší, směrem od uživatele naopak nižší. Tato filozofie vychází z toho, ž většina uživatelů stahuje data z internetu, zatímco směrem do internetu posílá většinou jen požadavky na to, která data chce stáhnout (typicky při prohlížení webových stánek, nebo třeba i sledování online videa). Maximální rychlost ADSL je 8Mbit/s směrem k uživateli (download) a 1Mbit/s směrem od uživatele (upload). V nabídkách poskytovatelů se ale setkáte s rychlostmi do 4 Mbit/s pro download a 512 kbit/s pro upload. Zejména nižší rychlost uploadu může být pro některé uživatele nevýhodou, třeba při sdílení souborů nebo provozování malého domácího serveru.Postupně se začíná objevovat drhá generace ADSL pod označením ADSL2 a ADSL2+. Tyto systémy používají dokonalejší techniky zpracování signálu a podporují řadu nových funkcí, které dosahují spolehlivějšího přenosu.ADSL LiteJak už název napovídá, jedná se o "odlehčenou" variantu ADSL s přenosovou rychlostí do 1,5Mbit/s.SDSLNarozdíl od ADSL je technologie SDSL symetrická, tzn. poskytuje stejnou rychlost pro stahování i odesílání dat. Je proto vhodná do menších a středních firem, které požadují stejnou přenosovou rychlost v obou směrech.SHDSLSymmetrical High-bitrate DSL je také symetrickou variantou, ale narozdíl od ADSL využívá celou přenosovou šířku telefonní linky, neumožňuje tedy současně použít klasický analogový telefon.VDSLVery High-bitrate DSL umožňuje dosáhnout nejvyšších rychlostí (až 52Mbit/s), avšak je omezena na podstatně kratší vzdálenost ústředny, a to do 1 km. VDSL může fungovat symetricky i asymetricky, v případě symetrického provozu je maximální rychlost v obou směrech 34 Mbit/s.ISDNMezi DSL lze zařadit také ISDN připojení, i když to nepřináší oproti klasickému dial-upu zásadní zvýšení rychlosti (64-128 kbit/s oproti 56 kbit/), a tak k jeho přednostem patří pouze rychlejší navázání spojení a možnost současně se surfováním telefonovat. Stále tu ale zůstává zpoplatnění podle doby připojení.Tabulka: srovnání přenosových rychlostí a maximální vzdálenosti jednotlivých typu DSL připojení.Typ DSLMax. rychlost (download)Max. vzdálenostISDN128 kbit/sneomezenoADSL8 Mbit/s4 kmADSL212 Mbit/s3,3 kmADSL2+24 Mbit/s1,5 kmSDSL1,5 Mbit/s7 kmSHDSL2,3 Mbit/s3 kmVDSL52 Mbit/s1,2 km 

Pokračovat na článek


Dial-up připojení

Nejstarší a dosud velmi rozšířené připojení k Internetu mezi běžnými uživateli. Nízká rychlost a cena závislá na délce připojení na jedné straně, široká dostupnost a nízké pořizovací náklady na straně druhé. Nemáte-li jinou možnost, proč ne.Dial-up, neboli vytáčené připojení používá telefonní linku, a to stejným způsobem jako telefon. Výhodou takového způsobu připojení je jeho široká dostupnost (všude tam, kde je telefonní linka), na druhou stranu má i několik nevýhod. Především je to nízká rychlost a zpoplatnění podle času (doby, po kterou jste připojeni k Internetu), ale také to, že během dial-připojení máte obsazenou telefonní linku. Dnes se dial-up hodí už jen tam, kde není jiná možnost připojení. V žádném případě nelze dial-up považovat za vysokorychlostní připojení.Pro vytáčené připojení je potřeba převést digitální data z počítače na analogový signál a přijatá data obdobně změnit z analogové podoby na digitální. O to se stará zařízení zvané "modem", které kromě převodu dat zajišťuje spojení s poskytovatelem připojení. To znamená, že nejprve vytočí telefonní číslo na poskytovatele, spojí se s jeho modemem (i poskytovatel samozřejmě musí mít zařízení, které převádí data z analogové podoby na digitální a zpět) a dále pak posílá a přijímá uživatelem požadovaná data (např. webové stránky, jejichž adresy zadává uživatel v prohlížeči).Rychlost dial-up připojení může dosáhnout teoretického maxima 56kb/s, v praxi je ale rychlost o něco nižší, záleží na kvalitě linky. Na rychlosti komunikace se během připojování dohodnou modemy uživatele a poskytovatele. V praxi se dosažená rychlost pohybuje kolem 50kb/s. S touto rychlostí si můžete stahovat e-maily, surfovat po webu, chatovat (pozor na čas strávený na chatu), sem tam stáhnout nějaký menší soubor, zapomeňte ale na hraní on-line her, telefonování přes Internet nebo stahování a výměnu větších souborů.Cena za připojení se odvíjí od doby, kterou na internetu strávíte. Pro připojení k Internetu nabízí Telefonica O2 (dříve Český telecom) tarif Internet 2002 (volání na čísla 971 xxx xxx určená pro připojení k internetu), v němž vás stojí hodina připojení mimo špičku přibližně 15 Kč. Pro občasné připojení je zpoplatnění podle času výhodné, ale na dlouhodobější připojení se dial-up nehodí. Jednak kvůli ceně, ale také kvůli menší spolehlivosti.Nesmíme také zapomenout na to, že během připojení přes dial-up máte obsazenou telefonní linku, takže nejen, že nemůžete telefonovat, ale ani vám se nikdo nedovolá (ozve se mu oznamovací tón). Tuto nevýhodu řeší ISDN přípojka, na kterou lze transformovat většinu běžných telefonních linek. Rychlost ISDN je ale jen o málo vyšší (64 - 128kb/s) a zůstává i zpoplatnění doby připojení.I když je dial-up připojení pomalu na ústupu, stále ještě je drtivá většina notebooků vyráběna i s modemem. U stolních počítačů se s modemem v základní výbavě od výrobce setkáme už méně často, ale ani tak není problém pořídit modem zvlášť. Ceny interních modemů se dnes pohybují kolem 200 – 300 Kč, externí jsou o něco dražší kolem 1.000 Kč. Z tohoto hlediska je tedy počáteční investice nízká. Poznámka: Interní modem je třeba zamontovat dovnitř počítače, k čemuž je zapotřebí jistá znalost konstrukce počítačů a také ne vždy je možné otevřít zaplombovaný počítač v záruce (hrozí ztráta záruky). Naproti tomu zapojení externího modemu zvládne i začátečník, stačí zapojit tři kabely bez nutnosti zásahu do vnitřností počítače. Při nákupu si nezapomeňte ověřit, zda je modem homologován pro povoz v naší telefonní síti (u modemu by měla být přiložena kopie rozhodnutí ČTU). Je to sice jen formální záležitost, která nemá na funkci modemu vliv, ale do problémů byste se mohli dostat, pokud by nehomologovaný modem způsobil nějaké problémy v telefonní síti.Jak dial-up připojení pořídit?Prvním předpokladem je počítač nebo notebook vybavený modemem a funkční telefonní linka. Pak si stačí vybrat z nabídky poskytovatelů připojení (vzhledem k nízkým ziskům z této služby je jich dnes už jen několik) a pomocí webového formuláře se zaregistrovat jako uživatel, případně využít anonymního připojení, které nabízejí někteří z poskytovatelů. Na svém počítači musíte nastavit vytáčené připojení (především zadat telefonní číslo poskytovatele a vyplnit uživatelské jméno a heslo). Telefonní číslo pro přístup na internet je platné po celé republice a vztahuje se na něj speciální tarif Internet 2002.VýhodyŠiroká dostupnostNízké pořizovací nákladyVhodné pro e-maily, prohlížení www stránek, občasné stažení menších souborůNevýhodyVelmi nízká rychlostMalá spolehlivostZpoplatnění podle časuNevhodné pro on-line hry, VoIP, sdílení souborů, televizi přes InternetVyužitíDial-up lze využít jako občasné připojení k internetu pro stažení e-mailů a prohlédnutí několika stránek. Lze je použít jako záložní připojení, pokud dojde k výpadku vysokorychlostního připojení a vy si nutně potřebujete stáhnout nové maily. Majitelé notebooků mohou využít dial-up připojení mimo domov (třeba na návštěvě u příbuzných), nastavení je stejné po celé republice, takže není potřeba nic měnit. Tam, kde je to možné je lepší využít jiné, rychlejší připojení.

Pokračovat na článek


Kabelové připojení

Kabelové připojení nabízí jistotu rychlého internetu pro všestranné využití. Jedinou nevýhodou je menší dostupnost ve srovnání třeba s ADSL nebo WiFi.Co je vlastně kabelové připojení? Jaké má výhody?Kabelové připojení je nejmodernější možností připojení k internetu. Je využíván hlavně pro svojí vysokou rychlost umožňující stahovat filmy, hrát hry, poslouchat hudbu a dělat cokoliv, co v minulosti nebylo kvůli nízké rychlosti připojení možné.Nejrozšířenější typ kabelového připojení využívá rozvodů kabelové televize, ale pod pojmem "kabelové připojení" rozumíme takové připojení, které je až k uživateli přivedeno metalickým nebo optickým kabelem určeným pro přenos velkých objemů dat. Nejčastěji je pro kabelové připojení využíváno rozvodů kabelové televize, které jsou nataženy především ve větších městech. Tento typ připojení je označován jako CATV (Cable TV). Položení kabelu je finančně i formálně poměrně náročná záležitost, a proto jen málo "netelevizních" poskytovatelů takové připojení nabízí. S výlučně internetovým kabelovým připojením se můžete setkat ve větších městech, kde se to poskytovateli vyplatí.Kabelové rozvody mohou být metalické nebo optické. Optické kabely se používají především pro hlavní, páteřní spoje, např. přivedení přípojku do bytového domu, po němž je pak další rozvod realizován metalickými kabely. V takovém případě vám poskytovatel až do bytu přivede kabel, který lze přímo zapojit do síťové karty vašeho počítače (nepotřebujete žádný modem ani převodník). Někteří poskytovatelé ale již nabízejí i připojení optickým kabelem, který je oproti metalickému vedení schopen dosahovat vyšších rychlostí. Optický kabel je imunní vůči elektromagnetickému rušení, které může ovlivnit právě metalické kabely. Nicméně jako metalické, tak optické i CATV připojení nabízí vysokou rychlost a spolehlivost s krátkou dobou odezvy, která je důležitá pro hraní online her nebo IP telefonii.Speciálním "kabelovým" připojením je ADSL (obecně xDSL) využívající telefonní linku. Ta sice původně nebyla určena pro vysokorychlostní přenosy dat, ve většině případů se ale pro rychlé připojení k internetu využít dá. V současnosti nejrozšířenější ADSL linky jsou nabízeny s rychlostí 512kbit/s až 4Mbit/s. Naproti tomu kabelové připojení dosahuje běžně i 10Mbit/s rychlostí. Z technického hlediska řadíme ADSL do samostatné kategorie.Jak funguje CATV připojení?Rozvod kabelového připojení je zajišťován pomocí koaxiálních kabelů nebo dnes častěji opticko – koaxiálními systémy. Opticko – koaxiální systémy jsou výhodné tím, že mají vyšší kapacitu, přibližně dvojnásobnou.Kabelová přípojka se poté musí rozdělit na dva kanály, jeden je určen pro internet a druhý pro ostatní TV programy. V praxi to vypadá tak, že z kabelového rozvodu jsou vyvedeny dva koaxiální kabely, jeden pro televizi, druhý pro internet. K tomu internetovému je potřeba připojit kabelový modem, který se propojí kabelem RJ 45 se síťovou kartou počítače. Prakticky by se dalo říct, že modem zde funguje jako převodník mezi počítačem a kabelovou přípojkou.Kabelové modemy se odlišují od jiných modemů tím, že mají zásuvku pro koaxiální kabel. Dnes se nejvíce využívají modemy značek 3Com, Motorola, Arris, Cisco, Riverstone a RiverDelta.Více informací o CATVJaká je dostupnost?V současné době je kabelové připojení dostupné hlavně ve větších městech, ale procento pokrytí se stále zvyšuje. Dochází k tomu, že se menší poskytovatelé těchto služeb snaží pokrýt i menší místa, jakými jsou např. Moravské Budějovice, Břeclav, Vimperk atd. Hlavní pokrytí zabírají hlavně firmy UPC a Karneval, které se před časem sloučily (zatím vystupují pod původními názvy). Celkově v ČR působí přibližně 20 poskytovatelů kabelového připojení k internetu.Hlavní poskytovatelé:Karneval – www.karneval.czUPC – www.upc.czMenší poskytovatelé:802.cz – www.802.czElsatnet – www.elsatnet.czNetbox – www.netbox.czSelfnet – www.selfnet.czKTVMB – www.ktvmb.czRTV - 5 – www.rtv5.czSrovnání ADSL, WI – FI a kabelového připojeníV dnešní době, kdy se snažíme ušetřit co nejvíce času a také financí, je kabelové připojení ideálním řešením. Při srovnání s ADSL připojením, má vyšší maximální rychlost stahování i odesílání dat. U ADSL je to rychlost maximálně 4096/512 kb/s. Při stejné rychlosti je kabelové připojení většinou cenově výhodnější a navíc nemusíte mít zřízenu telefonní přípojku a platit z ani paušál, i když telefon nevyužíváte.Pokud srovnáme kabelové připojení s WiFi (bezdrátové připojení) zjistíme, že u bezdrátového připojení dochází k občasnému rušení připojení a s tím souvisejícím výpadkům internetu, ne vždy je dosaženo maximální rychlosti připojení. I cenově vychází kabelové připojení většinou výhodněji, v neprospěch WiFi musíme připočíst náklady na pořízení antény a bezdrátové síťové karty (někteří poskytovatelé tyto komponenty pronajímají nebo při uzavření smlouvy na delší dobu nabízí se slevou). Naopak nevýhodou kabelového připojení je jeho nižší dostupnost, přece jen je náročnější položit kabel než nainstalovat anténu. Proto je bezdrátové připojení u nás tak populární a rozšířené.Z tohoto srovnání je zřejmé, že kabelové připojení je výhodné pro svoji garantovanou rychlost, spolehlivost i cenu. Pokud takovou možnost máte, rozhodně zvolte kabelové připojení..

Pokračovat na článek


Jak zapojit kabelový internet společně s Wifi routerem

Nedávno jsem se stěhoval kvůli studiím do Plzně a shodou okolností jsem si tady zařizoval i internet. No a protože Wifi je dneska alespoň pro lidi s notebookem nutnost, tak jsem si zapojil Wifi router společně s kabelovkou a rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o své zkušenosti.Dobře, takže první, co potřebujeme, je objednat si službu od některého poskytovatele kabelového internetu. Z vlastní zkušenosti i z mnoha názorů na diskusních fórech vím, že je lepší větší provider (poskytovatel), protože ten už má všechno zaběhnuté a také by neměl mít tendence natahovat ceny příliš vysoko právě kvůli tomu, že jakožto velká společnost dokáže hezky a pohodově nastavovat takové ceny, které si menší poskytovatel prostě nemůže dovolit.Další důležitou věcí, kterou musíte zjistit je, jestli už máte v bytě nebo v domě zavedenou kabelovou přípojku. Pokud ano, tak jste šťastní jedinci, pokud ne, tak vězte, že to není úplně nejlevnější záležitost a její zavedení se pohybuje řádově v tísícovkách korun.Když už máte zařízenou objednávku a víte, že máte doma přípojku, tak vám ve smluvenou dobu zazvoní u dveří technik, který vám všechno buď zapojí sám, nebo vám doručí samoinstalační balíček. My se tady budeme věnovat té druhé variantě, protože jinak by nebylo o čem psát:-)Technik zkontroluje, jestli je vaše zásuvka OK, podepíše s vámi smlouvu a odejde. Docela příjemně mě překvapilo, že jsem neplatil vůbec nic, ani za aktivaci, ani za pronájem modemu, ba dokonce ani zálohu za modem. Smlouva je na dobu neurčitou a pokud vím, tak bez jakékoliv penalizace za svévolné ukončení užívání služeb. Je to zkrátka jiný svět, než v jakém žijí uživatelé ADSL.Otevřete tedy bílou krabici, kde najdete všechno potřebné. Modem, napájení modemu, koaxiální kabel, síťový kabel a navíc nová zásuvka. Často se totiž stává, že sice máte přípojku, ale jen se dvěma kanály, ale vy potřebujete tři (to se stalo i mně). Sejměte tedy přední kryt přípojky a nainstalujte nový. Z obrázku dole je patrno, že přípojka má tři výstupy – data in/out (ten je pro nás stěžejní), TV out a Radio out.Vezmete tedy koaxiální kabel, jako je tento (součástí dodávky je kabel se šroubovací koncovkou, aby lépe držel v přípojce a nevypadával) a připojíte ho do patřičné koncovky v našem případě do „Data in/out“, jako je to na obrázku výše. Koaxiální kabel, který slouží tradičně jako zprostředkovatel televizního signálu nám v tomto případě pomáhá k vysokorychlostnímu přenosu dat.Nyní přichází na scénu kabelový modem. V našem případě je to model Webstar Scientific-Atlanta Inc. Tento modem slouží k převodu signálu z datové TV přípojky na signál, který bude následně přeposílat přes ethernetový (síťový) kabel.Jak můžete vidět, když si vezmete modem zezadu, je tam hned několik věcí, kterých je třeba si všimnout. Zaprvé je to štítek s nápisem MAC a číslem. To je identifikační číslo toho kterého konkrétního modemu v síti.Dále tu najdeme (zleva):Přípojku na napájení ze sítěTlačítko reset. V případě, že by modem začal blbnout, tak je to první pomoc na řešení problémů. Neříkám, že vždycky pomůže, ale rychlá první pomoc to je:-)Potom je tam ethernetová přípojka, do které zapojíte síťový kabel, viz. nížeDalší možnost, jak se spojit s počítačem, je přes rozhraní USB. To ale použijte, jen pokud na počítači nemáte síťovou kartu, vhodnější je použít ethernetové propojeníPoslední přípojka slouží pro koaxiální kabel a sem patří druhý konec, jehož začátek jste před chvílí zapojili do nové kabelové přípojky.Tady už máme Ethernetový (síťový) kabel, který se připojuje do kabelového modemu a druhý konec přijde buď přímo do počítače, nebo jako v našem případě do Wifi routeru. Tento kabel je také součástí dodávky.Nyní se nám už naskýtá první pohled na Wifi router, který bude aktuálně středem našeho počínání. V našem případě je to router od firmy Edimax s WiFi o rychlosti 54Mb/s. Jen pro začátek bych rád podotkl, že jsem měl docela problémy ho nastavit, protože uživatelské rozhraní pro administaraci routeru nebylo z nejjednodušších, a proto bych ho moc nedoporučoval a spíš bych to viděl na Wifi router od firmy MSI, který má stejné parametry a co vím, tak i uživatelsky příjemnější prostředí:-) Abychom ale neházeli na firmu Edimax špínu, tak musím dodat, že od nich mám už tři roky Switch a nikdy s ním nebyl nejmenší problém.Když router otočíme zezadu, tak stejně jako u kabelového modemu uvidíme pár důležitých detailů, které si zde rozebereme.Jako první je tu tlačítko reset, které má stejnou funkci, jako u kabelového modemu. Tento reset navíc restartuje na defaultní (základní) hodnotu celý software, který síťový provoz na routeru řídí.Hned vedle resetu najdeme síťové napájení, jasná věc…Další čtyři konektory slouží k připojení ethernetového, neboli síťového kabelu do routeru. Má to dvě základní výhody. Jednak budete připojeni k internetu, což je cílem celé operace:-), a taky budete mít všechny počítače zapojené v lokální síti, protože router zároveň funguje jako klasický switch. Do jedné z těchto zdířek můžete zároveň zapojit i běžný switch, takže se vám takto počet ethernetových zásuvek rozšíří na daleko vyšší číslo. Co se kabelů týče, tak v dnešní době už je jedno, jestli sem zapojíte kabel přímý, nebo křížený, protože nové routery a switche už mají funkci crosslink, která spočívá v tom, že si dokáže, laicky řečeno, i z kříženého kabelu udělat přímý.Pátá v řadě je další ethernetová přípojka, do které se už ale nepřipojuje libovolný síťový kabel, ale právě a pouze ten kabel, který vede do internetu, tedy ten, o němž jsme už mluvili a který vede z kabelového modemu právě sem do routeru.No a poslední důležitou částí našeho routeru je anténa, která poskytuje signál pro wi-fi připojení.Co se týče nastavení toho kterého routeru, tak to je velmi specifické, a proto zde uvedu alespoň pár důležitých věcí a postřehůPro vstup do routeru Edimax použijete adresu 192.168.2.1. Tu napíšete do adresního řádku vašeho prohlížeče a potom zadáte defaultní (přednastavené) uživatelské jméno a heslo. V našem případě je to „admin“ a heslo bylo „1234“IP adresy pro připojené počítače je lepší nechat přidělovat DHCP serverem, který je součástí routeru. Vyhnete se tak kolizím ve vaší lokání síti a zjednodušíte si případné budoucí změny ze strany poskytovatele (ten čas od času může změnit parametry vašeho internetového připojení). Počítače ve vaší lokální síti si pak přeberou nastavení z routeru a vy na nich nemusíte nic nastavovat ani měnit.Když se dostanete na nastavování Wi-fi, je velmi důležité si ji zabezpečit. Mně se hned potom, co jsem spustil testování, někdo napojil a začal si vesele stahovat, což samozřejmě nechcete:-). Zapněte si tedy WEP kódování a přidělte připojení autentifikační klíč. Existují sice programy, které ho dokáží prolomit, ale myslím si, že jen minimum lidí prahne po tom, prolomit právě vaší wifinu:-)Pokud vám nestačí samotné šifrování, můžete využít dalšího způsobu zabezpečení, a to filtrování MAC adres. Každý počítač má pro svojí síťovou a wifi kartu přidělenou vlastní MAC adresu (to je takový fyzická adresa síťové katy). Tu zjistíte, když dáte tlačítko Start; spustit; do kolonky spustit napíšete „cmd“ a do otevřeného okna napíšete jen „ipconfig /all“. Objeví se vám tento výpis, kde budete mít napsanou svojí MAC adresu.MAC filtrování se dá nastavit i v sekci "firewall" a takto omezit počítačům v lokální síti přístup k internetu jen na určité MAC adresy (jinými slovy povolit připojení k internetu jen některým počítačům). Nezapomeňte ale přidat MAC adresu svého počítače, jinak byste se asi divili, proč vám nefunguje připojení k internetu.Při konfigurování routeru jsem se docela zapotil. Myslím, že neexistuje nějaké zvláštní pravidlo pro bezproblémovou konfiguraci všech routerů, takže asi uděláte nejlépe, když vezmete do ruky manuály a trošku potrápíte svoje hlavičky. Jsem si jist, že se pak určitě doberete ke zdárnému konci (jako já, po pěti dnech neustálého nastavování:-)) a získané zkušenosti pak můžete využít třeba pro to, abyste poradili méně zkušeným kamarádům.

Pokračovat na článek


Desítka nejrozšířenějších „českých“ hoaxů poslední doby

Určitě už se vám někdy stalo, že vám do schránky dorazil mail, který vás tak trochu vyvedl z míry. Je jedno, jestli v sobě skrýval životní příležitost na získání mobilu zdarma, nebo apeloval na vaše člověčenství v případě dívenky se ztrátou paměti po Tsunami. Tak či tak vám do schránky dorazil hoax, a pokud se ptáte, co to je, tak přinášíme dokončení první desítky českých hoaxůVčera jsme si představili první pětku nejrozšířenějších hoaxů brázdících české e-mailové schránky adnes budeme bez velkých okolků pokračovat.6) Infikované jehly na sedadlechLidé, kteří pravidelně cestují městskou hromadnou dopravou, zřejmě po obdržení tohoto mailu strávili pár nepříjemných chvil při cestě do práce, nebo do školy, protože byli klamavě informováni o možnosti výskytu infikovaných injekčních stříkaček na sedadlech MHD. Po internetu putovaly dvě české verze, přičemž ta druhá (níže uvedená) byla značně pozměněna a ještě přibarvena:Poprve to bylo zaznamenano v Parizi. Pred nekolika tydny v jednom kine si sedla jedna osoba na neco pichajiciho na sedadle. Kdyz vstala, aby zjistila, co to bylo, nasla jehlu zapichnutou do sedadla, na ktere byl pripevnen vzkaz: "Prave si byl nakazen HIV".Kontrolni stredisko chorob zaznamenalo v posledni dobe mnoho podobnych pripadu v mnohych dalsich mestech i v PRAZE !!! Vsechny testovane jehly byly HIV pozitivni nebo obsahovaly zhoubny typ zloutenky.Stredisko taktez udava, ze takoveto jehly byli nalezeny i na verejnych bankomatech a hlavne v dopravnich prostedcich MHD, prevazne v metru. Je vice nez pravdepodobne, ze jehly nastrkavaji HIV nakazeni narkomani.Zadame kazdeho, aby byl v takovych pripadech obezretny. Meli by jste si pozorne prohlednout kazde verejne sedadlo/zidli s nejvetsi opatrnosti. Starostlivy vizualni pohled by mel stacit.Zaroven vas zadame, abyste tuto zpravu podali co nejvyssimu poctu vasich blizkych, pratel i znamych, ktere tak upozornite na toto nebezpeci. Je to velmi dulezite!Jen si pomyslete: muzete zachranit zivot jen tim, ze odeslete tuto zpravu dale.Prosim, venujte par sekund vaseho casu na odeslani tohoto odkazu dale.MUDr. Eva BendovaMUDr. Tomáš Zábranský PhD. z národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti takovéto skutečnosti popírá a tvrdí, že nic podobného se nestalo, ani v Paříži, ani nikde jinde a že tento hoax byl ještě více přiživen skutečností, že si ho vzala do parády známá česká komerční televize Nova, která v době tzv. „okurkové sezóny“, kdy byl nedostatek seriózních zpráv podle slov doktora Zábranského bez konkrétních podkladů odvysílala reportáž, v níž použila jeden ze svých obvyklých prostředků – „zahuhlaného hlasu kohosi v uniformě strážníka Městské policie, snímaného kamerou zezadu“. Jak dále uvádí MUDr. Zábranský – je téměř nemožné jehlu do sedadla zapíchnout takovým způsobem, aby přímo čněla hrotem ze sedadla, nehledě na fakt, že jehly jsou z neohýbavé oceli a při podobné manipulaci by se zlomily. Většina injekčních aplikací drog je navíc prováděna inzulinovými injekcemi, které jsou pevně spojené.Pokud sami cestujete MHD, tak určitě víte, že něco takového, jako zapíchnutí jehly do sedačky je téměř nemožné. Když přejdeme klasické plastové sedačky a zaměříme se na polstrované sedáky, tak ty jsou vesměs taky hodně tvrdé a jediným místem, kde by to teoreticky bylo proveditelné a možné jsou staré vlakové sedačky plněné molitanem, ale každému by určitě bylo nápadné, že sedačka je proříznutá a nápadně vyboulená. Zkrátka a jednoduše, v případě jehel čnících ze sedaček v prostředcích MHD jde o holý nesmysl. Pozornost bychom ale měli věnovat dětským pískovištím, kde možnost poranění o odhozenou jehlu je. Ale jak Tomáš Zábranský uzavírá, i pokud se o tuto jehlu zraníte, tak není jisté, že se nakazíte, protože je potřeba brát v úvahu labilitu virů, které tyto nemoci přenášejí a jsou extrémně citlivé na vyschnutí.7) Miminko s rakovinou mozku a peníze od AOLHoaxy, které apelují na lidskou slušnost, soucitnost a smysl pro spravedlnosti jsou jedny z nejhorších a jako takové by měly být tvrdě postihovány. Jak už jsem uvedl výše, je takřka nemožné vypátrat zdroj šíření, ovšem tvorba zpráv, jako je tato by měla být tvrdě trestána:PROSIM TĚ POMOZ MALÉMU MIMINKU!! A POŠLI TENTO MAIL HODNĚ LIDEM!!Prosím přečti si to!! Neni to žádný otravnýřetězák!!A pošli hodně ale opravdu hodně lidem!!Malá holčička na obrázku má rakovinu mozku.Společnost AOL za každý odeslaný e-mail daruje 5 centů na její operaci.Prosím, pomozte.Celá vidina peněz, které by měly přijít z této činnosti jsou už od začátku nesmyslné a jak uvádí redaktor serveru hoax.cz, lidé by se nejdřív měli přesvědčit, zda-li to, co se právě chystají odeslat není jen špatný vtip někoho druhého. V případě miminka s rakovinou mozku už ale nejde ani o vtip, ale o obyčejnou ohavnost, která využívá soucitnosti lidí ke svému masovému šíření. Vezněme si několik argumentů, proč je tento hoax nesmyslný. Tak zaprvé je třeba říci, že pokud by společnost AOL skutečně chtěla pomoci, tak by to udělala přímo a nepodmiňovala by to nějakým nesmyslným šířením e-mailů, které notabene ani nemůže evidovat, protože se šíří pyramidovým řetězcem. Autor serveru hoax.cz uvádí pár čísel, kolik by to server AOL v případě reálného vyplácení peněz stálo:Pokud by ho každý odeslal 5ti lidem, musela by firma celkem darovat:v 10 úrovni pyramidy 488.281,25$v 15 úrovni pyramidy by to bylo 1.525.878 906,25$ve 20 úrovni už 4.768.371.582.031,25$ !!!Pokud obdržíte jakýkoliv e-mail, slibující finanční pomoc za jeho rozesílání, můžete ho s klidným svědomím zahodit, protože takovéto podmiňování pomoci je nesmyslné a jde o špatný a nemístný žert.8) Dobití kredituDalší hoax je sice trochu staršího data, nicméně mě zaujal svojí neobvyklou hloupostí. Jde o žádost na rozeslání konkrétního e-mailu dvacítce lidí, za což údajně dostanete 500 Kč kreditu na účet svého mobilního telefonu:Pošli toto 20ti lidem a a napiš na tenhle mail svoje telefoní číslo--icqlite@atlas.cz....do pul hodiny se ti dobije kredit na 500,-kč...není to vtip..To že je tento hoax naprosto scestný a nereálný je naprosto jasné. Navíc v sobě má ale i skrytou jednu nebezpečnou vlastnost a tou je nepřímé získávání telefonních čísel, která mohou a patrně i jsou zneužívána za účelem dalšího spamu a podvodné reklamy. Univerzální pravidlo do podobně koncipovaných situací (e-mailů) tedy zní, abyste nikomu, kdo vám slibuje peníze za podobný úkon rozhodně neposkytovali svoje osobní údaje - telefonní číslo nevyjímaje. Pokud tedy nechcete stále mazat otravné zprávy a vyřizovat telefonáty s neodolatelnými obchodními nabídkami, tak se těmto typům zpráv raději obloukem vyhněte.9) Zrušení nepoužitých ICQ účtůSami asi vidíte, že kolem ICQ se točí celá řada podvodů a pozornější čtenáři by si určitě všimli, že v tom následujícím se opět někdo snaží ke svému účelu využít jména tohoto instant messaging klienta, aby to celé znělo věrohodně (nejdříve e-mail icqlite@atlas.cz, nyní icqinfo@atlas.cz). Ani bych se nedivil, kdyby šlo o stejného člověka, který velmi chytře využívá neznalosti mnoha uživatelů internetu ke svým osobním účelům:Vážený uživateli,Z důvodu chystaného zrušení neaktivních icq účtů, byse mohlo stát, že by byl zrušen i Váš účet. Pokud tuto službu používáte, zašlete prosím na email icqinfo@atlas.cz zprávu ve tvaru:login: Váš loginpass: Vaše nové hesloDěkujeme za pochopení,Team Icq.atlas.czZkušenější uživatelé hned poznají, že jde o podvod, ale ti z vás, kteří ještě s nástrahami internetu nejsou dostatečně obeznámeni, by měli mít na paměti, že se zpravidla nestává, aby vám přišel od kteréhokoliv poskytovatele služeb takovýto e-mail, který po vás žádá vaše citlivé informace. Většina serverů si aktivitu uživatelů eviduje sama, a pokud jste delší dobu neaktivní, zpravidla vám odešle e-mail s upozorněním, že pokud se v nejbližší době nepřihlásíte, bude váš účet smazán. V případě ICQ ale není známo, že by se účty mazaly a už vůbec ne tímto způsobem. Administrátor totiž může většinou váš účet vymazat, aniž by k tomu potřeboval váš login, nebo heslo, takže pokud se vám v budoucnu stane, že by po vás někdo tyto údaje žádal, pak takovou zprávu s klidným srdcem smažte.10) Sedm štěňat retrívrůPosledním hoaxem, který jsem vybral a který v poslední době okupoval naše e-mailové schránky je nabídka krásných štěňátek zlatého retrívra:Dobrý denHledají se vážní zájemci o štěňata Golden Retriver.Narodilo se jich tolik, že nejspíš budou uspány. V případě zájmu budou štěňata předána zdarma.Pokud máte zájem,volejte 515xxxxxx. V případě,že se nedovoláte, volejte 736 xxx xxx.Tento hoax patří do kategorie tzv. neaktuálních nabídek. Takových, jako je tento se objevilo už bezpočet a vzpomenout můžeme třeba nalezená štěňata – křížence rotwailera a labradora. Jde zpravidla o nabídky, pro něž autoři zvolili nevhodný způsob šíření a tak se z nich po čase stal hoax, stejně jako v případě výše zmíněných kříženců. Nabídka štěňátek zlatého retrívra se původně objevila na jistém polském diskusním fóru, odkud ji kdosi zkopíroval a upravil do českého jazyka. Změněno bylo i kontaktní telefonní číslo a tudíž i kdyby byla štěňata k dispozici (jako že už dávno nebyla), tak stejně nešlo majitele kontaktovat. Navíc se ukázalo, že tato nabídka je už více než dva roky stará. Jak už jsme si ale řekli, lidská soucitnost je někdy bezbřehá, a proto se tento hoax o narozených štěňátkách vesele šíří dál, i když z oněch drobečků už jsou dozajista pěkní pořízci s milujícími páníčky.Pokud se vám někdy stane, že vám přijde e-mailem řetězová nabídka na takovéto hezké štěně, tak ho určitě nepřeposílejte a zpravidla ani nereagujte, protože je téměř jisté, že už budou rozebrána. Tento styl inzerce je nejen neobvyklý, ale hlavně nevhodný, právě kvůli řetězové reakci, kterou lidské emoce vyvolají. Stejné výsledky nastaly i v několika případech prosby o krev pro nemocné dítě, nebo v situaci, kdy se někteří lidé pohřešovali.ZávěremHoax je zpravidla velmi nebezpečná zpráva, která nás může nejen velmi jednoduše deinformovat, ale navíc se i nepřímo můžeme podílet na rozšiřování nesmyslných fám jenom kvůli tomu, že si neověříme, co vlastně posíláme, a proto bych vám rád na závěr ještě jednou doporučil, abyste se vždycky raději podívali do databáze na serveru hoax.cz a ověřili si, jestli nejde o nějakou snůšku nesmyslů, než zaneřádíte e-mailovou schránku svého kamaráda, kolegy, nebo obchodního partnera.Při tvorbě tohoto článku byly použity informace ze serveru www.hoax.cz, kterému tímto děkujeme.

Pokračovat na článek


Cloud je oblak a může pěkně propršet

Je to bezpečné? I tak se lze ptát zajímavých, příjemných a technicky propracovaných datových úložišť.  Nikdo nechce svůj byznys označit za nebezpečný. Proto se také nedočkáme jasné odpovědi. Začíná vždy slovem – když…Je to na vásProplatila vám někdy nějaká internetová aplikace škody z pirátského útoku? Zabezpečení většinou všichni házejí na uživatele. Nikdy se prakticky neobjeví odpovědnost poskytovatele služeb. Přitom vy jim svěřujete svoje cennosti. Data mají svoje hodnoty, ale mizejí často a nenávratně u různých podvodníků. Vy jste data poskytli na základě nabídky. Kdo vám jejich ztráty nahradí? Cloudová úložiště určitě ne. Ale proč ne?Zástupné důvodyKdyž si v bance uložíte disketu s údaji, pak očekáváte, že je v bezpečí. V případě zcizení vám banka, která je proto pojištěná, hodnoty vyplatí. Když si ale někde uložíte data v kyberprostoru, tak o ně přijdete s konstatováním, že toto se prostě stává. Ale není tomu tak. Přesto existují různé možnosti, jak odpovědnost obejít. Jde především o způsob, kterým data do cloudu dostanete.Přinést a poslat je rozdílZatím se nikdo na internetu nezabývá otázkou doručení. Tedy tím, že by byl zprostředkovatelem a tedy doručovatelem dat. Proto tedy pošta jako taková na internetu neexistuje a data si posíláme sami. Banka také samozřejmě ručí pouze za uložené věci a neodpovídá za transport. Proto je častým důvodem pro zbavení se odpovědnosti úložiště otázka nechráněného nebo jinak nebezpečného přenosu. V tom má úložiště v podstatě pravdu. Uživatel je tak chudák, který by si měl hlídat příchozí, ale i odchozí data, ač tomu mnohdy nerozumí.Data na clouduJakmile však jsou data v úložišti, měla by být chráněna. A to svojí hodnotou. Když dojde k odcizení dat v úložišti, pak by provozovatel měl nést hmotnou odpovědnost. A tady opět nastupuje kalkulace o tom, jak se do úložiště někdo nezvaný dostal. Mnohé weby budou vždy tvrdit, že hesla získal od uživatele. Třeba i nezákonnou cestou. Jen málokdo přizná, že to bylo vinou poskytovatele služeb. To může být pravda. I to by ale mělo být zjistitelné. Jednoduché přihlášení k účtu a stažení nebo zničení dat, může být zaviněno špatnou ochranou údajů uživatelem.  Pokud se to ovšem neprokáže, kdo nese vinu?    Náhrada škodyCloudová úložiště by měla být dobře chráněná a hlavně pojištěná. Zatím nejsou tak napadána jako systémy, kde se ukládají citlivá data třeba z kreditních karet. PayPal se mnohokrát stal terčem útoku, ale škody nesou banky nebo vydavatelé kreditek. Určitě se v dohledné době stane, že se budou hromadně krást data z úložišť. Mají také svůj zajímavý obsah. Úložiště by proto měla jednoznačně definovat svoji odpovědnost v souladu se zákonem, aby uživatel věděl, jak na tom bude, když se něco ztratí. Měl by také vědět, jak odpovědnost přechází na něj a jak se chránit při přenosu dat. Toto je rozhodující pro ukládání dat. Sám objem prostoru totiž až tak důležitý není.      

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Jak poslat e-mail z mobilu

Elektronická pošta je v současné době používána mnohem častěji, než pošta klasická. Díky její rychlosti a dostupnosti je využívána dnes a denně a prakticky málokdo se již donutí napsat dopis na papír, vložit do obálky a poslat jej Českou poštou.Pokud již víte, že e-mail není nějaké ošklivé cizí slovo, ale umíte s ním dobře zacházet a stal se tak běžným komunikačním prostředkem, můžete se naučit, jak takový e-mail poslat i pomocí vašeho mobilního telefonu.E-mail můžete posílat dvěma způsoby: 1. Pomocí e-mailového klienta.2. Pomocí SMSJak se to dělá?Tak především záleží na tom, jakého operátora vlastníte. Poradím vám, jak e-mail poslat z telefonu v různých sítích našich operátorů.V SÍTI T-MOBILE:Pomocí emailového klientaV prvé řadě byste měli vědět, že k e-mailům se dostanete prostřednictvím spojení mezi vaším telefonem a poštovním serverem POP3 (nebo IMAP4). Pokud nemáte nastaveno, nejprve si nastavte stejně jako v počítači server příchozích a ochozích zpráv. Přesné informace získáte u poskytovatele vaší e-mailové schránky. Musíte samozřejmě vlastnit mobilní telefon s e-mailovým klientem.V menu telefonu spustíte e-mailového klienta. Záleží na typu telefonu, ale většinou se nachází v menu Zpráv. Podrobný návod najdete v příručce u každého mobilního telefonu, jelikož se zadání může lišit.Nové typy telefonů vám dají na vybranou, jakmile otevřete zprávy a zadáte VOLBY – VYTVOŘIT (ODESLAT), rozbalí se vám v roletce trojí výběr:Zpráva SMSMultimediální zprávaEl. poštaVyberete- li El. pošta, pošle se vaše zpráva jako e-mail. Pokud již výše zmiňované odchozí a příchozí servery, zkrátka nastaveného emailového klienta nemáte, vyzve vás telefon k nastavení sám.Ještě předtím, než se doručené zprávy zobrazí na displeji vašeho mobilu, proběhne jejich stahování z poštovního serveru. Málokdy jsou stahovány přímo do telefonu, ve většině případů putují do vzdálené schránky. Díky tomu se k nim později dostanete i z počítače (můžete si ovšem nastavit, že ze vzdálené schránky budou zprávy mazány). Také si můžete nastavit automatické pravidelné stahování nových zpráv ze schránky.Na každou zprávu lze samozřejmě odpovědět. Můžete ji přeposlat i smazat (u některých telefonů dojde jen k odstranění z paměti telefonu, u jiných je zpráva definitivně vymazána ze serveru a již se k ní nikdy nedostanete).Pomocí SMSOtevřete si menu Zprávy.Napište : #emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 4616O tom zda bylo odeslání e-mailu úspěšné, budete informování prostřednictvím potvrzovací SMS.Jak probíhá doručení takové zprávy v síti T-mobile?Příjemce obdrží SMS e-mail do své emailové schránky stejně jako každý jiný e-mail.V případě, že odesílatel SMS e-mailu je registrován v t-zones a má přidělenu e-mailovou adresu jmeno@t-email.cz bude tato e-mailová adresa uvedena v e-mailu jako odesílatel. V případě, že odesílatel SMS e-mailu není registrován v t-zones, bude jako odesílatel e-mailu uvedeno číslo mobilního telefonu. Doručení zaslané SMS na e-mailovu adresu probíhá prostřednitvím sítě Internetu. U ostatních operátorů je tomu obdobně.V SÍTI O2 ( DŘÍVE EUROTEL)Pomocí emailového klientaStejně jako u předchozího operátora musíte (pokud ještě nemáte) nastavit odchozí a příchozí server. Příchozí je opět POP3. Server odchozích zpráv je SMTP, vždy zadejte smtp.etmail.cz .V základním menu O2 na WAP portálu klikněte na položky MOJE – MŮJ E-MAILDostanete se do e-mail menu, kde zvolíte Nastavení. Otevře se vám seznam parametrů, který musíte vyplnit - pozor na velká a malá písmena! Text musí odpovídat formátu zvolenému při zakládání schránky:Odesílatel: vaše celá e-mailová adresa (například josefnovak@seznam.cz). POP3 server: zadáte jméno POP3 serveru, na kterém máte e-mailovou schránku POP3 jméno: zadáte jméno, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky (například josefnovak). POP3 heslo: zadáte heslo, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky.Nakonec kliknete na Uložit nastavení.Pak se otevře okno a zde zadáte Jméno a Heslo, pod kterým se budete přihlašovat ke službě při každém dalším připojení. Kliknete na Uložit.Zobrazí se vám oznámení: -- e-mail -- Nastavení e-mail uloženo.Pomocí SMSTento způsob je vždy jednodušší, jelikož nemusíte nic nastavovat. Ti z vás, kterým se zdá nastavení e-mailového klienta na mobilním telefonu příliš složité, jistě zajásají a použijí raději zasílání pomocí SMS.Otevřete si menu ZprávyNapište: EML mezera e-mailová adresa mezera text zprávyChcete-li zadat i předmět zprávy, napište: EML mezera e-mailová adresa mezera (předmět) mezera text zprávy Odešlete na 999111Na telefon vám přijde potvrzení o odeslání zprávy Příjemci se zobrazí číslo GSM telefonu, ze kterého byla zpráva odeslánaV SÍTI VODAFONE ( DŘÍVE OSKAR)I Vodafone již nabízí mobilní e-mail. Za tímto účelem musíte mít aktivován WAP. Chcete-li se i v této síti dostat k e-mailům přes mobil, sledujte následující pokyny:Pomocí emailového klientaOtevřete Vodafone WAP z WAP menu svého telefonu.Zvolte MOBILNÍ E-MAIL. Nebo rovnou jděte na adresu: http://me.vodafone.cz/.Vložte heslo, pokud ho máte aktivované.Zobrazí se seznam e-mailových adres, které jste si zaregistrovali v Samoobsluze Vodafone. Vyberte si adresu, z níž chcete psát nebo číst.Ukáže se vám několik možností : číst zprávy v inboxu, napsat nový e-mail, atdPomocí SMSU předešlých operátorů můžete SMS e-mail využívat okamžitě, ovšem zde u Vodafonu si musíte nejdříve zaregistrovat adresu.-Zvolte si uživatelské jméno (min. 4, max. 32 znaků) např.: JOSEF -Zadejte v menu mobilního telefonu Psát zprávy tento text: EMAILZAP JOSEF-Odešlete na číslo 2255-Na telefon vám přijde potvrzení o úspěšné registraci.Vaše nová mobilní e-mailová adresa je: josef@vodafonemail.czNyní můžete poslat e-mail pomocí SMS takto:Otevřete si menu Zprávy.Napište : emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 2255Jednoduché, že? Na závěr bych ráda upozornila na něco, co trápí mnohé uživatele. Pokud máte v e-mailové adrese znak, který nemůžete za žádnou cenu najít ve znacích svého mobilního telefonu, dokonce i zavináč se vám nějak vytratil, nezoufejte. V případě, že váš telefon neobsahuje znak "@" ,tedy zmíněný zavináč, můžete jej nahradit znakem "*" (hvězdička).Stane-li se, že máte v e-mailové adrese znak "_" (podtržítko) , můžete jej nahradit znakem "#" (křížek).

Pokračovat na článek


Tvorba webu

Předpokládáme, že máte jasnou vizi o svém podnikatelském záměru. Na stole vám leží propracovaný koncept s dokonalou myšlenkou, která podle vašich očekávání dobyje trh. První úkol máte za sebou. Nyní svou pozornost zaměřme na techničtější část nastartování úspěšného online projektu. Podíváme se na tvorbu webových stránek jako takových. Můžete mít sebelepší přípravu, ovšem pokud nesvěříte své sny do rukou kvalitního týmu, tak se může stát, že se z nich záhy stane noční můra. Výběr nejvhodnější cesty k vytouženým webovým stránkám necháme zcela na vás. Existuje hned několik možností, jak dosáhnout kýženého cíle. Nabízejí se varianty, do kterých nemusíte vložit žádný kapitál, ale i takové, které si třeba nebudete moci dovolit. Vše záleží na individuálním scénáři každého z vás. Pojďme si tedy prozradit, kde takové webové stránky získat.Tvorba webu zdarmaNejlevnější a nejrychlejší možností k získání webových stránek se skrývá v možnosti freehostingu. V minulém díle jsme si prozradili, jaké výhody a nevýhody jsou s tímto prostorem spojeny. Pokud však patříte mezi úplné začátečníky a nemáte dostatečný kapitál na služby profesionála, je tato možnost skvělou šancí pro každého z vás. Po zaregistrování u poskytovatele prostoru dostanete oprávnění otevřít si své první webové stránky. K vámi zadanému názvu získáte doplňující přízvisko v podobě www.mojestranky.freehosting.cz. Taktéž musíte počítat s omezenou podporou i absencí dalších služeb, které nechybí u profesionálního poskytovatele. Na druhou stranu si budete moci během několika minut otevřít své první stránky.Poukažme například na Webgarden nebo Webnode. Nabízejí svým uživatelům jednoduché šablony s možností vlastní implementace. Nemusíte umět žádný programovací jazyk. Vše ovládáte a nastavujete dle přednastavených pokynů. Tvorbu takových stránek zvládne téměř každý, musíte však počítat s tím, že ve většině případů takové stránky postrádají originalitu. Vám jako začátečníkovi to ale nemusí vadit. Pokud si chcete otevřít svůj blog, dejte se do toho. I takové stránky vám mohou přinést profit, pokud je dokážete udržet v chodu a využijete všech optimalizačních nástrojů.Vlastní doména s jednoduchou správouVýše zmíněné společnosti (a mnoho dalších) nabízejí klientům možnost zakoupení vlastní domény. Veškeré funkce systému jsou zachovány, ale získáte příjemnější název. Takový, který na první pohled nepůsobí amatérsky. Tento typ tvorby webu je určený všem začínajícím webmasterům, kteří neovládají programovací jazyky k tvorbě celých stránek od píky. Využijete přednastavených šablon a administrace a během několika hodin jsou vaše stránky na světě. Žádné zdržování, pěkný název a jednoduchá správa. To jsou hlavní atributy, díky kterým jsou zmínění poskytovatelé prostoru tolik oblíbenou variantou pro mnohé začátečníky.Z našeho pohledu jde o skvělou šanci, která umožňuje všem méně majetným si zřídit své stránky bez závislosti na jiných. Administrace a šablony jsou již uloženy na serverech a vy se tak bez znalostí programování dostanete přesně k tomu, co potřebujete. Celé ovládání webu se dá svou jednoduchostí přirovnat ovládání e-mailové schránky.Vlastní tvorba stránekAno, i tato možnost se nabízí pro všechny znalce tvorby webových stránek. Vyberete si pro vás nejvhodnější typ hostingu a celé stránky si vytvoříte zcela sami. Pokud jste již znalí tvorby webových stránek, tak pro vás výše uvedené informace nejsou žádnou novinkou. Zde se ovšem již počítá s vlastními zkušenostmi a dostatkem času.Pokud máte pouze dostatek času, můžete se zapsat do jednoho z mnoha kurzů a naučit se jazyku HTML. Tato znalost se vám neztratí a určitě ji ve své podnikatelské činnosti mnohokrát uplatníte. Dokonce mezi námi existují i samoukové, co si otevřeli několik knih, online návodů a ihned se pustili do své první tvorby. Záleží tedy pouze na vás a na tom, jestli máte zájem se jazyk HTML vůbec učit.Tvorba webových stránek na klíčTato metoda je nejpohodlnější, ale zároveň i nejdražší ze všech. Tvorba webových stránek na klíč je skvělým řešením. Moderní firmy současně nabízejí i vyřízení hostingu a celé stránky vyhotoví dle aktuálních trendů SEO optimalizace. Finanční možnosti jsou zde ovšem rozhodujícím faktorem. Své představy nastíníte k realizaci skupině odborníků, kteří se vám postarají stránky jako celek. Pokud míříte vysoko, je tento scénář jedním z předpokladů úspěchu. Již mnoho skvělých nápadů zapadlo kvůli mizernému provedení.Dvakrát měř, jednou řežNež si vyberete profesionála pro tvorbu stránek, dbejte na to, aby šlo o prověřenou společnost či jednotlivce. Nejde o nikterak levnou záležitost, proto dejte na reference a doporučení, která pro jistotu kontrolujte dvakrát (či třikrát). Právě v této situaci platí pořekadlo „Dvakrát měř, jednou řež“ více, než kdy jindy. Nebojte se napsat bývalým zákazníkům tohoto profesionála a sežeňte si co nejvíce informací. Nebojte se vámi vybraného tvůrce stránek ptát na cokoliv, co vás zajímá – i tak můžete odhalit potenciálně nekvalitní služby.

Pokračovat na článek


Jaký druh hostingu vybrat

Výběr webhostingu není radno podcenit. Záleží pouze na vás, jakou cestou se vydáte a kterým směrem uvedete v život svůj podnikatelský záměr. Ještě dříve, než se pustíme do vysvětlování možností realizace a tvorby webu, tak si představme jednotlivé druhy hostingu, s kterými se můžeme v dnešní době setkat.Ve své podstatě není problém mít výdělečný web na jakékoliv platformě, vše se odvíjí od originality nápadu a následné prezentace širšímu okruhu lidí. Na trhu se objevuje celá řada kvalitních společností, které zajišťují hostingová řešení – proto je na místě se s nimi blíže seznámit.FreehostingFreehosting představuje neplacenou formu prostoru, kde je značnou nevýhodou samotný název. Je spíše vhodný pro jednodušší prezentace s nenáročnými požadavky na provoz. Taktéž se zde nepředpokládá vysoká návštěvnost. Pokud si tedy dáváte pro svůj online projekt jen ty nejvyšší cíle, určitě se freehostingu vyhněte. Neříkáme však, že se s freehostingem nedají vybudovat úspěšné webové stránky; otázkou však zůstává, proč to dělat složitě, když to jde jednoduše. Freehosting nenabízí žádné rozšířené služby, pouze prostor. Největší výhodou je zde nulová cena. Tato forma hostingu může být vhodná pro ozkoušení a zároveň osvojení si základů tvorby webových stránek. Narazíte ovšem na omezení datového přenosu, dochází zde k výpadkům. Pravděpodobně se nevyhnete rovněž rušivým vloženým reklamám. Budoucí přechod na doménu 1. řádu je komplikovaný, jelikož celá seo optimalizace začíná na novo.WebhostingTento model je nejrozšířenější vůbec. Je vhodný především pro osobní prezentace, blogy, ale i pro malé a střední firmy. Poskytovatelů tohoto prostoru naleznete téměř nepřeberné množství, takže si budete moci pečlivě vybrat toho nejvýhodnějšího. Především se zajímejte o kvalitu služeb a dostupnost funkcí a podpory, které od poskytovatele vyžadujete. Takový webhosting se dá velmi snadno pořídit za několik stokorun ročně. Nejde o nijak závratnou sumu a získáte originální název bez přídavku.Dedikovaný serverJde o specifický druh serverhostingu. Jako klientovi vám bude poskytnut fyzický server ve správě poskytovatele (jež vám vlastně) pronajímá hardware. Jeho služby spočívají ve správě fyzické části a vy máte absolutní svobodu ve správě softwarové části. To znamená, že je zcela na vás, pro jaké služby a operační systém se rozhodnete. Pro dedikovaný server musíte mít mnoho zkušeností se správou nebo si najít zodpovědného externího správce. Náklady na provoz se vám tak mohou rapidně zvýšit. V důsledku výše uvedeného je tento typ prostoru spíše pro pokročilejší zájemce a naprostý laik by se mu měl vyhnout.Managed serverTento typ serveru je spravován poskytovatelem. Tím pádem vám odpadají veškeré náklady spojené s nutností mít vlastního správce. Nemyslete si však, že je tato služba zadarmo. Cena je mnohonásobně vyšší, než u obvyklého hostingu. Před samotným pořízením se zpravidla dozvíte, kolik hodin správy poskytovatel nabízí. Ostatní parametry jsou placeny vždy zvlášť. Jakmile si projdete počáteční konfigurací stránek, tak se správa takového webového serveru vtěsná do několika málo hodin měsíčně. Proto zvažte, jestli se vám z finančního hlediska nevyplatí pronájem dedikovaného serveru.Server housingTento hosting je umístěn přímo v datovém centru poskytovatele. Vám tedy náleží povinnost vlastnit svůj hardware, čímž tedy platíte pouze za pronájem místa a konektivity. Tento způsob obstarání hostingu je lákavý především svou cenou, ale ještě než se do těchto vod vrhnete, zvažte všechna rizika. Pořízení vlastního serveru totiž s sebou přináší další starosti v podobě řešení výpadků, správy a upgradu serveru.Virtuální serverVPS hosting je velice moderním řešením, které je ze statistického hlediska velmi oblíbené, jelikož klientům nabízí značnou svobodu při správě a rozhodování. V podstatě jde o prostor na fyzickém serveru, který se tváří jako vlastní. Tento hosting si můžete rozšiřovat či pozměňovat vždy v závislosti na vašich individuálních potřebách. Na trhu se objevuje více variant těchto virtuálních serverů. Server můžete mít buď ve své režii vy, nebo si můžete připlatit za služby správce. Tím je umožněno si web obohatit nejrůznějšími aplikacemi.Cloud hostingCloud je jednou z nejmodernějších metod pořízení vlastního prostoru. V tomto případě si nepronajímáte konkrétní server, ale výpočetní výkon. Nutno podotknout, že tato forma prostoru je určena výhradně pro pokročilé uživatele a začínající webmastery nemusí vůbec zajímat. Cloud hostingu využijí především již zaběhnuté weby s prudce kolísavou návštěvností a s vysokým požadavkem na dostupnost stránek.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

DVB-S jako pojem

Co je to satelitní vysílání?Signál satelitního vysílání není přijímán z pozemních vysílačů, ale z antén umístěných na družicích, které se nacházejí na tzv. geostacionární dráze, přibližně 36 tisíc km nad zemským povrchem. Družice se pohybují stejnou rychlostí jakou se otáčí naše Země a zachovávají si tak stejnou pozici. Trvale tak pokrývají stejnou plochu Země.Jaké území pokrývá satelitní vysílání?Satelitní vysílání družic určených pro příjem v České republice pokrývají celé území republiky. V některých lokalitách se může stát, že ve výhledu na družici překáží např. výšková budova, strom nebo terénní nerovnost.Co je potřeba k příjmu satelitního vysílání?Pro příjem je nutný tzv. satelitní komplet, který zahrnuje satelitní přijímač a parabolická anténa s konvertorem (LNB). Při instalaci satelitního kompletu je složité správné nasměrování satelitní antény, proto by montáž měla být svěřenaJe satelitní televize placená?Mezi programy vysílanými z družic jsou programy volné (nekódované) a kódované. Kódované programy jsou většinou placené a pro jejich příjem potřebujete přijímač pro příjem kódovaných programů a příslušnou dekódovací kartu.Pro příjem českých programů je zapotřebí zakoupení karty od poskytovatelů CZ kanálu, př. SKYLINK, GITAL.Je možné přijímat televizní programy z více družic?Ano, na jednu parabolu lze umístit více konvertorů, které tak využívají odraz signálu z plochy paraboly. Je možné také využít natáčecí zařízení, které otáčí parabolou na jinou pozici.Je možné přijímat satelitní vysílání na více televizorech?Pokud použijete pouze jediný satelitní přijímač, bude možné sledovat na více televizorech stejný televizní program. Pro sledování různých programů na více televizorech je nutné ke každému televizoru pořídit jeden satelitní přijímač a konvertor s více výstupy.Jak získám informace o programových nabídkách jednotlivých poskytovatelů českých programů?Kliknutím na odkazy níže se dostanete na stánky poskytovatele jednotlivých služeb.

Pokračovat na článek