Výsledky vyhledávání pro dotaz protokoly

Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Co je to HTTP?

Vysvětlíme si základní princip HTTP, popíšeme informativní číselné kódy, podíváme se na chybu 404 a řekneme si něco o RFC.HTTP je zkratka anglického výrazu "HyperText Transfer Protocol", protokol pro přenos hypertextu, používaný pro přenos hypertextových dokumentů, především webových stránek po internetu. A teď si to trochu přiblížíme :o)Jedná se vlastně o protokol díky kterému putují data z webového serveru k vám domů a vy je vnímáte jako webové stránky. Pokud se tedy chcete podívat například na stránku http://www.pripojtese.cz/. Proběhne po napsání požadované adresy do prohlížeče (ať už v Internet Exploreru, Mozille, Opery,..) následující :Dojde k připojení k serveru pomocí klienta (netscape, linx, ..) a odeslání následujícího požadavku:GET /index.html HTTP/1.1Connection: closeUser-agent: Lynx/2.8<prázdný řádek>Toto je stručná verze, poslední prázdný řádek je povinný, protože jinak by server nepoznal, kde je konec požadavku. Nyní server odpoví:HTTP/1.1 200 OKContent-length: 120Content-type: text/html<prázdný řádek><...vlastní data (soubor)...>Zde si něco řekneme o prvním řádku - http /1.1 označuje verzi protokolu. Co která verze splňuje je dáno v RFC (dostaneme se k němu níže), číslu za ním se říká informativní číselný kód a poznáme podle něj jak požadavek dopadl. Dají se rozdělit po stovkách a to takto:1xx – informativní2xx – úspěch3xx – přesměrování4xx – chyba ze strany klienta5xx – chyba ze strany serveruS chybou číslo 404 se určitě každý z nás již setkal, tak si ji trochu rozepíšeme:404 je stavové hlášení web serveru. Chybu 404 vrátí server, pokud stránka, kterou hledáte, se na serveru nenachází. Obvyklé hlášení: chyba 404 - Stránka nebyla nalezena. Požadovaná stránka se na serveru nenachází.Příčin může být několik. Jsou to například:· požadovaná stránka mohla být přesunuta jinam (na jiné místo) · zadali jste špatnou www adresu (url) · nefunkční odkazV případě, že prohlížeč obdržel kód 200 je vše v pořádku a požadovaná stránka se vám zobrazí. Protokol tedy funguje stylem DOTAZ-ODPOVĚĎ.RFCTakto definuje RFC internetová encyklopedie Wikipedia (plné znění):RFC je zkratka anglického výrazu "Request For Comments" (žádost o komentáře), která se používá pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících Internetové protokoly, systémy apod. Jak už název napovídá, RFC jsou oficiálně považovány spíše za doporučení než normy v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina Internetu.Jednotlivé RFC dokumenty vydává editor RFC podle příkazů Internet Architecture Board. Každé RFC má při zveřejnění přiděleno číslo. Žádné jednou vydané RFC se nikdy neruší, pouze se v budoucnu může upravit vydáním novějšího RFC.Všechna RFC lze volně získat na adrese http://www.ietf.org/rfc.html a na mnoha dalších místech. Každé RFC je dostupné v podobě čistého ASCII textu (v angličtině), ze kterého se tvoří i další verze (např. HTML, PDF apod.).

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


Internetové úložny dat na českém internetu

Pokud vás obsahově zaujal článek mého kolegy Lukáše Žídka z listopadu minulého roku, který nesl název Internetové úložny dat, tak byste měli zpozornět i tentokrát, jelikož se tímto tématem budeme zabývat opět a to tím způsobem, že si představíme další tři servery, každý z nich český a každý z nich něčím zajímavý.Na úvod mi dovolte uvést něco málo k praktičnosti využití těchto internetových úschoven, protože nevysvětlit ke konkrétní službě účel jejího využití, přestože tento článek navazuje na jeden již vydaný, by byla asi chyba.Určitě už se vám někdy stalo, že vám začal blbnout počítač a vy jste tak nějak v kostech cítili, že Windows na tom není nejlépe a že budete muset chtě nechtě přistoupit k formátování disku. Ale co teď, když zrovna nemám po ruce externí disk, nebo nějaké objemné médium? Ano, samozřejmě je nasnadě nejjednodušší varianta a to taková, že si svoje data můžete vypálit na DVD média, ale pro tentokrát vynechejme všechna kdyby a vezměme internetové úložny dat jako jakousi alternativu k onomu zběsilému pálení.Další možností, pro kterou byly internetové úložny primárně vytvořeny a pro kterou se dají využít spíše, je situace, kdy se potřebujete se svými přáteli, nebo kolegy podělit o určitá data. Dnes je relativní trend při rychlých digitálních linkách všechno si takříkajíc za pochodu měnit prostřednictvím ICQ, nebo třeba Skype, ale tohle není ani bezpečná, ani ideální varianta. Jednak jste omezeni svým uploadem a příjemcovým downloadem, takže se může stát, že vy budete mít upload 10M, ale váš kamarád bude stahovat jen rychlostí 50kb/s a při pomyšlení na posílání několika set megabajtů například v podobě fotek je to dost děsivá záležitost. Navíc se i může stát, že když budete přes nějakého takového klienta soubory posílat, tak můžete mít kraťounký výpadek a odesílání může začít nanovo.Přesně v takovýchto situacích vstupují do hry internetové úložny dat, které jednak dokáží pracovat s mnohem většími soubory, než třeba moderní velkokapacitní e-maily, ale za další jsou pro práci s velkými soubory primárně stvořeny. Ještě je třeba podotknout, že po úspěšném nahrání souboru na příslušný server se vám vygeneruje unikátní link, nebo chcete – li odkaz, po jehož zadání do webového prohlížeče budete přesměrováni přímo na stažení konkrétního souboru. Dost ale už bylo nudných a obšírných teoretičností, pojďme si říci něco málo o trojici velmi zajímavých českých datových úschoven…ULOŽ.TOServer Ulož.to, který byl spuštěn v květnu letošního roku, si za dobu své existence vysloužil přezdívku český Rapidshare. Že nerozumíte, co to má znamenat? Hned vám to vysvětlím. Rapidhare.de je jakýmsi průkopníkem a legendou zároveň, který rozvinul koncepci internetových úschoven. Lidé ho používají nejčastěji, protože je nejspolehlivějším, ale hlavně – je bez omezení co do uploadu a downloadu. Tato neomezenost má ale jistá úskalí v tom smyslu, že není tak úplně zdarma. Po každém staženém souboru vypočítá server pro vaši IP adresu dobu, po kterou nebudete moci z Rapidshare stahovat a která je odvislá od velikosti právě staženého souboru. Rovněž nemůžete stahovat více souborů zároveň, ale tyto restrikce jsou všechny pouze v rámci tzv. „Free“ účtu, který je zdarma a ze kterého mohou stahovat všichni i bez nutnosti registrace. Pokud si zaplatíte za účet na Rapidsharu, tak můžete okamžitě začít využívat všech výše zmíněných výhod, které tento server nabízí. Možná si teď říkáte, proč to všechno píšu, ale důvod je takový, že Ulož.to je skutečně takovou hezkou českou obdobou Rapidsharu a všechna jeho negativa prozatím nechává v ústraní. To znamená, že rychlost uploadu i downloadu je neomezená, nejsou zde čekací lhůty a můžete stahovat několik souborů naráz. Velkou výhodou je navíc možnost uploadu až 300 MB souborů, zatímco Rapidshare dovoluje pouze přílohy třikrát menší.Při přidávání, respektive uploadování souborů stačí dát pouze „procházet“, vybrat příslušný soubor z vašeho disku a následně zvolit možnost „uložit soubor/y“. Pokud byste chtěli ukládat více souborů a nakonec by se ukázalo, že jste je zvolili špatně, poslouží funkce „vyčistit formulář“.Na tomto obrázku můžete vidět průběh uploadování souboru. Všechno je naprosto přehledně znázorněno, a tak budete mít při svém nahrávání na internet o sebemenším postupu dokonalý přehled. Statistika zobrazuje průběh uploadu v procentech, dále počet souborů, jejich velikost, přenosový čas a rychlost přenosu…LETECKÁ POŠTA.CZLetecká pošta je server, který bych označil za takovou zlatou střední cestu. Její velikou předností je kromě jiného naprostá jednoduchost, až strohost úvodních stránek, ale jak by normálně bylo titulování něčeho slovem „strohý“ hanlivé, tak v tomto případě to tak rozhodně myšleno není, protože tato „strohost“ je jednoznačným plus. Člověka při práci se serverem nerozptyluje spousta odkazů a jiných zbytečností a může se tak lépe věnovat své práci. Leteckou poštu také musím pochválit za to, že pokud zrovna není přetížená, což díkybohu nebývá často, tak má skutečně slušnou rychlost downloadu a nemusíte se bát, že byste čekali několik let na to, než se vám stáhne jeden soubor.Velikost jednotlivých souborů, které můžete na server nahrát je stanovena na 161 MB, což je podle mě postačující, protože stahovat třeba 300 MB soubor z jakéhokoliv serveru, který je přetížený je téměř zbytečná věc, protože se vám pravděpodobně ani nestáhne. Abych to ještě upřesnil, tak velikost 161 MB je souhrnná a je určena pro všechny soubory, které v jeden moment uploadujete, ale velkou výhodou je, že jich můžete najednou uploadovat kolik chcete.Na tomto obrázku se vám naskýtá pohled na strohou „progress line“, která znázorňuje jak daleko od vytouženého cíle se nacházíte. Oproti Ulož.to je to docela změna a pár informativních kolonek by určitě neškodilo.NAHRAJ.CZNahraj.cz je z těchto tří publikovaných serverem nejstarším, ale i přes to, že bývá dost často přetížený ho mám rád. Jeho velkou devízou je totiž fakt, že soubory na tomto serveru vydrží opravdu velmi dlouho a nestane se, jako na letecké poště, že by vám je po měsíci smazali. To by tedy bylo zhruba tak všechno o tomto server a já jenom doplním, že velikostní upload limit na serveru Nahraj.cz je 250 MB.Server Nahraj.cz má pro uploadování připraven přehledný formulář, kde kromě cesty ke konkrétnímu souboru můžete vyplnit i popisek pro příjemce, aby se při stahování více souborů ve všem lépe orientoval.Samotný proces nahrávání souboru. Při nahrávání vám vyskočí samostatné okno, což je rozdíl oproti ostatním serverů, ale to uvádím spíše jen pro zajímavost a pro úplnost, jelikož to není nic důležitého.Na závěr tohoto druhého dílu o internetových úložnách a úschovnách dat mi ještě dovolte představit velmi zajímavou aplikaci, která se jmenuje Universal Share Downloader a která má přímé využití ve spojitosti s některými úschovnami. Proč? Inu, může se vám stát, že vám kamarád na některý takovýto server nahraje video z dovolené, které bude rozděleno dejme tomu do 15ti souborů po 100MB. Určitě se ale nebudete chtít zdržovat s tím, že budete každý link poctivě zadávat do prohlížeče a následně stahovat. To byste se příliš zdržovali, a proto je moudré využít služeb freewarového prográmku Universal Share Downloader. Tato aplikace má v sobě zakomponované ovládací protokoly pro různé druhy těchto serverů a kromě nejznámějších, jako Rapidshare, Megaupload, nebo Uploaded disponuje protokoly i některých českých serverů, například právě Nahraj.cz. Třeba takovou leteckou poštu tam zatím nenajdete, ale když si budete pravidelně stahovat aktualizace, tak se tohoto rozšíření třeba časem dočkáte. A jak to celé funguje? Úplně jednoduše…Pomocí tlačítka „plus +“ se vám otevře přehledná tabulka, do které nakopírujete příslušné odkazy a dáte potvrdit výběr. Program okamžitě začne stahovat a neustále vás informuje o tom, co právě stahuje a jak je s tím daleko. Když se stane, že je některý server přetížený, tak to zkouší v určitých časových intervalech do té doby, než se mu konkrétní soubor povede stáhnout, respektive dočasně nestažitelný soubor přeskočí a stáhne následující. U serverů, kde ke stažení musíte zadat autorizační kód si ale moc nepomůžete, protože vás program k jeho zadání stejně vyzve. Jinak je to ale záležitost k nezaplacení a mohu ji vřele doporučit všem, kteří s internetovými úložnami dat pracují častěji.

Pokračovat na článek


Jak funguje internet - protokoly TCP/IP a ISO OSI

Pro internetové i většinu místních síťových spojení se používá protokol TCP/IP, na který se teď podíváme trochu podrobněji ve vztahu k síťovým vrstvám.Tento článek volně na vazuje na článek Jak funguje internet - protokoly, který je hodné přečíst ještě před tím, než se pustíte do dalšího čtení.Pokud mluvíme o síťových protokolech musíme se zmínit o vrstvách. Počet vrstev závisí na tom, jakou soustavu síťových protokolů použijeme. Někdy se také hovoří o síťovém modelu. Nejčastější model je ten, který se používá na internetu. Je to rodina protokolů TCP/IP. Druhým modelem je ISO OSI, který standardizoval mezinárodní standardizační úřad (ISO).Porovnání síťových modelů:Z porovnání je vidět, že TCP/IP využívá čtyři vrstvy a protokoly ISO OSI používají vrstev sedm, jak je znázorněno na obrázku. Soustavy síťových protokolů TCP/IP a ISO OSI se od sebe liší – jsou vzájemně neporovnatelné. Rodina síťových protokolů TCP/IP neřeší (až na výjimky) linkovou a fyzickou vrstvu, proto se i na internetu setkáváme s těmito protokoly z modelu ISO OSI.Vztah protokolů TCP/IP a ISO OSI existuje, i když jsou vzájemně nesouměřitelné. V praxi je však třeba využívat komunikační zařízení vyhovující ISO OSI pro přenos IP-paketů nebo naopak realizovat služby podle ISO OSI.Nyní si něco řekneme o hlavních vrstvách:Aplikační vrstva – tato vrstva předepisuje, jak mají být data přebírána/předávána od aplikačních programů. Příklady: Telnet, FTP, HTTP, DHCP, DNS.Aplikační protokoly používají vždy jednu ze dvou základních služeb transportní vrstvy: TCP nebo UDP, případně obě dvě (např. DNS). Pro rozlišení aplikačních protokolů se používají tzv. porty, což jsou domluvená číselná označení aplikací. Každé síťové spojení aplikace je jednoznačně určeno číslem portu a transportním protokolem (a samozřejmě adresou počítače).Transportní vrstva – stará se o spojení mezi aplikacemi na vzdálených počítačích. Patří sem výše zmíněné protokoly TCP a UDP.Protokol TCP určuje pravidla o způsobu dopravy dat po síti, Rozhodují o tom, která data mají přednost (vyšší prioritu) a koordinují tak celý průběh výměny informací, aby nevznikl chaos. (viz článek o protokolech)Protokol UDP dopravuje data po síti pomocí tak zvaných datagramů. Rozdíl v těchto protokolech je velmi podstatný. Spojení pomocí protokolu TCP se nazývá také spojované, spojovanou službou. A to z důvodu že příjemce potvrzuje přijímaná data. V případě ztráty dat si příjemce vyžádá jejich znovuposlání. Můžeme to srovnat s tím, když někomu telefonujete. Voláte tak dlouho, dokud někdo nezvedne sluchátko, čímž se „potvrdí“, že to co chcete říci někdo slyší – v našem případě tedy, že data dorazí k adresátovi.Spojení pomocí protokolu UDP se říká nespojované. Není zde kontrola, zda dorazila všechna data k adresátovi. Můžeme ho přirovnat k poslání telegramu, který odešleme a nestaráme se, zda dorazil.Síťová vrstva – tato vrstva zajišťuje přenos dat mezi vzdálenými počítači WAN. Základní jednotkou přenosu je síťový paket, který se balí (zapouzdřuje) do datového rámce. Síťový paket se skládá ze záhlaví a datového pole, zápatí je zde výjimkou.Tímto bych naše povídání o vrstvách ukončil. Nyní máme základní znalosti o hlavních vrstvách. Na konec si ještě zmíníme typy protokolu IP, neboť se o nich teď častěji mluví.V současné době je převážně používán protokol IP verze 4. Je připravena nová verze 6, která řeší nedostatek adres v IPv4, bezpečnostní problémy a vylepšuje další vlastnosti protokolu IP.IPv4 – Internet protokol verze 432 bitové adresycca 4 miliardy různých IP adres, dnes nedostačujícíIPv6 – Internet protokol verze 6128 bitové adresypodpora pro mobilní zařízenífragmentace paketů – rozdělovánídostatečně bohatý adresní prostor – pokud možno by už nikdy neměla nastat nouze o adresypodpora služeb se zaručenou kvalitoudesign odpovídající vysokorychlostním sítímbezpečnostní mechanismy přímo v IPautomatická konfiguracekooperace s IPv4 a co nejhladší přechod ze stávajícího protokolu na novýNelze samozřejmě říci: "Tak, a od 1. 11. 2006 všichni používáme IPv6." Nejdříve se vymýšlí způsob komunikace mezi počítači, které používají IPv4 a počítači s IPv6, aby bylo zavedení IPv6 bezproblémové. Zajímavostí je, že protokol verze 6 je nyní nejrozšířenější v Číně.Touto informací naše povídání o TCP/UP ukončíme a příště si něco řekneme o HTTP a FTP.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek