Výsledky vyhledávání pro dotaz psaní

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Za tajemstvím počítače – počítačové skříně

Co je to počítačová skříň, to asi nemusíme dlouze vysvětlovat. Stručně můžeme říci, že počítačová skříň je jakýsi plechový (nebo umělohmotný) obal, který zakrývá vnitřnosti počítače (mikroprocesor, paměti apod.). Přední stěna skříně obsahuje otvory pro disketové, CD-ROM a další speciální mechaniky, dále vypínač a tlačítko RESET (případně i další speciální tlačítka) a malé otvory pro větrání. Zadní stěna skříně obsahuje konektory pro připojení tiskárny, klávesnice a myši a také šachty (sloty) pro zasunutí přídavných desek (zvukové karty, grafické karty, modemu apod.).  Jednotlivé skříně se mohou lišit tvarem, barvou, velikostí a dalšími parametry. Při výběru nového počítače je důležité vybrat takovou počítačovou skříň, která vám bude vyhovovat jak po stránce vzhledové (příjemný design), tak po stránce praktické (velikost, typ a tvar). Je nutné si uvědomit, že v případě budoucí modernizace počítače (přidání zvukové karty, přidání další disketové mechaniky atd.) lze do některých typů skříní přidat více součástí a do některých méně. Existuje několik typů počítačových skříní, které mají různé výhody i nevýhody (tj. každý typ skříně je vhodný k něčemu jinému).Prvním typem, který si popíšeme, je desktop.Desktop má tvar klasické krabice (viz obrázek) a pokládá se na stůl. Na počítačovou skříň tohoto typu lze umístit monitor. Monitor však nesmí být příliš těžký, aby nedošlo k promáčknutí vrchní stěny počítačové skříně. Obecně se doporučuje nestavět na desktop monitory s úhlopříčkou 17" a více. Desktopy se používaly spíše dříve. Dnes dává většina uživatelů (i výrobců počítačů) přednost jiným typům skříní. Nevýhodou desktopu je to, že nemá příliš volného místa pro další rozšiřování (rozšiřováním rozumíme umisťování přídavných desek do počítače, tj. např. zvukové karty apod.) a na stole zabere poměrně hodně místa. Za výhodu můžeme označit snadný přístup k disketovým mechanikám, k mechanice CD-ROM a ke konektorům na zadní stěně počítače. Skříň typu desktop se vyrábí i ve zmenšených variantách, které se označují jako slimline a superslimline. Výhodou těchto dvou provedení je velká úspora místa na pracovní desce stolu. Nevýhodou je velmi málo volného prostoru uvnitř skříně (tj. rozšiřování počítače o další desky je omezeno).Dalším typem počítačové skříně je tower (věž).Toto provedení je v současné době nejrozšířenější. Existuje několik druhů počítačových skříní typu tower: minitower, miditower a bigtower. Minitower (malá věž) má pro další rozšiřování přibližně stejně volného místa jako desktop. Na pracovním stole však zabere více místa, protože na počítačovou skříň typu tower těžko postavíte monitor. Monitor proto musíte postavit vedle počítačové skříně. Výhodnější (a častější) řešení u tohoto typu spočívá v umístění minitoweru na zem (pod pracovní stůl). K mechanikám počítače by však měl být snadný přístup (neměli byste kvůli každému zasunutí diskety nebo cédéčka lézt pracně pod stůl). Minitower má na předním panelu většinou dvě pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Miditower (středně velká věž) disponuje velkým prostorem pro další rozšiřování a modernizaci. Staví se většinou na zem (pod pracovní stůl) a na předním panelu počítače obsahuje tři pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Tato varianta počítačové skříně se většinou používá u výkonnějších počítačů, které se používají v kancelářích, firmách, ale i v některých domácnostech. Bigtower (velká věž) obsahuje mnohem více volného místa pro další rozšiřování počítače než předchozí typ počítačové skříně. Staví se téměř vždy na zem a používá se u výkonných počítačů (serverů). Tato skříň obsahuje na předním panelu počítače čtyři i více pozic velikosti 5 1/4" a dvě i více pozic velikosti 3 1/2".Volba správného typu počítačové skříně     Při koupi nového počítače máte většinou možnost vybrat si z různých typů počítačových skříní. Jakou skříň zvolit, nelze jednoznačně říci. Tato volba je individuální a závisí na potřebě každého uživatele. Pokud chcete umístit počítačovou skříň na stůl (ať už z jakéhokoliv důvodu) a nemáte na pracovním stole příliš místa, zvolte raději počítačovou skříň typu desktop, slimline nebo superslimline. Pokud však potřebujete počítačovou skříň umístit na zem (na pracovním stole není místo) nebo do budoucna počítáte s rozšiřováním počítače o různé karty, zvolte raději počítačovou skříň typu minitower nebo miditower.Stůl pro počítačPočítač lze v podstatě umístit na jakýkoliv stůl. Pokud však pracujete s počítačem velmi často (v kanceláři nebo i doma), je vhodné zakoupit si stůl, který je pro práci s počítačem speciálně upraven. Takový stůl je ideální nejen z ergonomického hlediska (při práci s počítačem nedochází k nadměrné únavě, k bolestem kloubů apod.), ale i z hlediska praktického (snadný přístup k mechanikám, k tiskárně, ke klávesnici, k myši apod.).Obecné dělení počítačůPočítače se dají dělit z mnoha různých hledisek. Jedno základní dělení, které souvisí s tímto článkem, rozlišuje tři typy počítačů:Běžný počítač. Jde o obyčejný počítač, který používáte doma nebo v kanceláři. Je určen pro běžné kancelářské práce (psaní dokumentů, účetnictví, tvorba tabulek a grafů apod.), pro hraní her, pro připojení k internetu (z domova) atd. Běžný počítač většinou má skříň typu desktop, slimline, superslimline nebo minitower.Pracovní stanice. Jde o výkonný počítač, který používají profesionálové v oblasti počítačové grafiky, navrhování výrobků a staveb, zpracování zvuku a videa apod. Pracovní stanice má většinou skříň typu minitower nebo miditower anebo zvláštní typ počítačové skříně.Server. Jde o velmi výkonný počítač, který slouží např. k řízení počítačových sítí, k připojení počítačových sítí k internetu a k ukládání velkých objemů dat. Server má většinou počítačovou skříň typu bigtower.

Pokračovat na článek


EMAIL: JAK POSÍLAT A UKLÁDAT SOUBORY V PŘÍLOZE

Jak odeslat soubor ve formě přílohy pomocí emailové schránky a jak si přílohu z emailu uložit. Návod na Seznam email a Gmail.Jedná se o jeden z nejjednodušších úkonů, které můžete vůbec na všem počítači a internetu udělat, ale o to méně návodu na tuto činnost získáte a je také pravda, že občas i ten nejprimitivnější úkon může člověk pozapomenout, takže rozhodně není od věci si prostřednictvím tohoto článku postup připomenout.Obecný postup (pro všechny online emaily)Uložení souboruPokud vám někdo z vašich známých poslal soubor, poznáte to mimo emailového textu, kde se o souboru pravděpodobně zmiňuje také symbolem kancelářské spony, která má symbolizovat textovou přílohu.Přílohy najdete buď v hlavičce nahoru nebo dolů pod emailovým textem, nebo nahoře i dole, to je závislé od poskytovatele emailové schránky. S vysokou pravděpodobností zde budete mít možnost zobrazit a stáhnout. Pokud nevíte, o jaký soubor jde, doporučujeme soubor jen zobrazit a následně se rozhodnout, zda ho toužíte mít na svém harddisku. Pokud ano, klikněte následně na stáhnout a zvolte si cílovou složku, kam chcete soubor uložit.Posílání souboruPokud toužíte nebo potřebujete někomu zaslat pracovní soubor nebo fotografii z cesty, bude to už trošku náročnější, ale nic co byste nezvládli.Klikněte na napsat nový email, vyplňte vše potřebné jako příjemce, předmět, napište také nějaký text, kde se ideálně zmíníte o tom, co posíláte, pokud to tedy jasně nevyplívá z kontextu nebo z předchozí diskuse atd. Následně v horní části zvolte variantu přidat soubor nebo přílohu, zadku jde o typ emailové schránky, každá má jednotlivé funkce a úkony trošku jinak popsané, ale výsledný efekt je stejný. Zobrazí se vám nové okno s vašimi složkami a soubory, kde ve všem počítači najdete soubor, který chcete poslat, označíte ho a vaši volbu potvrdíte.Odesílání emailu bude pravděpodobně trvat déle než ještě zvyklý z důvodu nahrávání uvedené přílohy. Pokud tedy máte v plánu posílat větší soubor je dobré jej nahrát na nějaký z internetových datových serverů, o kterých jsme vás již také informovali.Návod na Seznam emailOdesíláníPo kliknutí na tlačítko Vybrat soubor se objeví okno, s tzv. průzkumníkem Windows – prostě teď je třeba najít soubor, co chcete přiložit k emailu na disku. To, kde se přesně nachází váš soubor, vám samozřejmě nemůžeme přesně poradit, ale většinou to bývá ve Windows XP někde pod Tento počítač> Disk C:> Documents and settings> vaše uživatelské jméno> Dokumenty, ve Windows Vista a 7 pak pod Počítač> disk C:> Users> vaše uživatelské jméno> Dokumenty.Na vybraný soubor pak stačí kliknout a dole v okně dát Otevřít. Nezapomeňte ještě vyplnit zbytek emailu, hlavně adresáta a potom ho celý poslat volbou Odeslat email.Ukládání přílohyV každém emailu, který vám dorazí s přílohou, najdete v emailu od Seznamu na konci ikonku au ní dvě volby – pokud se jedná o obrázek jde o položky Zobrazit a Uložit, pokud o jiný typ souboru, tak Otevřít a Uložit. Při ukládání dejte pozor na to, abyste ho uložili tam, kde ho najdete – pokud nevíte, kam soubor uložit, aby vám neunikl, neuděláte chybu, když si ho dáte na Plochu, protože tam se přece jen dostanete vždy a místa je na ní na ikony poměrně dost.Návod pro GmailOdesíláníPři psaní emailu klikněte na:Otevře se okno se soubory ve vašem počítači, stačí najít ten správný a pak přes tlačítko Otevřít ho přidat jako přílohu. Můžete vybrat i souborů více: stačí držet klávesu Ctrl a klikat myší na více souborů, všechny se pak nahrají.StěhováníGmail dokáže zobrazit náhledy na obrázky a částečně i na dokumenty v různých formátech pomocí online dokumentů Google Docs. U ostatních je klasická volba pro stažení – opět, to nejtěžší je najít si to místo, aby tam nějak logicky soubor pasoval a dal se najít. Nebojte si ho přejmenovat dle vaší představy – vyhledávání ve Windows je už dnes poměrně rychle a přesně, takže i když pak nebude vědět, kde soubor je, ale budete vědět jak se přibližně jmenuje, s jeho objevením nebude problém.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Ten nejlepší telefon – Recenze SAMSUNG i8910 HD

Konečně jsem se po půl roce čekání dočkal. Konečně držím v ruce telefon, o kterém jsem již dlouhou dobu snil. Bohužel čekání bylo dlouhé a já nakonec čekání na SAMSUNG OMNIA HD, respektive na SAMSUNG i8910 HD, jak se nyní tento krasavec jmenuje nevydržel. Před dvěma měsíci, kdy mi moje NOKIA 6500 tak nějak shořela, jsem si pořídil první dotykovou NOKII 5800. Ta běží na shodném systému SYMBIAN S60 5. edice, stejně jako SAMSUNG. Za ty dva měsíce používání ji už znám jako své boty a tak můžu i směle porovnávat.NOKIA 5800, SAMSUNG i8910 HD, APPLE iPHONE SAMSUNG i8910 HD je již dlouhou dobu jednoznačně nejvybavenější mobil na trhu a to se začal prodávat teprve před týdnem. Momentálně se nabízí v provedení 8GB a v barvě DEEP BLACK. V základním balení telefonu najdeme kromě přístroje samotného také síťovou nabíječku, USB kabel, kvalitní sluchátka s 3,5mm jackem, CD se softwarem SAMSUNG PC STUDIO a dalšími aplikacemi a český manuál. Chtělo by to jistě ještě nějaké pouzdro, to však bude nutné dokoupit zvlášť.NOKIA 5800, SAMSUNG i8910 HD, APPLE iPHONEOproti NOKII 5800 či Iphone je telefon delší asi o 1cm, ale je zase o nějaký ten milimetr tenší než NOKIA. Samsung i8910 HD je lakován do černé barvy. Přední straně dominuje obrovský AMOLED displej o rozměru 3,7“ a rozlišení 360×640. Tyto parametry ho řadí na absolutní vrchol. Ani NOKIA N97 ani iPHONE nemají takto velký a jemný displej. Pod displejem jsou tři hardwarová ovládací tlačítka. Nad displejem je objektiv předního fotoaparátu a vedle něj je světelné a pohybové čidlo. Na pravém boku najdeme tlačítko pro zamknutí displeje a klávesnice, konektor pro připojení USB kabelu, který je zakryt dobře pasující plastovou krytkou a spoušť fotoaparátu. Na levém boku najdeme slot na microSD kartu a tlačíka plus a mínus na regulaci hlasitosti. Na horní hraně telefonu najdeme audio konektor o rozměru 3,5mm, do kterého se připojují sluchátka. Ten je též zakryt krytkou. Také je zde otvor pro uchycení poutka. Na zadní straně najdeme objektiv hlavního fotoaparátu o rozlišení 8 megapixelů a vedle něj je LED blesk. Pokud chceme do telefonu vložit SIM kartu nebo baterii, je třeba odsunout zadní kryt. S ním je poměrně jednoduchá manipulace, jde poměrně dobře odsunout, není třeba na něj nějak silně tlačit. Pod zadním krytem najdeme baterii o kapacitě 1500mAh. Pokud chceme vložit SIM kartu, je třeba baterii vyndat.SAMSUNG i8910 HDTelefon startujte 15 sekund a pak zobrazí výzvu k zadání PINu. Pak už ďábelsky rychle naběhne hned po přehrání animovaného loga SAMSUNG. Telefon je opravdu maximálně rychlý. NOKIA 5800 je proti SAMSUNGU opravdu líná mrcha. Ještě aby ne. V nokii je procesor o frekvenci 369 MHz, na rozdíl od SAMSUNGU i8910, kde procesor uhání rychlostí 600Mhz. Takto rychlý procesor má také iPhone. Nokia N97, současná vlajková loď NOKIE má pro srovnání procesor o rychlosti 434Mhz. Každý dotyk displeje je současně potvrzen mírným zavibrováním. Displej ovšem reaguje velmi rychle, takže se opravdu jedná o nejhbitější telefon. Konečně přestanou machrovat majitelé Iphonů, kteří se pyšnili nejrychlejší odezvou svého telefonu. Samsung reaguje úplně stejně rychle jako iPhone. Na displeji se zobrazuje ve spodní části lišta se čtyřmi ikonami, které Vám zpřístupňují základní funkce telefonu. Jsou zde volby TELEFON, KONTAKTY, ZPRÁVY a MENU. Hlavně dotykové tlačítko MENU velmi oceňuji, protože například u NOKIA 5800 se do menu dostanete pouze po stisku hardwarové klávesy. V horních rozích displeje se zobrazují informace o stavu baterie a signálu, případně symboly datového připojení a také ikonky o nepřijatých hovorech či zprávách. V čem je však SAMSUNG unikátní, to jsou takzvané WIDGETY, neboli mini-aplikace, které si můžete libovolně umístit na plochu displeje. Nabídku jednotlivých mini-aplikací rozbalíte po doteku ovládacího panelu na levé straně displeje. A pak již stačí jenom nalistovat tu správnou aplikaci a prstem ji přetáhnout na libovolné místo na displeji. Na displej si můžete naházet ikon kolik chcete. Můžou se klidně i překrývat nebo vyčuhovat přes okraj displeje. Vznikne Vám tak unikátní uživatelská plocha, díky které se jedním dotykem obratem dostanete k Vaší oblíbené aplikaci.SAMSUNG i8910 HDDalší funkce telefonu jsou již schovány v základním menu. Do něj se dostanete v prvé řadě stisknutím hardwarového tlačítka uprostřed třech nedotykových kláves a nebo na displeji stisknete dotykové tlačítko MENU. Také je možné táhnout po displeji prstem z prava do leva a displej se Vám přelistuje na základní menu. Zde je 12 průhledných IKON. Po doteku na ikonu systém obratem zareaguje a spustí danou funkci.Jak se s ním telefonuje???Díky vícepoložkovému seznamu a paměti 8GB si můžete do telefonu uložit kontaktů kolik chcete. Telefon se pyšní výdrží při hovoru kolem 10 hodin. V pohotovostním režimu vydrží až 450 hodin což je nějakých 18 dní. Tomu se mi skoro ani nechce věřit, v reálném provozu kdy máte zapnutou wi-fi, bluetooth a další funkce se dostaneme na podstatně nižší hodnoty. Při telefonování je možné zapnout hlasitý reproduktor. Při maximální hlasitosti telefon opravdu hodně řve. Je také možné při hovoru aktivovat další funkce. Můžeme si například nastavit zobrazování protelefonovaného času. Pokud Vám někdo volá, je možné vypnout zvonění a přitom telefon nevzít a také lze poslat na volané číslo SMS s předem definovanou šablonou textu do které je samozřejmě možné i něco připsat. To se hodí například když čekáte v bance a někdo Vám volá tak vy jedním tlačítkem hovor ztlumíte a zároveň obratem zašlete SMS, že zavoláte později. A tak člověk, který Vám volá, dostane informaci proč mu to neberete.SAMSUNG i8910 HD Jak se s ním SMSkuje???Při psaní SMS si můžete zvolit z několika možností jak zprávu napsat. K dispozici je klasická alfa-numerická klávesnice klávesnice, na kterou jste zvyklí z mobilních telefonů s klasickými tlačítky. Zde jsou však všechna tlačítka dotyková. Pak je již jen na Vás zda zvolíte psaní se slovníkem T9 nebo bez něj. Psát tímto způsobem lze jak na výšku telefonu tak na šířku. Při přetočení na šířku se automaticky displej přetočí a klávesnice se umístí v pravé polovině displej. Psaní tímto způsobem je opravdu ďábelsky rychlé, stejně jako byste mačkali hardwarová tlačítka. Stisky i silnými prsty jsou velmi rychlé a přesné. Navíc při každém stisku se ozve cvaknutí a navíc telefon zavibruje. Další možností je psaní na QWERTY klávesnici. Tak je však možné psát pouze na šířku telefonu. Opět se tímto způsobem dá psát velmi rychle, každopádně já osobně dávám přednost prvnímů způsobu, kdy je možné psát SMS i jen jednou rukou. Pak je zde ještě možnost ručního psaní, kdy kreslíte prstem po displeji jednotlivá písmena. Tento způsob mě však přišel nejpomalejší. Při psaní se nám zobrazuje odpočítávání, kolik ještě znaků se vejde do jedné zprávy. Vedle tohoto údaje je v závorce číslo na kolik zpráv se SMS případně rozdělí při překročení délky 160ti znaků. Při psaní je možné si zvolit 4 velikosti písma. SMSky tak nejsou pro SAMSUNG i8910 HD žádný problém a zvládá je opravdu bravurně. Stejně tak dobrá práce je i při odesílání MMS.Jak to fotí a točí ??Telefon SAMSUNG i8910 HD je vybaven fotoaparátem o rozlišení 8 megapixelů, takže můžete fotit opravdu fotografie ve vysokém rozlišením. Při nastavení maximální kvality lezou z fotoaparátu snímky o rozlišení 3264×2448. Fotoaparát je vybaven LED bleskem a automatickým ostřením. A jak fotí ?? Posuďte sami z následujících fotografií. Myslím, že pokud máte SAMSUNG i8910 HD v kapse, můžete klidně nechat Váš fotoaparát doma. Fotky jsou naprosto úžasné. Je sice pravda, že jsem je fotil za slunečného dne, ovšem i za šera lze dosáhnout zajímavých výsledků. Fotoaparát má nepřeberné množství nastavení. Umí snímat jednotlivé snímky, případně sekvenci fotek. Umí panoramatické fotografie, umí přidávat do fotografií rámeček, mozaiku, případně detekovat úsměv. Má 13 scénických režimů. Je možné nastavit 8 úrovní kvality fotografie, od rozlišení 640×360 až po 3264×2448px. Je možné nastavit vyvážení bíle, přidat různé efekty, umí automaticky zaostřovat, detekovat obličej a umí i makro režim. Lze také nastavit hodnotu expozice.Ukázkové fotografie v maximálním rozlišení – po kliknutí se fotografie zvětšíKromě fotek umí samozřejmě také video. A umí ho sakra dobře. Už HD v názvu telefonu nám dává tušit, že si tento telefon pohrává s vysokým rozlišením. Umí točit video až v rozlišení 1280×720. Při tomto rozlišení si již užijou i Vaše LCD či PLASMA televizory, které toto rozlišení podporují, či vyžadují. Jak vypadá HD video se můžete názorně podívat. Takže nemusíte doma už nechávat jenom Váš fotoaparát. Klidně doma zapomeňte i Vaší videokameru. Samsung i8910 HD ji v pohodě nahradí. Záznam je prováděn do formátu MP4.AplikaceTelefon je již v základní instalaci vybaven spoustou aplikací, které Vám zpříjemní život s tímto telefonem. V menu KANCELÁŘ tak najdeme aplikace jako kalkulačku, hodiny, poznámkový blok, kalendář, převodník, Smart leader, slovník, správce souborů, zip, Quick Office a Adobee PDF. V telefonu najdeme také vestavěný přehrávač REALPLAYER.Závěrečné hodnoceníTelefon SAMSUNG i8910 HD je momentálně nejvybavenější a nejlepší telefon na současném trhu mobilních telefonů. Je založen na systému SYMBIAN, díky kterému si můžete nainstalovat libovolnou aplikaci. Je vybaven obrovským displejem a špičkovým fotoaparátem o rozlišení 8 megapixelů, který dokáže natáčet i video v HD kvalitě. Je to tam velmi zajímavá náhrada video kamery a fotoaparátu ze kterého se dá vyždímat vysoká kvalita. Samozřejmě, že u tohoto zařízení nemůžete chtít aby konkurovalo zrcadlovkám s teleobjektivem. Ovšem SAMSUNG i8910 HD je velmi kvalitní zařízení, se kterým dosáhnete opravdu dobrou kvalitu při natáčení a fotografování. Telefonování a posílání zpráv umí samozřejmě také a umí to velmi dobře. Nesmím také zapomenout na to, že telefon je vybaven GPS čipem, takže je možné ho bez problémů použít jako navigaci. Ve spojení s datovými přenosy můžete být neustále on-line. K prohlížení internetových stránek velký dotykový displej přímo vybízí. Navíc telefon běží na velmi rychlém procesoru. Dá se říci, že rychlejší telefon momentálně není.Zapomeňte na iPhone, zapomeňte na NOKII N97, jděte do SAMSUNG i8910 HD. Ten je totiž nejdokonalejší a nejlepší.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Microsoft Office Outlook

Nejen e-mailový klient, ale také nástroj pro organizování kalendářů, úkolů, poznámek, kontaktů a dalších informací. Nasazován bývá hlavně ve firmách, ale využijí jej i domácí uživatelé.doporučitZákladní vlastnostiMicrosoft Outlook je emailový klient a je součástí všech verzí kancelářského balíku Office. Hlavním úkolem aplikace Outlook je zabezpečit elektronickou poštu a správu informací. Ve firmách se nejčastěji Outlook používá ve spolupráci s Microsoft Exchange Serverem, který nabízí i další možnosti (kalendář, plánování schůzek, sdílené kontakty atd.), ale lze jej použít i pro stahování pošty z jiných serverů.Outlook se chová jako klient poštovního serveru. Zprostředkovává příjem a odesílání pošty v rámci internetu nebo jiné sítě (firemní nebo domácí). Velkou výhodou je, že nemusíte být stále připojeni počítačem uživatele k serveru, ale v okamžiku, kdy naváže server spojení s uživatelem, dojde k aktualizaci všech emailů. Emaily jsou odeslány a jsou doručeny nové.Kromě e-mailů umožňuje Outlook plánování schůzek a úkolů, vytvářet a udržovat adresář kontaktů, který lze jednoduše exportovat a synchronizovat s mobilními zařízeními nebo jinými uživateli. Tyto funkce využijete hlavně ve firemním prostředí, ale třeba takový kalendář, který vás v nastaveném čase upozorní na blížící se schůzku využijí i uživatelé, kteří před obrazovkou počítače ztrácejí pojem o čase.Nastavení účtu a výchozí nastaveníPo prvním spuštění vás aplikace Outlook vyzve, abyste zadali svoje jméno, elektronickou adresu, server příchozí pošty (nejčastěji POP3, např. pro server seznam.cz je POP3 – pop3.seznam.cz), server odesílané pošty (SMTP, např. pro server seznam.cz je SMTP – smtp. seznam.cz), název účtu a heslo a nakonec vyberete typ vašeho internetového připojení. Není to nic složitého, ale je to důležitá část, bez které by vám nic ostatního nefungovalo. Nastavit a přidat další účty můete později v "Nástroje -> Účty".Výchozí nastavení je možné měnit v "Nástroje -> Možnosti -> Předvolby -> Možnosti elektronické pošty", dále můžete měnit formát zpráv "Nástroje -> Možnosti -> Formát pošty" na HTML (umožňuje komplexní formátování včetně vkládání obrázků do textu), RTF (vhodné pro formátování textu) a prostý text.Doručené (a koneckonců i odeslané) e-maily můžete pro větší přehlednost rozdělit do složek. Složky si můžete vytvářet po libosti, kromě vašich uživatelských složek je k dispozici několik složek základních:1. Doručená pošta2. Koncepty3. Odeslaná pošta4. Pošta k odeslání 5. Odstraněná poštaDo složky "Doručená pošta" vám spadnou všechny e-maily stažené ze serveru.V "Konceptech" jsou uloženy rozepsané zprávy. Ukládají se buď automaticky po nastaveném čase nebo po kliknutí na tlačítko uložit.Do "Odeslané pošty" se po odeslání přesunou vaše odeslané emaily, abyste je mohli případně využít."Pošta k odeslání" - zde jsou všechny zprávy připravené k odeslání, pokud nejste připojeni k internetu- po připojení dochází k odeslání."Odstraněná pošta" – obdoba koše ve Windows.Jakékoliv nastavení těchto složek lze provést pomocí pravého tlačítka na zvolené složce.Práce s emailemNovou zprávu můžete vytvořit několika způsoby – stisknutím "Ctrl + n"“, přes menu "Soubor -> Nový", dvojím kliknutím myši do volného místa v přehledu e-mailů a nejjednodušeji kliknutím na tlačítko "Nový" v levém horním rohu.Do políčka "Komu" napíšete emailovou adresu uživatele, kterému chcete napsat (pokud ho máte v seznamu kontaktů, lze napsat např. dva znaky a zmáčknout "Ctrl + k" a buď budete mít na výběr nebo Outlook sám doplní adresu. Při psaní emailu máte možnost přiložit přílohu, přidat podpis, změnit formát zprávy. Po napsání email jednoduše odešlete tlačítkem "Odeslat".Odvolání zprávy – již odeslanou zprávu můžete odvolat či nahradit za předpokladu, že adresát používá Outlook, ještě ji neotevřel a tu původní máte v odeslané poště. Příjem zprávy – doručená, nepřečtená pošta je zobrazena zavřenou obálkou a tučným písmem, po přečtení se obálka otevře.Odpověď nebo předání zprávy – při čtení emailu, můžete ihned elegantně odpovědět a do políčka "Komu" se okamžitě vloží emailová adresa odesílatele. Pokud použijete tlačítko "Odpovědět všem", dojde k vytvoření nové zprávy s tím rozdílem, že do pole "Komu" jsou vloženy adresy všech, kterým byl adresován původní e-mail včetně odesílatele. Pokud chcete e-mail poslat dál někomu jinému, použijte "Předat dál".Další možností pro každou zprávu je nastavení příznaku. Příznak signalizuje, v jakém stavu je zpracování zprávy. Můžete si tak označit e-maily, které je potřeba zpracovat, které chcete předat dál, nebo na něž je třeba odpovědět. Příznak nastavíte v pomocí menu "Akce -> Nastavit příznak"Přijaté e-maily si můžete rozdělit do jednotlivých složek podle jejich obsahu, což oceníte zvláště pokud dostáváte větší množství e-mailů z různých stran Microsoft Outlook je efektivní a pohodlný program nejen pro práci s e-maily. Především nebude dělat problémy těm, kteří znají jiné programy z kancelářského balíku Office. Ovládání všech programů Office je podobné. Outlook je nejčastěji využíván ve firemních sítích, kde ve spolupráci se serverem Microsoft Exchange funguje jako komunikační a plánovací nástroj.

Pokračovat na článek


Gabriel Knight 2 - The Beast Within

KAPITOLA I.Na samém začátku hry je Gabriel vyzván skupinou německých lidiček, aby dostál svému původu a pomohl jim za pomocí svých vrozených schopností ulovit běsnícího vlkodlaka. Když se Gabriel vzbudil v Huberově sídle na pokraji Mnichova, v jehož blízkosti byl vlkodlak naposledy spatřen, nezbylo mu než se pořádně porozhlédnout po dočasně opuštěném domě. Ze své tašky si nejdříve pobral to nejdůležitější co si sbalil na cestu - dopisy, peněženku a starodávnou dýku jeho rodu. Vlevo od vstupních dveří si přečetl zprávu od pana Huberta a zpod zrcadla vytáhl klíčky od auta. Pak vytáhl z kapsy dopis od Grace, přečetl si ho a použitím papírů na stole své sekretářce (a přítelkyni) odepsal. Při prohlídce stolu si Gabriel rovněž všiml Mnichovského deníku, ze kterého se dozvěděl, který komisař byl pověřen řešením případu "řádícího vlka" a také se dočetl, že vlk údajně utekl z Hellabrunnské zoologické zahrady. Dalším prohrabováním kapes si Gabriel zrekapituloval předměty, které si vzal s sebou a pročetl si dopis od svého právníka Uberga, který potvrzoval jeho majetnické právo na zámek Ritter Castle a okolní pozemky. Najednou se Gabrielovi udělalo zle ze zatuchlého vzduchu místnosti, takže vyšel ven před dům nadechnout se čerstvého vzduchu. Dal se doprava směrem k podivnému vodnímu korytu vyřezanému z mohutného kusu zatuchlého dřeva. Jak tak procházel okolo, všiml si čerstvého otisku zvířecí pracky v blátě pod korytem. Za korytem nalezl již jen neprostupnou hradbu lesa. V trávě před prvními stromy však postřehl cosi zajímavého a když se podíval blíže, našel chomáček zvířecích chlupů. Vzal si je s sebou jako pravděpodobný vzorek vražedného zvířete. Při další prohlídce okolí domu, tentokrát vlevo od hlavního vchodu, narazil na jakýsi přístěnek s umyvadlem. Bez okolků popadl zde přítomný cement, namíchal z něj hrubou maltu a jejím nalitím do bahnitého otisku získal stopu zvláštního zvířete, které mu čím dál tím méně připomínalo vlka. Pomocí klíčků odemkl Volkswagen stojící před domkem a rozhodl je jet do čtvrti Talkirchen, kde se nacházelo inkriminované ZOO. Automaticky vyhledal výběh vlků, přečetl si tabulku o vlcích, podíval se na povalující se exempláře a neúspěšně se pokusil vejít do ohrady. Příchozího opatrovatele vlků Thomase vyzpovídal ze všeho, co ho napadlo. Thomas poslal Gabriela za jeho nadřízeným doktorem Klingmannem, Gabriel uposlechl a vydal se doleva do administrativní budovy. Rozhovor s doktorem Klingmannem si raději nahrál na kapesní magnetofon. S úmyslem vrátit se do ZOO později se odebral do Lochhamu na Huberovou farmu. Při pohledu na magnetofon s nahrávkou ho napadl mazaný podfuk. (Pomocí volby RECORDING) si připravil (LOAD A) nahrávku doktora Klingmanna a prázdnou audiokazetu (LOAD B) a začal mixovat (SPLICE). Vybíráním vhodných slov namixoval užitečnou větu "Thomas? Herr Doktor Klingmann here. Show our wolves to Mr. Knight." a nahrál ji na prázdnou kazetu (TRANSFER). Pak se spokojeně vrátil do ZOO a opatrně se vetřel do doktorovy kanceláře. Doktor nikde, bezva. Rychle prohledal jeho kabát visící na věšáku u dveří a nalezl útržek jakéhosi účtu. S vědomím, že musí jednat rychle se svým nálezem dále nezabýval a ihned použil kazetu s namixovanou nahrávkou na vysílačku ("Walkie Talkie") v pravé části doktorova stolu, čímž si zajistil přístup k vlkům. Když Thomas přivolal vlčici Margaritu, Gabriel si prohlédl její identifikační přívěšek a pohladil ji, načež mu mezi prsty zůstalo pár vlčích chlupů.Po úspěšné "prohlídce" zoologické zahrady se Gabriel rozhodl vyhledat právnickou firmu spravující jeho nově nabytý majetek a poštu, kde by mohl poslat svůj dopis Grace. Rozjel se proto do centra Mnichova, na náměstí Marienplatz. Nejdříve se dal doleva okolo masny do právnické kanceláře Übergrau, Höffen & Schnell. Přijal jej mladší právník Übergrau, který se ukázal být velice vstřícným a po krátkém rozhovoru dal Gabrielovi dokonce kontakt na mnichovskou univerzitu. Po návštěvě právnické kanceláře se Gabriel vydal ulicí směrem doprava až na samotné náměstí s kašnou. Pak pokračoval dál ulicí Dienerstrasse, v jejíž polovině po pravé straně zašel na poštu poslat dopis Grace (Gabriel-to-Grace Letter). Než se vydal na univerzitu, odskočil si ještě na chvíli na Huberovu farmu a bližším prozkoumáním účtenky profesora ze ZOO (Klingmann's Receipt) nalezl zvláštní protisk jakéhosi nápisu. Použitím účtenky na zrcadlo velde dveří získal podezřelou mnichovskou adresu - 54 Dienerstrasse. Opět nasedl do automobilu a vydal se na Mnichovskou univerzitu. Laborant Michael mu tam vstřícně zanalyzoval oba vzorky zvířecích chlupů (z farmy a ze ZOO) a odlitý otisk tlapy. Laborant Gabrielovi napsal analýzu těchto vzorků, ve které uvedl důležitou skutečnost, že vzorek chlupů z farmy pravděpodobně nepocházel z běžného vlka. Z univerzity se Gabriel vydal znovu za svým právníkem Übergrauem a zeptal se ho na adresu nalezenou na druhé straně Klingmannova účtu. Dozvěděl se, že se jedná o organizaci Royal Bavarian Hunting, která vydává povolení k lovu divoké zvěře a začalo mu vrtat hlavou, na co doktor zoologie potřebuje povolení na zabíjení zvířat. Vydal se tedy do domu č.54 v ulici Dienerstrasse (jedna obrazovka za poštou). Nepříjemný klerk Xavier ho ale vyrazil s tím, že nemá potřebné rodinné dokumenty. Další, v pořadí již třetí návštěva právnické firmy Übergrau, Höffen & Schnell za tento den spravila i tento problém. Zatímco dr. Übergrau sháněl potřebné papíry, zajel Gabriel na policejní stanici za účelem domluvit si schůzku s komisařem. Anglicky nekomunikující úředník se však ukázal být nepřekonatelnou překážkou a tak se Gabriel vrátil do právnické firmy pro připravené rodinné dokumenty a šel je ukázat Xavierovi do Královské Bavorské Lovecké společnosti (Royal Bavarian Hunting Lodge). A brzy nato už byl jejím hrdým členem. A o jistých dalších členech začal mít vážné pochybnosti.KAPITOLA II.Jakmile Grace dostala Gabrielův dopis, pocítila, jak se v ní pověstné ucho od džbánu utrhlo. Sbalila svých pět švestek a prvním letadlem odletěla do Německa. Gabriela však v jeho starodávném rodinném sídle nenašla. Nevěda kam jinam se odebrat, souhlasila s nabídkou hradní paní, aby v zámku přenocovala a počkala, až se Gabriel objeví. Na druhý den ráno si řekla, že pouhým čekáním v koutě ničeho nedosáhne a tak se vydala zkoumat své okolí. Nejdříve našla zamčené dveře za gabrielovou ložnicí, pak vyšla ven před zámek a uviděla Gabrielovo auto. Na oboje se zašla do zámku zeptat nepříjemné Gerdy. Gerda Grace sdělila, že klíčky od gabrielova auta nemůže nikomu dávat a za zamčenými dveřmi v gabrielově ložnici že se nachází starodávná knihovna rodu Ritterů, kam ji, bohužel, rovněž pustit nemůže. Vida, že s ní po dobrém nepochodí, vydala se sama do městečka Rittersberg. Nejdříve se dala doprava do hostince "Goldener Löve" a promluvila si se starým majitelem. Konečně se tak dozvěděla o novém gabrielově případu něco bližšího. Vyšla ven a nevěda, kam se vydat zaklepala na modré dveře domu vlevo od hostince. Od dobrého muže (tm), jehož xicht se objevil v okénku se dozvěděla, že muž je zprávcem městské haly. Zeptala se ho, zda nemá nějaké záznamy o domnělém soudním procesu s vlkodlakem, který se podle majitele hostince měl odehrát někdy v 17. století. Správce se vyjádřil, že je to možné, ale že potřebuje přesné datum procesu. Když se Grace vrátila na zámek, zjistila, že se v jejím pokoji stále ještě šolíchá dotěrný řemeslník, takže se vrátila do městečka, prohlédla si místní kostel a když se opět vrátila do zámku, našla už svůj pokoj prázdný. Prozkoumáním ohniště, u kterého řemeslník cosi kutil našla mužovu brašnu, ze které si "půjčila" šroubovák. Bližším prozkoumáním krbu nalezla zvláštní otvor na místě chybějícího kamene a s nadějným úmyslem do něj zasunula šroubovák. Výsledkem kopulace šroubováku s krbem bylo kliknutí vycházející ze skříně u dveří. A když Grace skříň otevřela, uviděla tajnou chodbu. Ha! Tajnou chodbou Grace prošla do pokoje naproti její ložnici, rychle jí došlo, že se ocitla v pokoji zámecké paní Gerde. Podívala se na obraz gabrielova strýce Wolfganga a když nenarazila na nic dalšího zajímavého, otevřela skříň s tajným průchodem a už už se chtěla vrátit chodbou zpět, když tu uviděla klíč. Zpět se tedy vrátila vyzbrojena klíčem, který padl ke dveřím do knihovny. Množství knih bylo zdrcující, ale časem Grace našla, co hledala - útlou knížečku o vlkodlacích. Hned poté byla však odhalena Gerdou, se kterou se ošklivě pohádala. Z knížky vypadl dopis, který (spolu s knížkou, pochopitelně) Grace pečlivě prostudovala. Dozvěděla se tak o existenci dvou důležitých osobností Ritterovské krve z dob procesů s vlkodlaky - Victora a Christiana Rittera. Jejich dva osobní deníky nalezla v pravé horní části knihovny a prostudovala je. Ve Victorově deníku našla tolik potřebné datum Ritterburgského procesu s vlkodlakem. Poslední informace, kterou potřebovala byl osud krále Ludvíka II, jehož životopis v žádném z oddílů knihovny bohužel nenašla. Usedla tedy ke gabrielovu psacímu stolu a použitím vizitky zatelefonovala do USA profesoru Barclayovi z Yalské univerzity. Profesor slíbil, že se po osudu Ludvíka druhého podívá a zavolá zpět. Grace se mezitím vydala do města a šla říci správci městské haly přesné datum procesu s vlkodlakem. Chvíli s ním na toto téma hovořila, načež ji dobrý muž zavedl do podzemní kobky, kde byl vlkodlak svého času vězněn. Grace se podívala z okénka, na jehož žbrdlení našla něco stop po vlkodlakových škrábancích a pak se zahleděla na kostel. Dostala nápad - prostudovat obsah zpovědi, kterou podal vlkodlak tehdejšímu faráři coby své poslední přání. O svém nápadu pověděla vstřícnému správci městské haly. Ten její nápad shledal zajímavým a napsal vzkaz pro angličtinou nedotčeného faráře, ve kterém ho vyzval k vydání příslušních spisů. Grace tento vzkaz odnesla faráři do kostela a s vyhledanými akty se vrátila k dobrému muži v městské hale. Ten jí přeložil spoustu zajímavých věcí, které o sobě vlkodlak vypověděl. Než se Grace vrátila na zámek, zaskočila ještě do hostince zeptat se hospodského na krále Ludvíka II. Něco se sice dozvěděla, ale nebylo toho dost. Zpátky na zámku šla rovnou do knihovny, usedla ke gabrielovu psacímu stolu a napsala Gabrielovi dopis, ve kterém shrnula své poznatky. Spolu s příslušnými knihami jej vložila do obálky, kterou ukázala dole v hale Gerdě, aby získala gabrielovu adresu. Pak se vydala do Rittersburgu hledat poštu. Našla ji brzy, byly to dveře vlevo od hostince. Zazvonila na maličký zvonek na pravé straně dveří a úřednici dala obálku připravenou k odeslání. Potom zaplatila poštovné markami ze své pěněženky a spokojena se svým slídilským výkonem se vrátila na zámek.KAPITOLA III.Gabriel se vzbudil po noci plné prapodivných snů. Nevěda jak načít další den svého dobrodružného života, pročetl si noviny ležící na stole a dozvěděl se tak o další rituální vraždě. V Mnichově se vydal nejdříve za svým právníkem, který mu dal dopis od Grace. Po přečtení dopisu si Gabriel s právníkem promluvil o zajímavostech, které se dočetl z dopisu, jmenovitě o králi Ludvíkovi II a o Černém vlkovi. Nic moc z toho nebylo, takže se vydal do ulice Dienerstrasse podívat se na místo vraždy. Našel ho až na samém konci ulice podle rojení policejních aut a novinářů. Komisař Leber se ale i nadále ukázal naprosto nekomunikativním a tak Gabriel ukázal výsledky analýzy univerzitního laboranta televiznímu štábu postávajícímu vlevo. Tam pochopitelně uspěl, ale než se vůbec stačil dostat k jádru věci, byl přerušen komisařem Leberem, jehož pozornost si svým počínáním bez debaty získal. Ihned po tomto úspěšném "divadélku" se vydal na Mnichovskou policejní stanici a pořádně si s komisařem promluvil. Jediné co se dozvěděl bylo jméno poslední oběti. Když se pak podle rady komisaře podíval na mapu vražd na stěně, postřehl maličký papírek se jménem oběti (Karl Grossberg) a telefonním číslem. Nalezené číslo si nenápadně načmáral do svého deníčku, rozloučil se s komisařem a vydal se ke svému právníkovi, který se stále častěji stával útočištěm téměř všech jeho otázek a tužeb. Tentokrát ho požádal o vypracování seznamu všech zmizelých osob za posledních deset let. S vědomím, že je to zařízeno si prohléhl vizitku barona von Glowera, kterou dostal včera v klubu lovců a vydal se barona navštívit (na mapě stanice Perlach). Po spíše matoucím než osvětlujícím rozhovoru se už měl k odchodu, když si všiml zvláštní masky visící na pravé stěně. Zeptal se na ni barona a prohlédl si ji. Vskutku zvláštní maska. Po návštěvě barona se vydal domů na farmu a použitím papírku za zápisníku na telefon ležící na stolečku vpravo od kamen zavolal na telefonní číslo získané v komisařově kanceláři. Pak usedl ke stolu a napsal druhý dopis Grace. Po cestě do Královkého bavorského klubu lovců se stavil na poště a dopis odeslal. V klubu si promluvil s nepříjemným klerkem Xavierem a rozhodl se, že teď, když je klub prázdný, trošku ho proslídí a podívá se po čemkoliv, co by mohlo být zajímavé. Po podrobnější prohlídce bylo Gabrielovi jasné, že v klubu není nic zajímavého. Nic kromě zamčených dveří vlevo od zadního východu na ulici. Klerk by jistě nedal klíče k těmto dveřím z ruky, ale na druhou stranu je určitě měl ve svém stolku. Gabriela napadlo logické východisko: distrakce. Xaviera bude nutné nějak odlákat.Šel se projít městem, s nadějí, že ho možná něco napadne. V místě, kde pravidelně vystupoval z metra na stanici Marienplatz si všiml obchůdku s kukačkami (první obchod směrem vpravo od masny). Vstoupil dovnitř a podíval se na zaprášené kukačky ležící na pultě. Prodavač postřehnul jeho zájem, pozvedl kukačky a předvedl mu co dokážou - namísto kukání coby odbíjení uplynulé hodiny tyto kukačky imitovaly zvuk klepání na dveře! V Gabrielově hlavě se zrodila zajímavá myšlenka. Podal prodavači svou peněženku jako že obchod bere a vrátil se s kukačkami do loveckého klubu. Beze slova prošel okolo Xaviera a schoval kukačky do květiny poblíž zadního vchodu! Nařídil je tak, aby za chviličku "kukaly". Pak šel ke Xavierovi a když zmatený sluha odběhl, rychle prozkoumal jeho stolek, otevřel šuplík v jeho zadní části a sbalil kýžené klíčky. Pomocí klíčků odemkl zamčené dveře v zadní části klubu, ale zatím se tam nevydal, protože nejdřív musel zamaskovat stopy. Udělal to tak, že vytáhl kukačky zpoza květiny, znovu je nařídil a šel ke Xavierovi. Celý proces se opakoval s tím, že Gabriel tentokrát klíčky do šuplíku vrátil. Než se pak vydal za tajemné dveře, vytáhl zpoza květiny ukryté kukačky nadobro, aby se na jeho podfuk později nepřišlo. Odemčenými dveřmi prošel do sklepní místnosti. Instinkt ho nabádal k tomu, aby jednal rychle. Svižně si tedy prohlédl lovecké zbraně a fotografie na pravé stěně, trofeje zvířat uprostřed a rituální předměty na polici pod nimi. Vpravo od těchto podivných předmětů našel a detailně prozkoumal zvláštní knihu se jmény členů klubu a čísly. Jen tak tak to všechno stačil, když ho v jeho čmuchání přerušil von Zell. I přes von Zellovo neslušné chování si Gabriel s tímto členem klubu detailně promluvil. Hned poté se vydal na další návštěvu svého přítele, zakladate loveckého klubu barona von Glowera. Zeptal se ho na podivnou sklepní místnost nalezenou v klubu a baron mu poodhalil tajemství skutečné podstaty klubu a jeho členů. Hned po této zajímavé debatě se Gabriel odebral zpět do klubu lovců, aby nepropásl slibovaný večírek. V klubu byl zatím jen jediný člen - Herr Preiss. Gabriel se s ním dal do řeči a nestačil obdivovat sílu jeho osobnosti. Když domluvili, začali se do klubu scházet ostatní členové. Gabriel se nejdříve přitočil k pánům blíže u Zdroje (tj. u pultíku s pivem). Malý pokec s nimi neodhalil prakticky nic důležitého až na to, že Von Aigner lhal, že neznal poslední oběť vraždění Grossberga. Van Glowen se zdál být příliš zabrán do debaty s herr Preissem, takže se Gabriel rozhodl že se zaměří na poslední dvojici Von Zell-Klingmann. Tito dva pánové se rovněž nezdáli být příliš komunikabilní a tak je Gabriel alespoň opakovaně buzeroval veselými hláškami. Nakonec si od nich vypůjčil časopis, strčil do něj svůj nahrávací magnetofon a časopis pánům vrátil, aby se jejich cenný rozhovor zaznamenal. Jak mazané! Dobrá práce.KAPITOLA IV.Grace se vzbudila se studeným potem hrůzného snu po celém těle. Zámek byl zcela opuštěný, takže se vydala do městečka za včerejšími nečekanými potrhlými návštěvníky. Věděla, že jsou ubytováni v místním hostinci. Po cestě se však stavila u pošťačky a vyzvedla si dopis od Gabriela. Ihned si ho přečetla, avšak i když ji Gabriel žádal o další pokračování v jejím výzkumu a dal ji adresy dvou zajímavých hradů postavených králem Ludvíkem druhým, svou adresu ani telefon záměrně neuvedl. Párek podivínů Grace skutečně nalezla u stolu v hostinci. Promluvila si s nimi a nechala si od paní Smithové vyložit tarotové karty. Rovněž nechala vyložit karty Gabrielovi, ale to neměla dělat, protože se tak její strach o Gabrielovu bezpečnost zdvojnásobil. V hledání útěchy se lidské mysli podobají jedna druhé jako vejce vejci, možná právě proto Grace vyhledala útulek kostela. Prošla jím až skoro k oltáři, když tu zahlédla postranní vchod vedoucí do místnůstky se sarkofágy, kde spočívaly ostatky členů rodu Ritterů. Ke svému velkému překvapení tam uviděla Gerde, jak pláče... jak pláče nad ostatky Wolganga Rittera! V ten moment došel Grace onen hrozný omyl, který její zkoušené nervy obrátily v nespravedlivé ublížení jiné ženě. Gerde neměla s Gabrielem naprosto nic společného, Grace ji osočila zcela nespravedlivě! Usmíření bylo jediným řešením. Kde že to jen naposled viděla nějaké květiny? Nejlépe růže. Možná z okna jejího pokoje. Grace se vrátila do zámku, otevřela skříňku ve svém pokoji a vešla do tajné chodby. Dala se doleva dolů po schodech a její propočet se ukázal správným - vyšla přímo v zámecké zahradě. Natrhala něco krásných růží a odnesla je Gerde do kostela, čímž docílila jejich usmíření. Odměnou jí byly klíčky od Gabrielova auta a dobrý pocit z napravené křivdy. Grace se nejdříve vydala na zámek Neuschwanstein. Jeho prohlídka ji tak uchvátila, že nebyla schopna slov. Snažila se prohlédnout si naprosto vše. Největší ohromení pro ni ovšem znamenala nevysvětlená série obrazů v Hale pěvců (Singer's Hall), něco jí vzdáleně připomínala, ale Grace se nemohla rozpomenout, co by to mohlo být. Celou sérii si raději pozorně prostudovala. Další zastávkou v pořadí bylo muzeum v Herencheimsee, kde si Grace opět prohlédla a pročetla všechny exponáty, tedy poté, co si koupila vstupní lístek od nechutně protivné pokladní báby. Naprosto ji fascinoval obraz znázorňující Ludvíkovu noční projížďku na saních, o které se jí včerejší noc zdálo a málem by úplně minula maličko schovanou exhibici pojednávající o přátelství Ludvíka a R. Wagnera a o Ludvíkově osobním deníku (pozor, důležité!). Nakonec si Grace znovu dvakrát promluvila s pokladní bábou, ale toto krátké utrpení přineslo své ovoce ve formě nové destinace na mapě - Wagnerova muzea v Bayreuthu. Ve Wagnerově muzeu se dozvěděla téměř všechno myslitelné informace o tomto velikém skladateli. Narazila však podivný dopis od Ludvíka II o výstavbě speciálního vybavení divadla. O tomto dopisu, o sérii nevysvětlených obrazů ze Síně pěvců v zámku Neuschwanstein a o ztracené Wagnerově opeře si Grace zajímavě popovídala s recepčním Georgem. Po tomto pokecu se vrátila do Rittersburgu a dnes již podruhé zašla do hostince. Hostinského požádala, aby zavolal manžele Smithsovy a s paní Smithsovou si o svých zážitcích ze zámků popovídala. Unavena se pak vrátila na zámek. Gerde ji zpravila o tom, že měla telefonát od profesora Barclaye. Grace šla ihned do gabrielovy pracovny a znamým způsobem profesorovi zatelefonovala. Dostala od něj kontakt na německého historika Josepha Dallmeiera. Číslo si napsala na papírek, který pak položila k telefonu a Josephovi zavolala. Joseph si s ní dal schůzku ve městě Seeshaupt. Než se tam vydala, prohlédla levou sekci gabrielovy knihovny a ke svému úžasu našla anglicky psanou biografii Ludvíka II, o které byla téměř přesvědčena, že předtím v knihovně nebyla. Knihu si prostudovala a všimla si telefonního čísla nakladatelství na první vnitřní straně. S trochu vylepšenou náladou se pak vydala se do Seeshauptu. S Josephem se setkala vlevo na břehu jezera u památného místa Ludvíkovy smrti. Rozhovor s ním se ukázal velice užitečný a všestranný. Když Joseph odešel, zadívala se na kříž stojící ve vodě.Se smíšenými pocity se vrátila na zámek a zašla do gabrielovy pracovny. Použitím biografie Ludvíka II na telefon zavolala do nakladatelství a získala tak telefon na syna autora - Thomase Chaphilla. Zavolala mu a dozvěděla se, že jeho otec měl při psaní knihy skutečně k dispozici pravý deník Ludvíka II z německého státního archívu. A nejen to. Pro své vlastní účely si ho rovněž přeložil do angličtiny. Thomas ale nebyl vstřícný ve splnění Grace jejího přání překlad deníku vidět. Už byla tak blízko a přesto jí Ludvíkův deník opět unikl. Byla tak zarmoucena, že se šla projít do Rittersburgu. Když procházela okolo kostela, všimla si po jeho pravé straně záblesku čehosi bílého napůl ztraceného v houští temných tisových keřů. Přistoupila blíž a spatřila kvetoucí lilii. Dotkla se jí a tom k ní přistoupil farář. K jejímu velkému překvapení jí jeden květ lilie daroval.Po tomto všem nezbylo Grace nežli se vrátit do Seeshauptu, kde u památného jezera prolezla plůtkem a sešla k samotnému vodnímu břehu. Zahleděla se do vody a s tichým přáním jemně položila lilii na vodní hladinu. Možná se jí to jen zdálo, ale na chvíli si byla jista, že se na ni z vody usmála Ludvíkova tvář.Unavena spoustou dění se vrátila na zámek a vzpomněla si na speciální povolení k prohlídce archívů, o kterém se zmínil Joseph. Zeptala se na něj Gerde, která jí dala tip na Gabrielovu osobní právní kancelář. S nadějí v očích odešla Grace nahoru do gabrielovy pracovny a napsala svému příteli druhý dopis, ve kterém ho požádala o pomoc se sháněním tohoto povolení. Pak dopis odnesla na poštu a stejně jako včera zaplatila pár drobných marek za to, aby byl dopis doručen. Když se vrátila na zámek, Gerde ji informovala, že volali z místní pošty, že pro Grace mají jakýsi fax. Grace tedy znovu spěchala na poštu a když jí úřednice vložila do rukou útlý svazek listin, nemohla uvěřit svým očím - sir Thomas Chaphill jí poslal kopii překladu Ludvíkova deníku! Zhltla ho jak pralinku. Tajemství ludvíkova deníku si ale nemohla nechat jen tak pro sebe. Vydala se do Bayreuthu a ukázala deník Georgovi. Klubko záhad začalo pomalu, ale jistě rozplétat.KAPITOLA V.Po vskutku dravé noci se Gabriel probral v luxusní ložnici sídla von Glowera. Ani na minutku nezaváhal, co bude jeho centrem jeho dalšího zájmu - okamžitě se rozjel do klubu lovců a vytáhl z časopisu svůj magnetofon. Pak se vydal za svým právníkem, který mu vydal další dopis od Grace. Gabriel s ním promluvil o výsledcích průzkumu zmizelých osob a požádal ho o přeložení obsahu audiokazety obsahující včerejší rozhovor von Zella s Klingmannem. Náplň rozhovoru byla natolik šokující, se rozhodl odebrat přímo na policejní stanici za komisařem Leberem. Po kratším vzrušeném rozhovoru komisaři audiokazetu s nahrávkou rozhovoru dal. Když se Leber odkráčel uklidnit kafíčkem, prohledal Gabriel grossbergovy účetní spisy v pravé části Leberova stolu a vytrhl z nich stránku se soukromou adresou jakéhosi Dorna, který Grossbergovi dodával jakési "exotické" zboží. Hned poté se jel za Dornem podívat na stanici Buchenau. Dorn se ukázal být nesdílným, bylo jasné, že jediné, co by ho mohlo rozpovídat jsou prachy. Gabriel tedy zajel ke svému právníkovi a požádal ho o vyzvednutí 14000 marek z rodinného účtu Ritterů. Takto vyzbrojen si v masně vedle právnické kanceláře koupil bílou klobásu. Tedy ne za oněch 14000 marek, ale za drobné ze své peněženky. Velký balík peněz odvezl Dornovi a přesně jak předpokládal, trochu ho tím rozpovídal. Dorn v podstatě vykváknul, že mu Klingmann přivezl oba vlky ztracené v ZOO. Aby si tuto domněnku, která by definitivně vyřadila vlky z podezření z vražd, Gabriel potvrdil, požádal Dorna, zda by si mohl prohlédnout klec, ve které byly vlci drženi než došlo k jejich exportu do Taiwanu. Když poklekl na zem u inkriminované klece a vzal do ruky trochu slámy z její podestýlky, postřehl na zemi cosi kovového. Majetnický tygr mu však nedovolil blyštivý předměr sebrat. Gabriel proto hodil tygrovi klobásu, aby ho odlákal a pak rychle blyštivý předmět z klece vytáhl. Když ho prozkoumal, jeho předpoklad se potvrdil - byly to indentifikační štítky ztracených vlků, kteří se teď už asi váleli v žumpách kdesi pod domy Taiwanských labužnických boháčů. Všechny cesty podezření se teď v gabrielově mysli již jednoznačně sbíhaly směrem k loveckému klubu. Vypravil se tedy přesně tam a... málem zapomněl. Všichni už čekali jen na něj, aby se mohli vypravit do von Glowerovy vily situované v přírodní rezervaci, odkud zítra za úsvitu vyrazí na lov... na lov čeho? Gabriel dostal jeden z ošuntělých pokojů a jak už to měl ve zvyku, začal slídit. Nejprve šel přes chodbičku do protějšího pokoje. Tam otevřel skříň a našel v ní lano. Otevřel okno a podíval se dolů na parapet zvenku pod oknem. Použitím lana na tento parapet se mu podařilo přeručkovat do vedlejšího pokoje, který patřil von Zellovi. V Zellově pokoji nejdříve prohlédl zápisník ležící na nočním stolku a po jeho pravé straně z něj vytáhl pár uvolněných stránek, které se ukázaly být kompromitujícím vyděračským dopisem od zesnulého Grossberga. Poté se podíval do koupelny a to dolů na podivně odchýlený kobereček. Když ho odsunul o kousek stranou, nalezl zvláštní bosou stopu lidské nohy. Plně spokojen se pak známou krkolomou cestou přes okna vrátil do uličky mezi pokoji. V pokoji těsně pod pokojem jeho našel ve vaně spokojeně se plavčícího von Aignera, se kterým si trochu poklábosil. Poté sešel dolů do obývacího pokoje. Ze skříně si vzal maličkou lampičku a z římsy krbu ještě menší krabičku sirek, teprve pak se posadil k popíjejícímu Hennemannovi. Trochu si popovídali. Po rozhovoru vyšel zpět nahoru po schodech a vešel do levého dolního pokoje. Sebevědomému Klingmannovi ukázal identifikační štítky vlků zmizelých ze ZOO a dozvěděl se tak několik zajímavých informací. Spokojem se svých čmucháním uvnitř domu vyšel předními dveřmi z obýváku ven.Nejprve navštívil stál a zabral zahradnické nůžky visící na zdi vedle dveří. S nůžkami v náprsní kapce se vydal doprava do lesa. Na zemi postřehl bahnitou skvrnu ne nepodobnou zabarvení lidské stopy v Zellmanově koupelně a po bližším prozkoumání našel v bahně podivnou vlčí stopu. Vybuzen tímto nálezem se vydal hlouběji do lesa (doprava a 2x dolů), kde brzy narazil na jakousi skalku zarostlou keříky. Skrze keříky se prostříhal pomocí zahradnických nůžek a nalezl tak utajenou jeskyni. Vstoupil dovnitř, proplazil se úzkým temným tunýlkem a použitím zápalek na lampičku si zajistil světlo. Následující odhalení bylo tak hrozivé, že se při útěku trošičku, i když jen docela malinko, ublinkl. Nikdo kromě von Glowera by mu toto hrozivé zjištění neuvěřil a tak tedy spěchal do baronova pokoje (pravý dolní pokoj) a všechno mu vypověděl. I stalo se, že se Baron von Gloven a Gabriel Knight vydali na lov vlkodlaka. Věci ale bohužel nevyšly podle plánu a Gabriel se ocitl v nočním lese sám. S talismanem připraveným k obraně se dal směrem doprava, odkud zaslechl podezřelé zvuky. Rozzuřeného vlkodlaka zahnal použitím talismanu a dal se směrem nahoru, pak vlka znovu zahnal talismanem a dal se za ním doprava. Poté ho zahnal dolů, šel za ním, opět dolů, šel za ním a... pak se všechno událo příliš rychle. Vlkodlaka sice zabil, ale sám se jím stal. A někdo jiný to chtěl. Někdo, kdo si s ním celou dobu jen hrál.KAPITOLA VI.Grace bděla u Gabriela již od časného rána. Jeho stav se zdál být velmi špatný se stále se zhoršující tendencí. Pokusila se s ním promluvit, ale výsledek nebyl příliš uspokojivý. Šla tedy na poštu a vyzvedla dopis od Friedricha von Glowera adresovaný Gabrielovi. Jeho přečtením se střípky pravdy složily v úděsně hrozivý obraz. Von Glower je Černý vlk a udělal si z Gabriela nedobrovolného společníka. Jedinou nadějí na záchranu musí být ztracená Wagnerova opera, která v kombinaci se zvláštním umístěním lustrů v Wittelsbacherské opeře SNAD Gabriela osvobodí. Podle gabrielova snu teď Grace musí vyhledat ukryté svitky s Wagnerovou operou a nákres rozmístění lustrů. Grace se rozhodla, že nejprve půjde pro svitky do Neuschwansteinského zámku. Předem se rozhodla na tuto návštěvu pořádně připravit. Nejdříve zašla do hostince, promluvila si s paní Smithovou a ze stolu si z její snídaně vypůjčila (navždy a bezúročně) jeden rohlík. Poté odskočila na zámek ujistit Gerdu o tom, že Gabriel bude zase v pořádku. Učinila tak a v rozmaru také nakoukla do svého pokoje, kde uviděla nové povlečení přichystané Gerdou. Vzala si jeden povlek polštáře a šla do městečka do sklepení ke Gabrielovi. Podívala se do malého okénka s výhledem na kostel a nasypala holubovi pár drobtů ze zapůjčeného rohlíku. Když byl holub nalákán, chytila ho do povlaku na polštář a brutálně ho zežrala zaživa. OH, pardon, to by přece neudělala! Návod se nám už trochu protahuje a autor začíná mít menší výkyvy... Vybavena vším, co jí mohl Rittersberg poskytnout nasedla do automobilu a odjela do městečka Altotting. Vstoupila do knězovy pracovny, podívala se na stůl a vysypáním trochy drobných z peněženky si "koupila" jednu lahvičku vody Černé madonny. Pak se pokusila promluvit s knězem, ale získala pouze kartičku, na které bylo napsáno, že má-li zájem Černou madonnu o něco požádat, má následovat pokyny kněze. Když však kartičku knězovi ukázala, kněz jí naznačil, že plnění proseb se může uskutečnit až když v kapli skončí přijímání svaté. Grace se tedy vydala pátrat po svitcích na Neuschwansteinský zámek. Když prošla až do známého pokoje s labutí, stala se svědkem toho, jak malý klučina vylezl na zámeckou židli. Jakmile se svou matkou odešel, přistoupila Grace k židli (o místnost zpět) a polila ji vodou z lahvičky. Pak své dílko ukázala hlídající ženě, která se ihned rozběhla za falešným viníkem. Pak už Grace jednala rychle - vrátila se o místnost zpět do královy ložnice, otevřela tajný panel v dolní části uzoučké stěny MEZI dvěma východy z pokoje a ze skrýše vytáhla první část poslední Wagnerovy opery. Přesně jako ve snu, opera skutečně existuje! Další část opery by podle snu měla být v osobní grálově modlitebně těsně za pokojem s labutí (postavené ve stylu imitované podzemní jeskyně). Když v této umělé kamenné svatyňce zrovna nebyla žádná stráž, Grace obezřetně prosahala levou stěnu a vytáhla z tajné skrýše druhou část Wagnerovy opery.Třetí část by se měla nacházet v Hale pěvců. Tamnějšího pozorného strážce Grace odlákala mazaným vypuštěním holuba do dveří vedoucích směrem doleva v prostřední části haly a pak odsunula maličký panýlek ve stěně přesně na místě, kde stál strážný, tj. pod obrazem se zamilovaným párkem. Třetí část opery byla na světě. Grace nalezla kompletní ztracenou Wagnerovu operu! Aby měla tu možnost přát si něco před Černou madonnou, musela Grace nalézt stříbrnou část lidského těla, kterou by mohla madonně v Altottingu předložit jako dar. Matná vzpomínka ji vedla do pohřební síně Ritterů v Rittesrbergském kostele. Blíže se podívala na hrobku (hrobka s růží) Wolganga Rittera a uviděla v ní nádherné stříbrné srdce, které Wolfganovi pravděpodobně věnovala Gerde. Šla se tedy na zámek zeptat Gerde, zda si srdce může vzít. S Gerdiným svolením si srdce vzala a odjela do Altottingu. Znovu ukázala nemluvícímu mnichovi kartičku. V kapli vložila stříbrné srdce do obětní schránky na plůtku vpravo od klečícího mnicha, načež se pomodlila k madonně a dostala znamení. Vedena tímto znamením se nepozorovaně vzdálila od oltáře a pootevřela dveře vpravo vedoucí ven z kaple. Vzniklý průvan uhasil všechny svíce a kaple na chvíli upadla do tmavého pološera. Grace věděla, že musí jednat rychle: přisunula židli stojící vlevo od dveří pod poličky s urnami, stoupla si na ni, podívala se zblízka na poličky a z levé dolní urny vytáhla listinu s nákresem rozmístění lustrů v opeře. Když po chvíli lidé přítomní v kapli znovu rozžali svíce věděla, že má vše potřebné. Kompletní operu odnesla Georgovi a pověděla mu o svém plánu... O dva měsíce později v předvečer slavnostní premiéry ztracené (a nalezené Wagnerovy opery) nacházíme Grace jak netrpělivě postává ve foyer Wittelsbacherského divadla. Opatrně vzala do ruky přehled nadcházející opery ze stolku u dveří a pročetla jej. Odebrala se doprava a všimla si, že s následující místnosti vedou celkem čtyři východy. Všechny je prozkoumala a zapamatovala si, že vedou (zleva doprava) do sklepa, do levého ložiového křídla, do centrálního hlediště a do pravého ložiového křídla. Dala se doprava a podél řady dveří vedoucí do jednotlivých lóží prošla do kanceláře. V kanceláři promluvila s nebohým Gabrielem, ze stolu vzala papír se svými poznámkami o průběhu připravované "akce" a binokuláry. Z nástěnky odepnula nákres rozmístění sedadel v divadelním hledišti a pak se zblízka podívala na Wagnerův nákres rozmístění lustrů (Chandelier Diagram).Prozkoumala hlavně velké "X", kterým byla vyznačena hlavní lóže. Když se pak zblízka podívala na nákres rozmístění sedadel (Theater Seating Chart) a to hlavně na jeho střed, kterým je hlavní lóže "Mittel Loge", došlo jí, že autor starobylého nákresu myslel právě tuto lóži jako místo, kam má být posazen Černý Vlk. Von Glowen by tedy měl být uveden přesně na toto místo. Než se vydala do prvního patra na tuto speciální lóži podívat, zašla ještě do centrálního hlediště a požádala Georga, aby v žádném případě nepřerušoval představení i když se v jevišti budou dít prapodivné věci, čímž ho příliš nepotěšila. Kromě Georga si promluvila také s řemeslníky, kteří se snažili rozvěsit lustry ve geometrické formaci odpovídající Wagnerově nákresu (malí lidičkové vlevo nahoře). Pak vyšla po schodišti do prvního patra a prošla dvoukřídlými dveřmi do hlavní lóže "Mittel Loge". Porovnáním s Wágerovým nákresem se definitivně ujistila o tom, že tato lóže je skutečně ta pravá. Vyšla ven, dala se doprava a prošla malými dveřmi na konci chodby. Okénkem ve stěně se podívala na lóže na protější straně divadla, pak zapnula reflektor vlevo od okénka a pomocí jeho dolního držátka nasměrovala kužel světla přesně na Hlavní lóži uprostřed hlediště.Když po této akci akci sešla po schodišti zpět do přízemí a uviděla hlavního uvaděče, podala mu rozpis sedadel (Theater Seating Chart) spolu s instrukcí kam posadit barona von Glowena a komisaře Lebera. Provaz, který bude potřeba na zajištění dveří Glowerovy lóže nalezla v prostoru za oponou, kam se dostala malými dveřmi na konci levé přízemní lóžiové chodby. Provaz odmotala z velké změti provazů, lan a provázků velice opatrně, aby ji při jejím hanebném činu nepřistihla skupina debatujících zákulisních techniků.Dále se Grace vydala do chmurného divadelního sklepa (nikoliv vchodem ze zákulisí!). Šla 2x nahoru a 2x doleva. Intuice jí kázala prozkoumat maličkou skřínku na zdi a vytáhnout z ní svazek klíčků. Když pak šla 1x doleva, 1x dolů a opět 1x doleva, dostala se do skladu kulis, ve jehož zadním traktu našla na skříňce cedulku "PRIVAT". Když ze skladu s cedulkou v kapse vycházela, vyzkoušela ještě klíč ze skřínky na dveře skladu, aby si mohla být jista, že Gabriela může ve skladu skutečně zavřít, kdyby se jeho stav vymkl kontrole. Sklepem pak pokračovala 1x dolů, 3x doprava a 1x dolů. V kotelně otevřela kamna, hodila do ní pár kusů uhlí a na jejím ovládacím panelu pak zapálila plamen (tlačítko Automatisch) a nastavila pec výkon na maximum natažením páčky do pozice "Hoch". Když se po všech těchto přípravách Grace vrátila do foyer, uvaděč jí sdělil, že již za pět minut bude otevírat vstupní dveře. Grace proto rychle běžela do kanceláře a přesvědčila Gabriela, aby s ní šel do sklepa do skladu kulis, kde ho zamkla, kdyby začal zuřit. Hned poté si byla jista, že toto opatření udělala vskutku včas. Gabriel začal zuřit. Jakmile opera začala, šla se Grace do kanceláře převléci do krásných černých večerních šatů. Po rozhovoru s komisařem vyběhla po schodech do 1. patra a spěchala do pokoje s reflektorem, kde použitím binokulárů na okénko zkontrolovala, zda v lóži s inspektorem skurečně sedí von Glowen. Spokojena se svou poslední inspekcí zavázala dvojkřídlé dveře hlavní lóže provazem ze zákulisí a zajistila je nápisem "PRIVAT". Show mohlo začít.Gabriel cítil beznaděj, zuřivost a hněv. Bylo mu jasné, že se nejdříve musí dostat ven z beznadějného skladu. V jeho zadní části odsunul krabici a ventilační mřížku ve stěně za ní vylomil pomocí dýky. Sklepem prošel 2x nahoru a vylezl po schodech do zákulisí. Prozkoumal provazy (cítil na nich pach Grace) v zadní části místnosti a z jedné kladky sundal lepicí pásku. Pak Gabriel prošel dveřmi vpravo do převlékárny. Nejdříve sundal kostým z věšáku a (použitím na sebe) si ho oblékl. Cítil, že dále musí postupovat velice rychle. Z maskérského stolku vzal pudr, ale když slyšel někoho přicházet, zaprášil s ním raději zrcadlo a schoval se za zástěnu. Podařilo se mu to udělat tak svižně, že když Englehart přišel, bez sebemenšího podezření usedl k maskérskému stolku. V ten moment Gabriel vyskočil ze svého úkrytu a zalepil mu ústa lepící páskou. Pak se odehrálo mnoho věcí, které vyústili v největší nebezpečí Gabrielova života. Ocitl se ve sklepení ve vlčí formě. Jediným způsobem zničení von Glowena bylo jeho zahnání do pokoje s pecí. Gabriel rychle zjistil, že pomocí svého čichu (ťukáním na volbu "smell") může lokalizovat pozici svou a pozici svého nepřítele (Gabrielova pozice je značena modrým trojúhelníkem a pozice von Glowena červeným čtverečkem). Mazaným nadháněním a zajišťováním dveří čenichem zahnal Gabriel svého protivníka do místnosti s pecí (pravý dolní roh mapy) a pak tam za ním sám vběhl. Ve finální konfrontaci se Gabriel zahleděl na Grace, protože potřeboval její pomoc (ukázat na Grace).Grace postřehla Gabrielovu nápovědu a rychle otevřela dvířka pece. Zbytek už nechala na Gabrielovi (ukázat na šedého vlka).Když černý vlkodlak skočil na komisaře Lebera, Gabriel se co nejrychleji vymrštil a srazil von Glowena do otevřené pece. Snad se tak vysvobodil. Snad se tak připravil o to nejlepší, co ho mohlo potkat. Kdo ví?

Pokračovat na článek


Google Docs (Writely) – návod 1/3

Vítejte do klubu internetových šílenců. Pracovat přes internet je nejen módní, ale i efektivní. Přes internet posíláme dopisy (E-mail), telefonujeme (Skype) a píšeme si v reálném čase se svými přáteli (ICQ, MSN). Stejně tak se prostřednictvím internetu představujeme světu (webové prezentace) a vytváříme si své vlastní textové dokumenty za pomocí on-line textového editoru Google Docs.Úvodní seznámení s tímto produktem najdete v tomto článku. Doporučuji všem zájemcům, kteří si plánují pracovat v Google Docs, aby si nejprve přečetli uvedený článek. Celý návod bude mít tři části. Hlavním cílem je seznámit čtenáře se základní obsluhou této aplikace tak, aby získali nové zkušenosti společně s efektivním bezplatným nástrojem sloužícím jako alternativa vůči Microsoft Wordu a OpenOffice.org.Google Docs funguje korektně v prohlížečích Internet Explorer (6.0), Mozilla (1.5), Mozilla Firefox (1.0.5) a novějších verzích.Registrace uživateleRegistrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít textový editor Google Docs používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářské aplikace.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account.Pokud na www.google.com zaregistrováni jste, zkuste se přímo přihlásit, jinak pokračujte bodem č. 3.3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Do vámi zadané e-mailové adresy přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue.Seznamte se – tohle je Google DocsRegistrací, kterou jste nyní absolvovali, získáváte přístup do dvou kancelářských aplikací – Google Docs a Google Spreadsheets. Tento návod je zaměřen na Google Docs. Svou práci zahájíte kliknutím na odkaz New Document (Nový dokument).Otevřelo se nové okno prohlížeče a v něm bílá plocha pro psaní textu s ovládacím menu umístěným v horní části:Prohlédněte si pozorně obrázek opatřený obecným popisem. Dokument, který nemá žádné jméno, je nazýván označením Untitled (Nepojmenovaný). Zpět na úvodní stránku se vrátíte přes odkaz Docs Home (Úvodní stránka) vpravo nahoře. Zcela se odhlásíte odkazem Sign out.Náhled vyhotoveného dokumentu zobrazíte odkazem Preview. Výtisk lze provést odkazem Print a celý dokument je možno odeslat elektronickou poštou odkazem Email.Do pracovní plochy začněte psát svůj text. Dokument se automaticky ukládá každé dvě minuty. Samozřejmě nikoli na váš počítač, ale na webový prostor k tomu určený, který máte k dispozici v rámci uživatelského účtu u Google.com. Název souboru se po chvíli psaní změní z Untitled na první slovo v dokumentu. Pokud by se tak náhodou nestalo, můžete změnit název dokumentu kliknutím přímo na jméno Untitled v levé horní části.Rozbalovací menu “File”Rozbalovací menu File (soubor) umožňuje tyto operace se souborem:New – Nový dokumentSave – Uložit dokumentSave as HTML – Uložit dokument jako soubor HTML (hypertextový dokument – webová stránka). Bohužel není podporována čeština.Save as RTF – Uložit dokument jako Rich Text Format (zajištěna kompatibilita s jinými editory)Save as Word – Uložit dokument jako Microsoft Word s příponou *.doc.Save as OpenOffice – Uložit dokument jako OpenOffice.org s příponou *.odt.Copy document – Vytvoří se kopie dokumentu do stejného okna (panelu) prohlížeče.Rename – Již druhý způsob, jak dokument opatřit novým názvem.Print – Výtisk dokumentu.Count words – Počet slov, písmen bez mezer a s mezerami. Jednoduchá statistika dokumentu.Find and replace –Možnost vyhledat a nahradit jeden slovní výraz za jiný.Základní formátování dokumentuK základním úpravám dokumentu slouží tento ovládací panel:Předpokládám, že drtivá většina z vás zná některý z běžných textových editorů. Z tohoto důvodu ikonky popíši jen krátce:Samozřejmě, rozsah formátovacích funkcí není takový jako u běžných “off-line” textových editorů. Pro vytvoření základního dokumentu však naprosto postačuje.Vložení hypertextového odkazuPřes grafickou ikonku zobrazující “články řetězu” není problém vložit do dokumentu hypertextový odkaz.Hypertextový odkaz může získat celkem čtyři podoby:- Klasická webová stránka. Zadáte její adresu (URL), dále text (Text), který se jako odkaz zobrazí čtenáři. Dokonce můžete vyplnit i popis odkazu (Flyover) a možnost, zda se odkaz otevře do nového okna (panelu) prohlížeče.- Document/Spreadsheet. Odkaz na jiný dokument v rámci vašeho uživatelského účtu na Google.com. V rozevíracím poli si vyberte, na který dokument potřebujete vložit odkaz. I zde je možno vyplnit zobrazovaný text a popis odkazu.- Bookmark – Značka. Probereme si v příští části.- E-mail address. Vložit e-mailovou adresu. V poli Subject zadejte předmět zprávy. Čtenář tak může aktivací odkazu odeslat do vaší schránky email.

Pokračovat na článek


Co je to DNS a princip využití na Internetu

Domain Name System (DNS) slouží, technicky vzato, k převodu domén na IP adresy serverů. Z uživatelského hlediska slouží k tomu, abychom si nemuseli pamatovat dlouhé řetězce čísel, ale mohli do prohlížeče zadat adresu oblíbeného serveru jako www.oblibenyweb.cz. V tomto článku se podíváme DNS pod pokličku a ukážeme si, jakým způsobem takový převod domény na IP adresu probíhá.Vzhledem k tomu, že v posledních letech rozvoj počítačových sítí a vznik Internetu zaznamenal raketový vzestup, bylo zapotřebí řešit také otázku narůstajícího množství počítačů, stejně tak jako malých i velkých sítí a v neposlední řadě i informací, po nichž jsou běžní uživatelé internetu hladoví. Proto se do popředí dostává síťová architektura (protokol TCP/IP). Pomocí tohoto protokolu získávají jednotlivé počítače svou jedinečnou "adresu" – IP adresu (myšleno číselnou adresu tvaru Y.Y.Y.Y., kde Y je číslo od 0 do 255). Jednoduše lze říci, že počítač získá IP-adresu stejně jako třeba auto poznávací značku. IP adresy mají pro nás, uživatele, mnoho nevýhod. Jako člověk, který si nepamatuje ani své telefonní číslo, mohu v klidu říci, že jsou těžko zapamatovatelné (do internetového prohlížeče na vašem počítači napište IP-adresu 82.99.173.175 a otevře se internetová stránka oXy online). Je na první pohled patrné, že se s nimi těžko pracuje. Jednoduše si nedokáži představit situaci, že místo psaní adres do vyhledávačů bych si musel pamatovat desítky čísel a ty vpisovat místo domén.Proto, aby se předcházelo těmto komplikacím, začaly se používat doménové tvary (lidově domény), které mohou být tvořeny několika slovy od sebe oddělených tečkami. V mnoha případech lze k jedné IP-adrese přidělit několik domén (http://www.ceskatelevize.cz/ = http://www.czech-tv.cz/ ).DNS (Domain Name System) je nástroj pro převod doménových jmen na číselný tvar (IP-adresu) a pochopitelně i obráceně. Je důležité říci, že tento převod zařizuje hierarchicky členěný systém nameserverů (server pro získávání jednotlivých adres). Na vrcholu stromu v této hierarchii jsou kořenové nameservery, ty obsahují zpravidla značky států - Národní TLD (Top Level Domain) cz, com, sk, eu atd.Dále jsou v pořadí domény nižší úrovně (sub domény), jejichž tvary jsou téměř neomezeny až na množství znaků v jednotlivých sub doménách (fi.muni.cz, fce.vutbr.cz nebo cvut.cz). Pro zajímavost lze říci, že každá sub doména může mít maximálně 63 znaků a celé jméno domény může mít až 255 znaků. Například budeme-li chtít zjistit IP-adresu (sub)domény fce.vutbr.odk.cz, musíme položit dotaz jednomu kořenovému serveru na koncovku cz. Tento server nám odpoví, že cz je TLD doménou a pošle informaci, které nameservery za tuto doménu zodpovídají. Náš počítač dostane pak k dispozici jejich adresy. Takto se opakující systém s tvary odk.cz, vutbr.odk.cz postupuje hierarchickým systémem domén a jejich subdomén až k finálnímu tvaru fce.vutbr.odk.cz a my se dozvíme odpovídající IP-adresu.Aby nameservery při každém stejném pokusu o převod nemusely tuto složitou operaci provádět, znají nameservery blízké servery, které jim v tomto dokáží flexibilně pomáhat. Každý takový blízký server ví, koho se má dotazovat na informaci, popřípadě zná adresy kořenových nameserverů. Ovšem nameservery umístěné vysoko ve stromu (kořenový, spravující domény) tento postup kvůli své vytíženosti neznají, a proto vůbec nehledají adresy a pouze odkazují na další směr hledání.Podíváme-li se ještě na vztah mezi DNS a doménou, může DNS fungovat ve vztahu k doméně jako jedna z těchto tří variant: primární server - na něm data vznikají (každá doména musí mít svůj primární server),sekundární server - slouží jako záloha primárního serveru a jako záloha dat (každá doména by měl mít minimálně jeden vlastní sekundární server ovšem není to podmínkou)a nakonec pomocný server - sloužící jako vyrovnávací paměť (používá se k rovnoměrnému rozdělování zatížení celého serveru).Na závěr bych rád dodal, že tohle je opravdu jen základní náhled na funkci DNS a principu přenosu dat. Snažil jsem se, aby bylo patrné, k čemu je samotné DNS a jak jej běžný uživatel používá v každodenním surfování po internetu. Mohli bychom se dále zaměřit na tak specifické oblasti DNS jako je DNS query, věty RR, DNS update atd. Avšak to je již tak specifická záležitost, že vyžaduje hlubší zamyšlení a podrobné znalosti v otázce DNS.

Pokračovat na článek


Doom III byl ukraden!

Doom III unikl ve své alfa verzi z id Software a jejího šéfa Johna Carmacka to pěkně rozzuřilo... Každopádně, co se stalo, nelze vzít zpět, takže vám přinášíme několik úvodních postřehů z této fantastické hry.Únik alfa verze dema šéfa id Software Johna Carmacka pořádně rozzuřil a začali sa hlídat všechny relevantní internetové stránky a jakmile se na některé z nich objevily byť jen obrázky, bylo nutné je bezokladně stáhnout, jinak hrozila (a hrozí) žaloba ze strany Activision. Je mi to nyní velmi líto, ale z tohoto důvodu zde nemohu žádné screenshoty uvést a to i přesto, že jsem se do hry již výrazně ponořil... Základní informace o této hře jsme přinesli již v článku Absolutně nejlepší 3D - DOOM. Tehdy jsme se myslím velmi slušně navnadili a tak, když jsem jen zahlédl možnost hru získat, jsem neváhal ani vteřinu. Její velikost je úctyhodných 1,1GB, což je na alfa verzi s pouhými třemi koly docela dost (ovšem po zabalení je to pouze 350-600 MB, podle zvolené komprimační metody). Pojďmě se ale podívat přímo na hru. Hned na začátku je videosekvence se záběrem na tepající železné "srdce" s nápisem ID, toto je ale beze zvuku. Následuje skok do menu, kde máte na výběr pouze Start a nebo Konec. Vy ale musíte spustit konzoli (tlačítkem vlevo od jedničky) a do ní zadat map e3/e3_1 až map e3/e3_3, podle vybrané mapy. Nyní si váš počítač chvilku zachroustá a následně se ocitnete již přímo ve hře. V prvním kole se nejdříve podíváte vašemu hrdinovi přímo do tváře a už nyní této hře plně propadnete. Grafika je totiž maximálně propracovaná, takže kupříkladu vidíte zcela realistickou jizvu na jeho tváři a nebo perfektně graficky ztvárněný chrup... To jsou ale detaily, vás spíše ohromí kompletní propracovanost celé postavy. Po chvilkovém představování se již obraz přepne do klasického přímého pohledu, kde vidíte pouze svojí ruku a aktuální zbraň. A závislost může začít. Hned po několika prvních krocích na vás začnou vybíhat nepřátelské... nyní jsem chtěl napsat postavy, ale oni mají některéi i čtyři nohy a tak by tento pojem mohl být trochu zavádějící. Každopádně na někoho stačí pár kulek pistolí, na někoho musíte vytáhnout těžší kalibr (klasicky otočením Scrollu, podobně jako třeba v CS). Ale i potom, co nepřítele skolíte k zemi, nemáte vyhráno, protože nejednou se mi stalo, že jsem ho zastřelil a s klidným srdcem pokračoval v chůzi, ovšem zdánlivě mrtvý nepřítel se nečekaně zvednul a znásilnil mě zezadu... Kdybych měl tedy shrnout grafickou stránku hry, pak nezbývá než smeknout před tvůrci klobouk, protože něco takto povedeného jsem snad ještě nikdy neviděl. A pokud k tomuto přidáte skvělé zvuky a výbornou atmosféru, pak vám zaručuji, že se od počítače jen tak neodtrhnete. A když jsem nakousl tu atmosféru, pak si nemohu odpustit poznámku... Minule jsme totiž psali, že tato má být maximálně hororová... A dnes, když mě jeden kolega při hraní sledoval, tak po chvíli pronesl, že na toto skutečně nemá nervy a jestli do té tmy za rohem, odkud se ozývají ty "divné" zvuky, skutečně vejdu, že to bude zřejmně jeho smrt... Já jsem tam samozřejmě vešel (a ve vteřině jsem padl k zemi), ale když jsem se otočil s otázku za sebe, kolega byl již dávno pryč... Tak toto je Doom a jedno letmé seznámení z mého, mírně zaujatého, pohledu, ale zaujetí budete i vy a to ve chvíli, kdy toto dílo spatříte na vlastní oči. Hra má nevýhodu snad jen jedinou a tou je hardwareová náročnost... U mého počítače, Athlona XP 1900+ s Radeonem 7500 a 512MB RAM nebyl problém, ale na jiném testovacím stroji (Duron 1,3GHz, GeForce2 MX 400 64MB a 256MB RAM) byla hra vcelku trhaná a nehratelná a to i při výrazných zásazích do doomconfigu. A nyní mě omluvte, protože díky psaní tohoto článku jsem se Doomovi vzdálil na téměř hodinu a už začínám být mírně řečeno nervózní...

Pokračovat na článek


Act of War: Direct Action

V této chvíli vstupuje na scénu major Jason Richter, velitel US Army a bývalý velitel legendárních jednotek Delta. Jason Richter je jmenován velitelem nově vzniklé jednotky Task Force Talon, primárně určené pro boj s terorismem formou rychlé přímé akce (odtud podtitul Direct Action). Aby mohla jednotka TFT rychle a účinně zasahovat, má krom solidního rozpočtu, standardní vojenské techniky také přístup k nejmodernějším hi-tech hračkám, které jsou v současnosti hlídány před zraky veřejnosti jako pověstné oko v hlavě. Proč jsme tak tajemní a odmítáme příběh jednoznačně zasadit do blízké budoucnosti? Odpověď je celkem jednoduchá. V první řadě si vzpomeňme na nedávnou explozi ropné rafinérie společnosti BP v americkém Texasu či zprávu z loňského května, kdy někdo podminoval černomořský ropný terminál v Batumi (naštěstí k explozi nedošlo). Nestačí vám to? Tak co třeba nějaké ty hi-tech hračky? Určitě jste slyšeli o hitu loňského roku – bezpilotním letounu Global Hawk. Pod označením RQ-4A jej vyvíjí americké konsorcium Northrop-Grumman. Celkem masivního nasazení se Global Hawk dočkal při konfliktu v Iráku či ještě předtím během testovacích letů nad územím Afghánistánu.Už vám to do sebe zapadá? Nebo máme napovědět ještě o chlup více? Nebudeme vás trápit: obrovským kladem RTS Act of War je neobyčejně silný a uvěřitelný příběh, pod kterým je podepsán Dale Brown. Výjimečný autor píšící pro New York Times je specialistou na americkou armádu, globální konflikty a vojenské technologie budoucnosti. V žánru realtime strategií je takto silný příběh něčím neobvyklým a rozhodně přispívá k celkové kvalitě Act of War. Takže majore Jasone Richtere, máte před sebou svůj první úkolPo zhlédnutí celkem zajímavé hrané videosekvence, jste dokonale uvedeni do děje. Nacházíte se kdesi (data z GPS by vám stejně byla k ničemu) na území Libye, máte k dispozici pár pěšáků a za úkol nic menšího než zatčení velitele místní teroristické skupiny. V této misi nic nebudujete a jen se svými vojáky procházíte, likvidujete a na konci zatýkáte. V zajímavých situacích se vám zobrazí v PiP módu krátká videosekvence z průzkumného Global Hawku, která vám přiblíží, co se děje v nejbližším okolí. Celkový styl pojetí doplňkových informací mi hodně připomíná seriál 24 hodin, právě tím, že ukazuje stejnou dobu, ale trochu jiné místo. Zkrátka úvodní mise, která vám naznačí, co asi můžete čekat dále, a to nejen po stránce grafické, ale i taktické. Po úspěšném dokončení úkolu následuje další hrané video, na němž vidíte explozi ropné rafinerie v Houstonu (stát Texas – všímáte si podobností s reálnými událostmi, o kterých nemohl mít Dale Brown v době psaní příběhu ani tušení?) a výmluvný záběr na chlápka v černém, který vás nenechá na pochybách, že ona exploze nebyla tak úplně náhoda! Dále jste svědky paniky, která je způsobena touto explozí, a výsledkem není nic menšího než aktivace Task Force Talon. Jak poznáte v davu teroristu?Má černý kožený kabát… a pod ním samopal! V Londýně má dojít k setkání na vládní úrovni, jehož jediným cílem je najít řešení současné ropné krize. Jednotka TFT je vyslána do oblasti, aby napomáhala při zajištění bezpečnosti zasedání. Zpočátku se to zdá jako úkol nehodný TFT, a tak se znuděně prodíráte davem demonstrantů s transparenty „No war for oil“ směrem k Buckinghamskému paláci. Popravdě to zas taková nuda není, protože demonstrantů je skutečné hodně, všechno se to hýbe a navíc kdybyste na obrazovku přiložili mapu Londýna, zjistíte, že prostředí, ve kterém se zrovna pohybujete, odpovídá skutečnému uspořádání tohoto velkoměsta. Zkrátka dokonalá pastva pro oči a perfektní čas naučit se pracovat s ovládáním kamery. Pak už následuje klasika v podobě dalšího videa. Přijíždějí účastníci konference, a než stačí vystrčit hlavy ze svých limuzín, tahají teroristé automaty zpod kožených kabátů a zahajují přestřelku. Po velmi kvapném odjezdu papalášů vydáváte rozkaz a jednotka TFT se dává do pohybu. Po eliminaci útočníků s nelibostí zjišťujete, že celá akce byla vlastně jen zástěrkou pro únos člena americké vlády. Bohužel pro vás měla tato krycí akce úspěch a vy se vydáváte hledat limuzínu s americkou vlaječkou. Po chvíli úsilí se vám to podaří, nicméně předpokládáte správně, že automobil je prázdný. Nepočítáme mrtvou ochranku, ale to už je nemilý a tvrdý osud chlapců v oblecích a s vysílačkou v uchu… Něco mi to připomínáTak tahle základna už to nerozdejchá...Nemějte strach, nebudu zde vyprávět misi po misi. Ale myslím, že právě předchozí dva odstavce napověděly nejvíce o atmosféře hry. Všechno do sebe zapadá: neuvěřitelně propracovaný příběh doplněný o in-game videa a hrané sekvence (těch je ve hře přes hodinu a byla jim věnována veliká pozornost), grafická stránka hry a v neposlední řadě i systém soubojů, který vás nutí dělat strategická rozhodnutí a volit vhodnou kombinaci jednotek. Pořád se mi na jazyku převrací spojení s legendární sérií Command & Conquer, ale nalijme si čistého vína. I přes některé společné aspekty neberu sérii C&C; jako konkurenci pro AoW. Zapomeňte na bezduché těžení surovin, stavbu gigantického množství silných jednotek a ubití nepřátel čepicemi, v lepším případě bezzákluzovým kanónem. V AoW musíte přemýšlet nad tím, co uděláte, a to nejlépe ještě předtím, než to uděláte. Klíčem k úspěchu je správná kombinace jednotek a jejich koordinovaný postup na nepřítele. Pro příklad uvedu situaci, kdy zcela zbytečně přijdete o skupinu svých těžkých tanků jen díky tomu, že protivník má v budově, kterou míjíte, smečku raketometčíků, a dříve než vaše děla srovnají inkriminovanou budovu se zemí, rozmetají rakety vaše vypiplané tančíky. Zato když jako doprovod přidáte takové čtyři těžké snipery, ti si to s pěchotou v budově vyříkají rychle a bezbolestně. Ne nadarmo mají heslo „One shot, one kill“.

Pokračovat na článek


Alias

Alias je akční adventura založená na filmové předloze. Takovéto hry často končí fiaskem a většinou zaujmou jen hrstku skalních fanoušků předlohy. Jestli tomu je tak i u této hry, to se dozvíte v této recenzi.Nápad vytvořit hru Alias vznikl na základě úspěchu stejnojmenného akčního seriálu, který běžel na jedné nejmenované zahraniční televizi. Společnost Acclaim získala exkluzivní práva na vytvoření této hry a přizvala si na pomoc scénáristu seriálu, pana J.J.Abramse, aby pro hru napsal příběh. On ale nebyl jediným člověkem, který pracoval jak na TV seriálu, tak i na hře. Krom něj se na vzniku hry podíleli také sami herci, kteří si pro změnu vyzkoušeli dabing postav. Abych pravdu řekl, neviděl jsem ani jeden díl seriálu Alias a myslím si, že valná většina z vás (možná dokonce všichni) seriál vůbec nezná. Pro začátek si tedy pojďme říct, jaký že to příběh J.J. Abrams vymyslel:Poletující žlutá “eska“ (písmeno S) označují místo, kde je možné si hru uložit. Počet uložení na jednom takto označeném místě není omezen.Sydney Bristow je agentkou tajné organizace SD-6 v domnění, že jde o společnost spadající pod CIA. Za účelem krytí a bezpečnosti tvrdí svým známým, že pracuje v mezinárodní bance. To samé si myslí i její snoubenec Danny, kterému ale Sydney těsně před svatbou řekne pravdu o svém zaměstnání. Danny tuto zprávu přijme celkem v klidu, to samé se už nedá říct o zaměstnavateli Sydney. Danny se stane pro SD-6 nepohodlným a je odstraněn. Krátce nato se Sydney dozví pravdu o “své“ organizaci, a sice že SD-6 nepracuje společně se CIA, nýbrž proti ní. Sydney prahne po odplatě a bere místo dvojité agentky u skutečné CIA s cílem zničit SD-6. Mimochodem, její otec Jack taktéž pracuje pro CIA jako dvojitý agent, tudíž se během hraní seznámíte i s ním.Příběh není slabinou Aliasu, na druhou stranu také není nikterak vynikající nebo něčím závratný. Zatím jsme si ale popsali příběh jen tak “nahrubo“. Když se na něj podíváme detailněji, zjistíme následující: Sydney, už jakožto agentka CIA, se dostavuje na jejím otcem narychlo svolaný brífink do budovy CIA. Dozvídá se, že agent Jacobs je pohřešován za podivných okolností poté, co se dostal do blízkosti Anny Espinosové. Poslední jeho zpráva obsahovala informace o supertajné zbrani označené jako “The Machine“, potom už se neozval. A protože Anna Espinosa je úhlavní nepřítelkyní Sydney Bristowové, ona si bere tuto záležitost na starost a pouští se na nebezpečnou cestu za zjištěním, co se stalo s agentem Jacobsem a co to vlastně je ta “The Machine“.V místech, kde není moc světla, můžete použít brýle pro noční vidění nebo infračervené brýle zachycující teplo.Ačkoliv jsem od Aliasu čekal mnohé, určitě ne to, že hned po úvodním intru budu znát všechny důležité záporné postavy. V tomto intru se totiž Sydney (a vlastně hráč) dozví o všech hlavním nepřátelích, které bude nutné najít, popř. zabít. Je to škoda, protože tím se celý příběh stává lehce předvídatelným a ztrácí tak moment překvapení a i když se ke konci děj trochu zaplete, stále je dost čitelný. Během jedenácti misí se dostanete do všech koutů světa. Od Monte Carla, kde vše začne v místním kasinu, které je posledním známým místem, kde se agent Jacobs nacházel, přes Rio de Janeiro, Rusko až po Hong Kong. Levely, vzhledem dost odlišné, mají společnou jen jednu vlastnost: přímočarost. Tato vlastnost rozhodně není dobrá, protože všechny levely jsou až příliš jednoduché a k cíli vede vždy jen jedna cesta. Kdyby se někdo v této hře nedej bože ztratil, pak mu doporučuji, aby vyndal CD z mechaniky, odpojil počítač z elektriky a vyhodil ho nebližším oknem….V některých lokacích se boje přeměňují na jednu velkou hru světelStejnou vadu na kráse, jednoduchost, mají i souboje s protivníky. Ačkoliv pohyby postav vypadají skutečně dobře, souboje jsou až příliš automatické a ovládané počítačem. Sydney má natrénované vynikající údery, kopy a různé combo cviky, bohužel, než přijdete na jejich klávesovou zkratku, je po nepříteli. Nemůžete ani určit, zda Sydney udeří protivníka pěstí nebo kopem, můžete jen přihlížet a klikat na levé myšítko – počítač se postará o rozložení úderů. Samozřejmě, můžete používat ony speciální kombinované superúdery, které vypadají naprosto dokonale, ale než je stačíte “vyrobit“ na klávesnici, protivníci leží na zemi bez náznaku pohybu. Je to škoda, protože pokud máte trpělivost a vyhrajete si s jedním protivníkem, přijdete na úchvatné wrestlingové údery, údery protivníkovi hlavy o stěnu a další parádičky.Hra je mnohdy označována jako stealth akce. Ano, prvky stealth akce jsem semtam našel, ale když jsem chtěl misi dohrát dvakrát rychleji, prostě jsem běžel a zabíjel všechny, kteří se snažili klást odpor, a na nějaké nesmyslné krytí jsem se vykašlal. Dokonce i když jsem byl sám na čtyři protivníky, z nichž dva měli v ruce samopal, přesto jsem jim holýma rukama ukázal, zač je toho loket. A že po mně protivníci stříleli? Irelevantní! Sydney má totiž zázračnou schopnost “samoléčby“. Nevíte, co to znamená? Vysvětlím: snad ve všech akčních hrách má postava určité zdraví, které se postřelením nebo inkasováním úderu sníží. Nejinak tomu je i v této hře, avšak k vyléčení postavy nepotřebujete lékárničky ani nic podobného, Sydney je jako robot, prostě se časem sama opraví (uzdraví)! To je další věc, která značně snižuje obtížnost hry.Jak se tahle věcička asi používá?!Zmínil jsem se už o zbraních, tak to teď dokončím. Fandové střelných zbraní se nemají na co těšit. Všichni nepřátelé, ať už bodyguardi v kasinu, hlídači muzea v Saudské Arábii, nebo vojáci, používají tutéž zbraň (tedy, pokud nejsou beze zbraně) – obyčejný samopal podobný Kalašnikovu. Nutno dodat, že tato zbraň není o nic nebezpečnější, než třeba kuchyňská pánvička, sekáček na maso, lahve, plechovky, trubky, ocelové tyče a další předměty, které můžete ve hře také použít jako zbraň. Tady si hra zaslouží pochvalu za možnost používání okolních předmětů. Na druhou stranu, jediná střelná zbraň, při jejímž používání ani nevidíte zaměřovač a tudíž vlastně nevíte, kam míříte, a která může vystřelit maximálně patnáctkrát a nedá se nabíjet; to je vtip?! Málem bych zapomněl na jednu takovou zajímavost. Každý předmět, který použijete jako zbraň, má určený stupeň opotřebení (který ovšem hráč odnikud nevyčte). Když se zbraň používáním úplně opotřebí, prostě zmizí. Co dodat….Ani v saudskoarabském muzeu se Sydney neztratíAbych hru jen nepomlouval, pro změnu zmíním pár kladných aspektů. Jedním takovým je rozdvojování obrazovky. Pokud se rozhodnete hrát hru stealth stylem, tento jev vám často a hodně pomůže zůstat v utajení. Když se dostanete k místu, kde hlídkuje protivník, nebo je tam bezpečnostní kamera či automatický palebný obranný systém, kamera nejenže zabírá Sydney jakožto ovladatelnou postavu, ale v určité části obrazovky se část pohledu kamery zaměří na bezpečnostní kameru či hlídku a vy tak můžete sledovat jeho (její) pohyb a načasovat si tichý přesun a proklouznout tak bez povšimnutí.Kdyby se vám náhodou tichý přesun pod bezp. kamerou nepovedl, nelekejte se. Když vás tato kamera spatří, přiběhnou si vždy dva protivníci pro smrt. Podivné je, že i když celou lokalitu vylidníte, vždycky, když vás kamera zahlédne, z nejbližších dveří přiběhnou další dva chudáci. Je vidět, že tvůrci hry se s reálností moc nepatlali.Boje proti přesile nepatří mezi málo vídané jevyChování nepřátel je stále stejné. Menší rozdíly mezi útokem vojáka a mistra kung-fu sice zpozorujete, i tak je ale oba zvládnete doslova levou zadní. Když jsem hrál první misi a narazil jsem na čtveřici bodyguardů (ještě jsem nevěděl, že čtyři nepřátele zvládnu jako ranní trénink), snažil jsem se je odrovnat jednoho po druhém. Nepovedlo se a první protivník mě zahlédl dříve, než jsem stihl zaútočit. Najednou se na mě hrnuli všichni čtyři a já jsem, ovlivněn pudem sebezáchovy, prchnul do vedlejší místnosti s tím, že si na ně počkám. Jenže ouha….oni nepřišli. Nepřátelé totiž neumějí otevírat dveře!! Ach jo….Co by to bylo za adventuru (i když akční adventuru), kdyby v ní nebyly žádné logické puzzle. Sice zde není žádná typická hádanka nebo něco podobného, nýbrž puzzle jsou tu nahrazeny používáním technických vymožeností, jichž má Sydney bezpočet. Takové hacknutí počítače pomocí přenosného modemu, nebo odemknutí zamčeného zámku pomocí pick-locku není tak automatické jako v jiných hrách. Používání dalších udělátek, jako např. minikamery nebo přenosného snímače otisků prstů už však plně automatické je.Logické puzzle - musíte uhádnout kód pro vstup do paměti počítačeGrafika a zvuky s hudbou, to jsou jedny z posledních ještě nezmiňovaných částí hry. Po grafické stránce mi hra přišla odfláknutá. Videosekvence jsou sice téměř dokonalé a kdyby takhle vypadala celá hra, není co řešit. Jenomže nevypadá…. Kdyby se alespoň dalo nastavit rozlišení a kvalita detailů; bohužel, možné to není. Takže, nebudeme si nic nalhávat, grafika prostě dobrá není a kdyby pohyby postav nebyly tak hezké, ladné a věrohodné, bylo by hodnocení grafiky ještě horší, než už je. Naopak zvuky a hudba jsou naprosto skvělé. O dabing postav se postarali zkušení herci a hudba je jednoduchá, poslouchatelná a atmosférická. Super.Ačkoliv jsem v několika předešlých odstavcích hru zrovna nechválil a byl jsem při psaní této recenze výjimečně kritický, musím přiznat, že jsem se hraním akční adventury Alias pár dní příjemně bavil. Sice nepředpokládám, že si hru zahraji znovu, přesto si myslím, že i tato hra si najde své příznivce a určitě pobaví mnoho hráčů, avšak hrou roku se nestane ani tou největší náhodou.Sydney je zkrátka mistryní převleků 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Posílejte SMS z internetu

Komunikace přes SMS je velmi oblíbená zejména mezi mladšími ročníky, ale i ti dříve narození si na nový způsob komunikace zvykají. SMS můžete posílat i bez mobilu, stačí být připojen k internetu a SMS poslat z webové stránky příslušného operátora nebo pomocí některé ze služeb pro zasílání SMS.Psaní SMS zpráv je v současné době nejčastější způsob komunikace. Možnost psaní těchto zpráv máte i prostřednictvím internetu. V minulosti bylo možné odesílat SMS z internetu na všechny naše operátory zdarma, dnes tomu tak úplně není. Jediný operátor, který zprostředkovává psaní zpráv z internetu zdarma je Vodafone. Eurotel (dnes Telefónica O2) ponechal psaní zpráv také zdarma, ale s omezením možnosti napsání pouze 60 znaků a zbytek je doplněn reklamou. T – Mobile úplně zrušil bezplatné psaní zpráv z internetu a psaní SMS pro uživatele T – Mobilu je možné až po registraci na serveru t – zones.Telofónica O2 (Eurotel) – zdarma, ale s reklamouPosílat SMS zprávy na mobilní telefony operátora O2 je možné přes server www.cz.o2.com -> SMS Brána.Na výběr máte z možnosti psát zprávy zdarma a nebo si za ně zaplatit. Při psaní zdarma můžete využít pouze již zmiňovaných 60 znaků.. Do políčka „Adresát“ vkládáte číslo příjemce, do „Textu zprávy“ napíšete vámi zadaný text. Poté musíte vložit potvrzovací kód a nakonec vyberete jakým způsobem chcete, aby vám příjemce odpověděl a zvolíte si zobrazení zprávy (zobrazení na display – zpráva se neuloží v mobilu příjemce).Na serveru operátora Telefónica, můžete psát i placené zprávy, tuto možnost mají pouze klienti tohoto operátora. Cena SMS je dána podle vašeho tarifu, což znamená, že musíte být zákazníkem O2 (Eurotelu). Nejdříve se zaregistrujete a poté máte několik výhod oproti „psaní zdarma“ – psaní více zpráv najednou, odesílání do ostatních sítích operátorů v ČR a SR, nastavení funkce úspěšného doručení (aktivace pomocí SMS nebo *11). Získáte osobní schránku přímo v SMS bráně, archiv odeslaných zpráv (max. 250) a seznam používaných čísel (max. 50).Vodafone - vše zdarmaNa serveru www.vodafone.cz si vyberete "Poslat SMS". Můžete psát SMS zprávy zdarma. Postup posílání zpráv je následující: nejdříve vyplníte telefonní číslo příjemce, poté můžete vyplnit vaše telefonní číslo a vaše jméno. Posléze napíšete text zprávy, který může mít maximálně 760 znaků a nakonec opíšete konkrétní kontrolní kód a zprávu odešlete.T- Mobile – jen pro registrovanéAbyste mohli poslat zprávu z SMS brány T-Mobile, musíte se zaregistrovat na portálu t-zones. To ovšem můžete jen v případě, že jste klientem T-Mobile. Ostatní uživatelé SMS zprávy z brány T-Mobile posílat nemohou. Naopak uživatelé zaregistrovaní na t-zones mají určitý počet SMS zpráv do sítě T-Mobile zdarma (záleží na předplaceném tarifu).Odesíláte-li takto SMS častěji, můžete si vytvořit adresář svých kontaktů, abyste nemuseli vypisovat telefonní čísla. Napsat můžete až 765 znaků, napsaný text bude rozdělen maximálně do pěti SMS zpráv. Narozdíl od předchozích operátorů nemusíte opisovat kontrolní kód z obrázku, protože tady jste přihlášení a posíláte SMS ze svého konta. Přepisování kódu z obrázku slouží jako ochrana proti zneužití.Jiné možnosti posílání SMSExistují ale i další možností, jak poslat SMS z internetu. Nejvyhledávanějším serverem je www.sms.cz. Na tomto serveru máte možnost nejen psaní zpráv na všechny naše operátory, ale i na operátory do Polska a Ukrajinu – zdarma a do ostatních zemích od 0,94 Kč + DPH (po registraci). Po registraci získáte i další výhody – zasílání časových SMS, tvorbu adresáře a kontaktů, definování vlastních skupin a hromadné zasílání.Zasílání SMS zpráv – Polsko:Psát SMS zprávy můžete i z vašeho emailového účtu na webovém portálu Seznam.cz. Nejdříve si musíte „dobít kredit“ – posláním SMS zprávy nebo převodem prostřednictvím bankovního účtu. Poté stačí napsat SMS zprávu a z kreditu vám budou odečteny 3 Kč. Máte možnost psát na všechny operátory v ČR.SMS "zdarma" od TiscaliOdesílat SMS z internetu umožňuje svým uživatelům portál Tiscali, a to dokonce zdarma. I když tak úplně zdarma to zase není:-) Pokud používáte dial-up připojení Tiscali (které je zdarma, platíte jen telefonní impulsy), získáte za každých 15 minut surfování ve špičce jednu SMS zdarma, mimo špičku získáte jednu SMS za 30 minut. Druhou možností je využít bonusový program a získávat body za čas strávený na internetu (body pak můžete převést na SMS). Pokud se vám ani jeden z výše uvedených způsobů nezamlouvá, můžete si SMS předplatit zavoláním na "drahé" číslo, na němž získáte dobíjecí kód. Za šedesátikorunový hovor získáte 30 SMS. Jedna SMS tak vyjde na dvě koruny, není však zatížena žádnou reklamou. Tiscali SMS je tedy výhodné, pokud se k internetu přes Tiscali připojujete, pak máte opravdu SMS zdarma. Více informací najdete přímo na sms.tiscali.cz.SMS upozornění na příchozí e-mailSMS zprávy můžete využít i pro upozornění na příchozí e-mail. Všechny mailové služby umožňují přeposlat zprávu na jinou e-mailovou adresu a některé i s využitím filtrů, kdy se přepošlou jen zprávy vyhovující určitým kriteriím (např. od konkrétního uživatele nebo obsahující stanovená slova). Rozdíl v přeposlání na SMS je v tom, že e-mailovou adresu zapíšete ve tvaru +420xxxxxxxxx@sms.eurotel.cz, kde x-ka představjí vaše telefonní číslo. To platí v případ Eurotelu, tedy dnes už Telefónica O2. U operátorů Vodafone a T – Mobile se nejdříve musíte zaregistrovat a poté je vaše adresa vkládána ve tvaru např. petrnovy@vodafonemail.cz a nebo petrnovy@t-email.cz. U T-Mobile si navíc musíte nastavit přeposlání e-mailu na SMSku, protože na t-zones takto získáte plnohodnotnou e-mailovou schránku. Poslání upozornění na SMS o e-mailu doručeném do schránky na t-zones je zdarma.Přehled dalších SMS bránServer www.sms.cz nebo Seznam.cz nejsou jediné, které umožňují posílat SMS z internetu. Zde je přehled dalších serverů, které posílání SMS umožňují:www.lukyn.comsms.mojelogo.czwww.smobile.czwww.smska.cz (nutná registrace)www.sms-brana.cz (jen pro Telefónica O2 a Vodafone)freesms.oukej.cz (přehled českých i světových SMS brán, např. Anglie, USA, Itálie, Rusko, Slovensko, Švýcarsko, Turecko atd.)sms.moment.cz (Telefónica O2 + možnost psát na pager)sms.svecpetr.comwww.message.cz (nutná registrace)www.gosms.cz

Pokračovat na článek


Výbava pro váš počítač zdarma

Zdají se vám ceny programů příliš vysoké? Chcete využívat váš počítač, ale přitom zbytečně neutrácet? Tak zde máte inspiraci, jak v této situaci postupovat a kde sehnat software „za babku“.Koupíte si nový počítač, a v něm je nainstalován pouze operační systém. Sice dnešní operační systémy nabízejí mnoho funkcí pro uživatele, ale žádný zatím nedokázal využít všechny možnosti počítače. Pokud vám nestačí jen možnosti operačního systému, tak si musíte opatřit další programy, které vám mnohem rozšíří možnosti při práci s počítačem. Ovšem tyto programy, jako všechny jiné produkty, musíte zakoupit. Program je chráněn autorským právem autora, a pokud chcete tento program používat, musíte si za něj zaplatit, pokud budete používat nelegálně získané programy, dopouštíte se porušení autorského zákona. A ne každý má chuť a možnosti investovat, někdy nemalé částky, do softwarového vybavení. Ovšem existuje i řada programů, které jsou k dispozici zdarma a pokud je bude používat, tak žádný zákon neporušujete. A právě takovým programům se budeme dál věnovat.Než vám přiblížím některé programy, které by se vám mohli hodit, ještě pár slov o softwarových licencích, zde malý přehled -Demo verze - tato verze programu je poskytována zdarma a většinou nemá nijak omezenou časovou funkčnost, ale co má omezeno, jsou určité funkce programu. Smyslem této verze je uživateli přiblížit základní funkce programu. A následně pokud má uživatel o tento program zájem, může si jej zakoupit v plné a nijak omezené verzi.Freeware - pokud narazíte na program označený jako freeware, máte vyhráno, v tomto případě se jedná o program, který je pro Vás k dispozici zcela zdarma a se všemi funkcemi, které daný program nabízí. Za tento program nemusíte nic platit, stačí si jej pouze stáhnout z internetu. Snad jediné omezení, které tyto programy mají, se týkají zdrojového kódu. Autor si ponechává licenční práva a tak nesmíte program nijak upravovat. Lze ho šířit pouze v tom stavu, v jakém byl od autora vypuštěn do světa. Často také má omezení použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Ale tato omezení běžného uživatele nijak nelimitují, takže programy označené freeware jsou správnou volbou.Svobodný software - tyto programy umožňují uživateli, aby si s nimi dělal, co se mu zachce. Zní to možná divně, ale tento software není nijak chráněn žádnou licencí. Základními čtyřmi pravidly pro svobodný jsou tyto svobody - -svoboda používat program za jakýmkoliv účelem-svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám-svoboda redistribuovat kopie programu.-svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita Není přesně stanoveno, jestli se za tyto programy platí licenční poplatky při jejich získání, ale i když za program zaplatíte, tak vám všechny svobody zůstávají zachovány.Open source software - s programem označeným jako open source máte k dispozici i jeho zdrojové kódy a za určitých podmínek, které stanoví autor softwaru, můžete tento kód procházet a i měnit.Shareware - jedná se o programy, které nabízení uživateli možnost vyzkoušení po určitou časovou dobu, po této době je nutné se řídit licenčními podmínkami. Jsou dvě možnosti, jak může licence vyznít. Za prvé je nutné si licenci na další používání zakoupit a v druhém případě jde pouze o bezplatnou registraci. Část programů není nijak funkčně po tuto testovací dobu omezena, některé omezeny jsou. Po vypršení zkušební doby shareware programy většinou dále fungují, ale mohou se stát funkčně omezenými nebo, což je častější, na uplynutí zkušební doby upozorňují (většinou při spuštění).Trial verze - trial verze stejně jako shareware verze slouží uživateli, aby si vyzkoušel program po určitou dobu, ale po uplynutí této doby se program stává nefunkčním. Během zkušebního období však není nijak omezen, má všechny vlastnosti a funkce plné verze programu.Tento krátký přehled je jen výpisem těch nejčastějších druhů licencí u softwarových produktů, existuje ještě několik dalších, které ale nejsou nijak pro tento článek zajímavé, pokud byste měli zájem se dozvědět o licencích více, na internetu je několik stránek, které se této problematice věnují. Stačí do vašeho vyhledávače zadat dvojsloví „softwarová licence“.Teď už máte přehled o licencích a určitě jste zjistili, že programy označované licencí freeware jsou ty pravé. Právě o těchto programech budou další řádky tohoto článku. K získání těchto programu využijeme služeb internetu, který nabízí široké možnosti v získávání softwaru. V dnešní době je na našem internetovém nebi hned několik serverů, které se zabývají volnými programy. Programy jsou zde tříděny podle jednotlivých kategorií, takže není problém najít program pro funkce, které právě potřebujete. Mezi české stránky, odkud můžete stahovat programy, patří:www.stahuj.czwww.studna.czwww.slunecnice.czwww.instaluj.czPokud nenajdete vámi požadovaný program na těchto serverech, tak můžete zabrousit i do zahraniční, mezi nejznámější patří:www.download.comwww.01download.netwww.Softpedia.comwww.SnapFiles.comTeď už víte jakou licenci u programu hledat, víte kde hledat, takže stačí už jen zjistit co přesně hledat. Programy budou vybírány pro v současné době nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows XP. Pokud nemáte tento operační systém, raději si před stažením přečtěte informace, zda je váš operační systém podporován. Ovšem následující programy nejsou jedinou možností, stačí do vyhledávače jednotlivých serverů zadat tu funkci, kterou potřebujete a budete mít seznam dalších programů, které si můžete vybrat.V prvním případě je nutné, abyste si váš počítač zabezpečili, ať už proti virům, nebo napadením neznámou osobou. Toto je velmi důležitá věc a zabezpečení není dobré podceňovat. Naštěstí existuje několik kvalitních programů, které jsou k dispozici zdarma. Pokud jste ještě nečetli článek o zabezpečení počítače, tak vám doporučuji si jej přečíst. Součástí článku jsou i odkazy na několik programů, které jsou k dispozici zdarma.I když máte počítač zabezpečený, není to nikdy na sto procent. Žádný zabezpečovací program nepočítá např. s lidskou chybou. A tak je velmi dobré abyste měli svá důležitá data zálohovaná. K tomuto účelu se hodí následující programy:Backup Maker StandardAbaktMozy Remote BackupPočítač budete určitě používat k psaní různých dokumentů, tabulek, tvoření grafů, nebo prezentací. Některé tyto základní funkce jsou sice již součástí operačního systému, ale pro mnohé potřeby jsou již nedostačující. Určitě Vás napadne produkt Microsoft Office, který obsahuje vše, co můžete v kanceláři potřebovat. Ovšem tento balík programů není zrovna zadarmo, ale naštěstí je na světě podobný balíček, který se jmenuje OpenOffice.org. Tento balík bez problémů nahradí komerční produkt od Microsoftu. Stáhnout si jej můžete na stránkách OpenOffice.org .Když máte programy pro zabezpečení a kancelář, tak další funkcí, která Vás zajímá, je určitě komunikace s okolím. Pro komunikaci pomocí icq můžete použít jeden z nejpoužívanějších programů na našem trhu. Jde o program ICQ6, který v češtině nabízí server www.atlas.cz. Další možností jak komunikovat je pomocí internetového telefonování, pokud máte k počítači připojené reproduktory (nebo sluchátka) a mikrofon, tak vám nic nebrání si s ostatními nejen psát, ale i volat. To vám umožní populární Skype .Nejen do kanceláře a k práci lze počítač využít, ale lze jej použít i na přehrávání hudby, videa, prohlížení a úpravu fotek. K tomu, abyste si mohli přehrávat hudební CD a popřípadě převést do formátu mp3 a uložit na váš disk, lze využít program, který je součástí operačního systému Microsoft Windows, ale ten nenabízí takové možnosti nastavení a pro některé uživatelé je i málo atraktivní vzhled toho programu. K převodu hudebních cd do počítače na formát mp3 je asi nejvhodnější použít CDex - http://www.slunecnice.cz/sw/cdex . K následnému přehrávání můžete použít jeden z nejoblíbenějších přehrávačů, program Winamp . Winamp zvládne přehrávat i video soubory, ale pokud se rozhodnete přehrávat v jiném přehrávači, tak pro filmové soubory můžete sáhnout po BSplayer, který vám umožní přehrávat i DVD filmy. Pro přehrávání veškerých souborů jsou potřebné kodeky, které říkají jakým způsobem vůbec soubor přehrát. Některé kodeky jsou již součásti operačního systému, a pro ty zbylé soubory si musíte stáhnout jim odpovídající kodeky. Mezi nejrozšířenější patří K-lite Mega Codec Pack.Po hudbě a filmu patří k dalším běžným činnostem prohlížení fotek, tuto možnost máte už v ceně operačního systému, ale už nemáte možnost fotky upravovat, nebo organizovat. K úpravě fotek můžete použít program Gimp , tento program téměř plně nahradí některé velmi drahé a známější programy (např. Adobe Photoshop). A pro snadnější přehled ve Vašich fotkách, by se vám zřejmě hodil program pro správu digitálních fotografií, jeden z programů k tomu určených je Picasa.Určitě Vás také láká možnost vypalování CD nebo DVD, pokud váš počítač je vybaven vypalovací mechanikou, tak by bylo škoda nevyužít této možnosti, ať už třeba k zálohování dat nebo k tomu co uznáte za vhodné.Pokud si koupíte vypalovací mechaniku, velmi často je už součástí balení vypalovací software Nero. Ať už je vám tento program nesympatický, nebo u mechaniky nebyl, tak i tato oblast je naštěstí zastoupena na poli free programů. Na ukázku třeba tyhle:Free Easy CD DVD BurnerCorresBurnBurn4FreeJsou zde vypsány jen základní programy, které by neměli chybět v žádném počítači. Pokud budete mít zájem o jiné programy, není nic jednoduššího než navštívit některý ze zmiňovaných serverů a tam si onen program vyhledat. Doufám, že se vám povede vybavit si váš počítač, tak jak jste si představovali. I je když freeware software je volně k dispozici, často nedosahuje funkcí komerčního softwaru. To, co zvládá jeden placený program, často nahrazuje několik free programů. Je to už jen na Vás zda se rozhodnete investovat do placených programů, nebo se chvíli zdržíte hledáním free programů. Placené programy mají sice větší použitelnost a disponují velkým množstvím funkcí, ale pouvažujte, zda tyto funkce využijete a budete je potřebovat, abyste na mouchu místo plácačky nebrali atomovou bombu.

Pokračovat na článek


Hamachi – domácí síť LAN zprostředkovaná internetem

Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho serveru a já doufám, že je vás mnoho, tak vám jistě neuniklo, že v článku „Online hraní na internetu“ se objevila zmínka o velmi užitečném, leč ne zas tak známém prográmku HAMACHI. Hodně z vás ví, k čemu hamachi slouží, ale zároveň je tu nezanedbatelně velké procento těch, kteří tápou a nejsou si jisti. No a právě těmto čtenářům serveru Připojtese.cz je určen následující článek.O co se jedná a jak to funguje?Hamachi je prográmek, který na vašem počítači vytvoří virtuální počítačovou síť, skrze kterou můžete hrát veškeré hry, nebo sdílet data na internetu jako přes klasickou LANku. A jak to celé funguje?Hamachi si u vás na počítači vytvoří emulovanou síťovou kartu (něco jako virtuální mechanika u Alcoholu a Daemona) a díky této virtuální periferii se Hamachi sít začne chovat, jako by vaši kamarádi, připojení k této síti seděli ve stejné místnosti, jako sedíte vy. Hamachi po spuštění přidělí vašemu počítači unikátní IP adresu ve tvaru 5.XXX.XXX.XXX a podle obdobného klíče ji přidělí i vašim kamarádům. Nyní už nezbývá nic jiného, než začít hrát hry a sdílet fotky z dovolené, ale na tento okamžik si musíme počkat a do samotného závěru tohoto článku, protože nyní nás čeká instalace…Instalujeme!Nejprve je samozřejmě nutné Hamachi stáhnout, například z domovské stránky výrobce. Toto je uvítací tabulka, která vás informuje o faktu, že se chystáte nainstalovat program, který vytváří takzvanou VPN, neboli virtual private network (soukromou virtuální síť). Potvrďte tlačítkem „next“ a můžeme dál…Okýnko, kde jsou vypsány všem uživatelům tolik známé „terms & conditions“ jinak též „ujednání a podmínky“. Nyní zaškrtnete kolonku „I accept the agreements“ (souhlasím s podmínkami) a následně opět tlačítko „next“.1) Do této kolonky vyplníte cestu, kam má být Hamachi nainstalováno2) Do této kolonky vyplníte název složky, pod kterou budete mít Hamachi v nabídce Start3) Možnost zda – li chcete spouštět Hamachi po každém startu počítače4) Vytvoření ikonky na plochuV této tabulce si povšimněte jediného zaškrtávacího políčka. Ovlivňuje to, jestli budete přes Hamachi sdílet data, či nikoliv. V našem návodu je tato možnost vypnuta (disable-vypnuto; proto je možnost zaškrtnuta). Pro pokračování opět stiskněte tlačítko „next“.Průběh instalace. Jakmile bude možno postoupit dál tlačítkem „next“, učiňte tak…Seznámení se s interfacem Hamachi…1) tlačítko Power On/Off; zapíná a vypíná Hamachi2) tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě3) tlačítko setup pro nastavení4) tlačítko pro minimalizaci5) IP adresa (na tomto obrázku nebylo Hamachi spuštěno a tudíž je IP tvořeno samými nulami)6) aktuální status vašeho Hamachi7) tlačítko, sloužící k vypnutí Hamachi1) stavová obrazovka, kde si můžete změnit Nickname (přezdívku), nebo registrovat vaše Hamachi na verzi Premium (základní verze Free je zdarma a Premium je 30ti denní trial)2) nastavení ovládání oken v Hamachi3) nastavení systémových věci jako spuštění Hamachi po každém startu počítače, nebo povolení automatické aktualizace.4) bezpečnost – nastavení sdílení dat a nastavení blokování nově příchozích uživatelů5) zprávy – všemožné nastavení psaní v rámci Hamachi sítě6) smysl této záložky mi nějak unikl=)Hamachi už běží a my zakládáme síť…Nyní stiskneme tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a na výběr máme právě tyto dvě možnosti. Klikneme tedy na možnost „Create a new network“ – vytvoření nové sítě.V první řádku vyplníme jméno sítě (je nutné dát naprosto stejné jméno těm, kteří se chtějí připojit) a do dolního řádku se vyplní heslo. Oba tyto údaje pak poskytneme kamarádům, kteří se chtějí připojit na naši Hamachi síť.Takto vypadá Hamachi, když už je k vám někdo připojen…Hamachi síť už běží a my se chceme připojit…Připojování do sítě je stejné, jako její zakládání. Kliknete na tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a následně dáte „join an existing network“ – připojit se k existující síti.Do těchto dvou políček vyplníte údaje, které vám poskytne správce serveru. Jedná se o název sítě a její heslo (stejně jako v případě zakládání).Na závěr bych rád řekl, že jsem chtěl také přispět svojí troškou do mlýna a nemluvit jen v obecných „číslech“ a přidal i něco, co není obecné a tudíž všeobecně přínosné. Prošel jsem si pár diskusí kolem Hamachi, kde jsem našel jeden poměrně zásadní poznatek, o který byste neměli být ochuzeni. Může se vám totiž stát (jako se to stalo i mě), že když bude hrát přes Hamachi víc lidí, tak někteří připojení budou mít u svého jména a IP adresy zelené světýlko (standardní a správné), ale může se též stát, že někteří budou svítit žlutě. To znamená, jak správně poznamenal jeden účastník diskuse, že onen dotyčný má jinou verzi Hamachi, než ostatní, a proto doporučuji zapnout funkci automatické aktualizace, která zajistí, že už na tuhle nepraktičnost nebudete muset myslet.Další informace o Hamachi v češtině najdete na stránkách www.hamachi.cz.

Pokračovat na článek


Adobe Dreamweaver CS3

S příchodem verzí CS3 firma Adobe zahájila integraci původních produktů firmy Macromedia do svého portfolia. Mezi ty nejdůležitější patří právě Dreamweaver a samozřejmě také Flash. A protože řada uživatelů tradičních grafických a publikačních nástrojů firmy Adobe se s nimi setkala jen velmi zběžně nebo vůbec, podíváme se v následujících odstavcích nejenom na novinky verzí CS3, ale také na zevrubnější popis obou programů.Co je Dreamweaver?Dreamweaver patří k naprosté špičce ve třídě profesionálních editorů webových stránek a aplikací. Jedná se o editor kategorie WYSIWYG, který umožňuje pracovat přímo s vizuálním návrhem stránky. To ovšem neznamená, že by uživatelé nemohli pracovat přímo v kódu. Naopak, nástroje pro práci s kódem jsou velmi robustní a rozhodně si nezadají se specializovanými editory HTML kódu. Kromě tvorby a editace statických HTML stránek si Dream­weaver poradí také s dynamickými serverovými aplikacemi. Standardně podporuje všechny nejběžnější serverové technologie jako ASP, ASP.NET, PHP, JSP a ColdFusion. Pokud vám nějaká funkce či nástroj chybí, máte k dispozici desítky doplňků, a to jak komerčních, tak šířených zdarma. Ucelený seznam doplňků pro Dreamweaver najdete na stránkách http://www.adobe.com/exchange/.Pohled do minulostiHistorie Dreamweaveru začíná již v prosinci 1997, kdy firma Macromedia vydává jeho první verzi. V té době se jedná o malou revoluci, protože Dreamweaver stavěl na vizuálním návrhu stránek, zatímco na tehdejším trhu hrají prim jednoznačně kódově orientované nástroje. Nicméně již od počátku si postupně získává popularitu mezi webovými designéry kvůli tomu, že s jeho pomocí jsou schopni navrhovat i strukturálně komplikované weby velmi rychle a efektivně. A také proto, že kód vytvořený v jiných editorech nechával beze změn. Takže i když byla značná část stránek stále připravována přímo v kódově orientovaných editorech, Dreamweaver mohl být snadno začleněn do zaběhlých pracovních postupů. Později byl dodáván také přímo s populárním editorem kódu HomeSite. Interní nástroje Dreamweaveru pro práci s kódem ale byly neustále vylepšovány a ty které nabízel Dreamweaver 8 již předčily i samotný HomeSite.Zanechme ale historie a pojďme se podívat na současnou verzi CS3. Projdeme si nejenom nové funkce a nástroje, ale také principiální záležitosti, které dostaly Dreamweaver do pozice lídra na trhu.Editor Dreamweaveru umožňuje bez obav zasahovat přímo do kódu i vizuálního návrhu stránky. Paletky vpravo slouží pro snadnou správu a editaci kaskádových stylů.Dreamweaver CS3Vizuální editorJak již bylo řečeno, základem Dreamweaveru je vizuální editor stránek. Při práci tak vidíte náhled budoucí stránky, jak by měla vypadat při prohlížení ve webovém prohlížeči. Výrazu „by měla“ jsem použil záměrně, protože jak vám potvrdí snad každý webdesignér, webové standardy si každý prohlížeč vykládá po svém. Zobrazovací jádro Dreamweaveru CS3 bylo opět posunuto o třídu výše, a tak si dobře poradí i se stránkami, jejichž náhled nezobrazovaly dřívější verze úplně korektně. Samozřejmostí zůstává Round Trip HTML, kdy se všechny změny ve stránce promítají přímo do kódu a také naopak.Před vystavením stránky je díky nové funkci Dreamweaveru CS3 „Check target browsers“ možné analyzovat potenciální problémy se zobrazením ve vybraných prohlížečích. Samozřejmě bez toho, že by je bylo nutné vůbec instalovat. Popisy jsou poměrně detailní a i méně zkušený webdesignér tak rychle najde problematická místa na stránce, která by měl upravit.Práce s kódemEditor kódu navazuje na svého v podstatě již dokonalého předchůdce. Nabízí automatické zvýrazňování klíčových slov při psaní dynamických stránek, doplňování ukončovacích tagů, nabídku povolených parametrů příkazu přímo při psaní, automatické formátování kódu pro lepší čitelnost, snipety pro snadné vkládání opakujících se částí kódu nebo sbalovaní a rozbalování vybraných sekvencí příkazů. A to jsem zmínil jen ty opravdu nejzajímavější nástroje. Dreamweaver totiž není jen nástrojem pro designéry, ale také kodéry.Kompatibilita se standardyVývoj v oblasti webových technologií je opravdu extrémní. Neustále se objevují nové technologie a standardy, které si velmi rychle nacházejí cestu do reálných projektů.Dreamweaver podporuje snad všechny nejdůležitější standardy včetně různých variant XHTML. A to nejenom v obecné rovině, ale také prakticky, například formou kontroly vytvořených souborů včetně detailního reportingu nalezených chyb či prohřešků vůči danému standardu.Kaskádové stylyPřed pár lety se pro rozvržení elementů na stránce začaly místo tabulek používat kaskádové styly. Pochopení práce se styly dnes patří mezi základní dovednosti webdesignéra a Dreamweaver CS3 je jim v této oblasti nabízí opravdu robustní podporu. Styly můžete definovat v komfortním vizuálním prostředí, ale samozřejmě také přímo v kódu. V rámci specializovaného panelu CSS vidíte ihned také vazby mezi CSS a vybraným elementem stránky. Novinkou v Dreamweaveru CS3 je možnost snadného přesunu stylů mezi dokumenty a style sheety pomocí myši. To co bylo nutné dříve dělat zdlouhavě přímo v kódu zvládnete nyní pár kliknutími.Pro začínající uživatele a „bojovníky“ s CSS nabízí Dreamweaver CS3 rychlou pomoc v podobě sady pěkně připravených vzorových stránek nejpoužívanějších layoutů. Při prohlížení jejich zdrojových kódů narazíte na velmi podrobné komentáře s vysvětlujícím popisem, což vám pomůže rychle pochopit proč byl daný styl nastaven právě takovým způsobem.Nové šablony na bázi CSS pomohou hlavně začínajícím uživatelům rychle proniknout do tajů kaskádových stylů.Dynamické aplikaceV úvodu jsem se zmínil o schopnosti Dream­weaveru vytvářet dynamické aplikace. Většina rozsáhlejších webových projektů dnes již komunikuje s databázemi a nutnost použití serverového skriptovacího jazyka se tak stává nezbytností. Jednoduché úkoly typu výpisu položek z databáze, přihlášení apod. je možné zvládnout přímo ve vizuálním editoru bez praktické znalosti skriptovacích jazyků. Náročnější uživatelé mohou psát přímo kód v příslušném skriptovacím jazyku. Ať se již jedná o PHP, ASP, ASP.NET, nebo ColdFusion, editor kódu v Dreamweaveru poskytne vývojářům maximální komfort práce.Spry FrameworkAJAX neboli asynchronní JavaScript a XML posouvá možnosti webových aplikací směrem k cíli označovanému jako Web 2.0. Na rozdíl od serverových aplikací umí ty AJAXové přistupovat k datům bez nutnosti znovunačtení stránky. Napsat AJAXovou aplikaci či komponentu ale vyžaduje opravdu zkušeného programátora. Proto vznikají ucelené knihovny komponent neboli frameworky. Firma Adobe do Dreamweaveru CS3 implementovala známý framework Spry. Přístup k němu mají jak designéři, tak kodéři. Pokud tedy hodláte AJAX nasadit i ve vašich projektech, můžete na to použít právě Dreamweaver CS3.Integrace s PhotoshopemNa závěr jsem si nechal velmi důležitou novinku. Dreamweaver CS3 umí samozřejmě velmi dobře komunikovat s ostatními webovými produkty firmy Adobe typu Flash Professional CS3 či Fireworks CS3. Novinkou je ovšem vynikající propojení na Adobe Photoshop, které v minulosti citelně chybělo. Pokud pro tvorbu a editaci webové grafiky používáte právě Photoshop, tak můžete jednoduše do schránky zkopírovat právě editovaný obrázek a přes schránku ho přenést do Dreamweaveru CS3. Ten okamžitě nabídne široké možnosti optimalizace vkládané grafiky a uložení souboru. Při pokusu o editaci vloženého obrázku se spustí Photoshop a automaticky se otevře zdrojový PSD soubor, který lze snadno editovat. Po uložení se aktualizuje také optimalizovaný soubor v Dreamweaveru. Možná to zní jako maličkost, ale právě tato funkce dokáže velmi zvýšit produktivitu a efektivitu práce webdesignéra.ZávěremNová verze Dreamweaveru přináší řadu užitečných vylepšení již tak dobrého produktu. Dreamweaver CS3 vás potěší zejména zdokonaleným vykreslovacím jádrem vizuálního editoru, které si nyní poradí i se složitěji stylovanými stránkami. Při práci se styly oceníte komfortní prostředí, možnost jejich snadného přesunu mezi dokumenty a také kontrolu jejich zobrazení v prohlížečích. Pokud používáte Photoshop či Fireworks, určitě vás nadchne jejich výborná integrace s Dreamweaverem. A pro opravdu náročné je tu zabudovaný Spry framework pro AJAX.Dreamweaver CS3 pracuje na platformách Windows i MacOS X a to včetně nativní podpory Intel procesorů.

Pokračovat na článek


Pokročilá nastavení Microsoft Windows 98

Předem vás chci upozornit, že všechny úpravy provádíte na vlastní nebezpečí a i když jsou vyzkoušené nikdo vám nezaručí, že vaše Windows je snesou. Úpravy se dají rozlišit do několika základních kategorií. První a téměř bezrizikovou je úprava systému pomocí ovládacích panelů a podobně. Tyto nastavení se dají bez problému vzít zpátky, takže vzhůru na ně!Základní úpravy WindowsPodle mě je rozumné nastavit si takzvaný swap file, neboli stránkovací soubor na pevnou velikost. Swap file zajišťuje paměť, když dojde fyzická neboli RAM paměť. Místo zajišťuje z mnohonásobně pomalejšího pevného disku. Pevná velikost „swapáku“ má výhodu zejména v tom, že soubor dělá na disku menší nepořádek. Úpravu uskutečníte v Ovládací panely-Systém-Výkon-Virtuální paměť. Zvolte Virtuální paměť nastaví uživatel a zadejte stejnou největší i nejmenší velikost. Při mých 256 MB paměti volím velikost 600 MB. Pokud chcete přesně vědět, které programy se vám aktivují po spuštění existuje utilita msconfig. Tu spustíte kliknutím na Start-Spustit a napíšete msconfig. Hezky si s ní pohrajte, vyplatí se to. V systémových nástrojích je pohodový prográmek zvaný Vyčištění disku. Pokud víte kdo je Viktor Čistič, jistě vás polila hrůza. Bez obav, program umožní odstranit přebytečné soubory na disku a nedovolí poškodit systém. Zrychlení dísků docílíte nastavením Ovládací panely-Systém-Výkon-Systém souborů-Pevný disk. Jako typické použití vašeho počítače zvolte Síťový server. Nastavení je náročnější na paměť, ale pokud máte 64 MB RAM a více rozhodně jej použijte. Windows 98 zacházejí dosti podivně se swap file. Často se mi stává, že ho používají i v případě kdy je dostatek volné RAM paměti. Pro rozumné užívání souboru je lepší v souboru system.ini přidat do části [386Enh] následující řádek: ConservativeSwapfileUsage=1 Jestliže se vám nelíbí mraky zobrazované při nabíhání Windows, není nic jednoduššího, než obrázek změnit. Vezměte jakýkoli obrázek a upravte jeho velikost na 320x400 a příponu bmp. Poté ho přejmenujte na logo.sys a nakopírujte do rootu disku (například C:\). Pokud se vám nelíbí automatické spouštění CD zvolte Ovládací panely-Systém-Správce zařízení. Vyberte ikonku CD-ROM a následně vyberte mechaniku. Na záložce Nastavení vypněte Automatické oznámení vložení.Nastavení pro pokročilé aneb šťouráme se v registruPro začátek opět trochu strašení. Zásahy do registru jsou jeden z nejbrutálnějších způsobů úpravy Windows a jakékoli pozměňování může mít za následek nestabilitu nebo dokonce nefunkčnost. Nedoporučuji tyto nastavení zkoušet pokud nemáte nějaké zkušenosti s editováním registru a už vůbec je nezkoušejte, pokud jsou pro váz neznámou i ovládací panely.Jestliže chcete používat službu Microsoft Update Wizard a z nějakého důvodu se nechcete registrovat (například nemáte zájem posílat informace o svém počítači cizí korporaci) lze nutnost registrace obejít. Jděte do podklíče HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion. Vytvořte položku s názvem Regdone pomocí funkce Nová textová hodnota. Její hodnotu pak změníte na 1. Ještě musíte skočit do podklíče HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Welcome a vytvořte podklíč RegWiz. Jestliže chcete trochu ztížit přístup do vašeho počítače, nebo prostě nechcete aby se na něm mohlo tvořit nekonečně uživatelských profilů a při stisknutí tlačítka Storno v dialogu o zadání hesla by měli smůlu, upravte HKEY_USERS\Default\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion. Vytvořte podklíč Run a do něj dodělejte novou textovou hodnotu a pojmenujte ji Shutdown. Do ní zapište: c:\windows\rundll32.exe user.exe,ExitWindows. Od této chvíle se do systému budou moci přihlásit jen existující uživatelé a pokus o vytvoření nového profilu nebo přihlášení pomocí Storno bude marný. Pokud se ale přihlásíte Stornem vy a nebudete mít vytvořený svůj profil, hádejte co se stane?Pár rad pro začátečníkyAni tentokrát jsem nezapomněl na úplné začátečníky a mám tu pro vás několik rad, jak se poprat s Wokny. Pokud chcete instalovat ovladače pro nějaké zařízení, které už v počítači máte správně rozpoznané a ovladače nejsou ve formátu *.exe, ale jde o vícero oddělených souborů použijte Ovládací panely-Systém/Správce zařízení a vyberte hardware který chcete obdařit novými ovladači. pravým tlačítkem zvolte vlastnosti pak ovladač a následně aktualizovat ovladač. Wizard vás provede zbytkem instalace. Občas, tedy asi jednou za 14 dní je dobré použít systémový nástroj Scandisk a Defragmentace. Scandisk zjišťuje chyby na disku způsobené špatným vypnutím počítače, nebo vadné sektory disku způsobené neopatrným zacházením (vystavení magnetickému poli, pád atd.). Defragmentace uspořádává nesouvislé soubory do souvislých celků a tím zvyšuje rychlost disku. Některé programy umí přemisťovat systémové soubory na nejrychlejší část disku a tím ještě urychlovat počítač. Je užitečné mazat dočasné soubory, konkrétně soubory s příponou tmp. Ty zpomalují chod celého systému (pokud jsou uloženy v adresáři operačního systému) a navíc zbytečně zabírají místo. Nejlepší způsob likvidace je Start/hledat/Soubory či složky a hledat *.tmp.Informace které jsem zde použil pocházejí z různých zdrojů a rozhodně jsem na ně nepřišel sám. Bohužel je mám sesbírané několik měsíců, takže je nemožné vypátrat jejich autory. Proto děkuji všem autorům věnujícím se problematice Windows. Pokud se vám systém po úpravách registru nerozjede nebo bude nestabilní, pošlete mi nějaké sprosté psaní, alespoň se vám uleví. V obnovení registrů ze zálohy nemám přílišnou důvěru, takže doporučuji systém přeinstalovat.

Pokračovat na článek