Výsledky vyhledávání pro dotaz technologie

Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - JavaScript

JavaScript je skriptovací jazyk používaný pro "oživení" webových stránek. Jazyk HTML, kterým jsou webové stránky tvořeny, je totiž statický. To znamená, že neumožňuje měnit vzhled stránky podle činnosti uživatele. Jedinou možností, jak dosáhnout změny webové stránky pomocí HTML, je načíst její novou verzi ze serveru. Jinými slovy, jazyk HTML zobrazí webovou stránku tak, jak je do prohlížeče poslána ze serveru a dále ji měnit neumí.S rostoucí popularitou internetu však přestaly statické HTML stránky postačovat a hledaly se způsoby, jak pracovat s již načtenou stránkou v prohlížeči. V roce 1995 proto společnost Netscape, tvůrce tehdy populárního stejnojmenného prohlížeče, vyvinula a implementovala JavaScript do svého prohlížeče. V roce 1997 pak byl JavaScript standardizován asociací ECMA (Europen Computer Manufacturers Association) a v srpnu 1998 ISO (International Standards Organization). Dnes se jedná o nejpopulárnější skriptovací jazyk používaný na mnoha internetových stránkách. Zejména profesionální tvůrci www prezentací JavaScript hojně používají, někdy až příliš, ke škodě výsledných stránek.JavaScript funguje na straně klienta, to znamená, že jeho kód umístěný ve webové stránce vykonává prohlížeč. S tím souvisí několik omezení. Především musí prohlížeče s JavaScriptem umět pracovat, což samozřejmě všechny moderní prohlížeče zvládají, dnes už na téměř stejné úrovni. Ještě v nedávné minulosti totiž prohlížeče prováděly JavaScripty různě, což přidělávalo vrásky na čele tvůrcům www stránek. Ti museli často vyvíjet dvě verze JavaScriptu pro různé prohlížeče. Druhé omezení představuje bezpečnost, kvůli níž JavaScript nemůže manipulovat se soubory na uživatelově počítače nebo s jinými webovými stránkami. Pomocí JavaScriptu tak například není možné prohlédnout si obrázek, který se chystáte odeslat na server.JavaScript umožňuje otevřít nové okno prohlížeče, čehož začali využívat, lépe řečeno zneužívat, stránky (většinou pokleslejšího charakteru) k zobrazování reklamy a dalších stránek v nově otevřených. JavaScript dokonce umožňuje otevřít nové okno při zavření jiného okna. Přesněji řečeno, při zavírání okna prohlížeče je možné provést libovolné příkazy JavaScriptu, včetně toho, který otevírá nové okno. Nejnovější verze prohlížečů proto již standardně zakazují otevírání nových oken pomocí JavaScriptu, namísto nového okna zobrazí jen upozornění v horní části stránky. Uživatel se pak může rozhodnout, zda toto okno otevřít skutečně chce a případně povolit otevírání oken z konkrétního serveru.JavaScript je objektově orientovaný skriptovací jazyk. Je zapisován přímo do HTML kódu stránky a jeho příkazy jsou prováděny prohlížečem. Mj. to znamená, že zdrojový kód je volně přístupný (čitelný - není nijak kompilován). Pro skriptování HTML stránek je teoreticky možné použít i jiné jazyky než JavaScript, ty však nejsou podporovány všemi prohlížeči (např. Microsoft VBScript, který je podporován Internet Explorerem) a jsou používány spíše výjimečně.Ačkoliv k tomu název svádí, JavaScript není nijak spojen s jazykem Java. Oba jazyky se podobají pouze názvem a podobnou syntaxí vycházející z jazyka C/C++.V současné době se pro tvorbu dynamických webových stránek stále častěji začíná používat technologie Flash vyvinutá společností Macromedia, dnes vlastněná společností Adobe. Zpočátku se jednalo více méně o animace, proto jsou flash objekty přehrávány flash přehrávačem. Ten není součástí prohlížeče, ale doinstalovává se jako plugin (zásuvný modul, doplněk) prohlížeče (moderní prohlížeče si instalují pluginy pouhým kliknutím na tlačítko, aniž by uživatel musel plugin pracně hledat na internetu). Výhodou je, že ve všech prohlížečích je flash přehráván stejně (přehrává ho flash player, nikoliv prohlížeč). Nevýhodou je, že přehrávání flash animací je poměrně náročné na výkon počítače, na kterém jsou prohlíženy, což může být znatelné hlavně na starších počítačích. Flashe jsou dnes nejčastěji používány pro animované reklamní bannery, díky vlastnímu skriptovacímu jazyku však lze ve flashi tvořit celé interaktivní webové prezentace, hry a další aplikace.Tvorbě webových stránek a JavaScriptu se na internetu věnuje množství stránek, najdete tedy dostatek informačních zdrojů a příkladů. Zkusit můžete třeba tyto stránky:www.javascript.czwww.jakpsatweb.czwww.builder.czinterval.czwww.tvorba-webu.cz

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


X-Com 3 - Apocalypse

1) ČÁST PRVNÍ - ŽIVOT VE MĚSTĚJak již asi většina hráčů pochopila, třetí díl ufonského řádění se odehrává hlavně ve městě. První věcí, se kterou se setkáte je vaše základna. Ta je celkem přiměřeně vybavena, a tak stačí již jen naverbovat maximální počet potřebných lidí a může se spustit čas. Samozřejmě kritériem je jejich schopnost (Skill) nebo atributy, pokud jde o vojáky. I když se vám bude zdát velmi výhodné naverbovat si co nejvíce androidů, poněvadž mají vyšší hodnoty, není to nejlepší nápad. Obyčejní lidé, ač jsou na začátku trochu na nic, se dají vytrénovat rozhodně lépe a hravě potom předčí ty umělé.Jen co budete mít potřebný personál, začněte s výzkumem. Poněvadž je tentokrát v UFOPAEDII daleko více "bílých" stránek, je celkem rozumné si v krátké době (tedy pokud vám to finanční stránka dovolí) postavit další základny a vybavit je pro vědecké účely laboratořemi a dílnami větších rozměrů, které časem vyzkoumáte.Další nezbytnou součástí základny je bezpečnostní stanice (Security Station) nebo její vylepšená verze. Obě vás totiž chrání před napadením. Dále by neměla chybět místnost pro držení mrtvých či živých alienů (Alien Containment) a množství obytných prostorů pro personál.2) ČÁST DRUHÁ - MOBILNÍ BOJOVÉ PROSTŘEDKY A ÚTOK NA LÉTAJÍCÍ OBJEKTYNa začátku hry je na vaší základně velmi slabý počet vozidel či letadel. Jeden menší létavec Valkyrie, dvě vznášedla a horda nepoužitelných vozidel. Jejich výzbroj je taktéž velmi ubohá. Nejlepší je tedy okamžitě prodat vše, co nelétá a zakoupit si za utržené peníze lepší zbraně, motory a vybavení. Ze začátku je ideální kombinace silného laseru sedmitisícovky nebo plasmového kanónu (Rendor Plasma Gun) a raketometu Prophet. Později je výhodné vyměnit stávající plasmový kanón za silnější (Lineage Plasma Cannon) a nejposlednějším výdobytkem je - kromě Heavy Disruptor kanónu, který se vejde jen do Annihilátora - jeho středně silná verze Medium Disruptor Cannon. Používání raket, jež jsou velmi účinné, nedoporučuji, neboť vzhledem k malé kapacitě zásobníků se jich do letadla moc nevejde a v dlouhých vzdušných soubojích zůstanete po několika výstřelech bez jedné ze zbraní.Ostatní vybavení letadel je rozumné postupně upgradovat. Zatímco motory už nikdy lepší nebudou, ostatní věci jako třeba navigační nebo obranné systémy se zlepšují a časem se také objevují užitečné věci (Large / Small Disruptor Shield, Cloaking Device atd.). Nezbytnou součástí každého výsadkového vozidla (tzn. to, které vozí vojáky na taktické operace.) je jeden Cargo Module, neboť bez něj zůstávají všechny nalezené věci na místě a nemůžete tedy jejich prodejem získávat peníze a Bio Transport Module, bez kterého zase nemůžete převážet živé či mrtvé ufony.Asi nejlepšími bojovými prostředky jsou letadla Hawk a Valkyrie, která vám mohou prodat různé firmy. S jejich společností se budete muset spokojit po většinu hry, protože vámi objevená a interdimenzionální letadla, která kvalitou daleko převyšují pozemské modely, budete schopni používat až těsně před koncem celé hry.Jedinou a základní taktikou pro vzdušné souboje je větší počet útočníků na jeden cíl a to se stupňuje s velikostí; jedná-li se o menší UFO, je naopak lepší útočníky rozdělit, aby se některý z talířů nezalekl a neutekl zpět do dimensionální brány.3) ČÁST TŘETÍ - VOJÁCI A VÝZBROJRozhodně vám v této části memíním radit, kolik vojáků je nejlepší naverbovat a jak je používat. To je jen a jen vaše věc, ale mě bohatě stačil tucet cet chrabrých bojovníků, kteří se v malých strojích zpočátku střídali podle potřeby a vážnosti zranění a později, když už jsem je pěkně vybavil a měl letadlo s kapacitou dvanáct míst, létali na místo určení všichni a hravě si se všemi zákeřnými ufony poradili. Ale jak jsem již řekl, je to vaše věc.V prvopočátcích vaší existence budou asi nejdůležitějšími zbraněmi puška ostřelovačka (Sniper Gun), která je poměrně přesná i na větší vzdálenost, dále pak M4000 samopal, jenž vyžaduje celkem malý počet časových jednotek a je tak užitečný pro boje na malé vzdálenosti a Auto Cannon se svými třemi druhy nábojů. Postupem času si možná místo velkého M4000 oblíbíte nějakou menší pistoli, jako třeba Law Pistol nebo Plasma Gun, ale nakonec stejně skončíte u ToxiGunu, což je podle mého soudu nejlepší zbraň ve hře a neměla by chybět u žádného vojáka ve výzbroji. Se svou přesností, silou a malou náročností na časové jednotky je to zbraň vhodná do každé situace. Dobře vytrénovaní jedinci s ní dokáží sestřelit i poměrně hodně vzdálené cíle. Pokud ale nevěříte v malé zbraně, je vhodnou náhradou Sniper Gunu a Auto Cannonu Devastator Cannon nebo Dimension Misille Launcher. Obě jsou to použitelné ufonské technologie a druhá jmenovaná dokonce vystřeluje samonaváděcí rakety, které mají, pokud jim nestojí nic v cestě, stoprocentní přesnost zásahu.Dalším důležitým vybavením jsou bez pochyby granáty. Jejich účinnost spočívá v ničivosti účinku na několika polích najednou a tedy možnosti zabít více nepřátel jedním vrhem. Každý voják by měl mít u sebe minimálně dva granáty obyčejné a dva omračující (to jen pokud je třeba chytit ufona živého). Později se můžete přeorientovat na získané technologie a používat Boomeroidy nebo Vortex miny, které jsou nejsilnější trhavinou.Nezbytným doplňkem výbavy je brnění a ostatní věci, které se nedají zařadit do skupin. Brnění, které mají vaši vojáci oblečené na začátku je velmi slabé a hned jak budete mít možnost jej vyměnit za lepší "létající" model, okamžitě tak učiňte. Nejen, že je mnohem lehčí, ale také získáte možnost pohybovat se vertikálně, tj. létat. Nejlepším brněním je ale X-COM Disruptor Armor vyrobené na základě získaných technologií. Jeho pohyblivost a ochrana je přibližně dvojnásobná, ale bohužel v něm nemůžete létat. Takovým upgradem brnění je štít (Personal Disruptor Shield), který vás pokrývá jakousi ochranou a bezpečně odráží kulky či výbuchy. Samozřejmě jeho ochrana není nekonečná, a tak je po několika zásazích zničen a následující zásahy jdou rovnou "do živého". Užitečnou pomůckou je i Personal Cloaking Device s možností učinit vás téměř neviditelným, pokud jej vložíte do ruky. Na druhou stranu je ale potřeba mít hodně volného místa v batohu na výměnu zbraní, a tak jsem tuto věcičku nikdy moc nepoužíval.Poznámka : díky Petrovi Bížovi už víme, že i se zbrojí X-COM Disruptor Armor můžete létat. Jak na to ? Stačí vyměnit pouze tělovou část za létajici a zbytek nechat. To je vše.Úplně posledním a zřejmě nejpraktičtějším doplňkem výbavy je Personal Teleporter. Bohužel jeho užitečnost budete moci poznat až v několika posledních misích, ale i tak je se svou schopností přesunout vás, kam je libo, za nějakých třicet časových jednotek, velmi žádaným.4) ČÁST ČTVRTÁ - TAKTICKÉ OPERACEI když v této části strávíte asi nejvíce času, nechal jsem si ji vzhledem k časové posloupnosti až koro na konec. Prvním, o čem se zmíním, jsou výsadky do budov, kde byli spatřeni živí ufoni. V těchto misích si musíte počínat velmi opatrně a nesmíte poškodit mnoho zařízení, neboť by se vám mohlo stát,že si znepřátelíte organizaci, která je s vámi v relaci Hostile, připravte se na to, že několik jejích maníků se vás bude snažit spolu s ufony zničit. Co se týče misí v létajících talířích nebo v ufonských budovách (což je závěr hry), je celkem jedno, co všechno zničíte, protože zde je primárním úkolem eliminace všeho živého a zničení všech cílů.Své vojáky rozdělujte do menších skupin po dvou až třech lidech a pokud to uznáte za vhodné, nechávejte jim nějaké časové jednotky rezervované pro výstřel. Ze začátku se to sice moc nevyplatí, protože se stejně netrefí a i když přece ano, na jeden výstřel nepřítele neskolí, ale v pozdělších etapách je to užitečné. Nepreferujte žádné jedince a snažte se, aby se všichni udržovali na stejné úrovni, co se schopností týče. Potom vám totiž zůstane voják s polovičním počtem časových jednotek a neustále se bude loudat za ostatními, což znamená, že nebude nikdo krýt jeho a ani on nebude krýt své parťáky.Zpočátku, když jsou ještě vaši svěřenci celkem hloupými vojáčky, si musíte vše celkem dobře rozmýšlet. Rozhodně není dobré zůstávat na otevřeném prostranství a spoléhat se na to, že vás nikdo netrefí, ale vždy je užitečnější schovat se za nějaký ten předmět, který vás bude krýt. Tohle je samozřejmě ošemetnější, pokud se ve vaší blízkosti vyskytuje jeden či více ufonů, kteří by v následujícím kole přišli před vás a udělali by vám nějakou nepříjemnost. Pak si musíte dobře rozmyslet, co budete dělat, abyste z toho vyšli co nejlépe.Zbytečně mnoho netaktizujte a pro přesun používejte rozhodně běhací mód. Připravte se totiž na to, že než uzříte závěrečnou animaci, čeká na vás kolem sto až sto padesáti taktických operací, z nichž ty nejkratší trvají tak kolem pěti minut a ty nejdelší třeba půl hodiny.A malá rada na závěr. Rozhodně se nebojte hojně a často používat funkci Save. Pokud si myslíte, že je to srabařina, sami se přesvědčíte, jak daleko jste od pravdy. Je to totiž nutnost ! Já sám jsem ukládal pozici na začátku každého kola v taktických operacích a skoro každý den v normálním městském životě.5) ČÁST PÁTÁ - UFONITo, že jsou slizská stvoření z jiné dimenze kapitolou sami pro sebe snad nemusím zdůrazňovat. Jejich různé druhy a odrůdy vám budou dělat společnost po celou dobu hraní a pokud budete hrát hodně, tak se vám o nich bude zdát. V této části svého průvodce se budu věnovat jen těm nejdůležitějším a nejnebezpečnějším ufonům, o zbytku se dočtete v kompletním seznamu všech ufonů (část 7.).Tím nejhorším, co vás může na cestě za slávou a finálním (kdo ví ?) vítězstvím potkat je malý několikanohý "pavoukoid" Brainsucker. Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že pravděpodobnost útoku (tj. skok na hlavu a implantace mozek ovládajících látek do krku pomocí chobůtku) se pohybuje mírně pod hranicí sta procent. Později se vám často povede, že vaši vojáci sami odstřelí Brainsuckera dříve, než se vyhoupne někomu na hlavu, ale na začátku byste měli používat taktiku, kterou jsem náhodou objevil. Pokud totiž zastřelíte ufona s Brainsucker Launcherem (zbraň vystřelující vajíčka Brainsuckerů, z kterých se po dopadu na zem vyklubou plnohodnotná stvoření), zůstane po něm na zemi několik vajíček (většinou tři). Ta se v dalším kole otevřou a na svět se dostanou noví Brainsuckeři. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je stoupnout si na místo, kde vajíčka leží. Nevím proč, ale v případě, že na nich stojíte, se Brainsuckeři nevylíhnou. Problémem je, že na nich budete muset stát až do konce mise. V tom případě je užitečné vajíčka posbírat a nechat si je v batohu, kde se taktéž nevylíhnou.Dalším zlosynem z řad ufonů je Multiworm. I když sám o sobě není moc nebezpečný, je velice odolný a bezpečně ho zabije tak patnáct až třicet výstřelů s ohledem na sílu zbraně. Tím ovšem vše nekončí, neboť z jeho útrob vyhřeznou většinou čtyři Hyperwormové. Tyto malé mršky jsou neuvěřitelně rychlé a plivou opravdu nepříjemnou kyselinu. Jejich eliminace je druhá nejdůležitější po Brainsuckerovi a dobré je, že stejně jako Brainsucker, ani Hyperworm toho mnoho nevydrží.Běhající trhavina, nebo-li Popper, je taktéž velmi nepříjemným kumpánem. Pokud se totiž dostane do blízkosti nějakého vojáka, exploduje. Jeden výbuch není zase takovou katastrofou, ale pokud se sejde Popperů víc, můžete se se svým svěřencem rozloučit.Ve výčtu nebezpečných ufonů následují dva humanoidní druhy. Humanoidní znamená, že mají dvě ruce a dvě nohy a mohou používat zbraně. Jak Anthropod, tak Skeletoid jsou celkem tuhými protivníky, ale nedisponují žádnou zvláštností. Snad kromě toho, že jich je asi ve hře nejvíc.6) ČÁST ŠESTÁ - ZÁVĚREČNÉ RADYVzhledem k tomu, že jsem už asi vyčerpal všechna témata, zařadím do tohoto výčtu rady, které se nedají příliš škatulkovat : - vzhledem k chybě ve hře se často stává, že při některých nových objevech obrazovka ztmavne a vy si sice můžete přečíst, ale ne prohlédnout, co jste objevili. Pro opravení tohoto problému je potřeba před dokončením výzkumu hru uložit, nahrát nějakou pozici z taktické operace, a pak si zpět loadnout uloženou pozici. Pokud se věc nespraví, je třeba proces opakovat. Mně se to podařilo pokaždé. - je důležité udržovat co nejlepší styky s ostatními organizacemi. Vztah Hostile je totiž vcelku nepříjemný a může se lehce stát, že takovouto organizaci ovládnou ufoni. To je potom konec. - organizaci, kterou ovládli ufoni je dobré před ovládnutím prozkoumat. Určitě se tam nějací schovávají a tím, že je zničíte, zabráníte jejímu ovládnutí. - až budete podnikat výpravy do ufonské dimenze, vezměte si vždy s sebou jednu loď, kterou použijete jako návnadu pro všechny talíře, čímž zabráníte tomu, aby vám zničili prioritní letoun na cestě tam nebo zpět. - jen co budete mít možnost vyrobit víc Annihilátorů najednou, udělejte tak. Vyrobte si tak tři a pošlete je vyčistit ufonskou dimenzi. Tím si zajistíte, že na vás už příště nebudou útočit. - zajmutí živé královny není vyloženě nutnost, ale je to zajímavější. Hlavně budete mít poznatky o živém stvoření, které se vyskytuje ve hře pouze v jednom exempláři. - Multiworm se dá zajmout živý jen pokud neobsahuje Hyperwormy. Jinak to nejde. Prázdných Multiwormů se ve hře moc nevyskytuje, ale dají se najít. Poznáte to jednoduše. Když ho zastřelíte, nic z něj nevyleze. - vyhřezlé Hyperwormy zabíjejte výlučně granátem. Ten zabije všechny najednou a pokud byste se pistolí netrefili, Hyperwormové by vás zabili a rozutekli by se. - Stun Grenade neomráčí jen tak sám od sebe. Musíte vybraný cíl také zranit a on pak upadne do bezvědomí.7) KOMPLETNÍ SEZNAM NEBEZPEČNÝCH BYTOSTÍa) MultiwormNe moc nebezpečná obluda, obsahující ale čtyři až moc nebezpečné jedince.b) HyperwormMalý, ale velmi mrštný a rychle střílející hádek rodící se z útrob Multiworma.c) BrainsuckerNejnebezpečnější zviřátko ve hře. Jeho útok je téměř stoprocentně úspěšný.d) SpitterTenhle ufon plive ze svého velkého krku jedovaté sliny, které ale nejsou příliš silné.e) PopperBěhající nálož, aneb malé mrštné zviřátko vybuchující na potkání.f) AnthropodNejslabší humanoidní vetřelec se schopností používat zbraně a předměty.g) SkeletoidDalší, silnější humanoid s identickými vlastnostmi jako jeho kolega Anthropod.h) PsimorphSlabá létající koule útočící zásadně psionickou cestou ovládnutí na jedno kolo.i) MegaspawnObrovitý, ale ne moc nebezpečný chlapík se dvěma druhy zbraní na těle.j) QueenspawnKrálovna matka se vyskytuje v celé hře jen jednou a stojí za to se na ni podívat.8) DŮLEŽITÉ ZBRANĚ A VYBAVENÍa) Anti - Personnel GrenadeNejjednodušší a zakoupitelný granát. Zaručeně zabije i několik menších alienů najednou.b) Personal TeleporterTeleporter s možností přenést vás kam budete chtít za několik (kolem třiceti) časových jednotek.c) Vortex MineVelmi účinná explozivní hračička. Dvě za sebou zabijí i několik Skeletoidů najednou.d) Marsec M4000 Machine GunSíla této zbraně spočívá v tom, že na malou vzdálenost s ní odstřelíte i deset ufonů najednou.e) Marsec Auto CannonSe svými třemi druhy nábojů je tohle vcelku užitečná zbraň na ničení více nepřátel najednou.f) Megapol Laser Sniper GunNejlepší "začátečnická" puška na střílení vzdálených cílů. Přesná, ale příliš náročná na čas.g) ToxiGunNejlepší pistole všech dob. S C-clipem zabije pěti výstřely i toho nejdrsnějšího ufona.h) Devastator CannonPoměrně přesná a slušně silná zbraň. Na základě poznání této technologie se potom objeví další spousta vynálezů.i) Dimmension Missile LauncherTahle velká "hračka" vystřeluje samonaváděcí rakety se stoprocentí přesností zásahu.j) Personal Disruptor ShieldVelmi užitečná věc, která vám teoreticky zajistí nezranitelnost na několik zásahů.9) NEJSILNĚJŠÍ ZBRANĚ DO LETADELa) Lineage Plasma CannonNejlepší zbraň do začátků, aneb jak s trochou Eleria sestřelit UFO.b) Prophet Missile LauncherRaketomet se zásobníkem na šesnáct raket, což je dost i na delší souboje.c) Medium Disruptor CannonNejsilnější zbraň, kterou můžete namontovat do všech letadel. Navíc nepotřebuje náboje.d) Heavy Disruptor CannonSilnější verze nejsilnější zbraně. Její velikost ale umožňuje montáž jen do Annihilátora.

Pokračovat na článek


RSS – aneb nenechte si ujít žádnou novinku

Určitě máte několik oblíbených webových stránek, které pravidelně navštěvujete, nebo se i aktivně účastníte diskuzí a odborných fór. Pak se v průběhu dne na stránky několikrát vracíte zkontrolovat, jestli se objevila nějaká novinka nebo jestli někdo reagoval na váš příspěvek. Tento způsob čtení webu je poměrně neefektivní a zabírá zbytečně mnoho času. Přitom existuje elegantní řešení, které se skrývá za tajemnou zkratkou RSS a nově ATOM.Co je RSS a ATOM?Abyste nemuseli opakovaně navštěvovat stránku a aby vám neunikla žádná novinka, byla vyvinutá technologie RSS (neboli RSS kanály). Je to vlastně soubor z rodiny formátu XML, který shrnuje všechny nové články a příspěvky na daném webu. Tyto soubory dokážou číst specializované programy – RSS čtečky, které také pravidelně kontrolují, jestli se na vámi sledovaných stránkách něco změnilo.V RSS čtečce pak vidíte buď jen titulky nových zpráv, častěji však jsou doplněny krátkým popisem zprávy a odkazem na článek nebo novinku. Neustále máte přehled o dění na webu nebo fóru, bez toho abyste museli několikrát denně složitě brouzdat po webových stránkách.Atom je novějším formátem než RSS, ale nepřináší žádnou revoluci, pouze opravuje některé nedostatky RSS. Nicméně téměř všechny RSS čtečky dokážou zpracovat jak RSS, tak i Atom formát.Jak na RSS a Atom?RSS můžete využívat snadněji než by se mohlo zdát. Přitom dokonce nemusíte instalovat žádnou speciální RSS čtečku, protože moderní webové prohlížeče RSS čtečku obsahují, nebo existují pluginy, díky kterých se prohlížeč naučí RSS zpracovávat.Uživatelé nejrozšířenějšího prohlížeče Internet Explorer museli donedávna RSS oželet, ale IE ve verzi s pořadovým číslem 7 již dokáže některé RSS kanály zpracovat. Bohužel s některými RSS kanály stále nedokáže spolupracovat.Pokud dáváte přednost alternativnímu prohlížeči Firefox, tak i ten dokáže zpracovat RSS. Navíc pro něj existuje výborné rozšíření Sage, které do Firefoxu přinese opravdu špičkovou RSS čtečku. Samotné rozšíření Sage si můžete stáhnout na domovských stránkách projektu. K dispozici jsou i různé styly vzhledu zobrazení přehledu novinek. Jde o klasické CSS styly, takže si je můžete vytvořit nebo upravit sami. Pokud nejste natolik pokročilí v CSS, můžete si vybrat z mnoha vzhledů přímo na domovských stránkách Sage.Thunderbird e-mailový bratříček Firefoxu si také hravě poradí s novinkami pomocí RSS. Při přidávání účtu stačí vybrat možnost "Účet pro RSS kanály".. Novinky z RSS kanálů se vám pak budou zobrazovat podobně jako emailové zprávy a také podobně s nimi můžete nakládat a dále zpracovávat.Vyberete správný typ účtu a novinky na webových stránkách zpracuje i Thunderbird.Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Operu. Podpora RSS je u toho propracovaného prohlížeče samozřejmostí. Jednoduše přidáváte další a další RSS kanály vašich nejoblíbenějších webů pouhým kliknutím na ikonu RSS v URL řádku. Novinky jsou tak stále po ruce.Pokud vám nevyhovuje ani jedno předešlé řešení, pak můžete sáhnout po samostatném programu, který umožňuje sledování RSS - RSS čtečce. Na výběr je velká paleta čteček s různými funkcemi, takže si každý najde nástroj přesně podle svých požadavků a navíc je většina RSS čteček k dispozici zdarma.RSS Point vs. Feedreader - propracovanost vs. jednoduchostProgramová čtečka RSS Point je představitelem komplexní a propracované čtečky, která nabízí uživatelům velké možnosti nastavení a pokročilé filtrování a třídění novinek podle různých kategorií. Na rozdíl tomu Feedreader je RSS čtečka, která vyniká svou jednoduchostí a přehledností.Vzhled obou programů je velice podobný. V levém panelu vidíte odebírané kanály. Zvýrazněny jsou ty, ve kterých jsou nějaké nepřečtené novinky. Pokud vám toto rozvržení nevyhovuje, Feedreader umožňuje přepnout na jiné rozložení jednotlivých panelů.V pravé části máte přehled novinek daného kanálu. V RSS Point můžete přepínat, jestli chcete vidět jen popisek novinky, náhled nebo originální článek. Náhled je jen samotný text bez jakýchkoliv grafických prvků. Pokud přepnete na originál, otevře se vám originální webová stránka přímo v RSS čtečce. Zobrazit originální stránku umí obě čtečky, zobrazení textového náhledu je možné jen v RSS Point.Sbírka všech vašich RSS kanálů je určitě cenná, proto byste neměli zapomenout na zálohy. RSS Point i Feedreader umožňují exportovat kanály do OPML souborů. Jde o univerzální formát, který podporuje mnoho RSS čteček, takže tuto funkci využijete, pokud budete chtít převést vaše RSS kanály do jiné čtečky. Snadno tak naimportujete vaše kanály z jednoho souboru.Novinky přímo na plošeJiný přístup přináší novinky přímo na vaší plochu. RSS čtečky jsou totiž nezbytnou součástí různých přídavných panelů a rozšíření desktopu. Novinky se pak zobrazují v přehledném bočním panelu nebo jako samostatný panel přímo na vaší ploše.Mezi oblíbené přídavné boční panely patří Google Desktop Sidebar. Do něj si snadno můžete přidat RSS čtečku. Navíc Google Desktop Sidebar dokáže sledovat často navštěvované stránky a sám pak přidává novinky z těchto stránek do čtečky. Rovněž další oblíbený boční panel Desktop Sidebar obsahuje RSS čtečku, díky které vám neunikne žádná novinka. Samozřejmostí je nastavení intervalu, ve kterém se novinky kontrolují a také nastavení upozornění na nově příchozí zprávu.Minimalistický Bizz FeedLiner je pouze velice jednoduchou RSS čtečkou. Novinky jsou zobrazeny v malém pruhu přímo na vaší ploše. Novinky neustále rolují v jednom řádku, a pokud vás nějaká zaujme, stačí na ni kliknout.Co vyberete?Samozřejmě existuje spousta dalších čteček a panelů. Mimo programové RSS čtečky existují i webové čtečky, například tady rss.vsevjednom.cz.Cílem nebylo najít nejlepší RSS čtečku, ale spíše poukázat na různé způsoby získávání RSS zdrojů. Každý uživatel totiž vyžaduje něco jiného a tak ani nejde jednoduše říct která je nejlepší. Pokročilý uživatel, který pravidelně sleduje spoustu odborných webů, dá jistě přednost některé pokročilé čtečce, ve které může vytvářet různé kategorie novinek podle oboru zaměření. Naproti tomu běžný uživatel chce mít přehled například pouze o nových zprávách z domova nebo ze sportu, a tak raději sáhne po jednoduché čtečce, která mu přinese důležité informace v malém proužku nebo panelu a přitom nadměrně nezatěžuje počítač. Všechny uvedené produkty jsou k dispozici zdarma a navíc jsou všechny k dispozici v češtině, takže si mezi nimi najde svého favorita úplně každý.

Pokračovat na článek


Alpha Centauri

1) NastaveníRozhodně doporučuji hrát poprvé na nejlehčí úroveň a zapnout si všechny dostupné tutorialy a hinty. O nic se tak nepřipravíte a do hry proniknete mnohem snáze a příjemněji, než četbou nějakých manuálů nebo návodů (ehm). Při spouštění nové hry si dobře všímejte všeho, co můžete nastavit. Předně zvolte Customize Random Map, což vám umožní modifikovat si trochu svět, do kterého žuchnete. Z následující skupinky menu doporučuji vybrat větší planetu, středně souše, slaboulinkou erozi, malounko domorodých živočichů a průměrné mračstvo. Po výběru obtížnosti klikněte na Customize Rules, kde stojí za pozornost volba Look First (místo toho, aby se vám automaticky založilo hlavní město, dostanete jednotku kolonizátorů a místo pro bázi si tak můžete vybrat sami), Spoils of War (můžete krást technologie poraženým padouchům) a pro nedočkavé snad ještě Time Warp (ostatním nedoporučuji). Pak už zbývá jen výběr frakce. Napoprvé je to skoro jedno, protože člověk stejně nerozumí výhodám a nevýhodám, takže zvolte třeba Spartan Federation, která je silná ve zbrani, a hurá do toho.2) Trocha teorieKaždá báze (město) obhospodařuje čtverec 5x5 políček, v jehož středu trůní, vyjma políček rohových. Těžit suroviny může celkem z tolika polí, jaká je její velikost (středové políčko se nepočítá). Surovin jsou tři druhy - modré minerály, jež slouží k budování nových jednotek a městských staveb, zelené potraviny (nutrients), které krmí lidi a zajišťují tak růst báze (až se naplní zásobárna, velikost poskočí o jedničku) a žlutá energie, která se rozdělí mezi vědu a zábavu, zbytek jde do pokladny. Čím je políčko zelenější, tím více je tam jídla, čím je hornatější, tím obsahuje více minerálů a čím je výše, tím více energie lze na něm nalapat. Stejně jako v Civilizaci, i tady můžete bohatství herních čtverců ovlivňovat stavbou různých zařízení (důl na minerály, farma na jídlo a solární kolektor na energii), dokonce můžete stavět více vymožeností najednou (doporučuji všude, kde je farma, dát i kolektory). V pozdějších fázích můžete dokonce měnit nadmořskou výšku terénu, ale dělejte to s rozvahou. Ještě jsem málem zapomněl na zalesnění - zalesněná políčka přinášejí od každého trochu, ovšem v pozdějších fázích má les tendenci se samovolně rozšiřovat, mrška jedna, tak pozor. Když stromy zase vykácíte, můžete získat něco minerálů.3) Stavíme bázeBázím (nebo městům - jak chcete) se nejlépe daří u vody. Nemusí na ní být přímo nalepeny, ale pokud alespoň jedno vodní políčko s bází sousedí, můžete v ní vyrábět lodě (jinak ne). Oproti Civilizaci hrají vodní políčka mnohem významnější úlohu - jednak jsou skvělým zdrojem surovin a jednak na nich můžete stavět báze. Mořská vylepšení jsou ekvivalentní těm suchozemským s tím rozdílem, že vodní farma produkuje opravdu hodně jídla a s patřičným vylepšením vám dá hladina i spoustu energie, naopak minerálů moc ve vodě nenajdete.Ještě je dobré upozornit, že stavět se dá jen na příbřežních (světlejších) políčkách a že opět můžete budovat více věcí najednou (vodní farmu plus jednu ze dvou zbývajících). Stavíte-li vodní bázi, dělejte to nejlépe u pobřeží, bohatého na minerály, protože jak už jsem naznačil, ve vodě jich moc není (ani když vystavíte těžební plošinu).4) Budujeme říšiHned jak žuchne přistávací modul, najděte nejvhodnější místo a založte základnu. Jelikož zřejmě máte jednu průzkumnou jednotku, pošlete ji hned do okolí a prozkoumávejte systematicky krajinu. Ve městě vyrobte nejprve nějakou jednotku obrannou (jen pro pořádek - tři čísla, která charakterizují každého vojáka, znamenají útok, obranu a pohyb), kterou ve městě uložte (klávesa h). Hned pak vybudujte další kolonizační jednotku (colony pod), přičemž dejte pozor, aby při jejím dokončení byla báze alespoň velikosti dvě. V každém nově založeném městě zase nejprve vycvičte obrannou jednotku, a pak hned další colony pod, abyste rychleji rostli. Teprve, až budete mít měst alespoň pět až sedm, trochu zabrzděte a udělejte něco pro jejich lepší chod - v každém vybudujte jednu jednotku formerů, jejichž úkolem je právě zvelebování okolí. Spojte všechny báze silnicemi (zrychluje to pohyb), na zelených políčkách vybudujte farmy a kolektory, na kamenitých doly, atd. Až vynaleznete Doctrine: flexibility, vycvičte i vodní formery a obdělejte vodní políčka, která jsou v dosahu nějakého města. Poslední poznámka se týká hub, které bují na souši i na vodě - je dobré je systematicky ničit, ale postupem času, jak získáváte znalosti o místní ekologii, houby zase vysazujte - je to vynikající zdroj surovin.5) Spravujeme říšiNezapomeňte na jedno - pořád se rozšiřujte. Nikdy nesmíte stagnovat, stát na místě, odpočívat, jinak vás protivníci dohoní, předběhnou a udusí. Takže každou chvíli postavte nové město, všechno pospojujte silnicemi (později metrem), formerů mějte alespoň tolik, co měst a v každé bázi minimálně jednu obrannou a jednu útočnou jednotku. Teprve obsadíte-li celý (alespoň středně veliký) kontinent nebo až doopravdy nebudete moci dál (třeba přes silnějšího souseda), zastavte rozvoj do šířky a rozvíjejte se do hloubky - zušlechťujte města i zemi a bádejte. Jednou z nejdůležitějších obrazovek ve hře je social engineering. Tady si volíte státní zřízení a rozdělení energie, tady určujete, jakým směrem se bude ubírat vaše politika i ekonomika. Existuje několik položek, které ovlivňují kde co a jejichž přesný popis najdete v helpu (trochu špatně se to hledá), přičemž zvolíte-li si politické zaměření (demokracie versus fundamentalismus, atd.), některé položky to ovlivní, jiné nikoli. Něco máte do začátku - to je dáno frakcí, jakou jste si zvolili, ostatní ovlivňujete změnami zřízení ve čtyřech kategoriích. Mně se nejvíce osvědčilo nastavení democratic, green, knowledge, cybernetic, ale to je závislé na konkrétní situaci - hlavně na tom, jestli jste ve válce nebo ne.6) Válčíme a paktujemeV každém městě si vydržujte kvalitní obranu a s tím, jak vynalézáte nové zbraně, vyměňujte pozvolna jednotky za lepší. Dobré je mít v každém městě na stráži (klávesa l) alespoň jednu jednotku útočnou, na strategických místech i letectvo nebo rakety. Když už bojujete, pohrajte si se social engeneeringem - určitě se vyplatí změnit zřízení. Jak to jde, sežeňte si frekvence všech frakcí (kupte je nebo objeďte svět). Pak můžete uzavírat obchodní partnerství i válečné pakty.7) AutomatizujemeV každém městě si můžete nastavit, aby jej spravoval guvernér. To je sice povedená věc, ale určitě zakažte guvernérovi stavět tajné projekty (obdoba divů světa z Civilizace) a zpočátku se vyplatí pokaždé zkontrolovat, co guvernér vlastně dělá. Automatizovat také formery je věc velmi lákavá (zvláště, je-li jich hodně), ale dělejte to s rozvahou - jejich inteligence je slaboučká a málokdy dělají to, co doopravdy chcete. Když už jim dáváte svéprávnost, nechejte je velebit jen své vlastní město nebo je pravidelně kontrolujte.8) VítězímeZvítězit se dá několika způsoby. Buď pobijete všechny nepřátele (jste-li s někým v bratrském svazku, může přežít) nebo se dobádáte až k absolutní vesmírné pravdě a splynete s planetou (velmi povedený konec). Další možností je vítězství politické, kdy se stanete vládcem planety a aby toho nebylo málo, můžete zvítězit i cestou ekonomickou. Všechny tyto možnosti můžete v nastavení pravidel vypnout. Až vyhrajete, vychutnejte si opojný pocit a zkuste to znovu na těžší obtížnost - však on vám spadne hřebínek. Až budete s přehledem vyhrávat na nejtěžší úroveň, zabalte to a počkejte si na další díl.

Pokračovat na článek


Homeworld

Přeskočme dlouhé úvody a vrhněme se rovnou do návodu, proto jsme přece tady, ne ? Původně jsem chtěl připojit průvodce všemi misemi, po zvážení všech pro a proti jsem si to ale rozmyslel - ono by to zaprvé hru trochu zkazilo a zadruhé to není potřeba, protože jsou úkoly připraveny chytře a všechno se dá s trochou toho strategického myšlení projít takřka bez škobrtnutí. (A zatřetí to není žádná sranda, prošmejdit všechny mise a patřičně to okomentovat - ale to sem asi nepatří.)1) OvládámeZažít si pořádně ne-úplně-tradiční ovládání je základem úspěchu v Homeworldu. Rozhodně si projděte tutorial, ten vám ale ukáže jen ty nejzákladnější grify, proto doporučuji vaší pozornosti i docela pěkně zpracovaný manuál.Opravdu nejzákladnější věcí je PAUZA (klávesa "P"), kterou používejte vždy, když chcete něco označit nebo se na něco juknout a okolo je šrumec. Během pauzy se můžete přepínat mezi skupinami a vytvářet nové, zaměřovat se (focus) na libovolné plavidlo a hýbat pohledem - tak toho využívejte.Při vytváření skupin (CTRL+číslo) dejte pozor na jednu záludnost - vytvoříte-li z existující skupiny jinou (prostě když jí jenom přidělíte nové číslo), původní označení se nezruší, jak je obvyklé, a v důsledku tak můžete mít jednu a tu samou hromádku lodí pod více různými číslicemi. Já jen abyste se nedivili, že vaše slavná armáda, v které se vám po stisku různých kláves hlásí různé letky nebyla ve skutečnosti tvořena letkou jedinou, rafinovaně se vydávající za celý útočný svaz.Nejdůležitějším ovladadlem je pochopitelně myš, má li o kolečko víc, tím lépe (jak jste už možná zaznamenali, různé náhražky kolečka v podobě přídavných páček či tlačítek ve hrách moc nefungují, tak na ně zapomeňte i tady). Jinak platí to, co vám řeknou v tutorialu - pravým tlačítkem točíte vesmírem (ech, zřejmě autoři Homewroldu našli onen pověstný pevný bod), levým označujete lodě (odznačování jde nejjednodušeji escapem, nejrychleji kliknutím do vakua), oběma (nebo právě kolečkem) se přibližujete a vzdalujete.Ještě doporučuji vaší pozornosti mezerník, který se hodí nejen k přesunům na dlouhou vzdálenost (k tomu je ostatně určen), ale i k rychlému přehledu nad situací (chce to ale hrát v nějakém vyšším rozlišení, jinak uvidíte houby).Pár slov k ovládání útoku - v TA : Kingdoms byla naprosto skvělá funkce táhnutí myší při útoku (tím se dal zadat útok na celé skupiny nepřátel) a ejhle, v Homeworldu je tato funkce (byť pečlivě ukrytá) také - stačí přidržet CTRL, a pak táhnout myší nad shluky nepřátel.Chcete-li označit všechno své, co vidíte, buď táhněte obdélník přes celou obrazovku nebo bouchněte do E. Hodí se to zvlášť, když hledáte konkrétní loď nebo letku - označíte všechno, a pak vpravo nahoře kliknete na to, co hledáte.O něco složitější, než je běžné, je pohyb - chce to prostě natrénovat, mně se v jedné z prvních misí povedlo, že jsem lehce předsunutou loď poslal místo k mateřskému plavidlu, co kotvilo opodál, asi 3000 kilometrů do hlubin vesmíru. Prostě si otáčejte pohledem i během definování přesunu, pak to máte v kapse.Pokud vám to nejde, tady máte step-by-step sice nejzdlouhavější, ale zato nejspolehlivější metody : Natočte se tak, abyste viděli loď přímo shora. Pak stiskněte "M", aby se objevila rovina pohybu a najeďte myší na požadované (resp. nad nebo pod požadované) místo. Pak stiskněte PRAVÉ tlačítko a otočte si pohled tak, aby se z roviny stala přímka (a loď jste viděli zboku). Pusťte pravé tlačítko, zmáčkněte SHIFT a táhněte myší nahoru nebo dolu, abyste upřesnili třetí rozměr pohybu. Až vám to bude připad at OK, stiskněte levou myš a pusťte SHIFT. Uf.2) BojujemeNedivte se, že je odstavec o bojování hned druhý - ono v Homeworldu moc o něco jiného ani nejde... První věc - zbrojte, seč můžete. Nebojte se staré slabé lodě sešrotovat, když vymyslíte lepší, dostanete alespoň nějaké kredity zpět (když vám je sešrotuje nepřítel, nedostanete nic).Stavte adekvátní lodě proti sobě - spíš než smečku fighterů uplatníte při boji proti velkým plavidlům tři korvety nebo jednu fregatu. Přesto malé lodě nepodceňujte, protože jsou úžasně rychlé a mrštné - používejte je hlavně na útoky na korvety a fregaty nebo na odlákání pozornosti větších lodí (zatímco do nich šijete korvetami a fregatami). Úplně zanedbatelnou silou není ani mateřská loď - je velice silně pancéřovaná, a tak se zejména v prvních misích někdy vyplatí pustit nepřátelský útok (který je teď ještě celkem slabý) až k ní - její kanóny si hravě poradí s každou menší loďkou během chvilky. A navíc se, mrcha, sama regeneruje (pomalu, pomalinku).Dobře si rozmyslete, co vyrábět - scouty opusťte hned, jak vyzkoumáte něco lepšího. Většina ostatních lodí se hodí celou dobu, ale nemusíte jich mít zrovna mraky.Ačkoli to na první pohled není vidět, vyplatí se nastavovat chování lodí (tactics) - lodě Evasive se rychleji hýbou a míň střílejí (a když začne jít fakt do tuhého, vezmou roha), Aggressive naopak útočí s plným nasazením i za cenu své smrti, no a Neutral je něco mezi. Nastavené chování nemá vliv jen na válečné kocábky - třeba takový Resource Collector nastavený na Aggressive sbírá co mu síly stačí a vůbec si nevšímá toho, že si z něj nějaký vtipálek (třeba nepřítel) dělá cvičný terč.Při boji pauzujte jako nikdy. Často se vyplatí celé letce menších lodí zadat útok na jednu konkrétní loď nepřátelskou - mnohdy ji pak smete jedním útokem. Ideálně to uděláte tak, že zapuzujete, označíte útočníky, zaměříte se (ALT+click) na cílovou loď, pak odpauzujete a jednoduše na cílovou loď kliknete (drží se teď uprostřed obrazovky). U malých rychlých lodí se vyplatí pohrát si s formacemi - v těch opravdu trojrozměrných útočí mnohem efektivněji a jsou obtížněji zasáhnutelné.Nezapomeňte na podporu. Protože obranné technologie v Homeworldu moc nevyužijete, určitě stavte support fregaty a repair korvety - klidně je hoďte do první linie, hlavně ať naplno pracují.Velká kapitola by se mohla týkat zajímání nepřátel. K tomu slouží salvage korvety a posílejte je zásadně ve dvou. Ideální je soupeře rozptýlit rojem stíhaček, a až bude plně zaměstnán obranou, vyrazit salvage korvetami - vynikající strategie třeba proti velkým iontovým kanónům, co útočí na vaši mateřskou loď.3) TěžímeK těžení se toho moc říct nedá - všechno pochopíte až ze hry. Uvědomte si, že collector všechno vozí až do mateřské lodi a že můžete mít collectorů víc. Controler mateřskou loď v tomto supluje, i on "utáhne" víc collectorů najednou, tak jeden umístěte přímo doprostřed pole minerálů, značně tím sklizeň urychlíte. Když jde do tuhého, můžete ho stáhnout, ale není to nezbytné, vydrží totiž docela dost.Když potkáte nepřátelské collectory/controlery, pochopitelně je zničte.4) BádámeAni o bádání se nedá moc mluvit - prostě proto, že musíte vždy vyzkoumat všechno, co vyzkoumat lze. Research ship je na to potřebná, budete-li mít dvě, nic nezkazíte, ale nechejte si takové vymoženosti na později. Pokud přijde doopravdy festovní útok na mateřskou loď, zrecyklujte je, jinak je nepřítel zničí. Nebo je ukliďte někam pryč (pár tisíc kilometrů od válečné vřavy), což je ještě výhodnější, ale mnohdy těžko realizovatelné.5) Od mise k misiČasto máte ve hře volný čas - skoro vždy je to na konci mise a občas i na začátku. Uvědomte si, že průběh mise se odvíjí od vašich akcí, takže když dostanete za úkol prozkoumat podivnosti ve vzdáleném pásu asteroidů, můžete vzít jed na to, že jak tam pošlete sondu, vybafnou na vás nepřátelé. Tak ji tam neposílejte a oni nevybafnou. Získaného času využijte k těžbě, výrobě a bádání.Na konci mise je to ještě lepší. Pokud si moc nevěříte, zasejvujte, pak hupněte do hyperprostoru a trochu si osahejte příští misi, abyste věděli, co se bude dít. Potom loadněte pozici zpátky a vyčerpejte většinu peněz na výrobu potřebných lodí. Určitě nemusím připomínat, abyste vybádali všechno, co můžete, i na to je po splnění všech úkolů mise času dost.Za pozdější skok do hyperprostoru nejste nijak penalizováni, tak času doopravdy využijte naplno - rozhodně za sebou nenechejte žádné suroviny, víte-li, co bude v příští misi třeba, vyrobte si to napřed (a vyrábějte, i když to nevíte - ono stejně bude skoro vždy potřeba to samé).6) Další nesmyslyUvědomte si, že Homeworld je striktně realtime. Čas běží kromě pauzy vždy - tedy i když vybíráte technologii ke zkoumání nebo zadáváte výrobu. Toho se dá i využít - třeba hned v první misi, v které vás kontaktují vesmírní obchodníci, běží čas i v okamžiku, kdy si vybíráte zboží - a hned jak si ho vyberete, přijde útok nepřátel. Proto vyšlete collector i controller, a až obchodníci přiletí, zajděte si na kafe, vaši dělníci zatím totálně vysají všechny minerály.Uvědomte si ještě, jak je důležité rozlišení, v jakém hrajete. Rychlejší počítač vám umožní hru ve vyšších rozlišeních, kde nejen víc uvidíte, ale také LÉPE uvidíte. Tak ze svého stroje vytáhněte maximum.

Pokračovat na článek


CZ.NIC – nový systém pro správu domén .CZ

I když běžný uživatel dne 1.10.2007 nic nepoznal, tak se stalo hodně ve světě českého internetu. Co se přihodilo, co nebo kdo se skrývá za označením CZ.NIC, čtěte dále a dozvíte se tyto i další informace a důležité události ve světě internetu.Den 1.10.2007 se stal jedním s důležitých milníků pro všechny, kteří se pohybují ve světě internetu. Běžný uživatel sice žádnou změnu, nebo nějaký posun nezaregistroval, ale ti, kteří se zabývají např. prezentováním nějakých informací pomocí internetových stránek, tak pro ty už tento den důležitý byl. V 10 hodin dopoledne byl spuštěn nový registrační systém pro správu domény CZ. Správa této domény byla svěřena do rukou sdružení CZ.NIC.Sdružení CZ.NIC bylo založeno roku 1998 předními poskytovateli internetových služeb. V průběhu doby se postupně přidávali další členové, v současné době má sdružení přes 50 členů. Hlavní činností je spravování registru doménových jmen .CZ a 0.2.4.e164.arpa (ENUM). Dále se věnuje všem možným aktivitám, které pomáhají rozšířit a vylepšovat internetové služby v České republice. CZ.NIC je také členem mezinárodních organizací podobného zaměření a také je členem sdružení EURid, které spravuje evropskou doménu .EU.Pro běžného uživatele pojem doména, a věci s tímto spojené moc neříkají, tak by nebylo na škodu pár informací na toto téma sdělit. Každý počítač v sítí je identifikován pomocí IP adresy. Ta může vypadat např. 77.75.72.3, ale kdo by si při zadávání adresy internetové stránky pamatoval všechny tyto kombinace čísel. Proto je jednodušší zadávat doménové jméno např. www.pripojtese.cz . Převod mezi kombinací čísel a jmen zajišťuje DNS (Domain Name System). Takže je jedno, jestli zadáte adresu pomocí IP adresy, nebo pomocí doménového jména. Jednotlivé části domény jsou řazeny podle obecnosti. Čím více vpravo, tím je doména obecnější, např. .cz zahrnuje velkou skupinu počítačů a sítí, naproti tomu pripojtese.cz už je o něco konkrétnější a takhle by se dalo pokračovat dál až k úplné identifikaci jednoho počítače. Přesně popisovat DNS by nemělo v tomto článku smysl, pokud si přejete další informace, naleznete je např. v tomto článkunebo na stránkách CZ.NIC.Mimo správy registru domén .CZ je sdružení zodpovědné i za domény ENUM. Systém ENUM je kombinací klasického telefonování pomocí telefonních čísel a identifikací v síti pomocí IP adresy. K Vašemu telefonnímu číslu si můžete zaregistrovat ENUM doménu. Díky této doméně se na Vaše telefonní číslo může dovolat kdokoli pomocí internetu. Na čísla s ENUM doménou je pak možné volat zdarma bez ohledu na to, v síti jakého telekomunikačního operátora se číslo nachází. Více informací naleznete na enum.nic.czAle nyní už zpět ke sdružení CZ.NIC a jejímu převzetí zodpovědnosti za registraci domén od společnosti T-Systems PragoNet, která tyto služby provozovala 4 roky s dosavadní verzí registračního systému. Přes rok a půl se sdružení připravovalo toto převzetí a vyvíjelo vlastní registrační systém. Tento nově vytvořený systém obsahuje tyto informace -evidence registrátorů a jejich přístupů pro jednotlivé zóny,bankovní a fakturační systém pro platby registrátorů,systém komunikace a upozorňování držitelů domén,evidence všech vystavených dokumentů,archivace veškerých požadavků.Přesuny dat mezi starým a novým systémem byl prováděn od 28. do 30 září 2007, po tyto tři dny nebylo možné přidávat nově zaregistrované uživatele a ani měnit informace o stávajících. Nefunkčnost systému nijak neovlivnila provoz českého internetového prostoru. Podle předpokladů by měl tento krok ušetřit při správě národní domény CZ desítky miliónů korun ročně. Držitelům domén CZ by tato změna měla přinést především usnadnění a zefektivnění práce při registraci. Sdružení CZ.NIC sice převzalo správu registru domén .CZ, ale pokud se rozhodnete si zaregistrovat nějakou doménu, tak se samotnou registrací se neobracejte přímo na CZ.NIC ale některého registrátora. Abych to vysvětlil podrobněji, sdružení CZ.NIC pouze eviduje registr doménových jmen a je smluvně svázáno s řadou registrátorů, kteří samotnou registraci provádějí, jejich seznam najdete na stránkách www.nic.cz/whois/registrarsVlastní evidenční systém, který firma vyvinula, systém FRED (Free Registry for ENUM and Domain), je nyní volně k dispozici. FRED byl uvolněn jako open source software pod licencí GNU GPL (General Public License). Kterýkoli uživatel si jej může stáhnout na fred.nic.cz/wiki/download. Software lze nejen libovolně využívat, ale také upravovat a dále šířit, je ale nutné dodržet podmínky licence GPL. Abyste mohli systém FRED zprovoznit, potřebujete ještě další software, ale všechen je také k dispozici zdarma na internetu - Linux, Apache a PostgreSQL. Systém FRED vyvíjelo 5 programátorů v jazyce C/C++, kde zabral slušných 200 000 řádku a v jazyce Python (50 000 řádků). V současné době neexistuje na světě jiný podobný systém, který by byl srovnatelný se systémem FRED a byl přitom s licencí open source. Podle výsledků zátěžových testů by bez problému zvládl spravovat i registr generických domén COM, který je s více než 65 miliony registrovaných domén největším registrem domén na světě.Následující plány sdružení jsou směřovány k dalšímu rozvoji systému FRED, a k novým projektům, které pomohou rozšířit a zkvalitnit internet na české půdě. Další aktivity zaměří sdružení na aplikace technologie DNSSEC, pro zabezpečení internetového provozu a také rozvoj technologie ENUM.

Pokračovat na článek


Co byste měli vědět o FLASH

Co je to Flash, k čemu je dobrý a jakým způsobem ho vytvořit? Určitě už jste se na některé webové stránce setkali s elegantně se vysouvajícími menu či krátkými animovanými filmečky. Je velmi pravděpodobné, že obojí bylo zásluhou flashe.Flash je technologie pro vektorové animace vyvinutá firmou MacroMedia, kterou později pohltila společnost Adobe. Odborně řečeno, je to výkonný nástroj pro tvorbu poutavých internetových stránek a aplikací. Díky svým možnostem je Flash rozšířeným standardem pro tvorbu zajímavých a členitých uživatelských prostředí aplikací, online reklam, prezentací a výukových programů. Podporuje MPEG video, digital video, MOV a AVI formáty. Nabízí i funkce pro práci s grafikou. Prezentace a aplikace můžete pomocí tohoto programu vytvořit extrémně malé, ale přitom dynamické a plně interaktivní, spustitelné ve všech nejpoužívanějších internetových prohlížečích a operačních systémech včetně přenosných zařízení.Existují dva formáty souborů. První s koncovkou fla je zdroják, upravuje se v programu Macromedia Flash a autor si ho nechává. Druhý s koncovkou swf je zkompilovaný binární soubor, který se vystavuje na webu. Pro web má Flash mnoho výhod.Výhody Flash: Tak například jsou díky použití vektorů namísto bitmap datově malé, dovolují streaming, tzn. začátek animace se spouští ještě před tím, než je soubor stažený celý. Ale co je nejdůležitější, dají se binárně zakódovat, takže je nikdo nemůže ukrást, trochu pozměnit a vydávat za svoje. Jsou sice prográmky, které se snaží o dekódování, ale neúspěšně. Na druhou stranu, to co je zprvu výhodou, stává se poté nevýhodou.Nevýhody Flash: To, co vektory šetří na datech, to užírají procesoru. Pokud máte průměrný počítač, může se vám stát, že flashová reklama vám ho citelně zpomalí. Další nevýhodou je, že na přehrání flashe je potřeba mít nainstalován plug-in (zásuvný modul) od Macromedia. Tu sice není problém stáhnout a nainstalovat, ale hodně lidí se toho bojí a raději to neinstalují. Takže se jim nic nezobrazí. Větší problém je v tom, že existuje několik verzí plug-in a starší neumějí zobrazovat nové „vychytávky“. Místo animace je pak bílá plocha.Snad nejhorší jsou problémy se zátěží procesoru. Neexistuje totiž žádné jasné kritérium, které by omezovalo zátěž procesoru a grafické karty. U obrázků to bylo snadné, řekla se velikost v datech a ta se musela dodržet. Dnešní kreativní kresliči flashových reklam mívají ale tak silné počítače, že si neuvědomují, jak to může zatopit průměrnému stroji. Povolitelná zátěž procesoru se velmi těžko objektivně stanovuje.Taková výhoda - nevýhoda je klikání (odkaz flashe na stránku, když na něj kliknete). Kam má flashová animace klikat, se nedá nastavit v HTML. To je na jednu stranu dobře (nedá se ukrást cizí animace a nechat ji klikat na vlastní stránku). Na druhou stranu je to práce. V editoru se musí vyznačit aktivní oblast a pomocí ActionScriptu svázat událost onRelease s metodou getUrl(s parametrem posílané stránky). Flash se dá využít nejen pro reklamu, ale také pro drobné online hry. Viděla jsem velice pěkně udělané kasíno s ruletou a Black Jackem, samozřejmě ve Flashi.V případě, že jste se pro Flash nadchli a chcete si ho vložit do stránky, vězte, že jsou dva způsoby.Tagem object, který je novější a používá se spíše pro seriózní projekty, nebo tagem embed, který funguje všude a většinou se používá v reklamě. Jeho zápis do stránky je i jednodušší. Zapíšete jej třeba takto:<embed src="flashova_animace.swf" width="328" height="55">V případě, že jste si stáhli Macromedia Flash a nainstalovali jej, s chutí do toho a půl je hotovo. I když v tomto případě poloviční práci nedoporučuji. Takže poopravuji na : S chutí do toho a je to hotovo.

Pokračovat na článek


QoS - Quality of Service

V souvisloti s rozvojem intgernetových služeb, jakmi jsou IP telefonie nebo IPTV se stále častějíi začíná vyslovovat další "záhadná" zkratka - QoS. Co znamená Quality of Service a jaký má vliv na kvalitu internetových služeb?Pojem QoS - Quality of Service už v překladu (kvalita služby) ledacos napoví. Měla by poskytovat uživatelům služby s definovanou kvalitou, což znamená, že poskytuje spravedlivé dělení rychlostí a nedochází tak k zahlcování sítě. Stručně řečeno, je to řízení datových toků (přenosů dat) v síti. Zkrátka zajišťuje to, aby citlivé a důležité informace dorazily včas a s jistotou. QoS by mělo být zárukou, že paket úspěšně překoná trasu mezi dvěma body na síti.Zarazilo vás slovo paket? Je to základní informační jednotka přenosu v počítačových sítích. Kdysi dávno, při vzniku internetu, proplouvaly po síti pakety s nevyužitými bity určujícími typ služby a prioritu. Nebyla tu žádná potřeba QoS. Ale dnes je zkrátka potřeba řízení rychlosti, nejlépe pomocí routerů (síťové zařízení, které procesem zvaným routování přeposílá datagramy směrem k jejich cíli), jelikož paketům jdoucím po síti se může na cestě něco špatného přihodit. Uvedu vám několik nejčastějších poruch.1. Tak například router může selhat při doručování paketu v případě, že jeho buffery (vyrovnávací paměti) jsou naplněné. Přijímající aplikace musí požádat o opětovné vyslání informace, což může představovat vážná zpoždění v celkovém přenosu, Jsou to takzvané ztracené pakety.2. Pakety můžou také přicházet do cíle s různým zpožděním. Tato variace ve zpoždění je označována jako rozptyl a vážně ovlivňuje kvalitu přenosu např. multimédií.3. Když skupina paketů proudí Internetem, může se také stát, že pakety mohou dorazit v jiném pořadí, než byly vyslány. Tento problém vyžaduje existenci protokolů, které v cíli seřadí pakety podle pořadí, ve kterém byly vyslány(doručení mimo pořadí).V poslední době dochází k rozvoji služeb, jejichž úspěšnost z pohledu uživatele významně závisí na časových charakteristikách komunikace přes počítačovou síť. Jde například o služby VoIP - telefonování přes IP, videokonference a další interaktivní služby. Pro tyto aplikace je QoS nutnost. Uživatel samozřejmě požaduje, aby mu byla poskytnuta určitá definovaná kvalita služby. Například videosignál určitého rozlišení o určitém počtu obrázků za sekundu, zvuk určité šířky pásma nebo přenos souboru dat v určitém čase.V případě, že není uplatňováno QoS a uživatel je připojen ke sdílené síti (například doma, když máte více počítačů v rodině, nebo ve firmě apod.), může nastat problém. Znáte to, syn se rozhodne stahovat úžasný film právě v okamžiku, kdy vy potřebujete nutně volat přes internet nebo jinak komunikovat prostřednictvím počítačové sítě. Ouha, sedíte a divíte se, že vám ten internet dnes nějak „ nejede“. Odborně řečeno dochází k velké časové odezvě, pingu a web se tak zpomaluje. QoS by tak mělo být nezbytnou součástí každého poskytovatele a menší nebo střední sítě.Kde především najdete QoS ? Nejvíce asi v IP protokolu, dnes už existují služby umožňující flexibilně přiřazovat jednotlivým IP službám priority, čímž definují průchodnost jednotlivých služeb sítí. Také se uplatní v ATM (Asynchronous Transfer Mode), což je technologie orientovaná na spojení. V ATM je spojení vytvořeno mezi dvěma koncovými body ještě před tím než začne výměna dat.Qos lze rozdělit do tří úrovní:Best-effort - služba klasického internetu, poskytující základní konektivitu bez garancí.Differentiated - služba rozdělující provoz v síti do tříd podle požadavků :CoS - pro každou třídu je konfigurovatelný QoS mechanismus, podle kterého je poté obslouženaSoft QoS - bez garancí pro službu jako takovou, diferencuje pouze provozGuaranteed - požadavek pro přidělení určitého množství síťových zdrojůHard QoS - vyžaduje přísné garance od sítěA to je tak v kostce zhruba vše, co byste měli vědět o pojmu QoS.

Pokračovat na článek


AJAX – nová technologie pro www stránky

Určitě se vám už nejednou stalo, že jste se dostali na stránky, které se načítaly neuvěřitelně pomalu. Webová stránka se totiž vždy načítá ze serveru celá, i když se na ní vizuálně změní jen malá část. Velká část dat tak zbytečně putuje od serveru k prohlížeči znovu a znovu. Řešením tohoto problému je technologie AJAX, která přibližuje použitelnost webových stránek z hlediska rychlosti desktopovým aplikacím.Co je to AJAX? Každý programátor, nebo spíše každý dobrý programátor by vám řekl, že AJAX neboli Asynchronous JavaScript and XML je technologie postavená na javascriptu, která umožňuje zasílat HTTP požadavky bez nutnosti načíst stránku. Ke komunikaci kupřikladu s PHP scriptem může být využito jazyka XML. Jenže jak tomu máme rozumět my, obyčejní uživatelé? Pokusím se vám tedy tento pojem přeložit do „lidštiny“. Tak tedy AJAX je technologie (prakticky spojení několika technologií), která potírá klasický přístup HTTP (pokud nevíte, co je http, nemá smysl dále číst) protokolu systémem požadavek - odpověď. Uživatel vůbec nepozná, že se do stránky načítají nová data. A nebo jsou zasílány další požadavky na získání dalších částí stránky. Že ještě stále nevíte o čem mluvím? Tak tedy jinak.AJAX je spojení několika již známých technologií a tyto technologie se navzájem doplňují a působí jako celek pod tímto názvem. AJAX slouží vlastně k tomu, abyste mohli pomocí JavaScriptu načíst třeba stránku PHP v pozadí stránky, na které se nacházíte a poslat jí nějaká data. Jiná data od ní můžete i přijmout a hned je použít. Stránka, na které v tu chvíli jste, se vůbec neobnovuje.Ptáte se na ony technologie, ze kterých se AJAX skládá? Jsou to: standardní prezentační vrstva založená na XHTML a CSS, dynamické zobrazování a interakce za použití Document Object Model (DOM), výměna a manipulace s daty za použití XML a XSLT, asynchronní výměna dat díky XMLHttpRequest a JavaScript, který všechny tyto komponenty spojuje v jeden fungující celek. Pokud bych AJAX měla výstižně charakterizovat, použila bych vysvětlení nejmenovaného programátora: Jak ohákovat starý dobrý HTTP protokol v současných prohlížečích.Použitelnost AJAXu je ovšem zatím na startovní dráze před výstřelem, neexistují zde skoro žádné uživatelské testy. Každé použití AJAXu by tedy mělo být opravdu dobře odůvodněné a rozhodně by mělo přinést víc uživatelského komfortu než zmatení. Nepoužívejte AJAX jen proto, že se to nosí a že tím pádem budete „in“.Já si například myslím, že pokud se na stránce něco změní, měl by to uživatel zaznamenat. Ale i to se dá V AJAXu vyřešit. Ke zdůraznění nějaké změny se může použít pohyb prvku či klasické grafické prostředky (velikost, barva atd.). Často používaná je v tomto případě tzv. yellow fade technique (odkaz v angličtině), tedy zvýraznění změny pomocí krátkého podbarvení žlutou barvou. Ovšem i takové zvýraznění má svou nevýhodu. Při průzkumu této technologie se zjistilo, že uživatelé často považovali toto chování za reklamu (protože ty také často blikají a jsou propagovány výrazně), a proto ho ignorovali.A to už nemluvím o tom, že uživatel bude chtít použít tlačítko ZPĚT a ono nebude fungovat. Mezi další nevýhody AJAXu totiž patří nepoužitelnost tlačítka zpět, nebo záložek. To je zatím asi největším problémem AJAXu po stránce použitelnosti. Dá se to sice vyřešit, ale je to poměrně dost náročné a drahé. Východiskem je (jak jsem se již zmínila výše v tučně označené větě) používat AJAX jen pro usnadňující funkce, kde uživatel nebude chtít tlačítko ZPĚT používat. O AJAXu toho zatím mnoho nevíme, pominu-li tvůrce a AJAXové odborníky a tak se musí, podle mého názoru, hlavně neustále testovat a na kom jiném, než na obyčejných uživatelích. Protože není pravidlem, že co je tvořeno právě pro klasické uživatele musí zákonitě těmto uživatelům vyhovovat. Ale abych stále jen nezpochybňovala technologii AJAX, předložím vám i jeho výhody.Nejprve vám nastíním základní funkci. Funguje to asi takto: Klasické webové aplikace pracují ve stylu požadavek na server, zpracování požadavku a zobrazení výsledku. Zatímco AJAX se snaží tento způsob práce se stránkou překonat. Po prvním načtení jsou data se serverem vyměňována nepřetržitě a na pozadí. Uživatel vidí stále načtenou a zobrazenou stránku. Během zpracování stažených dat a přípravě jejich zobrazení již může probíhat další získávání nových dat. JavaScript přes XMLHttpRequest požaduje po serveru nějaká data (obvykle XML), následně je za pomocí XSLT zpracuje a zobrazí v okně prohlížeče.Obrovskou výhodou je vyšší vzájemná komunikativnost takto vyrobených aplikací. Pokud si to chcete prakticky vyzkoušet, můžete například na Google Maps maps.google.com, který je opravdu příkladnou ukázkou v případě, že jste dosud nepochopili co je to AJAX.Nakonec bych ráda shrnula, stručně popsala a uvedla příklady výhod a nevýhod AJAXu pro ty, kteří stále malinko tápají. Mezi výhody patří odstranění nutnosti znovunačtení a překreslení celé stránky při každé operaci, které jsou nutné u klasického modelu WWW stránek. Pokud například uživatel klikne na tlačítko pro udělení hlasu v nějaké anketě, celá stránka se musí znovu načíst ze serveru, třebaže se na ní jen například aktualizují výsledky hlasování a veškerý zbytek obsahu zůstává stejný. Prostřednictvím AJAXu proběhne odeslání hlasu uživatele na pozadí, server zašle jen ty části stránky, které se změnily, a jen tyto části se uživateli na stránce aktualizují a překreslí. Uživatel tak má pocit mnohem větší plynulosti práce. Tím se také zákonitě sníží zátěž na webové i databázové servery, protože díky AJAXu je objem dat mnohem nižší, ale přitom je počet vyměňovaných HTTP požadavků vyšší.Mezi nevýhody patří již výše zmiňovaná nemožnost použití navigace i pomocí tlačítek (Zpět a Další) jelikož se webové stránky chovají jako plnohodnotná aplikace se složitou vnitřní logikou, nikoli jako posloupnost stránek. Problémem AJAXových aplikací také může být právě ono neprojevení změny. Pokud totiž uživateli nevidí naprosto jasně, že aplikace zpracovává jeho požadavek (a na pozadí komunikuje se serverem), jediné, co zaregistruje, je zpožděná reakce (mezitím se dokonce může snažit operaci spustit znovu, neboť se domnívá, že systém jeho příkaz ignoroval).Pro některé uživatele je dost zásadní nevýhodou AJAXu nutnost používat poslední modely „graficky vychytaných“ prohlížečů, které podporují potřebné technologie. Na obhajobu AJAXu si troufám tvrdit, že snad všechny dnešní běžné prohlížeče tyto technologie alespoň v základu podporují. Považuji tudíž tuto nevýhodu za mizící v propadlišti dějin, avšak pro jistotu jsem se o ní zmínila.

Pokračovat na článek


ADSL připojení

Vysokorychlostní připojení na obyčejné telefonní lince s možností telefonovat i surfovat zároveňADSL připojení používá klasickou telefonní linku, avšak jiným způsobem než běžný telefonní přístroj. Díky tomu dosahuje výrazně vyšších rychlostí než vytáčené připojení analogovým modemem a umožňuje telefonovat, i když jste právě připojeni k internetu.Telefonní hovor totiž využívá telefonní přípojku jen z malé části (frekvence do 4kHz), zatímco většina telefonních linek je schopna přenášet data na mnohem vyšších frekvencích. Vyšší frekvence samozřejmě kladou vyšší nároky na kvalitu linky a také délku vedení. Možnost zřízení ADSL připojení je proto limitována vzdáleností od ústředny do maximálních čtyř kilometrů (někdy se uvádí 8km, u větších vzdáleností ale hodně záleží na kvalitě linky). Druhou podmínkou je, aby i ústředna byla vybavena potřebným zařízením, tzv. DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer). Pod tímto složitým názvem se skrývá zařízení, které je schopno navázat spojení až s několika tisícovkami uživatelů. Dále do internetu je DSLAM připojen prostřednictvím některého poskytovatele.DostupnostNení nutné, abyste se pokoušeli změřit, jak daleko jste od ústředny a jestli právě ta vaše ústředna je vybavena DSLAMem. Dostupnost ADSL připojení si můžete snadno ověřit zadáním vašeho telefonního čísla do formuláře na stránkách Telefónica O2 (dříve Českého Telecomu). Většina linek u nás je totiž ve vlastnictví Telefónica O2 a až 90% z nich by mělo být schopno ADSL připojení poskytnout. Máte-li tedy pevnou telefonní linku, je docela pravděpodobné, že na ní bude možné zřídit ADSL připojení. Stoprocentní jistotu ale získáte až proměřením vaší linky technikem.Alternativní operátořiTo, že drtivou většinu telefonních přípojek u nás vlastní Telefónica O2 ještě neznamená, že jste odkázání pouze na tohoto operátora. Existuje několik dalších operátorů, kteří nabízejí služby na vlastních LLU (Local Loop Unbundling – pronajatých linkách), kromě Telefónica O2 to jsou České radiokomunikace, GTS Novera a VOLNY. Další alternativní operátoři zprostředkovávají ADSL připojení na linkách "hlavních" operátorů. Nabídka ADSL připojení je tedy poměrně široká, i když cenově velmi podobná.Jak to fungujePro to, abyste se mohli připojit přes ADSL, potřebujete ADSL modem a splitter. ADSL modem převádí datovou komunikaci na analogový signál, který lze poslat po telefonní lince. Splitter pak zajišťuje spojení (a v opačném směru rozdělení) telefonního a datového signálu, funguje v podstatě jako taková rozdvojka telefonní zdířky. Díky rozdílným frekvencím mohou po jedné lince putovat současně data i hlas, můžete tedy současně surfovat i telefonovat, což u klasického vytáčeného (dial-up) připojení nelze. Modem i splitter vám většinou nabídne váš poskytovatel, často i za symbolickou cenu, pokud se zavážete jeho služby používat delší dobu, nebo vám jej pronajme. Můžete si samozřejmě pořídit modem vlastní, pak si ale musíte dát pozor, aby byl kompatibilní se službou vašeho poskytovatele. Pořídit si vlastní modem má smysl pouze v případě, že pro to máte nějaký vážný důvod, což se týká hlavně zkušenějších uživatelů.ADSL modem se k počítači většinou připojuje přes síťové rozhraní (Ethernet s konektorem RJ45), podmínkou je tedy počítač se síťovou kartou. Většina novějších počítačů síťovou kartu má, do starších ji lze za mírný poplatek doplnit. V úvahu přichází i varianta modemu s USB rozhraním. Některé modemy mají obě rozhraní, tedy síťové i USB a umožňují připojit dva počítače. Pro připojení více počítačů lze také použít ADSL modem s routerem, existují dokonce ADSL modemy s WiFi routerem pro připojení bezdrátových zařízení, např. notebooků nebo PDA.VýhodyŠiroká dostupnost. ADSL připojení lze zřídit na velké většině telefonních linek, které jsou zavedeny také téměř všude. Rychlost ADSL je dostatečná pro dnešní využití internetu od prohlížení webových stránek, stahování e-mailů, přes hraní on-line až po stahování větších souborů a sledování videa v sice ne nejvyšší, ale přijatelné kvalitě.NevýhodyMohlo by se zdát, že až na to, že není dostupné úplně všude, nemá ADSL žádné nevýhody. Cenově vychází ADSL připojení o něco dráž než kabelové, ale hlavní mínus je v tom, že přenosová kapacita linky je sdílena několika uživateli. Ve skutečnosti tak rychlost ADSL připojení může kolísat v závislosti na tom, jak připojení využívají ostatní uživatelé. Aby zajistili dostatečnou rychlost pro všechny uživatele, zavádějí někteří poskytovatelé tzv. FUP (Fair Use Policy), která po přenesení určitého objemu dat sníží uživateli rychlost linky. Jedná se o opatření, které je namířeno proti "notorickým stahovačům". Ovšem třeba datové limity Telefónica O2 jsou poměrně nízké.Technologie xDSLHovoříme sice o ADSL, ale správnější by bylo hovořit o technologii DSL (Digital Subscriber Line), která zahrnuje několik typů systémů, které slouží pro vysokorychlostní připojení po účastnických vedeních v existujících kabelech (nejčastěji telefonních linkách). Obecně se také hovoří o xDSL, kde písmeno "x" zastupuje některou z konkrétních DSL technologií.ADSLNejčastěji používanou technologií je právě ADSL, ostatní typy se používají jen zřídka.ADSL je zkratkou pro Asymmetrical Digital Subscriber Line (asymetrická DSL), což znamená, že data v jedno směru proudí rychleji než druhém, konkrétně směrem k uživateli je rychlost vyšší, směrem od uživatele naopak nižší. Tato filozofie vychází z toho, ž většina uživatelů stahuje data z internetu, zatímco směrem do internetu posílá většinou jen požadavky na to, která data chce stáhnout (typicky při prohlížení webových stánek, nebo třeba i sledování online videa). Maximální rychlost ADSL je 8Mbit/s směrem k uživateli (download) a 1Mbit/s směrem od uživatele (upload). V nabídkách poskytovatelů se ale setkáte s rychlostmi do 4 Mbit/s pro download a 512 kbit/s pro upload. Zejména nižší rychlost uploadu může být pro některé uživatele nevýhodou, třeba při sdílení souborů nebo provozování malého domácího serveru.Postupně se začíná objevovat drhá generace ADSL pod označením ADSL2 a ADSL2+. Tyto systémy používají dokonalejší techniky zpracování signálu a podporují řadu nových funkcí, které dosahují spolehlivějšího přenosu.ADSL LiteJak už název napovídá, jedná se o "odlehčenou" variantu ADSL s přenosovou rychlostí do 1,5Mbit/s.SDSLNarozdíl od ADSL je technologie SDSL symetrická, tzn. poskytuje stejnou rychlost pro stahování i odesílání dat. Je proto vhodná do menších a středních firem, které požadují stejnou přenosovou rychlost v obou směrech.SHDSLSymmetrical High-bitrate DSL je také symetrickou variantou, ale narozdíl od ADSL využívá celou přenosovou šířku telefonní linky, neumožňuje tedy současně použít klasický analogový telefon.VDSLVery High-bitrate DSL umožňuje dosáhnout nejvyšších rychlostí (až 52Mbit/s), avšak je omezena na podstatně kratší vzdálenost ústředny, a to do 1 km. VDSL může fungovat symetricky i asymetricky, v případě symetrického provozu je maximální rychlost v obou směrech 34 Mbit/s.ISDNMezi DSL lze zařadit také ISDN připojení, i když to nepřináší oproti klasickému dial-upu zásadní zvýšení rychlosti (64-128 kbit/s oproti 56 kbit/), a tak k jeho přednostem patří pouze rychlejší navázání spojení a možnost současně se surfováním telefonovat. Stále tu ale zůstává zpoplatnění podle doby připojení.Tabulka: srovnání přenosových rychlostí a maximální vzdálenosti jednotlivých typu DSL připojení.Typ DSLMax. rychlost (download)Max. vzdálenostISDN128 kbit/sneomezenoADSL8 Mbit/s4 kmADSL212 Mbit/s3,3 kmADSL2+24 Mbit/s1,5 kmSDSL1,5 Mbit/s7 kmSHDSL2,3 Mbit/s3 kmVDSL52 Mbit/s1,2 km 

Pokračovat na článek


Nexus: The Jupiter Incident

Vesmír. Podle mnohých nekonečný, s jistotou ale obrovský. A nyní, k mé velké radosti, i plný všemožného svinstva. V posledních dnech do něj totiž přibylo víc vraků, než kolik jich kdy nadělali hošani z Kobry 11…Bylo nebylo…Všechno začalo díky Richardu Cromwellovi. První člověk narozený v hlubokém vesmíru – jeho narozením začala nová éra lidstva, období expanze. Všechno se zdálo blízko, na dosah ruky. Jak ubíhaly roky, lidstvo objevilo červí díru. A pilotem průzkumné kolonizační lodě se nestal nikdo jiný než náš Ríša. Něco se ale ošklivě pokazilo a veškerý kontakt s Noemovou archou byl po průletu časoprostorem přerušen. A jako by to nebylo málo, červí díra hned poté zkolabovala… Vesmír – Lidstvo 1:0.Temná zákoutí galaxie nahánějí hrůzu.Příběh Nexusu se ale točí kolem jiné osoby – kolem postavy Marcuse Cromwella, vašeho alter ega v tomto světě. Marcus po svém otci přebírá žezlo obětního beránka lidstva a se vší vervou se jako čerstvý absolvent akademie vrhá do první vesmírné války v historii. Vy jakožto hráč se do jeho kůže dostáváte o několik let (a jeden sestřel) později, v době, kdy je všechno jinak. Sluneční soustavu ovládají ohromné megakorporace, každá s vlastní armádou a vlastními zájmy. Jelikož v takovém světě není na škodu udělat si přátele, necháte se najmout společností Spacetech a na palubě lodi Stilleto vyrážíte vstříc Jupiteru a svému osudu „největšího hrdiny v dějinách lidstva“.Do literárního kritika mám daleko, ale jako začátek sci-fi příběhu mi to celkem stačí. Zvláště pokud je to jen začátek, tak není úplně špatný. Během pouti kampaní Nexusu (čítající relativně slušný počet 26 misí) však příběh ztrácí na „uvěřitelnosti“. Z počátku si budete připadat, že se to tak možná skutečně stane – začíná 22. století, ohromné megakorporace kontrolují lidský život, lodě cestují 8 měsíců k Jupiteru a dalších 8 měsíců zpátky na Zem. Čím blíže ke konci ale jste, tím neuvěřitelnější se všechno zdá. Fakt, že je vám příběh hry předhazován rychlostí Marion Johnsové, se ještě překousnout dá, zbytek ale už moc ne. Nejdříve narazíte na loď postavenou neznámou rasou, jež do ní zakomponovala technologie, nad kterými by i Stephen Hawking kroutil hlavou. Postupem času pak zjistíte, nejen že nejste ve vesmíru sami, ale že všichni jsou v něčem proti vám, a ať se hnete kamkoliv, stejně se vždycky něco pos*re. Proti vám nebudou stát jen „obyčejné“ cizí rasy, ale i vesmírné bytosti (v Maďarsku zjevně fandí Starcraftu) a na konci budete stát i proti samotným bohům. Je celkem jedno, kdo v tomto velkém finále dostane nakopáno.Galaxie plná nástrahNexus je vesmírná strategie simulující boj vesmírných lodí. Nečekejte ale žádný resource management jako v Homeworldu, to tu nenajdete. Základní princip je relativně jednoduchý: dvě různé party a každá má pár nabušených lodí. Cílem není nic jiného než udělat z nepřátelských lodí co možná největší fašírku. Kolem tohohle „základního principu“ je toho ale nabaleno mnohem, mnohem více.Modely lodí jsou skutečně detailní.Když simulujeme boj lodí, musí tu nejdříve nějaké být. Jsou – a že jich je… Jednak má každá rasa úplně jiné lodě (jak vzhledově, tak funkčně) a za druhé jsou i v rámci jedné rasy lodě velmi odlišné. Narazíte zde na Fregaty, Destroyery, Cruisery, Carriery, Battleshipy s obléhacími lasery, stíhače, bombardéry, gunshipy a spoustu dalších, přičemž každá z nich slouží k něčemu jinému. Zatímco Fregata je rychlá malá mrška, Battleship má k získání přívlastku „rychlá“ hodně daleko, o to větší mrcha to ale je. V zásadě se lodě dají rozdělit do dvou kategorií – velké a malé. Zatímco ty „malé“ (stíhače) se povezou schované v útrobách těch větších a v boji budou obstarávat obranu vaší flotily před podobnou nepřátelskou havětí, funkcí „velkých“ je udělat z nepřítele co nejrychleji trhací kalendář. Třešničkou na dortu jsou komanda, sloužící k plnění speciálních úkolů a likvidaci jednotlivých systémů na nepřátelských lodích.Od Imperium Galactica uplynulo spoustu polygonů.Samostatnou kapitolou je pak výbava lodí. Pokud je počet typů všemožných vesmírných korábů X, pak počet vybavení je X2. Nexus obsahuje úplně všechno, co si člověk může pod pojmem sci-fi vybavit – lasery, plasmové věže, dalekonosná torpéda, štíty, maskovací systémy, fúzní generátory, bojové motory a tak dále a tak dále… kdyby hra zašla ještě o kus dál, mohli byste pomalu měnit značku spodního prádla posádek. Jednotlivé systémy se samozřejmě navzájem ovlivňují, v zásadě ale platí, že čím větší je na lodi generátor, tím více pomocných systémů loď unese (resp. dokáže mít zapnutých najednou, protože unést sice může všechno, ale s fúzním generátorem pomalu ani nenahodí základní zbraňové systémy). S různým vybavením (a hlavně výzbrojí) kráčí ruku v ruce i různé využití lodí. Zatímco jeden z vašich Destroyerů můžete vybavit obratnými motory a zbraněmi likvidujícími nepřátelské štíty, další může být pomalá herka vybavená dalekonosnými torpédy připravenými udělat paseku v těsné formaci nepřátel. Bohužel, nic není dokonalé, a to platí i pro Nexus. Ač se zbraně pyšní vskutku hrůzu budícími jmény typu Nova Energy Bomb či Eliminator Torpedo, ve skutečnosti si budete připadat, jako kdybyste pižlali nepřátele umělohmotnou lžičkou. Sice zbraň může mít 6 teček u síly či rychlosti střelby, žádný velký rozdíl oproti 5 tečkám ovšem nepoznáte. A pokud náhodou ano, vězte, že nepřátele vaši technologickou výhodu rychle doženou. Dalším mínusem je nepřehlednost, či spíše „nedodělanost“ vylepšovacího interface. Mnohokrát se vám stane, že strávíte nad ugrade lodí, ve snaze zorientovat se v té naprosto nepřehledné změti jmen a čísel, několik desítek minut, jen abyste zjistili, že vaše výsledná sestava je naprosto nepoužitelná a po krásném ohňostroji se vrátíte zpátky na začátek. Pokud náhodou nejste stoprocentně spokojeni s výsledkem své práce, chraň Bůh, abyste klikli na tlačítko „Confirm“! Hra si s jeho stiskem uloží informace, a pokud budete později chtít něco znovu změnit, nezbude vám nic jiného než načíst uloženou pozici či restartovat misi, protože tu už jaksi nebudou potřebné body.Těžké lodě jsou smrtící.Při prvním pohledu na uživatelské rozhraní Nexusu si pravděpodobně budete myslet, že Derek Smart se vydal na dovolenou do Maďarska. Naštěstí tomu tak není. Jakkoliv se interface může zdát složitý, hra vás postupně učí co a jak v průběhu kampaně. Nečekejte tedy masivní bitvy hned od začátku hry – ve skutečnosti se během prvních pár misí nedočkáte prakticky ničeho, o tom ale později. Po skončení tutoriálu vám ovládání dovolí používat jen příkazy „Přesuň se sem“ a „Znič tohle“. Čím dále v kampani budete, tím pokročilejší příkazy budete moci zadávat. V pozdějších fázích hry tak budete moci i přesměrovávat energii z různých subsystémů ala Star Trek. Ani této části se bohužel nevyhnuly mouchy – naprosto chybí možnost přesunovat lodě jinak než na předdefinované body. Pokud je hřích přesunovat lodě ve formaci, mohli by autoři alespoň dovolit umístit lodě jinam než přímo k nepříteli. Ale kdepak, to by nebylo ono… Tedy jde to, ale je to naprosto nepoužitelné, neboť pomocí této metody se můžete přesunovat jen v přímé linii, v jaké máte kameru, a aby vás hra ještě více zmátla, pro jistotu ani neukazuje vzdálenost, v jaké se nachází zamýšlený cíl vaší cesty (ta se dá určit jen podle velikosti modrého kolečka značící destinaci).Pokud se vám podaří vaše lodě rozpohybovat, dostanete příležitost sledovat opravdu do detailů propracovaný fyzikálním systém. Na žádné lodi totiž nenajdete jen několik gigantických motorů na zádi jako ve Hvězdných válkách, ale i plno postranních trysek na korekci letu a otáčení kolem své osy a samozřejmě i přední motory stejně velké jako ty zadní, jež slouží pro změnu k „brždění“. Vzhledem k tomuto faktu ale trpí naprostá většina lodí obrovským negativem – jsou děsivě pomalé. A když říkám děsivě pomalé, myslím tím hrůzostrašně pomalé. Pokud máte to štěstí a máte tu čest velet Battleship, či dokonce Support Ship, můžete si klidně jít ohřát kafe či čaj, protože než se tihle giganti někam doplazí, uběhne pořádná doba.

Pokračovat na článek


Act of War: Direct Action

V této chvíli vstupuje na scénu major Jason Richter, velitel US Army a bývalý velitel legendárních jednotek Delta. Jason Richter je jmenován velitelem nově vzniklé jednotky Task Force Talon, primárně určené pro boj s terorismem formou rychlé přímé akce (odtud podtitul Direct Action). Aby mohla jednotka TFT rychle a účinně zasahovat, má krom solidního rozpočtu, standardní vojenské techniky také přístup k nejmodernějším hi-tech hračkám, které jsou v současnosti hlídány před zraky veřejnosti jako pověstné oko v hlavě. Proč jsme tak tajemní a odmítáme příběh jednoznačně zasadit do blízké budoucnosti? Odpověď je celkem jednoduchá. V první řadě si vzpomeňme na nedávnou explozi ropné rafinérie společnosti BP v americkém Texasu či zprávu z loňského května, kdy někdo podminoval černomořský ropný terminál v Batumi (naštěstí k explozi nedošlo). Nestačí vám to? Tak co třeba nějaké ty hi-tech hračky? Určitě jste slyšeli o hitu loňského roku – bezpilotním letounu Global Hawk. Pod označením RQ-4A jej vyvíjí americké konsorcium Northrop-Grumman. Celkem masivního nasazení se Global Hawk dočkal při konfliktu v Iráku či ještě předtím během testovacích letů nad územím Afghánistánu.Už vám to do sebe zapadá? Nebo máme napovědět ještě o chlup více? Nebudeme vás trápit: obrovským kladem RTS Act of War je neobyčejně silný a uvěřitelný příběh, pod kterým je podepsán Dale Brown. Výjimečný autor píšící pro New York Times je specialistou na americkou armádu, globální konflikty a vojenské technologie budoucnosti. V žánru realtime strategií je takto silný příběh něčím neobvyklým a rozhodně přispívá k celkové kvalitě Act of War. Takže majore Jasone Richtere, máte před sebou svůj první úkolPo zhlédnutí celkem zajímavé hrané videosekvence, jste dokonale uvedeni do děje. Nacházíte se kdesi (data z GPS by vám stejně byla k ničemu) na území Libye, máte k dispozici pár pěšáků a za úkol nic menšího než zatčení velitele místní teroristické skupiny. V této misi nic nebudujete a jen se svými vojáky procházíte, likvidujete a na konci zatýkáte. V zajímavých situacích se vám zobrazí v PiP módu krátká videosekvence z průzkumného Global Hawku, která vám přiblíží, co se děje v nejbližším okolí. Celkový styl pojetí doplňkových informací mi hodně připomíná seriál 24 hodin, právě tím, že ukazuje stejnou dobu, ale trochu jiné místo. Zkrátka úvodní mise, která vám naznačí, co asi můžete čekat dále, a to nejen po stránce grafické, ale i taktické. Po úspěšném dokončení úkolu následuje další hrané video, na němž vidíte explozi ropné rafinerie v Houstonu (stát Texas – všímáte si podobností s reálnými událostmi, o kterých nemohl mít Dale Brown v době psaní příběhu ani tušení?) a výmluvný záběr na chlápka v černém, který vás nenechá na pochybách, že ona exploze nebyla tak úplně náhoda! Dále jste svědky paniky, která je způsobena touto explozí, a výsledkem není nic menšího než aktivace Task Force Talon. Jak poznáte v davu teroristu?Má černý kožený kabát… a pod ním samopal! V Londýně má dojít k setkání na vládní úrovni, jehož jediným cílem je najít řešení současné ropné krize. Jednotka TFT je vyslána do oblasti, aby napomáhala při zajištění bezpečnosti zasedání. Zpočátku se to zdá jako úkol nehodný TFT, a tak se znuděně prodíráte davem demonstrantů s transparenty „No war for oil“ směrem k Buckinghamskému paláci. Popravdě to zas taková nuda není, protože demonstrantů je skutečné hodně, všechno se to hýbe a navíc kdybyste na obrazovku přiložili mapu Londýna, zjistíte, že prostředí, ve kterém se zrovna pohybujete, odpovídá skutečnému uspořádání tohoto velkoměsta. Zkrátka dokonalá pastva pro oči a perfektní čas naučit se pracovat s ovládáním kamery. Pak už následuje klasika v podobě dalšího videa. Přijíždějí účastníci konference, a než stačí vystrčit hlavy ze svých limuzín, tahají teroristé automaty zpod kožených kabátů a zahajují přestřelku. Po velmi kvapném odjezdu papalášů vydáváte rozkaz a jednotka TFT se dává do pohybu. Po eliminaci útočníků s nelibostí zjišťujete, že celá akce byla vlastně jen zástěrkou pro únos člena americké vlády. Bohužel pro vás měla tato krycí akce úspěch a vy se vydáváte hledat limuzínu s americkou vlaječkou. Po chvíli úsilí se vám to podaří, nicméně předpokládáte správně, že automobil je prázdný. Nepočítáme mrtvou ochranku, ale to už je nemilý a tvrdý osud chlapců v oblecích a s vysílačkou v uchu… Něco mi to připomínáTak tahle základna už to nerozdejchá...Nemějte strach, nebudu zde vyprávět misi po misi. Ale myslím, že právě předchozí dva odstavce napověděly nejvíce o atmosféře hry. Všechno do sebe zapadá: neuvěřitelně propracovaný příběh doplněný o in-game videa a hrané sekvence (těch je ve hře přes hodinu a byla jim věnována veliká pozornost), grafická stránka hry a v neposlední řadě i systém soubojů, který vás nutí dělat strategická rozhodnutí a volit vhodnou kombinaci jednotek. Pořád se mi na jazyku převrací spojení s legendární sérií Command & Conquer, ale nalijme si čistého vína. I přes některé společné aspekty neberu sérii C&C; jako konkurenci pro AoW. Zapomeňte na bezduché těžení surovin, stavbu gigantického množství silných jednotek a ubití nepřátel čepicemi, v lepším případě bezzákluzovým kanónem. V AoW musíte přemýšlet nad tím, co uděláte, a to nejlépe ještě předtím, než to uděláte. Klíčem k úspěchu je správná kombinace jednotek a jejich koordinovaný postup na nepřítele. Pro příklad uvedu situaci, kdy zcela zbytečně přijdete o skupinu svých těžkých tanků jen díky tomu, že protivník má v budově, kterou míjíte, smečku raketometčíků, a dříve než vaše děla srovnají inkriminovanou budovu se zemí, rozmetají rakety vaše vypiplané tančíky. Zato když jako doprovod přidáte takové čtyři těžké snipery, ti si to s pěchotou v budově vyříkají rychle a bezbolestně. Ne nadarmo mají heslo „One shot, one kill“.

Pokračovat na článek


Unreal Tournament 2004

Jako každý rok, i letos na chvíli „zamrzl“ internet a čas se takříkajíc zastavil. A jako vždy za to mohlo jedno nenápadné, ale vždy nejočekávanější demo roku – demo Unreal Tournamentu. Jak ono 200megové demo vypadá, co v sobě skrývá a naše dojmy z něj, vám poodhalí náš článek.Dvěstěmegová demoverze není ani na dnešní dobu žádný drobek a tak pro ty nešťastné z vás, kteří se ho neodvažují stáhnout, jsme připravili tyto dojmy z jejího hraní. Unreal Tournament je jako vždy jedna z nejočekávanějších her roku a ani tento rok není výjimkou. Navíc letošní verze vypadá opravdu zdařile a vypadá to, že bude opravdu asi nejlepší ze všech. Původně jsme se po vysněných sci-fi arénách a prostranstvích měli prohánět už od podzimu minulého roku, ale obligátní vývojářské problémy odsunuli její vypuštění na březen. Teď už ale k samotnému demu…Ráno je vždycky hustý provoz...Na začátku dema nás stejně jako v Painkillerovi čeká celkem vtipná animace s nVidia logem (co to s ní ti tvůrci pořád mají :) ?), poté hráče čeká velmi pěkné a přehledné menu, které skýtá tradiční možnosti jako hra po internetu/LANu, s počítačem řízenými boty a různá nastavení. Menu jako takové je nyní mnohem příjemnější a ještě přehlednější, zorientujete se v něm za pár minutek a pohrát si lze skoro s čímkoliv, zejména co se ovládání a zmapování klávesnice týče. Nastavit jde také barva a typ kurzoru a pro labužníky je tu i možnost nastavení různých kurzorů zvlášť pro jednotlivé zbraně či nastavení jaký mód střelby má být primární, a který zase sekundární u té které zbraně. Před začátkem hry se uživateli zobrazí seznam módů, které může hrát a krátký popisek, co daný mód obnáší. Na startup screenu už při spouštění hry se hráči zase objeví užitečné tipy pro hru.Náklaďáček v akci, střetnout se s ním není nic příjemného.Co se týče jednotlivých módů, je na výběr celkem ze šesti: od navrátivšího se Assaultu, přes nové a velmi očekávané Onslaught a Bombing Run až k tradičním Capture the flag, Deathmatchi a Team Deathmatchi. K tradičním módům toho není moc co napsat, až na design jednotlivých map to vypadá, že nedoznaly podstatnějších změn. Mapa pro tyto módy, Rankin, je velmi „konzervativní“ a styl jejího provedení očividně odkazuje ke kořenům akčního žánru. V Capture the flag také nic nového, vše je při starém a v demu prezentovaná mapa Bridge of Fate je taktéž střižena do „oldschoolového“ nádechu. Jde o klasický systém dvou bází propojených několika mosty a odehrávají se v ní slušné krvavé bitky. Pokud budou i ostatní mapy tak dobré, bude CTF nejspíše opět nejoblíbenějším módem ze všech. To chtějí autoři letos ale změnit, ať už třeba mírně upraveným Bombing Runem.Yeah, take some!Ta malá, ale důležitá úprava spočívá v tom, že po odhodu míče lze translokátory resetovat volitelně a nemusí se tak čekat na jejich dobíjení. Drobnost, řeknete si, ale má za následek lepší týmovou hru. K drobným změnám došlo i v resurektovaném Assaultu. Ten je v demu zastoupen zajímavou a nápaditou mapu Convoy, která se celá odehrává na různě velkých a rozlehlých vozidlech, jež jsou součástí konvoje, vezoucích 2 rakety Nexus. Jak by se dalo čekat, útočící tým se musí postupně probít až do vozidla vezoucí ony rakety a přenést je na povoz vlastní. Mapa je to zajímavá, její hratelnost je také obstojná (pamětníci si při ní možná vzpomenou na Train z prvního UT ;)) Největší zajímavostí Assaltu je ale finesa při respawnu – nyní se totiž oproti dřívějšku respawnuje větší počet hráčů najednou, což má za následek, že hra již není tolik roztříštěna a nemění se na pouhý deathmatch tak jako dříve.Party je v plném proudu :)Opravdovým zlatým hřebem dema (a určitě to tak bude i u plné verze) je zcela nový mód, nazvaný poeticky Onslaught, s lákavou možností přesunovat se po mapě v nejroztodivnějších vozech, vznášedlech a vozítkách, za účelem dobytí jednotlivých energetických uzlů. Po dobytí většiny uzlů, má útočící tým již volnou cestu k hlavnímu cíli mise, což jest zničení soupeřova energetického jádra v jeho základně. V demu je pro Onslaught k dispozici rozlehlá mapa Torlan, která se odehrává na jisté tropické planetě. K dispozici je na ní celá řada vznášedel, bugin, náklaďáků či dokonce tančíků, které mají úctyhodnou odolnost i razanci. Tyto povozy jsou opravdu nutné, jelikož procházet celou mapu po svých je skoro nemyslitelné. Na druhou stranu bojovat musí každá strana o jednotlivé uzly postupně za sebou, takže „vyčuránci“, kteří by rádi někde v tichosti zabírali uzel daleko od bojů, mají utrum ;)Trochu zeleného šlemu na uvítanou nikdy neuškodí!Zbrojní arzenál jako takový je dosti obměněný, ať už jde o dílčí změny či o zbraně zcela nové. Mnoho zbraní doznalo úprav vzhledu, obsahu zásobníku, ale i kadence či účinnosti. Celkově vzato jde jen o drobné úpravy. Další zajímavostí je, že se nám vrátila sniperka, ovšem v jiné podobě a s jinými zaměřovadly. To nejzajímavější jsou ale jistě zbraně zcela nové, mezi které patří například LinkGun, jehož pomocí lze opravovat jednotlivé uzly či svá vozidla, dále pak granátomet či raketomet AVRiL, panzerfaust budoucnosti, určený primárně pro likvidací vozidel. Nejzábavnější jsou ale právě ona pohybovadla – vznášedýlka jsou pekelně rychlá, ale jejich ovládání si vyžaduje trochu tréninku, náklaďáky vyzbrojené vysoce účinnými kanóny či buginky, které dokážou ze stran bleskurychle vysunout břity a udělat tak ze soupeře dva :) Nejzábavnější je ale stejně někoho přejet, člověk si úplně vzpomene na zlaté časy Carmaggedonu ;)Uvidíme se v pekle.Grafika nového UTčka je v podstatě předělaná a vylepšená ta z loňského ročníku, ale také plynulejší. Bohužel kvůli velikosti demoverze jsou v ní obsaženy pouze textury o poloviční velikosti, takže se nemusíte bát, že by nový UT vypadal tak „obyčejně“. Hudební doprovod je kvalitní (nejlepší je asi u mapy Convoy) a zvuky vzdychání, umírání a výbuchů jsou stejě kvalitní jako minule ;) Co se týče hraní online, nová verze má zcela překopaný netcode, pro větší optimalizaci na různá připojení a tak UT2004 nebude oproti dřívějším prohlášením kompatibilní s minulou verzí. Ono b to bylo dost těžko možné, i při pouhé kompatibilitě částí stejných pro obě verze. Nový síťový kód vypadá opravdu „vymakaněji“ a snad přispěje k menším rozdílům mezi hráči na různých linkách.Další vymožeností bude v plné verzi integrovaný softwarový renderer, takže si hru budou moci zahrát i ti chudší z nás či byznysmeni na noteboocích ;) Velkým lákadlem je také technologie Voice over IP, kdy budete moci svými hlasovými povely ovládat své boty a odpadne tak zdlouhavé hledání tlačítek na klávesnici. Jak už jsem ale řekl, budeme si muset počkat až na konec března na nové UTčko, ale čekání to bude jistě Velmi příjemné a rychle tak uteče. Hra bude k dispozici pro masochisty na 6 CD a pro ostatní na 1 DVD ;) Myslím, že tyto dojmy z dema nastínily dobře potenciál posledního ročníku UT a nyní už nám zbývá pouze čekat a doufat, že autoři si pro nás schovali ještě pár dalších a příjemných překvapení.

Pokračovat na článek


Colin McRae Rally 3

Vůně spálených pneumatik, hluboce bublající motor, nánosy bahna všude kam se podíváte a dva ostřílení jezdci ve svém silném voze. To se mi vybaví, když někdo řekne Colin McRae Rally.Jméno závodníka Colina McRae v automobilovém světě něco znamená. Zde však jeho popularita zdaleka nekončí. Známý je i ve světě počítačových her, kde ho více než jeho řidičské schopnosti proslavila série her nesoucí jeho jméno. Úspěšný byl především druhý díl série, který je považován za nejlepší rally na počítači, které si můžete zahrát. Jeho kralování se však blíží ke konci. Přichází totiž jeho mladší bráška - Colin McRae Rally třetí.Odlesky na ledové ploše neznačí nic dobrého ...První věcí, která mě na hře upoutala, byla její úchvatná grafika. Hlavně modely aut jsou dovedeny do nejvyšší kvality a jsou propracované do nejmenších detailů. Perfektní texturing, dnes již klasické odlesky na kapotě, to jsou věci, které autům opravdu sluší. To nejlepší ale přijde, až když se rozjedete po nějaké prašné cestě jednoho z podniků světového šampionátu. Nejenom že se za vámi objevují velice dobře udělaná mračna prachu, ale ten se také chytá na karoserii vašeho vozu a skutečně realisticky zakrývá ony precizní textury na vašem voze. To samé samozřejmě dělá i bláto nebo sníh. To, co vás ale uchvátí ze všeho nejvíc, přijde až po pořádné bouračce. Tomu, že mi upadl nárazník jsem se zprvu vůbec nedivil, inu jsem zvyklý, jak jsem se ale protloukal tratí od stromu ke stromu, padalo ze mě věcí čím dál tím víc. Nejprve přední sklo, potom kapota, všechny čtyři blatníky, zadní dveře od Focusu, výfuk a nakonec vyvrcholení v podobě svlečení gumy z ráfku. Tím to však ještě neskončilo. Ráfek, od kterého odletovaly jiskry dva a půl metru do dálky, to také nevydržel a tak mi zůstal pouze brzdový disk. Řekl jsem si - no to je dost dobré. A začal jsem hledat replay. Po menších obtížích jsem ho v ne zcela přehledném menu našel a začal jsem se znovu kochat úžasnou grafikou vozu. Znovu jsem sledoval, jak se můj sporťák rozpadá a znovu mě dostala podrobnost a preciznost, s jakou jsou modely aut udělány. Nejenom že vám odletí blatník nebo přední nárazník, případně kapota, ale pod každou součástkou je uložena součástka další, stejně dobře otexturovaná, která jí nahradí. Takže když odstraníte přední masku vozu, budete mít před očima chladič a rám vozu, do kterého jsou samozřejmě zamontovány zbytky světel. Další vychytávkou je odlétnutí kapoty, která kryje motor. Zjistíte totiž, že motor v autě opravdu je a dokonce si tam tak pěkně poskakuje a vrní, jak to dělá v každém opravdovém autě. Super. Tohle se autorům doopravdy povedlo. Ani vnitřek vozu není nijak odbytý, zcela v trojrozměrném provedení jsou všechny vzpěry, náhradní kola, sedačky a dokonce i posádka vozu. Jako u zbytku vozu i zde jsou perfektní textury.Zase jsem nevyhrál.Každý odpadnutý kousek vašeho auta se projeví na jeho chování. Tím se dostáváme k fyzikálnímu modelu hry. Ten je až na pár výjimek také velice realistický. Jak jsem již psal, vlastnosti auta se mění s jeho poškozením, takže když si například utrhnete zadní spoiler, zmenší se přítlak na nápravu a tím se auto dostává více do smyku a má tendenci se přetáčet. To se samozřejmě dá velice dobře vyrovnávat menší nájezdovou rychlostí do zatáček. Auta jsou při rally prakticky neustále ve smyku, takže si s tím můžete snadno poradit. Horší je ale například poškození zavěšení kol, takže vás pak řízení táhne na jednu stranu, ale i tohle se dá uřídit. Žádná z havárií ve hře nemá takové důsledky, abyste nemohli dojet závod, dokonce i bez kola se dá dojet do cíle, sice o hodně pomaleji, ale dá se.Tak to zatím vypadá, že třetí pokračování této oblíbené závodní hry je téměř bezchybné. Ano téměř. Co mě dost zaráží je nedokonalost prostředí, ve kterém se pohybujete. Obrovský posun vpřed, co se týče modelů aut, si zřejmě vybral daň v podobě stagnace vývoje okolí. Nedivte se, když vaše nadupané Subaru dokáže zastavit břízka o průměru 5 cm, případně balík slámy či reklamní tabule u cesty. Je mi jasné, že jakékoliv osobní auto takovéhle překážky zpomalí, případně poškodí, ale abyste nemohli odsunout balík slámy mi přijde trochu moc. Stejně tak živé keře působící jako mantinely na krajích silnice mi přišly velice nerealistické. Ani grafika předmětů jako jsou stromy nebo diváci, není nijak úžasná. Jedná se totiž stále o dvourozměrné mapy postavené u silnice. Za tohle mají autoři velké mínus.Prší. A já jsem si vzal svoje nejnovější boty...Nicméně i přes to se pro mě Colin McRae Rally 3 stává novým nejlepším simulátorem tohoto sportu. Autoři totiž vzali již velice dobrý druhý díl a vylepšili ho o věci, které se mi hodně líbí. Až na prostředí se zlepšení dočkaly všechny elementy hry. Jediná další věc, která mi ve hře chybí, je velice atmosférický motion blur použitý v TOCA Race driver, no ale to už si asi moc vymýšlím. Je ale pravda, že s použitím této technologie závodní hry vypadají zase o něco více skutečně. Jenom menším mínusem je možnost jet šampionát pouze jako Colin v jeho Fordu Focus. Ostatní speciály jsou dostupné jen pro volné jízdy a některé si musíte vyjet prvním místem v jednotlivých podnicích šampionátu.Co říci na závěr? Třetí díl se velice povedl, překonal díl druhý, který byl hráčskou většinou uznávaný jako nejlepší vůbec a tím pádem se dostává na pomyslný trůn závodních her. A teď už dost, musím jet nebo tu erzetu dojedu až za tím nafoukaným francouzem…

Pokračovat na článek


Polda 4

Českých her je na trhu opravdu málo. Jeden vývojářský tým však již od vzniku herního průmyslu u nás dokazuje, že i česká hra může být dobrá a velice zábavná. Tímto týmem je Zima Software a tou hrou je bezpochyby Polda. Domnívám se, že snad není nikdo takový, který by v životě neslyšel o hře polda. Dnes jsme se dočkali již čtvrtého pokračování této zábavné adventury. Opět se zde setkáváme s bývalým policistou a v současné době soukromým očkem Pankrácem. Spolu s ním se objeví i hladový pojídač veverek profesor Santusov, který emigroval ze svého rodného (nebo spíše rudého) Ruska do francouzské Paříže.Tím se dostáváme k příběhu. Ten nás zavede do doby, kdy Pankrác se svou přítelkyní tráví zaslouženou dovolenou v jednom hotýlku na Havaji. Vše probíhá tak jak má.Pankrácovi se daří jak v lásce, tak ve hře. Zrovna se vrátil do svého pokoje s vyhranými žetonky z hotelového kasina. V tom ale zazvoní telefon a na druhém konci se ozve Santusov. Žádá Pankráce, aby za ním ihned přijel do divadla na revolučním náměstí v Paříži. Jelikož Pankrác je člověk šlechetný a dobrý, neváhá a ihned se vydá na cestu.Když se konečně dostane až k profesorovi, ten mu vysvětlí o co vlastně jde. Profesor prý totiž vynalezl přístroj, s jehož pomocí lze člověku vštípit vlohy, jen pro jeden jazyk a ten se pak není schopen naučit žádný jiný. Obává se, že Rusové tohoto přístroje využijí k ovládnutí světa. Proto vynalezl ještě jeden přístroj, pomocí kterého se dá cestovat časem. Po Pankrácovi chce, aby se nejprve vydal potvrdit jeho teorii do budoucnosti a potom do minulosti, kde ho má profesor zneškodnit. Jenomže to by nebylo, aby v tom nebyl nějaký háček a nebo se něco nepokazilo…Jako v každém dílu i v tomto byla vylepšena grafika. Tentokrát se týká hlavně postav, které jsou 3D a animované pomocí technologie Motion Capture. Postavy se celkem vyvedly, až na nějaké drobné překrývání polygonů při rotaci rukou. Už jsem ale u jiných her viděl mnohem větší zprznění, takže nic závažného. Okolí a pozadí je nakresleno a je předrenderované, to znamená, že vypadá mnohem kvalitněji než real 3D enviroment. Má to ovšem jednu nevýhodu. Interakce mezi postavami a prostředím není až tak dobrá.Co se zvuku týče, jak už jsme zvyklí, Pankráce mluví Luděk Sobota. Kromě něho se zde objevují i hlasy dalších známých herců, jako například Oldřicha Kaisera nebo Jiřího Lábuse.Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že Polda se na českém trhu lehce zařadí vedle takových her jako Longest Journey. Zima Software může být na svůj výtvor hrdý, a my ostatní můžeme doufat, že se dočkáme alespoň ještě jednoho bláznivého příběhu soukromého detektiva Pankráce, i když výroky tvůrců tomu moc nenasvědčují.

Pokračovat na článek


Age of Empires III

Už na začátku roku jsme vás v novinkách informovali o připravovaném třetím dílu hry Age of Empires. Některé z věcí, které v našem preview najdete, možná už znáte, ale nyní vás seznámíme i se zcela novými informacemi.Indiánská kultura nebyla nikdy moc vyspělá…I když se na Age of Empires III podílí opět Ensemble Studios, stejně jako na předchozích dvou dílech, musíme si uvědomit, že tento titul navazuje na Age of Empires II, nikoliv Age of Mythology. Tam, kde druhý díl s podtitulem Age of Kings (Doba králů) skončil, třetí díl pokračuje. Zavede nás do období let 1500 – 1800, tedy doby, kdy byl Nový svět kolonizován evropskými státy. Těch je ve hře celkem osm, bohužel vývojáři se zatím zmínili jen o třech. Prvním jsou Angličané, kteří si potrpí na své starobylé domky. Oproti jiným státům disponují lepší ekonomikou, což v praxi znamená možnost rychlejšího pořízení dělníků, kteří dokáží i pružněji získávat suroviny. Opomenout nesmíme ani jejich unikátní jednotku, kterou je mušketýr, známý jako rudokabátník. Francouzi však mají navrch v podobě dělníka zvaného „Coureur“, jenž krom toho, že dokáže sklízet obilí na poli a stavět budovy, slouží i jako lehká pěchota. Při nečekaném útoku nepřítelem z počátku hry (tzv. rush) ve chvíli, kdy nemáte postavená kasárna, se může právě tato jednotka stát vaším spasitelem. Frantíci dokáží i lépe komunikovat s původními obyvateli Nového světa indiány. Mezi oběma národy dochází k vzájemné symbióze, tudíž mohou vzájemně obchodovat či si poskytovat ochranu a armády. Posledním národem, o němž něco víme, je Španělsko. Má velký počet rozmanitých jednotek, mezi něž patří bezpochyby pověstní Redoleros, vojáci s mečem a kulatým štítem. Má i větši podporu z tzv. domovského města. K čemu ale slouží?Domovské město, v originále „Home-City“, plní velmi důležitou roli – napomáhá rychlejšímu technologickému rozkvětu vaší civilizace. Jestliže pošlete do hlavního města větší obnos peněz, zpřístupní se další technologie nebo vylepší těžba surovin. Tento prvek je vcelku originální a Ensemble Studios vychvalují i samotnou kampaň. Ta by se měla podobat Age of Mythology tím, že přináší příběh několika jednotlivců na pozadí válek, jež se udály v daném období. Během hraní se staneme svědky revoluce v Jižní Americe nebo francouzské války s Indiány, ovšem s historickými detaily to nikdo nepřehání; Ensemble Studios chtějí vytvořit zábavný titul, a ne virtuální encyklopedii. Jednou z 5 zemí, o které se spekuluje, že zde bude, je i Švédsko… že by?Většina hráčů považuje za nevýhodu zvolené období, avšak tvůrci prohlašují, že nabízí originálnější pojetí. On středověk měl také své kouzlo: upalování čarodějnic na hranicích, sekání rukou za krádež, věšení na šibenici, házení lidí do žump, napíchávání lebek na kůl, natahování na skřipec nebo vyndávání orgánů zaživa po vzoru filmu Statečné srdce. Ale abychom nebyli tak krutí, i toto období má své zajímavé (strategické) stránky. Kupříkladu s katapulty jste v předchozích dílech prakticky výhradně ničili jen budovy, zatímco zdejší děla budou hrát rozhodující roli i v bitvách. Vynález střelného prachu vás ovšem nemusí omezovat jen na výrobu panáků s bambitkami. Naopak. Můžete použít osvědčené vojáky s meči a těžkým brněním, kteří vám bitvu v klidu vyhrají, pakliže zvolíte správnou strategii. Mnohem důležitějším faktorem má být správné rozmístění jednotek. U Age of Mythology to nebylo smrtelně podstatné, avšak Ensemble říkají, že se chtějí vrátit ke kořenům Age of Empires II, tedy poněkud hardcorovější strategii.

Pokračovat na článek


Hellforces

Po Painkilleru nás čeká další "pekelná" střílečka, tentokrát v ruském podání, nazvaná Hellforces. Co od ní můžeme čekat a spoustu dalších zajímavých informací se dozvíte z našeho preview.ZombieHellforces, v překladu “síly pekla“, je first person střílečka, kterou ve světě vydává Buka Entertainment a vyvíjí ruský tým Orion Games jako svou první hru. Hellforces by se měly mírně podobat nedávno vydanému Painkilleru, protože stejně jako v něm se i zde pustíte do boje s podsvětím a peklem. Narozdíl od Painkilleru bude v Hellforces více kladen důraz na příběh. Hlavní postavou hry bude Stephen Geist, v jehož kůži se vydáte hledat ztracenou přítelkyni. Zmizení přítelkyně je ale jen malou částí velkého spiknutí, které máte odhalit. Hlavním činitelem spiknutí je kultovní spolek, lépe řečeno sekta, nazvaná Církev nového úsvitu (Church of the New Dawn - CND), kterou vede démon Baphometh. CND unáší lidi a zabíjí je, duše mrtvých používá jako zdroj energie, z prázdné tělesné schránky pak udělají poslušnou krvelačnou zombie. Baphomethovým hlavním cílem je přivést samotného Lucifera z paralelního světa do světa našeho, nebo spíše do světa Stephena Geista. Stephenovi se ale tento ďábelský plán ani trošku nelíbí, a tak se pouští na dlouhou cestu do neznáma do boje se silami pekla.Mám tě na mušce, špekoune!!Hra bude obsahovat mnoho enginem generovaných cut scén, které budou postupně vybarvovat děj, zatímco vy budete postupovat třiceti úrovněmi zasazenými do několika různých světů a míst. Světy se od sebe budou lišit hlavně designem a vzhledem. Kromě různých částí našeho světa navštívíte i světy paralelní, dostanete se i do kosmických lodí a dokonce i do pekla samotného. S odlišností světů se pojí i odlišnost nepřátel (momentálně jde až o pětačtyřicet druhů a dá se předpokládat, že toto číslo není konečné). Protivníci se nebudou od sebe lišit jen vzhledem, ale hlavně stylem boje, použitím různých zbraní a svými slabinami, kterých byste jako Stephen měli využívat ve vlastní prospěch. Pokud by vás zajímalo, v jakých lokacích se ocitnete, mohu vám říct, že těšit se můžete třeba na pyramidy v Peru, všelijaké kostely a chrámy, již zmiňované kosmické lodě, vojenské a vědecké základny a tábory, peklo a mnoho dalšího.Rok po roku2007: Konec většiny válek, svět se semknul, světová vláda je pod kontrolou ICBM, experti předpovídají zlaté časy lidstva.2017: Je založena Církev nového úsvitu (CND), která se začíná věnovat charitě. Staví nemocnice, pomáhají bezdomovcům apod. V této sektě se projevují drobné sklony k satanství, lidstvo to ale přehlíží. Heslem "Ignatia est jacere, dum possis surgere" (Je zbabělé nečinit, když můžeš povstat) si získávají přízeň mnoha lidí.2019: CND získává moc srovnatelnou s mocí leckteré evropské země. Hlavou sekty se stává Alex Hacksley a zakládá pro členy velice přísná pravidla.2020: Rok šoku. Japonská firma Akira Tech vyvíjí první neuročip. Neuroimplantát je všelék pro pohybově postižené lidi. Po čase je v čipech objevena chyba, dokáží totiž člověka ovládat. CND kupuje milióny neuročipů a implantuje je všem členům s jejich souhlasem. Act of Non-Modification of Mind, neboli zákon proti modifikaci mysli je celosvětově přijat. Právníci CND vyhrávají u ženevského soudu spor a implantace neuročipů členům sekty je povolena.2021: Osudová chyba. Mark Barkley shromažďuje vysloužilé vojáky a startuje vzpouru proti CND. CND žádá vojenskou podporu UN a dostává ji. Vzpoura je potlačena, CND dostává souhlas držet vlastní armádu pro sebeochranu sekty. 7 % lidské populace je členy CND.2022: Alex Hacksley se dostává do problémů, mluví se o něm a jeho spojení se zločinci. Interpol předpokládá, že CND provádí nezákonné experimenty na lidech. CND začíná vykupovat lidské duše....Krom příběhu je dalším stěžejním bodem hry akce. Zajímavý příběh a stálý dostatek nepřátel na mušce – co víc si můžeme přát :-). Možná (nebo spíše dost pravděpodobně) vám Hellforces připomene hry typu Serious Sam, Doom, Duke Nukem nebo Painkiller. Jinak řečeno: hektolitry krve potečou vždy a všude. Ovšem dohrát tuto hru nebude určitě jednoduché, množství nepřátel na obrazovce a minimum času na rozmýšlení samo zajišťuje potřebnou obtížnost. Ovšem ne vždy půjde jen o to být co nejlepší střelec, mnohdy po vás bude hra vyžadovat trochu přemýšlení o nejlepší taktice k dosažení kýženého výsledku. Maličko zkomplikovat život se vám pokusí logické puzzle, jejichž přítomnost ve hře bude jen zpestřením a to je samozřejmě dobře. Nečekejte ale nějaké složité skládačky a další nudné a zdlouhavé hlavolamy, většinou půjde “jen“ o správné pořadí zapnutí několika vypínačů, pák apod.Vraťme se ještě k nepřátelům. Přestože vývojáři uvádějí jejich počet na pětačtyřicet, podrobnější informace byly vydány jen o hrstce protivníků. Jisté je, že se dostanete do konfliktu se zombíky, policajty a policejními speciálními jednotkami, gangstery a jejich pomocníky. Ostatní nepřátelé a příšery jsou zatím neznámé, sice se v několika srceenshotech objevují různá monstra, bližší informace o nich zatím bohužel nejsou. Stejné je to se zbraněmi, jichž by mělo být čtyřiadvacet. Zbraně budou rozděleny do několika skupin (ruční, střelné, vrhací... jako to je i v jiných hrách). Jisté je, že se vám do rukou dostane rezavá trubka, basebalová pálka, různé nože, řeznická sekyra (v klidu prorazí i policejní štíty), mačeta, ze střelných zbraní pak AK 47, brokovnice různých typů, Walther P99la, H&K; mk 23 SOCom, Colt Python mkII (nejsilnější pistole, srovnatelná s Desert Eaglem), dále pak zbraně futuristických designů (laserová sniper puška, MP6….). Nejzajímavější budou ale pravděpodobně mýtické (nadpřirozené, kouzelné) zbraně, o kterých ovšem není známo nic konkrétního. Zbraně však nebudou jediným ovladatelným předmětem ve hře. Spousta dalších věcí bude použitelných. Postupně použijete např. brýle pro noční vidění, detektor pohybu, dalekohled a spoustu dalších udělátek. Valná většina předmětů a věci bude také zničitelná.Asi reklamní billboard?!Vývojáři si pochvalují mezivýsledky své práce, neboť před několika dny dotvořili pre-alfa verzi a velice si prý “pochutnali“ na grafických efektech a grafickém zpracování obecně. Hellforces běží na vlastním enginu, který pro tuto hru vytvořil jeden (!) člen týmu Orion Games (Nikolay Hudentsoff). Engin plně podporuje DirectX 9.0, tudíž podporuje i nejnovější technologie. Zajímalo by vás, co všechno engin zvládne? Pak čtěte: 300 000 polygonů v jednom frejmu (obrázku), 5000 – 7000 polygonů na charakter, realistické stíny od rozmanitých světelných zdrojů, animace obličejové masky, animace technologií motion-capture (nasnímání pohybu), realistická voda s pokřivením a lomem, volumetrická mlha s volným tvarem, dynamické světlo, pokročilou AI, realistické fyzikální použití ragdoll systému a spoustu dalšího.Vývojáři slibují jak graficky, tak zvukově přitažlivou hru a proto počítejte s podporou EAX 2.0 Tvůrci hry nadále slibují velké množství hudby, jež se bude přizpůsobovat dění na monitoru. Vtipné či naopak plné napětí by měly být dialogy. Hellforces nabídne i tři klasické multiplayerové módy: Deathmatch, Team Deathmatch a Capture the Flag.Nakonec musím říct, že se na Hellforces docela těším, neboť všechno to, co jsem tu zmínil, zní přinejmenším zajímavě. Doufejme jen, že se nejedná o velkohubé řeči a reklamu, ale že skutečně můžeme očekávat kvalitní a zábavnou hru. Ještě připomenu, že datum vydání hry není určeno přesně na den, předpokládá se ale, že by Hellforces měly vyjít v prvním čtvrtletí roku 2005. 

Pokračovat na článek


Skype – slovo, které zničilo klasické telefony

Jeden z nejlepších nápadů na internetu slaví další triumf. Takzvaná VoIP telefonie se stala naprostým hitem většiny hovorů a nyní zaujímá celou jednu třetinu všech mezinárodních hovorů. Takovým úspěchem se nemůže pochlubit žádný poskytovatel elektronických služeb.Vznik SkypePodstatou Skype je takzvaná služba P2P neboli peer-to-peer technologie, kdy uživatelé nekomunikují přes nějaký server, ale přímo  mezi sebou. Odpadá tak nutnost zřizování míst a serverů s funkcemi pro telefonování. Zájemci se prostě spojují rovnou. Působí jako klienti i servery pro druhou stranu. Skype vznikl v Estonsku a za jeho zrodem stojí Niklas Zennström a Janus Friis, kteří vytvořili také software Kazaa. Název Skype vznikl z anglického slova Sky – obloha. Další část slova měla vyjadřovat právě peer-to-peer technologii, a proto byla zvolena zkratka – per. Jenomže Skyper již byl registrován a nezbylo než písmeno r ubrat.Možnosti SkypeNejvyužívanější službou je volání ze Skype druhému účastníkovi na stejný program. Tato služba je zcela bezplatná a vyžaduje pouze připojení k internetu. V současné době dokonce různá mobilní zařízení obsahují Skype a můžete tak telefonovat zadarmo třeba přes veřejnou WiFi síť. Méně využívaná je služba posílání souborů, ale naopak messaging při komunikaci se používá poměrně často.Telefonování na pevné nebo mobilní linkyJe zajímavé, že přes zřejmou konkurenci Skype různým telefonním společnostem, se žádná z nich nedokázala přizpůsobit a zavést podobný způsob telefonování. Naopak Skype umožnil dovolání se za poplatek do sítí telefonních operátorů a to ve velice příznivých cenových relacích. Toho se dosahuje voláním přes internet a pouze spojením telefonní linky v dané zemi, tedy jako by probíhal pouze místní hovor. Proto je hlavní výhodou Skype levné volání do zahraničí.Vlastní telefonní čísloV některých zemích kromě České republiky, umožňuje Skype také opačnou možnost. Uživatel si pořídí telefonní číslo jako by měl pevnou linku a na toto číslo se  mu lze za sazeb podle místních tarifů dovolat i na Skype. Velkou výhodou je tak možnost pro zákazníky telefonovat levně a zároveň pro příjemce používat všech funkcí Skype.Další službyOd verze 2.0 zavedl Skype videokonference a tedy tradiční hovory s možností vidět druhého uživatele. Je také možné připojit více účastníků a vytvořit tak kolektivní hovor nebo videohovor. Se zavedením telefonního čísla přišel ke slovu také záznamník pro nepřítomné. A protože se Skype inspiroval u telefonních společností, můžete mít také číslo, kde je zpoplatněn příchozí hovor nebo například přesměrovat hovory na pevnou linku nebo jiný Skype profil. Internet umožnil, aby Skype vytvořil také jiné možnosti. Nahrávání hovorů je velice snadné například s programem Pamela a existuje také možnost sdílení plochy s jiným uživatelem.Rozmach SkypeV roce 2006 dosáhl Skype počtu 100 milionů registrovaných uživatelů. V roce 2011 začal být o Skype velký zájem. O VoIP provozovatele se ucházel Facebook a Microsoft. Nakonec byl Skype prodán za 8,5 miliardy Microsoftu, který do aplikace implementoval svoje služby Hotmail, Outlook a další. Celkový objem volání v roce 2012  vyrostl o 5 % na téměř 490 miliard minut. Ale objem vnitřních hovorů mezi uživateli dokonce vzrostl o 44 % a tedy na 167 miliard minut, což je třetina celosvětových hovorů. A to díky mobilní aplikaci pro smartphony, tablety a další podobná zařízení. Dobrý nápad tak přinesl výhody uživatelům a miliardy programátorům.

Pokračovat na článek


Flash na internet?

Co byste měli vědět, než se do toho pustíte! Pokaždé, když surfujete na internetu, na vás číhá Flash. Chce vás zaujmout, pozvat k přečtení webové stránky, upozornit na kulturní akci, nebo vám prodat produkt.Tento článek představuje možnosti, které Flash nabízí, a zároveň upozorňuje, kdy je jeho použití vhodné. Na jeho tvorbě se podíleli – programátor Roman Flösller ze společnosti FG Forrest, a.s., a ředitel reklamní agentury Lithness, spol. s r. o., Martin Strnad.Co to je Flash?Flash je technologie, kterou vyvinula před drahnou dobou společnost Macromedia. Když se v první polovině 90. let začal internet zabydlovat internet v domácích počítačích, byla to revoluce. Prostor, kde se pohybují miliony lidí, volá po komerčním využití, a to je spojeno se snahou zaujmout. Nudné stránky se tak mění na interaktivní, proudy nekonečných textů se zkracují a najednou se na monitoru co chvíli něco hýbe – je to svět audiovizuálně přitažlivý, plný barev a podmanivosti. Právě za to můžeme vděčit Flashi.Webové stránkyNebýt na internetu, znamená neexistovat. Prezentace ve virtuálním prostoru je dnes samozřejmostí od velkých společností po malé obchůdky. Objasnit cíl společnosti a předat kontaktní informace je nutností, můžeme ale zajít mnohem dál. Kdy to na vašich www stránkách pořádně rozhýbat? Roman Flössler vidí význam flashové animace především u společností, které chtějí být originální a zaujmout, úspěšnost jejich produktů je spíše otázkou image, než jeho parametrů. Jestli musí někdo působit kreativně, tak to jsou především reklamky. Návštěva stránek jedné z nejprestižnějších agentur Leo Burnett (www.leoburnett.com), je hozenou rukavicí všem webům, které touží, aby návštěvníci jejich stránek uznale poplácávali monitor. Roztodivné multimediální prvky mají místo i na jiných webech. Stránka hotelu může nabídnout virtuální prohlídku jeho prostor. Nahrávací společnosti nám umožní pouštět vinyly na virtuálním gramofonu.Webové aplikace jsou další možností, kterou dnes již Flash umožňuje. Oproti klasickým internetovým aplikacím nabízejí ty „Flash“ mnohem lepší ovládání.  Střední cestaSkutečně ne vždy je snaha o kompletní flashové stránky vhodná. Vžijme se do situace člověka, který chce pouze zjistit kontakt na reklamní oddělení společnosti. Musí vytrpět minutové animované intro před načtením stránek a po tom nekonečném čekání ho nemine rozvlněné menu, v kterém se obtížně orientuje.  Pokud to nejsou emoce, které chcete svým webem vyvolat, tak byste si měli ujasnit, jaký účel vaše stránky přednostně mají. Stránce vyloženě informativní pomůže přehlednost – klasické HTML je dobrou volbou. Martin Strnad ale upozorňuje na možnost vyvážené kombinace Flash a HTML i u „webovek“, které spadají do výše zmíněné kategorie. Výroční zprávy o hospodaření nemusí být jenom hromadou pdf dokumentů.Dnes se veškeré tiskoviny ve formátu pdf dají publikovat na internetu přímo. Jedná se o systém flashových katalogů (např. iPaper, www.ipaper.cz). Systém sám překonvertuje pdf dokument do podoby zobrazovatelné ve Flashi a v podobě atraktivního flashového katalogu jej nabídne k prolistování. Komfort prohlížení obsahu je umocněn vyhledáváním v obsahu katalogu, systémem přehledu stránek, záložek a dalšími funkcemi. Pokud ale máte povinnost ze zákona některé dokumenty zveřejňovat, není radno se spoléhat pouze na Flash, ten se nedokáže konvertovat do Brailleova písma, pročež je zapovězený pro veřejné instituce. Flash můžete ale například použít pro výukové programy. Můžete tak ušetřit za vzdělávání zaměstnanců, nebo poutavě prezentovat unikátní výrobní postup zákazníkovi.Reklamní banneryReklamní bannery nabízejí možnost, jak strhnout pozornost internetového uživatele a posléze mu na svých stránkách nabídnout objem informací, kterého jiná forma reklamy jen velmi těžko dosahuje. Boj o zaujmutí je ale čím dál tím tužší, využití Flash v něm znamená rozhodně body navíc. Horolezec plazící se po skále láká na stránky outdoorového obchodu, auto přijíždí a odjíždí po obrazovce, nebo rovnou míří do budovy nejmenovaného servisu – neúmyslná přejetí kurzorem po banneru dnes přináší nemalá překvapení. Jsou účinná, ale vzpomeňte si, kdy jste naposledy viděli na monitoru létat inkontinenční vložky. Zvažte, zda-li vaši potenciální zákazníci patří mezi ty počítačově vzdělané, mnohé starší ročníky „létající předměty“ na obrazovce straší. Tato věková skupina také zobrazování Flash nejčastěji blokuje.HryDalší možností, zacílenou především na mladší ročníky, jsou hry. Dobrá flashová hra, která pobaví, může značně zvýšit celkový dojem z vaší prezentace. Navíc ji její spokojený hráč může poslat známým a naplní se tak princip virálního marketingu, kdy je odkaz na vaši hru (tj. i na vaši stránku a produkt) šířen dobrovolně jejími uživateli. Flash a jím umožněné streamované video mimochodem také umožňuje současný světový fenomén a největší virální projekt www.youtube.com.Technické nevýhodyJiž bylo řečeno, že ne každá stránka je pro využití Flash vhodná. To především pro jistou nepřehlednost, kterou může přinést, a také pro větší náročnost na rychlost internetového připojení. Každý obrázek, animace či video totiž znamená nutný přenos dat a s tím spojené čekání. Martin Strnad počítá mezi kritéria úrovně flashového projektu právě způsob, jakým se s načítáním dat vyrovnává. Nejideálnější je, pokud data načítá na pozadí aplikace, aniž by o tom měl uživatel povědomí. Dalším záporným bodem je i špatná SEO (Search Engine Optimization) optimalizace. SEO je činnost, která má za úkol, aby internetové vyhledávače vaši stránku umísťovaly v souvislosti s vhodnými klíčovými slovy co nejvýše v pořadí, které uživatelům představí. SEO optimalizace u ryze flashových stránek je obtížnější, protože mnohé vyhledávače indexují primárně HTML stránky. Ačkoliv se tento stav mění, stále je podstatnou nevýhodou. Problémovou se může stát i aktualizace flashového webu. Pokud není opravdu dobře udělaný, může každá změna znamenat náročný zásah do zdrojových souborů.Těžké rozhodováníVáháte-li, zda se pro vaše stránky Flash hodí, je především nutné vědět, nakolik vám dech beroucí podívaná na vašich internetových stránkách či využití her a bannerů pomůže ve vztahu k cílové skupině, na které je stránka zaměřena. Neváhejte, pokud je cílíte na mladé a stavíte na image.  Pokud tomu tak není, nemusíte poté Flash zavrhovat. Možným kompromisem je stránka, pro kterou je Flash jen nadstavbou na klasické HTML stránky. Flashový přehrávač má prý na svém počítači 99 % evropských uživatelů, obecně se zvyšuje i úroveň rychlosti připojení. To značí, že Flash má zelenou, a pravděpodobně se mu nevyhnete.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

PayPay

Potřebujete poslat peníze na účet v zahraničí a nechcete krmit nenasytné banky? Nebo snad potřebujete přijmout či poslat platbu a nemáte k dispozici bankovní účet? Obchodujete na internetu? Chcete spravovat svůj účet online a přímému bankovnictví vaší banky něco chybí? Pokud na kteroukoliv z těchto otázek odpovídáte „ano“, pak je tu pro vás platební technologie PayPay.Vezmeme si to pěkně popořádku. Nejprve krátká definice: PayPay je platební systém pracující v prostředí internetu. Tím se řadí do rodiny internetových peněžních systémů, kam patří například i jeho známější bratránek PayPal, nebo služby jako Moneybookers či E-gold.Jedná se vlastně o jakési internetové peněženky, kam si můžete nechat posílat peníze a následně jimi opět v prostředí internetu platit. PayPay ovšem umí mnohem více. Ve skutečnosti se jedná o plnohodnotnou obdobu běžného bankovního účtu, za jehož vedení však nikomu neplatíte ani korunu. Kdokoliv vám na tento účet může poslat peníze, aniž by byl sám na PayPay zaregistrován. Peníze je možno posílat i na emailovou adresu, či dokonce na mobilní telefon (ä také z mobilního telefonu). Ale popořadě. Nejprve se podíváme, jak to všechno vlastně funguje.Jak schéma napovídá, základem všeho je PayPay účet toho kterého uživatele (registraci a co a jak s ním si ukážeme později). Na něj si skrze takzvaný „sběrný účet“ společnosti provozující PayPay může uživatel poslat peníze (vlastně „nabít kredit“) a ty pak využít při nákupech na internetu, v aukcích, případně je poslat na další bankovní účet, emailovou adresu, nebo číslo mobilního telefonu. Stejně tak skrze sběrný účet může uživatel přijímat platby od svých zákazníků, dotace od bohatých příbuzných z ciziny, omezen je prakticky jen svou vlastní představivostí, možných využití je nesčetně. Už dvakrát jsem se zmínil o tzv. sběrných účtech. Co to je a jakou hrají roli? Pomůže další schéma:Na tomto obrázku je naznačeno, jak to funguje, když je použita jedna z nejpraktičtějších funkcí PayPay, tedy platba na účet v zahraničí bez poplatků za mezinárodní peněžní styk. Uživatel PayPay si nejprve ze svého bankovního účtu pošle peníze na PayPay. V praxi se jedná o běžný příkaz k úhradě z bankovního účtu uživatele na sběrný účet provozovatele v České republice. Protože sběrný účet je zřízen také u české banky, uživatel zaplatí pouze za mezibankovní převod.Automatický systém PayPay nové peníze na sběrném účtu vyhodnotí a připíše je uživateli na jeho PayPay účet. Řekněme, že druhý den si uživatel v německém internetovém obchodě objedná nádherného plyšového slona. Místo aby za něj platil mezinárodním převodem ze svého bankovního účtu, kde by poplatky nejspíše překročily cenu slona, jednoduše platbu provede v systému PayPay. Zadá číslo účtu příjemce a částku, o zbytek se již postarají počítače. Strhnou cenu slona z PayPay účtu uživatele a vydají příkaz sběrnému účtu v Německu, aby provedl platbu v té a té výši na ten a ten bankovní účet. Protože se platba ve skutečnosti provádí v zemi příjemce, opět jsou účtovány poplatky pouze za vnitrostátní styk. Uživatel má plyšového sloníka a ještě dobrý pocit, že ušetřil řádově stokoruny na poplatcích.Právě tato možnost využívat lokální sběrné účty k zadávání i přijímání plateb dělají z PayPay službu hodnou zájmu. Stejnou funkci, tedy „komunikaci“ mezi PayPay účtem uživatele a okolním světem, ale sběrné účty plní i ve všech ostatních případech. Naskýtá se ale logická otázka: vše je nějak podezřele výhodné. Z čeho vlastně PayPay žije? Odpověď je nasnadě: z poplatků. Ty jsou ale nesrovnatelné s běžnými bankovními. Registrace je zdarma, posílání peněz mezi PayPay účty taktéž, stejně tak přijetí peněz na PayPay účet. Platí se jen za převody peněz v PayPay účtu uživatele na bankovní účet. Pokud posíláte peníze na účet vedený v zemi, kde má PayPay svůj sběrný účet (a to jsou prakticky všechny evropské země plus USA jako bonus), nepřesáhne tento poplatek 20 korun a 22 haléřů. A jak to může fungovat přes mobil? Jednoduše: po úspěšné registraci si můžete vytvořit tzv. SMS klíč, s jehož pomocí pak později kdykoliv můžete skrze SMS zprávu zaslat a ověřit platební příkaz. Pokud naopak na telefonní číslo pošlete peníze, příjemci na tento mobil přijdou instrukce, jak se k nim dostat. Ale teď už k samotnému PayPay.

Pokračovat na článek


nForce4 – incoming!

nVidia nedávno představila svůj zbrusu nový počin v oblasti chipsetů a nejedná se o nic jiného než o velmi očekávaný nForce4. Chipset je určen především pro procesory AMD Athlon64 a některé druhy low end Sempronů.nForce4 se bude prodávat hned ve třech variantách a to: nForce4 : Tato základní varianta nabízí 20-lanes PCIe, nVidia RAID, 10x port USB 2.0, vestavěný ethernet o rychlosti 1Gbit/s, nVidia Firewall 2.0 – nikoli softwarový, ale hardwarový firewall, který by neměl tolik zatěžovat CPU jako je tomu právě u jeho softwarových kolegů, 4x SATA 1,5 GB/s a 4x PATA. Desky s nForce4 by se měly distribuovat s programem nTune sloužící k monitoringu a ladění výkonu PC. Protože je základní varianta nForce4 určena především pro levnější desky, je sběrnice Hyper Transport taktována pouze na 800MHz a uzamčena.nForce4 Ultra : Varianta ultra nabízí samozřejmě vše jako základní varianta nForce4, plus některé věci navíc, jako je rychlejší SATA 3 GB/s a software pro správu HW firewallu s názvem ActiveArmor. Za zmínku stojí též fakt, že sběrnice Hyper Transport je odemčená a tudíž ji lze přetaktovat. Defaultně je u ultra varianta taktována na 1000MHz. Tato varianta chipsetu je určená pro desky střední a vyšší třídy.nForce4 SLI : Poslední varianta SLI se od svého bratříčka nForce4 Ultra liší pouze v jedné jediné věci. Jak už název napovídá, je to právě možnost použití SLI technologie, neboli spojení dvou grafických karet (PCIe), jako tomu bylo již třeba u karet 3Dfx Voodoo2 (PCI). SLI technologie jde však ještě dál a nerozděluje mezi karty ke zpracování přesně 50% obrazu, nýbrž rozděluje obraz podle náročnosti na výpočet na dvě části, aby byly obě karty stejně vytížené. Skutečný nárůst výkonu při použití této technologie se liší aplikaci od aplikace, ale bývá přibližně 70%. SLI technologii v této době podporují karty GeForce 6600GT, 6800GT a 6800 Ultra. I z toho lze soudit, že tato varianta chipsetu bude určena pouze pro High end sestavy, čemuž odpovídá i cena, která se pohybuje okolo 180$. Podle prvních testů objevujících se na internetu je výkon chipsetu nForce4 přibližně totožný s jeho předchůdcem nForce3 - 250. Pro mnohé by se však mohla stát lákadlem podpora PCIe a právě zmiňovaná SLI technologie.Koupite si nForce4?

Pokračovat na článek


Adobe Dreamweaver CS3

S příchodem verzí CS3 firma Adobe zahájila integraci původních produktů firmy Macromedia do svého portfolia. Mezi ty nejdůležitější patří právě Dreamweaver a samozřejmě také Flash. A protože řada uživatelů tradičních grafických a publikačních nástrojů firmy Adobe se s nimi setkala jen velmi zběžně nebo vůbec, podíváme se v následujících odstavcích nejenom na novinky verzí CS3, ale také na zevrubnější popis obou programů.Co je Dreamweaver?Dreamweaver patří k naprosté špičce ve třídě profesionálních editorů webových stránek a aplikací. Jedná se o editor kategorie WYSIWYG, který umožňuje pracovat přímo s vizuálním návrhem stránky. To ovšem neznamená, že by uživatelé nemohli pracovat přímo v kódu. Naopak, nástroje pro práci s kódem jsou velmi robustní a rozhodně si nezadají se specializovanými editory HTML kódu. Kromě tvorby a editace statických HTML stránek si Dream­weaver poradí také s dynamickými serverovými aplikacemi. Standardně podporuje všechny nejběžnější serverové technologie jako ASP, ASP.NET, PHP, JSP a ColdFusion. Pokud vám nějaká funkce či nástroj chybí, máte k dispozici desítky doplňků, a to jak komerčních, tak šířených zdarma. Ucelený seznam doplňků pro Dreamweaver najdete na stránkách http://www.adobe.com/exchange/.Pohled do minulostiHistorie Dreamweaveru začíná již v prosinci 1997, kdy firma Macromedia vydává jeho první verzi. V té době se jedná o malou revoluci, protože Dreamweaver stavěl na vizuálním návrhu stránek, zatímco na tehdejším trhu hrají prim jednoznačně kódově orientované nástroje. Nicméně již od počátku si postupně získává popularitu mezi webovými designéry kvůli tomu, že s jeho pomocí jsou schopni navrhovat i strukturálně komplikované weby velmi rychle a efektivně. A také proto, že kód vytvořený v jiných editorech nechával beze změn. Takže i když byla značná část stránek stále připravována přímo v kódově orientovaných editorech, Dreamweaver mohl být snadno začleněn do zaběhlých pracovních postupů. Později byl dodáván také přímo s populárním editorem kódu HomeSite. Interní nástroje Dreamweaveru pro práci s kódem ale byly neustále vylepšovány a ty které nabízel Dreamweaver 8 již předčily i samotný HomeSite.Zanechme ale historie a pojďme se podívat na současnou verzi CS3. Projdeme si nejenom nové funkce a nástroje, ale také principiální záležitosti, které dostaly Dreamweaver do pozice lídra na trhu.Editor Dreamweaveru umožňuje bez obav zasahovat přímo do kódu i vizuálního návrhu stránky. Paletky vpravo slouží pro snadnou správu a editaci kaskádových stylů.Dreamweaver CS3Vizuální editorJak již bylo řečeno, základem Dreamweaveru je vizuální editor stránek. Při práci tak vidíte náhled budoucí stránky, jak by měla vypadat při prohlížení ve webovém prohlížeči. Výrazu „by měla“ jsem použil záměrně, protože jak vám potvrdí snad každý webdesignér, webové standardy si každý prohlížeč vykládá po svém. Zobrazovací jádro Dreamweaveru CS3 bylo opět posunuto o třídu výše, a tak si dobře poradí i se stránkami, jejichž náhled nezobrazovaly dřívější verze úplně korektně. Samozřejmostí zůstává Round Trip HTML, kdy se všechny změny ve stránce promítají přímo do kódu a také naopak.Před vystavením stránky je díky nové funkci Dreamweaveru CS3 „Check target browsers“ možné analyzovat potenciální problémy se zobrazením ve vybraných prohlížečích. Samozřejmě bez toho, že by je bylo nutné vůbec instalovat. Popisy jsou poměrně detailní a i méně zkušený webdesignér tak rychle najde problematická místa na stránce, která by měl upravit.Práce s kódemEditor kódu navazuje na svého v podstatě již dokonalého předchůdce. Nabízí automatické zvýrazňování klíčových slov při psaní dynamických stránek, doplňování ukončovacích tagů, nabídku povolených parametrů příkazu přímo při psaní, automatické formátování kódu pro lepší čitelnost, snipety pro snadné vkládání opakujících se částí kódu nebo sbalovaní a rozbalování vybraných sekvencí příkazů. A to jsem zmínil jen ty opravdu nejzajímavější nástroje. Dreamweaver totiž není jen nástrojem pro designéry, ale také kodéry.Kompatibilita se standardyVývoj v oblasti webových technologií je opravdu extrémní. Neustále se objevují nové technologie a standardy, které si velmi rychle nacházejí cestu do reálných projektů.Dreamweaver podporuje snad všechny nejdůležitější standardy včetně různých variant XHTML. A to nejenom v obecné rovině, ale také prakticky, například formou kontroly vytvořených souborů včetně detailního reportingu nalezených chyb či prohřešků vůči danému standardu.Kaskádové stylyPřed pár lety se pro rozvržení elementů na stránce začaly místo tabulek používat kaskádové styly. Pochopení práce se styly dnes patří mezi základní dovednosti webdesignéra a Dreamweaver CS3 je jim v této oblasti nabízí opravdu robustní podporu. Styly můžete definovat v komfortním vizuálním prostředí, ale samozřejmě také přímo v kódu. V rámci specializovaného panelu CSS vidíte ihned také vazby mezi CSS a vybraným elementem stránky. Novinkou v Dreamweaveru CS3 je možnost snadného přesunu stylů mezi dokumenty a style sheety pomocí myši. To co bylo nutné dříve dělat zdlouhavě přímo v kódu zvládnete nyní pár kliknutími.Pro začínající uživatele a „bojovníky“ s CSS nabízí Dreamweaver CS3 rychlou pomoc v podobě sady pěkně připravených vzorových stránek nejpoužívanějších layoutů. Při prohlížení jejich zdrojových kódů narazíte na velmi podrobné komentáře s vysvětlujícím popisem, což vám pomůže rychle pochopit proč byl daný styl nastaven právě takovým způsobem.Nové šablony na bázi CSS pomohou hlavně začínajícím uživatelům rychle proniknout do tajů kaskádových stylů.Dynamické aplikaceV úvodu jsem se zmínil o schopnosti Dream­weaveru vytvářet dynamické aplikace. Většina rozsáhlejších webových projektů dnes již komunikuje s databázemi a nutnost použití serverového skriptovacího jazyka se tak stává nezbytností. Jednoduché úkoly typu výpisu položek z databáze, přihlášení apod. je možné zvládnout přímo ve vizuálním editoru bez praktické znalosti skriptovacích jazyků. Náročnější uživatelé mohou psát přímo kód v příslušném skriptovacím jazyku. Ať se již jedná o PHP, ASP, ASP.NET, nebo ColdFusion, editor kódu v Dreamweaveru poskytne vývojářům maximální komfort práce.Spry FrameworkAJAX neboli asynchronní JavaScript a XML posouvá možnosti webových aplikací směrem k cíli označovanému jako Web 2.0. Na rozdíl od serverových aplikací umí ty AJAXové přistupovat k datům bez nutnosti znovunačtení stránky. Napsat AJAXovou aplikaci či komponentu ale vyžaduje opravdu zkušeného programátora. Proto vznikají ucelené knihovny komponent neboli frameworky. Firma Adobe do Dreamweaveru CS3 implementovala známý framework Spry. Přístup k němu mají jak designéři, tak kodéři. Pokud tedy hodláte AJAX nasadit i ve vašich projektech, můžete na to použít právě Dreamweaver CS3.Integrace s PhotoshopemNa závěr jsem si nechal velmi důležitou novinku. Dreamweaver CS3 umí samozřejmě velmi dobře komunikovat s ostatními webovými produkty firmy Adobe typu Flash Professional CS3 či Fireworks CS3. Novinkou je ovšem vynikající propojení na Adobe Photoshop, které v minulosti citelně chybělo. Pokud pro tvorbu a editaci webové grafiky používáte právě Photoshop, tak můžete jednoduše do schránky zkopírovat právě editovaný obrázek a přes schránku ho přenést do Dreamweaveru CS3. Ten okamžitě nabídne široké možnosti optimalizace vkládané grafiky a uložení souboru. Při pokusu o editaci vloženého obrázku se spustí Photoshop a automaticky se otevře zdrojový PSD soubor, který lze snadno editovat. Po uložení se aktualizuje také optimalizovaný soubor v Dreamweaveru. Možná to zní jako maličkost, ale právě tato funkce dokáže velmi zvýšit produktivitu a efektivitu práce webdesignéra.ZávěremNová verze Dreamweaveru přináší řadu užitečných vylepšení již tak dobrého produktu. Dreamweaver CS3 vás potěší zejména zdokonaleným vykreslovacím jádrem vizuálního editoru, které si nyní poradí i se složitěji stylovanými stránkami. Při práci se styly oceníte komfortní prostředí, možnost jejich snadného přesunu mezi dokumenty a také kontrolu jejich zobrazení v prohlížečích. Pokud používáte Photoshop či Fireworks, určitě vás nadchne jejich výborná integrace s Dreamweaverem. A pro opravdu náročné je tu zabudovaný Spry framework pro AJAX.Dreamweaver CS3 pracuje na platformách Windows i MacOS X a to včetně nativní podpory Intel procesorů.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek


Plazmové televize

1) Plazmové televize - vyšší komfort za vyšší cenuNedostatky projekčních televizí zcela odstranila další generace přijímačů: na trhu se objevily plazmové televize. Zatímco skleněné a projekční obrazovky jsou těžké a hluboké, vyžadují tedy větší prostor, plazmové televize jsou lehké a ploché, hloubka plazmové televize nepřesahuje deset centimetrů, je možné je i pověsit na zeď místo obrazu. Plazmové televize jsou také méně náročné na spotřebu elektrické energie. Plazmové televize vynikají perfektní kvalitou obrazu i zvuku. Možností sledovat oblíbené pořady za jakéhokoli světla a z libovolného místa uspokojí plazmové televize i nejnáročnější diváky. Úhlopříčka plazmové televize dosahuje velikosti až 156 centimetrů.Poptávka po nových technologiích stále roste, jen za minulý rok byl každý třetí prodaný televizor plazmový. Plazmové televize patří sice k nejdražším přístrojům na trhu, cena nejšpičkovějších modelů leckdy přesahuje půl milionu korun, ale dají se pořídit i mnohem levněji. Zatímco loni stály plazmové televize s úhlopříčkou 110 cm osmdesát tisíc korun, nyní se dájí značkové plazmové televize koupit už za necelých padesát tisíc.2) Plazmové televize - parametryVelikosti obrazovek u plazmové televize se pohybují v rozmezí 32 až 60 palců (81-150 cm) kde pozorovací úhel je až 160°. Plazmové televize zobrazují bez problému prudké pohyby při sledování videa právě tak, jako klasická CRT televize, zde je hlavní výhoda oproti LCD televizi.Plazmové televize podobně jako LCD televize, můžou trpět vypálením statického obrazu. Po delší době se statický (nehybný) obraz plazmové televize vypálí do obrazovky, ale nové technologie jako 'pixel orbitor' výrazně tento problém redukují.Jas plazmové televize se pohybuje v rozmezí 800-1200 cd/m2, ale je měřen v různých standardech oproti LCD televizím. Když srovnáme jas plazmové televize se skutečným světlem, odpovídá hodnotám 100 cd/m2, v tomto parametru také plazmové televize překonávají LCD televizi. Podobné je to u kontrastního poměru, kde dnešní plazmové televize mají kontrast kolem 3000:1. Nicméně srovnání kontrastu skutečného světla a technologie LCD klesá tato hodnota pro plazmové televize na 200:1.3) Plazmové televize versus LCDPlazmové televize oproti LCD televizím dokáží zobrazit větší počet barev, jsou dostupné ve větších úhlopříčkách, mají kontrastnější obraz a jejich pozorovací úhel není nijak omezen. Nevýhodou plazmové televize je však vysoká spotřeba energie a pro některé i to, že se v menších úhlopříčkách než je 106 centimetrů nevyrábějí. Naopak LCD televize jsou, co se týče energie, úspornější, ovšem nenabízí tak kvalitní obraz jako plazmové televize. U levnějších modelů těchto LCD televizí je nutno počítat s počítačovým podáním barev a částečným deformací barev, při jeho pozorování ze strany.Obraz - plazmové televize zobrazují velmi čistý a ostrý obraz. LCD televize vyrobené moderní technologií již ovšem nabízejí srovnatelný obraz. Plazmové televize ovšem mohou utrpět při zobrazování nějakého statického obrazu (třeba logo stanice) a zobrazovat pak nějaký stín nebo něco podobného. Moderní plazmové televize jsou ale vybavovány technologií "pixel orbitor", která tyto procesy redukuje. LCD televize zase může zobrazovat nějaké vadné pixely.Spotřeba elektrické energie - kvůli neustálému růstu cen elektřiny docela důležitý bod. Zde vítězí LCD televize, protože plazmové televize jsou kvůli podstatě své technologie energeticky docela náročné.Velikost obrazovky, rozměry, váha - LCD televize je náročnější na výrobu ve velkých rozměrech, proto většinu velkých televizí používá zatím plazmovou technologii. Plazmové televize pak bývají o něco širší, tak kolem 10 cm. Hůře pak dopadá srovnání váhy - zatímco plazmové televize jsou velmi těžké, LCD jsou mnohem lehčí a přenosnější.

Pokračovat na článek


LCD TV Bravia – fakta a mýty

Jak jistě víte, na rozdíl například od automobilového průmyslu, kde si můžete snadno porovnat výkon, točivý moment, spotřebu a objem zavazadlového prostoru u dvou konkurenčních automobilů, v TV průmyslu začali někteří výrobci používat, často ve snaze „vylepšit“ své výrobky, různé metody měření parametrů televizoru.Důsledkem je to, že hodnoty vybraných parametrů dvou konkurenčních LCD TV přijímačů jsou neporovnatelné a Sony, stejně tak jako někteří jiní výrobci, z tohoto důvodu od zveřejňování některých specifikací upouští. V následujícím přehledu najdete informace o nejčastěji uváděných parametrech televizorů a způsobech jejich měření.Pozorovací úhelPozorovací úhel udává Sony jako hodnotu, při níž poklesne kontrast panelu na úroveň 10:1. Panely v televizorech Sony BRAVIA dosahují hodnot až 178°; někteří výrobci začali při měření používat nižší hodnotu kontrastu a logicky tak tabulkově „vylepšili“ své hodnoty pozorovacího úhlu.Doba odezvyDoba odezvy panelu bývá zhusta udávána jako přechod černá-bílá-černá nebo, častěji, šedá-bílá-šedá. Panely Sony dosahují hodnot až 8ms. Někteří výrobci, ve snaze zlepšit výsledky, použili do průměru barev, z nichž je tato hodnota získána, pouze vybrané barevné přechody a dostali se tak až na hodnoty okolo 3ms. Tím se hodnoty díky různým způsobům měření opět stávají neporovnatelnými.Dynamický kontrastDynamický kontrast, na první pohled, působí jako porovnatelný parametr, leč i metody jeho měření se mohou lišit.Spolupráce se společností SamsungSony kupuje panely od Samsungu – tato věta zaznívá z úst některých prodejců poměrně často, zvláště, uvědomíme-li si, že se jedná o nepravdivou informaci. Společnosti Sony a Samsung založili společný podnik (továrnu) na výrobu LCD modulů – S-LCD. Podíl obou společností v S-LCD je 50%:50% s rozdílem jedné akcie ve prospěch společnosti Samsung Electronics. Tangjung, Asan-City, ChungCheongMan-Do, Korea je místem, kde se továrna nachází a vedle produkce tzv. „mother glass“ (základní vrstva LCD panelu o rozměrech zhruba 2×2 m) produkuje kompletní LCD zobrazovače, jež jsou produkovány odděleně a nezávisle pro obě společnosti. Krom toho, každá ze společností používá odlišná kritéria a standardy pro měření a stanovení vlastností konečného produktu. Společnosti Sony a Samsung se v tomto roce dohodly, že rozšíří produkční kapacitu S-LCD továrny a vybudují další výrobní linku na panely 8. generace.LCD panel se sestává z několika vrstev (podsvětlení, difuzory, vrstva LCD, polarizátory a filtry); společnost Sony používá v mnoha případech vlastní řešení, související například s podsvětlením panelu. Technologie Live Colour Creation zahrnuje, mimo jiné, přítomnost speciálních podsvětlovacích trubic, jež viditelně posouvají schopnosti panelu zobrazovat hlubší barevné odstíny zejména v oblasti červené a zelené barvy. Nejnovější konstrukční specialitou je pak přítomnost tzv. RGB LED – diod, určených pro podsvětlení panelu. Na rozdíl od konvenčních bílých diod naše řešení umožňuje umožňuje nejen dílčí regulaci podsvícení panelu, ale i úpravu barvy podsvětlení panelu pro získání ještě širší barevné škály a vyšších hodnot kontrastu.LCD televizor je poměrně složitým přístrojem, jehož možnosti a vlastnosti neurčuje pouze panel, ale řada dalších obvodů. V televizorech Sony BRAVIA jde např. o obrazové procesory BRAVIA ENGINE, jež zásadní měrou ovlivňují výsledné obrazové parametry přístroje. Vlastní výroba LCD televizorů BRAVIA pak probíhá ve výrobních závodech Sony ve slovenské Nitře a španělské Barceloně, které svou produkcí zásobují evropský trh.Spolupráce se společností SharpS rostoucí poptávkou po velkoplošných LCD televizorech s úhlopříčkami nad 52“ a snahou o zefektivnění jejich výroby vyvstal požadavek na dostupnost „mother glass“ větších rozměrů. Společnosti Sony a Sharp proto v roce 2008 podepsaly dohodu o vybudování společné továrny na LCD panely 10. generace, která vyroste v japonském Sakai v Osace a Sony v ní bude držet třetinový podíl. Třetina produkce mother glass bude použita pro výrobu LCD panelů pro televizory Aquos, třetina pro LCD panely Sony BRAVIA a zbývající třetina bude společností Sharp prodávána vybranému dalšímu partnerovi. Továrna začne vyrábět panely přibližně od jara roku 2010.Energetické nároky LCD televizorů ve srovnání s plazmovými zobrazovačiEkologický aspekt, včetně nároků na spotřebu energie, je pro společnost Sony klíčovým při návrhu nových výrobků. LCD televizory, v naprosté většině, mají, v porovnání s plazmovými TV, menší energetické nároky. Můžete se setkat s argumentací, že udávaná spotřeba plazmového TV (typicky 280-400W pro 42“ TV) je ve skutečnosti mnohem nižší. Novější plazmové televizory disponují obvody řízení spotřeby a jejich reálná spotřeba, pokud nezobrazují trvale jasné barvy, je nižší. Můžete se však setkat i s názorem, že spotřeba LCD televizoru je trvale neměnná, neboť podsvětlovací zářivkové trubice trvale svítí a platí proto údaj o příkonu, uvedený na výrobním štítku. Televizory Sony BRAVIA disponují velmi pokročilými možnostmi nastavení úrovně podsvětlení panelu, jejichž úpravou uživatel mění nejen obrazové parametry, ale snižuje také spotřebu přístroje. Výhodou je aktivace senzoru okolního osvětlení v místnosti, který regulaci jasu provádí automaticky a snižuje tak, v případě potřeby, spotřebu televizoru. U televizoru KDL-40W4000, jehož „štítková“ spotřeba je 201W, je možné dosáhnout až, bezmála, poloviční spotřeby úpravou obrazových parametrů respektive podsvícení panelu. Věřte, že pro sledování v běžných domácích podmínkách je více než dostačující úsporný režim podsvětlení panelu a i tak vás Sony BRAVIA ohromí svými barvami a kvalitou zobrazení.Spotřeba televizních přijímačů Sony Bravia ve stand-byZákaznické středisko Sony se v nedávné době setkalo s dotazem zákazníka, který rozporoval udávanou spotřebu LCD TV BRAVIA v režimu stand-by (0.3W) s tím, že se svým wattmetrem naměřil hodnotu přibližně 25W. Jak to tedy se spotřebou opravdu je? Po vypnutí TV dálkovým ovladačem se přístroje přepnou do skutečného stavu stand-by až po cca 3-4 minutách od zadání povelu dálkovým ovladačem. Toto zpoždění je nutné pro vyhledání, zda na naladěných DVB-T programech není k dispozici nový software, dále pro uložení dat a eventuální instalaci, resp. další „úklidové“ práce v televizoru. Po tuto přechodnou dobu přístroj odebírá ze sítě přibližně 25W (dle modelu).Až po uplynutí této doby se přístroj automaticky přepne do skutečného stavu stand-by, a jeho odběr poklesne na hodnotu 0,3W (nebo dokonce méně u nejnovějších modelů), což je hodnota uváděná v našich technických specifikacích. Toto přepnutí je možno snadno identifikovat jako určité cvaknutí relé zdroje napájení.Proč přesto, při měření amatérskými wattmetry, naměříte odlišné hodnoty? Pro napájení je u našich přístrojů použit tzv. pulsní zdroj. Proud odebíraný na primáru přístroje v režimu stand-by potom není sinusový, nýbrž má tvar krátkých impulsů. Běžnými multimetry, které jsou cejchovány pro měření veličin se sinusovými průběhy, je možno potom naměřit hodnoty příkonu s chybou dosahující desítek až stovek procent. Použitím dokonalejšího přístroje, který je schopen měřit tyto složité průběhy přesněji (např. digitální osciloskopy, atd….) se ukáže, že efektivní hodnota proudu se ve skutečnosti pohybuje kolem hodnoty 0,4mA. Zdánlivý odebíraný příkon tak činí cca 0,9 W. Reálný příkon, kde by byl vzat do úvahy i fázový posun mezi napětím a proudem je samozřejmě menší než oněch 0,9 W avšak jeho přesné změření není zřejmě proveditelné běžnými měřícími přístroji. Jak zjistit hodnotu integrálu součinu napětí a proudu po dobu jedné periody u nesinusových průběhů (pro hodnoty pod 1 W) například pomocí počítače je úloha přesahující bežné možnosti opravářů spotřební elektroniky.

Pokračovat na článek


Hitachi

Hitachi je přední společností v oblasti televizorů s plochými panely A SOUČASNĚ i v technologiích výroby harddisků (HDD) – a nyní poprvé je spojila v řadě X. Velikost nespočívá jen v rozměrech – plazmové televizory P50XRO1 s úhlopříčkou 50 palců (127 cm) a P60XRO1, který má úhlopříčku 60 palců (153 cm), jsou vybaveny vestavěnými harddiskovými rekordéry s kapacitou 250 GB a dvěma tunery pro digitální vysílání. Diváci si nyní mohou přednastavit začátek záznamu nebo začít nahrávat okamžitě, pozastavit sledování živého vysílání („live pause“) i využívat funkci „chase playback“ (souběžný záznam i sledování) a současně mají přístup k bezplatným televizním kanálům – a to vše je integrováno v jediném televizoru. Pro ty, kdo mají doma méně místa, nebo nepožadují funkce nahrávání, nabízí LCD model L37XO1 s úhlopříčkou 37 palců (94 cm) totéž HD rozlišení 1920 x 1080 a funkce pro rozšíření obrazu jako mají plazmové modely kombinované s revoluční technologií výroby LCD panelů IPS Alpha a obnovovacím kmitočtem 100 Hz. Technologie IPS Alpha pomáhá LCD panelům vytvořit jasnější obraz s vyšším kontrastem, jenž zůstává konzistentní i při pohledu z extrémních pozorovacích úhlů a radikálně mění úroveň zážitku ze sledování obrazu na LCD obrazovkách. Richard Bass, hlavní manager divize Display Products společnosti Hitachi Digital Media Group k tomu říká: „Stále větší dostupnost programů ve vysokém rozlišení a nové platformy médií, jako například Blu-ray disky, si žádají novou generaci plochých obrazovek. V prostředí HD je kvalita obrazovky vším – televizor je posledním a nejdůležitějším článkem v řetězci, který obraz zpracovává. U řady X vzala společnost Hitachi své dosud nejlepší plazmové a LCD obrazové technologie a využila jejich nasazení na maximum. A jelikož každý jednotlivý komponent je výhradně a přímo dílem společnosti Hitachi, všechny navzájem spolupracují v dokonalé harmonii. Řada X je jasným vyjádřením našeho postoje, že ohledně kvality neděláme žádné kompromisy. Všechny modely jsou vyrobeny podle našich nejpřísnějších specifikací v novém evropském výrobním závodě společnosti Hitachi v České republice.“ Podle Richarda Basse je výsledek jasný: „Když spatříte HD program na plochých televizorech řady X, okamžitě si uvědomíte, co vysoké rozlišení skutečně znamená. Je to zážitek, o který filmoví tvůrci, vývojáři her a programátoři usilovali – skutečné uplatnění HD, Blu-ray médií a konzolí příští generace.“ Plazmové televizory nabité funkcemiModely P50XRO1 a P60XRO1 mají vestavěné harddiskové (HDD) rekordéry s kapacitou 250 GB a dva tunery digitálního vysílání – představují tak nejlépe vybavené plazmové televizory ve své třídě. Umožňují uživatelům pozastavit příjem živého vysílání, nahrávat pořady a souběžně sledovat jiné, nastavit si nahrávání pořadů předem – a poskytují tak uživatelům mnohem větší komfort a přednosti na vysoké úrovni. Proč čekat, když se můžete mezitím dívat? Pro maximální pohodlí tyto televizory nabízejí funkci „chase playback“, takže se můžete začít na pořad dívat, přestože jeho nahrávání ještě neskončilo. Tyto plazmové televizory jsou ideálním řešením domácí zábavy pro montáž na stěnu, které nepotřebuje žádné další doplňky – nicméně stejně tak dobře je můžete rozšířit o samostatné HDD rekordéry (digi boxy) a zvýšit tak kapacitu jejich záznamu. Pro ty, kdo od svého televizoru chtějí více než jen sledování televizních programů, nabízejí všechny modely (včetně LCD televizoru) porty HDMI prakticky umístěné buď v čelním panelu nebo z boku. Díky tomu je snadné k televizoru připojit videokamery, DVD a Blu-ray přehrávače a herní konzole, aniž by bylo nutné složitě manipulovat s kabely v zadní části přístroje. Procesor ‘Movie FRC’ slouží pro převod obrazu z filmového plátnaŘada X je první produktovou řadou vybavenou jedinečnou technologií společnosti Hitachi ‘Movie FRC’ pro převod snímkového kmitočtu, jež mohutně vylepšuje zážitek při sledování filmů. Většina televizorů při převodu filmové předlohy, která bývá natočena rychlostí 24 snímků za sekundu, pro dosažení formátu vhodného pro domácí projekci jednoduše každý snímek zopakuje. Na televizorech s menší obrazovkou si divák nemusí téměř ničeho všimnout, nicméně na velkých formátech tento způsob může při horizontálním pohybu kamery vytvářet chvění obrazu, které působí rušivě a unavuje zrak. Jedinečná technologie společnosti Hitachi tento efekt eliminuje díky vestavěným inteligentním obvodům, jež chybějící snímky vytvoří – pečlivě je vypočítá z obou sousedících a zaplní tak body, které by v mezisnímcích chyběly. Díky tomuto procesu jsou pohyby a přechody mezi scénami nanejvýš plynulé, takže sledování obrazu je mnohem příjemnější a oči diváka se mohou lépe uvolnit – což je pro velkoformátové zobrazení ideální. Výsledek je účinný stejně pro programy ve standardním nebo HD rozlišení. Modely P50XRO1 a P60XRO1 navíc dokáží zpracovat formát 1080 p 24 a jsou proto ideální pro promítání filmů ze současných Blu-ray a HD DVD přehrávačů. Picture Master je mistrem dokonalého obrazuDíky implementaci vyhlášeného procesoru společnosti Hitachi pro zpracování obrazu zvaného Picture Master – ovšem ve verzi pro „úplné HD rozlišení“ – představuje řada X vyvrcholení mnoha let vývoje. Tento systém pracuje s barevnou hloubkou 16 bitů a používá 3D řízení barev pro vytvoření věrnějších pleťových tónů, látek a textur, které můžete téměř vnímat hmatem, a předmětů z vyšším prokreslením detailů povrchu. Kromě těchto nových posunů v realistickém zobrazení zajišťuje dvojí dynamický enhancer vynikající reprodukci zářivých a lesklých ploch – což jsou tradičně povrchy, jejichž zobrazení bývá nejobtížnější, a to i v HD. Celkově vypadá obraz čistější a svěžejší – také díky digitálnímu potlačení šumu, které odfiltruje rušivé matoucí signály a poskytuje tak dokonalý obraz – ideální pro větší obrazovky televizorů řady X. Protože na image záleží nejvíce…Je celkem pochopitelné, že nejlepší HD obraz by měl mít také co nejkrásnější rám. Společnost Hitachi vynaložila veškeré úsilí, aby jediné, co se vyrovná kvalitě řady X, byla úroveň jejího vzhledu. Všechny modely se vyrábějí v novém závodě, který byl vybudován právě pro tento účel v České republice podle nekompromisně vysokých nároků společnosti Hitachi. Televizor P50XRO1 je navržen tak, aby vyvolal zasloužený obdivný výdech. Má štíhlé tělo z akrylátů s vysokým leskem a tenký, matně letecky černý rámeček. Jako standardní doplněk se dodává motorem ovládaný stojan a celkový dojem mohou doplnit super štíhlé reproduktory ve spodní části televizoru. Model P60XRO1 má atraktivní pololesklé provedení – vyzařuje svůj ušlechtilý původ a dodává se s odnímatelnými reproduktory a pevným stojanem, který ti, kdo si televizor přejí integrovat do svého řešení domácího kina, mohou snadno odejmout.

Pokračovat na článek


Česko na cestě K DIGITALIZACI

Digitální terestrické vysílání je právem považováno za jednu z hlavních perspektiv v rozhlasovém a televizním vysílání ve třetím tisíciletí.K objektivním pozitivním důvodům pro přechod na digitální vysílání patří především zlepšení technické kvality televizního přenosu a obrazu spolu s širším využitím možností doplňkových datových služeb. V našich podmínkách pak k významným výhodám digitálního vysílání patří časově již blízké zásadní zvýšení programové nabídky a rozšíření plurality vysílání, dosud u nás omezené technickými kapacitními limity analogového způsobu vysílání.K dalším faktorům působícím ve prospěch DVB se dá řadit celkový technologický rozvoj v IT průmyslu a ve výrobě elektrotechniky. Velmi významným impulzem pro digitální vysílání je i jeho postupný rozvoj v sousedních evropských státech.Vytvořit dostatečný prostorPřechod na digitální vysílání v Evropě a výsledky mezinárodních jednání o přerozdělení kmitočtového spektra vedou k postupnému omezování a ukončení analogového vysílání, které je již technologicky i kapacitně značně limitováno. K vytvoření dostatečného prostoru pro budoucí digitální vysílání v ČR je ale nutné v nejbližším období uvolnit kmitočty dosud využívané pro analogové televizní vysílání tak, aby mohly být kompletovány další nové digitální sítě. V současnosti jsou k dispozici tři územně omezené sítě, provozované třemi telekomunikačními operátory.Vysílání na dočasných přechodných digitálních sítích navázalo na několikaleté experimentální projekty (od roku 2000). V loňském roce došlo k zahájení řádného digitálního vysílání, ovšem jen několika již licencovaných televizních a rozhlasových programů a na omezeném území - především ve velkých městech a přilehlých aglomeracích. Dnes je v ČR k dispozici také možnost televizního příjmu prostřednictvím satelitu, kde již digitální vysílání probíhá v systému DVB-S nebo díky službám kabelových operátorů. V případě distribuce prostřednictvím kabelové televize bylo i u nás letos zahájeno digitální vysílání DVB-C.Dotkne se každéhoDigitalizace vysílání představuje konkrétní příklad konvergence vysílání a telekomunikací. Nástup digitálního vysílání ale samozřejmě nelze považovat za úplně jednoduchou záležitost. I s ohledem na fakt, že změna způsobu televizního a rozhlasového příjmu se dotkne prakticky všech obyvatel, kteří si pro digitální příjem musí pořídit tzv. set top boxy nebo rovnou integrované digitální přijímače, jde také zároveň do jisté míry i o věc „politickou“.Problematická je též přechodná etapa souběhu obou způsobů vysílání a nevyhnutelná duplicita nákladů především u dosavadních provozovatelů vysílání a také vypořádání přechodu současných provozovatelů na nové technologie přenosu při zachování jejich základních zákonných práv a případných nároků.Přechod na digitální vysílání neprobíhá ani v řadě zahraničních evropských zemích zcela jednoduše a bez problémů. Také v České republice nevychází celý proces z jednoduchých a pro tak náročnou komplexní změnu příznivých podmínek. Naše země patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem televizních programů - jedná se asi o 80 % veškerého obyvatelstva.Podobně nevýhodné poměry jsou z evropských států zřejmě pak už jen v Chorvatsku. Naopak například v Německu, kde došlo v Berlíně k úplnému vypnutí analogového vysílání již před několika lety, se jednalo o změnu způsobu televizního příjmu pouze asi u 6 % obyvatel.Ohledně perspektivy digitalizace zatím stále hovoříme zejména o trhu televizním, digitální rozhlas zatím nemá na růžích ustláno ani v zahraničí, kde je digitální vysílání v plném provozu delší dobu.Domácí rozhlasový trh se navíc dlouhodobě potýká s určitou přeplněností rozhlasových formátů.Jedno z nejsložitějších obdobíPřechod na digitální vysílání v České republice je jedním z nejsložitějších období, kterým elektronická média v posledních letech procházejí. Celý proces, a hlavně přípravy na tento technologický zlom probíhají i u nás již od minulého století. Už v roce 2000 byla zpracována první koncepční představa o přechodu z analogového na digitální vysílání. V té době již probíhalo experimentální digitální vysílání provozované českými Radiokomunikacemi a. s. a společností Czech Digital Group. První strategický dokument vznikl v rámci činnosti meziresortní Skupiny pro digitální vysílání (SDV) při Radě pro rozhlasové a televizní vysílání již v létě roku 2000 a stal se základem budoucí Koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR, kterou přijala vláda v roce 2001. Po volbách v roce 2002 bylo rozhodnuto o vzniku nového samostatného Ministerstva informatiky ČR. V roce 2003 bylo Ministerstvo informatiky ČR pověřeno i agendou spojenou s digitalizací. Práce se hlavně soustředily na zcela nový telekomunikační zákon -o elektronických komunikacích.Vláda uložila ministerstvu informatiky, aby ve spolupráci s ministerstvem kultury zpracovalo aktuální podobu Koncepce přechodu na digitální vysílání. Tento dokument vzala poté v roce 2004 česká vláda na vědomí jako tzv. Koncepci zahájení digitálního vysílání v České republice pro roky 2004-2008. Současně bylo rozhodnuto o vypracování zcela nového strategického plánu pro digitální vysílání v průběhu dalšího roku. Na konci roku 2004 vyhlásila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) podle tehdy platného zákona nové licenční řízení na digitální televizní licence pro pozice ve dvou multiplexech, vždy s kapacitou pro 4 TV programy - síť „B“ a síť „C“ (síť „A“ nebyla předmětem tendru, neboť již v té době byla plánována pro programy České televize).K dispozici bylo tehdy celkem 8 programových pozic, některé z nich byly vymezeny pouze pro regionální vysílání. Tendr byl v počátku kritizován poslanci Parlamentu a Rada byla žádána o vyčkání na přijetí zákonných úprav. Soutěž se nakonec protáhla na mnoho měsíců a RRTV jej ukončila na jaře letošního roku, když rozhodla o udělení prvních digitálních licencí. Nové licence získaly programy s poměrně bohatou programovou nabídkou -jedná se o projekty Z1, Febio TV, TV Pohoda, RTA, TV Barrandov, TV Óčko.Letošek zlomovým milníkemRok 2006 se pak z hlediska digitálního vysílání v České republice stává celkem zlomovým milníkem. Kromě projednání a závěrečného schválení novely mediálního zákona a dalších souvisejících předpisů připravilo letos ministerstvo informatiky ve spolupráci s ministerstvem kultury zcela novou Koncepci rozvoje digitálního vysílání v ČR. Po poměrně široké diskusi a za spolupráce s dalšími institucemi, zejména s Českým telekomunikačním úřadem, vznikl zcela nový dokument, reagující na aktuální skutečnosti ve vývoji digitálního vysílání u nás.Byl jmenován Národní koordinátor pro digitální vysílání v ČR a jeho zástupce, vznikla Národní koordinační skupina (NKS) pro digitální vysílání a schváleny byly základní principy informační a komunikační kampaně k rozvoji digitálního vysílání v ČR.Obecným úkolem pro NKS je zajistit podporu rozvoje digitálního vysílání v ČR. Ve své činnosti NKS v žádném případě nenahrazuje kompetence a odpovědnost samostatných nezávislých regulátorů nebo kompetentních orgánů státní správy, ale zajišťuje meziresortní provázanost a koordinaci všech postupů.NKS připravuje realizaci informační a komunikační kampaně v jednotlivých etapách celého procesu (podrobněji na str. 16).Schválený Statut NKS upravil pravidla fungování NKS, a především možnost vzniku pracovních skupin. V první fázi byly vytvořeny skupiny: technická, legislativní a skupina pro trh a obsah. NKS se v současnosti soustředí i na hledání dalších možností financování a podpory celého procesu digitalizace včetně využití evropských fondů nebo případně spolupráce s neprofitními asociativními projekty.Významným dokumentem, který je zakomponován jak v koncepčních materiálech, tak i v legislativě, je vytvoření Technického plánu přechodu (TPP). Dokument, který má charakter tzv. opatření obecné povahy, dokončuje ČTÚ.„Jízdní řád“ digitalizaceTPP se stává jakýmsi „jízdním řádem“ české digitalizace, ve kterém jsou zahrnuty časové a technické postupy při ukončování analogového vysílání na jednotlivých vysílačích a v příslušných oblastech spolu s harmonogramem zahajování digitálního vysílání. Poměrně vzrušená debata se v poslední době vedla kolem konečných termínů vypnutí, když zejména noví držitelé digitálních licencí přirozeně požadují co nejrychlejší postup vypínání analogu. Očekává se přijetí kompromisního řešení, které by nevytvářelo zbytečné časové prodlevy při respektování stávajících závazků a práv dosavadních provozovatelů.Současní provozovatelé celoplošného vysílání mají podle zákona nárok na další nové bonusové licence, budou-li souhlasit s TPP a umožní-li tak rychlejší ukončení analogového vysílání a dispozice uvolněných kmitočtů pro digitální vysílání.Konečný termín ukončení analogu je podle Evropské komise očekáván do roku 2012, stejně tak je i ve schválené Koncepci. Aktuální plán předpokládá ukončení televizního analogového vysílání v ČR do konce roku 2010 s tím, že je možné ještě v průběhu celého procesu tento termín zkrátit.Po dohodě všech zainteresovaných provozovatelů a s ohledem na postup digitálního vysílání v sousedním Německu a s tím spojenými problémy, včetně rušení televizního signálu v českém pohraničí, bude zahájen pilotní projekt vysílání DVB-T a definitivního vypnutí analogu v oblasti Domažlicka - proces bude zahájen již v závěru letošního roku a skončí na jaře 2007. Následně se předpokládá podobný postup v případě vysílače Buková hora na severovýchodě Čech. Další regiony budou řešeny již podle Technického plánu přechodu.Ještě mnoho času, úsilí i penězV letošním roce se tak po dlouhých přípravách a po poměrně složitých jednáních podařilo zkompletovat základní koncepční a legislativní podmínky pro plnohodnotné zahájení digitálního vysílání, se všemi jeho výhodami a novými možnostmi. Český divák tak již v průběhu příštího roku bude mít možnost prostřednictvím terestrického příjmu sledovat podstatně větší počet domácích televizních programů v digitální kvalitě.I přes optimismus je ale třeba počítat s tím, že celý proces přechodu na digitální vysílání si u všech zainteresovaných subjektů a institucí vyžádá ještě mnoho času, úsilí a samozřejmě i finančních nákladů.Změna způsobu rozhlasového a televizního vysílání na digitální se dotkne prakticky všech obyvatel.ČR patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem.*** DIGITALIZACE V ČRV návaznosti na dohody mezinárodní telekomunikační unie ITU a závěry konference o přerozdělení kmitočtového spektra v Ženevě v letošním červnu disponuje Česká republika kapacitou pro asi 6 celoplošných sítí. První 4 sítě jsou již telekomunikačním regulátorem ČTÚ vyčleněny pro digitální vysílání v systému DVB-T, další sítě budou kompletovány po ukončení analogového vysílání s tím, že je možné jejich využití pro mobilní digitální vysílání nebo pro vysílání v systému vysoké obrazové kvality HDTV (High Definition TV). Dosavadní 3 sítě budou transformovány na definitivní sady kmitočtů pro celoplošné televizní vysílání a vznikne také zcela nový digitální multiplex pro veřejnoprávní média. Jedna digitální síť při současné nejběžněji používané kompresní technologii umožňuje vysílání 4 až 5 televizních programů.DIGITALIZACE A LEGISLATIVAPřechod na digitální vysílání vyžaduje také nezbytné legislativní úpravy. Dosavadní období, které bylo zejména v mediální oblasti v předchozích letech poměrně silně poznamenáno konfliktem kolem televize Nova nebo kontroverzemi v ČT na přelomu století a všemi změnami v mediálních Radách, vedlo k postupnému vtažení politiky do řešení jinak spíše technických věcí. Projednávání mediální legislativy je vždy poznamenáno poměrně dlouhými diskusemi. Podobně tomu bylo i v případě tzv. digitální novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/01 Sb. z roku 2001). Původní záměr projednat a schválit zákonné úpravy pro digitální vysílání v rámci nového zákona o elektronických komunikacích se nepodařilo splnit a v roce 2004 bylo řešení legislativního rámce pro digitální vysílání na základě politické dohody vyčleněno a ponecháno jako samostatné návazné řešení ve formě vlastní samostatné novely zákona.         Projednávání tohoto návrhu pak v Parlamentu ČR probíhalo v několika etapách a po několikerém přerušení a vrácení zpět k projednání do příslušných parlamentních výborů byl konečný návrh po téměř 18 měsících definitivně přijat až v květnu 2006. Nová zákonná úprava řeší nově mj. i základní vztahy mezi účastníky digitálního vysílání a podmínky pro udělování digitálních licencí. Zákon spolu s dalšími normami plně respektuje požadavek Evropské komise a příslušných evropských direktiv na oddělení regulace obsahu vysílání od regulace přenosu.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek


Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek