Výsledky vyhledávání pro dotaz uživatel

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Jak zaheslovat složku

Chcete si v počítači skrýt či zaheslovat složku, ale nevíte, jak na to? Chcete mít jistá data a soubory jen a jen pro sebe? Jednoduchý návod najdete v tomto článku.Navštěvuje váš počítač více uživatelů a vy tu máte složky či soubory, které nechcete, aby jiný uživatel počítače viděl? Není nic jednoduššího, než tyto dva způsoby ochrany před nevítanými hosty. Oba jsou mnou přezkoušení a fungují skvěle. Hodně štěstí!Skrytí složkyJednou z možností, je složku skrýt. Je to úplně jednoduché! Na složku, který ji chcete skrýt před ostatními uživateli počítače, kliknete pravým klikem myši. Naběhne vám okénko, kde si vyberete možnost Sdílení a zabezpečení …, vyberete záložku obecné au slova Skrýt zafajfkujete (potvrdíte). Složka bude v tuto chvíli skrytá. V případě, že ji budete chtít znovu zobrazit, zvolíte v horní liště nabídku Nástroje, Možnosti složky a po zobrazení nového okénka Možností složek si zvolíte záložku Zobrazení, kde v přibližně desáté řádku je volba Skryté soubory a složky – máte dvě možnosti, buď to mít složky skryté a nevidět jejich, nebo je vidět. V tomto případě, když chcete složku znovu zobrazit, zvolíme v nabídce Zobrazovat skryté soubory a složky. To je celé. Avšak uchránit tak složky jedině tehdy, když ostatní uživatele na počítači méně vzdělaní v oblasti techniky a nastavování těchto kritérií a nenapadne je hledat něco v liště Nástroje. Vzdělanější a technicky zdatnější uživatelé tuto skrytou složku mohou najít během pár sekund. Pozor na to.Zaheslování složkyDruhou možností je úplné zaheslování složky. Tak můžeme udělat například pomocí jednoduchého programu Microsoft Private Folder od Microsoft Corporation, v překladu Microsoft osobní složka. Je to soubor zdarma dostupný a stažitelný volně na internetu a funguje pro Windows XP. Program je sice v anglickém jazyce, ale i tak je skvěle pochopitelný i těm, kteří anglický neví.Instalace probíhá běžným a obvyklým způsobem. Další krok vždy potvrdíte pomocí volby Next (další) a když naběhne text s nadpisem Licence Agreement, zvolte možnost I agree (souhlasím). Klasicky zvolte složku, kam chcete soubor uložit a instalace je dokončena po kliknutí na volbu Close (zavřít). Během pár vteřin se vám spustí program. Pokud se tak nestane, klikněte na ikonku, která se vám automaticky uložila na plochu na počítači.Postup:Spusťte aplikaci Microsoft Private Folder (ikonka na ploše, nebo se program spustí automaticky).Program vás uvítá a oznámí vám, že nyní si můžete vytvořit svou vlastní složku pro své osobní soukromá data. Klepněte na tlačítko Další.Zadejte své libovolné heslo (set password) a popište ho i do políčka pod tímto (confirm password), abyste ho potvrdili. Heslo musí mít 6 – 16 znaků a musí obsahovat pouze písmena (a – za A – Z) a číslice (0 – 9). Toto heslo bude zároveň heslo do tvé budoucí soukromé složky. Pokud toto heslo zapomeneš, nebudeš mít přístup do této složky. Takže radím vám, pokud si soukromou složku vytváříte, rozhodně si zvolte takové heslo, abyste ho nezapomněli. Popř. si ho někam zapište a neztraťte. Pokračujte klepnutím na tlačítko Další.Hotovo. Máte úspěšně nastavené heslo. Můžete vstoupit do své soukromé složky pomocí zkratky (pomůcky) na ploše počítače. Potvrďte tlačítkem dokončit.Na ploše si dvojklikem myši otevřete program My Private Folder (Moje soukromá složka, původní název byl Microsoft Private Folder). Teď už po vás bude program chtít vámi zvolené heslo (viz. předchozí kroky nastavení programu). Napíšete tedy vaše heslo a potvrdíte klikem na OK. Teď už se vám otevře složka, která vypadá stejně jako všechny ostatní. Je úplně prázdná. Sem si můžete vkládat soubory, složky, videa, obrázky, dokumenty atd., které chcete mít jen pro sebe a nechcete, aby se do nich ostatní uživatelé počítače dostali a viděli, co v nich máte. Tento program opravdu doporučuji, protože je velmi účinný a pokud není uživatelům počítače nějaký velmi zkušený hacker, do této vaší soukromé složky se určitě nedostane. Můžete být tedy v klidu, protože soubory, které zde budete mít vložené, budou viditelné jen a jen vám.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Skype vs Viber: Nejlepší Smartphone a Tablet VOIP aplikace

Skype a Viber jsou v současnosti nejlepší dostupný software pro smartphony, které používají VoIP, kde možnost volání na linky W i-Fi 802.11 spíše než pomocí běžné telefonní linky (poplatek). Ale, mezi nimi , , který z nich je nejlepší? SkypeZdarma Skype internetové volání a levné volání do telefonů on-lineSoftware Skype je jistě nejlépe známý pro tento druh opery a mám za sebou dlouhou historii a první verze pro osobní počítače i nadále dominantní ve svém oboru. Stažení a instalaci aplikace z Android Marketu na vašem smartphonu, budou požádáni, aby naše Skype účtu nebo vytvořte nový. Aplikace má tři možnosti: synchronizovat všechny smlouvy, synchronizovat pouze stávající Skype kontakty nejsou synchronizovat vůbec. Na hlavní stránce naleznete čtyři hlavní kategorie v nabídce: Kontakty, Poslední hovory, Telefonní a profily.První je jednoduchý seznam kontaktů přidány, ukazuje, kdo je k dispozici, druhá poskytuje všechny informace o událostech, k nimž došlo v poslední době Skype, Telefonní hovory přesměruje přímo na virtuální klávesnici pro vytáčení čísel a profilů, Výstavy jeho profil s přístupem na změny. Kvalita hlasu Skype je velmi vysoká jak Wi-Fi nebo 3G sítě. Video je dostatečně jasný a plynulý, ale problémy mohou nastat v případě, že hovor je mezi smartphone a tablet pro otázky řešení.Čejka chocholatáVolání zdarma, bez voip, bezplatné telefonní hovory z iPhone a AndroidViber je novější ale je, že jsou schopni potýkají s Skype žezlo vedení. Po instalaci, budete vyzváni k nastavení země a zadejte telefonní číslo, neexistovala evidence transakcí. Poté, co udělal, aplikace odešle textovou zprávu s uvedením čísla kódu potřebné pokračovat, do telefonu. Obdržel textovou zprávu a nastavte kód uvnitř aplikace, Viber je připraven ke spuštění.Celý telefonní seznam je synchronizován se stane okamžitě přístupné zevnitř Viber, ukazuje nejen obvyklé informace, ale i když se kontakty mají Viber nainstalována na vašem smartphonu. Dotyk jméno si můžete vybrat, aby se zavolat nebo poslat textovou zprávu. To, stejně jako je to, že Viber Viber může přijímat zprávy, i když nejste v aplikaci (na rozdíl, co se stane se Skype). Hlasový hovor kvalita je dobrá, i když byly nižší než Skype, s časy, kdy se cítíte nepříjemně, takže návrat hlasu.Na závěr, pak, Skype je mnohem vyspělejší, více funkcí a vyšší výkon, ale vyžaduje, aby uživatel vždy spojena, a to vybíjí baterii, Kromě vyžadující vyšší úroveň než smartphone entry-level; Viber kontrastu, Je lehčí, dělal pro ty, kteří občas chtějí slyšet jejich kontakty s voláním SMS rychle nebo hluboce, bez vážení na vaše účty za telefon.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Internetová komunikace – chat

Kdo nechatuje není inKdo nechatuje není in? Myslíte si, že to není pravda? Přesvědčím vás o tom, že tomu tak opravdu je. Když se zeptáte lidí, co dnes používají nejčastěji ke komunikaci, jejich odpověď zní - mobil anebo chat (čtěte [čet]). Chat je významný především svou schopností sledování rychlých odezev od jiných uživatelů, jednoduchého způsobu seznámení, poznávání nových přátel a také pro svoji možnost komunikace zdarma. V součastné době je na internetu na výběr nepřeberné množství tohoto druhu komunikace. Pokud máte své webové stránky, můžete si chat zprovoznit i na nich. Vyžaduje to však určité znalosti v oblasti publikování na internetu. Některé servery využívají pro zpestření této komunikace i chatování s celebritou nebo jinou významnou či známou osobou. Po určitý čas odpovídá na dotazy čtenářů pozvaná celebrita.Existují však výhradně chatovací servery umožňující uživatelům zapojovat se do různých skupin (místností) a případně iniciovat chaty vlastní. Důležitou součástí každého chatu je tzv. nick (přezdívka). Všichni uživatelé se tak od sebe odlišují svou přezdívkou a pro vás to má výhodu i v tom, že ihned poznáte své přátelé. Každý chat má své místnosti (samozřejmě virtuální), do kterých uživatelé vstupují a komunikují v nich s ostatními. Většinou se místnosti označují podle zaměření, což může být třeba i název města nebo místa (tyto místnosti navštěvují lidé, kteří si chtějí povídat s lidmi např. z Liberce nebo Brna), časté chatovací místnosti bývají pokec, seznámení, volný čas, pro milovníky hudby, filmů atd. Jako uživatel chatu si můžete vytvořit vlastní místnost a stát se jejím správcem. Pro vtvoření vlastní místnosti musíte splnit podmínky dané provozovatelem chatovacího serveru, většinou to jsou nachatované hodiny.Xchat Nejnavštěvovanější chat naleznete na webové stránce www.xchat.cz. Tento chat je provozován webovým serverem Centrum.cz, navštěvuje ho veliké množství uživatelů, kteří mohou vstoupit do mnoha místností (např. Města a místa, Seznámení a flirt nebo Sport a adrenalin), pořádat srazy, přispívat do offline diskusí, upravovat si svůj profil, naplánovat rande nebo vyhledávat jiné uživatele a prohlížet si jejich profily. Po vstupu do místnosti jednoduchým způsobem komunikujete s ostatními uživateli tak, že do prostoru vedle vašeho nicku vkládáte váš text. Napsaný text můžete odeslat konkrétní osobě anebo všem, kteří jsou v místnosti. K textu máte možnost vkládat smajlíky a oživit tím komunikaci, nastavit si svůj profil nebo vše, co týká chatování. Dále se můžete rychlým způsobem přesunout do jiné místnosti, ignorovat uživatele, psát si poznámky, zastavit si text nebo odejít z místnosti. Chat na webových portálech Seznam.cz a Atlas.czNa webovém serveru Seznam.cz můžete také chatovat se svými přáteli, přesněji řečeno na www.lide.cz. Svými možnostmi má blízko k Xchatu, avšak stále mu ještě něco chybí. Po vstupu do místnosti můžete stejným způsobem komunikovat s ostatními uživateli jako v Xchatu. Na pravé straně stránky máte panel pro jednodušší práci s chatem. Využít můžete možnosti jednoduchým způsobem psát konkrétnímu uživateli, nastavovat si stránku (nastavení barvy písma, velikosti textu, obnovení stránky atd.), vkládaní přátel a oblíbených místností, ignorace uživatelů, posílání vzkazů atd.Chat také najdete na webovém portálu Atlas.cz, konkétně na pokec.atlas.cz, kde máte prakticky stejné možnosti jako na serveru Seznam.cz. Od předešlého chatu se odlišuje snad pouze svým vzhledem.

Pokračovat na článek


Připojte se - JavaScript

JavaScript je skriptovací jazyk používaný pro "oživení" webových stránek. Jazyk HTML, kterým jsou webové stránky tvořeny, je totiž statický. To znamená, že neumožňuje měnit vzhled stránky podle činnosti uživatele. Jedinou možností, jak dosáhnout změny webové stránky pomocí HTML, je načíst její novou verzi ze serveru. Jinými slovy, jazyk HTML zobrazí webovou stránku tak, jak je do prohlížeče poslána ze serveru a dále ji měnit neumí.S rostoucí popularitou internetu však přestaly statické HTML stránky postačovat a hledaly se způsoby, jak pracovat s již načtenou stránkou v prohlížeči. V roce 1995 proto společnost Netscape, tvůrce tehdy populárního stejnojmenného prohlížeče, vyvinula a implementovala JavaScript do svého prohlížeče. V roce 1997 pak byl JavaScript standardizován asociací ECMA (Europen Computer Manufacturers Association) a v srpnu 1998 ISO (International Standards Organization). Dnes se jedná o nejpopulárnější skriptovací jazyk používaný na mnoha internetových stránkách. Zejména profesionální tvůrci www prezentací JavaScript hojně používají, někdy až příliš, ke škodě výsledných stránek.JavaScript funguje na straně klienta, to znamená, že jeho kód umístěný ve webové stránce vykonává prohlížeč. S tím souvisí několik omezení. Především musí prohlížeče s JavaScriptem umět pracovat, což samozřejmě všechny moderní prohlížeče zvládají, dnes už na téměř stejné úrovni. Ještě v nedávné minulosti totiž prohlížeče prováděly JavaScripty různě, což přidělávalo vrásky na čele tvůrcům www stránek. Ti museli často vyvíjet dvě verze JavaScriptu pro různé prohlížeče. Druhé omezení představuje bezpečnost, kvůli níž JavaScript nemůže manipulovat se soubory na uživatelově počítače nebo s jinými webovými stránkami. Pomocí JavaScriptu tak například není možné prohlédnout si obrázek, který se chystáte odeslat na server.JavaScript umožňuje otevřít nové okno prohlížeče, čehož začali využívat, lépe řečeno zneužívat, stránky (většinou pokleslejšího charakteru) k zobrazování reklamy a dalších stránek v nově otevřených. JavaScript dokonce umožňuje otevřít nové okno při zavření jiného okna. Přesněji řečeno, při zavírání okna prohlížeče je možné provést libovolné příkazy JavaScriptu, včetně toho, který otevírá nové okno. Nejnovější verze prohlížečů proto již standardně zakazují otevírání nových oken pomocí JavaScriptu, namísto nového okna zobrazí jen upozornění v horní části stránky. Uživatel se pak může rozhodnout, zda toto okno otevřít skutečně chce a případně povolit otevírání oken z konkrétního serveru.JavaScript je objektově orientovaný skriptovací jazyk. Je zapisován přímo do HTML kódu stránky a jeho příkazy jsou prováděny prohlížečem. Mj. to znamená, že zdrojový kód je volně přístupný (čitelný - není nijak kompilován). Pro skriptování HTML stránek je teoreticky možné použít i jiné jazyky než JavaScript, ty však nejsou podporovány všemi prohlížeči (např. Microsoft VBScript, který je podporován Internet Explorerem) a jsou používány spíše výjimečně.Ačkoliv k tomu název svádí, JavaScript není nijak spojen s jazykem Java. Oba jazyky se podobají pouze názvem a podobnou syntaxí vycházející z jazyka C/C++.V současné době se pro tvorbu dynamických webových stránek stále častěji začíná používat technologie Flash vyvinutá společností Macromedia, dnes vlastněná společností Adobe. Zpočátku se jednalo více méně o animace, proto jsou flash objekty přehrávány flash přehrávačem. Ten není součástí prohlížeče, ale doinstalovává se jako plugin (zásuvný modul, doplněk) prohlížeče (moderní prohlížeče si instalují pluginy pouhým kliknutím na tlačítko, aniž by uživatel musel plugin pracně hledat na internetu). Výhodou je, že ve všech prohlížečích je flash přehráván stejně (přehrává ho flash player, nikoliv prohlížeč). Nevýhodou je, že přehrávání flash animací je poměrně náročné na výkon počítače, na kterém jsou prohlíženy, což může být znatelné hlavně na starších počítačích. Flashe jsou dnes nejčastěji používány pro animované reklamní bannery, díky vlastnímu skriptovacímu jazyku však lze ve flashi tvořit celé interaktivní webové prezentace, hry a další aplikace.Tvorbě webových stránek a JavaScriptu se na internetu věnuje množství stránek, najdete tedy dostatek informačních zdrojů a příkladů. Zkusit můžete třeba tyto stránky:www.javascript.czwww.jakpsatweb.czwww.builder.czinterval.czwww.tvorba-webu.cz

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Podvodné emaily – phishing

Internet a jeho služby jsou nejen nekonečnou studnicí vědomostí, zábavy a komunikace, ale také snadnou možností, jak se obohatit na cizí účet, podvodem. Máte-li alespoň jednu e-mailovou schránku, zřejmě jste již někdy dostali e-mail vybízející vás k vyplnění formuláře pro potvrzení přístupu k vašemu účtu, ať už v bance nebo na třeba na některém obchodním portálu jako je eBay. Možná vám přišlo divné, proč byste měli vyplňovat údaje o bankovním účtu v bance, se kterou jste nikdy neměli co do činění, jednalo se totiž o podvodný e-mail, tzv. phishing, tedy pokus vás nachytat.Stejně tak, jak se mezi "obyčejnými" uživateli rozšiřují možnosti využívání internetu, se na internetu vzmáhají podvodné a kriminální aktivity zaměřené právě na tyto uživatele. Jistě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že s určitým druhem internetového podvodu se už setkal každý z nás. Stačí k tomu totiž jen obyčejná emailová schránka. A je úplně jedno, jestli je to schránka, kterou jste si založili u některého z poskytovatelů zadarmo, nebo schránka, kterou vytvořil administrátor přímo na vaší doméně. Všechny se téměř okamžitě stávají terčem útoků, které všichni dobře známe pod označením spam.Jedním z nejnebezpečnějších napadení je potom takzvaný phishing. Ne že by vám nějakým způsobem poškodil data na počítači nebo způsobil jiné škody, které se týkají třeba vaší techniky. Jeho nebezpečí spočívá v něčem úplně jiném. Adresátem tohoto typu útoku jste totiž vy jako fyzické osoby a stejně tak je to i se škodou, kterou může phishing způsobit. A nejhorší na tom všem je, že mu v tom aktivně pomůžete vy sami. Pak už nezbývá nic jiného než si vyčítat svoji (nejjemněji vyjádřeno) nepozornost a lehkovážnost.Phishing je velmi sofistikovaná forma podvodu. Vychází z takzvaného sociálního inženýrství a drží se jedné myšlenky – proč získávat citlivé informace kriminální činností jako je třeba fyzická krádež údajů, když je na sebe může prozradit sám jejich uživatel. Není to sice jednoduché a ne každý na tento typ podvodu naletí. Když si ale uvědomíme, že je tento typ spamu rozesílán na miliony emailových adres po celém světě, pak je téměř stoprocentně jisté, že se někdo z příjemců nachytá. A o to právě jde.Metody a cíle phishingu jsou velmi různorodé. Jistě ještě máte v paměti takzvané "Nigerijské dopisy". O nich by se dalo říct, že jsou takovým předstupněm phishingu. Zpočátku to byly normální papírové dopisy, s rozšířením internetu potom plynule přecházely na tento modernější způsob komunikace. Nepocházely sice všechny z Nigerie, jejich odesilatelé se rekrutovali i z jiných afrických zemí, přesto se nejen u nás ujalo označení podle tohoto státu. A o co v nich šlo? O nejrůznější typy podvodů zahrnující převody peněz, nákup ropy, falešné vládní i podnikatelské smlouvy a směnky.Odesilatel většinou oslovil příjemce vymyšlenou historkou a prosil ho o nějakou službu. Typickým případem byla žádost o umožnění využití bankovního účtu příjemce pro uložení peněz z dědictví nebo obchodu. Tím by se odesilatel zbavil nutnosti platit daně a na oplátku by na účtu nechal zajímavou částku jako odměnu. Pokud někdo na takový dopis odpověděl proběhla většinou ještě další upřesňující korespondence včetně předání čísla účtu, která končila nutností zaplacení zálohy na nepředvídatelné výdaje. Pokud příjemce zaplatil, bylo tato platba to poslední, co se o svém "partnerovi" dozvěděl. Pokud si myslíte, že tak naivní lidé se nemohli najít, mýlíte se. Nesmíte zapomenout, že s touto formou podvodu neměl v té době skoro nikdo žádné zkušenosti a tak lidí, kteří za tuto zkušenost zaplatili bylo poměrně hodně.I dnešní podvodné dopisy a emaily vychází ze stejných praktik. Většinou od vás sice nepožadují žádnou platbu (přece jen jsou lidé v tomto ohledu již opatrnější), nejsou ale o nic méně nebezpečné. To, co po vás chtějí je vyzrazení citlivých údajů pomocí kterých si vaše peníze mohou získat bez vašeho vědomí. Jedná se především o přístupové údaje na vaše bankovní konta, údaje o pojištění nebo jiné citlivé údaje. Emailová zpráva se tváří jakoby pocházela ze zcela spolehlivého zdroje. Může to být email od "vaší" banky, z platebního portálu který používáte nebo z aukčního serveru, přes který nakupujete levnější zboží a na kterém máte tyto údaje také uloženy. Nemusím snad mluvit o tom, že z těchto zdrojů nepocházejí. Při bližší kontrole zjistíte, že odesilatelem není ta instituce, za kterou se vydává, že emailová adresa je jiná. Jedná se přitom třeba o přehození jednoho písmena v adrese nebo o použití velmi podobného jména, které na první pohled vypadá věrohodně.A jak se snaží tyto údaje od vás získat? Forem je mnoho. Jedná se o žádosti na ověření vašeho bankovního účtu, o nátlak typu "Pokud neodpovíte do x hodin, bude váš účet zrušen" nebo o nabídku otevření nového účtu kliknutím na odkaz umístěný v emailu, který vede k vyplnění formuláře právě s citlivými údaji a jeho odeslání. Je to prostě psychologický boj. Měli byste ale vědět, že žádná seriozní instituce tyto záležitosti neřeší prostřednictvím emailu. I to se pravděpodobně v budoucnosti po rozšíření elektronického podpisu změní, v současnosti buďte ale velmi opatrní. Zdá-li se vám nějaký email podezřelý, bez milosti jej smažte, neodpovídejte na něj. Prostě nijak nereagujte. Pokud ale přece jenom váháte, kontaktujte nejdříve instituci od které email "pochází" telefonicky. V 99,9 % případů zjistíte, že se jedná o podvod.Setkal jsem se už s názorem, že nám v Česku se nemůže nic stát protože podvodné emaily jsou téměř stoprocentně psané anglicky a my přece v žádné zahraniční bance konto nemáme. To je ale velký omyl. Objevily se totiž už první vlaštovky ve formě česky psaného phishingu snažící se vylákat informace například od klientů CitiBank. Po kliknutí na odkaz v emailu se zákazníci sice dostali na pravou internetovou stránku této banky, zároveň se ale otevřelo další okno, ve kterém měli zadat a ověřit svoje údaje.S rozšířením internetového obchodu vzniklo také mnoho portálů zabývajících se prodejem zboží (Amazon, Ebay), prováděním plateb po internetu (PayPal) a bezhotovostním posíláním peněz (Western Union), které také používáme. Všude tam jsou také uloženy naše údaje týkající se třeba používaných platebních karet. Se všemi těmito institucemi jsme pouze v elektronickém styku a proto i potvrzování údajů probíhá touto cestou. I tady je tedy více než kde jinde potřeba být si před jakýmkoliv předání údajů naprosto jistí, že opravdu komunikujeme s danou institucí.A rada na závěr? Neodpovídat, neotvírat, nevyplňovat, neodesílat, smazat (až na výjimky, které jsem popsal). I když si nejste stoprocentně jistí. Odeslání citlivých údajů vám totiž s největší pravděpodobností zajistí vyprázdnění vašeho bankovního konta. 

Pokračovat na článek


Jak se bránit napadení

V tomto článku se podíváme na základní informace o tom, jak zabezpečit svůj počítač, a jaká pravidla dodržovat při jeho používání, abyste se nestali obětí viru nebo jiného škodlivého softwaru a nepřišli o svá data či osobní údaje.Ať už máte právě koupený počítač, nebo jej už delší dobu používáte, jistě máte zájem na tom, aby byl možná co nejvíce chráněný proti napadení počítačovým virem. Říkáte si ale jak toho dosáhnout? Řešení se nabízí více, ale ne všechna jsou vždy vhodná a účinná. V tomto článku se dozvíte základní informace o tom, jak svůj počítač chránit. Jak už to bývá, nic není úplně zadarmo, ale bezpečnost vašich dat je věc, na které se rozhodně šetřit nevyplatí. Stačí jeden šikovný útok a hned můžete mít způsobenou škodu vyšší, než cenu za kterou mohlo být vaše PC zabezpečeno. Takže záleží pouze na vás, jestli necháte svá data v nebezpečí a nebo se raději zaměříte na jejich bezpečnost.Aktualizace operačního systémuPrvním důležitým krokem je udržovat operační systém aktuální. To znamená stahovat a instalovat aktualizace a záplaty vydávané pro váš operační systém. Řadu z vás určitě napadne otázka, k čemu vůbec aktualizace systému jsou? Odpověď je velmi jednoduchá. Pouze pokud budete mít vždy systém aktuální, budete chráněni před napadením, protože autoři virů a jim podobných škodlivých programů, neustále vymýšlejí nové postupy a nové cesty jak dostat svůj výtvor do vašeho PC a to nejlépe tak, abyste o tom neměli tušení. A proto je nutno jim tyto cesty a stále zavírat a postupy blokovat. A to se děje právě pomocí aktualizací vašeho systému. Jak tedy nejlépe (nejjednodušeji) udržovat systém aktuální? Aktualizace operačního systému umožňuje stáhnout každý výrobce ze svých stránek. Moderní operační systémy již umí aktualizace stahovat samy, uživatel musí nanejvýš na výzvu potvrdit instalaci nově stažené aktualizace. Automatické aktualizace zvládají jak Microsoft Windows XP, tak některé distribuce Linuxu a samozřejmě i Mac OS. A nezapomeňte ani na legálnost operačního systému. Pokud nemáte operační systém legální, nemusí být možné stáhnout všechny aktualizace pro tento systém, i když bezpečnostních záplat se to (zatím) netýká.FirewallAni pokud udržujete váš operační systém aktualizovaný, to bohužel k naprosté bezpečnosti dat nestačí. Dalším velmi vhodný krokem je používání Firewallu. Ale co je to firewall a k čemu je vůbec dobrý? Firewall v doslovném překladu znamená ohnivá hradba, ale častěji se překládá jako bezpečnostní brána. Jedná se o software, ale může to být i samostatné zařízení, které odděluje váš počítač nebo vaši síť od okolí. Veškerá komunikace je možná pouze podle předem stanovených pravidel a uživatel takovou komunikace musí povolit. Firewall je nejúčinnější zejména proti útokům zaměřených proti odesílání nepovolených dat, nebo přijímání takových dat, o které nestojíte.Z hlediska materiálního existují dva druhy firewallů. A to softwarový a hardwarový. Hardwarový firewall je vhodnější použít pro počítačovou síť, chrání celou síť před útoky zvenčí a odpadají nároky na konfiguraci jednotlivých stanic (správce sítě má jednoduší práci a vyšší kontrolu). Jedná se o zařízení, které monitoruje veškeré dění uvnitř sítě a také komunikaci mezi sítí a okolím. Hardwarový firewall má vyšší pořizovací náklady než softwarový, ale zase pro velkou počítačovou síť je vhodnější. Softwarový firewall je normální program, který si nainstalujete. Pak již se sám spouští automaticky po startu operačního systému a běží na pozadí. Tento program sleduje veškerou činnost na počítači a pokud se objeví něco, co není v souladu s pravidly, která jsou nastavena, tak se ihned zeptá, zda je možné akci povolit, nebo automaticky blokuje, vše záleží na tom jak si sami firewall nastavíte. A také zde je nutnost včas aktualizovat na novější a výkonnější verzi. Softwarový firewall obsahuje i operační systém Microsoft Windows a pro většinu uživatelů je plně postačující. Existují ale i jiné softwarové firewally od různých výrobců, které se snaží nabízet rozšířené možnosti pro náročnější uživatele. Zde jsou ty nejznámější s odkazy na stránky výrobců.Sygate Personal Firewall – zdarmaSunbelt Kerio Personal Firewall – zdarma v omezené verziZoneAlarm - zdarmaTiny Firewall – placenýAntivirDalším krokem je výběr a nainstalování vhodného antivirového programu. Antivirový program se podobně jako firewall spouští automaticky při startu operačního systému a běží na pozadí. Program sleduje veškerou činnost vašeho počítače, kterou provádí s daty. Ale jak může být vir odhalen? Antivirový program používá současně několik metod na to, aby našel škodlivý program a následně jej odstranil. Nejčastěji používá tyto 4 základní metody – porovnávání s vlastní databází virů, heuristická analýza, test integrity, rezidentní sledování. Ani zde nesmíte zapomenout na pravidelné a aktualizace. Většinou se databáze s informacemi o virech aktualizuje automaticky každý den. Také v tomto případě je na trhu několik antivirových programů, zde je malý seznam.Alwil avast! home edition - zdarma (pro domácí použití)Grisoft AVG Anti-Virus plus Firewall - zdarma (pro domácí použití)Eset NOD32 Antivirus SystémNorton Internet Security - antivir, firewall a anti-spyware v jednom balíkuKaspersky AntivirusAnti-spywareTaké by bylo dobré, abyste nezapomněli na Spyware. Jsou to jednoduché špionážní programy, které shromažďují informace o uživatelích počítače a po té je odesílají na předem určené místo. To se samozřejmě děje bez vašeho vědomí. Takže abyste tomuto zabránili je nutné mít nainstalovaný anti-spyware. Tyto programy se zaměřují ne vyhledávání a likvidaci a těchto špionážních programů. Anti-spyware porovnává soubory se svou databází, která se pravidelně aktualizuje od výrobce. Opět je nabíeno několik anti-spyware programů, které jsou vhodné, zde je přehled těch nejpoužívanějších.Ad-aware SE - zdarmaSpyware Doktor - placenýAdvanced Spyware Remover - zdarmaSpyRemover - placenýAnti-spamJeště byste neměli opomenout nějaký program, který má označení antispam. Ten se zabývá odstraňováním spamu, tedy nevyžádané pošty. Nejčastěji se jedná o různé komerční nabídky. I zde je možno si vybrat z řady programů.Spybot - Search & Destroy - zdarmaSpam Agent - placenýSpamNet - zdarmaSpam Killer - zdarmaObezřetnost předevšímSebelepší antivir ani firewall vás neochrání před sebou samými. Stále ještě spousta uživatelů bez rozmyslu kliká na lákavě vypadající odkazy, potvrzuje výstražné informace bez čtení a otevírá přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů, navíc klidně psaných v angličtině, které nerozumějí. Vždy, než otevřete stránku, spustíte soubor, potvrdíte dialogové okno, zamyslete se nad tím, zda víte, co vlastně děláte a co od této akce očekáváte. Relativně bezpečné se může zdát prohlížení webových stránek, ale i tady je potřeba být ve střehu, zvláště na stránkách, na kterých jste poprvé a dvojnásob, pokud se jedná o stránky s ne úplně seriozním obsahem. Pro správné zobrazení obsahu některých webových stránek je nutné nainstalovat do prohlížeče tzv. plugin (rozšíření, např. přehrávač flashových animací). Na tom není ve své podstatě nic špatného, musíte si však být jisti, že se jedná o neškodný software.Rozhodně se vyplatí dvakrát číst a jednou kliknout. Antivirový program se vás sice snaží ochránit i v těchto případech, ale tvůrci virů jsou vždy o krok napřed, a tak i vám se může stát, že se jako jedni z prvních stanete obětí nového viru. Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte někoho zkušenějšího, to platí hlavně v případě e-mailových příloh a spouštění souborů. Vaše data a osobní údaje jsou to nejcennější, co máte, navíc jsou mnohdy nenahraditelné, opatrnost se proto určitě vyplatí.Věřím, že jste si po přečtení tohoto článku udělali alespoň nějaký obrázek o tom jak ochránit svůj počítač proti napadení, nebo zneužití někým dalším.

Pokračovat na článek


RSS – aneb nenechte si ujít žádnou novinku

Určitě máte několik oblíbených webových stránek, které pravidelně navštěvujete, nebo se i aktivně účastníte diskuzí a odborných fór. Pak se v průběhu dne na stránky několikrát vracíte zkontrolovat, jestli se objevila nějaká novinka nebo jestli někdo reagoval na váš příspěvek. Tento způsob čtení webu je poměrně neefektivní a zabírá zbytečně mnoho času. Přitom existuje elegantní řešení, které se skrývá za tajemnou zkratkou RSS a nově ATOM.Co je RSS a ATOM?Abyste nemuseli opakovaně navštěvovat stránku a aby vám neunikla žádná novinka, byla vyvinutá technologie RSS (neboli RSS kanály). Je to vlastně soubor z rodiny formátu XML, který shrnuje všechny nové články a příspěvky na daném webu. Tyto soubory dokážou číst specializované programy – RSS čtečky, které také pravidelně kontrolují, jestli se na vámi sledovaných stránkách něco změnilo.V RSS čtečce pak vidíte buď jen titulky nových zpráv, častěji však jsou doplněny krátkým popisem zprávy a odkazem na článek nebo novinku. Neustále máte přehled o dění na webu nebo fóru, bez toho abyste museli několikrát denně složitě brouzdat po webových stránkách.Atom je novějším formátem než RSS, ale nepřináší žádnou revoluci, pouze opravuje některé nedostatky RSS. Nicméně téměř všechny RSS čtečky dokážou zpracovat jak RSS, tak i Atom formát.Jak na RSS a Atom?RSS můžete využívat snadněji než by se mohlo zdát. Přitom dokonce nemusíte instalovat žádnou speciální RSS čtečku, protože moderní webové prohlížeče RSS čtečku obsahují, nebo existují pluginy, díky kterých se prohlížeč naučí RSS zpracovávat.Uživatelé nejrozšířenějšího prohlížeče Internet Explorer museli donedávna RSS oželet, ale IE ve verzi s pořadovým číslem 7 již dokáže některé RSS kanály zpracovat. Bohužel s některými RSS kanály stále nedokáže spolupracovat.Pokud dáváte přednost alternativnímu prohlížeči Firefox, tak i ten dokáže zpracovat RSS. Navíc pro něj existuje výborné rozšíření Sage, které do Firefoxu přinese opravdu špičkovou RSS čtečku. Samotné rozšíření Sage si můžete stáhnout na domovských stránkách projektu. K dispozici jsou i různé styly vzhledu zobrazení přehledu novinek. Jde o klasické CSS styly, takže si je můžete vytvořit nebo upravit sami. Pokud nejste natolik pokročilí v CSS, můžete si vybrat z mnoha vzhledů přímo na domovských stránkách Sage.Thunderbird e-mailový bratříček Firefoxu si také hravě poradí s novinkami pomocí RSS. Při přidávání účtu stačí vybrat možnost "Účet pro RSS kanály".. Novinky z RSS kanálů se vám pak budou zobrazovat podobně jako emailové zprávy a také podobně s nimi můžete nakládat a dále zpracovávat.Vyberete správný typ účtu a novinky na webových stránkách zpracuje i Thunderbird.Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Operu. Podpora RSS je u toho propracovaného prohlížeče samozřejmostí. Jednoduše přidáváte další a další RSS kanály vašich nejoblíbenějších webů pouhým kliknutím na ikonu RSS v URL řádku. Novinky jsou tak stále po ruce.Pokud vám nevyhovuje ani jedno předešlé řešení, pak můžete sáhnout po samostatném programu, který umožňuje sledování RSS - RSS čtečce. Na výběr je velká paleta čteček s různými funkcemi, takže si každý najde nástroj přesně podle svých požadavků a navíc je většina RSS čteček k dispozici zdarma.RSS Point vs. Feedreader - propracovanost vs. jednoduchostProgramová čtečka RSS Point je představitelem komplexní a propracované čtečky, která nabízí uživatelům velké možnosti nastavení a pokročilé filtrování a třídění novinek podle různých kategorií. Na rozdíl tomu Feedreader je RSS čtečka, která vyniká svou jednoduchostí a přehledností.Vzhled obou programů je velice podobný. V levém panelu vidíte odebírané kanály. Zvýrazněny jsou ty, ve kterých jsou nějaké nepřečtené novinky. Pokud vám toto rozvržení nevyhovuje, Feedreader umožňuje přepnout na jiné rozložení jednotlivých panelů.V pravé části máte přehled novinek daného kanálu. V RSS Point můžete přepínat, jestli chcete vidět jen popisek novinky, náhled nebo originální článek. Náhled je jen samotný text bez jakýchkoliv grafických prvků. Pokud přepnete na originál, otevře se vám originální webová stránka přímo v RSS čtečce. Zobrazit originální stránku umí obě čtečky, zobrazení textového náhledu je možné jen v RSS Point.Sbírka všech vašich RSS kanálů je určitě cenná, proto byste neměli zapomenout na zálohy. RSS Point i Feedreader umožňují exportovat kanály do OPML souborů. Jde o univerzální formát, který podporuje mnoho RSS čteček, takže tuto funkci využijete, pokud budete chtít převést vaše RSS kanály do jiné čtečky. Snadno tak naimportujete vaše kanály z jednoho souboru.Novinky přímo na plošeJiný přístup přináší novinky přímo na vaší plochu. RSS čtečky jsou totiž nezbytnou součástí různých přídavných panelů a rozšíření desktopu. Novinky se pak zobrazují v přehledném bočním panelu nebo jako samostatný panel přímo na vaší ploše.Mezi oblíbené přídavné boční panely patří Google Desktop Sidebar. Do něj si snadno můžete přidat RSS čtečku. Navíc Google Desktop Sidebar dokáže sledovat často navštěvované stránky a sám pak přidává novinky z těchto stránek do čtečky. Rovněž další oblíbený boční panel Desktop Sidebar obsahuje RSS čtečku, díky které vám neunikne žádná novinka. Samozřejmostí je nastavení intervalu, ve kterém se novinky kontrolují a také nastavení upozornění na nově příchozí zprávu.Minimalistický Bizz FeedLiner je pouze velice jednoduchou RSS čtečkou. Novinky jsou zobrazeny v malém pruhu přímo na vaší ploše. Novinky neustále rolují v jednom řádku, a pokud vás nějaká zaujme, stačí na ni kliknout.Co vyberete?Samozřejmě existuje spousta dalších čteček a panelů. Mimo programové RSS čtečky existují i webové čtečky, například tady rss.vsevjednom.cz.Cílem nebylo najít nejlepší RSS čtečku, ale spíše poukázat na různé způsoby získávání RSS zdrojů. Každý uživatel totiž vyžaduje něco jiného a tak ani nejde jednoduše říct která je nejlepší. Pokročilý uživatel, který pravidelně sleduje spoustu odborných webů, dá jistě přednost některé pokročilé čtečce, ve které může vytvářet různé kategorie novinek podle oboru zaměření. Naproti tomu běžný uživatel chce mít přehled například pouze o nových zprávách z domova nebo ze sportu, a tak raději sáhne po jednoduché čtečce, která mu přinese důležité informace v malém proužku nebo panelu a přitom nadměrně nezatěžuje počítač. Všechny uvedené produkty jsou k dispozici zdarma a navíc jsou všechny k dispozici v češtině, takže si mezi nimi najde svého favorita úplně každý.

Pokračovat na článek


CZ.NIC – nový systém pro správu domén .CZ

I když běžný uživatel dne 1.10.2007 nic nepoznal, tak se stalo hodně ve světě českého internetu. Co se přihodilo, co nebo kdo se skrývá za označením CZ.NIC, čtěte dále a dozvíte se tyto i další informace a důležité události ve světě internetu.Den 1.10.2007 se stal jedním s důležitých milníků pro všechny, kteří se pohybují ve světě internetu. Běžný uživatel sice žádnou změnu, nebo nějaký posun nezaregistroval, ale ti, kteří se zabývají např. prezentováním nějakých informací pomocí internetových stránek, tak pro ty už tento den důležitý byl. V 10 hodin dopoledne byl spuštěn nový registrační systém pro správu domény CZ. Správa této domény byla svěřena do rukou sdružení CZ.NIC.Sdružení CZ.NIC bylo založeno roku 1998 předními poskytovateli internetových služeb. V průběhu doby se postupně přidávali další členové, v současné době má sdružení přes 50 členů. Hlavní činností je spravování registru doménových jmen .CZ a 0.2.4.e164.arpa (ENUM). Dále se věnuje všem možným aktivitám, které pomáhají rozšířit a vylepšovat internetové služby v České republice. CZ.NIC je také členem mezinárodních organizací podobného zaměření a také je členem sdružení EURid, které spravuje evropskou doménu .EU.Pro běžného uživatele pojem doména, a věci s tímto spojené moc neříkají, tak by nebylo na škodu pár informací na toto téma sdělit. Každý počítač v sítí je identifikován pomocí IP adresy. Ta může vypadat např. 77.75.72.3, ale kdo by si při zadávání adresy internetové stránky pamatoval všechny tyto kombinace čísel. Proto je jednodušší zadávat doménové jméno např. www.pripojtese.cz . Převod mezi kombinací čísel a jmen zajišťuje DNS (Domain Name System). Takže je jedno, jestli zadáte adresu pomocí IP adresy, nebo pomocí doménového jména. Jednotlivé části domény jsou řazeny podle obecnosti. Čím více vpravo, tím je doména obecnější, např. .cz zahrnuje velkou skupinu počítačů a sítí, naproti tomu pripojtese.cz už je o něco konkrétnější a takhle by se dalo pokračovat dál až k úplné identifikaci jednoho počítače. Přesně popisovat DNS by nemělo v tomto článku smysl, pokud si přejete další informace, naleznete je např. v tomto článkunebo na stránkách CZ.NIC.Mimo správy registru domén .CZ je sdružení zodpovědné i za domény ENUM. Systém ENUM je kombinací klasického telefonování pomocí telefonních čísel a identifikací v síti pomocí IP adresy. K Vašemu telefonnímu číslu si můžete zaregistrovat ENUM doménu. Díky této doméně se na Vaše telefonní číslo může dovolat kdokoli pomocí internetu. Na čísla s ENUM doménou je pak možné volat zdarma bez ohledu na to, v síti jakého telekomunikačního operátora se číslo nachází. Více informací naleznete na enum.nic.czAle nyní už zpět ke sdružení CZ.NIC a jejímu převzetí zodpovědnosti za registraci domén od společnosti T-Systems PragoNet, která tyto služby provozovala 4 roky s dosavadní verzí registračního systému. Přes rok a půl se sdružení připravovalo toto převzetí a vyvíjelo vlastní registrační systém. Tento nově vytvořený systém obsahuje tyto informace -evidence registrátorů a jejich přístupů pro jednotlivé zóny,bankovní a fakturační systém pro platby registrátorů,systém komunikace a upozorňování držitelů domén,evidence všech vystavených dokumentů,archivace veškerých požadavků.Přesuny dat mezi starým a novým systémem byl prováděn od 28. do 30 září 2007, po tyto tři dny nebylo možné přidávat nově zaregistrované uživatele a ani měnit informace o stávajících. Nefunkčnost systému nijak neovlivnila provoz českého internetového prostoru. Podle předpokladů by měl tento krok ušetřit při správě národní domény CZ desítky miliónů korun ročně. Držitelům domén CZ by tato změna měla přinést především usnadnění a zefektivnění práce při registraci. Sdružení CZ.NIC sice převzalo správu registru domén .CZ, ale pokud se rozhodnete si zaregistrovat nějakou doménu, tak se samotnou registrací se neobracejte přímo na CZ.NIC ale některého registrátora. Abych to vysvětlil podrobněji, sdružení CZ.NIC pouze eviduje registr doménových jmen a je smluvně svázáno s řadou registrátorů, kteří samotnou registraci provádějí, jejich seznam najdete na stránkách www.nic.cz/whois/registrarsVlastní evidenční systém, který firma vyvinula, systém FRED (Free Registry for ENUM and Domain), je nyní volně k dispozici. FRED byl uvolněn jako open source software pod licencí GNU GPL (General Public License). Kterýkoli uživatel si jej může stáhnout na fred.nic.cz/wiki/download. Software lze nejen libovolně využívat, ale také upravovat a dále šířit, je ale nutné dodržet podmínky licence GPL. Abyste mohli systém FRED zprovoznit, potřebujete ještě další software, ale všechen je také k dispozici zdarma na internetu - Linux, Apache a PostgreSQL. Systém FRED vyvíjelo 5 programátorů v jazyce C/C++, kde zabral slušných 200 000 řádku a v jazyce Python (50 000 řádků). V současné době neexistuje na světě jiný podobný systém, který by byl srovnatelný se systémem FRED a byl přitom s licencí open source. Podle výsledků zátěžových testů by bez problému zvládl spravovat i registr generických domén COM, který je s více než 65 miliony registrovaných domén největším registrem domén na světě.Následující plány sdružení jsou směřovány k dalšímu rozvoji systému FRED, a k novým projektům, které pomohou rozšířit a zkvalitnit internet na české půdě. Další aktivity zaměří sdružení na aplikace technologie DNSSEC, pro zabezpečení internetového provozu a také rozvoj technologie ENUM.

Pokračovat na článek


Komprese dat

Co dělat, když potřebujete e-mailem poslat velký dokument a příjemce má omezenou velikost mailové schránky, takže se vám e-mail stále vrací? Zkomprimujte ho. Zmenšíte tím velikost odesílaných dat a díky tomu také urychlíte odeslání i příjem e-mailu. Zvláště pokud máte pomalejší připojení možnost komprese oceníte.V průběhu stále progresivního vývoje počítačového světa rostlo množství dat společně s hardwarovou náročností. Velký objem dat se dlouho zpracovával i na výkonnějších počítačích a kvůli snaze uspořit čas se začalo přemýšlet jak urychlit zpracování těchto dat. Postupně začaly vznikat první programy, které se touto problematikou začaly zaobírat. Popravdě první verze nebyly zrovna příliš bezpečné. Hlavně proto, že dokázaly samotné soubory znehodnotit a již je nikdo nedal zpět do původního stavu. Staly se tak naprosto nepoužitelné. Nicméně od konce 80tých let minulého století, kdy se začal tento problém vehementně řešit, došlo k obrovskému skoku a s problémem poškození dat se již běžně nesetkáme. V podstatě si to ani výrobci samotných programů nemohou dovolit. Bezpečnost těchto programů vzrostla nad hranici 99% a já sám jsem se nesetkal za celou dobu používání těchto kompresních programů s nějakou kritickou chybou. Vlastním problémem vždy byl transport dat. Docházelo k mnoha poškozením a deformacím souborů bez komprimace, které již nebyly napravitelné. Dnes už samotná komprese zajišťuje určitou ochranu proti poškození při transportu.Komprese znamená zmenšení, zhuštění (hovorově se používá slovo "sbalit", opakem je "rozbalit"), ), výsledkem pak je menší objem dat. Zkomprimované soubory zabírají na disku méně místa, což při dnešních kapacitách disků není až tak podstatné. Významné to ale může být třeba posílání souborů e-mailem. Kromě menší velikosti je výhodou i to, že několik souborů můžete do jednoho a s jedním souborem se manipuluje lépe než s několika. Drobnou nevýhodou je, že zkomprimovaný soubor je nejprve nutné dekomprimovat (rozbalit), než s ním lze pracovat (je to podobné, jako když si složíte list papíru, abyste jej mohli vložit do kapsy – nejprve jej musíte rozložit, abyste si jej mohli přečíst).Některé soubory již používají kompresi vnitřně, například programy (exe soubory, dll knihovny), ale také obrázky, hudba nebo video soubory. U těchto souborů už jejich další kompresí významného zmenšení nedosáhneme.Až dosud jsme brali v úvahu tzv. bezztrátovou kompresi, to znamená, že ze zkomprimovaného souboru lze vytvořit identický soubor jako před kompresí. Asi by se vám nelíbilo, kdybyste si zkomprimovali seminární práci, poslali si ji e-mailem do školy a tam byste po rozbalení zjistili, že místo vašich pečlivě promyšlených vět vidíte shluk nesmyslných znaků. Poněkud jiná situace je ale u již zmiňovaných obrázků, hudby nebo videa. Lidské smysly jsou totiž nedokonalé, a tak drobné změny v obraze nebo zvuku nepostřehnou. Obrázky, zvuk a video jsou proto většinou ukládány v komprimovaných formátech, a to nejčastěji ztrátovou kompresí. Při ukládání je obrázek drbně "pozměněn", tak aby bylo dosaženo co nejmenší velikosti výsledného souboru při zachování dostatečné věrnosti. Takto zjednodušeně používají kompresi formáty JPG (obrázky), MP3 (hudba) nebo MPEG či DivX (video). Ne že by obrázky, hudbu nebo video nebylo možné ukládat nekomprimovaně, většina programů i tuto možnost nabízí, ale takové soubory jsou pak opravdu hodně velké, zvláště u videa.Komprimační programy, kterými se budeme dále zabývat používají samozřejmě bezztrátovou kompresi. Potřebujeme samozřejmě po rozbalení získat původní soubor v nezměněné podobě.Na trhu existuje mnoho produktů nabízejících uvedené základní funkce a komprese do formátů ZIP, ARJ, TAR/GZ, ACE, LHARC atd. Mezi sebou se liší jednak tím, jak tyto základní funkce provádí (viz např. Archive Comparision Test), a jednak tím, že nabízí další, pro někoho podstatná vylepšení, jako je možnost automatického generování jmen podle data, výběr podle data, příznaků archivace, schopnost práce s 'dlouhými' jmény, samorozbalující archivy, možnosti uzamčení archivu proti další modifikaci, interaktivní ovládání, komentáře k archivu atd.To by tak mohlo být z teoretického hlediska vše a nyní se podíváme na pár programů, které vám mohou samotnou kompresi (sbalení dat) či dekompresi (rozbalení dat) provést. Pokusím se zde vybrat pár nejznámějších programů a jeden podrobněji popsat. Samozřejmě, že bude záležet na vás, který program si vyberete. Ovšem princip všech programů je velmi podobný.WinRAR 3.62WinRAR je program určený pracovat s nejrozšířenější skupinou komprimovaných dat a to s koncovkami RAR a ZIP. Dokáže ovšem zpracovávat (ale pouze extrakci) formáty typu GZ, ACE, TAG nebo UUE a mnoho dalších. V nejnovější verzi (3.62) dokáže WinRAR zpracovávat dokonce i datové produkty NTFS (pro zasvěcené). Toto je zvlášť podstatné pro Windows 2000. V nové verzi je program poněkud graficky odlišný od předchozích a jeho použití je přehlednější. Samotná práce v něm je jednoduchá a srozumitelná pro každého. Podíváme-li se na funkčnost a optimální poměr komprese k času, můžeme klidně říci, že tento faktor je v programu WinRAR dokonale zvládnut. I když se najdou programy, které komprimují s větší efektivitou, čas potřebný pro jejich práci je několikanásobně vyšší a pochopitelně naopak. S archivy RAR lze pracovat kromě nejrozšířenější platformy Windows i v prostředích Unix, Linux, MacIntosh, IBM OS/2.Pro šifrování používá RAR poměrně silnou blokovou šifru, takže i když se po internetu povaluje spousta programů pro zjištění hesla, při šesti- a víceznakovém heslu trvá na současné technice nalezení hesla několik desítek let. Celkem důležitý rozdíl od ostatních formátů, kde je to záležitost pár hodin. (jen pro zajímavost rozšifrování šestiznakového hesla trvá podle výpočtů cca 400 dní, sedmiznakového 25 000 dní atd., pochopitelně záleží na technologii a výkonu počítače). Jen zmíním, jak velké soubory se dají WinRARem zpracovávat a jaká je jeho cena. Maximální velikost zkomprimovaného souboru je cca 8,5 gigabytů a u souborového systému FAT16 pouze 2 gigabyty (to je ale omezení souborového formátu, ne WinRARu samotného). Náklady na pořízení tohoto programu se pohybují přibližně někde kolem 1000 Kč.Pracovní plocha je velice jednoduše a vkusně umístěná v dominantní části okna a velmi připomíná práci v Total Commanderu. Máte-li soubor, který je zkomprimován, a chcete jej extrahovat (rozbalit), použijete velice jednoduchý pohyb podobně jako v programu Průzkumník nebo již zmiňovaném Total Commanderu. Najdete soubor, který chcete zpracovat. Jednou na něj kliknete, aby došlo k prosvícení (ne k otevření), a pak již stačí jen stisknout v horní části tlačítko „Extrahovat do“ . V tu chvíli se objeví okno „Cíl a volby extrakce“ a naprosto identickým a notoricky známým způsobem určíte, kam si přejete dotyčný soubor rozbalit. Opačný postup, když hodláte soubory sbalit (spakovat), je také velmi jednoduchý. Zobrazíte veškerá data, která hodláte zpracovat, označíte je buď myší, nebo „Shift + tlačítka šipek nahoru, dolů“, a zvolíte ikonu „Přidat“ . Pak již jen určíte, kam se vytvořený soubor umístí. Celá práce je tímto dokončena.Toto jsou pouze dvě nejdůležitější činnosti, které by vám měly stačit k tomu, abyste se naučili velmi jednoduše a hlavně efektivně pracovat s daty. Existuje mnoho možností jak provést nastavení a podrobnou lokalizaci systému, ale pro běžné uživatele se mi to jeví jako nadstandardní a myslím si i zbytečné. V každém případě, pokud se někdo hodlá komprimací dat zaobírat podrobněji, existují na internetu podrobné popisy a příručky jak vyzrát na mnoho problémů a potíží. Stáhnout si nejnovější verzi v češtině můžete přímo ze stránek výrobce.Varianta komprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > WinRAR > Přidat do nazev_slozky.rarVarianta dekomprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > Extraktovat zdeWinZip 10.0Nejběžněji používaný komprimační nástroj používá prakticky stále stejné uživatelské prostředí a vylepšuje jen vnitřní funkce. Je to zcela základní program, který by neměl chybět v žádném počítači. Podporuje většinu kompresních standardů běžně používaných na Internetu: TAR, ZIP, UUencode, XXencode, BinHex, MIME a Unixové komprese. ARC, ARJ a LZH jsou podporovány prostřednictvím externích programů. Běžný uživatel nejvíce ocení novou a lepší metodu komprese, která ovšem není kompatibilní se staršími verzemi.Program automaticky vybírá optimální kompresní metody - PPMd nebo bzip2 a obsahuje nový kompresní algoritmus pro bezztrátovou kompresi zvukových souborů WAV. Možnost zobrazení plných náhledů snímků uložených v ZIP souboru bez nutnosti jejich extrakce je velmi příjemná změna. WinZip podporuje správce příloh ve Windows XP SP2. Dokáže ukládat ZIP soubory přímo na CD nebo DVD, velké ZIP soubory jsou přitom automaticky rozloženy na více disků.Trial verzi si můžete stáhnout přímo od výrobce.Varianta komprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Add to nazev_slozky.zip.Varianta dekomprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Extract to hereALZip 6.13Program umí pracovat s více než 35 kompresními formáty. Vedle standardních formátů, jako jsou ZIP či ARJ, umí ALZip otevírat i ISO a BIN (IsoBuster) obrazy kompaktních disků či virtuální CD formátu LCD. ALZip dokáže samozřejmě archivy i vytvářet a to včetně SFX samorozbalovacích souborů.Mezi další funkce programu patří rozdělování archivů do menších souborů, integrace s antivirovým softwarem, zrekonstruování zapomenutých hesel ZIP souborů či možnost spouštění programu z příkazové řádky. Celkově se jedná o velice povedený program s intuitivním ovládáním, který rozhodně stojí za vyzkoušení.Stahovat můžete od výrobce.ExtractNow 4.35Dovolí rozbalit více souborů najednou z formátů ZIP, RAR a ACE. ExtractNow je nástroj, který dokáže rozbalit několik komprimovaných souborů najednou. Podporuje ZIP, RAR, ACE soubory a má velmi kompaktní a přehledné grafické rozhraní. Stačí pouze přetáhnout požadované soubory nebo si je vybrat v menu. V nové verzi nabízí ExtractNow také funkci, která pomůže při hledání podporovaných souborů. Při samotném rozbalování si můžete vybrat, do kterého adresáře mají být archívy rozbaleny, případně pro ně program vytvoří nový adresář se stejným jménem.Stahovat můžete opět přímo od výrobce.Slovo závěremVeškeré programy, které jsem zde představoval (ovšem jen nepatrný zlomek ze všech existujících), je možné stáhnout z internetu jako shareware a není problém je také zakoupit jako originál. Pořizovací náklady se pohybují od 200 – 1000 Kč. Celkem důležité je také říci, že operační systémy Windows i Linux se již dokonale přizpůsobily a umí pracovat i s komprimovanými soubory, aniž byste museli instalovat nějaký další program. Pro základní práci s komprimovanými soubory to stačí, pokud budete chtít víc, není problém sáhnout po některém ze zde představených programů. Doporučuji proto všem uživatelům, aby se pokusili s kompresí pracovat.

Pokračovat na článek


Facebook bude používat Alias ​​a ověřit účty z VIP uživatelů

V minulosti bylo možné používat přezdívku namísto naší skutečné jméno, ale, na nějakou dobu, Facebook zakázal tuto věc tím, že požaduje uživatelům používat skutečná jména. Poté, co Google + se náhle vážkách, snaží se vyhovět svým členům, že jim umožní používat pseudonymy namísto skutečných jmen, zde je, že Facebook není stát a rozhodl se dát některým uživatelům možnost využívat fiktivní jména na místě skutečný. Kromě toho, začíná dnes, někteří uživatelé s mnoha účastníků, bude informován prostřednictvím jejich potenciální možnost ověřit jejich totožnost. Tímto způsobem se na Facebooku a chce zajistit transparentnost, aby svým členům poskytuje jim příležitost zjistit, zda účet, pravděpodobně patří ke slavným lidem, zda patří do VIP v otázce.Neexistuje žádný způsob, jak ověřit svůj účet dobrovolného, musí být vybrán a, otestovat, uživatel načte průkaz totožnosti, pas nebo řidičský průkaz. Navíc, jsou účty, které lze použít aliasů a proč, secono Facebook, je velmi jednoduchý: například, Stefani Germanotta, aka Lady Gaga, může používat účet ověřenou dokázat, že ona je slavná Stefani Germanotta a zobrazí jeho jméno jako &Stefani; Germanottaanotta (Lady Gaga)” nebo jednoduše &Lady; Gagay Gaga” s Stefani Germanotta, která se objeví v informačním displeji. Konečně, je třeba zdůraznit, že Facebook ručně schválit alternativní názvy, aby zajistily, že jsou skutečná jména umění a ne ve skutečnosti módní jména.

Pokračovat na článek


Jak odstranit / odstranění uložených hesel v prohlížeči Mozilla Firefox

Ve výchozím nastavení, všechny hlavní programy vyžadují, aby uživatel surfovat na internetu, pokud chcete uložit heslo zadané pro přístup ke stránkám, on-line služby a sociální sítě. Mnohé láká pohodlí říká ano, ale ve skutečnosti, Tato funkce může být velmi nebezpečné s ohledem na ochranu soukromí, zejména pokud je počítač používá více než jedna osoba v rodině.Pokud se nechcete riskovat, že váš bratr nebo nějaký kamarád jít prohrabovat v nastavení prohlížeče a uvidíte všechna vaše hesla, Nebojte se, proto, že existuje způsob, jak zabránit ukládání hesel ve všech prohlížečích a odstranit ty, které již byly uloženy. Snažte se uvést do praxe ihned po návod, jak odstranit uložená hesla budu vám.Pokud se chcete dozvědět, jak smazat uložená hesla a použít Internet Explorer, co musíte udělat, je spustit prohlížeč přes její ikonu na ploše nebo v hlavním panelu Windows. V tomto bodě, klikněte na ikonu ozubeného kola, který se nachází v horní části a vyberte Možnosti Internetu v nabídce, která se zobrazí. V okně, které se otevře, Přejděte na záložku Obsah a klepněte na tlačítko Nastavení se nachází pod hlavičkou dokončování. Pak odstraňte zaškrtnutí z názvu hlas uživatele a hesla na formulářích, klepněte na tlačítko Odstranit vymazat historii automatického dokončování v aplikaci Internet Explorer uložených hesel a klikněte na tlačítko OK dvakrát za sebou pro uložení nastavení.Pokud si přejete odstranit uložené hesla z Mozilla Firefox, spusťte program z ikony na ploše nebo v nabídce Start systému Windows, klikněte na oranžové tlačítko Firefox (se nachází v levém horním rohu) a vyberte Možnosti> Možnosti z menu, které se objeví.V okně, které se otevře, klikněte na tlačítko Bezpečnostní, Odstraňte zaškrtnutí položky Zapamatovat heslo pro weby, a klepněte na tlačítko OK uložíte nastavení. Pokud chcete odstranit dříve uložených hesel v programu před uložením nastavení, musíte kliknout na první tlačítko a klepněte na tlačítko Odebrat heslo uložené vše.Konečně, Pokud používáte prohlížeč Google Chrome, Můžete smazat uložená hesla jednoduše tím, že spuštění programu od jeho ikonu na ploše nebo v nabídce Start systému Windows, Kliknutím na ikonu klíče se nachází v pravém horním rohu a výběrem menu Volby, které se objeví.Karta, která se otevře, klepněte na kartu Nastavení osobního (V levém panelu) a dát zaškrtnutí u Nikdy neukládat hesla zakázat ukládání hesel. Pokud chcete odstranit dříve uložených hesel v programu, musíte kliknout na Správa uložených hesel a odstraňte je kliknutím na x, který se zobrazí na pravé straně, když jdete na název serveru se myši. Snadný, ne?

Pokračovat na článek


Stahujte hudbu i legálně - praktické zkušenosti s i-legalne.cz

Ilegální stahování muziky je v dnešní době tak rozšířený jev, že snad nikdo nemůže být tak naivní, aby si myslel, že to lze zastavit. No a to samé si asi řekli i tuzemští distributoři hudebních nosičů a rozhodli se vytvořit zpoplatněnou databázi, odkud lze hudbu Server i-legalne.cz byl spuštěn teprve před nedávnem a je na něm soustředěno něco málo přes 200 000 tisíc skladeb všech možných interpretů z různých zemí a jestli vás tedy zajímá, jaký tento server je, jaké má výhody a nevýhody a jestli se vůbec vyplatí mu věnovat pozornost, tak jste tu správně.Když se poprvé podíváme na úvodní stránku serveru I-legalne.cz, všimneme si hned několika věcí. V horní části jsou možnosti vyhledávání, buď podle specifických kategorií, jako například podle autora, alba atd., nebo můžeme kliknout na „procházení katalogu dle žánrů“ v levé části obrazovky pro strukturovaný průchod databází, ale k tomu až za chvilku.Když kliknete na některou z hudebních záložek, jako je například Jazz&klasika nebo World music, tak se vám vypíší aktuality přímo z této konkrétní kategorie s příslušným top ten žebříčkem. Můžete se tak například dozvědět, že raper NAS chystá na Vánoce nové album, nebo že skupina Blur by ráda natočila další desku s původním kytaristou Grahamem Coxonem.V dolní části uprostřed naleznete aktuality, tedy aktuální články, co se všechno děje nového a vpravo pak top desítku nejstahovanějších písniček na celém serveru s aktuálně vévodící skupinou Kryštof.Začínáme…První věc, kterou musíme udělat, abychom mohli v pohodě stahovat písničky je, že se musíme zaregistrovat, takže vpravo nahoře klikneme na odkaz „jsem nový uživatel“ a objeví se nám klasický registrační formulář, který vyplníme podle svých osobních údajů.Když už jsme zaregistrování, tak nám zbývá jenom jedna maličkost, kterou je nabití našeho osobního peněžního konta. To lze provést několika způsoby a ty jsou celkem čtyři: dobíjecím kupónem, převodem z účtu, přes portál eBanky anebo klasickou platební kartou. Podle mě je nejjednodušší způsob zvolit platbu formou převodu z účtu, ale to je asi individuální.Nyní, když už máme na účtu dostatečný počet platebních prostředků, můžeme se směle pustit do vybírání a nakupování písničekJak už jsme si řekli na začátku, tak jsou zpravidla dva různé druhy vyhledávání písniček a to konkrétně fulltextové vyhledávání a proklikávání přes databázi. Hledání skrze kategorie se ale ukázalo být trošku problematické, protože někteří interpreti jsou naprosto nelogicky a chybně zařazeni do jiných kategorií, takže jediné pozitivum u tohoto proklikávání databází je, že alespoň vidíte, co kde najdete. Nejprve se ale zaměříme na fulltext.U fulltextu můžete hledat, jak už jsem nastínil podle několika kritérií, jednak podle skladby, potom podle alba nebo interpreta a nebo dát všechno a doufat, že vám to něco „vyplivne“:-).Na obrázku dole jsem do fulltextu zadal název skupiny Queen a našlo mi to ještě další kapely se slovem Queen v názvu, jak tomu u fulltextu zpravidla bývá.Druhou formou hledání je zde již proklamované proklikávání. Nalevo si zvolíme, jaký žánr hudby nás zajímá a v prostřední části se nám objeví seznam interpretů, kteří jsou v tomto žánru zařazeni. Když potvrdíme interpreta, objeví se jeho dostupná alba a my si jen vybereme nějaké konkrétní, nebo klidně všechny. Z obrázku je patrno, že kategorie jsou řazeny velmi pouťově a je docela těžké najít zrovna to, co nás zajímá, protože například Eric Clapton, bluesová legenda, je uveden jak v kategorii blues, tak v kategorii rock, jak jistě vidíte. No ale budiž.Když si otevřeme konkrétní album, klikneme na výpis písniček a pak už jen vybíráme. Samozřejmostí je možnost přehrání demo ukázek každé skladby. Můžeme koupit jak celé album najednou, tak jednotlivé písničky, to už záleží na libovůli každého. Povšimněte si, že u každé písničky je napsaná cena, za kterou jí můžete koupit. Když už jste rozhodnuti, stačí jenom patřičné songy přidat do nákupního košíku, jako v jiných e-shopech a jít zaplatit.Když už máme zaplaceno, potvrdí se nám uskutečnění transakce a my se dostaneme do tabulky, kde si svojí písničku, nebo písničky můžeme stáhnout. Lze zde nastavit i kvalita stahovaného songu. Potom už stačí kliknout na odkaz „stáhnout“, nebo pokud jich máme víc tak klikneme na tlačítko „sáhnout vše“.Závěrem…Na závěr bych rád řekl, že nebude úplně od věci si takovéto nakupování muziky rozmyslet, protože i když je u každého alba napsáno, kolik ušetříte, tak to rozhodně není pravda. Když si například vezmete první album Vlasty Horvátha – Místo zázraků, tak ho můžete stahovat písničku po písničce, každou za 26,90 Kč. Když se ale podíváte na větší prodejce CD nosičů, tak běžná cena tohoto cd je od 70 do 224 Kč a vás by stažení celého tohoto alba z I-legalne.cz vyšlo přes 400 Kč!! To navíc ještě pomíjím fakt, že CDčko si můžete zálohovat nebo si z něj udělat MP3ky v lepší kvalitě, než nabízí tento server (192kbps).Co mě ale nejvíc naštvalo bylo, co všechno jsem ještě musel podstoupit, abych si tu jednu staženou písničku mohl vůbec pustit. Layla od Erica Claptona se mi stáhla ve formátu WMA, což by mi ani tak samo o sobě nevadilo, kdyby to po mě po spuštění nechtělo update Windows Media Playeru a ještě navíc získání licence z I-legalne.cz, čehož je příčinou DRM ochrana autorských práv. Potom už se mi písnička pustila, ovšem v Media Playeru, ve WinAmpu mi nehrála. Když jsem chtěl zkusit, jestli půjde vypálit, tak se samozřejmě potvrdilo, co jsem čekal, že NERO formát WMA jako audio CD vypálit neumí. Resumé tedy zní: z i-legalně.cz stahujte jedině tehdy, pokud sháníte nějakou opravdu nedostupnou písničku, ale rozhodně ne celá alba. Prodraží se vám to a zároveň pochopíte, že I-legálně.cz se řídí heslem – ZA HODNĚ PENĚZ MÁLO MUZIKY, což tentokrát platí doslova:-)

Pokračovat na článek


QoS - Quality of Service

V souvisloti s rozvojem intgernetových služeb, jakmi jsou IP telefonie nebo IPTV se stále častějíi začíná vyslovovat další "záhadná" zkratka - QoS. Co znamená Quality of Service a jaký má vliv na kvalitu internetových služeb?Pojem QoS - Quality of Service už v překladu (kvalita služby) ledacos napoví. Měla by poskytovat uživatelům služby s definovanou kvalitou, což znamená, že poskytuje spravedlivé dělení rychlostí a nedochází tak k zahlcování sítě. Stručně řečeno, je to řízení datových toků (přenosů dat) v síti. Zkrátka zajišťuje to, aby citlivé a důležité informace dorazily včas a s jistotou. QoS by mělo být zárukou, že paket úspěšně překoná trasu mezi dvěma body na síti.Zarazilo vás slovo paket? Je to základní informační jednotka přenosu v počítačových sítích. Kdysi dávno, při vzniku internetu, proplouvaly po síti pakety s nevyužitými bity určujícími typ služby a prioritu. Nebyla tu žádná potřeba QoS. Ale dnes je zkrátka potřeba řízení rychlosti, nejlépe pomocí routerů (síťové zařízení, které procesem zvaným routování přeposílá datagramy směrem k jejich cíli), jelikož paketům jdoucím po síti se může na cestě něco špatného přihodit. Uvedu vám několik nejčastějších poruch.1. Tak například router může selhat při doručování paketu v případě, že jeho buffery (vyrovnávací paměti) jsou naplněné. Přijímající aplikace musí požádat o opětovné vyslání informace, což může představovat vážná zpoždění v celkovém přenosu, Jsou to takzvané ztracené pakety.2. Pakety můžou také přicházet do cíle s různým zpožděním. Tato variace ve zpoždění je označována jako rozptyl a vážně ovlivňuje kvalitu přenosu např. multimédií.3. Když skupina paketů proudí Internetem, může se také stát, že pakety mohou dorazit v jiném pořadí, než byly vyslány. Tento problém vyžaduje existenci protokolů, které v cíli seřadí pakety podle pořadí, ve kterém byly vyslány(doručení mimo pořadí).V poslední době dochází k rozvoji služeb, jejichž úspěšnost z pohledu uživatele významně závisí na časových charakteristikách komunikace přes počítačovou síť. Jde například o služby VoIP - telefonování přes IP, videokonference a další interaktivní služby. Pro tyto aplikace je QoS nutnost. Uživatel samozřejmě požaduje, aby mu byla poskytnuta určitá definovaná kvalita služby. Například videosignál určitého rozlišení o určitém počtu obrázků za sekundu, zvuk určité šířky pásma nebo přenos souboru dat v určitém čase.V případě, že není uplatňováno QoS a uživatel je připojen ke sdílené síti (například doma, když máte více počítačů v rodině, nebo ve firmě apod.), může nastat problém. Znáte to, syn se rozhodne stahovat úžasný film právě v okamžiku, kdy vy potřebujete nutně volat přes internet nebo jinak komunikovat prostřednictvím počítačové sítě. Ouha, sedíte a divíte se, že vám ten internet dnes nějak „ nejede“. Odborně řečeno dochází k velké časové odezvě, pingu a web se tak zpomaluje. QoS by tak mělo být nezbytnou součástí každého poskytovatele a menší nebo střední sítě.Kde především najdete QoS ? Nejvíce asi v IP protokolu, dnes už existují služby umožňující flexibilně přiřazovat jednotlivým IP službám priority, čímž definují průchodnost jednotlivých služeb sítí. Také se uplatní v ATM (Asynchronous Transfer Mode), což je technologie orientovaná na spojení. V ATM je spojení vytvořeno mezi dvěma koncovými body ještě před tím než začne výměna dat.Qos lze rozdělit do tří úrovní:Best-effort - služba klasického internetu, poskytující základní konektivitu bez garancí.Differentiated - služba rozdělující provoz v síti do tříd podle požadavků :CoS - pro každou třídu je konfigurovatelný QoS mechanismus, podle kterého je poté obslouženaSoft QoS - bez garancí pro službu jako takovou, diferencuje pouze provozGuaranteed - požadavek pro přidělení určitého množství síťových zdrojůHard QoS - vyžaduje přísné garance od sítěA to je tak v kostce zhruba vše, co byste měli vědět o pojmu QoS.

Pokračovat na článek


Kabelové připojení CATV

Pokud máte doma kabelovou televizi, je velmi pravděpodobné, že se přes její rozvody můžeteg přpojit také k internetu. Připojení přes kabelovku je rychlé, cenově výhodné a nenáročné na instalaci. Bohužel není dostupné zdaleka všude.Internet je významnou součástí v našem životě. Pro každého má internet jiný význam, využíváme ho pro stahování dat, hraní her, pro komunikaci, pro práci atd., ale pro každého je důležitá rychlost připojení k internetu. Pokud chcete rychlý internet pro stahování videa, poslouchání hudby, hraní her apod., je pro vás ideální volbou kabelové připojení přes přípojku kabelové televize (CATV).Historie a dnešekKabelové připojení využívající rozvody kabelové televize patří mezi nejmodernější připojení k internetu. Počátky kabelového připojení v ČR se datují od roku 2003. V září roku 2003 se spojují kabelové společnosti Intercable a TES Media a vytvářejí společnost Karneval. Dochází nejen k tomu, že rozšiřují možnosti kabelové televize, ale také jako první přicházejí na trh s kabelovým připojením. Ihned po vstupu na český trh svojí rychlostí stahování a odesílání dat převyšují všechny druhy připojení, které na trhu působily, včetně cenových relací.V dnešní době nabízí společnost Karneval možnost stahování dat až 7000 kb/s a rychlost odesílání dat 500 kb/s. Tato rychlost určitě není konečnou, neboť společnost Karneval už testovala rychlost okolo 30 Mb/s. K dnešnímu dni udávají dva největší kabeloví poskytovatelé Karneval Media a UPC Česká republika přes 140 tisíc zákazníků využívajících kabelového připojení k internetu. Mimochodem, obě společnosti se v současné době slučují. Celkem je přes přípojku kabelové televize (včetně lokálních poskytovatelů) připojeno přibližně 176 tisíc uživatelů a toto číslo neustále roste svižným tempem.Současná nabídkaSpolečnost Karneval nabízí kromě již zmiňovaného připojení rychlostí 7000 kb/s (TURBO 7M) i další možnosti: Internet TURBO 1M (1000/100 kb/s), TURBO 3M(3000/300 kb/s) a konečně TURBO 5M(5000/500 kb/s). Pozn. první číslo udává rychlost stahování (download), číslo za lomítkem pak rychlost odesílání (upload). V těchto měsících je nabídka společnosti Karneval lákavá, např. při objednání internetu TURBO 3M získáte na 3 měsíce internet TURBO 5M. Obdržíte skoro dvojnásobnou rychlost, ale platíte za TURBO 3M. Nedílnou součástí je zapůjčení modemu (Motorola) a instalace za symbolickou 1 Kč. Cenové relace jsou 470 Kč/měsíc za TURBO 1M, TURBO 3M za 772 Kč/měsíc, TURBO 5M za 1 307 Kč/měsíc a 1 783 Kč/měsíc za TURBO 7M. Pro připojení k internetu dostanete 2 vlastní dynamické IP adresy a dvě emailové schránky, které mají velikost 1 GB. Pouze u nabídky TURBO 1M činí velikost 100MB. Kromě toho máte možnost vlastního web hostingu (místo, kde můžeme mít svoje webové stránky) do 30MB, Dalšími službami je zřízení pevných IP adres, rozšíření emailové schránky, možnost web hostingu a server hostingu. Handicapem je, že máte stanovenou maximální hodnotu přenesených dat, pro TURBO 1M - 2GB, TURBO 3M - 10GB, TURBO 5M - 20GB a pro TURBO 7M - 40GB, v případě překročení se rychlost sníží na hodnotu 256/64 kb/s.InstalaceInstalace je jednoduchá a zvládne ji každý, kdo již na počítači v minulosti pracoval. Pro kabelové připojení potřebujete síťovou kartu, kabel RJ 45, koaxiální kabel, modem pro kabelové připojení (od modemu pro dial–up jej odlišíte např. podle toho, že má speciální zásuvku pro koaxiální kabel), síťový adaptér pro modem, USB kabel a kabelovou přípojku. To všechno dostanete jako součást instalačního balíčku s modemem a pokud se necítíte dostatečně zruční, můžete si modem a připojení na počítači nechat nainstalovat technikem poskytovatele. Tato služba je většinou poskytována zdarma, technik stejně musí ve vašem domě zapojit vaši kabelovou přípojku.Pokud se rozhodnete pro instalaci svépomocí, budete si nejprve muset do počítače nainstalovat síťovou kartu, pokud ji už nainstalovanou nemáte. Novější počítače již většinou síťovou kartu obsahují. Dále propojíte koaxiálním kabelem modem a kabelovou přípojku (pozn.- nejdříve byste měli kabel připojit ke kabelové přípojce), pokračujete tím, že připojíte kabel RJ 45 (zapojuje se ze síťové karty do modemu). V případě, že nemáte síťovou kartu, můžete počítač s modemem propojit přes USB rozhraní, to je ale spíš jen nouzové řešení. Nakonec připojíte síťový kabel z modemu do elektrické zásuvky. Pokud jste všechno zapojili správně, můžete zapnout modem, na kterém se postupně rozsvítí kontrolky power, receive, send, online a bude blikat pc/activity (tzn. že modem komunikuje s PC). Popis konektorů kabelového modem:1 - konektor RJ45 (pro připojení k počítači)2 - konektor USB (pro alternativní připojení k počítači)3 - koaxiální konektor (pro připojení ke kabelové zásuvce)4 - napájecí konektor (pro připojení napájecího adaptéru)Po zapojení modemu zbývá nastavit síťové připojení na vašem počítači. Ani to není nijak složité, postup se mírně liší podle vašeho operačního systému (minimálně byste měli mít Windows 98). Možná budete muset nastavit vlastnosti TCP/IP protokolu, případně tento protokol doinstalovat, pokud nebyl nainstalován současně s Windows. Ve většině případů stačí ponechat výchozí nastavení, které pro získání potřebných síťových údajů využívá DHCP server poskytovatele, to znamená, že uživatel na svém počítači nemusí nic nastavovat, IP adresa a další potřebné údaje jsou mu přiděleny automaticky. V opačném případě vám poskytovatel dodá potřené údaje, které vyplníte ve vlastnostech TCP/IP protokolu ručně. Tím je veškerá instalace a nastavení hotovo a už by vám nic nemělo bránit v prohlížení oblíbených stránek a využívání dalších internetových služeb.Slovo na konecKabelové připojení jednoznačně nabízí nejlepší parametry, které určitě využijí všichni uživatelé, i ti, kteří zpočátku nemají na připojení vysoké nároky. Je jenom na vás jakou rychlost zvolíte, a to podle toho co od internetu očekáváte. V současné době má tento způsob připojení k internetu v ČR konkurenci pouze v optických kabelech, které používají někteří poskytovatelé pro připojení ve větších městech. Počet lidí, kteří se přes kabelovou televizi k internetu budou připojovat dále poroste a to nejen pro jeho rychlost, která ještě neukázala svá maxima, ale také proto, že je snadno dostupný v obcích s kabelovou televizí. Stačí se jenom připojit.

Pokračovat na článek


Co je to DNS a princip využití na Internetu

Domain Name System (DNS) slouží, technicky vzato, k převodu domén na IP adresy serverů. Z uživatelského hlediska slouží k tomu, abychom si nemuseli pamatovat dlouhé řetězce čísel, ale mohli do prohlížeče zadat adresu oblíbeného serveru jako www.oblibenyweb.cz. V tomto článku se podíváme DNS pod pokličku a ukážeme si, jakým způsobem takový převod domény na IP adresu probíhá.Vzhledem k tomu, že v posledních letech rozvoj počítačových sítí a vznik Internetu zaznamenal raketový vzestup, bylo zapotřebí řešit také otázku narůstajícího množství počítačů, stejně tak jako malých i velkých sítí a v neposlední řadě i informací, po nichž jsou běžní uživatelé internetu hladoví. Proto se do popředí dostává síťová architektura (protokol TCP/IP). Pomocí tohoto protokolu získávají jednotlivé počítače svou jedinečnou "adresu" – IP adresu (myšleno číselnou adresu tvaru Y.Y.Y.Y., kde Y je číslo od 0 do 255). Jednoduše lze říci, že počítač získá IP-adresu stejně jako třeba auto poznávací značku. IP adresy mají pro nás, uživatele, mnoho nevýhod. Jako člověk, který si nepamatuje ani své telefonní číslo, mohu v klidu říci, že jsou těžko zapamatovatelné (do internetového prohlížeče na vašem počítači napište IP-adresu 82.99.173.175 a otevře se internetová stránka oXy online). Je na první pohled patrné, že se s nimi těžko pracuje. Jednoduše si nedokáži představit situaci, že místo psaní adres do vyhledávačů bych si musel pamatovat desítky čísel a ty vpisovat místo domén.Proto, aby se předcházelo těmto komplikacím, začaly se používat doménové tvary (lidově domény), které mohou být tvořeny několika slovy od sebe oddělených tečkami. V mnoha případech lze k jedné IP-adrese přidělit několik domén (http://www.ceskatelevize.cz/ = http://www.czech-tv.cz/ ).DNS (Domain Name System) je nástroj pro převod doménových jmen na číselný tvar (IP-adresu) a pochopitelně i obráceně. Je důležité říci, že tento převod zařizuje hierarchicky členěný systém nameserverů (server pro získávání jednotlivých adres). Na vrcholu stromu v této hierarchii jsou kořenové nameservery, ty obsahují zpravidla značky států - Národní TLD (Top Level Domain) cz, com, sk, eu atd.Dále jsou v pořadí domény nižší úrovně (sub domény), jejichž tvary jsou téměř neomezeny až na množství znaků v jednotlivých sub doménách (fi.muni.cz, fce.vutbr.cz nebo cvut.cz). Pro zajímavost lze říci, že každá sub doména může mít maximálně 63 znaků a celé jméno domény může mít až 255 znaků. Například budeme-li chtít zjistit IP-adresu (sub)domény fce.vutbr.odk.cz, musíme položit dotaz jednomu kořenovému serveru na koncovku cz. Tento server nám odpoví, že cz je TLD doménou a pošle informaci, které nameservery za tuto doménu zodpovídají. Náš počítač dostane pak k dispozici jejich adresy. Takto se opakující systém s tvary odk.cz, vutbr.odk.cz postupuje hierarchickým systémem domén a jejich subdomén až k finálnímu tvaru fce.vutbr.odk.cz a my se dozvíme odpovídající IP-adresu.Aby nameservery při každém stejném pokusu o převod nemusely tuto složitou operaci provádět, znají nameservery blízké servery, které jim v tomto dokáží flexibilně pomáhat. Každý takový blízký server ví, koho se má dotazovat na informaci, popřípadě zná adresy kořenových nameserverů. Ovšem nameservery umístěné vysoko ve stromu (kořenový, spravující domény) tento postup kvůli své vytíženosti neznají, a proto vůbec nehledají adresy a pouze odkazují na další směr hledání.Podíváme-li se ještě na vztah mezi DNS a doménou, může DNS fungovat ve vztahu k doméně jako jedna z těchto tří variant: primární server - na něm data vznikají (každá doména musí mít svůj primární server),sekundární server - slouží jako záloha primárního serveru a jako záloha dat (každá doména by měl mít minimálně jeden vlastní sekundární server ovšem není to podmínkou)a nakonec pomocný server - sloužící jako vyrovnávací paměť (používá se k rovnoměrnému rozdělování zatížení celého serveru).Na závěr bych rád dodal, že tohle je opravdu jen základní náhled na funkci DNS a principu přenosu dat. Snažil jsem se, aby bylo patrné, k čemu je samotné DNS a jak jej běžný uživatel používá v každodenním surfování po internetu. Mohli bychom se dále zaměřit na tak specifické oblasti DNS jako je DNS query, věty RR, DNS update atd. Avšak to je již tak specifická záležitost, že vyžaduje hlubší zamyšlení a podrobné znalosti v otázce DNS.

Pokračovat na článek


AJAX – nová technologie pro www stránky

Určitě se vám už nejednou stalo, že jste se dostali na stránky, které se načítaly neuvěřitelně pomalu. Webová stránka se totiž vždy načítá ze serveru celá, i když se na ní vizuálně změní jen malá část. Velká část dat tak zbytečně putuje od serveru k prohlížeči znovu a znovu. Řešením tohoto problému je technologie AJAX, která přibližuje použitelnost webových stránek z hlediska rychlosti desktopovým aplikacím.Co je to AJAX? Každý programátor, nebo spíše každý dobrý programátor by vám řekl, že AJAX neboli Asynchronous JavaScript and XML je technologie postavená na javascriptu, která umožňuje zasílat HTTP požadavky bez nutnosti načíst stránku. Ke komunikaci kupřikladu s PHP scriptem může být využito jazyka XML. Jenže jak tomu máme rozumět my, obyčejní uživatelé? Pokusím se vám tedy tento pojem přeložit do „lidštiny“. Tak tedy AJAX je technologie (prakticky spojení několika technologií), která potírá klasický přístup HTTP (pokud nevíte, co je http, nemá smysl dále číst) protokolu systémem požadavek - odpověď. Uživatel vůbec nepozná, že se do stránky načítají nová data. A nebo jsou zasílány další požadavky na získání dalších částí stránky. Že ještě stále nevíte o čem mluvím? Tak tedy jinak.AJAX je spojení několika již známých technologií a tyto technologie se navzájem doplňují a působí jako celek pod tímto názvem. AJAX slouží vlastně k tomu, abyste mohli pomocí JavaScriptu načíst třeba stránku PHP v pozadí stránky, na které se nacházíte a poslat jí nějaká data. Jiná data od ní můžete i přijmout a hned je použít. Stránka, na které v tu chvíli jste, se vůbec neobnovuje.Ptáte se na ony technologie, ze kterých se AJAX skládá? Jsou to: standardní prezentační vrstva založená na XHTML a CSS, dynamické zobrazování a interakce za použití Document Object Model (DOM), výměna a manipulace s daty za použití XML a XSLT, asynchronní výměna dat díky XMLHttpRequest a JavaScript, který všechny tyto komponenty spojuje v jeden fungující celek. Pokud bych AJAX měla výstižně charakterizovat, použila bych vysvětlení nejmenovaného programátora: Jak ohákovat starý dobrý HTTP protokol v současných prohlížečích.Použitelnost AJAXu je ovšem zatím na startovní dráze před výstřelem, neexistují zde skoro žádné uživatelské testy. Každé použití AJAXu by tedy mělo být opravdu dobře odůvodněné a rozhodně by mělo přinést víc uživatelského komfortu než zmatení. Nepoužívejte AJAX jen proto, že se to nosí a že tím pádem budete „in“.Já si například myslím, že pokud se na stránce něco změní, měl by to uživatel zaznamenat. Ale i to se dá V AJAXu vyřešit. Ke zdůraznění nějaké změny se může použít pohyb prvku či klasické grafické prostředky (velikost, barva atd.). Často používaná je v tomto případě tzv. yellow fade technique (odkaz v angličtině), tedy zvýraznění změny pomocí krátkého podbarvení žlutou barvou. Ovšem i takové zvýraznění má svou nevýhodu. Při průzkumu této technologie se zjistilo, že uživatelé často považovali toto chování za reklamu (protože ty také často blikají a jsou propagovány výrazně), a proto ho ignorovali.A to už nemluvím o tom, že uživatel bude chtít použít tlačítko ZPĚT a ono nebude fungovat. Mezi další nevýhody AJAXu totiž patří nepoužitelnost tlačítka zpět, nebo záložek. To je zatím asi největším problémem AJAXu po stránce použitelnosti. Dá se to sice vyřešit, ale je to poměrně dost náročné a drahé. Východiskem je (jak jsem se již zmínila výše v tučně označené větě) používat AJAX jen pro usnadňující funkce, kde uživatel nebude chtít tlačítko ZPĚT používat. O AJAXu toho zatím mnoho nevíme, pominu-li tvůrce a AJAXové odborníky a tak se musí, podle mého názoru, hlavně neustále testovat a na kom jiném, než na obyčejných uživatelích. Protože není pravidlem, že co je tvořeno právě pro klasické uživatele musí zákonitě těmto uživatelům vyhovovat. Ale abych stále jen nezpochybňovala technologii AJAX, předložím vám i jeho výhody.Nejprve vám nastíním základní funkci. Funguje to asi takto: Klasické webové aplikace pracují ve stylu požadavek na server, zpracování požadavku a zobrazení výsledku. Zatímco AJAX se snaží tento způsob práce se stránkou překonat. Po prvním načtení jsou data se serverem vyměňována nepřetržitě a na pozadí. Uživatel vidí stále načtenou a zobrazenou stránku. Během zpracování stažených dat a přípravě jejich zobrazení již může probíhat další získávání nových dat. JavaScript přes XMLHttpRequest požaduje po serveru nějaká data (obvykle XML), následně je za pomocí XSLT zpracuje a zobrazí v okně prohlížeče.Obrovskou výhodou je vyšší vzájemná komunikativnost takto vyrobených aplikací. Pokud si to chcete prakticky vyzkoušet, můžete například na Google Maps maps.google.com, který je opravdu příkladnou ukázkou v případě, že jste dosud nepochopili co je to AJAX.Nakonec bych ráda shrnula, stručně popsala a uvedla příklady výhod a nevýhod AJAXu pro ty, kteří stále malinko tápají. Mezi výhody patří odstranění nutnosti znovunačtení a překreslení celé stránky při každé operaci, které jsou nutné u klasického modelu WWW stránek. Pokud například uživatel klikne na tlačítko pro udělení hlasu v nějaké anketě, celá stránka se musí znovu načíst ze serveru, třebaže se na ní jen například aktualizují výsledky hlasování a veškerý zbytek obsahu zůstává stejný. Prostřednictvím AJAXu proběhne odeslání hlasu uživatele na pozadí, server zašle jen ty části stránky, které se změnily, a jen tyto části se uživateli na stránce aktualizují a překreslí. Uživatel tak má pocit mnohem větší plynulosti práce. Tím se také zákonitě sníží zátěž na webové i databázové servery, protože díky AJAXu je objem dat mnohem nižší, ale přitom je počet vyměňovaných HTTP požadavků vyšší.Mezi nevýhody patří již výše zmiňovaná nemožnost použití navigace i pomocí tlačítek (Zpět a Další) jelikož se webové stránky chovají jako plnohodnotná aplikace se složitou vnitřní logikou, nikoli jako posloupnost stránek. Problémem AJAXových aplikací také může být právě ono neprojevení změny. Pokud totiž uživateli nevidí naprosto jasně, že aplikace zpracovává jeho požadavek (a na pozadí komunikuje se serverem), jediné, co zaregistruje, je zpožděná reakce (mezitím se dokonce může snažit operaci spustit znovu, neboť se domnívá, že systém jeho příkaz ignoroval).Pro některé uživatele je dost zásadní nevýhodou AJAXu nutnost používat poslední modely „graficky vychytaných“ prohlížečů, které podporují potřebné technologie. Na obhajobu AJAXu si troufám tvrdit, že snad všechny dnešní běžné prohlížeče tyto technologie alespoň v základu podporují. Považuji tudíž tuto nevýhodu za mizící v propadlišti dějin, avšak pro jistotu jsem se o ní zmínila.

Pokračovat na článek


Dial-up připojení

Nejstarší a dosud velmi rozšířené připojení k Internetu mezi běžnými uživateli. Nízká rychlost a cena závislá na délce připojení na jedné straně, široká dostupnost a nízké pořizovací náklady na straně druhé. Nemáte-li jinou možnost, proč ne.Dial-up, neboli vytáčené připojení používá telefonní linku, a to stejným způsobem jako telefon. Výhodou takového způsobu připojení je jeho široká dostupnost (všude tam, kde je telefonní linka), na druhou stranu má i několik nevýhod. Především je to nízká rychlost a zpoplatnění podle času (doby, po kterou jste připojeni k Internetu), ale také to, že během dial-připojení máte obsazenou telefonní linku. Dnes se dial-up hodí už jen tam, kde není jiná možnost připojení. V žádném případě nelze dial-up považovat za vysokorychlostní připojení.Pro vytáčené připojení je potřeba převést digitální data z počítače na analogový signál a přijatá data obdobně změnit z analogové podoby na digitální. O to se stará zařízení zvané "modem", které kromě převodu dat zajišťuje spojení s poskytovatelem připojení. To znamená, že nejprve vytočí telefonní číslo na poskytovatele, spojí se s jeho modemem (i poskytovatel samozřejmě musí mít zařízení, které převádí data z analogové podoby na digitální a zpět) a dále pak posílá a přijímá uživatelem požadovaná data (např. webové stránky, jejichž adresy zadává uživatel v prohlížeči).Rychlost dial-up připojení může dosáhnout teoretického maxima 56kb/s, v praxi je ale rychlost o něco nižší, záleží na kvalitě linky. Na rychlosti komunikace se během připojování dohodnou modemy uživatele a poskytovatele. V praxi se dosažená rychlost pohybuje kolem 50kb/s. S touto rychlostí si můžete stahovat e-maily, surfovat po webu, chatovat (pozor na čas strávený na chatu), sem tam stáhnout nějaký menší soubor, zapomeňte ale na hraní on-line her, telefonování přes Internet nebo stahování a výměnu větších souborů.Cena za připojení se odvíjí od doby, kterou na internetu strávíte. Pro připojení k Internetu nabízí Telefonica O2 (dříve Český telecom) tarif Internet 2002 (volání na čísla 971 xxx xxx určená pro připojení k internetu), v němž vás stojí hodina připojení mimo špičku přibližně 15 Kč. Pro občasné připojení je zpoplatnění podle času výhodné, ale na dlouhodobější připojení se dial-up nehodí. Jednak kvůli ceně, ale také kvůli menší spolehlivosti.Nesmíme také zapomenout na to, že během připojení přes dial-up máte obsazenou telefonní linku, takže nejen, že nemůžete telefonovat, ale ani vám se nikdo nedovolá (ozve se mu oznamovací tón). Tuto nevýhodu řeší ISDN přípojka, na kterou lze transformovat většinu běžných telefonních linek. Rychlost ISDN je ale jen o málo vyšší (64 - 128kb/s) a zůstává i zpoplatnění doby připojení.I když je dial-up připojení pomalu na ústupu, stále ještě je drtivá většina notebooků vyráběna i s modemem. U stolních počítačů se s modemem v základní výbavě od výrobce setkáme už méně často, ale ani tak není problém pořídit modem zvlášť. Ceny interních modemů se dnes pohybují kolem 200 – 300 Kč, externí jsou o něco dražší kolem 1.000 Kč. Z tohoto hlediska je tedy počáteční investice nízká. Poznámka: Interní modem je třeba zamontovat dovnitř počítače, k čemuž je zapotřebí jistá znalost konstrukce počítačů a také ne vždy je možné otevřít zaplombovaný počítač v záruce (hrozí ztráta záruky). Naproti tomu zapojení externího modemu zvládne i začátečník, stačí zapojit tři kabely bez nutnosti zásahu do vnitřností počítače. Při nákupu si nezapomeňte ověřit, zda je modem homologován pro povoz v naší telefonní síti (u modemu by měla být přiložena kopie rozhodnutí ČTU). Je to sice jen formální záležitost, která nemá na funkci modemu vliv, ale do problémů byste se mohli dostat, pokud by nehomologovaný modem způsobil nějaké problémy v telefonní síti.Jak dial-up připojení pořídit?Prvním předpokladem je počítač nebo notebook vybavený modemem a funkční telefonní linka. Pak si stačí vybrat z nabídky poskytovatelů připojení (vzhledem k nízkým ziskům z této služby je jich dnes už jen několik) a pomocí webového formuláře se zaregistrovat jako uživatel, případně využít anonymního připojení, které nabízejí někteří z poskytovatelů. Na svém počítači musíte nastavit vytáčené připojení (především zadat telefonní číslo poskytovatele a vyplnit uživatelské jméno a heslo). Telefonní číslo pro přístup na internet je platné po celé republice a vztahuje se na něj speciální tarif Internet 2002.VýhodyŠiroká dostupnostNízké pořizovací nákladyVhodné pro e-maily, prohlížení www stránek, občasné stažení menších souborůNevýhodyVelmi nízká rychlostMalá spolehlivostZpoplatnění podle časuNevhodné pro on-line hry, VoIP, sdílení souborů, televizi přes InternetVyužitíDial-up lze využít jako občasné připojení k internetu pro stažení e-mailů a prohlédnutí několika stránek. Lze je použít jako záložní připojení, pokud dojde k výpadku vysokorychlostního připojení a vy si nutně potřebujete stáhnout nové maily. Majitelé notebooků mohou využít dial-up připojení mimo domov (třeba na návštěvě u příbuzných), nastavení je stejné po celé republice, takže není potřeba nic měnit. Tam, kde je to možné je lepší využít jiné, rychlejší připojení.

Pokračovat na článek


Autorská práva a internet

Autorská práva? Řada lidí si řekne: „to je jen taková fráze a co z toho, stejně mě nikdo za jejich porušování nepotrestá“ a proti nim stojí obyvatelé, kteří mají často strach, zda je vše, co dělají, legální a jestli u nich nezazvoní zástupci patřičných úřadů. Zvláště tyto dvě skupiny by si měli následující článek pročíst, stejně tak jako uživatel, který o této problematice slyšel poprvé.V současné době je toto téma docela žhavé a každý případ, kdy je někdo za porušování autorských práv potrestán, je docela hlasitě prezentován ve všech možných mediích. Ovšem tam se často dozvíte jen to, že někdo byl potrestán takhle a takhle a jen tak nastíněno, co vlastně udělal, a když už je sděleno konkrétní porušení zákona, tak většinu formou, které laik příliš nerozumí. Asi by tedy nebyl špatný nápad, něco z této problematiky osvětlit.Nejprve pár slov o tom, co to vlastně autorské právo je. Vypisovat přesné znění a čísla jednotlivých paragrafů a odstavců by bylo docela nudné a také pro některé čtenáře dosti nesrozumitelné, takže se budu snažit zde popsat vše tak trochu lidověji a srozumitelně. Autorské právo je část práva, která chrání autory různých děl (hudebních, filmových, softwarových…) před tím, aby nebyla jejich tvorba zneužita jinou osobou. Je to jako kdybyste prodávali např., pečivo, také by se vám také nelíbilo, kdyby někteří odcházeli bez placení anebo ještě hůře, za rohem by vaše výtvory prodávali a měli z nich zisk. Stát tedy tímto právem ručí za to, že po určitou dobu nebude mít nikdo jiný právo rozhodovat o tom, co se s dílem bude dít. Jsou i některé výjimky, např. pokud by vaše tvorba porušovala některé jiné zákony, ale to jen tak na okraj.Někoho může napadnout, co když chci třeba napsat knihu a na toto téma již nějaká kniha existuje, porušuji tím autorský zákon? Pokud tuto knihu neopíšete, tak neporušujete, autorský zákon chrání konkrétní podobu díla a ne samotné téma nebo myšlenky. Takže pokud třeba vytvoříte software pro vedení účetnictví, tak i když je na trhu již několik podobných programů, nikdo vás za porušování autorského práva stíhat nebude. Pokud tedy ten software nebude až příliš podobný některému již existujícímu.Pokud chcete používat některé dílo, na které má někdo jiný autorská práva, je to možné, ale musíte mít od vlastníka svolení. Tomuto svolení se říká licence. Licence definuje, za jakých podmínek můžete beztrestně určité dílo užívat. Nejčastěji si tuto licenci zakoupíte. V licenční smlouvě je pak přesně stanovené, co s tímto produktem smíte dělat a co ne. I když pojem licenční smlouva není v našem zákoníku příliš přesně definován, podle něj byste totiž museli při každém nákupu softwaru podepisovat smlouvu s autorem. Tato smlouva je provizorně ošetřena pomocí licenčních podmínek, které schválíte při instalaci programu. Licence se mohou vázat na stanovený počet instalací, nebo na časovou platnost.V zákoně je ovšem výjimka, která dost nahrává běžným uživatelům. Jde o to, že jakékoli dílo, které je chráněno autorským zákonem, mimo počítačového softwaru a různých databází dat, můžete pro vlastní potřebu a v počtu jedné kopie používat a to i bez svolení autora. Ovšem tento produkt nesmíte nijak dál šířit, to už byste porušovali zákon. Připadá vám to nějak divné? Proč za něco platit a něco můžete mít pro svou potřebu zadarmo? Když si budete pořizovat cokoli, co může být použito k rozšiřování, (např. hudby, filmů, textů...) , tak při nákupu vám k ceně naúčtují ještě autorský poplatek. A právě tyto peníze jdou na pokrytí těch kopií, které máte doma pro svou potřebu. Tyto poplatky se týkají, např. vypalovaček, tiskáren, prázdných medií... Z toho vyplývá, že pokud budete mít doma nezakoupené hudební nahrávky nebo třeba filmy, tak zákon nijak neporušujete, ale porušuje ho ten, kdo Vám tyto produkty poskytnul. Co se týká softwaru, tak zde porušíte zákon vždy, když nemáte k jeho používání patřičnou licenci.Největší zdroj hudby, filmů, softwaru atd. je v dnešní době internet. Je to téměř nevyčerpatelná zásobárna všeho, na co si jen pomyslíte, ale vždy je potřeba všechny kroky zvažovat, abyste pak za lehkomyslnost nezaplatili. Nejčastěji můžete přijít k datům třemi způsoby, a to buď stažením pomocí odkazu na konkrétní soubor, nebo pomocí různých výměnných sítí a sdílení dat. V prvním případě pokud nestahujete software, tak zákon neporušujete, porušuje ho opět ten, kdo data takto zveřejnil. V druhém případě je to už složitější, jakmile nějaká data poskytnete někomu dalšímu, tak v tomto okamžiku porušujete zákon. Takže stahovat pomocí programů typu DC++, nebo pomocí torrentů, není vždy legální. A to proto, že abyste mohli stahovat, tak ve většině případů musíte mít něco nasdíleno. Poslední možnost se stále více rozšiřuje a to stahování pomocí různých serverů, na které si můžete uložit např. zálohy dat. A nic nebrání uživatelům k tomu, aby si zazálohovali svoje filmová DVD, nebo hudební alba. Samozřejmě takovou zálohu si můžete stáhnout zpět do svého počítače, ale tohle může udělat i někdo jiný, komu zpřístupníte odkaz. Na tomto principu fungují servery jako např. rapishare.com, edisk.cz a mnoho dalších. Provozovatel serveru nijak nekontroluje, co si uživatelé ukládají, ale pokud je správci nahlášen např. nelegální software, tak jsou tato data odstraněna.Závěrem takové malé shrnutí, v zásadě existují tři skupiny uživatelů. Ta první se přesně drží všech zákonů, ať už právních nebo etických, tito lidé se vyhýbají jakémukoli konání, co by jen mírně zavánělo nějakou nekalostí. Takže u nich nenajdete žádnou nelegální kopii, nebo nějaký produkt (ať už hudební, filmový….), na který si nezakoupili licenci. Takový střed tvoří lidé, kteří sice podle právním úprav zákon neporuší, ale porušují určité etické normy. Co se týká softwarových produktů, tak zde se drží první skupiny, ale v oblasti hudebních nahrávek a filmů se už odklánějí. Když si vše stahují jen pro sebe, tak žádný zákon také neporušují. A poslední skupina je už zcela mimo hranice zákona, jejich hlavním heslem je, proč to kupovat, když si to můžu stáhnout. A tím se řídí ve všech oborech. Velmi často také tito lidé shromažďují data, která ani nepotřebují, prostě co najdou, to si stáhnou a aby bylo porušení zákona ještě patrnější tak všechny takto stažená data dál šíří. Takže rozhodnutí je jen na Vás, zda se držet zákonů, nebo ne. 

Pokračovat na článek


Šmírování pirátů !

Nový způsob represe proti uživatelům sdílející nelegální data je tu. Napíchneme se na ně, pošleme jim upozornění, pokud neuposlechnou odstřihneme jim linku nebo jim dáme pokutu… Organizace MPAA (Motion Picture Association of Amerika) přistoupila k poměrně razantnímu boji proti počítačovým pirátům. Na popud čeho? Patrně se bojí o budoucnost reprodukování filmů v legální formě (kina, oficiální DVD, VHS atp.). Největším trnem v oku jsou jí uživatelé, kteří disponují rychlým internetovým připojením a sdílí svoje nelegálně nashromažďovaná data pomocí sítí P2P. Podle mého názoru jsou v současnosti její obavy naprosto nepodložené protože návštěvnost v kinech ani prodej DVD nikterak neklesá, právě naopak. Navíc když si uživatel daný film z nějakého zdroje nelegálně opatří a film se mu zalíbí, stejně se zpravidla vydá do kina film zhlédnout v lepší kvalitě a atmosféře. Nicméně její obavy jsou asi směřovány více do budoucna… Musím však přiznat, že její nový postih potencionálních pirátů je asi nejúčinnější, který byl kdy aplikován. K jeho realizaci používá kvalitní nástroj pojmenovaný Ranger. Ten pomocí mnoha protokolů prohledává kromě webových stránek a ftp serverů také sítě P2P. Pokud u některého z uživatelů zjistí přítomnost nepřístojného materiálu na jeho disku, zjistí jeho IP adresu a tu poté zašle s příslušnými pokyny uživatelově providerovy. Ten poté zašle danému uživatelovi email, ve kterém ho upozorňuje, že pokud zmíněné nelegální soubory do 24 hodin nevymaže budou proti němu podniknuty příslušné kroky… Pokud je uživatel dosti otrlým (nebo se jen nenachází u svého počítače !) a soubory neodstraní, bude mu zablokován jeho přístup k internetu. Jestliže všechny soubory do jednoho dne odstraní, žádný postih ho nečeká. Za předpokladu, že budu pirát přistižen při šíření nelegálního materiálu ještě jednou (přiznejme si však, že taková šance je opravdu minimální) čeká ho pokuta, nebo dokonce soudní přelíčení. Na závěr nutno podotknout, že v USA se již tento systém poměrně úspěšně aplikuje, takže nejde jen o jakousi vizi do budoucna, ale o kvalitní represivní nástroj…Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


Cloud je oblak a může pěkně propršet

Je to bezpečné? I tak se lze ptát zajímavých, příjemných a technicky propracovaných datových úložišť.  Nikdo nechce svůj byznys označit za nebezpečný. Proto se také nedočkáme jasné odpovědi. Začíná vždy slovem – když…Je to na vásProplatila vám někdy nějaká internetová aplikace škody z pirátského útoku? Zabezpečení většinou všichni házejí na uživatele. Nikdy se prakticky neobjeví odpovědnost poskytovatele služeb. Přitom vy jim svěřujete svoje cennosti. Data mají svoje hodnoty, ale mizejí často a nenávratně u různých podvodníků. Vy jste data poskytli na základě nabídky. Kdo vám jejich ztráty nahradí? Cloudová úložiště určitě ne. Ale proč ne?Zástupné důvodyKdyž si v bance uložíte disketu s údaji, pak očekáváte, že je v bezpečí. V případě zcizení vám banka, která je proto pojištěná, hodnoty vyplatí. Když si ale někde uložíte data v kyberprostoru, tak o ně přijdete s konstatováním, že toto se prostě stává. Ale není tomu tak. Přesto existují různé možnosti, jak odpovědnost obejít. Jde především o způsob, kterým data do cloudu dostanete.Přinést a poslat je rozdílZatím se nikdo na internetu nezabývá otázkou doručení. Tedy tím, že by byl zprostředkovatelem a tedy doručovatelem dat. Proto tedy pošta jako taková na internetu neexistuje a data si posíláme sami. Banka také samozřejmě ručí pouze za uložené věci a neodpovídá za transport. Proto je častým důvodem pro zbavení se odpovědnosti úložiště otázka nechráněného nebo jinak nebezpečného přenosu. V tom má úložiště v podstatě pravdu. Uživatel je tak chudák, který by si měl hlídat příchozí, ale i odchozí data, ač tomu mnohdy nerozumí.Data na clouduJakmile však jsou data v úložišti, měla by být chráněna. A to svojí hodnotou. Když dojde k odcizení dat v úložišti, pak by provozovatel měl nést hmotnou odpovědnost. A tady opět nastupuje kalkulace o tom, jak se do úložiště někdo nezvaný dostal. Mnohé weby budou vždy tvrdit, že hesla získal od uživatele. Třeba i nezákonnou cestou. Jen málokdo přizná, že to bylo vinou poskytovatele služeb. To může být pravda. I to by ale mělo být zjistitelné. Jednoduché přihlášení k účtu a stažení nebo zničení dat, může být zaviněno špatnou ochranou údajů uživatelem.  Pokud se to ovšem neprokáže, kdo nese vinu?    Náhrada škodyCloudová úložiště by měla být dobře chráněná a hlavně pojištěná. Zatím nejsou tak napadána jako systémy, kde se ukládají citlivá data třeba z kreditních karet. PayPal se mnohokrát stal terčem útoku, ale škody nesou banky nebo vydavatelé kreditek. Určitě se v dohledné době stane, že se budou hromadně krást data z úložišť. Mají také svůj zajímavý obsah. Úložiště by proto měla jednoznačně definovat svoji odpovědnost v souladu se zákonem, aby uživatel věděl, jak na tom bude, když se něco ztratí. Měl by také vědět, jak odpovědnost přechází na něj a jak se chránit při přenosu dat. Toto je rozhodující pro ukládání dat. Sám objem prostoru totiž až tak důležitý není.      

Pokračovat na článek


Internetové zkratky – služba rychlosti

K ovládání internetu a komunikaci by občas bylo potřeba umění psát všemi deseti a poměrně dost rychle. Aplikace, které umožní převod mluveného slova do písemného projevu zatím nejsou tak přesné. Ale pokusy již existují a brzy se dočkáme. Nejprve však bude třeba znalost angličtiny, na češtinu dojde později.Nejznámější urychlovačeČas je nezastavitelná veličina a vyžaduje rychlou reakci. Prvními průkopníky zkratek byly emaily a poté se přidaly chaty. Povídat si s několika lidmi najednou vyžadovalo hbitost prstů, a tak se ujala různá rychlá označení. A dalším nezbytným krokem k rychlosti jsou multiplayerové hry, kdy klany potřebují komunikaci. Jak jinak by šlo odhalovat protivníky a vyhrávat?Anglické zkratkyVětšina zkratek pochází z angličtiny. Zde jsou nejznámější:lol – Laughing Out Loud/Lot Of Laugh – Směji se nahlas/Hodně smíchurofl – Rolling On the Floor Laughing – válím se smíchy po zemiom(f)g – Oh My (F*cking) God – Ó můj božebtw – By The Way – Mimochodemim(h)o – In My (Humble) Opinion – Dle mého (skromného) názoruwtf – What The F*ck – Co to sakra…wth – What The Hell – Podobné jako wtfthx – Thanks – Děkujicya – See Ya – Sbohem/Uvidíme sertfm – Read The F*cking Manual – Přečti si sakra návodn1 – Nice One – Pěkný kousekstfu – Shut The F*ck Up – Zavři sakra hubugr8 – Great – Skvělew8 – Wait – Počkejgg – Good Game – Dobrá hrabg – Bad Game – Špatná hraidk – I Don’t Know – Nevímnp – No Problem – Žádný problémpls – Please – Prosímk – OKafk – Away From Keyboard – Pryč od klávesnicefu – F*ck Yougl – Good Luck – Hodně štěstíhf – Have Fun – Dobrou zábavu, dobře se bavbrb – Be Right Back – Budu hned zpětbfu – Bloody Fucking User – Běžný „Franta“ Uživatelafaik – As Far As I Know – Pokud si vzpomínámlmao – Laughing My Ass Off – Sprostější varianta roflAni čeština nezaostává. Počet zkratek je sice trochu omezený, ale existuje a prosperuje.jj – jo jonn – ne nenjn – no jo noz5 – zpětnz – není začmmnt – momentkua – kurňat(y)we – ty v*leExistuje samozřejmě mnoho dalších zkratek a někdo si prostě jen zkracuje slova, aby je nemusel vypisovat. Proto se nemusíte stydět a o význam několika písmen si řekněte. Ale předtím je dobré znát ty obvyklé. Jinak by vás protistrana mohla považovat za nováčka nebo dokonce internetového břídila.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Výbava pro váš počítač zdarma

Zdají se vám ceny programů příliš vysoké? Chcete využívat váš počítač, ale přitom zbytečně neutrácet? Tak zde máte inspiraci, jak v této situaci postupovat a kde sehnat software „za babku“.Koupíte si nový počítač, a v něm je nainstalován pouze operační systém. Sice dnešní operační systémy nabízejí mnoho funkcí pro uživatele, ale žádný zatím nedokázal využít všechny možnosti počítače. Pokud vám nestačí jen možnosti operačního systému, tak si musíte opatřit další programy, které vám mnohem rozšíří možnosti při práci s počítačem. Ovšem tyto programy, jako všechny jiné produkty, musíte zakoupit. Program je chráněn autorským právem autora, a pokud chcete tento program používat, musíte si za něj zaplatit, pokud budete používat nelegálně získané programy, dopouštíte se porušení autorského zákona. A ne každý má chuť a možnosti investovat, někdy nemalé částky, do softwarového vybavení. Ovšem existuje i řada programů, které jsou k dispozici zdarma a pokud je bude používat, tak žádný zákon neporušujete. A právě takovým programům se budeme dál věnovat.Než vám přiblížím některé programy, které by se vám mohli hodit, ještě pár slov o softwarových licencích, zde malý přehled -Demo verze - tato verze programu je poskytována zdarma a většinou nemá nijak omezenou časovou funkčnost, ale co má omezeno, jsou určité funkce programu. Smyslem této verze je uživateli přiblížit základní funkce programu. A následně pokud má uživatel o tento program zájem, může si jej zakoupit v plné a nijak omezené verzi.Freeware - pokud narazíte na program označený jako freeware, máte vyhráno, v tomto případě se jedná o program, který je pro Vás k dispozici zcela zdarma a se všemi funkcemi, které daný program nabízí. Za tento program nemusíte nic platit, stačí si jej pouze stáhnout z internetu. Snad jediné omezení, které tyto programy mají, se týkají zdrojového kódu. Autor si ponechává licenční práva a tak nesmíte program nijak upravovat. Lze ho šířit pouze v tom stavu, v jakém byl od autora vypuštěn do světa. Často také má omezení použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Ale tato omezení běžného uživatele nijak nelimitují, takže programy označené freeware jsou správnou volbou.Svobodný software - tyto programy umožňují uživateli, aby si s nimi dělal, co se mu zachce. Zní to možná divně, ale tento software není nijak chráněn žádnou licencí. Základními čtyřmi pravidly pro svobodný jsou tyto svobody - -svoboda používat program za jakýmkoliv účelem-svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám-svoboda redistribuovat kopie programu.-svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita Není přesně stanoveno, jestli se za tyto programy platí licenční poplatky při jejich získání, ale i když za program zaplatíte, tak vám všechny svobody zůstávají zachovány.Open source software - s programem označeným jako open source máte k dispozici i jeho zdrojové kódy a za určitých podmínek, které stanoví autor softwaru, můžete tento kód procházet a i měnit.Shareware - jedná se o programy, které nabízení uživateli možnost vyzkoušení po určitou časovou dobu, po této době je nutné se řídit licenčními podmínkami. Jsou dvě možnosti, jak může licence vyznít. Za prvé je nutné si licenci na další používání zakoupit a v druhém případě jde pouze o bezplatnou registraci. Část programů není nijak funkčně po tuto testovací dobu omezena, některé omezeny jsou. Po vypršení zkušební doby shareware programy většinou dále fungují, ale mohou se stát funkčně omezenými nebo, což je častější, na uplynutí zkušební doby upozorňují (většinou při spuštění).Trial verze - trial verze stejně jako shareware verze slouží uživateli, aby si vyzkoušel program po určitou dobu, ale po uplynutí této doby se program stává nefunkčním. Během zkušebního období však není nijak omezen, má všechny vlastnosti a funkce plné verze programu.Tento krátký přehled je jen výpisem těch nejčastějších druhů licencí u softwarových produktů, existuje ještě několik dalších, které ale nejsou nijak pro tento článek zajímavé, pokud byste měli zájem se dozvědět o licencích více, na internetu je několik stránek, které se této problematice věnují. Stačí do vašeho vyhledávače zadat dvojsloví „softwarová licence“.Teď už máte přehled o licencích a určitě jste zjistili, že programy označované licencí freeware jsou ty pravé. Právě o těchto programech budou další řádky tohoto článku. K získání těchto programu využijeme služeb internetu, který nabízí široké možnosti v získávání softwaru. V dnešní době je na našem internetovém nebi hned několik serverů, které se zabývají volnými programy. Programy jsou zde tříděny podle jednotlivých kategorií, takže není problém najít program pro funkce, které právě potřebujete. Mezi české stránky, odkud můžete stahovat programy, patří:www.stahuj.czwww.studna.czwww.slunecnice.czwww.instaluj.czPokud nenajdete vámi požadovaný program na těchto serverech, tak můžete zabrousit i do zahraniční, mezi nejznámější patří:www.download.comwww.01download.netwww.Softpedia.comwww.SnapFiles.comTeď už víte jakou licenci u programu hledat, víte kde hledat, takže stačí už jen zjistit co přesně hledat. Programy budou vybírány pro v současné době nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows XP. Pokud nemáte tento operační systém, raději si před stažením přečtěte informace, zda je váš operační systém podporován. Ovšem následující programy nejsou jedinou možností, stačí do vyhledávače jednotlivých serverů zadat tu funkci, kterou potřebujete a budete mít seznam dalších programů, které si můžete vybrat.V prvním případě je nutné, abyste si váš počítač zabezpečili, ať už proti virům, nebo napadením neznámou osobou. Toto je velmi důležitá věc a zabezpečení není dobré podceňovat. Naštěstí existuje několik kvalitních programů, které jsou k dispozici zdarma. Pokud jste ještě nečetli článek o zabezpečení počítače, tak vám doporučuji si jej přečíst. Součástí článku jsou i odkazy na několik programů, které jsou k dispozici zdarma.I když máte počítač zabezpečený, není to nikdy na sto procent. Žádný zabezpečovací program nepočítá např. s lidskou chybou. A tak je velmi dobré abyste měli svá důležitá data zálohovaná. K tomuto účelu se hodí následující programy:Backup Maker StandardAbaktMozy Remote BackupPočítač budete určitě používat k psaní různých dokumentů, tabulek, tvoření grafů, nebo prezentací. Některé tyto základní funkce jsou sice již součástí operačního systému, ale pro mnohé potřeby jsou již nedostačující. Určitě Vás napadne produkt Microsoft Office, který obsahuje vše, co můžete v kanceláři potřebovat. Ovšem tento balík programů není zrovna zadarmo, ale naštěstí je na světě podobný balíček, který se jmenuje OpenOffice.org. Tento balík bez problémů nahradí komerční produkt od Microsoftu. Stáhnout si jej můžete na stránkách OpenOffice.org .Když máte programy pro zabezpečení a kancelář, tak další funkcí, která Vás zajímá, je určitě komunikace s okolím. Pro komunikaci pomocí icq můžete použít jeden z nejpoužívanějších programů na našem trhu. Jde o program ICQ6, který v češtině nabízí server www.atlas.cz. Další možností jak komunikovat je pomocí internetového telefonování, pokud máte k počítači připojené reproduktory (nebo sluchátka) a mikrofon, tak vám nic nebrání si s ostatními nejen psát, ale i volat. To vám umožní populární Skype .Nejen do kanceláře a k práci lze počítač využít, ale lze jej použít i na přehrávání hudby, videa, prohlížení a úpravu fotek. K tomu, abyste si mohli přehrávat hudební CD a popřípadě převést do formátu mp3 a uložit na váš disk, lze využít program, který je součástí operačního systému Microsoft Windows, ale ten nenabízí takové možnosti nastavení a pro některé uživatelé je i málo atraktivní vzhled toho programu. K převodu hudebních cd do počítače na formát mp3 je asi nejvhodnější použít CDex - http://www.slunecnice.cz/sw/cdex . K následnému přehrávání můžete použít jeden z nejoblíbenějších přehrávačů, program Winamp . Winamp zvládne přehrávat i video soubory, ale pokud se rozhodnete přehrávat v jiném přehrávači, tak pro filmové soubory můžete sáhnout po BSplayer, který vám umožní přehrávat i DVD filmy. Pro přehrávání veškerých souborů jsou potřebné kodeky, které říkají jakým způsobem vůbec soubor přehrát. Některé kodeky jsou již součásti operačního systému, a pro ty zbylé soubory si musíte stáhnout jim odpovídající kodeky. Mezi nejrozšířenější patří K-lite Mega Codec Pack.Po hudbě a filmu patří k dalším běžným činnostem prohlížení fotek, tuto možnost máte už v ceně operačního systému, ale už nemáte možnost fotky upravovat, nebo organizovat. K úpravě fotek můžete použít program Gimp , tento program téměř plně nahradí některé velmi drahé a známější programy (např. Adobe Photoshop). A pro snadnější přehled ve Vašich fotkách, by se vám zřejmě hodil program pro správu digitálních fotografií, jeden z programů k tomu určených je Picasa.Určitě Vás také láká možnost vypalování CD nebo DVD, pokud váš počítač je vybaven vypalovací mechanikou, tak by bylo škoda nevyužít této možnosti, ať už třeba k zálohování dat nebo k tomu co uznáte za vhodné.Pokud si koupíte vypalovací mechaniku, velmi často je už součástí balení vypalovací software Nero. Ať už je vám tento program nesympatický, nebo u mechaniky nebyl, tak i tato oblast je naštěstí zastoupena na poli free programů. Na ukázku třeba tyhle:Free Easy CD DVD BurnerCorresBurnBurn4FreeJsou zde vypsány jen základní programy, které by neměli chybět v žádném počítači. Pokud budete mít zájem o jiné programy, není nic jednoduššího než navštívit některý ze zmiňovaných serverů a tam si onen program vyhledat. Doufám, že se vám povede vybavit si váš počítač, tak jak jste si představovali. I je když freeware software je volně k dispozici, často nedosahuje funkcí komerčního softwaru. To, co zvládá jeden placený program, často nahrazuje několik free programů. Je to už jen na Vás zda se rozhodnete investovat do placených programů, nebo se chvíli zdržíte hledáním free programů. Placené programy mají sice větší použitelnost a disponují velkým množstvím funkcí, ale pouvažujte, zda tyto funkce využijete a budete je potřebovat, abyste na mouchu místo plácačky nebrali atomovou bombu.

Pokračovat na článek


Download Accelerator plus

V poslední době obliba tohoto programu na stahování souborů roste. Jaké jsou jeho možnosti a co jej odlišuje od jiných typů download manažerů, jež je ke stahování možno použít? Jistě je to výrobcem slibované zrychlení až o 300%. Ale i jiné funkce činí z Download Acceleratoru plus velice užitečný nástroj pro zefektivnění a zjednodušení stahování.doporučitDownload manažery nebo také akcelerátory usnadňují a zpříjemňují uživatelům internetu práci při stahování souborů. V současné době jich existuje volně ke stažení či k zakoupení nepřeberné množství. K čemu vlastně slouží? Jejich hlavní přednost je v možnosti navázat spojení se serverem při výpadku připojení či jiné poruše. Další funkcí je segmentované stahování, během kterého se stahovaný soubor rozdělí na několik menších částí a ty se stahují zároveň, čímž se doba stažení rapidně zkracuje. Mezi další možnosti patří řazení souborů určených k pozdějšímu stažení do fronty (soubory se postupně jeden po druhém stahují), maximální povolená rychlost stahování a maximální počet stahovaných souborů najednou.Všechny tyto funkce a mnohé další má program Download Accelerator plus. Tato aplikace je v poslední době čím dál více oblíbenější a to hlavně k vůli své jednoduchosti a rychlostí stahování. Program je možno integrovat do prohlížečů jako jsou Microsoft Internet Explorer, Netscape, Opera a další. Mezi jeho hlavní výrobcem udávané vlastnosti patří zrychlení až o 300%. Je zde také podpora proxy serverů a automatického ukončení připojení po stažení všech souborů ve frontě. Charakteristickou vlastností Download Acceleratoru plus je stahování několika částí souboru najednou, což má za následek zvýšení rychlosti. Při procesu stahování se program připojí na server několikrát a v těchto spojeních začne stahovat různé části souboru. Počet připojení k souboru a jejich jednotlivé aktuální velikosti lze vidět okně pro stahování.Po stažení se jednotlivé části spojí dohromady a soubor je kompletní.Program dále zjišťuje přítomnost souborů určených ke stažení na jiných serverech (mirror) a možné rychlosti stahování z těchto serverů. Poté si sám rozhodne z jakého serveru bude stahování nejvhodnější. Toto vyhledávání teoreticky může celkovou dobu stahování nepatrně prodloužit. Nelze vyloučit ani to, že se program rozhodne špatně. Je možné, že z dlouhodobějšího hlediska (doba pro stažení celého souboru) je výhodnější vybrat jiný zdroj pro stažení. Tuto funkci může proto uživatel v nastavení vypnout. Download Accelerator plus má implicitně nastavený určitý maximální počet stahovaných souborů. I toto lze snadno v nastavení, nebo dokonce dole pod zobrazením fronty (Max simultaneous downloads) měnit.Jeho použití je velmi jednoduché. Při stahování stačí kliknout na žádaný soubor a ihned se otevře okno s nastavením pro toto konkrétní stahování. Zde je na výběr několik možností. Uživatel může např. zadat cestu, kam se má stahovaný soubor uložit (implicitně je zde už nastavena cesta, která byla použita při posledním stahování). Je tu také několik informativních údajů. Zda server umožňuje resuming (navázání stahování při výpadku spojení v místě, kde stahování bylo ukončeno), okamžitá rychlost stahování a kolik procent souboru je staženo (jak číslem, tak v podobě klasických přibývajících čtverečků či modré plochy známé z jiných aplikací). Po stažení souboru se okno změní a je zde přímo možnost otevření samotného souboru (Open) bez toho, aby ho uživatel musel hledat v místě, kam se ho rozhodl uložit.V samotném okně programu je vyčerpávající množství informací. Aktuální i průběžná rychlost stahování, údaje o souborech ve frontě (pořadové číslo, úplný název souboru, velikost, atd.) Po přepnutí na kartu Completed downloads se zobrazí historie stahování. Zde jsou stažené soubory i s potřebnými informacemi, jako je umístění na harddisku, umístění na internetu (odkud byl stažen), datum stažení, velikost a ikonka souboru daného typu (pro větší přehlednost a rychlost při prohlížení historie). V okně pod nezbytnou reklamou (ve zpoplatněné verzi Premium již není) je také jakýsi žebříček nejvíce stahovaných souborů (Top downloads), ale tomu není potřeba věnovat velkou pozornost.Mezi zajímavé funkce patří plánovač (scheduler), díky kterému lze soubory stáhnout v určitém konkrétním čase či dnu, nebo v určitou dobu přerušit stahování a po stažení také i vypnout počítač. V nastavení je také možnost určení, které typy souborů se mají Download Acceleratorem plus stahovat. Tato nabídka je velice pestrá, podporuje řadu nejpoužívanějších přípon souborů (EXE, ZIP, ARJ, RAR, LZH, GZIP, TAR, MP3, AVI, MPG, ASF, MOV, WMA, TIF, atd.). K určitým událostem lze nastavit signalizaci pomocí zvukových souborů WAV (start programu, připojení k internetu, úspěšné či neúspěšné stažení souboru a jiné). Z internetu je možné také stáhnout různé skiny, díky nimž si uživatel může program zkrášlit podle svého vkusu.I v tomto programu je několik nevýhod, které jeho atraktivitu snižují. Při stahování několika částí najednou se může při přetížení serveru stát, že se jedna část stáhne při plné rychlosti, ale ty ostatní už jsou stahovány pomalu a je nutné počkat než se i tyto postahují. A další představuje (při stahování opravdu velkých souborů) nutnost mít volný prostor pro stahované části souboru a kompletní soubor. Tedy dvojnásobek. Ovšem při dnešních kapacitách harddisků je tento problém zanedbatelný.Download Accelerator plus určitě stojí za stažení a vyzkoušení. Instalace je rychlá a nastavování intuitivní a lehce pochopitelné. Na stahování velkých souborů nebo při špatném připojení k internetu je přímo ideální. Základní verze je úplně zadarmo a pro ty, jimž vadí reklamní proužek je tu možnost zakoupit plnou verzi Premium, která přináší další funkce a žádná reklama se zde již nezobrazuje. Stáhnout Download Accelerator Plus je možné na stránkách výrobce.

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 2/3

Vítejte ve druhé části návodu na on-line kancelářský produkt Google Spreadsheets. V tomto článku si sdělíme informace o pokročilém formátování dokumentu, zakládání nových pracovních listů, vytváření matematických vzorců a třídění obsahu dokumentu.Pokročilé formátování tabulkového dokumentuPanel nástrojůNa obrázku vidíte tlačítka a odkazy z panelu nástrojů, které se týkají pokročilé úpravy obsahu dokumentu:Tlačítko Format – formátování číselných hodnotNabízí tento výběr formátů:Normal (Normální) – přednastavený formát, v podstatě bez zvláštní úpravy.Rounded (Zaokrouhlený) – zaokrouhlí číslo od pěti desetin dolů, jinak nahoru na celá čísla.2 Decimals (Dvě desetinná místa) – přednastaví formát čísla na dvě desetinná místa.Currence (Měna) – zápis měny s uvedením zkratky. Volba More Currencies (Více měn) umožňuje přidat další měnu a zvolit zarovnání vlevo nebo vpravo vedle číselné hodnoty. Percent rounded (Zaokrouhlené procento) – zaokrouhlená procentuální hodnota.Percent (Procento) – procentuální hodnota bez zaokrouhlení.Date (Datum) – zformátovat buňku pro datum.Time (Čas) – zformátovat buňku pro čas.Plain text (Obyčejný text) – změní formát obsahu buňky na obyčejný text bez speciálního formátování pro číselné hodnoty.Tlačítko Align – vertikální a horizontální zarovnání obsahu buňkyPo aktivaci výběrem z podnabídky zarovná obsah buňky vlevo, doprostřed nebo vpravo. Vertikálně nahoru, doprostřed nebo dolů. Horizontální a vertikální zarovnání lze libovolně kombinovat.Tlačítko Insert – vložit řádek nebo sloupecRow above – vložit řádek nad aktuálně zvolený řádek.Row below – vložit řádek pod aktuálně zvolený řádek.Column left – vložit sloupec vlevo vedle aktuálního.Column right – vložit sloupec vpravo vedle aktuálního.Tlačítko DeleteOdstraní označený sloupec, řádek, nebo vybranou skupinu buněk.Delete Row – odstraň řádek (skupinu řádků).Delete Column – odstraň sloupec (skupinu sloupců).Clear Selection – odstraň obsah vybrané oblasti.Odkaz Wrap TextZalomí text přesahující rozměry buňky.Merge across/Break-apart – sloučení a rozdělení buněkMerge across sloučí vybranou skupinu buněk.Break-apart rozdělí vybranou skupinu buněk.Sloučení buněk se hodí například pro umístění nadpisu nad tabulku a jeho vycentrování doprostřed vůči šířce tabulky.Vytvoření a správa listů v tabulkovém souboruTabulkovému souboru se také občas říká výrazem sešit. Sešit každý zná, důležité pro něj je, že se skládá z listů. Stejně tak se i Tabulkový soubor, neboli sešit, může skládat z více listů. Listy jsou zobrazeny na spodní liště takto:Nový list jde založit tlačítkem Add Sheet (Přidat list). Změnit název stávajícího listu je možné kliknutím levého tlačítka myši na aktuální otevřenou záložku s názvem listu. Objeví se následující nabídka:Rename (Přejmenovat) je správná volba pro změnu názvu. Delete (Vymazat) je příkaz pro výmaz celého listu. Pokud je v sešitu více listů, mohou se přesouvat volbami Move right (Přesunout doprava) a Move left (Přesunout doleva).Početní vzorceGoogle Spreadsheets nabízí více než 200 funkcí pro práci s číselnými a textovými hodnotami. Pro použití aktivujte záložku Formulas (Vzorce). Nejprve zvolte buňku, ve které se má objevit výsledek početní funkce. Při levém okraji se objeví v panelu záložky Formulas adresa (písmeno = sloupec, číslo = řádek) aktuálně vybrané buňky. Vpravo je nabídka základních početních operací, které můžete použít. Nejprve klikněte na zvolenou početní operaci a poté vyberte buňky, které chcete do vzorce zahrnout – například sečíst. V tomto případě tedy stačí kliknout například na funkci Sum a čísla oddělit některým z matematických operátorů. Na obrázku je součet tří hodnot za pomocí početní funkce Sum a operátoru “+”.Výběr hodnot do vzorce je možné provádět označením oblasti buněk obsahujících číselné údaje. Nyní si vysvětlíme několik základních početních operací, které Google Spreadsheet nabízí.Sum - Sumarizace hodnot za použití operátorů plus “+”. mínus “-”, děleno “/” a krát “*”.Average - Průměr zadaných hodnot, čísla oddělujeme středníkem.Count - Součet počtu hodnot, které opět oddělujeme středníkem.Min - Výběr nejnižší hodnoty z vložených hodnot.Max - Výběr nejvyšší hodnoty z vložených hodnot.Product - Vzájemné pronásobení všech předaných hodnot.Po aktivaci odkazu more>> (více) se zobrazí podokno se seznamem všech podporovaných výpočetních funkcí, které jsou utříděny do přehledných záložek.Math = matematické funkce.Financial = funkce pro ekonomiku a finance.Logical = logické funkce (logické operátory).Date = funkce pro práci s datem.Lookup = vyhledávací funkce.Statistical = statistické funkce.Text = funkce pro práci s textem (např. zjištění délky textového řetězce).Info = funkce pro řešení různých stavů, dodatkové funkce.Nezbývá než obdivovat výběr funkcí, který aplikace Google Spreadsheets nabízí. Pro on-line bezplatný produkt je to velmi rozsáhlá paleta nástrojů, kterou má uživatel k dispozici.Třídění obsahu dokumentu – záložka SortZáložka Sort třídí data pouze ve sloupcích, přičemž nelze vybrat oblast k utřídění. Třídění se vztahuje na celý dokument. Uživatel si vybírá sloupec, podle kterého třídění proběhne. Další volbou je možnost třídění vzestupně (A-Z) nebo sestupně (Z-A). Uživatel si může vybrat, kolik řádků od prvního nebude zahrnuto do utřídění, maximální počet je pět řádků tzv. hlavičky (FROZEN HEADERS – ZAMRZLÁ HLAVIĆKA), které nebudou utříděny.Možnost třídit obsah tabulkového dokumentu je dosti omezená, ale pro základní potřeby postačuje. 

Pokračovat na článek


PayPay

Potřebujete poslat peníze na účet v zahraničí a nechcete krmit nenasytné banky? Nebo snad potřebujete přijmout či poslat platbu a nemáte k dispozici bankovní účet? Obchodujete na internetu? Chcete spravovat svůj účet online a přímému bankovnictví vaší banky něco chybí? Pokud na kteroukoliv z těchto otázek odpovídáte „ano“, pak je tu pro vás platební technologie PayPay.Vezmeme si to pěkně popořádku. Nejprve krátká definice: PayPay je platební systém pracující v prostředí internetu. Tím se řadí do rodiny internetových peněžních systémů, kam patří například i jeho známější bratránek PayPal, nebo služby jako Moneybookers či E-gold.Jedná se vlastně o jakési internetové peněženky, kam si můžete nechat posílat peníze a následně jimi opět v prostředí internetu platit. PayPay ovšem umí mnohem více. Ve skutečnosti se jedná o plnohodnotnou obdobu běžného bankovního účtu, za jehož vedení však nikomu neplatíte ani korunu. Kdokoliv vám na tento účet může poslat peníze, aniž by byl sám na PayPay zaregistrován. Peníze je možno posílat i na emailovou adresu, či dokonce na mobilní telefon (ä také z mobilního telefonu). Ale popořadě. Nejprve se podíváme, jak to všechno vlastně funguje.Jak schéma napovídá, základem všeho je PayPay účet toho kterého uživatele (registraci a co a jak s ním si ukážeme později). Na něj si skrze takzvaný „sběrný účet“ společnosti provozující PayPay může uživatel poslat peníze (vlastně „nabít kredit“) a ty pak využít při nákupech na internetu, v aukcích, případně je poslat na další bankovní účet, emailovou adresu, nebo číslo mobilního telefonu. Stejně tak skrze sběrný účet může uživatel přijímat platby od svých zákazníků, dotace od bohatých příbuzných z ciziny, omezen je prakticky jen svou vlastní představivostí, možných využití je nesčetně. Už dvakrát jsem se zmínil o tzv. sběrných účtech. Co to je a jakou hrají roli? Pomůže další schéma:Na tomto obrázku je naznačeno, jak to funguje, když je použita jedna z nejpraktičtějších funkcí PayPay, tedy platba na účet v zahraničí bez poplatků za mezinárodní peněžní styk. Uživatel PayPay si nejprve ze svého bankovního účtu pošle peníze na PayPay. V praxi se jedná o běžný příkaz k úhradě z bankovního účtu uživatele na sběrný účet provozovatele v České republice. Protože sběrný účet je zřízen také u české banky, uživatel zaplatí pouze za mezibankovní převod.Automatický systém PayPay nové peníze na sběrném účtu vyhodnotí a připíše je uživateli na jeho PayPay účet. Řekněme, že druhý den si uživatel v německém internetovém obchodě objedná nádherného plyšového slona. Místo aby za něj platil mezinárodním převodem ze svého bankovního účtu, kde by poplatky nejspíše překročily cenu slona, jednoduše platbu provede v systému PayPay. Zadá číslo účtu příjemce a částku, o zbytek se již postarají počítače. Strhnou cenu slona z PayPay účtu uživatele a vydají příkaz sběrnému účtu v Německu, aby provedl platbu v té a té výši na ten a ten bankovní účet. Protože se platba ve skutečnosti provádí v zemi příjemce, opět jsou účtovány poplatky pouze za vnitrostátní styk. Uživatel má plyšového sloníka a ještě dobrý pocit, že ušetřil řádově stokoruny na poplatcích.Právě tato možnost využívat lokální sběrné účty k zadávání i přijímání plateb dělají z PayPay službu hodnou zájmu. Stejnou funkci, tedy „komunikaci“ mezi PayPay účtem uživatele a okolním světem, ale sběrné účty plní i ve všech ostatních případech. Naskýtá se ale logická otázka: vše je nějak podezřele výhodné. Z čeho vlastně PayPay žije? Odpověď je nasnadě: z poplatků. Ty jsou ale nesrovnatelné s běžnými bankovními. Registrace je zdarma, posílání peněz mezi PayPay účty taktéž, stejně tak přijetí peněz na PayPay účet. Platí se jen za převody peněz v PayPay účtu uživatele na bankovní účet. Pokud posíláte peníze na účet vedený v zemi, kde má PayPay svůj sběrný účet (a to jsou prakticky všechny evropské země plus USA jako bonus), nepřesáhne tento poplatek 20 korun a 22 haléřů. A jak to může fungovat přes mobil? Jednoduše: po úspěšné registraci si můžete vytvořit tzv. SMS klíč, s jehož pomocí pak později kdykoliv můžete skrze SMS zprávu zaslat a ověřit platební příkaz. Pokud naopak na telefonní číslo pošlete peníze, příjemci na tento mobil přijdou instrukce, jak se k nim dostat. Ale teď už k samotnému PayPay.

Pokračovat na článek


Rozhovor s tiskovým mluvčím Valve o Half-Life 2

Jak již všichni jistě víte, Half-Life 2 (HL2) je gold! To znamená, že je oficiálně dokončen a čeká na lisování na médium. Na povrch ovšem vyplynula jedna velice znepokojivá novinka, kterou sdělil tiskový mluvčí Valve Doug Lombardi v rozhovoru pro server Gamespy....Otázka: Bude krabicová verze HL2 potřebovat nějaký druh instalace pomocí softwaru STEAM ? Doug Lombardi: Během instalace bude uživatel požádán o verifikaci své kopie HL2 a o založení účtu v systému STEAM přes internet. K samotné single player hře již připojení k internetu vyžadováno nebude.O. Kdy budou uvolněny editační nástroje pro širší veřejnost ?Doug Lombardi: Teď, když je vývoj hry dokončen, se několik našich programátorů věnuje přípravě prvního Source SDK. Nevím přesné datum, kdy budou tyto nástroje připraveny, ale nemělo by to trvat příliš dlouho.O. Uvidíme nějaký nový obsah/mapy v CS: Source?, nebo v retail verzi, který lidé před tím neviděli? Doug Lombardi: Nový obsah CS: Source je skoro hotov, stejně jako Day of Defeat:Source a mnohé další. O. A jak je na tom Team Fortress 2? Doug Lombardi: Rozhodli jsme se TF2 přebudovat na Source engine. Hra je stálé ve vývoji a v bližší době podáme více informací. O. V nákupních formulářích, které jsme mohli vidět, chyběla možnost nákupu přes STEAM. Bude to možné nebo byla tato možnost zrušena?Doug Lombardi: Rádi bychom tuto možnost nabídli, ale v blízkém období budeme nabízet koupi pouze normální cestou.O. Uvažujete o oddělení multiplayerové části, DM, coop od nynější verze?Doug Lombardi: Ne.Z toho nám tedy vyplývá, že pokud si budeme chtít zahrát HL2, budeme muset mít připojení k internetu. Valve se chce očividně vyhnout nelegélnímu kopírování hry, ale přijde tak o jistou (a možná ne malou) skupinu zákazníků, kteří doma internet nemají. A tak si někteří z nás jen můžou povzdychnout, rozbít prasátko a jít se upsat Českému Telecomu :)Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


Jak se stát odborníkem na spam

Není každý technicky nadaný a někteří uživatelé internetu a emailových stránek dokáží vytvořit z problému posílání nevyžádaných sdělení ještě větší problém. Koho by také bavilo denně sledovat přátelsky se tvářící sdělení, která zaplavují schránku a probírat se naprosto nezajímavými nabídkami?Založení emailuPrvní email si nejmenovaný uživatel založil před několika lety s trochou potíží při vyplňování a vypisování kontrolního kódu. Když byla schránka založená, občas špatně zařadil příchozí poštu nebo omylem smazal příspěvek. Někdy tak musel žádat o nové zaslání, než zjistil, že smazané není zcela smazané, ale nachází se v koši. Běžně je hrabání v odpadcích dost odporná činnost, ale ta ho nyní zachránila od trapasů s vyžadováním a zasíláním opakovaných zpráv.Schránka rostlaEmaily se poměrně ve velkém množství začaly hromadit ve složce přijaté a najít starší zprávu bylo docela složitým surfařským uměním. Když uživatel zjistil, že existuje možnost vytvoření dalších složek, nelenil a poštu si roztřídil. Padl na to jeden den pracovního volna a klidu, ale nelitoval. Teď se konečně mohl vracet ke starším emailům.Týden bez poštyKaždá pohádka musí mít nějakou zlou moc, která zasáhne do osudů hrdiny. Uživateli působením zlé moci a síly přestala chodit pošta. Když den dva nedostal žádný email, bral to jako souhru náhod. Třetí den byl již velice vystresovaný a přemýšlel o nebezpečí virů, hackerských útocích a fatální chybě provozovatele. Než dostal sms zprávu, že „…máš přeplněnou schránku a všechno se mi vrací…“, žil v nejhorších obavách. Poté zjistil, že existuje ukazatel objemu schránky a skutečně v jeho emailu zářil červeně.Nová schránkaTýden bez elektronické pošty byl velice krušný, a proto se zkušený uživatel rozhodl založit ještě jednu schránku. Pro všechny případy. Na starou schránku začala chodit různá sdělení, která nevyžadoval a nová schránka se jevila jako dobrý nápad. Po určité době ho přestalo bavit chodit z jedné schránky na druhou. Objevil v emailu, že existuje možnost přeposílání a z jedné schránky si nechal posílat emaily do druhé. Tím zkoncentroval svoje síly a možnosti.Spamovací problémPo delší době bezproblémového provozu začaly chodit spamy do obou schránek, ale v té přeposílané se jejich počet logicky zdvojnásoboval. Situace dosáhla takových rozměrů, že občas se objevila žádaná pošta mezi hromadou nevyžádané. Uživatel poctivě označoval veškerou nevyžádanou i přeposílanou poštu jako spam – tlačítkem provozovatele a dokonce občas zaslal sdělení a poslal obtěžující emaily administraci. A tady tvrdě narazil.Přeposílaná poštaPřeposílané emaily, jak již jistě zkušený internetový odborník pochopil, byly odesílány z jeho vlastní a původní emailové adresy. Ve druhé stránce se objevily s jeho emailovou adresou a s touto adresou byly také označeny jím samým za spam. Proto se dostal do hledáčku administrátora s první emailovou schránkou, kam se sám nahlásil. Následovala blokace na 24 hodin, na dva dny a poté zrušení původní schránky. Uživatel označováním vlastních přeposílaných emailů udělal ze sebe typického spamovacího „odborníka“.Poučení na závěrPohádka má samozřejmě dobrý konec. Když pochopil, že přeposílanými emaily sám sebe označil jako spam, historku předal administraci a po nějaké době se zase mohl radovat ze dvou spolupracujících a fungujících emailů. A poučení? Někdy prostě nestačí jen mačkat, ale musí se také trochu přemýšlet. Jak se asi museli tvářit administrátoři webu se uživatel naštěstí nikdy nedozvěděl a myslím, že o to ani nestál.

Pokračovat na článek


Pokročilá nastavení Microsoft Windows 98

Předem vás chci upozornit, že všechny úpravy provádíte na vlastní nebezpečí a i když jsou vyzkoušené nikdo vám nezaručí, že vaše Windows je snesou. Úpravy se dají rozlišit do několika základních kategorií. První a téměř bezrizikovou je úprava systému pomocí ovládacích panelů a podobně. Tyto nastavení se dají bez problému vzít zpátky, takže vzhůru na ně!Základní úpravy WindowsPodle mě je rozumné nastavit si takzvaný swap file, neboli stránkovací soubor na pevnou velikost. Swap file zajišťuje paměť, když dojde fyzická neboli RAM paměť. Místo zajišťuje z mnohonásobně pomalejšího pevného disku. Pevná velikost „swapáku“ má výhodu zejména v tom, že soubor dělá na disku menší nepořádek. Úpravu uskutečníte v Ovládací panely-Systém-Výkon-Virtuální paměť. Zvolte Virtuální paměť nastaví uživatel a zadejte stejnou největší i nejmenší velikost. Při mých 256 MB paměti volím velikost 600 MB. Pokud chcete přesně vědět, které programy se vám aktivují po spuštění existuje utilita msconfig. Tu spustíte kliknutím na Start-Spustit a napíšete msconfig. Hezky si s ní pohrajte, vyplatí se to. V systémových nástrojích je pohodový prográmek zvaný Vyčištění disku. Pokud víte kdo je Viktor Čistič, jistě vás polila hrůza. Bez obav, program umožní odstranit přebytečné soubory na disku a nedovolí poškodit systém. Zrychlení dísků docílíte nastavením Ovládací panely-Systém-Výkon-Systém souborů-Pevný disk. Jako typické použití vašeho počítače zvolte Síťový server. Nastavení je náročnější na paměť, ale pokud máte 64 MB RAM a více rozhodně jej použijte. Windows 98 zacházejí dosti podivně se swap file. Často se mi stává, že ho používají i v případě kdy je dostatek volné RAM paměti. Pro rozumné užívání souboru je lepší v souboru system.ini přidat do části [386Enh] následující řádek: ConservativeSwapfileUsage=1 Jestliže se vám nelíbí mraky zobrazované při nabíhání Windows, není nic jednoduššího, než obrázek změnit. Vezměte jakýkoli obrázek a upravte jeho velikost na 320x400 a příponu bmp. Poté ho přejmenujte na logo.sys a nakopírujte do rootu disku (například C:\). Pokud se vám nelíbí automatické spouštění CD zvolte Ovládací panely-Systém-Správce zařízení. Vyberte ikonku CD-ROM a následně vyberte mechaniku. Na záložce Nastavení vypněte Automatické oznámení vložení.Nastavení pro pokročilé aneb šťouráme se v registruPro začátek opět trochu strašení. Zásahy do registru jsou jeden z nejbrutálnějších způsobů úpravy Windows a jakékoli pozměňování může mít za následek nestabilitu nebo dokonce nefunkčnost. Nedoporučuji tyto nastavení zkoušet pokud nemáte nějaké zkušenosti s editováním registru a už vůbec je nezkoušejte, pokud jsou pro váz neznámou i ovládací panely.Jestliže chcete používat službu Microsoft Update Wizard a z nějakého důvodu se nechcete registrovat (například nemáte zájem posílat informace o svém počítači cizí korporaci) lze nutnost registrace obejít. Jděte do podklíče HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion. Vytvořte položku s názvem Regdone pomocí funkce Nová textová hodnota. Její hodnotu pak změníte na 1. Ještě musíte skočit do podklíče HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Welcome a vytvořte podklíč RegWiz. Jestliže chcete trochu ztížit přístup do vašeho počítače, nebo prostě nechcete aby se na něm mohlo tvořit nekonečně uživatelských profilů a při stisknutí tlačítka Storno v dialogu o zadání hesla by měli smůlu, upravte HKEY_USERS\Default\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion. Vytvořte podklíč Run a do něj dodělejte novou textovou hodnotu a pojmenujte ji Shutdown. Do ní zapište: c:\windows\rundll32.exe user.exe,ExitWindows. Od této chvíle se do systému budou moci přihlásit jen existující uživatelé a pokus o vytvoření nového profilu nebo přihlášení pomocí Storno bude marný. Pokud se ale přihlásíte Stornem vy a nebudete mít vytvořený svůj profil, hádejte co se stane?Pár rad pro začátečníkyAni tentokrát jsem nezapomněl na úplné začátečníky a mám tu pro vás několik rad, jak se poprat s Wokny. Pokud chcete instalovat ovladače pro nějaké zařízení, které už v počítači máte správně rozpoznané a ovladače nejsou ve formátu *.exe, ale jde o vícero oddělených souborů použijte Ovládací panely-Systém/Správce zařízení a vyberte hardware který chcete obdařit novými ovladači. pravým tlačítkem zvolte vlastnosti pak ovladač a následně aktualizovat ovladač. Wizard vás provede zbytkem instalace. Občas, tedy asi jednou za 14 dní je dobré použít systémový nástroj Scandisk a Defragmentace. Scandisk zjišťuje chyby na disku způsobené špatným vypnutím počítače, nebo vadné sektory disku způsobené neopatrným zacházením (vystavení magnetickému poli, pád atd.). Defragmentace uspořádává nesouvislé soubory do souvislých celků a tím zvyšuje rychlost disku. Některé programy umí přemisťovat systémové soubory na nejrychlejší část disku a tím ještě urychlovat počítač. Je užitečné mazat dočasné soubory, konkrétně soubory s příponou tmp. Ty zpomalují chod celého systému (pokud jsou uloženy v adresáři operačního systému) a navíc zbytečně zabírají místo. Nejlepší způsob likvidace je Start/hledat/Soubory či složky a hledat *.tmp.Informace které jsem zde použil pocházejí z různých zdrojů a rozhodně jsem na ně nepřišel sám. Bohužel je mám sesbírané několik měsíců, takže je nemožné vypátrat jejich autory. Proto děkuji všem autorům věnujícím se problematice Windows. Pokud se vám systém po úpravách registru nerozjede nebo bude nestabilní, pošlete mi nějaké sprosté psaní, alespoň se vám uleví. V obnovení registrů ze zálohy nemám přílišnou důvěru, takže doporučuji systém přeinstalovat.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

LCD TV Bravia – fakta a mýty

Jak jistě víte, na rozdíl například od automobilového průmyslu, kde si můžete snadno porovnat výkon, točivý moment, spotřebu a objem zavazadlového prostoru u dvou konkurenčních automobilů, v TV průmyslu začali někteří výrobci používat, často ve snaze „vylepšit“ své výrobky, různé metody měření parametrů televizoru.Důsledkem je to, že hodnoty vybraných parametrů dvou konkurenčních LCD TV přijímačů jsou neporovnatelné a Sony, stejně tak jako někteří jiní výrobci, z tohoto důvodu od zveřejňování některých specifikací upouští. V následujícím přehledu najdete informace o nejčastěji uváděných parametrech televizorů a způsobech jejich měření.Pozorovací úhelPozorovací úhel udává Sony jako hodnotu, při níž poklesne kontrast panelu na úroveň 10:1. Panely v televizorech Sony BRAVIA dosahují hodnot až 178°; někteří výrobci začali při měření používat nižší hodnotu kontrastu a logicky tak tabulkově „vylepšili“ své hodnoty pozorovacího úhlu.Doba odezvyDoba odezvy panelu bývá zhusta udávána jako přechod černá-bílá-černá nebo, častěji, šedá-bílá-šedá. Panely Sony dosahují hodnot až 8ms. Někteří výrobci, ve snaze zlepšit výsledky, použili do průměru barev, z nichž je tato hodnota získána, pouze vybrané barevné přechody a dostali se tak až na hodnoty okolo 3ms. Tím se hodnoty díky různým způsobům měření opět stávají neporovnatelnými.Dynamický kontrastDynamický kontrast, na první pohled, působí jako porovnatelný parametr, leč i metody jeho měření se mohou lišit.Spolupráce se společností SamsungSony kupuje panely od Samsungu – tato věta zaznívá z úst některých prodejců poměrně často, zvláště, uvědomíme-li si, že se jedná o nepravdivou informaci. Společnosti Sony a Samsung založili společný podnik (továrnu) na výrobu LCD modulů – S-LCD. Podíl obou společností v S-LCD je 50%:50% s rozdílem jedné akcie ve prospěch společnosti Samsung Electronics. Tangjung, Asan-City, ChungCheongMan-Do, Korea je místem, kde se továrna nachází a vedle produkce tzv. „mother glass“ (základní vrstva LCD panelu o rozměrech zhruba 2×2 m) produkuje kompletní LCD zobrazovače, jež jsou produkovány odděleně a nezávisle pro obě společnosti. Krom toho, každá ze společností používá odlišná kritéria a standardy pro měření a stanovení vlastností konečného produktu. Společnosti Sony a Samsung se v tomto roce dohodly, že rozšíří produkční kapacitu S-LCD továrny a vybudují další výrobní linku na panely 8. generace.LCD panel se sestává z několika vrstev (podsvětlení, difuzory, vrstva LCD, polarizátory a filtry); společnost Sony používá v mnoha případech vlastní řešení, související například s podsvětlením panelu. Technologie Live Colour Creation zahrnuje, mimo jiné, přítomnost speciálních podsvětlovacích trubic, jež viditelně posouvají schopnosti panelu zobrazovat hlubší barevné odstíny zejména v oblasti červené a zelené barvy. Nejnovější konstrukční specialitou je pak přítomnost tzv. RGB LED – diod, určených pro podsvětlení panelu. Na rozdíl od konvenčních bílých diod naše řešení umožňuje umožňuje nejen dílčí regulaci podsvícení panelu, ale i úpravu barvy podsvětlení panelu pro získání ještě širší barevné škály a vyšších hodnot kontrastu.LCD televizor je poměrně složitým přístrojem, jehož možnosti a vlastnosti neurčuje pouze panel, ale řada dalších obvodů. V televizorech Sony BRAVIA jde např. o obrazové procesory BRAVIA ENGINE, jež zásadní měrou ovlivňují výsledné obrazové parametry přístroje. Vlastní výroba LCD televizorů BRAVIA pak probíhá ve výrobních závodech Sony ve slovenské Nitře a španělské Barceloně, které svou produkcí zásobují evropský trh.Spolupráce se společností SharpS rostoucí poptávkou po velkoplošných LCD televizorech s úhlopříčkami nad 52“ a snahou o zefektivnění jejich výroby vyvstal požadavek na dostupnost „mother glass“ větších rozměrů. Společnosti Sony a Sharp proto v roce 2008 podepsaly dohodu o vybudování společné továrny na LCD panely 10. generace, která vyroste v japonském Sakai v Osace a Sony v ní bude držet třetinový podíl. Třetina produkce mother glass bude použita pro výrobu LCD panelů pro televizory Aquos, třetina pro LCD panely Sony BRAVIA a zbývající třetina bude společností Sharp prodávána vybranému dalšímu partnerovi. Továrna začne vyrábět panely přibližně od jara roku 2010.Energetické nároky LCD televizorů ve srovnání s plazmovými zobrazovačiEkologický aspekt, včetně nároků na spotřebu energie, je pro společnost Sony klíčovým při návrhu nových výrobků. LCD televizory, v naprosté většině, mají, v porovnání s plazmovými TV, menší energetické nároky. Můžete se setkat s argumentací, že udávaná spotřeba plazmového TV (typicky 280-400W pro 42“ TV) je ve skutečnosti mnohem nižší. Novější plazmové televizory disponují obvody řízení spotřeby a jejich reálná spotřeba, pokud nezobrazují trvale jasné barvy, je nižší. Můžete se však setkat i s názorem, že spotřeba LCD televizoru je trvale neměnná, neboť podsvětlovací zářivkové trubice trvale svítí a platí proto údaj o příkonu, uvedený na výrobním štítku. Televizory Sony BRAVIA disponují velmi pokročilými možnostmi nastavení úrovně podsvětlení panelu, jejichž úpravou uživatel mění nejen obrazové parametry, ale snižuje také spotřebu přístroje. Výhodou je aktivace senzoru okolního osvětlení v místnosti, který regulaci jasu provádí automaticky a snižuje tak, v případě potřeby, spotřebu televizoru. U televizoru KDL-40W4000, jehož „štítková“ spotřeba je 201W, je možné dosáhnout až, bezmála, poloviční spotřeby úpravou obrazových parametrů respektive podsvícení panelu. Věřte, že pro sledování v běžných domácích podmínkách je více než dostačující úsporný režim podsvětlení panelu a i tak vás Sony BRAVIA ohromí svými barvami a kvalitou zobrazení.Spotřeba televizních přijímačů Sony Bravia ve stand-byZákaznické středisko Sony se v nedávné době setkalo s dotazem zákazníka, který rozporoval udávanou spotřebu LCD TV BRAVIA v režimu stand-by (0.3W) s tím, že se svým wattmetrem naměřil hodnotu přibližně 25W. Jak to tedy se spotřebou opravdu je? Po vypnutí TV dálkovým ovladačem se přístroje přepnou do skutečného stavu stand-by až po cca 3-4 minutách od zadání povelu dálkovým ovladačem. Toto zpoždění je nutné pro vyhledání, zda na naladěných DVB-T programech není k dispozici nový software, dále pro uložení dat a eventuální instalaci, resp. další „úklidové“ práce v televizoru. Po tuto přechodnou dobu přístroj odebírá ze sítě přibližně 25W (dle modelu).Až po uplynutí této doby se přístroj automaticky přepne do skutečného stavu stand-by, a jeho odběr poklesne na hodnotu 0,3W (nebo dokonce méně u nejnovějších modelů), což je hodnota uváděná v našich technických specifikacích. Toto přepnutí je možno snadno identifikovat jako určité cvaknutí relé zdroje napájení.Proč přesto, při měření amatérskými wattmetry, naměříte odlišné hodnoty? Pro napájení je u našich přístrojů použit tzv. pulsní zdroj. Proud odebíraný na primáru přístroje v režimu stand-by potom není sinusový, nýbrž má tvar krátkých impulsů. Běžnými multimetry, které jsou cejchovány pro měření veličin se sinusovými průběhy, je možno potom naměřit hodnoty příkonu s chybou dosahující desítek až stovek procent. Použitím dokonalejšího přístroje, který je schopen měřit tyto složité průběhy přesněji (např. digitální osciloskopy, atd….) se ukáže, že efektivní hodnota proudu se ve skutečnosti pohybuje kolem hodnoty 0,4mA. Zdánlivý odebíraný příkon tak činí cca 0,9 W. Reálný příkon, kde by byl vzat do úvahy i fázový posun mezi napětím a proudem je samozřejmě menší než oněch 0,9 W avšak jeho přesné změření není zřejmě proveditelné běžnými měřícími přístroji. Jak zjistit hodnotu integrálu součinu napětí a proudu po dobu jedné periody u nesinusových průběhů (pro hodnoty pod 1 W) například pomocí počítače je úloha přesahující bežné možnosti opravářů spotřební elektroniky.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek