Výsledky vyhledávání pro dotaz uživatelů v čr

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Za tajemstvím počítače – počítačové skříně

Co je to počítačová skříň, to asi nemusíme dlouze vysvětlovat. Stručně můžeme říci, že počítačová skříň je jakýsi plechový (nebo umělohmotný) obal, který zakrývá vnitřnosti počítače (mikroprocesor, paměti apod.). Přední stěna skříně obsahuje otvory pro disketové, CD-ROM a další speciální mechaniky, dále vypínač a tlačítko RESET (případně i další speciální tlačítka) a malé otvory pro větrání. Zadní stěna skříně obsahuje konektory pro připojení tiskárny, klávesnice a myši a také šachty (sloty) pro zasunutí přídavných desek (zvukové karty, grafické karty, modemu apod.).  Jednotlivé skříně se mohou lišit tvarem, barvou, velikostí a dalšími parametry. Při výběru nového počítače je důležité vybrat takovou počítačovou skříň, která vám bude vyhovovat jak po stránce vzhledové (příjemný design), tak po stránce praktické (velikost, typ a tvar). Je nutné si uvědomit, že v případě budoucí modernizace počítače (přidání zvukové karty, přidání další disketové mechaniky atd.) lze do některých typů skříní přidat více součástí a do některých méně. Existuje několik typů počítačových skříní, které mají různé výhody i nevýhody (tj. každý typ skříně je vhodný k něčemu jinému).Prvním typem, který si popíšeme, je desktop.Desktop má tvar klasické krabice (viz obrázek) a pokládá se na stůl. Na počítačovou skříň tohoto typu lze umístit monitor. Monitor však nesmí být příliš těžký, aby nedošlo k promáčknutí vrchní stěny počítačové skříně. Obecně se doporučuje nestavět na desktop monitory s úhlopříčkou 17" a více. Desktopy se používaly spíše dříve. Dnes dává většina uživatelů (i výrobců počítačů) přednost jiným typům skříní. Nevýhodou desktopu je to, že nemá příliš volného místa pro další rozšiřování (rozšiřováním rozumíme umisťování přídavných desek do počítače, tj. např. zvukové karty apod.) a na stole zabere poměrně hodně místa. Za výhodu můžeme označit snadný přístup k disketovým mechanikám, k mechanice CD-ROM a ke konektorům na zadní stěně počítače. Skříň typu desktop se vyrábí i ve zmenšených variantách, které se označují jako slimline a superslimline. Výhodou těchto dvou provedení je velká úspora místa na pracovní desce stolu. Nevýhodou je velmi málo volného prostoru uvnitř skříně (tj. rozšiřování počítače o další desky je omezeno).Dalším typem počítačové skříně je tower (věž).Toto provedení je v současné době nejrozšířenější. Existuje několik druhů počítačových skříní typu tower: minitower, miditower a bigtower. Minitower (malá věž) má pro další rozšiřování přibližně stejně volného místa jako desktop. Na pracovním stole však zabere více místa, protože na počítačovou skříň typu tower těžko postavíte monitor. Monitor proto musíte postavit vedle počítačové skříně. Výhodnější (a častější) řešení u tohoto typu spočívá v umístění minitoweru na zem (pod pracovní stůl). K mechanikám počítače by však měl být snadný přístup (neměli byste kvůli každému zasunutí diskety nebo cédéčka lézt pracně pod stůl). Minitower má na předním panelu většinou dvě pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Miditower (středně velká věž) disponuje velkým prostorem pro další rozšiřování a modernizaci. Staví se většinou na zem (pod pracovní stůl) a na předním panelu počítače obsahuje tři pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Tato varianta počítačové skříně se většinou používá u výkonnějších počítačů, které se používají v kancelářích, firmách, ale i v některých domácnostech. Bigtower (velká věž) obsahuje mnohem více volného místa pro další rozšiřování počítače než předchozí typ počítačové skříně. Staví se téměř vždy na zem a používá se u výkonných počítačů (serverů). Tato skříň obsahuje na předním panelu počítače čtyři i více pozic velikosti 5 1/4" a dvě i více pozic velikosti 3 1/2".Volba správného typu počítačové skříně     Při koupi nového počítače máte většinou možnost vybrat si z různých typů počítačových skříní. Jakou skříň zvolit, nelze jednoznačně říci. Tato volba je individuální a závisí na potřebě každého uživatele. Pokud chcete umístit počítačovou skříň na stůl (ať už z jakéhokoliv důvodu) a nemáte na pracovním stole příliš místa, zvolte raději počítačovou skříň typu desktop, slimline nebo superslimline. Pokud však potřebujete počítačovou skříň umístit na zem (na pracovním stole není místo) nebo do budoucna počítáte s rozšiřováním počítače o různé karty, zvolte raději počítačovou skříň typu minitower nebo miditower.Stůl pro počítačPočítač lze v podstatě umístit na jakýkoliv stůl. Pokud však pracujete s počítačem velmi často (v kanceláři nebo i doma), je vhodné zakoupit si stůl, který je pro práci s počítačem speciálně upraven. Takový stůl je ideální nejen z ergonomického hlediska (při práci s počítačem nedochází k nadměrné únavě, k bolestem kloubů apod.), ale i z hlediska praktického (snadný přístup k mechanikám, k tiskárně, ke klávesnici, k myši apod.).Obecné dělení počítačůPočítače se dají dělit z mnoha různých hledisek. Jedno základní dělení, které souvisí s tímto článkem, rozlišuje tři typy počítačů:Běžný počítač. Jde o obyčejný počítač, který používáte doma nebo v kanceláři. Je určen pro běžné kancelářské práce (psaní dokumentů, účetnictví, tvorba tabulek a grafů apod.), pro hraní her, pro připojení k internetu (z domova) atd. Běžný počítač většinou má skříň typu desktop, slimline, superslimline nebo minitower.Pracovní stanice. Jde o výkonný počítač, který používají profesionálové v oblasti počítačové grafiky, navrhování výrobků a staveb, zpracování zvuku a videa apod. Pracovní stanice má většinou skříň typu minitower nebo miditower anebo zvláštní typ počítačové skříně.Server. Jde o velmi výkonný počítač, který slouží např. k řízení počítačových sítí, k připojení počítačových sítí k internetu a k ukládání velkých objemů dat. Server má většinou počítačovou skříň typu bigtower.

Pokračovat na článek


Jak (ne)koupit počítač

Kupujete nový počítač? A víte přesně, jaké parametry jsou nejdůležitější? Přestáváte se orientovat v současné nabídce? Tento článek vám dá stručný návod k tomu, jak si za rozumné peníze pořídit maximální výkon!Tak nám začal školní rok a pro mnohé to znamená i nemalé finanční výdaje. V dnešním přetechnizovaném světě se tyto výdaje mohou ještě zvýšit o částku za nový počítač. Mé dítě se ve škole bez počítače nemůže obejít. Takové a podobné věty jsou dnes na denním pořádku. Dále je dobré si uvědomit, že se blíží nezadržitelně Vánoce. Někdo si bude možná myslet, že je přece ještě brzo myslet na čas Vánoc už teď. To možná – ještě není ani konec září, jenže čas běží velice rychle a odkládat nákup počítače na poslední chvíli se nemusí vyplatit. Netvrdím, že je nejlepší popadnout šrajtofli a ještě dneska koupit první počítač v „akci“. To bych si v žádném případě nedovolil. Ale již dnes si můžete prohlédnout nabídky a pomalu si vytvořit představu, co by nový počítač měl zvládnout. A proč neskloubit příjemné s užitečným? Kluk potřebuje počítač do školy, tak mu ho koupíme právě k Vánocům a zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Na následujících řádcích bych Vám rád dal několik rad, jak se nenechat napálit a jak nakoupit co nejlépe. Budeme se řídit heslem – za nejnižší cenu nejvyšší výkon. 1. Jestliže nebudete vědět co chcete, pak se stáváte snadnou kořistí lačných obchodníků V prvé řadě je třeba si vyjasnit, co vlastně chci koupit. Počítač není jednoúčelová věc jako třeba televize – tam Vám stačí vědět, jak má být velká a jestli má mít stereo, popř. teletext. U počítače je třeba mít alespoň představu, co na něm budu provádět. Těch oborů je mnoho a pro každý se hodí jinak postavený počítač. Musím se přiznat, že já osobně nejsem zastáncem různých označení, např. „HERNÍ PC“. Pod tímto pojmem se totiž může skrývat cokoli. Hrát si mohu i na starém počítači, ovšem pokud chci hrát nové hry, pak musím mít to nejlepší co existuje. Takže budeme brát hry, jako jednu z mnoha oblastí, ke kterým bude počítač určen. V následujících bodech vypíšu alespoň některé další z nich, pro které se dá PC použít. - internet – dnes modla mnoha nejen mladých lidí. Ze začátku lze využít služeb našeho monopolu na telekomunikace, takže v počítači musí být modem. Později lze přejít na silnějšího koně v podobě pevného spojení, ale to Vás bude stát mnohem více, alespoň co se pořizovacích nákladů týče. - hry – v podstatě jakékoli dnešní PC zvládne dnešní hry. Rozdíl je v rychlosti a v kvalitě. Chce to hlavně dobrou grafickou kartu a procesor. - kancelářské práce – ne, nemusí to hned znamenat práci (i když počítač se hodí i na účetnictví). Pod tímto pojmem se skrývají základní věci, jako je napsat nějaký text, vypočítat si nějakou věc, nakreslit si obrázek apod. Většinou budete chtít také svůj výtvor ukázat druhým, takže se pro tuto činnost bude hodit i tiskárna. - přehrát si nějakou tu hudbu; pustit si nějaký ten film – tak tohle je fenomén dnešní doby. Nejdříve tu byla hudba ve formátu MP3 a teď přišly filmy ve formátu DIVX (není to většinou nic jiného, než kopie DVD filmů na CD). Na MP3 Vám bude stačit jakýkoli nový počítač. U filmů si musíte rozhodnout, jestli chcete originál DVD (nutno koupit DVD mechaniku), nebo se spokojíte s kvalitou DIVX (v tom případě DVD mechaniku nekupujte). V každém případě to chce TVout (vysvětlím později) a pořádné ozvučení – nejlépe Dolby Digital 5.1 (opět vysvětlím později). - sestříhat si domácí video – to co bylo před několika lety výsadou vyvolených, to si dnes může udělat v podstatě každý. Stačí k tomu málo – kamera, počítač a snaha. Do začátku postačí TV karta (vysvětlím později) – pak můžete sledovat i na televizi:o) Pro náročnější, kteří holdují kamerám v DV formátu bych spíše doporučil rozhraní Firewire (ale to jen tak na okraj). - programování – na školách se dnes vyučuje mnoha programovacím jazykům. Pokud se nejedná přímo o programování 3D, pak pro tento obor postačuje dnešní základní PC. - zpracování fotografii – na výpočetní výkon PC je tento obor docela nenáročný, ovšem finančně už to vypadá jinak. Dnes se derou kupředu digitální fotoaparáty (upřímně fotoaparát pod 2M pixel nemá cenu kupovat) a starší fotky lze taky upravit, jenže k tomu je třeba zase scanner. - tvorba hudby - mnoho lidí se chce na tomto poli prosadit a s dnešní širokou nabídkou programů k tomu určených není až takový problém vytvořit nějakou skladbu i pro úplného laika. Do začátku postačuje dobrá zvuková karta. Později, pokud vidíte, že by to Vám nebo Vaší ratolesti mohlo jít, může dojít k nákupu nějakého nástroje, který připojíte přes MIDI – nejčastěji se jedná o klávesy. Jak jsem již výše napsal, těch oborů je mnohem více, já jsem se snažil nastínit alespoň ty základní. Doufám, že jste si udělali představu, k čemu všemu zrovna ten Váš počítač může sloužit. Dám Vám jeden TIP – vyberte si z výše uvedených oborů ty, které Vás nejvíce zajímají a při nákupu je sdělte prodejci – může Vám pak „ušít“ PC přímo namíru a nebudete zbytečně vyhazovat peníze, za věci, které stejně nevyužijete. 2. Kolik to bude stát Tak tuto otázku v žádném případě nenechávejte na prodejci. Vy sami si totiž musíte určit cenový strop – částku, kterou jste schopni a hlavně ochotni zaplatit. Je sice dost pošetilé myslet si, že za 1.000,- Kč koupíte alespoň slušný počítač. Na druhou stranu je zbytečné bát se, že za krabici s monitorem musíte na stůl položit 50.000,- Kč. A jak se tedy pohybují cenově počítače? Zhruba před rokem byla tato hranice kolem 30-35.000,- Kč. Dnes se tato hranice k naší radosti podstatně snížila, takže je někde kolem 25.000,-. Samozřejmě lze cenou hýbat nahoru i dolů. Na tomto místě bych rád upozornil na jednu maličkost – PC stárne, takže je dost naivní si myslet, že jestliže dnes koupíte nové PC, pak vydrží třeba deset let. No ono vydrží, ale jestli bude mít ještě nějaký užitek...? Pokud budete chtít být neustále IN, pak budete také neustále investovat. Pokud se spokojíte s občasnou obnovou, pak počítejte, že máte tak dva roky (i více) klid. No a jestliže Vám budou vyhovovat programy, na které si zvyknete a nebudete hnaní touhou mít stále nové verze, pak Vám vydrží na mnoho a mnoho let dopředu. I když celý článek zaměřuji spíše na nákup NOVÉHO PC, existuje i jiná možnost – nákup staršího počítače. - starší počítač – je cenově většinou levnější, než počítač nový (Ovšem viděl jsem i dražší, než nové PC! Na to pozor!). Cena začíná někde u 2.000,- Kč (takovýto počítač se hodí opravdu na to nejzákladnější a nebo na rovinu, nehodí se k ničemu). U staršího počítače je třeba počítat s tím, že je bez záruky! Takže jakmile Vám v počítači něco „odejde“ musíte to zaplatit ze své kapsy a bohužel se někdy stává, že je tato oprava dražší, než celé původní PC. - nový počítač – cenově jsou i nabídky již od 15.000,- ovšem většinou to má nějaký fígl. Např. cena je bez monitoru, cena je bez DPH, nebo se může jednat o výprodej atd. Je dobré si takovéto nabídky opravdu dobře pročíst, než být pak zklamaný vyšší cenou. Takže spíše počítejte se základní cenou nového PC kolem 20.000,- Kč a výše. Na takové sestavy pak dostanete záruku většinou dva a více let. Abych byl spravedlivý, nesmím opomenout alternativy k počítačům řady PC a) herní konzole – jedná se o jednoúčelové stroje, které se většinou připojují k televizi a které slouží pouze pro hraní her (až na malé výjimky, ale to už je opravdu okrajové). Cenově se pohybují nížeji než PC (začínají někde okolo 3.000,-). Asi nejrozšířenější jsou Sony PSX/PS2, Nintendo 64/Gamecube a Microsoft XBOX. Jsou nenáročné na obsluhu, takže zapnout si hru zvládne opravdu i malé dítě. Ale ještě jednou opakuji – lze na nich pouze hrát... b) počítač, který ale není PC – kdysi bych asi napsal "konkurence pro PC", ale tato konkurence vyklidila pole již dávno a zbývá zde pouze jeden hráč a to firma Apple. Dnes můžete narazit nejčastěji na iMac. Jedná se kvalitní počítač, který je cenově srovnatelný s počítačem PC (resp. mírně dražší), ovšem není tak rozšířený. Pokud se někdo rozhodne pro takovýto počítač, pak za své peníze dostane stroj, který nestárne tak rychle, jako PC, ovšem to vše za opravdu krutou daň a tou je tzv. kompatibilita – prostě programy pro PC si na něm nespustíte – až na ty, které jsou pro Apple převedeny, ale těch je proti obrovské škále na PC minimum. c)přenosné počítače – do této kategorie spadají např. notebooky, handheldy apod. Jedná se o zboží pro úzkou skupinu uživatelů, proto se jimi nebudu v tomto článku zabývat. Jen okrajově – takový přenosný počítač může být i plnohodnotné PC, ovšem v mnohem menším provedení uzpůsobeném k používání na cestách. Vyznačuje se hlavně malými rozměry a vyšší cenouy. 3. Kde mám tu věc koupit? Jestli někdo počítá, že tady napíši seznam prodejců, u kterých je dobré kupovat, tak je na omylu. Účelem tohoto článku není reklama. Počítač můžete koupit v podstatě dvěmi způsoby a každý má své pro i proti: a) pouze díly aneb soused mi to poskládá – v případě, že máte někoho známého (nepředpokládám, že čtenář, který čte tento článek, si bude sám montovat počítač) a víte co kupujete, pak je tato alternativa levnější, než varianta b). Ovšem má to také své nevýhody. Takový počítač nemusí fungovat. Komponentů na trhu je dnes celá řada a je také celá řada těch, které spolu prostě nefungují, nebo fungují s různým omezením. Také záruka bude pouze na díly v počítači (liší se i její délka – v podstatě od 6-ti měsíců až po několik let) , takže při jakékoli poruše budete svého známého „bombardovat“ žádostmi o lokalizaci závady, popř. rovnou o její odstranění. A máte takového ochotného známého? Pokud ano, pak společnými silami nakupte díly (komponenty) a užívejte si perfektního výsledku. Pokud nemáte, vrhněte se na variantu ... b) celý počítač – dnes v podstatě každá počítačová firma nabízí smontované počítače. Výhoda takového nákupu je v tom, že prostě vybalíte z krabice hotovou sestavu, zapojíte a můžete pracovat. Také záruka je na celý komplet (většinou se pohybuje v rozmezí dva až tři roky), takže v případě jakékoli závady budete reklamovat celý počítač a nemusíte se zajímat o to, co vlastně nefunguje tak, jak má. Hotové sestavy se někdy pyšní označením „Značkové PC“. Rozdíl mezi nimi a těmi „Neznačkovými" je převážně ve službách. Příkladem u takového značkového PC může být záruční servis do 24 hodin a nebo servis na místě (takže nemusíte počítač nikam vozit – servis přijede za Vámi). Dále třeba preventivní kontroly, autorizované servisy apod. Daní za takový komfort ovšem bývá poněkud vyšší cena. Ještě zbývá výběr firmy u které počítač nakoupit. Rozhodně bych doporučoval takovou, která má již jistou historii. Tím samozřejmě nemám na mysli toto: Firma „A“ založená v roce 1995, v roce 1996 zkrachovala a majitelé založili firmu „B“, která byla vytunelována v roce 1998 a v roce 1999 byla založena společná prosperující firma „AB“, která v roce 2001 přešla pod firmu „ABC“, která je dnes v konkurzu. V žádném případě není nutné procházet rodokmen každé firmy, spíš bych dal na doporučení známých, kteří již mají nějaké (nejspíš dobré, nebo rovnou ty nejlepší) zkušenosti s takovou společností. Jestliže si někdo myslí, že takovou firmou musí být rovnou ta největší v republice, pak se mýlí – i malá firma může mít dobré jméno a to je nejdůležitější. A pokud už je na trhu nějaký ten pátek pak máte v podstatě vyhráno. To je pro dnešek vše. Pokud máte ve všem jasno, můžeme se vrhnout na výběr vhodných dílů. To ale až v příštím díle.Jak jste kupovali váš počítač vy? Dáte spíš na kompletní sestavy a nebo raději "bastlíte" svůj vlastní PC na míru?

Pokračovat na článek


Jak zaheslovat složku

Chcete si v počítači skrýt či zaheslovat složku, ale nevíte, jak na to? Chcete mít jistá data a soubory jen a jen pro sebe? Jednoduchý návod najdete v tomto článku.Navštěvuje váš počítač více uživatelů a vy tu máte složky či soubory, které nechcete, aby jiný uživatel počítače viděl? Není nic jednoduššího, než tyto dva způsoby ochrany před nevítanými hosty. Oba jsou mnou přezkoušení a fungují skvěle. Hodně štěstí!Skrytí složkyJednou z možností, je složku skrýt. Je to úplně jednoduché! Na složku, který ji chcete skrýt před ostatními uživateli počítače, kliknete pravým klikem myši. Naběhne vám okénko, kde si vyberete možnost Sdílení a zabezpečení …, vyberete záložku obecné au slova Skrýt zafajfkujete (potvrdíte). Složka bude v tuto chvíli skrytá. V případě, že ji budete chtít znovu zobrazit, zvolíte v horní liště nabídku Nástroje, Možnosti složky a po zobrazení nového okénka Možností složek si zvolíte záložku Zobrazení, kde v přibližně desáté řádku je volba Skryté soubory a složky – máte dvě možnosti, buď to mít složky skryté a nevidět jejich, nebo je vidět. V tomto případě, když chcete složku znovu zobrazit, zvolíme v nabídce Zobrazovat skryté soubory a složky. To je celé. Avšak uchránit tak složky jedině tehdy, když ostatní uživatele na počítači méně vzdělaní v oblasti techniky a nastavování těchto kritérií a nenapadne je hledat něco v liště Nástroje. Vzdělanější a technicky zdatnější uživatelé tuto skrytou složku mohou najít během pár sekund. Pozor na to.Zaheslování složkyDruhou možností je úplné zaheslování složky. Tak můžeme udělat například pomocí jednoduchého programu Microsoft Private Folder od Microsoft Corporation, v překladu Microsoft osobní složka. Je to soubor zdarma dostupný a stažitelný volně na internetu a funguje pro Windows XP. Program je sice v anglickém jazyce, ale i tak je skvěle pochopitelný i těm, kteří anglický neví.Instalace probíhá běžným a obvyklým způsobem. Další krok vždy potvrdíte pomocí volby Next (další) a když naběhne text s nadpisem Licence Agreement, zvolte možnost I agree (souhlasím). Klasicky zvolte složku, kam chcete soubor uložit a instalace je dokončena po kliknutí na volbu Close (zavřít). Během pár vteřin se vám spustí program. Pokud se tak nestane, klikněte na ikonku, která se vám automaticky uložila na plochu na počítači.Postup:Spusťte aplikaci Microsoft Private Folder (ikonka na ploše, nebo se program spustí automaticky).Program vás uvítá a oznámí vám, že nyní si můžete vytvořit svou vlastní složku pro své osobní soukromá data. Klepněte na tlačítko Další.Zadejte své libovolné heslo (set password) a popište ho i do políčka pod tímto (confirm password), abyste ho potvrdili. Heslo musí mít 6 – 16 znaků a musí obsahovat pouze písmena (a – za A – Z) a číslice (0 – 9). Toto heslo bude zároveň heslo do tvé budoucí soukromé složky. Pokud toto heslo zapomeneš, nebudeš mít přístup do této složky. Takže radím vám, pokud si soukromou složku vytváříte, rozhodně si zvolte takové heslo, abyste ho nezapomněli. Popř. si ho někam zapište a neztraťte. Pokračujte klepnutím na tlačítko Další.Hotovo. Máte úspěšně nastavené heslo. Můžete vstoupit do své soukromé složky pomocí zkratky (pomůcky) na ploše počítače. Potvrďte tlačítkem dokončit.Na ploše si dvojklikem myši otevřete program My Private Folder (Moje soukromá složka, původní název byl Microsoft Private Folder). Teď už po vás bude program chtít vámi zvolené heslo (viz. předchozí kroky nastavení programu). Napíšete tedy vaše heslo a potvrdíte klikem na OK. Teď už se vám otevře složka, která vypadá stejně jako všechny ostatní. Je úplně prázdná. Sem si můžete vkládat soubory, složky, videa, obrázky, dokumenty atd., které chcete mít jen pro sebe a nechcete, aby se do nich ostatní uživatelé počítače dostali a viděli, co v nich máte. Tento program opravdu doporučuji, protože je velmi účinný a pokud není uživatelům počítače nějaký velmi zkušený hacker, do této vaší soukromé složky se určitě nedostane. Můžete být tedy v klidu, protože soubory, které zde budete mít vložené, budou viditelné jen a jen vám.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Internet Explorer po mobilní zařízení

S rostoucí popularitou PDA, chytrých mobilních telefonů a dalších malých přenosných zařízení rostou i nároky uživatelů na jejich využití pro práci i zábavu. Nepostradatelnou výbavou se proto stává internetový prohlížeč. Na platformě Windows Mobile se můžete podle očekávání setkat s mobilní verzí Internet Exploreru. tisknoutKapesní počítače roku 2006 dokáží v lecčems nahradit notebooky – na PDA je možno kromě obvyklých funkcí, kterými disponovaly již první modely (správu času, úkolů, posílání e-mailů apod.) přehrávat audio i video ve vysokém rozlišení či hrát náročné hry (některé modely Dellu jsou dokonce vybaveny výkonným grafickým akcelerátorem). S příchodem displejů s vyšším rozlišením odpadl základní problém prohlížení webu – neoptimalizované stránky se na displej nevešly a buď je bylo třeba posunovat do strany, nebo jste mohli využít funkci Internet Exploreru, který stránku patřičně upravil. Pozměněné stránky však nebyly vždy podle přání uživatelů, často docházelo k nevyužívání místa a scrollovat bylo nutné stejně, ale směrem dolů. Základní obrazovka obsahuje několik důležitých ovládacích prvků – kromě adresního řádku v horní části (který lze skrýt) se tlačítka nachází ve spodní liště a slouží k vyvolání nabídek (viz. níže) a seznamu oblíbených stránek, zastavení načítání / aktualizaci stránky a posun na předchozí stránku. Navigace má z mého pohledu jeden zásadní nedostatek – prohlížeč je sice vybaven tlačítkem zpět, ale tlačítko vpřed chybí. Pokud máte např. stránku, kde je více odkazů, postupně je prohlížíte, stisknete tlačítko zpět (a dostanete se na zmíněný rozcestník), budete muset vámi vybraný odkaz (tedy ten, který jste naposledy navštívili) najít a kliknout na něj znova. Na druhou stranu, naposledy použitý odkaz je označen černým rámečkem, takže ho lze od ostatních celkem jednoduše odlišit. Případně je možné použít nabídku Forward v menu View. Favorites (tedy oblíbené weby) lze řadit do složek a pozitivní je, že jich již několik v seznamu najdete vyplněných – jedná se většinou o weby zaměřené na kapesní počítače, ať již časopisy nebo e-shopy.K dispozici máte i jednoduchou historii, navštívené stránky můžete řadit pomocí titulků (HTML značky tittle) nebo dle www adres. Tapnutím na položku se začne stránka načítat, weby není možné z historie v prohlížeči vymazat.Internet Explorer umožňuje vybrat jednu z pěti velikostí písma. Protože celkem dobře vidím, vystačil jsem si většinou s nejmenším fontem, problém byl ale se zvětšováním – na každé stránce fungovalo jinak. Např. na Pooh.cz byl rozdíl mezi krajními variantami znatelný, kdežto např. Novinky písmo zvětší jen trochu. Můj odhad je, že na vině jsou autoři webových stránek, kteří nastavili pevnou velikost písma. Obdobný stav panuje i na stolních počítačích. Nejlepším řešením by nejspíše byla možnost vlastního nastavení písma + minimální velikosti fontu, čímž disponuje např. Firefox. Stránku je možné zobrazit s obrázky či bez. Pokud vypnete načítání grafiky, stránky se budou zobrazovat trochu rychleji, ale rozvržení zůstane zachováno – místo obrázku se totiž objeví bílé pole s parametrem ALT, takže u dobře zpracovaných webů máte alespoň představu, co na obrázku bude a lze ho i zobrazit. Nikoli však jednoduchým tapnutím, ale stylus je třeba nad obrázkem podržet déle a počkat, až se zobrazí nabídka. Nastavit lze pouze minimum, ale jako základ to postačuje. V sekci Tools – options můžete povolit cookies, nastavit automatické mazání historie (při nastavení 0 dnů se historie nebude ukládat) atp. Pro správné zobrazení národních znaků je třeba nastavit znakovou sadu (Western European), díky čemuž se české znaky na stránkách v kódování Win, ISO či UTF-8 zobrazí správně bez nutnosti instalovat jakoukoli dodatečnou aplikaci.Windows Mobile 2003SE i WM5 dovolují přepnout displej do landscape režimu, přičemž dojde k překreslení okna Internet Exploreru, ale stránka se nenačítá znova a zůstává zachována i pozice, na které jste byli. Absence těchto funkcí u Palm OS a Web Pro bývá často cílem kritiků, nutno dodat, že oprávněně. Např. v rozsáhlých diskusních fórech je velmi zdlouhavé opět najít příspěvek, který jste před změnou režimu četli. Velmi užitečnou funkcí je kopírování textu ze stránky, což lze provést i výběrově, nikoliv jen vybráním označit vše + kopírovat. Pokud narazíte na zajímavý odkaz, lze ho odeslat e-mailem. PocketPC s VGA displeji využívají vyšší rozlišení pro zjemnění ikon a textů. Jestliže dobře vidíte a malá písmena vám nedělají problém, vyzkoušejte program SE VGA, který výchozí nastavení upraví tak, aby pro každý prvek (např. ikonu na Today obrazovce) byl použit stejný počet pixelů jako na přístroji s QVGA displejem. Dojde tak ke zmenšení grafiky i textu, díky čemuž se na displej vejde velmi mnoho informací. Podívejte se, jak vypadají některé známé stránky v Real VGA režimu (oproti původnímu stavu vlevo je jasně vidět, že se na obrazovku vejde mnohem více textu): Internet Explorer v PocketPC načítá stránky tak, že za cca 10-20 vteřin (záleží na velikosti stránky) je načteno a zobrazeno základní rozhraní spolu s textem a prvními obrázky. Jinými slovy, s načítající se stránkou je možné pracovat cca 15 vteřin po zadání (v případě GPRS), můžete číst text, prohlížet si již načtené obrázky atp. Nemusíte tedy čekat na kompletní načtení stránky, které může trvat i jednu-dvě minuty, v závislosti na velikosti stránky a v ní zobrazených obrázků.Co říci závěrem? Internet Explorer těží zejména z výhod Windows Mobile, co se kvalit vlastní aplikace týče, jedná se o prohlížeč pouze průměrný. Během surfování narazíte na několik stránek, které se nezobrazí v plné podobě (např. Seznam). Výhodou je možnost vybrat si z 5 velikostí písma, zamrzí absence fullscreen režimu, díky kterému by se VGA displej využil naplno.Domovská stránka MIcrosoft Windows Mobile: http://www.microsoft.com/windowsmobile/default.mspx

Pokračovat na článek


Android Market

Pokud jste vlastníkem telefonu s operačním systémem Android a rádi by jste si stáhli nové aplikace, hry a nebo aktualizovaly stávající nainstalované aplikace ve vašem zařízení, je Android Market tou nejlehčí a dle mého nejvíce praktickou možností jak toho dosáhnout.  Co je k tomu potřeba? Jsou dvě možnosti jak stahovat z Android Marketu, ale pro obě budou platit následující podmínky. Tou první a nejdůležitější je mít založený účet na Googlu, respektive svůj Gmail. Ptáte se, proč zrovna na Googlu? Odpověď je jednoduchá. Systém Android totiž vyvíjí sám Google a do Android Marketu se budete přihlašovat pod svým Gmail účtem. Pokud účet ještě nemáte založený, můžete si ho vytvořit zde: www.gmail.com kliknutím na tlačítko „Vytvořit účet“ a dále postupovat podle průvodce pro založení nového účtu. Skrze váš účet na Gmailu budete nejen spravovat, aktualizovat nebo například zakupovat aplikace nebo hry dostupné v marketu, ale také budete moci synchronizovat, nebo zálohovat váš kalendář a kontakty. Dále budete potřebovat internetové připojení na svém zařízení a je jedno zda Wi-Fi nebo datové připojení od operátora. A samozřejmě zařízení na kterém máte Android.Nyní, když máme vše potřebné, ukážeme si jak se do marketu přihlásit a využívat jeho funkce. Ale ještě předtím než se pustíme do vášnivého stahování, rád bych vám vysvětlil základní dva způsoby jak z marketu stahovat do vašeho zařízení. Prvním způsobem, jak stahovat z marketu, je přímo ze zařízení. Stačí spustit aplikaci „Market“, která je nainstalovaná na každém Androidím zařízení, v aplikaci se přihlásit na svůj již vytvořený účet na Gmailu (nebo pokud ho stále nemáte, založit si jej přes průvodce). Po přihlášení již můžete bezstarostně stahovat cokoliv si jen v marketu najdete. Aplikace se stáhne a poté sama nainstaluje a její ikonu najdete v hlavním seznamu aplikací.Tou druhou možností je na vašem počítači (nebo Macu) otevřít v prohlížeči adresu marketu: https://market.android.com/ . Zde najdete stejný market jako ve vašem zařízení. Pokud si ovšem myslíte jak je to nepraktické, že aplikaci musíte stáhnout do počítače a poté přes kabel nakopírovat do mobilu, jste na omylu. Google to vyřešil bravurně. Stačí se v prohlížeči v marketu přihlásit skrze váš Gmail účet (přihlášení se nachází v pravém horním rohu marketu), dále jen vybrat příslušnou aplikaci či hru a kliknout na tlačítko INSTALOVAT (v případě placené aplikace je zde napsáno: cena v Kč KOUPIT) a ve vyskočeném okně potvrdit stahování (popřípadě vybrat zařízení do kterého chcete aplikaci nainstalovat). Pokud máte zařízení připojené k internetu tak se po potvrzení za pár okamžiků začne aplikace sama stahovat a poté se nainstaluje stejně jako z marketu v telefonu. Když už známe oba způsoby stahování aplikací, je jen na vás, který z nich si vyberete a budete využívat. Samozřejmě že vám nic nebrání oba způsoby kombinovat dohromady podle potřeby uživatele. Dále si ještě povíme, jak zakupovat placené aplikace a hry, jak je bezplatně vrátit pokud vám aplikace nefunguje nebo nesplňuje vaše očekávání, jak aplikace aktualizovat zjistit jejich nejnovější verze a kde zjistit všechny vámi stažené aplikace.V případě placených aplikací musíte zadat číslo vaší karty. To provedete tak, že si vyberete příslušnou placenou aplikaci a dáte KOUPIT. Vyberete zařízení a potvrdíte cenu, která se odvíjí od aktuálního kurzu dolaru. V dalším kroku vyberete kartu, skrze kterou chcete platit a v případě, že doposud nemáte žádnou kartu přidanou vyberte „Přidat nový způsob platby“ a vyplňte požadované informace ve formuláři. Jen dodám, že je tento způsob opravdu bezpečný a nemusíte se bát o své peníze. Google opravdu strhává pouze peníze za zakoupené aplikace, nikdy se mi nestalo, že by mi strhl něco navíc. V případě problému, že vám to vaší kartu nevezme a hlásí ji jako neplatnou, nejspíše bude problém v nastavení vašeho účtu u banky na které máte váš účet vedený. U většiny bank se musí nejprve povolit platby typu internetového strhávání peněz. Poté by již neměl být žádný problém přidat vaši kartu. Po zakoupení aplikace si Google nejprve ověří, zda máte na účtu požadovanou částku a poté ji zablokuje. Po pár dnech částku teprve odepíše z vašeho účtu. Pokud máte internetové bankovnictví, nebo na výpisu z účtu, bezpečně poznáte kolik a za co si Google strhl peníze.V případě, že chcete zakoupenou aplikaci vrátit zpět do marketu, měli by jste znát podmínky, které vám to umožňují. Cituji podmínky z marketu:Zásady pro vracení penězAplikaci zakoupenou prostřednictvím služby Android Market můžete do 15 minut od stažení vrátit a bude vám vrácena celá částka. Konkrétní aplikaci můžete vrátit pouze jednou; pokud následně koupíte stejnou aplikaci znovu, nemůžete ji vrátit podruhé.A přesně takhle to i celé funguje. Dříve jste na vrácení aplikace měli o dost více času, což bylo velice praktické, protože jste stihli aplikaci řádně ozkoušet a rozhodnout se o jejím zakoupení. Nyní se bohužel podmínky změnili a na vrácení máte podle podmínek pouze 15min od zakoupení aplikace. To ovšem většinou stihnete aplikaci jen nainstalovat a odzkoušet jestli na vašem zařízení funguje, pro delší zkoumání a testování to čas opravdu není. Navrátit aplikaci můžete skrze aplikaci Market ve vašem zařízení. Otevřete aplikaci Marketu, přejděte na „Mé aplikace“ a zobrazí se vám seznam nainstalovaných aplikací. Zde najděte zakoupenou aplikaci, klikněte na ni a pokud máte ještě čas bude zde tlačítko „ODINSTALOVAT“ a tím aplikaci vrátíte a peníze vám nebudou odečteny z účtu.Aktualizovat již nainstalované aplikace je velice snadné. Opět v aplikaci Market na vašem zařízení, kde pod záložkou „Mé aplikace“ uvidíte všechny nainstalované aplikace. Aplikace, u kterých je možná aktualizace na novější verzi, je zobrazen oranžový nápis „Aktualizace“ po kliknutí na aplikaci stačí jen stisknout tlačítko „Aktualizovat“. Před aktualizací si ještě můžete přečíst novinky aktuální verze. Jen dodám, že někdy (zřídka kdy) je aktualizace placená, ale na to vás market samozřejmě sám upozorní.V internetovém marketu máte nahoře vedle vašeho přihlášení odkaz „Můj účet služby Market“. Po kliknutí se vám zobrazí všechny vaše doposud zakoupené, stažené aplikace popřípadě, za které aplikace jste si nechali peníze navrátit. Dále je zde záložka „NASTAVENÍ“ pod kterou se ukrývá seznam vašich zařízení se systémem Android.Na závěr bych vám doporučil si před stažením či zakoupením aplikace na marketu, přečíst komentáře k aplikaci od ostatních uživatelů. Často poznáte jak kvalitní aplikace je, nebo její chyby popřípadě, že na některých zařízeních nefunguje. Dále se před koupí podívejte na „screenshoty“ z aplikace a také pokud je dostupné shlédněte přiložené video, které aplikaci předvádí. A samozřejmě si ověřte, zda verze vašeho systému Android splňuje požadavky aplikace. Tyto požadavky jsou napsány u popisu aplikace např.: Vyžaduje Android: 2.2 a vyšší.Verzi Androidu ve vašem zařízení zjistíte následovně: Menu -> Nastavení -> Informace o softwaru -> Verze systému android (např. 2.2.1). Přeji příjemné nakupování a stahování z Marketu a doufám, že vám článek názorně popsal funkce Marketu. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - Firewall

Nepochybuji o to, že mnozí z vás se s pojmem firewall již setkali. Ano, firewall je ta „protipožární zeď“ z nadpisu (některé anglické názvy mají celkem výstižný překlad, že?). Je také možné, že jej někteří z vás využívají a ani o tom neví (třeba pokud jste si v poslední době kupovali počítač, byl na něm firewall spolu s jinými programy už předinstalován) . V dnešní době, kdy vašemu počítači hrozí z internetu všelijaké nebezpečí, by bylo dobré vědět, co to firewall je a jak nám může proti internetovým hrozbám pomoci. A hned tady na začátku článku musím podotknout, že firewall patří spolu s antiwirovými a antispywarovými programy k základnímu zabezpečení počítače připojeného k síti. A nemusí to být jen síť internetová.Hlavní úlohou firewallu je zabránění cílenému útoku na váš počítač. Neexistuje totiž jen nebezpečí, které vyplývá z napadení počítače viry a nejrůznějším spywarem, za které si ve velkém měřítku mohou sami uživatelé. Hrozí také mnohem větší nebezpečí přímého napadení a posléze i ovládnutí vašeho počítače připojeného na síť. Co to může znamenat? Útočník se dostane do vašeho počítače a s trochou nadsázky – může si v něm dělat co chce. Získá přístup ke všem vašim datům, programům, může váš počítač ovládat a dokonce využívat pro útok na další uživatele sítě. Těmto útokům jste vystaveni už v okamžiku, kdy připojíte počítač do sítě. Možná si říkáte, že zrovna váš počítač není pro počítačové piráty ničím zajímavým – opak je ale pravdou. Nezabezpečený počítač je totiž nejjednodušším cílem pro ty, kteří si takový průnik chtějí třeba jen vyzkoušet. A není nic příjemného přijít o svá data, popřípadě se nechtěně stát tím, kdo útočí na jiné počítače. A ještě jedna důležitá informace – většina postižených o průniku do svého počítač vůbec neví. Těmto útokům a nepříjemnostem může zabránit právě firewall.Jak a co to ten firewall vlastně je? Je to zjednodušeně řečeno program. Existují sice dva typy firewallů, softwarový a hardwarový, rozdíl v nich ale není velký. Spočívá v tom, že ten softwarový je nainstalován přímo na počítači, kdežto hardwarový je samostatné zařízení (prostě další krabička u počítače) v kterém ale samozřejmě pracuje také program. Také použití je stejné jen s tím rozdílem, že softwarový firewall se většinou používá pro ochranu jednoho počítače kdežto ten hardwarový, který bývá často spojen s jinými zařízeními a plní i funkci antivirové ochrany, přístupových práv uživatelů, sdílení přístupu k internetu a podobně, pro ochranu celé sítě připojené na internet. Ani to však neplatí absolutně. Celá síť může být totiž napojena na internet pouze přes jeden počítač (server) a pak se tento rozdíl stírá. Firewall je ve své podstatě soubor pravidel, která chrání počítač nebo vnitřní síť LAN před útokem. Tedy především útokem z internetu, i když by to mohl být i útok z jiného místa sítě. Tato pravidla řídí komunikaci z vnitřní sítě směrem ven, soustřeďují komunikaci do jednoho místa (uzlu), odfiltrovávají nebezpečné služby a blokují nepřátelské monitorovací služby. Chrání tak počítač nebo celou síť před útokem hackerů, před viry a wormy (červy). Abychom si práci firewallu objasnili více, zastavíme se teď u pojmu síťová komunikace. Její obsah je stejný, jako u běžné komunikace mezi lidmi. Jde tedy vlastně o předávání informací, v tomto případě mezi jednotlivými účastníky sítě. Tato komunikace probíhá přes takzvané porty. Protože počítač připojený k síti potřebuje současně využívat mnoha služeb (namátkou http – protokol internetových stránek, ftp – protokol pro přenášení souborů, smtp – odcházející pošta, pop – příchozí pošta a další) je na něm k dispozici přes 65 tisíc portů. A právě tyto porty jsou vstupní branou do počítače. Útok vedený na váš počítač se pak v prvé řadě soustřeďuje na nalezení portu, který bude posléze pro svoji činnost využívat. Děje se tak prostřednictvím scanování portů, tedy zjišťování jaké služby na nich běží a nemají-li takzvanou bezpečnostní díru. Pokud ano, je to jako otevřené dveře a pozvání útočníka domů.Ze všech informací, které už jste si mohli přečíst tedy zcela jasně vyplývá, jaký má vlastně firewall hlavní úkol. Kontroluje všechny porty a komunikaci, která na nich probíhá. Ta je vyhodnocována podle daných pravidel a pokud je nalezen nějaký pokus o průnik, je zablokován (není vpuštěn do počítače). Je to tedy váš neocenitelný pomocník. Je ovšem také pravda, že instalace a nastavení firewallu není jednoduchou záležitostí a vyžaduje poměrně velké znalosti, zejména o počítačových sítích. Je také velký rozdíl v tom, je-li instalován na jednotlivý počítač, malou počítačovou síť nebo na rozsáhlou firemní síť. Bez znalostí je nastavení složité a může se stát, že firewall zablokuje kompletně veškerou komunikaci počítače. S nadsázkou můžeme říct, že v tomto případě vás ochrání na 100 %. To ale určitě není výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout.Softwarové firewally pro domácí použití jsou však vyvíjeny s ohledem na nepříliš znalého uživatele a nevyžadují žádnou složitou konfiguraci. Jsou nastaveny tak, aby chránily počítač před známými útoky, ale současně tak, aby umožnily uživateli běžnou práci s internetem, to znamená prohlížení stránek, stahování a odesílání elektronické pošty, používání komunikačních nástrojů jako je třeba ICQ. V případě, že dojde k pokusu o komunikaci, pro niž nemá firewall nastavené pravidlo, dotáže se uživatele. Ten má možnost komunikaci povolit nebo zakázat, a to buď pouze po tento případ nebo vytvořit pravidlo, které bude firewall používat nadále a už se nebude uživatele ptát. Většinou k takové situaci dojde po instalaci nového programu, který se např. pokouší stáhnout aktualizace. V takovém případě můžete komunikaci povolit. Pokud vás ale firewall upozorní na nějaké spojení, aniž byste si byli vědomi, že jste ho inicializovali vy, zbystřete pozornost, pečlivě si přečtěte informace o spojení a v případě jakýchkoliv pochybností raději spojení zakažte.Ptáte se, kde takový softwarový firewall vzít? Jeden máte integrovaný přímo ve Windows XP (od Service packu 1). Pokud vám nevyhovuje, můžete vyzkoušet některý z dalších známých firewallů, které jsou většinou pro domácí použití zdarma.

Pokračovat na článek


Internetová komunikace – chat

Kdo nechatuje není inKdo nechatuje není in? Myslíte si, že to není pravda? Přesvědčím vás o tom, že tomu tak opravdu je. Když se zeptáte lidí, co dnes používají nejčastěji ke komunikaci, jejich odpověď zní - mobil anebo chat (čtěte [čet]). Chat je významný především svou schopností sledování rychlých odezev od jiných uživatelů, jednoduchého způsobu seznámení, poznávání nových přátel a také pro svoji možnost komunikace zdarma. V součastné době je na internetu na výběr nepřeberné množství tohoto druhu komunikace. Pokud máte své webové stránky, můžete si chat zprovoznit i na nich. Vyžaduje to však určité znalosti v oblasti publikování na internetu. Některé servery využívají pro zpestření této komunikace i chatování s celebritou nebo jinou významnou či známou osobou. Po určitý čas odpovídá na dotazy čtenářů pozvaná celebrita.Existují však výhradně chatovací servery umožňující uživatelům zapojovat se do různých skupin (místností) a případně iniciovat chaty vlastní. Důležitou součástí každého chatu je tzv. nick (přezdívka). Všichni uživatelé se tak od sebe odlišují svou přezdívkou a pro vás to má výhodu i v tom, že ihned poznáte své přátelé. Každý chat má své místnosti (samozřejmě virtuální), do kterých uživatelé vstupují a komunikují v nich s ostatními. Většinou se místnosti označují podle zaměření, což může být třeba i název města nebo místa (tyto místnosti navštěvují lidé, kteří si chtějí povídat s lidmi např. z Liberce nebo Brna), časté chatovací místnosti bývají pokec, seznámení, volný čas, pro milovníky hudby, filmů atd. Jako uživatel chatu si můžete vytvořit vlastní místnost a stát se jejím správcem. Pro vtvoření vlastní místnosti musíte splnit podmínky dané provozovatelem chatovacího serveru, většinou to jsou nachatované hodiny.Xchat Nejnavštěvovanější chat naleznete na webové stránce www.xchat.cz. Tento chat je provozován webovým serverem Centrum.cz, navštěvuje ho veliké množství uživatelů, kteří mohou vstoupit do mnoha místností (např. Města a místa, Seznámení a flirt nebo Sport a adrenalin), pořádat srazy, přispívat do offline diskusí, upravovat si svůj profil, naplánovat rande nebo vyhledávat jiné uživatele a prohlížet si jejich profily. Po vstupu do místnosti jednoduchým způsobem komunikujete s ostatními uživateli tak, že do prostoru vedle vašeho nicku vkládáte váš text. Napsaný text můžete odeslat konkrétní osobě anebo všem, kteří jsou v místnosti. K textu máte možnost vkládat smajlíky a oživit tím komunikaci, nastavit si svůj profil nebo vše, co týká chatování. Dále se můžete rychlým způsobem přesunout do jiné místnosti, ignorovat uživatele, psát si poznámky, zastavit si text nebo odejít z místnosti. Chat na webových portálech Seznam.cz a Atlas.czNa webovém serveru Seznam.cz můžete také chatovat se svými přáteli, přesněji řečeno na www.lide.cz. Svými možnostmi má blízko k Xchatu, avšak stále mu ještě něco chybí. Po vstupu do místnosti můžete stejným způsobem komunikovat s ostatními uživateli jako v Xchatu. Na pravé straně stránky máte panel pro jednodušší práci s chatem. Využít můžete možnosti jednoduchým způsobem psát konkrétnímu uživateli, nastavovat si stránku (nastavení barvy písma, velikosti textu, obnovení stránky atd.), vkládaní přátel a oblíbených místností, ignorace uživatelů, posílání vzkazů atd.Chat také najdete na webovém portálu Atlas.cz, konkétně na pokec.atlas.cz, kde máte prakticky stejné možnosti jako na serveru Seznam.cz. Od předešlého chatu se odlišuje snad pouze svým vzhledem.

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


Aktualizace operačního systému

Máte počítač a chcete ho mít v bezpečí? Prvním krokem jsou aktualizace operačního systému. Autoři virů a různí hackeři nikdy nespí a neustále hledají chyby a nedostatky operačního systému a dalších aplikací. A pravě tomuto můžete zabránit pomocí aktualizací.Ať už používáte jakýkoliv operační systém, tak v okamžiku, kdy si jej nainstalujete, je možné že vývojáři nebo jiní odborníci odhalili jeho určité nedostatky. A pokud takovéto nedostatky existují, tak je pouze otázkou času, kdy na tento nedostatek přijdou i tvůrci a šiřitelé virů. Často bohužel platí, že nějakou tu chybičku objeví nejdříve právě tato skupina uživatelů. A následně tuto chybu operačního systému využijí k tomu, aby napadli váš počítač, často aniž byste o tom věděli. Pokud chcete mít počítač v bezpečí, je nutné operační systém průběžně aktualizovat. Bezpečnost operačního systému je zřejmě nejdůležitější důvod aktualizací, ale ne jediný. Aktualizace se rozdělují na tyto základní druhy:Ochrana proti napadení – tyto aktualizace zabraňují proniknutí virům a jinému škodlivému software do vašeho počítače. Autoři virů neustále vymýšlejí nové a nové postupy jak dostat nákazu do vašeho počítače. Takže je nutné stále tyto postupy blokovat.Zlepšování výkonu systému – tato skupina aktualizací pomáhá zlepšovat výkon počítače. Odstraňuje, nebo opravuje části systému, které zbytečně zatěžují hardware, nebo zpomalují činnost jiných programů.Odstraňování závažných chyb – pomocí těchto aktualizací se zbavuje operační systém takových chyb, které by mohly způsobit nestabilitu systému a následnou ztrátu dat. Nebo také řeší problémy s kompatibilitou softwaru a hardwaru.Rozšiřování systému – i když budete mít aktualizovaný operační systém z hlediska bezpečnosti, tak ani tyto aktualizace nejsou k zahození. Pomocí těchto aktualizací si můžete rozšířit některé funkce systému a nebo přidat úplně nové.Ale kde je možné tyto aktualizace získat? Cesty jsou různé a záleží na typu operačního systému, který zrovna využíváte. Nejjednodušším způsobem, jak se můžete informovat, je navštívit internetové stránky výrobce operačního systému. Některé operační systémy (např. Microsoft Windows XP) mají možnost automatických aktualizací z internetu.V dnešní době je mezi běžnými uživateli zřejmě nejrozšířenější operační systém Windows XP od firmy Microsoft. A z tohoto důvodu se v pokračování toho článku dozvíte základní informace o tom, jak tento operační systém aktualizovat. Ještě taková menší poznámka, pokud chcete mít přístup ke všem aktualizacím vydaných pro váš operační systém, tak musíte mít legální operační systém, jinak budete mít přístup pouze ke kritickým aktualizacím.Nejjednodušší způsob aktualizací Microsoft Windows je pomocí internetu a automatických aktualizací. Řadu z vás jistě napadne otázka, ale jak automatické aktualizace zapnout? Stačí když kliknete na tlačítko Start a poté vyberete možnost Ovládací panely a zde vyhledejte a spusťte Automatické aktualizace. Otevře se vám následující okno.Zde máte před sebou základní nabídku aktualizací operačního systému Windows XP. První možnost máte doporučenou, tato volba je určena pro ty z vás, kteří se nechtějí aktualizacemi systému už nijak zabývat, pouze zvolíte čas kdy bude váš operační sytém tyto aktualizace vyhledávat a následně stahovat a instalovat. Všechny aktualizace budou automaticky na pozadí stahovány a následně opět na pozadí a automaticky nainstalovány. Vy jste po té informován o výsledku těchto aktualizací. Pokud označíte druhou možnost tak se vám budou aktualizace automaticky stahovat, ale budou nainstalovány až si budete přát a tuto instalaci spustíte. Při označení třetí možnosti jste pouze informován o tom, že jsou na internetu dostupné nové aktualizace. A pouze vy si stahování sami spustíte a následně také sami spustíte instalace těchto aktualizací. Poslední možnost není příliš vhodné volit. A to z důvodů toho, že váš počítač nebude aktualizován a ani nebudete informováni o tom, že jsou nové aktualizace k dispozici.Další možnost jak aktualizovat operační systém je pomocí internetových stránek firmy Microsoft. Do prohlížeče zadejte adresu http://update.microsoft.com:I zde máte možnost výběru ze dvou alternativ. První možnost Expresní, vám nabízí ty aktualizace, které jsou pro váš operační systém důležité nebo doporučené. Zato pokud zvolíte druhou možnost Vlastní, tak budete informováni o všech aktualizacích, které jsou k dispozici a můžete si je podle libosti nainstalovat (nebo nenainstalovat) do svého počítače. Pokud v této oblasti nemáte velké zkušenosti, raději vyberte možnost Expresní a nemusíte se o nic starat.Ať už si vyberete první nebo druhou možnost, budete muset chvilku počkat, protože váš operační systém bude podroben rychlé kontrole a následně dostanete informaci o tom, jaké aktualizace jsou k dispozici a podrobnější informace o obsahu každé aktualizace. Také zde budete mít informace o velikosti všech aktualizací a předpokládané době, jakou bude trvat jejich stažení.Pak už jen stačí kliknout na tlačítko Instalace aktualizací a postupovat podle pokynů, které vám budou zobrazeny. Jednotlivé pokyny se mohou lišit, podle toho, o jaké aktualizace se jedná. Také je možné že budete vyzváni k restartování počítače po stažení a nainstalování aktualizací.Také jste se možná setkali s pojmem Servisní balíček (service pack). Jedná se o souhrn aktualizací za určité období a často také přidává nové funkce a možnosti do vašeho počítače, takže na tyto balíčky nezapomeňte a si je nainstalujte. Pro operační sytém Microsoft Windows XP v současné době existují servisní balíčky s označení SP1 a SP2. Stačí nainstalovat vždy nejnovější servisní balíček, protože obsahuje i aktualizace z předchozích balíčků. Nově vydávané verze instalačních médií již obsahují dříve vydané servisní balíčky, s novým počítačem tedy již většinou dostanete předinstalované Windows XP se Service packem 2. Verzi nainstalovaného Service packu zjistíte nejrychleji kliknutím pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na Ploše a výběrem Vlastnosti z rozbaleného kontextového menu.Jak je z obrázku vidět, i tudy se dostanete k nastavení automatických aktualizací. Mít nainstalovaný nejnovější Service Pack ale nestačí (SP vycházejí v dlouhých časových intervalech), po instalaci operačního systému je vždy nutné nainstalovat nejnovější aktualizace a zapnout automatické aktualizace (pokud to operační systém umožňuje, postup pro Windows XP jsme si ukázali výše).Aktualizace operačního systému jsou důležitým základním faktorem v ochraně vašeho počítače. Nezapomínejte ale ani na antivirový program a bránu firewall, které vás chrání před dalšími možnými útoky.

Pokračovat na článek


Jak se bránit napadení

V tomto článku se podíváme na základní informace o tom, jak zabezpečit svůj počítač, a jaká pravidla dodržovat při jeho používání, abyste se nestali obětí viru nebo jiného škodlivého softwaru a nepřišli o svá data či osobní údaje.Ať už máte právě koupený počítač, nebo jej už delší dobu používáte, jistě máte zájem na tom, aby byl možná co nejvíce chráněný proti napadení počítačovým virem. Říkáte si ale jak toho dosáhnout? Řešení se nabízí více, ale ne všechna jsou vždy vhodná a účinná. V tomto článku se dozvíte základní informace o tom, jak svůj počítač chránit. Jak už to bývá, nic není úplně zadarmo, ale bezpečnost vašich dat je věc, na které se rozhodně šetřit nevyplatí. Stačí jeden šikovný útok a hned můžete mít způsobenou škodu vyšší, než cenu za kterou mohlo být vaše PC zabezpečeno. Takže záleží pouze na vás, jestli necháte svá data v nebezpečí a nebo se raději zaměříte na jejich bezpečnost.Aktualizace operačního systémuPrvním důležitým krokem je udržovat operační systém aktuální. To znamená stahovat a instalovat aktualizace a záplaty vydávané pro váš operační systém. Řadu z vás určitě napadne otázka, k čemu vůbec aktualizace systému jsou? Odpověď je velmi jednoduchá. Pouze pokud budete mít vždy systém aktuální, budete chráněni před napadením, protože autoři virů a jim podobných škodlivých programů, neustále vymýšlejí nové postupy a nové cesty jak dostat svůj výtvor do vašeho PC a to nejlépe tak, abyste o tom neměli tušení. A proto je nutno jim tyto cesty a stále zavírat a postupy blokovat. A to se děje právě pomocí aktualizací vašeho systému. Jak tedy nejlépe (nejjednodušeji) udržovat systém aktuální? Aktualizace operačního systému umožňuje stáhnout každý výrobce ze svých stránek. Moderní operační systémy již umí aktualizace stahovat samy, uživatel musí nanejvýš na výzvu potvrdit instalaci nově stažené aktualizace. Automatické aktualizace zvládají jak Microsoft Windows XP, tak některé distribuce Linuxu a samozřejmě i Mac OS. A nezapomeňte ani na legálnost operačního systému. Pokud nemáte operační systém legální, nemusí být možné stáhnout všechny aktualizace pro tento systém, i když bezpečnostních záplat se to (zatím) netýká.FirewallAni pokud udržujete váš operační systém aktualizovaný, to bohužel k naprosté bezpečnosti dat nestačí. Dalším velmi vhodný krokem je používání Firewallu. Ale co je to firewall a k čemu je vůbec dobrý? Firewall v doslovném překladu znamená ohnivá hradba, ale častěji se překládá jako bezpečnostní brána. Jedná se o software, ale může to být i samostatné zařízení, které odděluje váš počítač nebo vaši síť od okolí. Veškerá komunikace je možná pouze podle předem stanovených pravidel a uživatel takovou komunikace musí povolit. Firewall je nejúčinnější zejména proti útokům zaměřených proti odesílání nepovolených dat, nebo přijímání takových dat, o které nestojíte.Z hlediska materiálního existují dva druhy firewallů. A to softwarový a hardwarový. Hardwarový firewall je vhodnější použít pro počítačovou síť, chrání celou síť před útoky zvenčí a odpadají nároky na konfiguraci jednotlivých stanic (správce sítě má jednoduší práci a vyšší kontrolu). Jedná se o zařízení, které monitoruje veškeré dění uvnitř sítě a také komunikaci mezi sítí a okolím. Hardwarový firewall má vyšší pořizovací náklady než softwarový, ale zase pro velkou počítačovou síť je vhodnější. Softwarový firewall je normální program, který si nainstalujete. Pak již se sám spouští automaticky po startu operačního systému a běží na pozadí. Tento program sleduje veškerou činnost na počítači a pokud se objeví něco, co není v souladu s pravidly, která jsou nastavena, tak se ihned zeptá, zda je možné akci povolit, nebo automaticky blokuje, vše záleží na tom jak si sami firewall nastavíte. A také zde je nutnost včas aktualizovat na novější a výkonnější verzi. Softwarový firewall obsahuje i operační systém Microsoft Windows a pro většinu uživatelů je plně postačující. Existují ale i jiné softwarové firewally od různých výrobců, které se snaží nabízet rozšířené možnosti pro náročnější uživatele. Zde jsou ty nejznámější s odkazy na stránky výrobců.Sygate Personal Firewall – zdarmaSunbelt Kerio Personal Firewall – zdarma v omezené verziZoneAlarm - zdarmaTiny Firewall – placenýAntivirDalším krokem je výběr a nainstalování vhodného antivirového programu. Antivirový program se podobně jako firewall spouští automaticky při startu operačního systému a běží na pozadí. Program sleduje veškerou činnost vašeho počítače, kterou provádí s daty. Ale jak může být vir odhalen? Antivirový program používá současně několik metod na to, aby našel škodlivý program a následně jej odstranil. Nejčastěji používá tyto 4 základní metody – porovnávání s vlastní databází virů, heuristická analýza, test integrity, rezidentní sledování. Ani zde nesmíte zapomenout na pravidelné a aktualizace. Většinou se databáze s informacemi o virech aktualizuje automaticky každý den. Také v tomto případě je na trhu několik antivirových programů, zde je malý seznam.Alwil avast! home edition - zdarma (pro domácí použití)Grisoft AVG Anti-Virus plus Firewall - zdarma (pro domácí použití)Eset NOD32 Antivirus SystémNorton Internet Security - antivir, firewall a anti-spyware v jednom balíkuKaspersky AntivirusAnti-spywareTaké by bylo dobré, abyste nezapomněli na Spyware. Jsou to jednoduché špionážní programy, které shromažďují informace o uživatelích počítače a po té je odesílají na předem určené místo. To se samozřejmě děje bez vašeho vědomí. Takže abyste tomuto zabránili je nutné mít nainstalovaný anti-spyware. Tyto programy se zaměřují ne vyhledávání a likvidaci a těchto špionážních programů. Anti-spyware porovnává soubory se svou databází, která se pravidelně aktualizuje od výrobce. Opět je nabíeno několik anti-spyware programů, které jsou vhodné, zde je přehled těch nejpoužívanějších.Ad-aware SE - zdarmaSpyware Doktor - placenýAdvanced Spyware Remover - zdarmaSpyRemover - placenýAnti-spamJeště byste neměli opomenout nějaký program, který má označení antispam. Ten se zabývá odstraňováním spamu, tedy nevyžádané pošty. Nejčastěji se jedná o různé komerční nabídky. I zde je možno si vybrat z řady programů.Spybot - Search & Destroy - zdarmaSpam Agent - placenýSpamNet - zdarmaSpam Killer - zdarmaObezřetnost předevšímSebelepší antivir ani firewall vás neochrání před sebou samými. Stále ještě spousta uživatelů bez rozmyslu kliká na lákavě vypadající odkazy, potvrzuje výstražné informace bez čtení a otevírá přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů, navíc klidně psaných v angličtině, které nerozumějí. Vždy, než otevřete stránku, spustíte soubor, potvrdíte dialogové okno, zamyslete se nad tím, zda víte, co vlastně děláte a co od této akce očekáváte. Relativně bezpečné se může zdát prohlížení webových stránek, ale i tady je potřeba být ve střehu, zvláště na stránkách, na kterých jste poprvé a dvojnásob, pokud se jedná o stránky s ne úplně seriozním obsahem. Pro správné zobrazení obsahu některých webových stránek je nutné nainstalovat do prohlížeče tzv. plugin (rozšíření, např. přehrávač flashových animací). Na tom není ve své podstatě nic špatného, musíte si však být jisti, že se jedná o neškodný software.Rozhodně se vyplatí dvakrát číst a jednou kliknout. Antivirový program se vás sice snaží ochránit i v těchto případech, ale tvůrci virů jsou vždy o krok napřed, a tak i vám se může stát, že se jako jedni z prvních stanete obětí nového viru. Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte někoho zkušenějšího, to platí hlavně v případě e-mailových příloh a spouštění souborů. Vaše data a osobní údaje jsou to nejcennější, co máte, navíc jsou mnohdy nenahraditelné, opatrnost se proto určitě vyplatí.Věřím, že jste si po přečtení tohoto článku udělali alespoň nějaký obrázek o tom jak ochránit svůj počítač proti napadení, nebo zneužití někým dalším.

Pokračovat na článek


Nejstahovanější aplikace v historii serveru Stahuj.cz

Internet a stahování, to jsou pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří. Stahují se obrázky, videa, hudba a samozřejmě také programy. A na to, které programy jsou internetovými stahovači nejoblíbenější, se podíváme v tomto článku. Poslouží nám k tomu žebříček serveru Stahuj.cz za celou jeho historii.Daemon ToolsNa absolutní špici historicky nejstahovanějších programů se podle evidence serveru Stahuj.cz umístil emulátor virtuálních CD a DVD mechanik s názvem Daemon Tools. Tento software, který má na svědomí firma Duplex Secure už drahnou dobu zpříjemňuje život téměř každému uživateli počítače, který pracuje s image soubory.Když už je o nich řeč, musím pro pořádek uvést konkrétní typy imagů, které Daemon Tools podporuje. Jsou to tedy: cue/bin, iso, ccd (CloneCD), bwt (Blindwrite), mds (Media Descriptor File), cdi (Discjuggler), nrg (Nero), pdi (Instant CD/DVD), b5t (BlindWrite 5).Daemon se zobrazuje dole na liště vedle hodin a díky jeho jednoduchosti je práce s ním učiněnou hračkou. Naráz dokáže emulovat až čtyři virtuální mechaniky a to už je slušné číslo. Pokud jste v tomto oboru neznalí a ptáte se, co to vlastně onen image soubor je, tak jenom v kostce doplním, že image je jakýsi obraz CD, nebo DVD média, který je uložený ve formě jednoho souboru na pevném disku. Tvorba image už v dnešní době není problém pro žádný vypalovací software, a proto vám nic nebrání v tom, abyste si svoje za draho pořízené originální CD a DVD nosiče mohli zálohovat, jak ostatně povoluje autorský zákon. Pro úplnost ještě poznamenávám, že v současnosti je k dostání i PRO verze tohoto softwaru, která je ovšem oproti jejímu freewarovému bratříčkovi zpoplatněna.Codec pack All in oneJe tomu už poměrně, dávno, co se začaly pro komprimování videa používat kodeky, které byly a jsou schopné rapidně zmenšit velikost videosouboru, a přitom nikterak zásadně nezhoršit jeho kvalitu. Když tento kodekový trend začínal, tak bylo poměrně obtížné rozběhnout všechna videa, protože ne všechna používala stejný kodek. Pak nastávaly situace, kdy vám místo obrazu běhaly přes monitor rozličné čáry a nebo pro změnu nešel zvuk. Se skvělým nápadem proto přišli tvůrci kodekového balíku All in one, kteří do jedné instalačky zařadili ty nejdůležitější audio i video kodeky. V současné aktuální verzi All in one codec packu najdete tyto dekodéry: Dekodér pro DivX 6.1.1Dekodér pro XviD Koepi's 1.1Dekodér pro DivX, XviD - FFDShow 17.02.2005 alphaDekodér pro MPEG2 2.0.0.0Dekodér pro titulky g400 2.83Dekodér pro titulky DVobSub (Win9x, Win2k a WinXP) 2.23, 2.33Dekodér pro OGG Vorbis 0.9.9.5Dekodér pro AC3 1.01a RC5Morgan Multimedia Stream Switcher 0.99ßBsplayerUrčitě se vám taky někdy stalo, že jste si chtěli pustit nějaký nestandardní video soubor a MediaPlayer od Microsoftu se na to moc vesele netvářil. Možná proto by bylo dobré sáhnout po nějakém alternativním přehrávači, který zvládne přehrát i ty „obtížnější“, či chcete-li méně standardní video formáty. A právě takovou hodně rozumnou alternativou (ne-li plnohodnotnou náhradou) je prográmek BSplayer. Tento soft podporuje celou řadu speciálních funkcí, jako umístění titulků libovolně po obrazovce, jejich vyhlazení, plně nastavitelné klávesové zkratky, skiny, equalizér, posouvání titulků a jiné drobnosti. Navíc zde najdete i rozšířené nastavení zvuku a podporu nejnovější verze DivX formátu. Bsplayer je ke stažení zcela zdarma, ale existuje i jeho PRO verze, která je placená a obsahuje další spoustu nových a užitečných funkcí.Adobe readerPokud trochu více používáte počítač v kombinaci s internetem, tak jste už jistojistě narazili na dokument s příponou PDF. Počítačového laika možná překvapí nekompatibilnost této přípony se standardní kancelářskou výbavou počítače v podobě Microsoft Office, nicméně oko zkušenějšího uživatele už tento druh dokumentu dokáže bez nejmenšího problému přiřadit programu Acrobat Reader od softwarového giganta Adobe. Momentálně se aktuální verze programu vyšplhala až na osmičku a na oficiálních stránkách si můžete koupit standardní, nebo profi verzi, která se dá pořídit za krásných 449 dolarů:-). Novinkou je ale tzv. Adobe Acrobat 3D, který podle slov autorů umí pracovat například s CAD soubory a vytvářet tak 3D kompozice. Cena této verze Acrobata stojí 995 $. Do našich statistik ale samozřejmě patří verze Acrobat Reader, která je zcela zdarma.CCleanerCCleaner je velmi zajímavý a užitečný nástroj, který slouží pro optimalizaci operačního systému. Nejen, že si dokáže poradit se zbytečnými položkami ve vašich registrech, ale zároveň vás dokáže zbavit špíny po programech k běžnému užívání, což má zpravidla za následek uvolnění slušného množství místa na disku. Určitě už se vám totiž taky stalo, že se vám čas od času ztratilo nějaké to „gigo“:-). No a právě díky CCleneru můžete svého vrnícího miláčka podrobit kompletnímu bezbolestné diagnostice, která je poskytována zcela zdarma.Změny poslední verze:Kompletně přepracováno v C++Rychlejší analyzování a čištěníPortable - možnost spouštět z USBPřepracované uživatelské rozhraníA mnoho dalšíhoAvast HomeO českém antivirovém programu od firmy Alwil software jsem toho na těchto stránkách napsal už opravdu hodně a nechtěl bych pravidelné čtenáře nudit stále stejnými otřepanými frázemi, takže bych spíše odkázal na článek o desítce nejstahovanějších antivirů podle serveru stahuj. Pro úplnost ale uvádím seznam novinek a změn freewarové Home edice, které přináší její nejaktuálnější verze 4.7.1029:změny v infrastruktuře testovacího jádra, přinášející vyšší detekční schopnostiopravena chyba, která se občas projevovala až pádem avast screen-saveru při jeho spouštěníopraveny problémy SIS a CAB unpackerů s některými poškozenými souboryStandardní Štít: opraven drobný únik paměti na Windows VistaStandardní Štít: opraveno přesouvání zavirovaných souborů do truhly na Windows VistaStandardní Stít: implicitní výjimky z testování se nyní nevztahují na spouštění (jsou platné pouze pro čtení/zápis souborů)přidány další "installer" unpackerypřidány další Win32 executable unpackery (Enigma atd.)při NTLM proxy autorizaci (na ISA Server) je nyní možnost specifikovat konkrétní účet, pod kterým služba avastu aktualizaci provedepřidána arabská jazyková verzeAd-AwarePokud jste nikdy neslyšeli o užitečné aplikaci jménem Ad-aware, tak vězte, že je to momentálně jeden z nejpoužívanějších programů (ne-li nejpoužívanější) na ochranu a kontrolu před nebezpečnými škůdci, kteří v současnosti trápí nejednoho uživatele virtuální dálnice jménem internet. A tímto otravným hmyzem není nikdo jiný, než spyware. Ad-aware v současnosti vyšel opět v inovované verzi, která přináší zcela nové jádro s vyšším výkonem. Nabídka funkcí byla rozšířena a důraz byl kladen především na intuitivnost ovládání. Vylepšení doznala také funkce Ad-Watch která teď aktivně sleduje vaší práci na internetu, registry, či paměť počítače a v případě nebezpečí eliminuje útok škodlivého kódu již v prvopočátku. Verze pro nekomerční použití je ke stažení zcela zdarma a právě proto jde o nejstahovanější program na obranu proti spywaru. Nová verze 2007 také přináší znatelně rychlejší kontroly disku a menší spotřebu systémových prostředků u komponenty Ad-watch.Alcohol 120%Tento netradičně pojmenovaný vypalovací software už na počítačové scéně existuje relativně dlouho a myslím, že ho není potřeba dlouze představovat, protože velmi úspěšně alternuje Nero Burning Romu.Alkohol je tedy jednak program na vypalování CD a DVD, ale v neposlední řadě funguje také jako emulátor virtuálních CD a DVD mechanik, kterých dokáže simulovat současně až 31. Navíc si umí poradit i se soubory typu CUE, BIN, IMG a podobně, takže už odpadají starosti o drahá originální optická média, která nyní s klidem nechejte ve skříni, protože vše můžete mít pohodlně uložené na disku a emulovat přes Alkohol 120%. Ke stažení je standardně 30ti denní demo a cena za plnou verzi se pohybuje kolem 850 Kč.Bitcomet & AzureusJak jistě vidíte, tak na devátém a desátém místě se umístily dva torrentové klienty, jmenovitě Bitcomet a Azureus. Torrentové manažery se standartně používají na tzv. peer-2-peer výměnu, čili na sdílení a stahování souborů v tzv. torrentovém formátu. Pokud jste se nikdy se slovem torrent nesetkali, nebo jen nevíte, co znamená, tak bych si ho dovolil definovat.Torrent je v podstatě takový malý soubor o velikosti několika jednotek, desítek, či stovek kb (v závislosti na přenášeném objemu dat), který v sobě obsahuje informaci o umístění onoho konkrétního datového balíku. Samotné stahování pak funguje na bázi peer-2-peer a rychlost tohoto stahování ovlivňují tzv. seeders a leechers. Každý torrentový soubor má tzv. zdraví, které je ovlivněno právě těmito dvěma typy uživatelů. Zatímco seeders („sdíleči“) aktivně sdílí 100% konkrétních souborů, tak leechers („stahovači“) ona konkrétní data stahují jednak od těch, co mají ony soubory stažené, ale zároveň stahují i od lidí, kteří už mají nějakou část na disku staženou. Torrentové stahování tedy funguje na systému, kdy každý „tahá“ od každého, což je rozdíl například oproti DC++, kde stahujete většinou od konkrétního uživatele.A nyní už podrobná specifikace těchto dvou torrentových klientů ze serveru Stahuj.cz:BitcometBitComet je peer-2-peer program na sdílení a stahování souborů přes sít Bittorrent, což je asi nejpopulárnější p2p protokol, vytvořený pro vysokorychlostní distribuci souborů v řádu 100MB či jednotek GB.Program je velice účinný, čistý, rychlý a jednoduchý na používání Bittorrent klient. BitComet podporuje současně probíhající stahování, frontu stahování, výběr stahování přes torrent package, rychlý přehled, chat, virtuální paměť na hard disku, omezovače rychlosti stahování, mapování portů, proxy, IP filtr a další.Azureus VuzeAzareus je další z řady BitTorrent klientů, který nabízí velmi přehledné uživatelské prostředí. Ihned po instalaci se spustí jednoduchý průvodce nastavením, program se integruje do prohlížeče a po stažení ".torrent" meta-souboru se zahájí stahování.Program celou dobu přehledně informuje o stavu stažení, důvodech potíží, atd. Azareus podporuje stahování více souborů současně a průběh všech stahování zobrazuje v přehledném výpisu.Pro správnou funkci programu potřebujete mít nainstalované Java prostředí (J2RE). Program je z velké části přeložen do češtiny.Nová verze Azureus Vuze navíc nabízí stahování a sdílení videí, trailerů, HD ukázek filmů atd.

Pokračovat na článek


Doménoví piráti vás mohou připravit o doménu

U žádného článku jsem nezvažoval jak začít, ale u tohoto ano. Vím, že se pouštím na velmi tenký led, a také vím, že mnoha lidem se obsah mého článku nebude příliš líbit. Zároveň si ale myslím, že by nebylo od věci ukázat lidem, že se dělo a bohužel stále děje to, o čem zde budu psát. Záměrně nepíší, že bude dít, protože v koutku duše doufám, že i v podnikání na internetu se v budoucnu najdou féroví a poctiví lidé.Pokusím se vám přiblížit, co se stalo mně osobně a dále pak zkušenost mého kolegy Petra, který ale dopadl hůř. Mrzí mě, že jsem musel čerpat ze zkušenosti, které se stala jemu, ale jen díky jeho příkladu se nestala stejná věc mě. Proto také doufám, že i pro vás by mohl být článek užitečný a podnětný.O tom, jak si zaregistrovat doménu, jak ji zaplatit převodem, složenkou nebo jinak a jak ji zprovoznit. Na toto téma se již napsalo mnoho statí a i na našich stránkách narazíte na dobré články, jak učinit první krok. Byť se říká, že první rozhodnutí je nejobtížnější, myslím si, že v této problematice to není zase až tak pravda. Registrace je jednoduchá. My se proto zkusíme zaměřit na to, co se děje poté. Myslíte si, že pokud si zaregistrujete doménu, nemůžete o ni přijít? Omyl, můžete!Zaregistrovali jste si doménu a provozujete na ni skvělou práci: dobrý projekt, výtečné stránky. V klidu si platíte měsíční poplatky (tedy, pokud jste se takto domluvili) a nemáte ani ponětí, že by se něco zvláštního mohlo dít. Legislativa nám k dnešnímu dni umožňuje prakticky od pracovního stolu zaregistrovat téměř jakoukoliv ochranou známku. V této roli hraje výraznou úlohu Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Lze si zaregistrovat stejné jméno jako doménu, a pak již stačí jen čekat, až vám známku zapíší. K této otázce se mi podařilo získat vyjádření ÚPV:„Do kompetence Úřadu průmyslového vlastnictví nepřísluší oblast domén. Pokud si však někdo přihlásí ochrannou známku vyhovující zákonným předpisům, můžebýt taková známka zaregistrována. Znaky jako www, cz nejsou chránitelné.Také nelze chránit všeobecně známé názvy, např. pepsi, coca-cola apod. Problematika je však natolik složitá, že nelze na Váš dotaz jednoznačněodpovědět. Doporučuji Vám kontaktovat naše středisko ochranných známek tel. 220383120. Praxe ukazuje, že doménové pirátství není naší národníspecifikou, ale je to celosvětový problém, který se řeší v rámci Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.Je to podobné jako s Open source softwarem. Všichni chtějí software zdarma a naopak všichni si chtějí svůj vlastní software chránit.“Co je to vůbec doménové pirátství?Je to v podstatě stejné pirátství jako známe z dobrodružných knih autorů Karla Maye či Verna. Jen v moderním podání. Doménoví piráti nekradou zlato a cennosti, ale v dnešním světě něco mnohem podstatnější. Nápady, celé projekty a hlavně formou vydírání přicházejí k penězům. Postup je velmi jednoduchý. Pokud si zaregistrujete svou doménu a prezentujete na ní sebe, své výrobky či něco podobného, tak to neznamená, že doménu vlastníte. Dochází pouze k pronájmu této domény. Tento fakt je velkou neznámou a mnoho uživatelů si jej vůbec neuvědomuje. Nikde se nedočtete, že jste si doménu „koupili“, ale pouze pronajali. Postup pirátů je tedy jednoduchý. Vyberou si doménu a zaregistrují si ochranou známku s názvem, který je v doméně. Je-li ochranná známka zapsaná, má již doménový pirát téměř vyhráno. Pak jako majitel ochranné známky může dělat majiteli domény značné potíže, které mohou skončit až soudním příkazem k pozastavení provozu.Ilustračním případem je zahájení dnes oblíbeného serveru www.super.cz . Samotné spuštění se totiž na začátku setkalo s podobným problémem. Dražba o doménu se vedla velmi obtížně. Nakonec ji vyhrál dnešní provozovatel nad jednou nejmenovanou firmou. Ta po neúspěchu zaregistrovala ochranou známku „super.cz“ a začala vyžadovat horentní sumu peněz za provoz domény www.super.czObdobný případ se objevil v případě domény www.bleskovky.cz . Společnost Ringier zakoupila doménu bleskovky.cz. Ringier vydává deník Blesk a provozuje jeho internetovou verzi Blesk.cz . Podle slov Petra Bednáře, ředitele SPIRu, chce mít Ringier pojištěné všechny domény v okolí jejich ochranné známky Blesk, což je naprosto v pořádku a není na tom nic špatného. Ovšem nejmenovaná společnost doménových pirátu opět zareagovala o několik dní dříve a snažila se dělat problémy.A v neposlední řadě byla v podobné situaci například i doména www.aktualne.cz, ovšem zde se zřejmě dospělo k určitému koncensu.Co tedy dělat, abyste podobný problém nemuseli řešit?Základní rada. Být obezřetný a hlavně jednat velmi opatrně a v tichosti. Protože pokud se neví o problému, tak ho nikdo neřeší. A zároveň co nejdříve registrovat ochrannou známku na Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).Co dělat když se už do podobné situace dostaneme?Jsou dvě možnosti. Buď slabošsky přistoupit na podmínky vydírající firmy a akceptovat jejich požadavky, které popravdě nemusí být zrovna malé, a zaplatit sumu 10krát až 20krát vyšší. A nebo druhá varianta řešení. Připravte se však, že je časově i finančně náročnější a hlavně bude vyžadovat obrovské množství nervů a papírováni, jak už to tak v české justici bývá. Najmout si renomovanou firmu a přát si, aby spravedlnost nebyla slepá. Tyto soudní procesy se však pohybuji v řádech několika set tisíců korun. Ovšem satisfakce je v dobrém pocitu vítězství a ta je mnohdy lepší než cokoliv jiného.O doménu se také dá přijít jinak !Po registraci domény můžete tuto doménu (dle smlouvy) využívat rok nebo dva. Záleží na tom, u jaké společnosti si doménu zaregistrujete. Vzhledem k tomu, že firem, které registrují domény, vyrostlo jako hub po dešti, nebudu žádnou jmenovat, aby nedošlo k podezření, že některé straním. Po registraci by vám měl přijít od firmy email, že vše je v pořádku a po zaplacení poplatku je možno tuto doménu začít využívat. Dále pak by měla firma měsíc před vypršením lhůty (tedy 1 nebo 2 roky, dle smlouvy) informovat, že je nutno zaplatit správní poplatek, aby mohla být doména i nadále pronajata.Podobný email by měla firma zaslat také 14 dní před ukončením smlouvy a poslední varování 3 dny před koncem. Pokud ani po těchto třech emailech nereagujete, měla by se vás firma pokusit zkontaktovat telefonicky. Bohužel jak se dočteme níže, není tento postup zase tak častý.Většina smluv je také ošetřena podobným odstavcem: "Jakákoli oznámení podávaná podle této Smlouvy budou považována za doručená pouze pokud budou doručena osobně nebo zaslaná doporučenou poštou, faxem nebo elektronickou cestou straně, které má být oznámení doručeno ... Oznámení: -platí okamžikem doručení, -je doručeno, obdrží-li odesilatel potvrzení o přijetí v případě odeslání faxem nebo elektronickou cestou a v případě zaslání poštou v den převzetí doporučené zásilky".Existuji firmy, které skupují nezaplacené domény (nezaplacením se domény stávají volnými). Tyto firmy mají zpravidla i tzv. “dobu hájení“. To znamená, že nechají stránky určitou dobu beze změn, než se jim podaří zkontaktovat předešlého pronajímatele. Tomu pak nabídnou doménu k odkupu na další působení, i když za mnohem větší cenu.Doposud je vše v pořádku.Můj kolega Petr se rozhodl, že si založí firmu. Stalo se tak a je pochopitelné, že bylo naprosto nezbytné vytvořit si svou prezentaci na internetu. Ale vzhledem k tomu, že firma byla ještě v plenkách, tak zaregistroval doménu a zaplatil správní poplatek po registraci s tím, že stránky aktivuje později. Protože není jednoduché vytvořit stránky ihned v den založení firmy. Na doménu a příslušný hosting vložil stránku s větou :“stránky jsou ve výrobě“. A předpokládal, že je vše v pořádku.Rok se sešel s rokem a Petrovi došla zpráva, že přišel o doménu a majitelem se stala nějaká firma plná spekulantu. Když se můj kolega začal zajímat, co se tedy vlastně stalo, bylo mu řečeno, že nezaplatil správní poplatek a že v tom případě nemá nárok na další užívání domény. Protože mu nepřišel žádný informační email ani výzva, rozhodl se situaci řešit.V té chvíli se dozvěděl, že jeho doména byla již prodána třetí straně. Postoj firmy je jednoduchý: proč prodlužovat s někým smlouvu a získat tak cca 2 000 Kč, když můžeme nechat vypršet časový limit a prodat doménu třetí straně třeba za desetinásobek? Jednoduché.Fakturu i upomínky společnost údajně odeslala, ale nikdy jí nepřišlo oznámení o doručení emailu. Přestože vám ve svých podmínkách firma slibuje, že doménu nikomu neprodá v případě, že nebude mít potvrzeno, že jste fakturu a upomínky obdržel, může to udělat. Mimochodem doručenky na email nejsou nikde povinné a také nemohou být závazné. Ne každý emailový klient tuto vymoženost podporuje. Proto je to absolutně irelevantní.Jak majitelé domén upozorní na blížící se konec smlouvy?Kromě toho, že se společnosti pokoušejí zkontaktovat klienta emailem (min. 2 až 3 pokusy), tak by měly při nezdaru použít adresu trvalého bydliště, kterou z podepsané smlouvy mají k dispozici, a poslat na tuto adresu doporučený dopis, v němž oznamují vzniklý problém. Jako poslední instanci je možno pokusit se zkontaktovat klienta formou telefonického kontaktu. Toto by měl být běžný postup při ověřování. Bohužel tento postup se v našem případě s největší pravděpodobnosti nestal. Petr si zjistil od svého webmastera, že žádný email neobdržel. Na adresu trvalého bydliště nedošel jediný dopis podobného ražení a ani na telefon se z firmy nikdo neozval.Je možné, že někdo, kdo zná váš podpis (tudíž kdokoli, před kým jste se jednou podepsali), odfaxuje do firmy, která provedla registraci, žádost o změnu kontaktní emailové adresy: "Potvrzení o změně prosím zašlete na novou adresu, děkuji!" Neuvěřitelné, ale možné! Mohli byste samozřejmě podat trestní oznámení na neznámého pachatele, ale pokud pachatel poslal fax z pošty, těžko ho naleznete.Ale ani to nebude náš případ. Petr přece obdržel vyrozumění o ztrátě domény! Takže email musel být aktivní. Dalo by se navrhnout, že každý (i začínající) hacker dokáže nastavit přesměrování emailu a vzápětí jej opět vrátit. Ale může se to stát? Ano, může, protože tuto činnost může udělat i správce poštovního serveru.Takže pokud to vše shrneme. Firma odeslala 3 emaily, Petr neobdržel ani jeden. Proč? Firma jej nekontaktovala poštou a ani se neobtěžovala mu zavolat. Proč? Chyba v komunikaci a technická závada, nebo hacker? Petr získává vyjádření o odebrání domény. Jak? Že by hacker náhle uvolnil komunikační portál? Proč tak rychle? Dostane zaplaceno od firmy, která v rychlosti doménu prodá za mnohem větší cenu? Chyba lidského faktoru? To se stává, o tom není sporu. Ale stalo se to tak i v našem případě?Je zcela patrné, že se v tomto problému nachází mnoho otazníků. Spousta skutečností, které nám asi zůstanou utajeny. Je to také záležitost morálního jednání. A já stále tajně věřím, že dříve nebo později se mnozí lidé budou chovat morálně a tím se pokusíme zlepšit prostředí, které (i z komentářů českých odborníků) není zrovna na českém internetovém poli nejpříjemnější.Petr se soudil. Po 3. letech soudní spor vyhrál a doménu získal ke svému používání. Podle jeho slov: „Obrovská ztráta času, nervů a hlavně peněz, které jsem musel za tuto nesmyslnou kauzu zaplatit za právníky.“ V jeho případě jsem si jist, že si mohl dovolit přistoupit na podmínky „vyděračů“ a zaplatit jim požadovanou sumu, ale jak znám Petra, je to nesmírně charakterní člověk a asi by se poté nemohl podívat ani do zrcadla. Věřím v to, že když poslouchal rozsudek z úst soudce, musel cítit naprostou satisfakci za utrpení, které si musel prožít. I když i on tvrdí: „Byla to má chyba a já jsem za ni musel zaplatit.“Zkuste si proto vzpomenout, kdy vám končí expirační doba vaší domény! Není to třeba už příští měsíc??? Nebylo by dobré předejít problémům a neumožnit tak spekulantům, aby vás zahnali do rohu?Ale buďme objektivní!Doručenky: není povinná implementace SMTP serveru. Jednoduše řečeno, doručenka v emailu není žádná povinnost. Nespoléhejte se na to !V databázi firem, které aktivují domény, jsou uvedeny tři kontaktní adresy. Aktualizujte si tyto informace, jsou nesmírně důležité.Doména je po nezaplacení vyřazená z DNS a nachází se nějakou dobu v ochranné lhůtě. Tento čas je určen k tomu, abyste začali problém řešit.Pokud máte spoustu práce a víte, že se nestíháte dostatečně starat o svou doménu, přenecháte to jiné odborné firmě, která vám zaručí to, že se vám bude o doménu starat.Doména NENÍ vlastnictví. Je pouze propůjčená nebo pronajatá. V právním slovníku se nachází to správné slovo, něco jako omezené zdroje. Berte tuto skutečnost na vědomí.ZávěrTentokrát se nebudu rozepisovat, protože toto téma není příjemné, a věřím tomu, že mnoha lidem může zkazit příjemný den. Ale napsal jsem o tomto problému, protože není dobré strkat hlavu do písku. Chtěl jsem poukázat na situaci, která na českém internetu je již dlouhá léta. Přeji si, aby vám tento článek a zkušenost mého kolegy Petra ukázal, že takový problém zde je a může se dotýkat i vás samotných.Článek získá na kvalitě v případě, že mi napíšete nebo že zveřejníte své zkušenosti, ať podobné, nebo třeba nesouhlasné. Jde spíš o to, pokusit se na toto téma rozvést debatu. Jedině tak se lidé mohu dozvědět více o tomto problému.A úplně poslední věc. Informace v článku pocházejí z vlastních zkušenosti a zkušeností kolegů (včetně Petra). Byl bych rád, kdybyste zde připojili svůj vlastní názor.

Pokračovat na článek


Facebook bude používat Alias ​​a ověřit účty z VIP uživatelů

V minulosti bylo možné používat přezdívku namísto naší skutečné jméno, ale, na nějakou dobu, Facebook zakázal tuto věc tím, že požaduje uživatelům používat skutečná jména. Poté, co Google + se náhle vážkách, snaží se vyhovět svým členům, že jim umožní používat pseudonymy namísto skutečných jmen, zde je, že Facebook není stát a rozhodl se dát některým uživatelům možnost využívat fiktivní jména na místě skutečný. Kromě toho, začíná dnes, někteří uživatelé s mnoha účastníků, bude informován prostřednictvím jejich potenciální možnost ověřit jejich totožnost. Tímto způsobem se na Facebooku a chce zajistit transparentnost, aby svým členům poskytuje jim příležitost zjistit, zda účet, pravděpodobně patří ke slavným lidem, zda patří do VIP v otázce.Neexistuje žádný způsob, jak ověřit svůj účet dobrovolného, musí být vybrán a, otestovat, uživatel načte průkaz totožnosti, pas nebo řidičský průkaz. Navíc, jsou účty, které lze použít aliasů a proč, secono Facebook, je velmi jednoduchý: například, Stefani Germanotta, aka Lady Gaga, může používat účet ověřenou dokázat, že ona je slavná Stefani Germanotta a zobrazí jeho jméno jako &Stefani; Germanottaanotta (Lady Gaga)” nebo jednoduše &Lady; Gagay Gaga” s Stefani Germanotta, která se objeví v informačním displeji. Konečně, je třeba zdůraznit, že Facebook ručně schválit alternativní názvy, aby zajistily, že jsou skutečná jména umění a ne ve skutečnosti módní jména.

Pokračovat na článek


Jak nainstalovat Adobe Photoshop CS4 v Ubuntu

Jeden z nejvíce vytrvalé požadavky od uživatelů Linuxu obecně je využít stávajících nejlepší program na úpravu snímků Adobe Photoshop.In minulosti se zde dokonce mluví o dohodě mezi Canonical a Adobe Photoshop, aby byly plně podporuje Ubuntu, ale pak se zdá, že vše, co zmizel v zapomnění.Před časem jsem napsal průvodce, který mluvil o tom, jak nainstalovat Adobe Photoshop CS 5 na Ubuntu díky využití vína: Proces byl pracovní, ale to vyžaduje nějaký malý trik. Ale dnes jsem vám ukážu, jak nainstalovat Adobe Photoshop CS4 v Ubuntu snadno a rychle díky Víno a PlayOnLinux!První věc, kterou udělat, je nainstalovat Víno:sudo apt-add-repository PPA ubuntu-wine/ppasudo apt-get updatesudo apt-get install wine1.3Nyní instalovány PlayOnLinux. Pokud máte Ubuntu 10.10 Maverick typu:wget -q "http://deb.playonlinux.com/public.gpg" -O - | sudo apt-key add -sudo wget http://deb.playonlinux.com/playonlinux_maverick.list -O /etc/apt/sources.list.d/playonlinux.listsudo apt-get updatesudo apt-get install playonlinuxPokud máte Ubuntu 10.04 Lucid místo toho musíte vložit:wget -q "http://deb.playonlinux.com/public.gpg" -O - | sudo apt-key add -sudo wget http://deb.playonlinux.com/playonlinux_lucid.list -O /etc/apt/sources.list.d/playonlinux.listsudo apt-get updatesudo apt-get install playonlinuxPřevážná část prací bude provedeno PlayOnLinux! Jdi na Aplikace -> Hry a spusťte PlayOnLinux. Klikněte na “Instalovat” a vyhledávání “Photoshop” uvidíte hlas Adobe Photoshop CS 4. Nainstaluje potřebné knihovny pro řádné fungování tohoto nástroje a, v určitém bodě, Budete vyzváni, aby také nainstalovat nějaký software a knihovny pro Internet Explorer a Microsoft: vždy přijal a instalaci všeho. Během procesu, který vás vyzve k výběru souboru setup.exe pro Adobe Photoshop CS4: Poté zvolte instalační soubor, který chcete pokračovat v procesu. Nakonec zjistíte Adobe Photoshop CS4 nainstalovaný a funguje perfektně.Malá poznámka: Nemohl jsem zkušební provoz v té době, protože nemám CD nebo instalační soubor pro Photoshop CS4, ale jak budete číst blog webupd8 , Zdá se, že vše funguje 100%

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 3/3

Ve třetí a závěrečné části návodu k aplikaci Google Spreadsheets se dozvíte informace o náhledu a tiskovém výstupu dokumentu, sdílení dokumentu s jinými uživateli a efektivní komunikaci při tvorbě dokumentu. Na závěr najdete několik tipů o využití tabulkového editoru Google Spreadsheets pro běžný život.Závěrečná část se do jisté míry kryje s článkem Google Docs (Writely) – návod 3/3. I když je rozhraní produktu Google Writely podobné, přesto existuje několik rozdílů, kvůli kterým má tato část svůj význam. Vzhledem k tomu, že souborový manažer je pro obě kancelářské aplikace společný, bylo by zbytečné jej popisovat ve dvou článcích stejně. Proto vás tímto odkazuji pro podrobnější informace o souborovém manažeru právě na výše zmíněný článek.Tiskový náhled a výtisk dokumentuOdkaz Preview otevře do nového okna nebo panelu prohlížeče náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Spolupráce na dokumentu s dalšími uživateliAbyste mohli na dokumentu spolupracovat s dalšími uživateli, je potřeba tyto spolupracovníky nejprve ke spolupráci přizvat. K tomu slouží záložka Collaborate:Do políčka Invite collaborators (Pozvat spolupracovníky) napište mailové adresy a oddělte čárkou. To budou lidé, kteří si váš dokument mohou nejen prohlížet, ale i aktivně měnit.V políčku Invite viewers (Pozvat diváky) uveďte e-maily lidí, kteří se na váš dokument mohou pouze dívat, ale nikoli editovat.Zaškrtávacím políčkem Let anyone view (Dovolit prohlížení všem) povolíte shlédnutí dokumentu komukoliv, kdo zná jeho adresu, nebo jej například nalezne prostřednictvím internetového vyhledávače.Diskutujte o svém dokumentu se spolupracovníkyJakmile máte zaregistrované spolupracovníky a přihlásí-li se tito spolupracovníci do svého účtu Google na váš aktuální dokument, objeví se jejich jméno na záložce Discuss (Diskutovat).Integrovaný chat k aktuálnímu dokumentu je menší revoluce. Na záložce Discuss je seznam uživatelů, kteří mají váš dokument otevřený, pracují na něm nebo se na něj dívají. Úplně dole můžete psát svou zprávu ostatním a v prostředním políčku se zobrazuje aktuální diskuse.Jak použít Google Spreadsheets v běžném životě?Pozitiva jsou v zásadě stejná jako u Google Docs. Používáním Google Spreadsheets nejste vázáni na programové vybavení počítače a na jeden konkrétní počítač. Ke svému dokumentu můžete přistoupit z téměř jakékoli platformy (záleží na prohlížeči) a z jakéhokoli počítače. Podmínkou je dostatečně stabilní připojení k počítačové síti. Je to levná alternativa vůči drahým produktům jako je Microsoft Office nebo bezplatným, ale pomalým a paměťově náročným aplikacím typu OpenOffice.org.Obrovskou výhodou je výše uvedené revoluční pojetí, kdy je CHAT použit nikoli k pouhé zábavě, ale ke konkrétní komunikaci u konkrétního tabulkového dokumentu. Taková komunikace jednoznačně vede ke zvýšení kvality tvorby. Google Spreadsheets se vyplatí používat studentům, podnikatelům na cestách i vědeckým pracovníkům, kteří pracují v týmu a potřebují svou práci komunikovat s ostatními. S výhodou mohou používat Google Spreadsheets také lidé hledající si zaměstnání. Získají nové zkušenosti, kterými mohou zapůsobit na budoucí zaměstnavatele a navíc mají k dispozici bezplatný a kvalitní kancelářský nástroj.Všechno přes Internet!Touto části uzavírám v podstatě osmidílný cyklus o kancelářských on-line produktech Google Docs & Spreadheets. Tyto produkty jsou neustále ve vývoji a lze očekávat jejich lokalizaci do Českého jazyka a další vylepšení funkcí. Internet tak získává další zajímavou hodnotu – má potenciál nahradit některé komerční i nekomerční lokální aplikace.

Pokračovat na článek


Google Docs (Writely) – návod 3/3

Třetí a závěrečná část návodu k používání on-line textového editoru Google Docs. V této části se dozvíte důležité věci ohledně celkové práce s dokumentem. Jedná se především o výtisk, odeslání dokumentu elektronickou poštou, sdílení dokumentu s jinými uživateli a zpřístupnění dokumentu na internetu. V závěru je tip na používání souborového manažeru a námět pro efektivní využití aplikace Google Docs.Tiskový náhled a výtisk dokumentuPreview otevře do stejného okna náhled na dokument před vytištěním. Print zobrazí stejný náhled s běžnou nabídkou k vytištění dokumentu.Odkaz Email je komplikovanější. Po jeho aktivaci nás Google Docs, pokud ještě není dokument nastaven pro sdílení s jinými uživateli, vyzve, abyste sdílení povolili. Protože povolení sdílení dokumentu vyžaduje přizvat další uživatele Google Doc, automaticky se aktivuje záložka Collaborate (spolupracovat, sdílet dokument).Jestliže bylo nastaveno sdílení dokumentu, tak se po aktivaci odkazu Email otevře následující formulář: Odkaz Email tedy slouží k zaslání zprávy na email registrovaných spolupracovníků. Obsah této zprávy by se měl týkat tvorby dokumentu.Collaborate – týmová tvorba dokumentuPo otevření záložky Collaborate se před uživatelem otevře tato nabídka:Spolupráce na dokumentu s jinými uživateli je jeden z hlavních kladů aplikace Google Docs. V horním formulářovém políčku s názvem Invite collaborators máte možnost přizvat aktivní spolupracovníky, kteří budou moci editovat obsah dokumentu a dokonce přizvat své vlastní známé. V dolním formulářovém poli s názvem Invite viewers můžete do práce zapojit tzv. pasivní spolupracovníky, kteří se budou moci na dokument pouze podívat a okomentovat jeho obsah bez editačních zásahů. Princip přidávání nových spolupracovníků je snadný. Do zvoleného formulářového pole zapíšete e-mailové adresy oddělené středníkem, potvrdíte tlačítkem Invite these people. Otevře se následující formulář pro odeslání zprávy:Ve zprávě bude uveden hypertextový odkaz na Váš dokument. Pozvat můžete i neregistrované uživatele služeb Google.Textový dokument jako HTMLVedle tří záložek – Edit, Insert a Revisions, se nachází takový nenápadný odkaz bez barevného podkladu s názvem Edit HTML. Po aktivaci se vyprofiluje jako záložka čtvrtá. Některým uživatelům se pracuje s HTML naprosto přirozeně. A u dokumentu Google Docs je ta výhoda, že je již od počátku pojat jako webový dokument. Samotný princip fungování této on-line aplikace předpokládá, že dokument bude definován značkovacím jazykem pro tvorbu webových stran. Zpracovávat dokument na této bázi zajišťuje do budoucna širokou kompatibilitu a přenositelnost. Pokud chcete dokument pojmout více jako webový dokument, než-li kancelářský dokument pro off-line použití, doporučuji k záložce Edit HTML rozhodně přihlédnout. Komentovat zpracování dokumentu v jazyku HTML přesahuje rozsah a rámec tohoto návodu. Tato funkce je určena pro zkušenější webmastery.Zpřístupnění dokumentu na InternetuKromě spolupracovníků, které si můžete definovat na záložce Collaborate, je možno zpřístupnit dokument úplně pro všechny internetové uživatele. Cesta k této funkci vede přes záložku Publish, která je umístěna vpravo vedle záložky Collaborate.Při prvním použití se ukáže následující nabídka:Zveřejnění dokumentu na internetuPro zveřejnění dokumentu na internetu aktivujte tlačítko Publish document. Pamatujte, že váš dokument bude od této chvíle přístupný ke shlédnutí všem uživatelům sítě internet. Nyní se objeví následující informace:V případě změn v dokumentu jej můžete aktualizovat tlačítkem Re-publish document (znovu zveřejnit dokument). Naopak, zastavit zveřejnění dokumentu lze přes Stop publishing. Jakmile váš dokument bude jednou přístupný, je velmi pravděpodobné, že informace z něj už na internetu budou někde obíhat i bez zdrojového dokumentu. Zastavením zveřejnění tedy zamezíte přístup uživatelů k dokumentu, ale fragmenty z něj mohou být k nalezení ve fulltextových vyhledávačích ještě po dlouhou dobu.Na uvedené webové adrese (viz obrázek) můžete shlédnout dokument tak, jak jej uvidí běžný návštěvník.Tip pro zjednodušení práceJednoduchý File Manager – Správce souborůNepochybuji o tom, že si většina z vás během čtení návodu aktivovala Google Docs a vytvořila v něm svůj první dokument. Zkuste si nyní aktivovat odkaz Docs Home, který se nachází vpravo nahoře v aktuálně otevřeném dokumentu. Dostanete se na úvodní stránku, kde namísto uvítacího textu, který se zobrazil při prvním přihlášení, nyní vidíte seznam souborů, které máte vytvořeny. Je to jednoduchý souborový manažer a bude vás vítat při každém přihlášení ke službě Google Docs.Pro podrobnější seznámení se souborovým manažerem kliknutím zvětšete tento obrázek:Standardně se zobrazují soubory za posledních třicet dnů. Každý soubor můžete označit fajfkou a provádět s ním další řadu operací jako je uložení na lokální disk, výmaz, archivaci, dearchivaci, odhlášení spolupráce na tvorbě dokumentu, označení dokumentu atd.Zde je seznam nejběžnějších operací:New Document – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový textový dokument.New Spreadsheet – otevře do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Upload – možnost nahrát ze svého osobního počítače kancelářské dokumenty přímo do vašeho účtu na Google.com. Tyto dokumenty lze následně zpracovat v Google Docs nebo Google Spreadsheet (pokud se jedná o tabulkový dokument). Každý dokument má povolenou maximální velikost 500 KB.K odeslání dokumentu z lokální stanice do vašeho účtu slouží tento formulář:Jak vidíte, můžete odeslat soubor (kopii) z lokálního počítače, ale také přímo z internetu.Actions – s každým označeným souborem lze provádět tyto operace: Save as - uložit jako HTML, RTF, Word, OpenOffice, PDF. Copy document – vytvořit kopii dokumentu. Star – označit dokument hvězdičkou. UnStar – zrušit označení dokumentu hvězdičkou. Un-Collaborate me – odhlásit se ze spolupráce na dokumentu (toto platí, pokud nejste vlastník dokumentu).Tag – označit dokument značkou. Každá značka, kterou použijete, se předdefinuje, takže ji kdykoli snadno použijete znovu.Archive – vložit dokument do archivu. Dokument nebude viditelný v základním výběru.Delete – výmaz dokumentu.Browse Docs & Spreadsheets – prohlížet dokumenty za pomocí výběru (ALL – všechny, Starred – označené hvězdičkou, Deleted – pouze smazané).Efektivní využití Google DocsGoogle Docs je užitečným nástrojem pro studenty a vědecké pracovníky. Využití najdou i manažeři, kteří jsou často na cestách a paradoxně i lidé bez práce s omezenými prostředky pro vlastní rozvoj.Studenti a vědečtí pracovníci mohou použít tuto aplikaci pro týmovou spolupráci na nejrůznějších projektech. Není potřeba si zasílat kancelářské dokumenty elektronickou poštou. Stačí jedno přizvání k projektu a spolupráce může začít!Manažeři, kteří často cestují na služební cesty jako jsou školení, workshopy, porady. Většinou je vždy k dispozici notebook nebo počítač s připojením na internet. Během nudných projevů podřízených nebo nadřízených můžete pokračovat v rozdělané práci, přetvářet svůj dokument, o kterém víte, že je dostupný z jakéhokoli místa na planetě, kde se nachází internetová přípojka.Lidé bez zaměstnání, kteří nemají doma počítač, mohou využít veřejný terminál nebo knihovnu. Nemusíme chodit pro veřejné terminály daleko – každá větší pobočka zdravotní pojišťovny nabízí jedno nebo dvě místa, kde je počítač, klávesnice, myš a internet. Nic víc k vyhotovení žádosti o práci a životopisu nepotřebujete. Prostě jděte tam, kde je internet a oslovte potenciální zaměstnavatele s využitím svého e-mailu a dokumentu vytvořeném v Google Docs.

Pokračovat na článek


Kabelové připojení CATV

Pokud máte doma kabelovou televizi, je velmi pravděpodobné, že se přes její rozvody můžeteg přpojit také k internetu. Připojení přes kabelovku je rychlé, cenově výhodné a nenáročné na instalaci. Bohužel není dostupné zdaleka všude.Internet je významnou součástí v našem životě. Pro každého má internet jiný význam, využíváme ho pro stahování dat, hraní her, pro komunikaci, pro práci atd., ale pro každého je důležitá rychlost připojení k internetu. Pokud chcete rychlý internet pro stahování videa, poslouchání hudby, hraní her apod., je pro vás ideální volbou kabelové připojení přes přípojku kabelové televize (CATV).Historie a dnešekKabelové připojení využívající rozvody kabelové televize patří mezi nejmodernější připojení k internetu. Počátky kabelového připojení v ČR se datují od roku 2003. V září roku 2003 se spojují kabelové společnosti Intercable a TES Media a vytvářejí společnost Karneval. Dochází nejen k tomu, že rozšiřují možnosti kabelové televize, ale také jako první přicházejí na trh s kabelovým připojením. Ihned po vstupu na český trh svojí rychlostí stahování a odesílání dat převyšují všechny druhy připojení, které na trhu působily, včetně cenových relací.V dnešní době nabízí společnost Karneval možnost stahování dat až 7000 kb/s a rychlost odesílání dat 500 kb/s. Tato rychlost určitě není konečnou, neboť společnost Karneval už testovala rychlost okolo 30 Mb/s. K dnešnímu dni udávají dva největší kabeloví poskytovatelé Karneval Media a UPC Česká republika přes 140 tisíc zákazníků využívajících kabelového připojení k internetu. Mimochodem, obě společnosti se v současné době slučují. Celkem je přes přípojku kabelové televize (včetně lokálních poskytovatelů) připojeno přibližně 176 tisíc uživatelů a toto číslo neustále roste svižným tempem.Současná nabídkaSpolečnost Karneval nabízí kromě již zmiňovaného připojení rychlostí 7000 kb/s (TURBO 7M) i další možnosti: Internet TURBO 1M (1000/100 kb/s), TURBO 3M(3000/300 kb/s) a konečně TURBO 5M(5000/500 kb/s). Pozn. první číslo udává rychlost stahování (download), číslo za lomítkem pak rychlost odesílání (upload). V těchto měsících je nabídka společnosti Karneval lákavá, např. při objednání internetu TURBO 3M získáte na 3 měsíce internet TURBO 5M. Obdržíte skoro dvojnásobnou rychlost, ale platíte za TURBO 3M. Nedílnou součástí je zapůjčení modemu (Motorola) a instalace za symbolickou 1 Kč. Cenové relace jsou 470 Kč/měsíc za TURBO 1M, TURBO 3M za 772 Kč/měsíc, TURBO 5M za 1 307 Kč/měsíc a 1 783 Kč/měsíc za TURBO 7M. Pro připojení k internetu dostanete 2 vlastní dynamické IP adresy a dvě emailové schránky, které mají velikost 1 GB. Pouze u nabídky TURBO 1M činí velikost 100MB. Kromě toho máte možnost vlastního web hostingu (místo, kde můžeme mít svoje webové stránky) do 30MB, Dalšími službami je zřízení pevných IP adres, rozšíření emailové schránky, možnost web hostingu a server hostingu. Handicapem je, že máte stanovenou maximální hodnotu přenesených dat, pro TURBO 1M - 2GB, TURBO 3M - 10GB, TURBO 5M - 20GB a pro TURBO 7M - 40GB, v případě překročení se rychlost sníží na hodnotu 256/64 kb/s.InstalaceInstalace je jednoduchá a zvládne ji každý, kdo již na počítači v minulosti pracoval. Pro kabelové připojení potřebujete síťovou kartu, kabel RJ 45, koaxiální kabel, modem pro kabelové připojení (od modemu pro dial–up jej odlišíte např. podle toho, že má speciální zásuvku pro koaxiální kabel), síťový adaptér pro modem, USB kabel a kabelovou přípojku. To všechno dostanete jako součást instalačního balíčku s modemem a pokud se necítíte dostatečně zruční, můžete si modem a připojení na počítači nechat nainstalovat technikem poskytovatele. Tato služba je většinou poskytována zdarma, technik stejně musí ve vašem domě zapojit vaši kabelovou přípojku.Pokud se rozhodnete pro instalaci svépomocí, budete si nejprve muset do počítače nainstalovat síťovou kartu, pokud ji už nainstalovanou nemáte. Novější počítače již většinou síťovou kartu obsahují. Dále propojíte koaxiálním kabelem modem a kabelovou přípojku (pozn.- nejdříve byste měli kabel připojit ke kabelové přípojce), pokračujete tím, že připojíte kabel RJ 45 (zapojuje se ze síťové karty do modemu). V případě, že nemáte síťovou kartu, můžete počítač s modemem propojit přes USB rozhraní, to je ale spíš jen nouzové řešení. Nakonec připojíte síťový kabel z modemu do elektrické zásuvky. Pokud jste všechno zapojili správně, můžete zapnout modem, na kterém se postupně rozsvítí kontrolky power, receive, send, online a bude blikat pc/activity (tzn. že modem komunikuje s PC). Popis konektorů kabelového modem:1 - konektor RJ45 (pro připojení k počítači)2 - konektor USB (pro alternativní připojení k počítači)3 - koaxiální konektor (pro připojení ke kabelové zásuvce)4 - napájecí konektor (pro připojení napájecího adaptéru)Po zapojení modemu zbývá nastavit síťové připojení na vašem počítači. Ani to není nijak složité, postup se mírně liší podle vašeho operačního systému (minimálně byste měli mít Windows 98). Možná budete muset nastavit vlastnosti TCP/IP protokolu, případně tento protokol doinstalovat, pokud nebyl nainstalován současně s Windows. Ve většině případů stačí ponechat výchozí nastavení, které pro získání potřebných síťových údajů využívá DHCP server poskytovatele, to znamená, že uživatel na svém počítači nemusí nic nastavovat, IP adresa a další potřebné údaje jsou mu přiděleny automaticky. V opačném případě vám poskytovatel dodá potřené údaje, které vyplníte ve vlastnostech TCP/IP protokolu ručně. Tím je veškerá instalace a nastavení hotovo a už by vám nic nemělo bránit v prohlížení oblíbených stránek a využívání dalších internetových služeb.Slovo na konecKabelové připojení jednoznačně nabízí nejlepší parametry, které určitě využijí všichni uživatelé, i ti, kteří zpočátku nemají na připojení vysoké nároky. Je jenom na vás jakou rychlost zvolíte, a to podle toho co od internetu očekáváte. V současné době má tento způsob připojení k internetu v ČR konkurenci pouze v optických kabelech, které používají někteří poskytovatelé pro připojení ve větších městech. Počet lidí, kteří se přes kabelovou televizi k internetu budou připojovat dále poroste a to nejen pro jeho rychlost, která ještě neukázala svá maxima, ale také proto, že je snadno dostupný v obcích s kabelovou televizí. Stačí se jenom připojit.

Pokračovat na článek


ADSL připojení

Vysokorychlostní připojení na obyčejné telefonní lince s možností telefonovat i surfovat zároveňADSL připojení používá klasickou telefonní linku, avšak jiným způsobem než běžný telefonní přístroj. Díky tomu dosahuje výrazně vyšších rychlostí než vytáčené připojení analogovým modemem a umožňuje telefonovat, i když jste právě připojeni k internetu.Telefonní hovor totiž využívá telefonní přípojku jen z malé části (frekvence do 4kHz), zatímco většina telefonních linek je schopna přenášet data na mnohem vyšších frekvencích. Vyšší frekvence samozřejmě kladou vyšší nároky na kvalitu linky a také délku vedení. Možnost zřízení ADSL připojení je proto limitována vzdáleností od ústředny do maximálních čtyř kilometrů (někdy se uvádí 8km, u větších vzdáleností ale hodně záleží na kvalitě linky). Druhou podmínkou je, aby i ústředna byla vybavena potřebným zařízením, tzv. DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer). Pod tímto složitým názvem se skrývá zařízení, které je schopno navázat spojení až s několika tisícovkami uživatelů. Dále do internetu je DSLAM připojen prostřednictvím některého poskytovatele.DostupnostNení nutné, abyste se pokoušeli změřit, jak daleko jste od ústředny a jestli právě ta vaše ústředna je vybavena DSLAMem. Dostupnost ADSL připojení si můžete snadno ověřit zadáním vašeho telefonního čísla do formuláře na stránkách Telefónica O2 (dříve Českého Telecomu). Většina linek u nás je totiž ve vlastnictví Telefónica O2 a až 90% z nich by mělo být schopno ADSL připojení poskytnout. Máte-li tedy pevnou telefonní linku, je docela pravděpodobné, že na ní bude možné zřídit ADSL připojení. Stoprocentní jistotu ale získáte až proměřením vaší linky technikem.Alternativní operátořiTo, že drtivou většinu telefonních přípojek u nás vlastní Telefónica O2 ještě neznamená, že jste odkázání pouze na tohoto operátora. Existuje několik dalších operátorů, kteří nabízejí služby na vlastních LLU (Local Loop Unbundling – pronajatých linkách), kromě Telefónica O2 to jsou České radiokomunikace, GTS Novera a VOLNY. Další alternativní operátoři zprostředkovávají ADSL připojení na linkách "hlavních" operátorů. Nabídka ADSL připojení je tedy poměrně široká, i když cenově velmi podobná.Jak to fungujePro to, abyste se mohli připojit přes ADSL, potřebujete ADSL modem a splitter. ADSL modem převádí datovou komunikaci na analogový signál, který lze poslat po telefonní lince. Splitter pak zajišťuje spojení (a v opačném směru rozdělení) telefonního a datového signálu, funguje v podstatě jako taková rozdvojka telefonní zdířky. Díky rozdílným frekvencím mohou po jedné lince putovat současně data i hlas, můžete tedy současně surfovat i telefonovat, což u klasického vytáčeného (dial-up) připojení nelze. Modem i splitter vám většinou nabídne váš poskytovatel, často i za symbolickou cenu, pokud se zavážete jeho služby používat delší dobu, nebo vám jej pronajme. Můžete si samozřejmě pořídit modem vlastní, pak si ale musíte dát pozor, aby byl kompatibilní se službou vašeho poskytovatele. Pořídit si vlastní modem má smysl pouze v případě, že pro to máte nějaký vážný důvod, což se týká hlavně zkušenějších uživatelů.ADSL modem se k počítači většinou připojuje přes síťové rozhraní (Ethernet s konektorem RJ45), podmínkou je tedy počítač se síťovou kartou. Většina novějších počítačů síťovou kartu má, do starších ji lze za mírný poplatek doplnit. V úvahu přichází i varianta modemu s USB rozhraním. Některé modemy mají obě rozhraní, tedy síťové i USB a umožňují připojit dva počítače. Pro připojení více počítačů lze také použít ADSL modem s routerem, existují dokonce ADSL modemy s WiFi routerem pro připojení bezdrátových zařízení, např. notebooků nebo PDA.VýhodyŠiroká dostupnost. ADSL připojení lze zřídit na velké většině telefonních linek, které jsou zavedeny také téměř všude. Rychlost ADSL je dostatečná pro dnešní využití internetu od prohlížení webových stránek, stahování e-mailů, přes hraní on-line až po stahování větších souborů a sledování videa v sice ne nejvyšší, ale přijatelné kvalitě.NevýhodyMohlo by se zdát, že až na to, že není dostupné úplně všude, nemá ADSL žádné nevýhody. Cenově vychází ADSL připojení o něco dráž než kabelové, ale hlavní mínus je v tom, že přenosová kapacita linky je sdílena několika uživateli. Ve skutečnosti tak rychlost ADSL připojení může kolísat v závislosti na tom, jak připojení využívají ostatní uživatelé. Aby zajistili dostatečnou rychlost pro všechny uživatele, zavádějí někteří poskytovatelé tzv. FUP (Fair Use Policy), která po přenesení určitého objemu dat sníží uživateli rychlost linky. Jedná se o opatření, které je namířeno proti "notorickým stahovačům". Ovšem třeba datové limity Telefónica O2 jsou poměrně nízké.Technologie xDSLHovoříme sice o ADSL, ale správnější by bylo hovořit o technologii DSL (Digital Subscriber Line), která zahrnuje několik typů systémů, které slouží pro vysokorychlostní připojení po účastnických vedeních v existujících kabelech (nejčastěji telefonních linkách). Obecně se také hovoří o xDSL, kde písmeno "x" zastupuje některou z konkrétních DSL technologií.ADSLNejčastěji používanou technologií je právě ADSL, ostatní typy se používají jen zřídka.ADSL je zkratkou pro Asymmetrical Digital Subscriber Line (asymetrická DSL), což znamená, že data v jedno směru proudí rychleji než druhém, konkrétně směrem k uživateli je rychlost vyšší, směrem od uživatele naopak nižší. Tato filozofie vychází z toho, ž většina uživatelů stahuje data z internetu, zatímco směrem do internetu posílá většinou jen požadavky na to, která data chce stáhnout (typicky při prohlížení webových stánek, nebo třeba i sledování online videa). Maximální rychlost ADSL je 8Mbit/s směrem k uživateli (download) a 1Mbit/s směrem od uživatele (upload). V nabídkách poskytovatelů se ale setkáte s rychlostmi do 4 Mbit/s pro download a 512 kbit/s pro upload. Zejména nižší rychlost uploadu může být pro některé uživatele nevýhodou, třeba při sdílení souborů nebo provozování malého domácího serveru.Postupně se začíná objevovat drhá generace ADSL pod označením ADSL2 a ADSL2+. Tyto systémy používají dokonalejší techniky zpracování signálu a podporují řadu nových funkcí, které dosahují spolehlivějšího přenosu.ADSL LiteJak už název napovídá, jedná se o "odlehčenou" variantu ADSL s přenosovou rychlostí do 1,5Mbit/s.SDSLNarozdíl od ADSL je technologie SDSL symetrická, tzn. poskytuje stejnou rychlost pro stahování i odesílání dat. Je proto vhodná do menších a středních firem, které požadují stejnou přenosovou rychlost v obou směrech.SHDSLSymmetrical High-bitrate DSL je také symetrickou variantou, ale narozdíl od ADSL využívá celou přenosovou šířku telefonní linky, neumožňuje tedy současně použít klasický analogový telefon.VDSLVery High-bitrate DSL umožňuje dosáhnout nejvyšších rychlostí (až 52Mbit/s), avšak je omezena na podstatně kratší vzdálenost ústředny, a to do 1 km. VDSL může fungovat symetricky i asymetricky, v případě symetrického provozu je maximální rychlost v obou směrech 34 Mbit/s.ISDNMezi DSL lze zařadit také ISDN připojení, i když to nepřináší oproti klasickému dial-upu zásadní zvýšení rychlosti (64-128 kbit/s oproti 56 kbit/), a tak k jeho přednostem patří pouze rychlejší navázání spojení a možnost současně se surfováním telefonovat. Stále tu ale zůstává zpoplatnění podle doby připojení.Tabulka: srovnání přenosových rychlostí a maximální vzdálenosti jednotlivých typu DSL připojení.Typ DSLMax. rychlost (download)Max. vzdálenostISDN128 kbit/sneomezenoADSL8 Mbit/s4 kmADSL212 Mbit/s3,3 kmADSL2+24 Mbit/s1,5 kmSDSL1,5 Mbit/s7 kmSHDSL2,3 Mbit/s3 kmVDSL52 Mbit/s1,2 km 

Pokračovat na článek


Desítka nejrozšířenějších „českých“ hoaxů poslední doby

Určitě už se vám někdy stalo, že vám do schránky dorazil mail, který vás tak trochu vyvedl z míry. Je jedno, jestli v sobě skrýval životní příležitost na získání mobilu zdarma, nebo apeloval na vaše člověčenství v případě dívenky se ztrátou paměti po Tsunami. Tak či tak vám do schránky dorazil hoax, a pokud se ptáte, co to je, tak přinášíme dokončení první desítky českých hoaxůVčera jsme si představili první pětku nejrozšířenějších hoaxů brázdících české e-mailové schránky adnes budeme bez velkých okolků pokračovat.6) Infikované jehly na sedadlechLidé, kteří pravidelně cestují městskou hromadnou dopravou, zřejmě po obdržení tohoto mailu strávili pár nepříjemných chvil při cestě do práce, nebo do školy, protože byli klamavě informováni o možnosti výskytu infikovaných injekčních stříkaček na sedadlech MHD. Po internetu putovaly dvě české verze, přičemž ta druhá (níže uvedená) byla značně pozměněna a ještě přibarvena:Poprve to bylo zaznamenano v Parizi. Pred nekolika tydny v jednom kine si sedla jedna osoba na neco pichajiciho na sedadle. Kdyz vstala, aby zjistila, co to bylo, nasla jehlu zapichnutou do sedadla, na ktere byl pripevnen vzkaz: "Prave si byl nakazen HIV".Kontrolni stredisko chorob zaznamenalo v posledni dobe mnoho podobnych pripadu v mnohych dalsich mestech i v PRAZE !!! Vsechny testovane jehly byly HIV pozitivni nebo obsahovaly zhoubny typ zloutenky.Stredisko taktez udava, ze takoveto jehly byli nalezeny i na verejnych bankomatech a hlavne v dopravnich prostedcich MHD, prevazne v metru. Je vice nez pravdepodobne, ze jehly nastrkavaji HIV nakazeni narkomani.Zadame kazdeho, aby byl v takovych pripadech obezretny. Meli by jste si pozorne prohlednout kazde verejne sedadlo/zidli s nejvetsi opatrnosti. Starostlivy vizualni pohled by mel stacit.Zaroven vas zadame, abyste tuto zpravu podali co nejvyssimu poctu vasich blizkych, pratel i znamych, ktere tak upozornite na toto nebezpeci. Je to velmi dulezite!Jen si pomyslete: muzete zachranit zivot jen tim, ze odeslete tuto zpravu dale.Prosim, venujte par sekund vaseho casu na odeslani tohoto odkazu dale.MUDr. Eva BendovaMUDr. Tomáš Zábranský PhD. z národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti takovéto skutečnosti popírá a tvrdí, že nic podobného se nestalo, ani v Paříži, ani nikde jinde a že tento hoax byl ještě více přiživen skutečností, že si ho vzala do parády známá česká komerční televize Nova, která v době tzv. „okurkové sezóny“, kdy byl nedostatek seriózních zpráv podle slov doktora Zábranského bez konkrétních podkladů odvysílala reportáž, v níž použila jeden ze svých obvyklých prostředků – „zahuhlaného hlasu kohosi v uniformě strážníka Městské policie, snímaného kamerou zezadu“. Jak dále uvádí MUDr. Zábranský – je téměř nemožné jehlu do sedadla zapíchnout takovým způsobem, aby přímo čněla hrotem ze sedadla, nehledě na fakt, že jehly jsou z neohýbavé oceli a při podobné manipulaci by se zlomily. Většina injekčních aplikací drog je navíc prováděna inzulinovými injekcemi, které jsou pevně spojené.Pokud sami cestujete MHD, tak určitě víte, že něco takového, jako zapíchnutí jehly do sedačky je téměř nemožné. Když přejdeme klasické plastové sedačky a zaměříme se na polstrované sedáky, tak ty jsou vesměs taky hodně tvrdé a jediným místem, kde by to teoreticky bylo proveditelné a možné jsou staré vlakové sedačky plněné molitanem, ale každému by určitě bylo nápadné, že sedačka je proříznutá a nápadně vyboulená. Zkrátka a jednoduše, v případě jehel čnících ze sedaček v prostředcích MHD jde o holý nesmysl. Pozornost bychom ale měli věnovat dětským pískovištím, kde možnost poranění o odhozenou jehlu je. Ale jak Tomáš Zábranský uzavírá, i pokud se o tuto jehlu zraníte, tak není jisté, že se nakazíte, protože je potřeba brát v úvahu labilitu virů, které tyto nemoci přenášejí a jsou extrémně citlivé na vyschnutí.7) Miminko s rakovinou mozku a peníze od AOLHoaxy, které apelují na lidskou slušnost, soucitnost a smysl pro spravedlnosti jsou jedny z nejhorších a jako takové by měly být tvrdě postihovány. Jak už jsem uvedl výše, je takřka nemožné vypátrat zdroj šíření, ovšem tvorba zpráv, jako je tato by měla být tvrdě trestána:PROSIM TĚ POMOZ MALÉMU MIMINKU!! A POŠLI TENTO MAIL HODNĚ LIDEM!!Prosím přečti si to!! Neni to žádný otravnýřetězák!!A pošli hodně ale opravdu hodně lidem!!Malá holčička na obrázku má rakovinu mozku.Společnost AOL za každý odeslaný e-mail daruje 5 centů na její operaci.Prosím, pomozte.Celá vidina peněz, které by měly přijít z této činnosti jsou už od začátku nesmyslné a jak uvádí redaktor serveru hoax.cz, lidé by se nejdřív měli přesvědčit, zda-li to, co se právě chystají odeslat není jen špatný vtip někoho druhého. V případě miminka s rakovinou mozku už ale nejde ani o vtip, ale o obyčejnou ohavnost, která využívá soucitnosti lidí ke svému masovému šíření. Vezněme si několik argumentů, proč je tento hoax nesmyslný. Tak zaprvé je třeba říci, že pokud by společnost AOL skutečně chtěla pomoci, tak by to udělala přímo a nepodmiňovala by to nějakým nesmyslným šířením e-mailů, které notabene ani nemůže evidovat, protože se šíří pyramidovým řetězcem. Autor serveru hoax.cz uvádí pár čísel, kolik by to server AOL v případě reálného vyplácení peněz stálo:Pokud by ho každý odeslal 5ti lidem, musela by firma celkem darovat:v 10 úrovni pyramidy 488.281,25$v 15 úrovni pyramidy by to bylo 1.525.878 906,25$ve 20 úrovni už 4.768.371.582.031,25$ !!!Pokud obdržíte jakýkoliv e-mail, slibující finanční pomoc za jeho rozesílání, můžete ho s klidným svědomím zahodit, protože takovéto podmiňování pomoci je nesmyslné a jde o špatný a nemístný žert.8) Dobití kredituDalší hoax je sice trochu staršího data, nicméně mě zaujal svojí neobvyklou hloupostí. Jde o žádost na rozeslání konkrétního e-mailu dvacítce lidí, za což údajně dostanete 500 Kč kreditu na účet svého mobilního telefonu:Pošli toto 20ti lidem a a napiš na tenhle mail svoje telefoní číslo--icqlite@atlas.cz....do pul hodiny se ti dobije kredit na 500,-kč...není to vtip..To že je tento hoax naprosto scestný a nereálný je naprosto jasné. Navíc v sobě má ale i skrytou jednu nebezpečnou vlastnost a tou je nepřímé získávání telefonních čísel, která mohou a patrně i jsou zneužívána za účelem dalšího spamu a podvodné reklamy. Univerzální pravidlo do podobně koncipovaných situací (e-mailů) tedy zní, abyste nikomu, kdo vám slibuje peníze za podobný úkon rozhodně neposkytovali svoje osobní údaje - telefonní číslo nevyjímaje. Pokud tedy nechcete stále mazat otravné zprávy a vyřizovat telefonáty s neodolatelnými obchodními nabídkami, tak se těmto typům zpráv raději obloukem vyhněte.9) Zrušení nepoužitých ICQ účtůSami asi vidíte, že kolem ICQ se točí celá řada podvodů a pozornější čtenáři by si určitě všimli, že v tom následujícím se opět někdo snaží ke svému účelu využít jména tohoto instant messaging klienta, aby to celé znělo věrohodně (nejdříve e-mail icqlite@atlas.cz, nyní icqinfo@atlas.cz). Ani bych se nedivil, kdyby šlo o stejného člověka, který velmi chytře využívá neznalosti mnoha uživatelů internetu ke svým osobním účelům:Vážený uživateli,Z důvodu chystaného zrušení neaktivních icq účtů, byse mohlo stát, že by byl zrušen i Váš účet. Pokud tuto službu používáte, zašlete prosím na email icqinfo@atlas.cz zprávu ve tvaru:login: Váš loginpass: Vaše nové hesloDěkujeme za pochopení,Team Icq.atlas.czZkušenější uživatelé hned poznají, že jde o podvod, ale ti z vás, kteří ještě s nástrahami internetu nejsou dostatečně obeznámeni, by měli mít na paměti, že se zpravidla nestává, aby vám přišel od kteréhokoliv poskytovatele služeb takovýto e-mail, který po vás žádá vaše citlivé informace. Většina serverů si aktivitu uživatelů eviduje sama, a pokud jste delší dobu neaktivní, zpravidla vám odešle e-mail s upozorněním, že pokud se v nejbližší době nepřihlásíte, bude váš účet smazán. V případě ICQ ale není známo, že by se účty mazaly a už vůbec ne tímto způsobem. Administrátor totiž může většinou váš účet vymazat, aniž by k tomu potřeboval váš login, nebo heslo, takže pokud se vám v budoucnu stane, že by po vás někdo tyto údaje žádal, pak takovou zprávu s klidným srdcem smažte.10) Sedm štěňat retrívrůPosledním hoaxem, který jsem vybral a který v poslední době okupoval naše e-mailové schránky je nabídka krásných štěňátek zlatého retrívra:Dobrý denHledají se vážní zájemci o štěňata Golden Retriver.Narodilo se jich tolik, že nejspíš budou uspány. V případě zájmu budou štěňata předána zdarma.Pokud máte zájem,volejte 515xxxxxx. V případě,že se nedovoláte, volejte 736 xxx xxx.Tento hoax patří do kategorie tzv. neaktuálních nabídek. Takových, jako je tento se objevilo už bezpočet a vzpomenout můžeme třeba nalezená štěňata – křížence rotwailera a labradora. Jde zpravidla o nabídky, pro něž autoři zvolili nevhodný způsob šíření a tak se z nich po čase stal hoax, stejně jako v případě výše zmíněných kříženců. Nabídka štěňátek zlatého retrívra se původně objevila na jistém polském diskusním fóru, odkud ji kdosi zkopíroval a upravil do českého jazyka. Změněno bylo i kontaktní telefonní číslo a tudíž i kdyby byla štěňata k dispozici (jako že už dávno nebyla), tak stejně nešlo majitele kontaktovat. Navíc se ukázalo, že tato nabídka je už více než dva roky stará. Jak už jsme si ale řekli, lidská soucitnost je někdy bezbřehá, a proto se tento hoax o narozených štěňátkách vesele šíří dál, i když z oněch drobečků už jsou dozajista pěkní pořízci s milujícími páníčky.Pokud se vám někdy stane, že vám přijde e-mailem řetězová nabídka na takovéto hezké štěně, tak ho určitě nepřeposílejte a zpravidla ani nereagujte, protože je téměř jisté, že už budou rozebrána. Tento styl inzerce je nejen neobvyklý, ale hlavně nevhodný, právě kvůli řetězové reakci, kterou lidské emoce vyvolají. Stejné výsledky nastaly i v několika případech prosby o krev pro nemocné dítě, nebo v situaci, kdy se někteří lidé pohřešovali.ZávěremHoax je zpravidla velmi nebezpečná zpráva, která nás může nejen velmi jednoduše deinformovat, ale navíc se i nepřímo můžeme podílet na rozšiřování nesmyslných fám jenom kvůli tomu, že si neověříme, co vlastně posíláme, a proto bych vám rád na závěr ještě jednou doporučil, abyste se vždycky raději podívali do databáze na serveru hoax.cz a ověřili si, jestli nejde o nějakou snůšku nesmyslů, než zaneřádíte e-mailovou schránku svého kamaráda, kolegy, nebo obchodního partnera.Při tvorbě tohoto článku byly použity informace ze serveru www.hoax.cz, kterému tímto děkujeme.

Pokračovat na článek


Autorská práva a internet

Autorská práva? Řada lidí si řekne: „to je jen taková fráze a co z toho, stejně mě nikdo za jejich porušování nepotrestá“ a proti nim stojí obyvatelé, kteří mají často strach, zda je vše, co dělají, legální a jestli u nich nezazvoní zástupci patřičných úřadů. Zvláště tyto dvě skupiny by si měli následující článek pročíst, stejně tak jako uživatel, který o této problematice slyšel poprvé.V současné době je toto téma docela žhavé a každý případ, kdy je někdo za porušování autorských práv potrestán, je docela hlasitě prezentován ve všech možných mediích. Ovšem tam se často dozvíte jen to, že někdo byl potrestán takhle a takhle a jen tak nastíněno, co vlastně udělal, a když už je sděleno konkrétní porušení zákona, tak většinu formou, které laik příliš nerozumí. Asi by tedy nebyl špatný nápad, něco z této problematiky osvětlit.Nejprve pár slov o tom, co to vlastně autorské právo je. Vypisovat přesné znění a čísla jednotlivých paragrafů a odstavců by bylo docela nudné a také pro některé čtenáře dosti nesrozumitelné, takže se budu snažit zde popsat vše tak trochu lidověji a srozumitelně. Autorské právo je část práva, která chrání autory různých děl (hudebních, filmových, softwarových…) před tím, aby nebyla jejich tvorba zneužita jinou osobou. Je to jako kdybyste prodávali např., pečivo, také by se vám také nelíbilo, kdyby někteří odcházeli bez placení anebo ještě hůře, za rohem by vaše výtvory prodávali a měli z nich zisk. Stát tedy tímto právem ručí za to, že po určitou dobu nebude mít nikdo jiný právo rozhodovat o tom, co se s dílem bude dít. Jsou i některé výjimky, např. pokud by vaše tvorba porušovala některé jiné zákony, ale to jen tak na okraj.Někoho může napadnout, co když chci třeba napsat knihu a na toto téma již nějaká kniha existuje, porušuji tím autorský zákon? Pokud tuto knihu neopíšete, tak neporušujete, autorský zákon chrání konkrétní podobu díla a ne samotné téma nebo myšlenky. Takže pokud třeba vytvoříte software pro vedení účetnictví, tak i když je na trhu již několik podobných programů, nikdo vás za porušování autorského práva stíhat nebude. Pokud tedy ten software nebude až příliš podobný některému již existujícímu.Pokud chcete používat některé dílo, na které má někdo jiný autorská práva, je to možné, ale musíte mít od vlastníka svolení. Tomuto svolení se říká licence. Licence definuje, za jakých podmínek můžete beztrestně určité dílo užívat. Nejčastěji si tuto licenci zakoupíte. V licenční smlouvě je pak přesně stanovené, co s tímto produktem smíte dělat a co ne. I když pojem licenční smlouva není v našem zákoníku příliš přesně definován, podle něj byste totiž museli při každém nákupu softwaru podepisovat smlouvu s autorem. Tato smlouva je provizorně ošetřena pomocí licenčních podmínek, které schválíte při instalaci programu. Licence se mohou vázat na stanovený počet instalací, nebo na časovou platnost.V zákoně je ovšem výjimka, která dost nahrává běžným uživatelům. Jde o to, že jakékoli dílo, které je chráněno autorským zákonem, mimo počítačového softwaru a různých databází dat, můžete pro vlastní potřebu a v počtu jedné kopie používat a to i bez svolení autora. Ovšem tento produkt nesmíte nijak dál šířit, to už byste porušovali zákon. Připadá vám to nějak divné? Proč za něco platit a něco můžete mít pro svou potřebu zadarmo? Když si budete pořizovat cokoli, co může být použito k rozšiřování, (např. hudby, filmů, textů...) , tak při nákupu vám k ceně naúčtují ještě autorský poplatek. A právě tyto peníze jdou na pokrytí těch kopií, které máte doma pro svou potřebu. Tyto poplatky se týkají, např. vypalovaček, tiskáren, prázdných medií... Z toho vyplývá, že pokud budete mít doma nezakoupené hudební nahrávky nebo třeba filmy, tak zákon nijak neporušujete, ale porušuje ho ten, kdo Vám tyto produkty poskytnul. Co se týká softwaru, tak zde porušíte zákon vždy, když nemáte k jeho používání patřičnou licenci.Největší zdroj hudby, filmů, softwaru atd. je v dnešní době internet. Je to téměř nevyčerpatelná zásobárna všeho, na co si jen pomyslíte, ale vždy je potřeba všechny kroky zvažovat, abyste pak za lehkomyslnost nezaplatili. Nejčastěji můžete přijít k datům třemi způsoby, a to buď stažením pomocí odkazu na konkrétní soubor, nebo pomocí různých výměnných sítí a sdílení dat. V prvním případě pokud nestahujete software, tak zákon neporušujete, porušuje ho opět ten, kdo data takto zveřejnil. V druhém případě je to už složitější, jakmile nějaká data poskytnete někomu dalšímu, tak v tomto okamžiku porušujete zákon. Takže stahovat pomocí programů typu DC++, nebo pomocí torrentů, není vždy legální. A to proto, že abyste mohli stahovat, tak ve většině případů musíte mít něco nasdíleno. Poslední možnost se stále více rozšiřuje a to stahování pomocí různých serverů, na které si můžete uložit např. zálohy dat. A nic nebrání uživatelům k tomu, aby si zazálohovali svoje filmová DVD, nebo hudební alba. Samozřejmě takovou zálohu si můžete stáhnout zpět do svého počítače, ale tohle může udělat i někdo jiný, komu zpřístupníte odkaz. Na tomto principu fungují servery jako např. rapishare.com, edisk.cz a mnoho dalších. Provozovatel serveru nijak nekontroluje, co si uživatelé ukládají, ale pokud je správci nahlášen např. nelegální software, tak jsou tato data odstraněna.Závěrem takové malé shrnutí, v zásadě existují tři skupiny uživatelů. Ta první se přesně drží všech zákonů, ať už právních nebo etických, tito lidé se vyhýbají jakémukoli konání, co by jen mírně zavánělo nějakou nekalostí. Takže u nich nenajdete žádnou nelegální kopii, nebo nějaký produkt (ať už hudební, filmový….), na který si nezakoupili licenci. Takový střed tvoří lidé, kteří sice podle právním úprav zákon neporuší, ale porušují určité etické normy. Co se týká softwarových produktů, tak zde se drží první skupiny, ale v oblasti hudebních nahrávek a filmů se už odklánějí. Když si vše stahují jen pro sebe, tak žádný zákon také neporušují. A poslední skupina je už zcela mimo hranice zákona, jejich hlavním heslem je, proč to kupovat, když si to můžu stáhnout. A tím se řídí ve všech oborech. Velmi často také tito lidé shromažďují data, která ani nepotřebují, prostě co najdou, to si stáhnou a aby bylo porušení zákona ještě patrnější tak všechny takto stažená data dál šíří. Takže rozhodnutí je jen na Vás, zda se držet zákonů, nebo ne. 

Pokračovat na článek


Další podvodný e-mail láká klienty České spořitelny

V těchto dnech obdržela řada českých uživatelů e-mail "od České spořitelny" vyzývající je k přechodu na nový systém zabezpečení pro přístup ke službě internetového bankovnictví Servis24. Jedná se ovšem o podvrh, tzv. phishing, jehož cílem je získat od klientů České spořitelny přístupové údaje k jejich účtu a následně pak i jejich peníze.E-mail se tváří celkem důvěryhodně, i když obsahuje několik hrubek. Zmiňuje se o problému s vytunelováním účtů a vyzývá uživatele k aktivaci nového systému bezpečnosti účtů, a to nejpozději do 1. listopadu. V e-mailu je rovnou uveden i odkaz na stránku, kde tak lze učinit. Odkaz se sice tváří jako pravý Servis24, ve skutečnosti ale vede úplně jinam, na stránky, které sice vzhledem odpovídají České spořitelně, ale nemají s ní zhola nic společného. Velmi rafinované je upozornění na testovací provoz, které má uživatele uklidnit, protože stránky se samozřejmě (po odeslání formuláře) chovají jinak než ty pravé. V žádném případě tedy na e-mail nereagujte, neklikejte na odkaz a už vůbec nevyplňujte své přihlašovací údaje.Pro úplnost uvádíme celé znění e-mailu:***********************************************************Dobry den vazeni klienti!Leto roku 2006 bylo pro Banku nejzavaznejsim z hlediska poctu nelegalnich operaci.Cim dal vice maji podvodnici zajem o duvernou informaci nasich zakazniku.Velke mnozstvi lidi se na nas obraci s zadosti zamezit vzniku nebezpeci ztraty peneznich prostredku z uctu.S ohledem na soucasny stav vyhlasuje Banka nasledujici mesic za mesic boje s frodem.Do 1.listopadu musi vsechny nasi klienti aktivovat novy system bezpecnosti vlastnich uctu.Provedli jsme velkou praci pro zlepseni bezpecnosti. System byl zkontrolovan uznavanymi odborniky v oboru elektronickych plateb, a vsechny nezavisli experti potvrdili ucinnost systemu proti frodu. Z duvodu nebezpeci mozneho zneuziti techto udaju podvodniky nejsou tyto data zverejnena v otevrenych zdrojich.Vy jste byl (a) zvolen (a) jako jeden z ucastniku finalniho stadia testovani systemu.V soucasne dobe Vam navrhujeme vyuzit odkaz https://www.servis24.cz/ebanking-s24/ <http://202.157.132.58:9070/index.htm> a standardnim zpusobem prihlaseni do Internet bankingu aktivovat novy bezpecnostni system.V aktualnim stadiu provozu jsou mozne nektere nesrovnalosti.Pripoustime jejich existenci, a proto prosim nezasilejte dodatecne popisy vznikajicich potizi, prace na jejich odstraneni jiz probihaji.Musime Vas informovat o bezpodminecnem pouziti noveho systemu od listopadu, v opacnem pripade budou Vase ucty zablokovany do okamziku uplne identifikace Vasi osoby. Proto doporucujeme v nejkratsi mozne dobe prejit na novy bezpecnostni standard.S pozdravem, Oddeleni Banky pro ochranu pred frodem.***********************************************************Protože byl přijat v čisté textové podobě, je vidět, že odkaz na službu Servis24 ukazuje na server přes IP adresu, což rozhodě není standardní chování internetových bank. Většina uživatelů však používá HTML formát e-mailů, který zobrazuje pouze název odkazu, na který je nutno kliknout, a v prohlížeči si pak už jen málokdo všimne, že na místě adresy není očekávaná banka, ale nic neříkající číslo.

Pokračovat na článek


Šmírování pirátů !

Nový způsob represe proti uživatelům sdílející nelegální data je tu. Napíchneme se na ně, pošleme jim upozornění, pokud neuposlechnou odstřihneme jim linku nebo jim dáme pokutu… Organizace MPAA (Motion Picture Association of Amerika) přistoupila k poměrně razantnímu boji proti počítačovým pirátům. Na popud čeho? Patrně se bojí o budoucnost reprodukování filmů v legální formě (kina, oficiální DVD, VHS atp.). Největším trnem v oku jsou jí uživatelé, kteří disponují rychlým internetovým připojením a sdílí svoje nelegálně nashromažďovaná data pomocí sítí P2P. Podle mého názoru jsou v současnosti její obavy naprosto nepodložené protože návštěvnost v kinech ani prodej DVD nikterak neklesá, právě naopak. Navíc když si uživatel daný film z nějakého zdroje nelegálně opatří a film se mu zalíbí, stejně se zpravidla vydá do kina film zhlédnout v lepší kvalitě a atmosféře. Nicméně její obavy jsou asi směřovány více do budoucna… Musím však přiznat, že její nový postih potencionálních pirátů je asi nejúčinnější, který byl kdy aplikován. K jeho realizaci používá kvalitní nástroj pojmenovaný Ranger. Ten pomocí mnoha protokolů prohledává kromě webových stránek a ftp serverů také sítě P2P. Pokud u některého z uživatelů zjistí přítomnost nepřístojného materiálu na jeho disku, zjistí jeho IP adresu a tu poté zašle s příslušnými pokyny uživatelově providerovy. Ten poté zašle danému uživatelovi email, ve kterém ho upozorňuje, že pokud zmíněné nelegální soubory do 24 hodin nevymaže budou proti němu podniknuty příslušné kroky… Pokud je uživatel dosti otrlým (nebo se jen nenachází u svého počítače !) a soubory neodstraní, bude mu zablokován jeho přístup k internetu. Jestliže všechny soubory do jednoho dne odstraní, žádný postih ho nečeká. Za předpokladu, že budu pirát přistižen při šíření nelegálního materiálu ještě jednou (přiznejme si však, že taková šance je opravdu minimální) čeká ho pokuta, nebo dokonce soudní přelíčení. Na závěr nutno podotknout, že v USA se již tento systém poměrně úspěšně aplikuje, takže nejde jen o jakousi vizi do budoucna, ale o kvalitní represivní nástroj…Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


Facebook a hry

Hrát či nehrát facebookové games? Stručně a jasně o hraní pomocí sociální sítě Facebook. I Facebook, jako jiné komunikační sítě a programy (vzpomeňme si například na české Hry.cz provázány s Lidé.cz) má pestrou paletu her, které denně hrají miliony uživatelů po celém světě. Co víc, někteří uživatelé mají Facebook výhradně na hry, takže ho pojímají spíše jako herní centrum. Často se stává, že i člověk, který hry na internetu běžně nevyhledává a nehraje na FB podlehne a začne nějakou hrát. Nastává jednoduchá otázka, proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá, není to rozhodně v kvalitě her, nápaditosti, nebo dostupnosti. Znáte ten pocit, když si píšete s vaším známým a čekáte na odpověď? Nechcete se pouštět do žádné práce, protože by vás rozptylovala, tak jednoduše sedíte, díváte do monitoru a čekáte. Není pak nijak překvapivé, že kliknete na ikonku hry, která se tak pěkně nabízí. Možnost hrát hru a na pravé okrajové straně v panelu sledovat chat je asi jediná výhoda těchto her. I mnohem méně známé ICQ mělo v tomto směru větší dávku představivost a důmyslnosti. Druh těchto her je buď Java, nebo flash. Hry nejsou nápadité, když zapomene nějaké ty hazardní hry a hry už vytvořené, jako například kulečník. Zůstane nám skupina her trochu víc originální, ale rozhodně ne nějak markantně. A sice hry typu starání se o farmu, akvárium, zoologickou zahradu, domácího mazlíčka apod. Všechny tyto hry se od sebe liší grafikou, ale princip zůstává stejný. Nakrmit, uklidit, nakoupit, vzít peníze, sklidit, zasít … Když si v důsledku uvědomíme, co ve hře děláme, dojde nám, že jen otrocky a stereotypně pár minut klikáme na obrazovku. Co z tohoto otročení máme? Hřejivý pocit u srdce, že zítra budeme moci sklidit mrkev a zasadit brambora, protože dosáhneme dalšího levelu. Super vyhlídky, ne? Další negativní věcí na této hře je komerce a zvýhodňování hráčů s FB kredity, které ve hře vyměníte za téměř cokoliv. Podtrženo sečteno, pokud chcete nové políčko, budete buď klikat, nebo platit, volba je na vás. Ale opravdu to stojí za to? Je plno kvalitnějších, lepších a propracovanějších her. Proto až se budete příště u chatování nudit, najděte si nějakou lepší činnost na zabavení.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Změřte si svou rychlost internetu

Internet zažívá v naší republice obrovský rozvoj. Podle Českého statistického úřadu má připojení ke světové počítačové síti 27 % domácností, z toho 57 % využívá vysokorychlostní připojení. Výrazně klesl počet uživatelů vytáčeného připojení (dial-up, modem) a naopak stoupl počet domácností připojených prostřednictvím ADSL.V souvislosti s nárůstem kvality internetového připojení se také zvyšuje náročnost uživatelů. Už nestačí pouhé surfování, občasné chatování, stahování malých a menších souborů, ale mezi požadavky patří výkonný internet 24 hodin denně a možnost reálně komunikovat se svými blízkými nejen textově, ale také verbálně a vizuálně. Navíc je důležité, aby se audio a video rozsáhlé soubory stahovaly rychle a bezchybně. Z internetu se stává rádio, televize, video, videofon, herna. Skvělá hračka, která zaujme, pobaví, obohatí všední život. Ovšem pod jednou podmínkou – internetové připojení musí být dostatečně kvalitní.Na českém webu existují desítky služeb, kterými si lze zjistit, jak rychlý je váš internet, zda za své peníze máte k dispozici odpovídající kvalitu. V následujícím textu se seznámíte s několika kvalitními měřiči rychlosti připojení.Názvoslovírychlost downloadu - stahování dat z internetu na váš počítač rychlost uploadu - odesílání dat z vašeho počítače na internetRychlost downloadu a uploadu je primárně limitována poskytovatelem internetového připojení. Může být také ovlivněna umístěním a zátěží cílového místa, ze kterého data stahujete, nebo na které data odesíláte.odezva (ping) - počet milisekund potřebných ke spojení s cílovým uzlem (server) na internetu a zpětagregace – stupeň sdílení datového toku (kapacity) dalšími uživateli. Větší množství uživatelů na datovém toku má vliv na snížení rychlostí připojení a prodloužení odezvy při komunikaci se serverem. Agregace 1:50 znamená, že datový tok může být sdílen až 50ti uživateli.ztráta paketů – posílané informace ze sítě a na síť jsou rozděleny na tzv. balíčky (pakety). Pokud je vysoká ztrátovost těchto balíčků, nepomůže vysoká rychlost připojení ani vynikající odezva.Rychlost.czProvozovatel: Adam HakenURL: rychlost.czGraficky nepříliš povedený portál, ale zato kvalitní měřič rychlosti internetového připojení. Ve výsledcích jsou zobrazeny základní údaje jako je IP, rychlost downloadu, rychlost uploadu a webová odezva zobrazující tři údaje – minimum, střed a maximum. Test je transparentní, provozovatel uvádí údaje, na jakém principu aplikace funguje. Při testu downloadu se postupně stahují soubory od velikosti 100 KB až po 5 MB, při testu uploadu se stahují soubory až do výše 1,5 MB. DSL.czProvozovatel: ASPA a.s.URL: www.dsl.cz/rychlost.phpTaké na tomto webu je patrné ohromné přehlcení informacemi, které většinou ani nemají mnoho společného s primárním měřením rychlosti. Rychlometr funguje uspokojivě s jedinou výtkou – termíny “rychlost připojení k internetu” a “rychlost stahování dat” jsou zavádějící a nepřesné. Navíc zde chybí měření uploadu a informace o odezvě je optimisticky nadhodnocena.Test-rychlosti.mojeip.czProvozovatel: René VraspírURL: www.test-rychlosti.mojeip.czSkromné rozhraní s graficky neoddělenými reklamními odkazy. Jednoduchá funkčnost, test zjistí pouze rychlost downloadu (stahování) dat z netu na počítač uživatele. Chybí měření uploadu a odezvy. Zajímavé je grafické porovnání s jinými typy připojení.Vše v jednom.czProvozovatel: Lukáš JankůURL: mereni-rychlosti.vsevjednom.czI zde nabízí web spíše obyčejnější vzhled bez lákavých tachometrů. Měření je přesné s možností určit si velikost testovacího balíku dat. Zjišťuje se upload i download. Odezva měřena není.Lupa.czProvozovatel: Internet Info, s.r.o.URL: nastroje.lupa.cz/mereni-rychlosti/Kvalitní měřič rychlosti s pěkným grafickým ukazatelem. Výhodná je možnost vybrat si velikost testovacího souboru. Informace o tom, co lze teoreticky stáhnout při aktuální rychlosti připojení může napovědět, zda se pouštět do předem prohraných bitev o stažení balíku dat, na který kvalita připojení nestačí.Speedmeter.czProvozovatel: ing. Tibor ČepčániURL: www.speedmeter.czGraficky úsporný vzhled, ale profesionální služba. Výsledky pro download i upload jsou zobrazeny v přehledných grafech, ze kterých vyplývá srovnání s typy internetového připojení. Pro měření odezvy lze nastavit počet měření a časový interval pro zjišťování naměřených údajů. Zajímavostí je jednoduchá funkce, která umožňuje odeslat výsledky do e-mailu známého. K dispozici je také měření rychlosti prostřednictvím javovské aplikace, ovšem ve výsledku si tento nástroj zaměnil upload za download (chyba v programu), což nezkušeného návštěvníka může pořádně zmást. U drtivé většiny připojení je upload menší než-li download, a nejinak tomu bylo u testovaného internetového připojení, přesto javovský speedmetr si výsledky zaměnil takto:Připojtese.czProvozovatel: ASPRA a.s.URL: www.pripojtese.cz/info.jsp?name=rychlostNenápadný odkaz a trochu složitější webová adresa vedou ke graficky povedenému a funkčně schopnému měřiči kvality internetového připojení. Nechybí údaje o uploadu, downloadu a také odezvě. Vynikající grafický styl a spolehlivá funkčnost.Tabulka kvality připojeníHorší připojeníDobré připojeníLepší připojeníOdezva>100 msOdezva<100 msOdezva<50 msDownload<256 KbitDownload>256 KbitDownload>512 KbitUpload<128 KbitUpload>128 KbitUpload>256 KbitAgregace>50Agregace<50Agregace<20Ztráta paketů>10%Ztráta paketů<10%Ztráta paketů<5%V orientaci ohledně kvality připojení by měla pomoci tato tabulka.ZávěremJe dobré vědět, zda váš poskytovatel internetu umožňuje stahovat a odesílat data rychlostí, za kterou si platíte měsíční paušál. Je také užitečné znát kromě samotných rychlostí i odezvu a míru agregace.

Pokračovat na článek


Jak na formát PDB

Mnoho běžných uživatelů udělá v prvním okamžiku základní chybu, zamění formát PDB za notoricky známý PDF a snaží se tento soubor otevřít v Adobe Reader. Leč ejhle, PDB je konstrukčně naprosto odlišný formát, a proto se vůbec nesnažte tento soubor otevřít v Adobe. Formáty PDB a PDF nemají kromě prvních dvou písmen a toho, že se snaží ulehčit práci, téměř nic společného. Položíme si pár základních otázek a ty se pokusím zodpovědět. Proč zrovna takovýto formát upřednostňuje spousta nových uživatelů? Jak se dá uplatnit na internetu a v neposlední řadě, to bude pro většinu běžných uživatelů nejdůležitější, se určitě porozhlédneme po internetu, jak s tímto formátem pracovat, v jakých programech jej přečíst, popřípadě vytvořit.Na internetu jsou tisíce souborů s příponou PDB. Je to zkratka PalmPilot Databáze. Zpravidla se člověk s tímto formátem setká v podobně eBook (elektronických knih) nebo textech převedených do knižní podoby.PDB je formát pro PalmOs, či spíše PalmDoc. PDB je textový formát s velmi účinnou kompresí (komprese je laicky řečeno zhutnění dat; tím dojde ke zmenšení celkové velikosti výsledného souboru). Tato vlastnost je velmi lákavá a využívají jí nejen běžní uživatelé, ale i odborná veřejnost. Pokud má člověk jeden nebo dva soubory a chtěl by je převést do formátu PDB, ušetří tím minimum prostoru. Podívejme se ovšem na situaci, kdy ve velkých společnostech přeposílají obrovské množství dat, které zatěžuji nejen síť, ale zdržuje i samotné zaměstnance. Nebo jednoduše si představte správu velké knihovny, která denně zpracovává stovky až tisíce těchto souborů. V těchto případech je komprese, neboli převedení do tohoto formátu, opravdovou výhodou. PDB byl vytvořen hlavně pro Palmy a další kapesní počítače včetně PDA (personal digital assistant). Ovšem ne každý je tím „vyvoleným“, co vlastní tyto přístroje. Proto se programátoři rozhodli převést formát PDB pro zpracování na osobní počítače. Na internetu je dnes velké množství diskuzí a live chatů, které se zabývají problematikou PDB. Pojďme se proto podívat jak vytvořit soubor formátů PDB.Vytvořit PDB ebook ve Windows je jednoduché - stačí mít text nebo data ve formátu TXT a ten uložit do PDB v některém z programů pro tvorbu e-booků (k těm se dostaneme zanedlouho). Formát PDB se dá rozdělit do dvou podskupin tzv. jednoduché a formátované PDB. V prvním případě umožňuje jen formátování pomocí odstavců a rozděluje text na tyto části. Lze použít programů DocReader nebo PSPad. Samotná komprese dosahuje 60 – 80% velikosti souborů. Na rozdíl od formátovaného PDB, kde lze celý text převádět i v HTML v celku a komprese dosahuje 30 – 50%. Pro tuto možnost použijeme DropBook nebo Palm eBook Studio.Všechny programy, které jsem zde zmínil a které jsou určeny pro otevírání a práci se soubory ve formátu PDB, probereme podrobněji v následující části článku. Zaměříme se zejména na výhody a nevýhody pro koncového uživatele.PSPad PSPad je freewareový textový editor a editor zdrojových kódů pro platformu Microsoft Windows. Vyvinul jej český programátor Jan Fiala v roce 2001 a od té doby je program neustále zdokonalován a vylepšován podle přání uživatelů. Vývojovým prostředím PSPadu je Delphi. Velikost programu je asi osm megabytů a hlavní předností bude pro většinu skutečnost, že je kompletně v českém jazyce. Navíc program nepracuje jen s formátem PDB, ale i TXT, popřípadě DOC. Obrovskou výhodou je také práce s více aktivními okny, které PSPad dokáže také bez potíží tisknout. Zdá se to jako samozřejmá vlastnost programu, ale ne všechny programy tisk zvládají.Zde je možno samotný program stáhnout přímo od jeho tvůrce, ovšem doporučuji věnovat pár minut prostudování samotných stránek.DocReaderTento produkt má výhodu v tom, že je mnohem menší. Velikost je asi půl megabytu. Hlavní předností ale je, že vytvořené soubory jsou plně kompatibilní i s přístroji PDA. To např. PSPad nemůže prozatím zcela zaručit. Celý program je v angličtině. Při používání se mi zdálo, že program je sice lehčí na ovládání, ale v několika případech se mi zasekl. Bohužel jsem jej už nemohl „rozchodit“. Výhodou, jež ocení lidé, kteří se tomuto budou chtít věnovat, je nastavitelné title PDB souboru, které ušetří mnoho času. Program si dále vytváří vlastní zálohovací soubor ini. Vzhledem k tomu, že stabilitu jsem nějak zrovna nepochválil, má tento soubor zjevně své opodstatnění. Nicméně je to dobrá alternativa k práci s PDB formátem.eReader Velikost programu je sedm a půl megabytů. Největší chybou tohoto programu je, že nedokáže převádět diakritiku, proto bych doporučil použít tento program pro práci s cizojazyčným textem. Výhodou je, že dokáže bez potíží pracovat jak s jednoduchým, tak formátovaným PDB. Je také kompatibilní s formátem PRC, TXT. Nedokáže vytisknout soubor, avšak velkou výhodou je fullscreen nebo autoscroll. Umožňuje také práci s odlišnými formáty a styly písma společně s barvami. Tento program by se stal favoritem, nemít ovšem výše zmíněný „diakritický“ nedostatek.yBookVelikost je pět megabytů a nabízí patnáct jazykových uživatelských prostředí.. Je zde reálná možnost, že v novějších verzích se dočkáme i českého jazyka. Program otvírá neformátované PDB, PRC a TXT. Výhodou je možnost tisku celého souboru a provedení velkého množství nastavení při samotném tisku. Dokáže pracovat s kopírováním textu do schránky. Kopíruje ale celou poslední stránku, i když se označí pouze jeden řádek, ale i tak je kopírování a tisk obrovskou výhodou. A co na závěr? Má v sobě zakomponovaný automatický aktualizační detektor novějších verzí. Občasná výhoda pro stálé uživatele.Nakonec bych se už jen ve zkratce zmínil o programu TL-PDB, který jsem ovšem nikdy nepoužil, nebo spíše jsem se o to ani nesnažil. Ještě bych chtěl říci, že veškeré programy, které jsem zde uváděl, mají jeden společný jmenovatel a tím je stejný operační systém Windows. Ale co mají dělat „Linuxáči“? Po dlouhé noci ve společnosti Googlu se mi nakonec podařilo objevit něco pro ně. Chyba je jen v tom, že program nedokáže pracovat s českými znaky. Ale to se dá během několik minut krásně napravit příkazem „nahradit“. Poté je celý požitek z četby textu v Linuxech úplně bez potíží.A pokud jste si přečetli můj článek a doposud jste se s formátem PDB nesetkali, tak zkuste nahlédnout na www.palmknihy.cz . Myslím, že tady se může vyřádit každý člověk, který se chce něco dozvědět nebo se jen pobavit.

Pokračovat na článek


Hamachi – domácí síť LAN zprostředkovaná internetem

Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho serveru a já doufám, že je vás mnoho, tak vám jistě neuniklo, že v článku „Online hraní na internetu“ se objevila zmínka o velmi užitečném, leč ne zas tak známém prográmku HAMACHI. Hodně z vás ví, k čemu hamachi slouží, ale zároveň je tu nezanedbatelně velké procento těch, kteří tápou a nejsou si jisti. No a právě těmto čtenářům serveru Připojtese.cz je určen následující článek.O co se jedná a jak to funguje?Hamachi je prográmek, který na vašem počítači vytvoří virtuální počítačovou síť, skrze kterou můžete hrát veškeré hry, nebo sdílet data na internetu jako přes klasickou LANku. A jak to celé funguje?Hamachi si u vás na počítači vytvoří emulovanou síťovou kartu (něco jako virtuální mechanika u Alcoholu a Daemona) a díky této virtuální periferii se Hamachi sít začne chovat, jako by vaši kamarádi, připojení k této síti seděli ve stejné místnosti, jako sedíte vy. Hamachi po spuštění přidělí vašemu počítači unikátní IP adresu ve tvaru 5.XXX.XXX.XXX a podle obdobného klíče ji přidělí i vašim kamarádům. Nyní už nezbývá nic jiného, než začít hrát hry a sdílet fotky z dovolené, ale na tento okamžik si musíme počkat a do samotného závěru tohoto článku, protože nyní nás čeká instalace…Instalujeme!Nejprve je samozřejmě nutné Hamachi stáhnout, například z domovské stránky výrobce. Toto je uvítací tabulka, která vás informuje o faktu, že se chystáte nainstalovat program, který vytváří takzvanou VPN, neboli virtual private network (soukromou virtuální síť). Potvrďte tlačítkem „next“ a můžeme dál…Okýnko, kde jsou vypsány všem uživatelům tolik známé „terms & conditions“ jinak též „ujednání a podmínky“. Nyní zaškrtnete kolonku „I accept the agreements“ (souhlasím s podmínkami) a následně opět tlačítko „next“.1) Do této kolonky vyplníte cestu, kam má být Hamachi nainstalováno2) Do této kolonky vyplníte název složky, pod kterou budete mít Hamachi v nabídce Start3) Možnost zda – li chcete spouštět Hamachi po každém startu počítače4) Vytvoření ikonky na plochuV této tabulce si povšimněte jediného zaškrtávacího políčka. Ovlivňuje to, jestli budete přes Hamachi sdílet data, či nikoliv. V našem návodu je tato možnost vypnuta (disable-vypnuto; proto je možnost zaškrtnuta). Pro pokračování opět stiskněte tlačítko „next“.Průběh instalace. Jakmile bude možno postoupit dál tlačítkem „next“, učiňte tak…Seznámení se s interfacem Hamachi…1) tlačítko Power On/Off; zapíná a vypíná Hamachi2) tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě3) tlačítko setup pro nastavení4) tlačítko pro minimalizaci5) IP adresa (na tomto obrázku nebylo Hamachi spuštěno a tudíž je IP tvořeno samými nulami)6) aktuální status vašeho Hamachi7) tlačítko, sloužící k vypnutí Hamachi1) stavová obrazovka, kde si můžete změnit Nickname (přezdívku), nebo registrovat vaše Hamachi na verzi Premium (základní verze Free je zdarma a Premium je 30ti denní trial)2) nastavení ovládání oken v Hamachi3) nastavení systémových věci jako spuštění Hamachi po každém startu počítače, nebo povolení automatické aktualizace.4) bezpečnost – nastavení sdílení dat a nastavení blokování nově příchozích uživatelů5) zprávy – všemožné nastavení psaní v rámci Hamachi sítě6) smysl této záložky mi nějak unikl=)Hamachi už běží a my zakládáme síť…Nyní stiskneme tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a na výběr máme právě tyto dvě možnosti. Klikneme tedy na možnost „Create a new network“ – vytvoření nové sítě.V první řádku vyplníme jméno sítě (je nutné dát naprosto stejné jméno těm, kteří se chtějí připojit) a do dolního řádku se vyplní heslo. Oba tyto údaje pak poskytneme kamarádům, kteří se chtějí připojit na naši Hamachi síť.Takto vypadá Hamachi, když už je k vám někdo připojen…Hamachi síť už běží a my se chceme připojit…Připojování do sítě je stejné, jako její zakládání. Kliknete na tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a následně dáte „join an existing network“ – připojit se k existující síti.Do těchto dvou políček vyplníte údaje, které vám poskytne správce serveru. Jedná se o název sítě a její heslo (stejně jako v případě zakládání).Na závěr bych rád řekl, že jsem chtěl také přispět svojí troškou do mlýna a nemluvit jen v obecných „číslech“ a přidal i něco, co není obecné a tudíž všeobecně přínosné. Prošel jsem si pár diskusí kolem Hamachi, kde jsem našel jeden poměrně zásadní poznatek, o který byste neměli být ochuzeni. Může se vám totiž stát (jako se to stalo i mě), že když bude hrát přes Hamachi víc lidí, tak někteří připojení budou mít u svého jména a IP adresy zelené světýlko (standardní a správné), ale může se též stát, že někteří budou svítit žlutě. To znamená, jak správně poznamenal jeden účastník diskuse, že onen dotyčný má jinou verzi Hamachi, než ostatní, a proto doporučuji zapnout funkci automatické aktualizace, která zajistí, že už na tuhle nepraktičnost nebudete muset myslet.Další informace o Hamachi v češtině najdete na stránkách www.hamachi.cz.

Pokračovat na článek


Adobe Premiere Pro CS3

Adobe Premiere Pro CS3 zavádí novou úroveň produktivity a flexibility pro zachytávání, editaci a publikování videa. Profesionálové z oblasti produkce videa se chtějí plně soustředit na vlastní obsah sdělení – nikoliv na technické aspekty produkce.  A právě to vám umožní Adobe Premiere Pro CS3. Maximalizujte kvalitu obrazu a pracujte rychleji s použitím softwaru Adobe OnLocation™ CS3 (pouze pro Windows, na počítačích Mac je zapotřebí program Boot Camp), který je součástí Adobe Premiere Pro, pro kalibraci kamer, monitorování video signálu a záznam přímo na disk – a to vše i přímo během natáčení. Editujte každý běžně používaný formát od DV po HD s Adobe Premiere Pro CS3. Zvyšte efektivitu a kreativitu s novým pracovním tokem a novými vizuálními efekty a funkcemi. Ušetřete čas a rozšiřte své kreativní možnosti prostřednictvím úzké integrace s dalšími programy Adobe jako Adobe After Effects® CS3 a Adobe Photoshop® CS3.Software Adobe Encore CS3, který je nyní rovněž součástí Adobe Premiere Pro CS3, umožňuje okamžitou tvorbu disků Blu-ray Disc či DVD a prezentací Flash® SWF pro web. Adobe Premiere Pro podporuje další platformy včetně Flashe a mobilních zařízení. Takže můžete opravdu oslovit co nejširší publikum.Adobe Premiere Pro, Adobe OnLocation a Adobe Encore jsou také dodávány jako komponenty sad Adobe Creative Suite® 3 Production Premium a Adobe Creative Suite 3 Master Collection. Production Premium kombinuje základní nástroje Adobe pro postprodukci a grafiku se softwarem Adobe Flash® CS3 Professional a intuitivním programem pro zpracování zvuku Adobe Soundbooth® CS3. Master Collection kombinuje výkonné komponenty sady Production Premium s produkty sad Adobe Creative Suite 3 Design Premium a Adobe Creative Suite 3 Web Premium. Úzká integrace mezi nástroji Adobe šetří čas při zpracování jednotlivých úloh. Například můžete ušetřit čas díky funkci Dynamic Link, která zkracuje prodlevy při renderování v případě použití kompozic After Effects v Adobe Premiere Pro a Encore.Program Adobe Premiere Pro CS3, který je k dispozici i pro počítače Mac založené na procesorech Intel, zvyšuje produktivitu a vybaví vás možnostmi pro:Nápaditý a efektivní střih videaAdobe Premiere Pro CS3 rozšiřuje svou sadu špičkových nástrojů o výkonné a flexibilní funkce, které vám umožní plně se soustředit na vyprávění vašeho příběhu místo technických aspektů programu. Například můžete vytvářet dramatické zpomalené záběry nebo další efekty novým nástrojem Time Remapping. Organizujte a vyhledávejte jednotlivé elementy snadno a flexibilně s pomocí zobrazení panelu Projekt a inteligentního filtrování souborů. Editujte efektivněji s pokročilým nahrazováním klipů a přehráváním vnořených sekvencí zvuku v reálném čase. Získejte kreativní kontrolu nad všemi médii prostřednictvím úzké integrace s programy After Effects, Photoshop a Soundbooth.Využijte kompletního editorského pracovního tokuAdobe Premiere Pro CS3 zachovává nekompromisní kvalitu obrazu ve všech fázích produkce videa a podporuje všechny hlavní SD i HD formáty. Maximalizujte kvalitu záznamu a ušetřete čas při natáčení prostřednictvím profesionální kalibrace kamery, monitorování video signálu a nahrávání přímo na disk počítače s aplikací Adobe OnLocation CS3 (pouze pro Windows), která je nyní rovněž součástí Adobe Premiere Pro CS3. V průběhu post-produkce můžete editovat DV, Digital Betacam, HDV, DVCPRO HD, HDCAM, 2K scans a další formáty prostřednictvím nástrojů Adobe Premiere Pro. Zjednodušte revize, zpětnou vazbu a implementaci prostřednictvím Adobe Clip Notes.Publikujte pro všechna médiaAdobe Premiere Pro CS3 a Adobe Encore CS3 podporují všechny současné platformy prezentace. Publikujte na film, videokazetu, DVD, Blu-ray Disc, web či mobilní zařízení v nejrůznějších formátech včetně FLV a SWF. Použijte Encore CS3 pro tvorbu profesionálních DVD a disků Blu-ray a potom jediným kliknutím zkonvertujte hotový projekt také na Flash pro prezentaci na webu. Také můžete kódovat video pro přehrávání na mobilních telefonech a dalších mobilních zařízeních.Špičkové zpomalené záběryVytvářejte dramatické efekty se změněným časem, jako např. zpětné přehrávání a zpomalené záběry s proměnlivou rychlosti prostřednictvím funkce přemapování času (Time Remapping). Zpomalte celý klip nebo jeho část pro zvýšení napětí nebo změňte trvání klipu a tempo přesně podle načasování sekvence a rytmu. Například můžete nechat cyklistu přijíždět zpomaleně proti kameře pro vyšší vizuální účinek nebo sladit záběry s mluveným komentářem. Zjednodušte si pracovní tok vytvořením zpomalených záběrů a dalších efektů v Adobe Premiere Pro CS3 bez nutnosti exportu do dalších aplikací.Time Remapping vytváří úseky s proměnlivým časem přímo v časové ose Adobe Premiere Pro, takže máte okamžitou zpětnou vazbu a k dispozici intuitivní rozhraní s kontrolou klíčových snímků a lepší kvalitou obrazu. S tímto novým nástrojem je čas při tvorbě nových dramatických efektů v Adobe Premiere Pro skutečně na vaší straně.Více panelů projektu a schránky (bins) s inteligentním filtrováním souborůVyhledávejte, zobrazujte a organizujte soubory rychleji a flexibilněji s novými panely projektu. Projekty videa mohou obsahovat stovky i tisíce jednotlivých souborů. Adobe Premiere Pro CS3 poskytuje rychlou a plynulou metodu pro vyhledávání a prohlížení souborů. Střihači se tak v jejich spleti neztratí.Zadávejte textové řetězce pro vyhledání souborů a sledujte aktualizované výsledky v průběhu zadávání. Vyberte atributy souboru (např. Název, Typ média, Délka nebo Poznámka protokolu) pro přesnější vyhledávání.Třiďte a organizujte jednotlivé elementy projektu do více panelů Projekt, kde každý může mít své vlastní nastavení grafiky a textu. Například si můžete vybrat scenerické prostřihy a zobrazit jako vizuální ikonu a současně záběry rozhovoru jako seznam textových informací. Přearanžujte ikonu, nastavte rámečky miniatur, třiďte seznamy a organizujte soubory do schránek pro lepší přehlednost. Zobrazujte soubory a pracujte s nimi tak, jak vám to bude nejlépe vyhovovat.Vylepšené možnosti střihuPracujte rychleji a s větší flexibilitou s pomocí nových nástrojů střihu v Adobe Premiere Pro CS3. Okamžitě si poslechněte zvukové stopy: Přehrávejte zvuk vnořených sekvencí bez renderování. Rychleji aktualizujte sekvence: Nahraďte libovolný klip na časové ose novým klipem při zachování atributů a efektů klipu původního. Snadno zlepšete zvuk: Aplikujte nové filtry Spectral Design pro snížení šumu, nastavení dynamiky, ekvalizér či kompresi a přidání jemných efektů. Snadno navigujte: Používejte klávesových zkratek pro přechod mezi panely rozhraní (časová osa, projekt, efekty, zdroj apod.)Výstup pro mobilní zařízeníKomprimujte video pro prezentaci na mobilních zařízeních. Použijte Adobe Media Encoder pro export do formátů 3GPP a H.264 optimalizovaných pro přehrávání na mobilních telefonech, iPodech, PSP a dalších mobilních zařízeních. Používejte Adobe Device Central CS3 pro simulování přehrávání na různých mobilních zařízeních pro zajištění kvality. Emulujte paměť zařízení, simulujte podsvícení displeje při jasném slunečním světle či situace při slabě nabitých bateriích apod. Stáhněte si aktualizace profilů zařízení pro přidání předvoleb komprese a simulátorů přehrávání pro nová mobilní zařízení.Export videa do Flashe s konverzí značek na startovní body (cue points)Kódujte video i zvuk pro projekty Flash a prezentaci na webu s přímou podporou Flash videa (FLV). Při exportu Adobe Premiere Pro CS3 automaticky konvertuje značky na časové ose na startovní body (cue points) Flashe, takže je lze použít pro zajištění interaktivity při přehrávání. S programem Adobe Flash CS3 Professional například můžete nastavit startovní body pro synchronizaci grafiky a titulků s jednotlivými pasážemi videa nebo můžete spouštět další soubory SWF a FLV v Adobe Premiere Pro CS3, vytvářet soubory FLV komprimované špičkovým kodekem VP6, který je součástí přehrávače Macromedia Flash Player 8. Oslovte prostřednictvím Flash videa nejširší možné publikum, protože tento formát si může přehrát přibližně 98 % uživatelů všech počítačů připojených k internetu, neboť již mají instalován přehrávač Flash Player.Adobe Bridge CS3Získejte rychlejší a efektivnější přístup ke elementům svých projektů, ať už se jedná o obrázky, video, zvukové soubory či soubory FLV a SWF prostřednictvím programu Adobe Bridge CS3. Vyhledávejte, prohlížejte a zobrazujte tyto elementy snadno a rychle v in Bridge. Jediným kliknutím na panelu Filtr omezíte zobrazení na požadovaný typ souborů. Vyhledávejte nebo editujte metadata XMP jako klíčová slova, jazyk či formát. Přetahujte soubory do Adobe Bridge přímo z projektového okna nebo časové osy Adobe Premiere Pro.Dostupnost pro Mac a WindowsPracujte na preferované platformě. Adobe Premiere Pro CS3 a Adobe Encore CS3 lze provozovat i na nejnovějších počítačích Mac i počítačích s operačními systémy Microsoft® Windows® XP a Windows Vista™ s procesory Intel a AMD. Adobe OnLocation CS3 vyžaduje počítač s operačním systémem Windows. Na počítačích Mac je třeba pro provoz Adobe OnLocation instalovat program Boot Camp a Windows (prodává se samostatně) nebo je třeba samostatný počítač s Windows.

Pokračovat na článek


Adobe Dreamweaver CS3

S příchodem verzí CS3 firma Adobe zahájila integraci původních produktů firmy Macromedia do svého portfolia. Mezi ty nejdůležitější patří právě Dreamweaver a samozřejmě také Flash. A protože řada uživatelů tradičních grafických a publikačních nástrojů firmy Adobe se s nimi setkala jen velmi zběžně nebo vůbec, podíváme se v následujících odstavcích nejenom na novinky verzí CS3, ale také na zevrubnější popis obou programů.Co je Dreamweaver?Dreamweaver patří k naprosté špičce ve třídě profesionálních editorů webových stránek a aplikací. Jedná se o editor kategorie WYSIWYG, který umožňuje pracovat přímo s vizuálním návrhem stránky. To ovšem neznamená, že by uživatelé nemohli pracovat přímo v kódu. Naopak, nástroje pro práci s kódem jsou velmi robustní a rozhodně si nezadají se specializovanými editory HTML kódu. Kromě tvorby a editace statických HTML stránek si Dream­weaver poradí také s dynamickými serverovými aplikacemi. Standardně podporuje všechny nejběžnější serverové technologie jako ASP, ASP.NET, PHP, JSP a ColdFusion. Pokud vám nějaká funkce či nástroj chybí, máte k dispozici desítky doplňků, a to jak komerčních, tak šířených zdarma. Ucelený seznam doplňků pro Dreamweaver najdete na stránkách http://www.adobe.com/exchange/.Pohled do minulostiHistorie Dreamweaveru začíná již v prosinci 1997, kdy firma Macromedia vydává jeho první verzi. V té době se jedná o malou revoluci, protože Dreamweaver stavěl na vizuálním návrhu stránek, zatímco na tehdejším trhu hrají prim jednoznačně kódově orientované nástroje. Nicméně již od počátku si postupně získává popularitu mezi webovými designéry kvůli tomu, že s jeho pomocí jsou schopni navrhovat i strukturálně komplikované weby velmi rychle a efektivně. A také proto, že kód vytvořený v jiných editorech nechával beze změn. Takže i když byla značná část stránek stále připravována přímo v kódově orientovaných editorech, Dreamweaver mohl být snadno začleněn do zaběhlých pracovních postupů. Později byl dodáván také přímo s populárním editorem kódu HomeSite. Interní nástroje Dreamweaveru pro práci s kódem ale byly neustále vylepšovány a ty které nabízel Dreamweaver 8 již předčily i samotný HomeSite.Zanechme ale historie a pojďme se podívat na současnou verzi CS3. Projdeme si nejenom nové funkce a nástroje, ale také principiální záležitosti, které dostaly Dreamweaver do pozice lídra na trhu.Editor Dreamweaveru umožňuje bez obav zasahovat přímo do kódu i vizuálního návrhu stránky. Paletky vpravo slouží pro snadnou správu a editaci kaskádových stylů.Dreamweaver CS3Vizuální editorJak již bylo řečeno, základem Dreamweaveru je vizuální editor stránek. Při práci tak vidíte náhled budoucí stránky, jak by měla vypadat při prohlížení ve webovém prohlížeči. Výrazu „by měla“ jsem použil záměrně, protože jak vám potvrdí snad každý webdesignér, webové standardy si každý prohlížeč vykládá po svém. Zobrazovací jádro Dreamweaveru CS3 bylo opět posunuto o třídu výše, a tak si dobře poradí i se stránkami, jejichž náhled nezobrazovaly dřívější verze úplně korektně. Samozřejmostí zůstává Round Trip HTML, kdy se všechny změny ve stránce promítají přímo do kódu a také naopak.Před vystavením stránky je díky nové funkci Dreamweaveru CS3 „Check target browsers“ možné analyzovat potenciální problémy se zobrazením ve vybraných prohlížečích. Samozřejmě bez toho, že by je bylo nutné vůbec instalovat. Popisy jsou poměrně detailní a i méně zkušený webdesignér tak rychle najde problematická místa na stránce, která by měl upravit.Práce s kódemEditor kódu navazuje na svého v podstatě již dokonalého předchůdce. Nabízí automatické zvýrazňování klíčových slov při psaní dynamických stránek, doplňování ukončovacích tagů, nabídku povolených parametrů příkazu přímo při psaní, automatické formátování kódu pro lepší čitelnost, snipety pro snadné vkládání opakujících se částí kódu nebo sbalovaní a rozbalování vybraných sekvencí příkazů. A to jsem zmínil jen ty opravdu nejzajímavější nástroje. Dreamweaver totiž není jen nástrojem pro designéry, ale také kodéry.Kompatibilita se standardyVývoj v oblasti webových technologií je opravdu extrémní. Neustále se objevují nové technologie a standardy, které si velmi rychle nacházejí cestu do reálných projektů.Dreamweaver podporuje snad všechny nejdůležitější standardy včetně různých variant XHTML. A to nejenom v obecné rovině, ale také prakticky, například formou kontroly vytvořených souborů včetně detailního reportingu nalezených chyb či prohřešků vůči danému standardu.Kaskádové stylyPřed pár lety se pro rozvržení elementů na stránce začaly místo tabulek používat kaskádové styly. Pochopení práce se styly dnes patří mezi základní dovednosti webdesignéra a Dreamweaver CS3 je jim v této oblasti nabízí opravdu robustní podporu. Styly můžete definovat v komfortním vizuálním prostředí, ale samozřejmě také přímo v kódu. V rámci specializovaného panelu CSS vidíte ihned také vazby mezi CSS a vybraným elementem stránky. Novinkou v Dreamweaveru CS3 je možnost snadného přesunu stylů mezi dokumenty a style sheety pomocí myši. To co bylo nutné dříve dělat zdlouhavě přímo v kódu zvládnete nyní pár kliknutími.Pro začínající uživatele a „bojovníky“ s CSS nabízí Dreamweaver CS3 rychlou pomoc v podobě sady pěkně připravených vzorových stránek nejpoužívanějších layoutů. Při prohlížení jejich zdrojových kódů narazíte na velmi podrobné komentáře s vysvětlujícím popisem, což vám pomůže rychle pochopit proč byl daný styl nastaven právě takovým způsobem.Nové šablony na bázi CSS pomohou hlavně začínajícím uživatelům rychle proniknout do tajů kaskádových stylů.Dynamické aplikaceV úvodu jsem se zmínil o schopnosti Dream­weaveru vytvářet dynamické aplikace. Většina rozsáhlejších webových projektů dnes již komunikuje s databázemi a nutnost použití serverového skriptovacího jazyka se tak stává nezbytností. Jednoduché úkoly typu výpisu položek z databáze, přihlášení apod. je možné zvládnout přímo ve vizuálním editoru bez praktické znalosti skriptovacích jazyků. Náročnější uživatelé mohou psát přímo kód v příslušném skriptovacím jazyku. Ať se již jedná o PHP, ASP, ASP.NET, nebo ColdFusion, editor kódu v Dreamweaveru poskytne vývojářům maximální komfort práce.Spry FrameworkAJAX neboli asynchronní JavaScript a XML posouvá možnosti webových aplikací směrem k cíli označovanému jako Web 2.0. Na rozdíl od serverových aplikací umí ty AJAXové přistupovat k datům bez nutnosti znovunačtení stránky. Napsat AJAXovou aplikaci či komponentu ale vyžaduje opravdu zkušeného programátora. Proto vznikají ucelené knihovny komponent neboli frameworky. Firma Adobe do Dreamweaveru CS3 implementovala známý framework Spry. Přístup k němu mají jak designéři, tak kodéři. Pokud tedy hodláte AJAX nasadit i ve vašich projektech, můžete na to použít právě Dreamweaver CS3.Integrace s PhotoshopemNa závěr jsem si nechal velmi důležitou novinku. Dreamweaver CS3 umí samozřejmě velmi dobře komunikovat s ostatními webovými produkty firmy Adobe typu Flash Professional CS3 či Fireworks CS3. Novinkou je ovšem vynikající propojení na Adobe Photoshop, které v minulosti citelně chybělo. Pokud pro tvorbu a editaci webové grafiky používáte právě Photoshop, tak můžete jednoduše do schránky zkopírovat právě editovaný obrázek a přes schránku ho přenést do Dreamweaveru CS3. Ten okamžitě nabídne široké možnosti optimalizace vkládané grafiky a uložení souboru. Při pokusu o editaci vloženého obrázku se spustí Photoshop a automaticky se otevře zdrojový PSD soubor, který lze snadno editovat. Po uložení se aktualizuje také optimalizovaný soubor v Dreamweaveru. Možná to zní jako maličkost, ale právě tato funkce dokáže velmi zvýšit produktivitu a efektivitu práce webdesignéra.ZávěremNová verze Dreamweaveru přináší řadu užitečných vylepšení již tak dobrého produktu. Dreamweaver CS3 vás potěší zejména zdokonaleným vykreslovacím jádrem vizuálního editoru, které si nyní poradí i se složitěji stylovanými stránkami. Při práci se styly oceníte komfortní prostředí, možnost jejich snadného přesunu mezi dokumenty a také kontrolu jejich zobrazení v prohlížečích. Pokud používáte Photoshop či Fireworks, určitě vás nadchne jejich výborná integrace s Dreamweaverem. A pro opravdu náročné je tu zabudovaný Spry framework pro AJAX.Dreamweaver CS3 pracuje na platformách Windows i MacOS X a to včetně nativní podpory Intel procesorů.

Pokračovat na článek


20 počítačů do 30 000 Kč v testu

Počítače za vysvědčeníLoňský test počítačů za vysvědčení zaznamenal velký čtenářský ohlas, a tak jsme se jej rozhodli letos zopakovat. Vývoj však jde rychle dopředu, takže se testu tentokrát zúčastnily už zcela jiné stroje s jiným vybavením.Vysvědčení se blíží a s ním i termín možného nákupu počítače. Názory na to, zda odměňovat za výsledky ve škole, se samozřejmě různí, ale koupit studentovi počítač před prázdninami je možné i z ji-ných důvodů než pouze kvůli dobrému prospěchu. Zkrátka by neměli přijít ani ti méně úspěšní, protože počítač není pouze zdrojem zábavy, ale je i zdrojem poučení, a tak by mohl k lepším výsledkům alespoň trochu napomoci. Ale to už se dostáváme k tomu, proč vůbec počítač žákovi nebo studentovi koupit.Proč kupovat PC?Počítač může studujícímu člověku sloužit k mnoha účelům. Málokdo už dnes například chce psát delší texty na stroji nebo rukou, k dispozici jsou také různé výukové programy na CD-ROM, které mohou získávání vědomostí zpestřit i obo-hatit, a internet je bohatou studnicí informací a výborným komunikačním prostředkem. Nesmíme zapomenout ani na počítačové hry, které alespoň v některých případech cvičí postřeh, krátkodobou paměť, logické uvažování a většinou i angličtinu, a hlavně na to, že příjemnou formou přivedou studenty k počítači. Snad každý si rád občas nějakou tu hru zahraje.Už pouhé seznámení s počítačem a pochopení jeho ovládání se dnes velmi cení a považuje se za součást vzdělání. Bez znalosti základů práce na PC se těžko shání slušně placené zaměstnání, a tak se pořízení PC může stát dobrou investicí do budoucna. Výpočetní technika se pro někoho může stát koníčkem, který se později změní v za-jímavou, a někdy i dobře honorovanou práci. To jsou ale samozřejmě jen některé důvody pro nákup počítače. Nyní se podívejme na to, jak by mohl počítač pro žáky a studenty vypadat a co by měl obsahovat.Jaký počítačV loňském testu se objevily počítače s cenou do 40 000 Kč s DPH. Letos jsme cenový limit posunuli trochu níže, tedy na 30 000 Kč bez DPH, protože doba je nedobrá a málokdo si může dovolit utratit za počítač více peněz. I 30 000 Kč je pro někoho příliš. Většina firem, které nám do testu počítač půjčily, se cenový limit snažila beze zbytku vyčerpat, a tak cena počítačů v testu byla často těsně pod hranicí 30 000 Kč. Pouze firmy Computer City, Libra Electronics a AT Computers nabídly do testu počítače s vý-razněji nižší cenou (úplně nejlevnější byl počítač Leo Easy 300 od firmy Libra Electronics), které mohou být zajímavé pro méně majetné zájemce.Vejít se do hranice 30 000 Kč a zároveň nabídnout výkonný počítač vhodný pro provozování kancelářských a multimediálních aplikací a také pro hry není vůbec jednoduché. Najde se totiž jen málo možností, kde ušetřit. Absolutním minimem je dnes 32 MB paměti a nikdo také testovaný počítač menší pamětí nevybavil - většina obsahovala 64 MB paměti, a jeden dokonce 128 MB. Také na pevném disku se těžko šetří - 3,2GB disk je přijatelný, i když větší je samozřejmě lepší, ale menší disky už dnešním požadavkům nevyhovují. Co se týká monitoru, pro domácí použití ještě stačí 15" monitor a jím také naprostá většina firem své počítače doplnila. Počítač pro studenty, který neobsahuje mechaniku CD-ROM ani zvukovou kartu, je také těžko představitelný, a myš a klá-vesnice musí být u každého PC. A teď - na čem ušetřit?Výběr procesoru, komponent i počítačových doplňků jsme nechali na jednotlivých firmách s upozorněním, že počítač, který do testu zapůjčí, má být určen pro žáky a stu-denty. Měly se tedy vyrovnat s podobnou situací, jako když do obchodu přijde zájemce, který chce počítač pro studenta a čeká, co mu bude doporučeno. Každá firma pochopitelně nabídla trochu jinou sestavu a dala přednost něčemu jinému.Některé firmy vybavily svůj počítač ještě dalšími doplňky, většinou reproduktory, joystickem či modemem, který umožní přístup k internetu. U počítačů se však objevila i slu-chátka, multimediální klávesnice (rozšířené o tlačítka pro ovládání hlasitosti a me-chaniky CD-ROM) a také zvu-ková karta s radio-tu-ne-rem; mno---ho firem dodá s po--čítačem i zají-mavé programy, hry a multimediální tituly čekali jsme jich ale více. Řada firem sáhla v případě grafické karty po modelu určeném speciálně pro hry, tedy po kartě Voodoo3 2000, jejíž použití se promítlo v lepším hodnocení herních testů. Někdo dal přednost většímu, tedy 17" monitoru nebo mechanice DVD před mechanikou CD-ROM, což není špatná volba. To vše jsme v celkovém hodnocení samozřejmě zohlednili.Jak jsme testovaliPočítačové sestavy jsme se snažili hodnotit komplexně. Výkon jsme měřili pomocí našich standardních nízkoúrovňových testů i testů aplikačních, které podají obrázek o výkonu počítače při provozování kancelářských a grafických aplikací. Výsledky jednotlivých testů najdete v tabulce a u po-čítače naleznete i hod-nocení celkového výkonu. Dále jsme pomocí herních testů hodnotili výkon grafických karet a použitelnost jednotlivých počítačů pro hraní her, i když samozřejmě ne každý chce na počítači hry hrát, a počítače speciálně určené pro hry jsme do našeho testu ani nechtěli. Při testování jsme použili populární hru Quake II, která vy-užívá rozhraní OpenGL; toto rozhraní všechny grafické karty nepodporují. Jinak totiž musí hra běžet v softwarovém režimu s mnohem horšími výsledky. Dále jsme použili hru Incoming, která využívá rozhraní Direct3D (nainstalovali jsme nejnovější verzi 6.1) od firmy Microsoft a při běhu na kartách Voodoo3 využívá rozhraní Glide. U her jsme měřili průměrný počet obrázků za sekundu, které je počítač schopen spočítat a zobrazit.Měřili jsme také přenosové rychlosti a přístupové doby pevných disků a mechanik CD-ROM. V případě mechanik DVD jsme měřili přenosovou rychlost a přístupovou dobu nejen v režimu DVD, ale i v režimu CD-ROM. Výkon není všechno a někdo dá přednost raději značce, většímu monitoru, lepší výbavě nebo nižší ceně. To, čím je počítač vybaven, najdete v tabulce, a výbavu jsme zhodnotili i celkově jednou známkou. Samozřejmě nejsou reproduktory jako reproduktory - některé jsou kvalitnější, výkonnější atd.; i na to jsme pochopitelně brali ohled, podobně jako u dalších doplňků, které jednotlivé firmy ke svým počítačům dodaly. Nezapomněli jsme ani na hodnocení provedení počítače, tedy na vhodné uspořádání jeho jednotlivých komponent ve skříni nebo na správné svázaní a upnutí kabelů.Student většinou začne s málem a po-stupně chce podle požadavků svůj počítač dále rozšiřovat nebo zvyšovat jeho výkon. V tabulce tedy naleznete i počet volných slotů ISA a PCI, které další rozšíření umožňují, a také počet volných pozic v počítačové skříni pro další mechaniky a další hardwarové doplňky. V testu jsme se nejčastěji setkali s pro-cesory Intel Celeron, ať už ve verzi SEPP (Single Edge Processor Package) určené pro Slot 1, nebo ve verzi PPGA - Plastic Pin Grid Array pro Socket 370. V ně-kte-rých počítačích byl procesor Celeron PPGA umístěn v redukci, která se vkládá do Slotu 1. Tato kombinace je totiž levnější než procesor ve verzi SEPP, a navíc procesory ve verzi SEPP se již špatně shánějí. Slot 1 má samozřejmě své výhody v tom, že procesor Celeron je později možné zaměnit za výkonnější Pentium II nebo Pentium III. V testu ovšem nechyběly ani počítače s proce-sory od firem AMD nebo Cyrix, i když ani jeden z nich výkonnostně nijak nepřesvědčil.Výběr počítačů na našem trhu je skutečně veliký. V testu se nakonec sešlo 20 počítačů od nejrůznějších firem. Zájemci o počítač tedy mají z čeho vybírat. V porovnání se stroji, které se zúčastnily loňského testu, je výkon těch současných mnohem vyšší. Pro provozování běžných aplikací stačí bezpečně úplně všechny počítače z testu. Pro provozování náročnějších her však některé vhodné nejsou, což je dáno především použitou grafickou kartou. VýsledkyPodle očekávání dopadly v herních testech v průměru lépe počítače s novou grafickou kartou Voodoo3 2000, protože grafická karta společně s procesorem rozhoduje o počtu možných "frames", které lze zobrazit za jednu sekundu. Hned za těmito počítači se většinou umístily počítače s kartou s čipem nVidia Riva TNT, ostatní byly slabší. V hrách si velmi dobře vedl počítač Mironet 3018M, který se prosadil jak ve hře Quake II, tak ve hře Incoming. Počítače Leo Easy 300, Compaq Presario 2282 a Yakumo Pro Family 366 nejsou pro 3D aplikace a hry vhodné, a některé testy se jim dokonce nepodařilo vůbec absolvovat. V daném rozlišení totiž jejich grafická karta nebyla schopna pracovat nebo nestihla obraz zpracovat. Pro 2D hry však tyto počítače stačí, a navíc jde o počítače, které jsou levnější. Pokud tedy někdo touží po počítači, na kterém se dají hrát nejnovější 3D hry, doporučujeme počítač s kartou Voodoo3 a nej-méně 64 MB paměti. Z pro-cesorů - díky současným příznivým cenám - pro levnější počítače nabízí nejvíce procesor Intel Celeron.Ukázalo se, že levnější pevné disky poskytují dostatečný výkon pro domácí použití. Výkonnější disky často zklamaly kvůli tomu, že nebylo využito jejich rozhraní ATA/66, které základní desky zatím nepodporují. Musely proto běžet v mno-hem pomalejším režimu.V testech si nejlépe vedl počítač Mironet 3018T, ale kvůli horšímu monitoru a také kvůli tomu, že v jeho ceně není započten systém Windows 98, který by si většina uživatelů asi musela stejně pořídit (i když proti systému Linux nic nemáme), jsme mu nakonec ocenění Chip Tip neudělili. Získal je počítač firmy Softcom, u něhož se nám líbil jak výkon, tak výbava. Dodává se totiž se 17" monitorem a slušnými reproduktory. Naší pozornosti neunikl ani počítač firmy Suma, který si velice dobře vedl v aplikačních testech a měl výbornou výbavu. Jen kvůli starší grafické kartě nedosáhl takových výsledků v herních testech. I přesto jsme mu Chip Tip udělili.Ocenit jsme chtěli i jeden počítač s nižší cenou. Uvažovali jsme o počítači Triline, který za cenu asi o 5000 Kč nižší, než za jakou se prodávala většina soupeřů, nabízí přijatelný výkon, ale vzhledem k horšímu provedení jsme mu ocenění nakonec neudělili. U počítače Yakumo byla cena ještě příznivější, ale zklamal nás dodaný monitor.Úspěšní i méně úspěšní studenti si tedy mohou vybrat z široké nabídky počítačů a prázdniny, nebo alespoň jejich část, mohou strávit u obrazovky monitoru. Věříme, že náš test jim i jejich rodičům v rozhodování při nákupu alespoň trochu pomůže.

Pokračovat na článek


Google se stále více blíží sociální síti

Google je největší a chce být ještě větší. V podstatě to ani nejde, a tak je potřeba uživatele víc zaujmout  a přitáhnout. Uživatelé služeb Google+ či Google mail chce společnost udržet déle ve svých sítích. Vybrala si proto sociální komunikaci.Nenápadná a levnáNedávno podobně „zabodovala“ společnost Yahoo, která kromě toho, že nad emaily ve schránce narvala odpudivou reklamu, koupila Summly, které se zabývá zpravodajstvím. Nyní se budou agregovat novinky také u Googlu pomocí – Wavii. Obchod stál pouhých 30 milionů dolarů .Jak zbohatnoutProdej nějaké aplikace za 30 milionů dolarů je jistě snem nejednoho programátora. Mnoho se jich pokouší prorazit, ale ne každý má takové štěstí. Wavii by asi mnoho lidí příliš neznalo, ale když se do ní zakoukal Google, tak ji čeká nekonečná sláva. Anebo nečeká, protože ne každý prodej znamená, že z něj gigant něco vytěží. Takový Microsoft koupil reklamní službu aQuantive za 6 miliard dolarů, aby ji za pár let odepsal a dostal se tak poprvé do ztráty. Ovšem 30 milionů dolarů nemůže s Googlem ani zamávat.Boj s AppleGoogle možná koupil předraženou aplikaci, ale vyhrál jeden konkurenční boj. O Wavii měl zájem Apple, a tak šlo také o to ukázat větší ramena. Apple chtěl použít Wavii k vylepšení svojí hlasové služby Siri. Google byl ale proti a teď si můžeme počkat, jak se nákup projeví na Google+. Přitom Wavii existuje pouze rok a pro mobilní trh je dost nevyzrálá. Teprve se rozkoukávala po operačních systémech a velké popularitě se netěšila. Jediné, co je na Wavii zajímavé, že se pokouší rozeznat smysl slov a používá sémantickou analýzu pro strukturalizaci dlouhých článků. Jako sociální predátor potom analyzuje uživatele a posílá mu vyhledávaný obsah.Wavii jako FacebookPředstavitelé této aplikace se ani netají tím, že se inspirovali u Facebooku. Ten sbírá novinky přátel, třídí a posílá podobné nabídky. Stejně tak špióní Wavii, aby získala náklonnost uživatele. Tím se Google tedy víc přibližuje Facebooku, který se kamarádí s Microsoftem a je tedy konkurencí. A uživatelská základna určitě nenasytnému Googlu nedá spát.  Google totiž má zatím „jen“ kolem 300 milionů uživatelů a Facebook miliardu. Dokáže Wavii přilákat aspoň pár stovek milionů? To se ukáže…

Pokračovat na článek


Kdo jsi nebo nejsi v internetu

Dnes se již nepochlubíte tím, že jste na Twitteru, Facebooku nebo Googlu. Spíš občas zazní výkřik, že účet na této sociální síti si nikdy nezaložím. Přejdeme to většinou mlčením nebo vykulením očí. Jak můžeš žít bez sociálních sítí?Všichni se je snaží škatulkovatSociální sítě a komunity se snaží sociální inženýři oddělit. A lidé zase spojit. Pro sociální síť se vžilo označení svobodné a volně přístupné komunity a pro komunitu zase vytvoření omezení pro uživatele sociální sítě. Je to paradox. Pokud si vezmeme jako příklad známý Webtrh, pak by se mohla tato sociální síť nazvat komunitní s volným přístupem. Webtrh je sice zaměřen na internetové fanoušky a většina komunikace se týká této oblasti. Je ale komunitou volnou, kam může přijít kdokoliv s jakýmkoliv dotazem. Potřebuje ho odborník i naprostý laik.Způsob komunikaceZákladem sociálních sítí a jejich rozšíření je způsob komunikace. Hlasová komunikace se příliš neuplatňuje. Písemné sdělení je pro internet vhodné, dostatečně anonymní a neosobní. Dá se skrýt pod nějakým nickem a v případě problému z něj vycouvat. První pokusy, kdy se stránky otevřely uživatelům, začaly v 90. letech u webů Geocities, Trippod a dalších. Byly poměrně nedokonalé, protože vlastníci váhali nad mírou připuštění sociálních stád k potravě – komunikaci přes jimi milovanou a stvořenou stránku. Situace se vylepšila s otevřenější SixDegrees a známým Friendsterem.Propojení uživatelůNajednou si začaly sociální sítě uvědomovat, jakým nástrojem je internet. A to nejen z hlediska vztahů, ale také možnosti získání obrovského publika, reklamy a vytváření vnitřních mikrokomunit pro další marketing. A tak začalo mnohem zajímavější a lepší dělení, které se sice také promíchává, ale přece jen dává mnohem lepší obraz způsobu použití. Když vznikl LinkedIn, oddělila se vituálně pracovní část sociálních sítí od společenské zábavy.Rozdělení sítíExistují velké sociální sítě, kde se může umístit prakticky cokoliv. Facebook se stal časem nepřehledným, velice přeplněným a v podstatě plnícím převážně účel komunikace. Proto vznikly také zcela odlišné sítě, které se specializují. I Twitter se rozhodl omezit sdělení tak, aby mělo vůbec vypovídací hodnotu. K tomu některé sítě jako Naymz spravují jen kontakty. Propadl se známý MySpace, protože zůstal jako zcela otevřená síť bez vymezení svého cíle. Stále více tak přicházejí na řadu konkrétně cílené sociální sítě. Facebook sice nezanikne, ale je příliš rozsáhlý. Pro mnoho lidí je pouze společenskou povinností, marketingem nebo přístupem k reklamě. Naopak profesně nebo zájmově specializované sítě určitě získají svoje zájemce, jako je získal Webtrh. Svojí volnou komunitou a přitom přirozeným zaměřením pro konkrétní účel plní úlohu otevřené komunity spřízněných duší.

Pokračovat na článek


Jak nastavit BIOS

BIOS Asusu rozhodně nepatří mezi vzhledově standartní BIOSyNěkteré položky skrývají podmenu s mnoha funkcemi, některé je nemají. Ty jednoduché (většinou ze spodní poloviny seznamu) si probereme hned, ty složitější si necháme na konec.Power Management Setup - zde se nastavuje systém šetření energie - po jak dlouhé době nečinosti se vypnou pevné disky, monitor apod. Není nutné nic měnit, nechte vše na výchozích hodnotách.PC Health Status - objevuje se u novějších desek vybavených teplotnímy čidly a měřiči otáček chladičů. V tomto menu se vám zobrazí naměřené teploty procesoru, případně vzduchu uvnitř case. Některé desky také zobrazují hodnoty napětí jednotlivých částí počítače a můžete si tak zjistit, jaké výkyvy má zdroj ve vašem PC. Někdy si zde lze také zapnout výstražný nápis na obrazovku v případě překročení určité teploty procesoru (teplotu si můžete nastavit sami), nebo vypnutí počítače, pokud klesne počet otáček chladiče na procesoru pod určitou hodnotu.Load Fail-Safe (BIOS) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač maximálně stabilní na úkor rychlosti. Používejte jen pokud jste něco nastavili a systém vám začal neustále padat, nebo je dlouhodobě nestabilní. BIOS se vás zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Load Optimized (Setup) Defaults - nastaví položky v BIOSu tak, aby byl počítač stabilní a zároveň rychlý. Je tedy zachována stabilita, ale i rychlost. Ovšem ne maximální rychlost. Doporučuji použít, pokud jste experimentováním s nastavením BIOSu způsobili nestabilitu počítače a nepamatujete si, co ji přesně zapříčinilo. Opět se vás BIOS zeptá v angličtině, jestli chcete opravdu nahrát toto nastavení - zmáčkněte Y jako Yes.Set Password (Password Setings) - umožňuje nastavit heslo pro vstup do BIOSu nebo dokonce pro spuštění počítače. Pokud později heslo nezadáte, tak se do BIOSu nedostanete, nebo počítač nebude pokračovat ve spouštění systému. Užitečné, pokud chcete zamezit přístupu osobám, které se v Biosu nevyznají, nebo je tam nechcete pustit. Pokud heslo zapomenete, tak musíte resetovat CMOS pomocí jumperu na základní desce nebo vytažením baterie, která CMOS napájí. Přijdete pak ale o všechna ostatní nastavení BIOSu.Save & Exit Setup - uloží všechny změny, které jste provedli v nastavení BIOSu a restartuje počítač, aby se změny projevily. Pokud jste něco měnili, tak musíte BIOS opouštět vždy přes tuto položku, jinak nebudou změny uloženy. Po odentrování se vás BIOS ještě zeptá jestli to opravdu chcete - Save to CMOS and Exit (Y/N)? - dejte Y jako YES.Exit Without Saving - opustíte BIOS bez uložení změn, které jste provedli. Taktéž lze použít klávesu ESC v základním menu. V obou případech se vás BIOS zeptá jestli si to opravdu přejete - Quit Without Saving (Y/N)? - dejte Y, změny se neuloží a opustíte BIOS. Pokud dáte N jako No, tak zůstanete v BIOSu.Standart CMOS Features+IDE HDD AUTO DetectionV této sekci se nastavují parametry harddisků, CD-ROM mechanik, disketových mechanik, systémový čas a typ grafické karty. Důležité menu. Je nutné zkontrolovat, jestli jsou správně nastaveny disky, jinak vám nemusí nastartovat systém.Date, Time - zde se zobrazuje datum a systémový čas. Můžete ho změnit, ale doporučuji to dělat přímo ve Windows, je to pohodlnější.IDE Primary Master/IDE Primary SlaveIDE Second(ary) Master/IDE Second(ary) Slave - tyto položky jsou samostatně pod sebou a zobrazují parametry připojených disků/CD mechanik na řadiči základní desky. U starých desek zde najdete přímo tabulku, kde máte vypsány číselné parametry - můžete si tak nastavit disk, který neprošel autodetekcí (opravdu jen hodně staré modely s kapacitou pod 100MB), nebo jej naopak vypnout (tato metoda není úplně spolehlivá, protože Windows si ho můžou najít, i když bude v BIOSu vypnutý - zápis na disk je ale pak pomalý). Autodekce parametrů jednotlivých disků se nachází pod položkou IDE HDD AUTO Detection přímo v hlavním menu BIOSu. BIOS si sám najde parametry disků a zapíše si je - zobrazí vám je potom právě u popisovaných položek. BIOSy novějších desek nemají funkci IDE HDD AUTO Detection přímo v základním menu, ale provádí se po odentrování názvu disku - názvy se zobrazují vedle popisovaných položek, podle toho na kterém řadiči a v jakém pořadí máte disky zapojeny. Pokud si nastavíte místo přímo parametrů disku položku AUTO, tak si BIOS po každém spuštění sám zjistí parametry, aniž byste je museli po každé výměně disku znovu nastavovat - hodí se to např. u disků ve výměnných šuplících.Drive A, Drive B - nastavení typu disketové mechaniky. Standartně je nastaveno u Drive A - 1.44M/3.5in. Drive B je vyhrazena pro případnou druhou mechaniku - většinou 5.25in (5 a čtvrt palce - starý nepoužívaný typ mechanik už od dob 486). Máte možnost nastavit i ještě starší mechaniky, pokud nějaký takový muzeální kousek ješte máte.Video - nastavení typu grafické karty, standartně VGA/EGA. Opět pozůstatek dob dávno minulých. Je možné si nastavit ještě další a podstatně starší typy - přestaly se používat v dobách 386.Advanced BIOS Features (BIOS Features Setup)Zde naleznete různé položky, většinu spodní části zabírá volba Video BIOS Shadow a položky k ní patřící, pomocí kterých můžete nahrát BIOS grafické karty do paměti počítače, což by teoreticky mohlo urychlit grafiku, ale prakticky se tak neděje a tudíž tuto volbu můžete klidně ignorovat.Virus Warning (E/D) - funkce umožňující zakázat programům (většinou virům) zápis do boot sektoru pevného disku. Doporučuje se nechat zapnuté - jen při instalaci Windows musíte funkci vypnout, jinak je nebudete moci nainstalovat (prostě se Windows občas chovají jako jeden velký virus:-)).Quick Power On Self Test (E/D) - zkracuje bootování počítače. Pokud je položka vypnuta, tak počítač kontroluje paměť 3x a ne jen jednou.IDE HDD Block Mode (E/D) - zapíná čtení dat z pevného disku po blocích. Čtení dat je pak rychlejší. Funkci je vhodné mít zapnutou, ale u starých disků (menších jak 1GB) se mohou objevit problémy - v tom případě funkci vypněte.Internal Cache Memory(E/D)- vypíná/zapíná vnitřní cache pamět procesoru. Při vypnutí se drasticky sníží výkon - můžete zkusit, když vám nějaká stará hra jede příliš rychle (mně to stejně jelo rychle, ale víc se to zasekávalo).External Cache Memory(E/D) - vypíná/zapíná vnější cache pamět procesoru (ta je většinou paradoxně přímo v procesoru). Při vypnutí se drasticky sníží výkon stejně jako v předchozím případě.Boot Sequence - zde nastavujete v jakém pořadí se bude hledat systém na různých médiích (běžně na výběr HDD, Floppy - disketa, CD-ROM, Raid, Lan, popř. čísla disků - HDD-0 až HDD-4, někdy jsou disky a disketové mechaniky nahrazeny písmeny - A,C,CD-ROM atd.). U novějších desek se můžete setkat s položkami First/Second/Third/Fourth Boot Device, kde si můžete podrobněji nastavit pořadí hledání systému na různých zařízeních. Je lepší nastavit si jako první pevný disk - vyhnete se tak problémům se zapomenutými disketami v mechanikách.Advanced Chipset FeaturesV této sekci začíná jít do tuhého - najdete tu nastavení rychlosti pamětí a nastavení grafické karty. Hraním s těmito položkami můžete zvýšit výkon, ale pokud nemáte kvalitní komponenty, tak se můžete také dočkat nestability systému. Některé položky budou zákonitě jiné, kvůli typu pamětí - SDRAM, DDR i simm paměti mají různá specifická nastavení. Některá nastavení mohou být stejná, jen se změní jméno - DRAM (DDR) za SDRAM (SDRAM) apod.DRAM Clock(100,133MHz, By SPD) - umožnuje nastavit nezávisle na procesoru rychlost pamětí. Například u Durona nastavit 133Mhz - moc se mi to ale neosvědčilo. Pokud dáte By SPD, tak se rychlost nastaví podle taktu procesoru - vhodné pro overclockaře, jinak by jim jel procesor na 150Mhz, ale paměť jen na 133 nebo 100 Mhz.DRAM Timing (Auto configuration) - lze nastavit Auto nebo Manual. Při nastavení Auto se bude BIOS snažit načíst informace o pamětech ze speciálního čipu přímo na paměťovém modulu a zešednou vám některé položky - automaticky se nastaví na výrobcem doporučenou hodnotu - to ale neznamená vždy nejlepší hodnoty, nýbrž nejstabilnější.DRAM CAS Latency (2, 2.5, 3) - dost ovlivňuje rychlost pamětí. Čím menší hodnota, tím budou paměti rychlejší. Většina pamětí je ale dělaná na CL 2.5. Přesto vám mohou jet i na CL 2. S vyšším taktem pamětí se také snižuje pravděpodobnost, že vám paměti na CL 2 pojedou. Čili pokud paměti přetaktujete, tak možná budete muset zvýšit CL na 2.5.Bank Interleave (2 bank, 4 bank, disabled) - výrazně ovlivňuje rychlost pamětí. Doporučuji vždy mít zapnuto. Nekvalitní paměti to nemusí snést a zapnutí může vést k nestabilitě. Hodnota 4 bank je nejlepší, zapnutí na 2 bank moc paměti neurychlí.AGP Aperture Size (4-256MB) - nastavuje maximální velikost paměti, která může být využita pro grafickou kartu přes AGP port. Doporučená hodnota je polovina velikosti vaší operační paměti. Na výkon nemá velký vliv, protože se paměť počítače pro textury příliš nevyužívá kvůli pomalému přístupu přes AGP port. AGP Mode (1x, 2x, 4x) - umožňuje nastavit v jakém módu bude pracovat AGP grafická karta. Většinou je nastaveno AGP 2x, aby se předešlo případným problémům se stabilitou. Pokud to vaše karta umožňuje, nastavte si AGP 4x. V případě nestability snižte AGP mód na 2x, o moc výkonu nepřijdete.AGP Fast Write (E/D) - doporučuji zapnout u novějších grafických karet (podpora bývá uvedena v manuálu) - u GF 2MX a novějších by to mělo vždy fungovat. Tato funkce zrychluje grafickou kartu.Tohle je opravdu hodně agresivní nastavení rychlosti pamětíIntegrated PeripheralsZde se nachází položky umožnující vypnout různé řadiče a integrované komponenty na základní desce, případně nastavit jejich parametry.Onboard IDE 1/2 Controller (E/D) - umožňuje vypnout řadiče pevných disků na základní desce - doporučuji vždy mít oba zapnuté, pokud si vypnete druhý u vás možná nepoužívaný řadič, tak na to můžete zapomenout a divit se při připojování dalšího zařízení, že nefunguje.Master/Slave Drive PIO Mode (Auto, Mode 0-4) - umožňuje nastavit mód v jakém bude disk komunikovat s řadičem, mod 4 je nejrychlejší. Doporučuji ponechat Auto, ať si deska sama zjistí v jakém módu zařízení pracuje.Master/Slave Drive Ultra DMA (E/D, Auto) - umožnuje zapnout režim Ultra DMA, který snižuje zátež procesoru při komunikaci se zařízením. Starší disky a většina starších CD-ROM nemusí tento mód podporovat. Pokud máte na výběr hodnotu Auto, tak ji použijte.Onboard FDD Controller - umožňuje vypnout řadič disketové jednotky. Pokud ji nemáte, tak jej klidně vypněte.Onboard Serial Port 1/2 - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro sériové porty (pro myš). Doporučuji ponechat hodnotu Auto. Pokud sériové porty nepoužíváte, tak je vypněte ( nastavte Disabled) - uvolní se vám IRQ pro ostatní zařízení - např. USB porty apod.Onboard Parallel Port - umožnuje nastavit IRQ a rozsah paměti pro parallelní port (pro tiskárnu). Pokud nemáte tiskárnu, nebo je připojena přes USB, tak port vypněte. Uvolní se vám další IRQ pro jiná zařízení.Onboard Parallel Port Type - určuje způsob komunikace s tiskárnou. Základní a nejpomalejší je SPP. Můžete zkusit jiné varianty, které by měly umožňovat rychlejší přenos dat do tiskárny, ale ne všechny tiskárny je podporují. Takže když vám pak polezou z tiskárny nesmysly, tak se nedivte.Init Display First (AGP, PCI) - pokud máte v počítači dvě grafické karty, tak tato položka určuje, která se použije.Onboard Audio Chip (Sound apod.) - umožňuje zapnout/vypnout a nastavit IRQ pro integrovanou zvukovou kartu. Pokud používáte klasickou kartu do PCI slotu, tak integrovanou zvukovou kartu vypněte. Ušetříte si tak případné problémy ve Windows a uvolní se vám IRQ. S touto volbou souvisí i volba Onboard Game Port, která umožňuje vypnout Game Port integrované zvukové karty. Pokud je vůbec vyveden na základní desce, tak jej můžete využít pro připojení dalšího joystiku/gamepadu, jestliže už máte jeden připojen na klasickou zvukovou kartu v PCI slotu. Game Port totiž lze věšinou zapínat/vypínat nezávisle na integrované zvukové kartě.Onboard LAN/MODEM - vypíná/zapíná integrovanou síťovou kartu nebo modem (obě položky jsou samostaně, já je jen shrnu do jednoho popisku), pokud něco takového na desce máte. Často se stává, že v BIOSu je volba vypnutí/zapnutí modemu, i když na desce modem vůbec není. V tom případě tuto volbu prostě ignorujte. PnP/PCI ConfigurationsZde se nastavují IRQ pro jednotlivé karty a některá zařízení. Je nejlepší nechat tyto volby na hodnotě Auto, případně výchozích hodnotách. Problémy mohou dělat staré ISA karty, které někdy vyžadují přidělení specifického IRQ, jinak odmítají pracovat ve Windows. ISA slotům, pokud je ještě máte, se zdaleka vyhněte a nekupujte do nich žádné karty.Assign IRQ for VGA (E/D) - umožňuje přidělení IRQ pro grafickou kartu. Novější karty vyžadují zapnutí této funkce, jinak se můžete setkat s problémy.Assign IRQ for USB (E/D)- umožňuje přidělení IRQ pro USB zařízení. Je potřeba mít zapnuto pokud používáte USB porty.TaktováníMenu umožňující taktování nemá jednotný název. Někdy jsou tyto volby v samostatném menu (u Abitu Soft Menu III Setup), někdy jsou v některém ze zmiňovaných menu a u některých desek musíte taktovat buď přes jumpery přímo na desce, nebo nemůžete taktovat vůbec. Počet položek pro taktování se také hodně mění, někde lze nastavit spoustu věcí, někde lze měnit jen FSB. Popíšu položky přítomné u mé desky.CPU Operating Speed - obsahuje přednastavené rychlosti procesorů a umožňuje zapnutí nastavení rychlosti samotným uživatelem (User define).CPU FSB Clock - změna nastavení FSB frekvence procesoru. Špičkové desky umožňují měnit frekvenci po 1MHz. Častější je výskyt několika napevno stanovených hodnot.Ratio (FSB:AGP:PCI) - umožňuje měnit poměr dělení frekvence FSB, AGP a PCI. Tuto volbu obsahuje málo desek, většina to provádí automaticky. Pro 100MHz FSB je poměr 3:2:1, pro 133MHz 4:2:1, pro chystané 166MHz 5:2:1. Pokud taktujete FSB, tak se zvyšuje i takt AGP a PCI, což nemusí snést rozšiřující karty (grafika, zvukovka atd). Vyšší poměr pak umožňuje dosažení vyšší FSB frekvence, bez vlivu na karty.Multiplier faktor - umožňuje změnu multiplikátoru. Tato funkce se týká jen uživatelů procesorů AMD, protože Intel u svých procesorů zamyká multiplikátor už několik let.Core Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro procesor. Pokud zvýšíte napětí nad standartní hodnotu, tak se procesor bude lépe taktovat, ale bude se i více zahřívat. I/O Voltage - umožňuje změnit velikost napětí pro chipset základní desky. Opět zvyšuje pravděpodobnost přetaktování na vyšší hodnoty, ale také zvyšuje zahřívání chipsetu.DDR Voltage - změna napětí DDR pamětí. Platí to, co v předchozích případech. Můžete dosáhnout vyšší FSB frekvence, ale paměti se více zahřívají.Menu pro taktování alá AbitTak to by tak bylo všechno. Samozřejmě, že v BIOSu najdete spousty dalších položek, ale většina výkon počítače moc neovlivňuje a často si u nich člověk ani není jistý, co přesně dělají. Je lepší nechat je na pokoji. Pokud však chcete zkoumat, co že to vlastně dělá, tak mám pro vás několik linků, kde se dočtete více o funkcích BIOSu.Lidé vládnoucí anglickým jazykem mohou navštívít seznam položek BIOSu přímo u jednoho z výrobců - Phoenix Technologies (Award BIOS), nebo si projít průvodce Biosy - Lost Circuits, BIOS Survival Guide a je vhodné přečíst si i průvodce laděním BIOSu na Tom's Hardware Guide.Ti, kdož vládnou jen naší mateřštinou, mají výběr značně omezen - slušný je článek na PCTuningu a zde naleznete tabulku s osvětlením významu některých položek.

Pokračovat na článek


Jak vypálit CD s programem Nero Burning Rom

V dnešní době je už vypalování CD rozšířeným standardem a to zejména díky nízké ceně médií i vypalovaček. Nejlevnější disk seženete i pod deset korun a vypalovačku za tři tisíce. Dat na vypálení je také víc než dostatek, takže nic nebrání začít ve vypalovacím šílenství.Proč jsem zvolil právě Nero? Dříve jsem pálil pod programem WinOnCD a Adapter Easy CD Creator, ale postupem času jsem u těchto programů narážel na neustálé problémy. WinOnCD si do systému dodával vlastní ovladače, které se nesnesly s mým systémem (chyba byla patrně na mé straně) a Adapter Easy CD Creator mi občas nějaký ten kompakt zkazil. Zkusil jsem použít Nero Burning Rom a už jsem u něj zůstal.Jak začítA teď už k samotnému programu. Ve chvíli kdy program spustíte, vyskočí na vás okno s několika záložkami a ikonami mezi nimiž si vyberete typ CD který chcete vytvořit. Nejčastěji asi použijete ISO CD Audio CD a CD Copy.Tvorba ISO CDISO CD – neboli vytvoření klasického disku s daty. Nejběžnější použití je, když chcete zálohovat data ze svého harddisku na kompakt. Jestliže jste se rozhodli pro tuto možnost tak zvolte v úvodním okně New Compilation ikonu pojmenovanou CD-ROM (ISO). Doporučuji věnovat pozornost záložce Multisession. U ní je standardně zatržen řádek No Multisession Disc, což v praxi znamená, že budete své CD pálit na jeden zátah a program ho takzvaně uzavře a nebude možné na něj v budoucnu cokoli připálit. Pokud si budete přát na CD přidávat další data zvolte Start Multisession Disc a jestliže na CD přidáváte, pak Continue Multisession Disc. U této volby se vám aktivují další položky související s přidáváním dat. Obecně platí, že u neuzavřených CD mohou být problémy se čtením na starších mechanikách a lehce klesá čtecí rychlost. Další záložkou v řadě je ISO. Tato volba souvisí s vypálením správných názvů souborů. Vyberete-li ISO Level 1 bude maximální délka názvu souboru 8+3, zatímco ISO Level 2 nabídne 31 znaků a pokud zaškrtnete i volbu Joliet můžete pojmenovávat až do 64 znaků. Joliet je ale použitelná pouze ve Windows 95 a výše. Nyní přejděte na záložku Label. Jedinou významnou kolonou je zde Volume Label – jmenovka CD. Další záložkou je Dates. Zde můžete volit datum vypálených dat. V záložce Misc jsou položky související s Cache pamětí, jejich nastavení je pro většinu uživatelů nepodstatné. Poslední záložka Burn se už jen vyptá jakým způsobem chcete disk vypálit. Determine Maximum speed nastaví maximální rychlost vypalovačky tak, aby do ní stíhaly dotéct data. Tuto volbu jsem nikdy nepoužil. Simulation provede zápis nanečisto. V praxi to vypadá tak, že všechno probíhá stejně jako u pálení, akorát laser nezapisuje. položka Write je jasná a Finalize CD disk uzavře a znemožní tak jakýkoli pozdější zápis. Po stisknutí tlačítka New se zobrazí dvě okna a data si z disku na CD jednoduše přetáhnete. Pak stačí zvolit File-> Write CD a je hotovo.vypalování Audio CDDalší často používanou funkcí je pálení audio CD . Zvolíte tedy ikonu nadepsanou Audio-CD a opět ji projdete záložku po záložce. Záložka Audio CD obsahuje několik důležitých položek. První z nich, Write CD Text on CD umožňuje přidat k nahrávce i text obsahující jméno interpreta a název skladby. Tuto volbu nelze použít na všech mechanikách. Další položkou je Calculete Audio Filters on the Fly. Ta nastavuje, jestli se filtry budou počítat v reálném čase při přenosu z média, nebo ne. Pokud ji chcete zaškrtnout, měli byste mít výkonný počítač. Záložka CDA Options nabízí volbu strategie pálení. Zní to sice složitě, ale ve skutečnosti jde o jednoduchou věc. Zvolíte-li Tempfile Strategy, uloží se soubory před vypálením do dočasného souboru na disk. Reference Strategy v praxi přepaluje rovnou z média. Když takto pálíte z CD dejte si pozor aby nebylo poškrábané, jinak máte po kompaktu. Další dvě strategie nejsou příliš nutné. A dostáváme se k poslední záložce pojmenované Burn. Opět platí že musíte vybrat New a data přetáhnout. Klidně můžete přetahovat i mp3 a wma, Nero je převede. Program obsahuje i jednoduchý wawe editor s nímž můžete skladby poměrně omezeně upravovat. Pro nejběžnější potřeby ale stačí. Pokud však chcete provádět náročnější úpravy nelze jej doporučit.kopírování CDPoslední velmi často používanou volbou je kopírování CD. Začnete kliknutím na ikonu CD-Copy. První záložkou u níž se pozastavíme je Image. V případě, že pálíte z druhé CD Rom můžete tuto volbu ignorovat, jinak musíte nastavit kam se má image ukládat. Na záložce Copy Options volíte zda chcete pálit On the Fly (přímo z média) a zdroj odkud data načtete. Read Options lze většinou přeskočit. Tyto nastavení napomáhají při čtení poškozených kompaktů a podle mých zkušeností jsou k ničemu. Můžete směle pokračovat k záložce Burn.Nero nekopíruje CD které jsou chráněny proti kopírování. Nelze s ním například přepalovat CD některých počítačových her. Nero je kvalitní a všestranný program s jednoduchým ovládáním. Zvládá nejpoužívanější formáty CD a je skvělý pro tvorbu audio CD. Plusem je i dodávání programu k některým mechanikám a nízká nákupní cena. Program vytvořila firma Ahead a pokud si chcete vyzkušet demoverzi včetně oficiální češtiny, stahujte zdeJeště několik rad k vypalováníVýše jsem psal, že se dá sehnat CD i pod deset korun. Jde o neznačková CD prodávaná bez obalu po několika stech kusů. Normálnímu člověku se dostávají do rukou disky balené v úhledných krabičkách. Panují dosti rozdílné názory na to, jaké CD je nejlepší. Mě se osvědčily disky značek Kodak, Verbatim, TDK a Imationi. Při zápisu nižšími rychlostmi (cca do 8x) je jedno o jaké CD jde, ale když zapisujete 24x měli byste si CD dost vybírat. Panují i jisté fámy, že disky zapisované nižší rychlostí jsou kvalitnější, ale toto se mi nepodařilo nikde potvrdit. Spíš jde o kvalitu mechaniky a hlavně disku. Někdy výrobci své produkty mírně nadhodnocují. Dočetl jsem se i názor, že starší mechaniky nejsou schopny pálit na CD určené pro vyšší zápis. S tímto jevem jsem se u klasických médií nesetkal, na rozdíl od CD RW kde nekompatibilita existuje. Přepalujete-li přímo z CD není dobré mít obě mechaniky na jednom IDE kanálu. To platí zvlášť u vyšších rychlostí.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek


Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek