Výsledky vyhledávání pro dotaz uživatele

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Za tajemstvím počítače – počítačové skříně

Co je to počítačová skříň, to asi nemusíme dlouze vysvětlovat. Stručně můžeme říci, že počítačová skříň je jakýsi plechový (nebo umělohmotný) obal, který zakrývá vnitřnosti počítače (mikroprocesor, paměti apod.). Přední stěna skříně obsahuje otvory pro disketové, CD-ROM a další speciální mechaniky, dále vypínač a tlačítko RESET (případně i další speciální tlačítka) a malé otvory pro větrání. Zadní stěna skříně obsahuje konektory pro připojení tiskárny, klávesnice a myši a také šachty (sloty) pro zasunutí přídavných desek (zvukové karty, grafické karty, modemu apod.).  Jednotlivé skříně se mohou lišit tvarem, barvou, velikostí a dalšími parametry. Při výběru nového počítače je důležité vybrat takovou počítačovou skříň, která vám bude vyhovovat jak po stránce vzhledové (příjemný design), tak po stránce praktické (velikost, typ a tvar). Je nutné si uvědomit, že v případě budoucí modernizace počítače (přidání zvukové karty, přidání další disketové mechaniky atd.) lze do některých typů skříní přidat více součástí a do některých méně. Existuje několik typů počítačových skříní, které mají různé výhody i nevýhody (tj. každý typ skříně je vhodný k něčemu jinému).Prvním typem, který si popíšeme, je desktop.Desktop má tvar klasické krabice (viz obrázek) a pokládá se na stůl. Na počítačovou skříň tohoto typu lze umístit monitor. Monitor však nesmí být příliš těžký, aby nedošlo k promáčknutí vrchní stěny počítačové skříně. Obecně se doporučuje nestavět na desktop monitory s úhlopříčkou 17" a více. Desktopy se používaly spíše dříve. Dnes dává většina uživatelů (i výrobců počítačů) přednost jiným typům skříní. Nevýhodou desktopu je to, že nemá příliš volného místa pro další rozšiřování (rozšiřováním rozumíme umisťování přídavných desek do počítače, tj. např. zvukové karty apod.) a na stole zabere poměrně hodně místa. Za výhodu můžeme označit snadný přístup k disketovým mechanikám, k mechanice CD-ROM a ke konektorům na zadní stěně počítače. Skříň typu desktop se vyrábí i ve zmenšených variantách, které se označují jako slimline a superslimline. Výhodou těchto dvou provedení je velká úspora místa na pracovní desce stolu. Nevýhodou je velmi málo volného prostoru uvnitř skříně (tj. rozšiřování počítače o další desky je omezeno).Dalším typem počítačové skříně je tower (věž).Toto provedení je v současné době nejrozšířenější. Existuje několik druhů počítačových skříní typu tower: minitower, miditower a bigtower. Minitower (malá věž) má pro další rozšiřování přibližně stejně volného místa jako desktop. Na pracovním stole však zabere více místa, protože na počítačovou skříň typu tower těžko postavíte monitor. Monitor proto musíte postavit vedle počítačové skříně. Výhodnější (a častější) řešení u tohoto typu spočívá v umístění minitoweru na zem (pod pracovní stůl). K mechanikám počítače by však měl být snadný přístup (neměli byste kvůli každému zasunutí diskety nebo cédéčka lézt pracně pod stůl). Minitower má na předním panelu většinou dvě pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Miditower (středně velká věž) disponuje velkým prostorem pro další rozšiřování a modernizaci. Staví se většinou na zem (pod pracovní stůl) a na předním panelu počítače obsahuje tři pozice velikosti 5 1/4" (velikost pro mechaniku CD-ROM) a jednu nebo dvě pozice velikosti 3 1/2" (velikost pro disketovou mechaniku). Tato varianta počítačové skříně se většinou používá u výkonnějších počítačů, které se používají v kancelářích, firmách, ale i v některých domácnostech. Bigtower (velká věž) obsahuje mnohem více volného místa pro další rozšiřování počítače než předchozí typ počítačové skříně. Staví se téměř vždy na zem a používá se u výkonných počítačů (serverů). Tato skříň obsahuje na předním panelu počítače čtyři i více pozic velikosti 5 1/4" a dvě i více pozic velikosti 3 1/2".Volba správného typu počítačové skříně     Při koupi nového počítače máte většinou možnost vybrat si z různých typů počítačových skříní. Jakou skříň zvolit, nelze jednoznačně říci. Tato volba je individuální a závisí na potřebě každého uživatele. Pokud chcete umístit počítačovou skříň na stůl (ať už z jakéhokoliv důvodu) a nemáte na pracovním stole příliš místa, zvolte raději počítačovou skříň typu desktop, slimline nebo superslimline. Pokud však potřebujete počítačovou skříň umístit na zem (na pracovním stole není místo) nebo do budoucna počítáte s rozšiřováním počítače o různé karty, zvolte raději počítačovou skříň typu minitower nebo miditower.Stůl pro počítačPočítač lze v podstatě umístit na jakýkoliv stůl. Pokud však pracujete s počítačem velmi často (v kanceláři nebo i doma), je vhodné zakoupit si stůl, který je pro práci s počítačem speciálně upraven. Takový stůl je ideální nejen z ergonomického hlediska (při práci s počítačem nedochází k nadměrné únavě, k bolestem kloubů apod.), ale i z hlediska praktického (snadný přístup k mechanikám, k tiskárně, ke klávesnici, k myši apod.).Obecné dělení počítačůPočítače se dají dělit z mnoha různých hledisek. Jedno základní dělení, které souvisí s tímto článkem, rozlišuje tři typy počítačů:Běžný počítač. Jde o obyčejný počítač, který používáte doma nebo v kanceláři. Je určen pro běžné kancelářské práce (psaní dokumentů, účetnictví, tvorba tabulek a grafů apod.), pro hraní her, pro připojení k internetu (z domova) atd. Běžný počítač většinou má skříň typu desktop, slimline, superslimline nebo minitower.Pracovní stanice. Jde o výkonný počítač, který používají profesionálové v oblasti počítačové grafiky, navrhování výrobků a staveb, zpracování zvuku a videa apod. Pracovní stanice má většinou skříň typu minitower nebo miditower anebo zvláštní typ počítačové skříně.Server. Jde o velmi výkonný počítač, který slouží např. k řízení počítačových sítí, k připojení počítačových sítí k internetu a k ukládání velkých objemů dat. Server má většinou počítačovou skříň typu bigtower.

Pokračovat na článek


Jak zaheslovat složku

Chcete si v počítači skrýt či zaheslovat složku, ale nevíte, jak na to? Chcete mít jistá data a soubory jen a jen pro sebe? Jednoduchý návod najdete v tomto článku.Navštěvuje váš počítač více uživatelů a vy tu máte složky či soubory, které nechcete, aby jiný uživatel počítače viděl? Není nic jednoduššího, než tyto dva způsoby ochrany před nevítanými hosty. Oba jsou mnou přezkoušení a fungují skvěle. Hodně štěstí!Skrytí složkyJednou z možností, je složku skrýt. Je to úplně jednoduché! Na složku, který ji chcete skrýt před ostatními uživateli počítače, kliknete pravým klikem myši. Naběhne vám okénko, kde si vyberete možnost Sdílení a zabezpečení …, vyberete záložku obecné au slova Skrýt zafajfkujete (potvrdíte). Složka bude v tuto chvíli skrytá. V případě, že ji budete chtít znovu zobrazit, zvolíte v horní liště nabídku Nástroje, Možnosti složky a po zobrazení nového okénka Možností složek si zvolíte záložku Zobrazení, kde v přibližně desáté řádku je volba Skryté soubory a složky – máte dvě možnosti, buď to mít složky skryté a nevidět jejich, nebo je vidět. V tomto případě, když chcete složku znovu zobrazit, zvolíme v nabídce Zobrazovat skryté soubory a složky. To je celé. Avšak uchránit tak složky jedině tehdy, když ostatní uživatele na počítači méně vzdělaní v oblasti techniky a nastavování těchto kritérií a nenapadne je hledat něco v liště Nástroje. Vzdělanější a technicky zdatnější uživatelé tuto skrytou složku mohou najít během pár sekund. Pozor na to.Zaheslování složkyDruhou možností je úplné zaheslování složky. Tak můžeme udělat například pomocí jednoduchého programu Microsoft Private Folder od Microsoft Corporation, v překladu Microsoft osobní složka. Je to soubor zdarma dostupný a stažitelný volně na internetu a funguje pro Windows XP. Program je sice v anglickém jazyce, ale i tak je skvěle pochopitelný i těm, kteří anglický neví.Instalace probíhá běžným a obvyklým způsobem. Další krok vždy potvrdíte pomocí volby Next (další) a když naběhne text s nadpisem Licence Agreement, zvolte možnost I agree (souhlasím). Klasicky zvolte složku, kam chcete soubor uložit a instalace je dokončena po kliknutí na volbu Close (zavřít). Během pár vteřin se vám spustí program. Pokud se tak nestane, klikněte na ikonku, která se vám automaticky uložila na plochu na počítači.Postup:Spusťte aplikaci Microsoft Private Folder (ikonka na ploše, nebo se program spustí automaticky).Program vás uvítá a oznámí vám, že nyní si můžete vytvořit svou vlastní složku pro své osobní soukromá data. Klepněte na tlačítko Další.Zadejte své libovolné heslo (set password) a popište ho i do políčka pod tímto (confirm password), abyste ho potvrdili. Heslo musí mít 6 – 16 znaků a musí obsahovat pouze písmena (a – za A – Z) a číslice (0 – 9). Toto heslo bude zároveň heslo do tvé budoucí soukromé složky. Pokud toto heslo zapomeneš, nebudeš mít přístup do této složky. Takže radím vám, pokud si soukromou složku vytváříte, rozhodně si zvolte takové heslo, abyste ho nezapomněli. Popř. si ho někam zapište a neztraťte. Pokračujte klepnutím na tlačítko Další.Hotovo. Máte úspěšně nastavené heslo. Můžete vstoupit do své soukromé složky pomocí zkratky (pomůcky) na ploše počítače. Potvrďte tlačítkem dokončit.Na ploše si dvojklikem myši otevřete program My Private Folder (Moje soukromá složka, původní název byl Microsoft Private Folder). Teď už po vás bude program chtít vámi zvolené heslo (viz. předchozí kroky nastavení programu). Napíšete tedy vaše heslo a potvrdíte klikem na OK. Teď už se vám otevře složka, která vypadá stejně jako všechny ostatní. Je úplně prázdná. Sem si můžete vkládat soubory, složky, videa, obrázky, dokumenty atd., které chcete mít jen pro sebe a nechcete, aby se do nich ostatní uživatelé počítače dostali a viděli, co v nich máte. Tento program opravdu doporučuji, protože je velmi účinný a pokud není uživatelům počítače nějaký velmi zkušený hacker, do této vaší soukromé složky se určitě nedostane. Můžete být tedy v klidu, protože soubory, které zde budete mít vložené, budou viditelné jen a jen vám.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Nova Launcher 1.0.1 [Aktualizovat] - Android APK

Aktuální verze: 1.0.1Vyžaduje Android: 4.0 a nadKategorie: PřizpůsobeníV1.0.1 aktualizace:Oprava premiér neměl být v některých případech zjištěnoOprava a gesto skrýt aplikace Nastavit FCFix krádeží doku složkyFix složky pozadí pokud možno vždy aktualizaciHardwarová tlačítka MENU nyní pracuje v changeloguAktualizované překladyPřehled:Vysoce přizpůsobitelné, výkon motoru, domovská obrazovka náhrada pro Android 4.0 +Tyto vlastnosti zahrnují:Vlastní síťNastavte řádků a sloupců, aby se vešly všechny vaše potřeby a widgetů app.rolovací dokUdržujte všechny své oblíbené aplikace na platformě, až 7 Ikony na stránku a až 3 stránky.Účinky přejděteUžijte si pastvou pro oči valit svou plochu a zásuvku. Účinkům patří Cube a Cardstack a více pro uživatele Prime.Přejděte nekonečnáNikdy se dostat pryč od své oblíbené stránky, Průchozí ploše trvale.Ikony složkySi můžete vybrat pozadí styl zobrazení, nebo dokonce nahradit ikonu kolem.Zálohování / ObnovitExport nastavení rozvržení a před plátno rychle vrátit do práce.Spuštění nové funkce Primu (komerční verze)gestNové akce nebo rychle spouštění aplikací z pracovní plochy gest, jako je štípání, nebo procházející dvěma prsty.Skrýt aplikaceMějte zásuvka nepořádek zdarma hidding nikdy používané aplikace.Ohání DockVětší využití Vaší aplikací krádeže doku nastavení akciíDalší účinky posunutíOprávněníKořen / superuživatel: Widgety v šuplíku s náhledy kořene je nezbytné z důvodu omezení Android rámce. Widgety se zobrazí v seznamu jako Android 2.x, pokud kořen není k dispozici nebo odepřen.INTERNET / ACCESS_NETWORK_STATE / ACCESS_WIFI_STATE: Volitelný & Anonymní hlášení chyb / použití.CALL_PHONE: Používá se jen když dáte místní Přímá volba z domovské obrazovky.Tapeta / Vibrovat / Stavový řádek: Standardní funkce LauncherBIND_APPWIDGET: Pouze pokud je nainstalován jako aplikace nebo systému od nuly. Povinné přidat widgety zásuvky app.Aktualizace zálohy / obnovení a beta: WRITE_EXTERNAL_STORAGE

Pokračovat na článek


Android Market

Pokud jste vlastníkem telefonu s operačním systémem Android a rádi by jste si stáhli nové aplikace, hry a nebo aktualizovaly stávající nainstalované aplikace ve vašem zařízení, je Android Market tou nejlehčí a dle mého nejvíce praktickou možností jak toho dosáhnout.  Co je k tomu potřeba? Jsou dvě možnosti jak stahovat z Android Marketu, ale pro obě budou platit následující podmínky. Tou první a nejdůležitější je mít založený účet na Googlu, respektive svůj Gmail. Ptáte se, proč zrovna na Googlu? Odpověď je jednoduchá. Systém Android totiž vyvíjí sám Google a do Android Marketu se budete přihlašovat pod svým Gmail účtem. Pokud účet ještě nemáte založený, můžete si ho vytvořit zde: www.gmail.com kliknutím na tlačítko „Vytvořit účet“ a dále postupovat podle průvodce pro založení nového účtu. Skrze váš účet na Gmailu budete nejen spravovat, aktualizovat nebo například zakupovat aplikace nebo hry dostupné v marketu, ale také budete moci synchronizovat, nebo zálohovat váš kalendář a kontakty. Dále budete potřebovat internetové připojení na svém zařízení a je jedno zda Wi-Fi nebo datové připojení od operátora. A samozřejmě zařízení na kterém máte Android.Nyní, když máme vše potřebné, ukážeme si jak se do marketu přihlásit a využívat jeho funkce. Ale ještě předtím než se pustíme do vášnivého stahování, rád bych vám vysvětlil základní dva způsoby jak z marketu stahovat do vašeho zařízení. Prvním způsobem, jak stahovat z marketu, je přímo ze zařízení. Stačí spustit aplikaci „Market“, která je nainstalovaná na každém Androidím zařízení, v aplikaci se přihlásit na svůj již vytvořený účet na Gmailu (nebo pokud ho stále nemáte, založit si jej přes průvodce). Po přihlášení již můžete bezstarostně stahovat cokoliv si jen v marketu najdete. Aplikace se stáhne a poté sama nainstaluje a její ikonu najdete v hlavním seznamu aplikací.Tou druhou možností je na vašem počítači (nebo Macu) otevřít v prohlížeči adresu marketu: https://market.android.com/ . Zde najdete stejný market jako ve vašem zařízení. Pokud si ovšem myslíte jak je to nepraktické, že aplikaci musíte stáhnout do počítače a poté přes kabel nakopírovat do mobilu, jste na omylu. Google to vyřešil bravurně. Stačí se v prohlížeči v marketu přihlásit skrze váš Gmail účet (přihlášení se nachází v pravém horním rohu marketu), dále jen vybrat příslušnou aplikaci či hru a kliknout na tlačítko INSTALOVAT (v případě placené aplikace je zde napsáno: cena v Kč KOUPIT) a ve vyskočeném okně potvrdit stahování (popřípadě vybrat zařízení do kterého chcete aplikaci nainstalovat). Pokud máte zařízení připojené k internetu tak se po potvrzení za pár okamžiků začne aplikace sama stahovat a poté se nainstaluje stejně jako z marketu v telefonu. Když už známe oba způsoby stahování aplikací, je jen na vás, který z nich si vyberete a budete využívat. Samozřejmě že vám nic nebrání oba způsoby kombinovat dohromady podle potřeby uživatele. Dále si ještě povíme, jak zakupovat placené aplikace a hry, jak je bezplatně vrátit pokud vám aplikace nefunguje nebo nesplňuje vaše očekávání, jak aplikace aktualizovat zjistit jejich nejnovější verze a kde zjistit všechny vámi stažené aplikace.V případě placených aplikací musíte zadat číslo vaší karty. To provedete tak, že si vyberete příslušnou placenou aplikaci a dáte KOUPIT. Vyberete zařízení a potvrdíte cenu, která se odvíjí od aktuálního kurzu dolaru. V dalším kroku vyberete kartu, skrze kterou chcete platit a v případě, že doposud nemáte žádnou kartu přidanou vyberte „Přidat nový způsob platby“ a vyplňte požadované informace ve formuláři. Jen dodám, že je tento způsob opravdu bezpečný a nemusíte se bát o své peníze. Google opravdu strhává pouze peníze za zakoupené aplikace, nikdy se mi nestalo, že by mi strhl něco navíc. V případě problému, že vám to vaší kartu nevezme a hlásí ji jako neplatnou, nejspíše bude problém v nastavení vašeho účtu u banky na které máte váš účet vedený. U většiny bank se musí nejprve povolit platby typu internetového strhávání peněz. Poté by již neměl být žádný problém přidat vaši kartu. Po zakoupení aplikace si Google nejprve ověří, zda máte na účtu požadovanou částku a poté ji zablokuje. Po pár dnech částku teprve odepíše z vašeho účtu. Pokud máte internetové bankovnictví, nebo na výpisu z účtu, bezpečně poznáte kolik a za co si Google strhl peníze.V případě, že chcete zakoupenou aplikaci vrátit zpět do marketu, měli by jste znát podmínky, které vám to umožňují. Cituji podmínky z marketu:Zásady pro vracení penězAplikaci zakoupenou prostřednictvím služby Android Market můžete do 15 minut od stažení vrátit a bude vám vrácena celá částka. Konkrétní aplikaci můžete vrátit pouze jednou; pokud následně koupíte stejnou aplikaci znovu, nemůžete ji vrátit podruhé.A přesně takhle to i celé funguje. Dříve jste na vrácení aplikace měli o dost více času, což bylo velice praktické, protože jste stihli aplikaci řádně ozkoušet a rozhodnout se o jejím zakoupení. Nyní se bohužel podmínky změnili a na vrácení máte podle podmínek pouze 15min od zakoupení aplikace. To ovšem většinou stihnete aplikaci jen nainstalovat a odzkoušet jestli na vašem zařízení funguje, pro delší zkoumání a testování to čas opravdu není. Navrátit aplikaci můžete skrze aplikaci Market ve vašem zařízení. Otevřete aplikaci Marketu, přejděte na „Mé aplikace“ a zobrazí se vám seznam nainstalovaných aplikací. Zde najděte zakoupenou aplikaci, klikněte na ni a pokud máte ještě čas bude zde tlačítko „ODINSTALOVAT“ a tím aplikaci vrátíte a peníze vám nebudou odečteny z účtu.Aktualizovat již nainstalované aplikace je velice snadné. Opět v aplikaci Market na vašem zařízení, kde pod záložkou „Mé aplikace“ uvidíte všechny nainstalované aplikace. Aplikace, u kterých je možná aktualizace na novější verzi, je zobrazen oranžový nápis „Aktualizace“ po kliknutí na aplikaci stačí jen stisknout tlačítko „Aktualizovat“. Před aktualizací si ještě můžete přečíst novinky aktuální verze. Jen dodám, že někdy (zřídka kdy) je aktualizace placená, ale na to vás market samozřejmě sám upozorní.V internetovém marketu máte nahoře vedle vašeho přihlášení odkaz „Můj účet služby Market“. Po kliknutí se vám zobrazí všechny vaše doposud zakoupené, stažené aplikace popřípadě, za které aplikace jste si nechali peníze navrátit. Dále je zde záložka „NASTAVENÍ“ pod kterou se ukrývá seznam vašich zařízení se systémem Android.Na závěr bych vám doporučil si před stažením či zakoupením aplikace na marketu, přečíst komentáře k aplikaci od ostatních uživatelů. Často poznáte jak kvalitní aplikace je, nebo její chyby popřípadě, že na některých zařízeních nefunguje. Dále se před koupí podívejte na „screenshoty“ z aplikace a také pokud je dostupné shlédněte přiložené video, které aplikaci předvádí. A samozřejmě si ověřte, zda verze vašeho systému Android splňuje požadavky aplikace. Tyto požadavky jsou napsány u popisu aplikace např.: Vyžaduje Android: 2.2 a vyšší.Verzi Androidu ve vašem zařízení zjistíte následovně: Menu -> Nastavení -> Informace o softwaru -> Verze systému android (např. 2.2.1). Přeji příjemné nakupování a stahování z Marketu a doufám, že vám článek názorně popsal funkce Marketu. 

Pokračovat na článek


Windows Phone 7 je jednoduchý, ale omezený

Přestože je mobilní operační systém Windows 7 phone již nějakých pět měsíců na trhu, rozhodl jsem se napsat jeho krátké představení. Nejedná se přímo o recenzi, ale o shrnutí jeho funkcí a změn oproti starší verzi Windows mobile 6.5, Androidu, Smybianu a IPhone. Zcela nové menuHned jak zapnete přístroj (například špičkové HD7, nebo Samsung Omnia 7), uvidíte úvodní obrazovku, která se vůbec nepodobá ničemu, co jsme již dříve viděli. A už vůbec to nevypadá jako Windows, jako produkt Microsoftu. Hlavní menu se svou jednoduchostí a přehledností nejvíce podobá menu IPhone se 16+4 klávesami, ale zde je kláves ještě méně, a vše je podřízeno co nejjednoduššímu a nejrychlejšímu spouštění obvykle používaných aplikací a funkcí.Hlavní obrazovka působí velmi přehledně a intuitivně, možnosti jejího přizpůsobení jsou ale velmi omezené. Menu s aplikacemi si můžete přizpůsobit lépe, můžete si tam dát ty nejpoužívanější aplikace, a pro celý systém samozřejmě existují různá barevná schémata, i když je jich poměrně málo.Na multitasking prozatím zapomeňteJak již možná víte, Microsoft se ocitl pod palbou kritiky kvůli naprostému vynechání multitaskingu. Tato kritika je oprávněná a je to velký krok zpět, ale Microsoft se chystá v blízké době multitasking zpřístupnit. Chybí navíc pokročilejší správce úloh známý ze starších verzí WM. S možností si nechat zobrazit spoustu informací o spuštěných procesech a o využití hardwaru.Multimediální výbavaMicrosoft také podobně jako Apple u IPhone výrazně omezil podporu aplikací třetích stran. Multimediální oblast nového operačního systému vychází z prostředí kapesního přehrávače Microsoft Zune. K dispozici je hudba a video uložené v telefonu, na webu i skladby vysílané vzduchem díky přítomnosti FM tuneru. Je možné si vybrat z relativně široké nabídky her, například the Sims 3, nebo Need for Speed: Undercover. Hry mají dobrou grafickou stránku i ovládání.Rychlý, intuitivní, ale omezený systémCelkové zjednodušení systému přineslo velice rychlý chod s plynulými animacemi a minimalizací záseků. Toto je ale relativní a hardwarová náročnost Windows Phone 7 je velmi vysoká. To je také důvod, proč výrobci Windows Phone 7 instalují jen na hardwarově opravdu špičkové telefony.Tento operační systém je jednoduchý, rychlý a uživatelsky přívětivý, cílí na větší skupinu zákazníků, ne především na manažery, jak tomu bylo u předchozích generací Windows Mobile. To s sebou nese ale řadu až nesmyslných omezení, často známých z IPhone. Windows Phone 7 nepodporuje režim přenosného zařízení USB, přenos souborů přes Bluetooth, ani klasickou práci s textem kopírovat / vložit. Webový prohlížeč nepodporuje flash animace. To jsou funkce, které zdaleka nevyužívají jen ti nejpokročilejší uživatelé. To je hlavní důvod, proč se telefony s Windows Phone 7 prodávají o dost hůře, než by si Microsoft představoval. Další důvod je, že telefony s tímto operačním systémem jsou velice drahé a výběr modelů by mohl být větší. Zatím existuje pouze 6 telefonů, z toho 4 od HTC. Je vidět, že většina lidí kupujících smartphone se nenechá kvůli jednoduchosti vzdát pokročilejších funkcí operačních systémů. Namísto Windows Phone 7 tak dávají přednost obvykle největšímu konkurentu Microsoftu na poli mobilních zařízení, Androidu od Googlu.Hlavní výhody:Premium mobilní OS (vysoká minimální požadavky na hardware)Jednoduché a přehledné rozhraní s výrazným designemSnadné uživatelské rozhraníHladký chod s animací a přechodových efektůVýborný MS Office v mobilním provedeníKompletní sociální integraceCloud služby v oblasti integrace (SkyDrive, Windows Live, Xbox Live)Bezdrátová synchronizace multimediálního obsahuVnitřní paměť lze rozšířit pomocí microSD karty (pokud je k dispozici)Hlavní nevýhody:Žádný správce souborůvideohovoryOmezená dostupnost aplikací třetích stranNelze posílat soubory pomocí BluetoothAbsence USB paměťového režimuŽádný multitaskingNelze použít funkci kopírovat / vložitPříliš závislý na Zune software pro správu počítačových souborů a synchronizaciŽádné ekvalizéry v hudebním přehrávačiNemá Flash ani Silverlight podporu ve webovém prohlížečiDivX / XviD video podporaNové vyzvánění k dispozici pouze prostřednictvím marketuVýměna paměťové karty vyžaduje tvrdý reset

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - Firewall

Nepochybuji o to, že mnozí z vás se s pojmem firewall již setkali. Ano, firewall je ta „protipožární zeď“ z nadpisu (některé anglické názvy mají celkem výstižný překlad, že?). Je také možné, že jej někteří z vás využívají a ani o tom neví (třeba pokud jste si v poslední době kupovali počítač, byl na něm firewall spolu s jinými programy už předinstalován) . V dnešní době, kdy vašemu počítači hrozí z internetu všelijaké nebezpečí, by bylo dobré vědět, co to firewall je a jak nám může proti internetovým hrozbám pomoci. A hned tady na začátku článku musím podotknout, že firewall patří spolu s antiwirovými a antispywarovými programy k základnímu zabezpečení počítače připojeného k síti. A nemusí to být jen síť internetová.Hlavní úlohou firewallu je zabránění cílenému útoku na váš počítač. Neexistuje totiž jen nebezpečí, které vyplývá z napadení počítače viry a nejrůznějším spywarem, za které si ve velkém měřítku mohou sami uživatelé. Hrozí také mnohem větší nebezpečí přímého napadení a posléze i ovládnutí vašeho počítače připojeného na síť. Co to může znamenat? Útočník se dostane do vašeho počítače a s trochou nadsázky – může si v něm dělat co chce. Získá přístup ke všem vašim datům, programům, může váš počítač ovládat a dokonce využívat pro útok na další uživatele sítě. Těmto útokům jste vystaveni už v okamžiku, kdy připojíte počítač do sítě. Možná si říkáte, že zrovna váš počítač není pro počítačové piráty ničím zajímavým – opak je ale pravdou. Nezabezpečený počítač je totiž nejjednodušším cílem pro ty, kteří si takový průnik chtějí třeba jen vyzkoušet. A není nic příjemného přijít o svá data, popřípadě se nechtěně stát tím, kdo útočí na jiné počítače. A ještě jedna důležitá informace – většina postižených o průniku do svého počítač vůbec neví. Těmto útokům a nepříjemnostem může zabránit právě firewall.Jak a co to ten firewall vlastně je? Je to zjednodušeně řečeno program. Existují sice dva typy firewallů, softwarový a hardwarový, rozdíl v nich ale není velký. Spočívá v tom, že ten softwarový je nainstalován přímo na počítači, kdežto hardwarový je samostatné zařízení (prostě další krabička u počítače) v kterém ale samozřejmě pracuje také program. Také použití je stejné jen s tím rozdílem, že softwarový firewall se většinou používá pro ochranu jednoho počítače kdežto ten hardwarový, který bývá často spojen s jinými zařízeními a plní i funkci antivirové ochrany, přístupových práv uživatelů, sdílení přístupu k internetu a podobně, pro ochranu celé sítě připojené na internet. Ani to však neplatí absolutně. Celá síť může být totiž napojena na internet pouze přes jeden počítač (server) a pak se tento rozdíl stírá. Firewall je ve své podstatě soubor pravidel, která chrání počítač nebo vnitřní síť LAN před útokem. Tedy především útokem z internetu, i když by to mohl být i útok z jiného místa sítě. Tato pravidla řídí komunikaci z vnitřní sítě směrem ven, soustřeďují komunikaci do jednoho místa (uzlu), odfiltrovávají nebezpečné služby a blokují nepřátelské monitorovací služby. Chrání tak počítač nebo celou síť před útokem hackerů, před viry a wormy (červy). Abychom si práci firewallu objasnili více, zastavíme se teď u pojmu síťová komunikace. Její obsah je stejný, jako u běžné komunikace mezi lidmi. Jde tedy vlastně o předávání informací, v tomto případě mezi jednotlivými účastníky sítě. Tato komunikace probíhá přes takzvané porty. Protože počítač připojený k síti potřebuje současně využívat mnoha služeb (namátkou http – protokol internetových stránek, ftp – protokol pro přenášení souborů, smtp – odcházející pošta, pop – příchozí pošta a další) je na něm k dispozici přes 65 tisíc portů. A právě tyto porty jsou vstupní branou do počítače. Útok vedený na váš počítač se pak v prvé řadě soustřeďuje na nalezení portu, který bude posléze pro svoji činnost využívat. Děje se tak prostřednictvím scanování portů, tedy zjišťování jaké služby na nich běží a nemají-li takzvanou bezpečnostní díru. Pokud ano, je to jako otevřené dveře a pozvání útočníka domů.Ze všech informací, které už jste si mohli přečíst tedy zcela jasně vyplývá, jaký má vlastně firewall hlavní úkol. Kontroluje všechny porty a komunikaci, která na nich probíhá. Ta je vyhodnocována podle daných pravidel a pokud je nalezen nějaký pokus o průnik, je zablokován (není vpuštěn do počítače). Je to tedy váš neocenitelný pomocník. Je ovšem také pravda, že instalace a nastavení firewallu není jednoduchou záležitostí a vyžaduje poměrně velké znalosti, zejména o počítačových sítích. Je také velký rozdíl v tom, je-li instalován na jednotlivý počítač, malou počítačovou síť nebo na rozsáhlou firemní síť. Bez znalostí je nastavení složité a může se stát, že firewall zablokuje kompletně veškerou komunikaci počítače. S nadsázkou můžeme říct, že v tomto případě vás ochrání na 100 %. To ale určitě není výsledek, kterého byste chtěli dosáhnout.Softwarové firewally pro domácí použití jsou však vyvíjeny s ohledem na nepříliš znalého uživatele a nevyžadují žádnou složitou konfiguraci. Jsou nastaveny tak, aby chránily počítač před známými útoky, ale současně tak, aby umožnily uživateli běžnou práci s internetem, to znamená prohlížení stránek, stahování a odesílání elektronické pošty, používání komunikačních nástrojů jako je třeba ICQ. V případě, že dojde k pokusu o komunikaci, pro niž nemá firewall nastavené pravidlo, dotáže se uživatele. Ten má možnost komunikaci povolit nebo zakázat, a to buď pouze po tento případ nebo vytvořit pravidlo, které bude firewall používat nadále a už se nebude uživatele ptát. Většinou k takové situaci dojde po instalaci nového programu, který se např. pokouší stáhnout aktualizace. V takovém případě můžete komunikaci povolit. Pokud vás ale firewall upozorní na nějaké spojení, aniž byste si byli vědomi, že jste ho inicializovali vy, zbystřete pozornost, pečlivě si přečtěte informace o spojení a v případě jakýchkoliv pochybností raději spojení zakažte.Ptáte se, kde takový softwarový firewall vzít? Jeden máte integrovaný přímo ve Windows XP (od Service packu 1). Pokud vám nevyhovuje, můžete vyzkoušet některý z dalších známých firewallů, které jsou většinou pro domácí použití zdarma.

Pokračovat na článek


Microsoft Office Outlook

Nejen e-mailový klient, ale také nástroj pro organizování kalendářů, úkolů, poznámek, kontaktů a dalších informací. Nasazován bývá hlavně ve firmách, ale využijí jej i domácí uživatelé.doporučitZákladní vlastnostiMicrosoft Outlook je emailový klient a je součástí všech verzí kancelářského balíku Office. Hlavním úkolem aplikace Outlook je zabezpečit elektronickou poštu a správu informací. Ve firmách se nejčastěji Outlook používá ve spolupráci s Microsoft Exchange Serverem, který nabízí i další možnosti (kalendář, plánování schůzek, sdílené kontakty atd.), ale lze jej použít i pro stahování pošty z jiných serverů.Outlook se chová jako klient poštovního serveru. Zprostředkovává příjem a odesílání pošty v rámci internetu nebo jiné sítě (firemní nebo domácí). Velkou výhodou je, že nemusíte být stále připojeni počítačem uživatele k serveru, ale v okamžiku, kdy naváže server spojení s uživatelem, dojde k aktualizaci všech emailů. Emaily jsou odeslány a jsou doručeny nové.Kromě e-mailů umožňuje Outlook plánování schůzek a úkolů, vytvářet a udržovat adresář kontaktů, který lze jednoduše exportovat a synchronizovat s mobilními zařízeními nebo jinými uživateli. Tyto funkce využijete hlavně ve firemním prostředí, ale třeba takový kalendář, který vás v nastaveném čase upozorní na blížící se schůzku využijí i uživatelé, kteří před obrazovkou počítače ztrácejí pojem o čase.Nastavení účtu a výchozí nastaveníPo prvním spuštění vás aplikace Outlook vyzve, abyste zadali svoje jméno, elektronickou adresu, server příchozí pošty (nejčastěji POP3, např. pro server seznam.cz je POP3 – pop3.seznam.cz), server odesílané pošty (SMTP, např. pro server seznam.cz je SMTP – smtp. seznam.cz), název účtu a heslo a nakonec vyberete typ vašeho internetového připojení. Není to nic složitého, ale je to důležitá část, bez které by vám nic ostatního nefungovalo. Nastavit a přidat další účty můete později v "Nástroje -> Účty".Výchozí nastavení je možné měnit v "Nástroje -> Možnosti -> Předvolby -> Možnosti elektronické pošty", dále můžete měnit formát zpráv "Nástroje -> Možnosti -> Formát pošty" na HTML (umožňuje komplexní formátování včetně vkládání obrázků do textu), RTF (vhodné pro formátování textu) a prostý text.Doručené (a koneckonců i odeslané) e-maily můžete pro větší přehlednost rozdělit do složek. Složky si můžete vytvářet po libosti, kromě vašich uživatelských složek je k dispozici několik složek základních:1. Doručená pošta2. Koncepty3. Odeslaná pošta4. Pošta k odeslání 5. Odstraněná poštaDo složky "Doručená pošta" vám spadnou všechny e-maily stažené ze serveru.V "Konceptech" jsou uloženy rozepsané zprávy. Ukládají se buď automaticky po nastaveném čase nebo po kliknutí na tlačítko uložit.Do "Odeslané pošty" se po odeslání přesunou vaše odeslané emaily, abyste je mohli případně využít."Pošta k odeslání" - zde jsou všechny zprávy připravené k odeslání, pokud nejste připojeni k internetu- po připojení dochází k odeslání."Odstraněná pošta" – obdoba koše ve Windows.Jakékoliv nastavení těchto složek lze provést pomocí pravého tlačítka na zvolené složce.Práce s emailemNovou zprávu můžete vytvořit několika způsoby – stisknutím "Ctrl + n"“, přes menu "Soubor -> Nový", dvojím kliknutím myši do volného místa v přehledu e-mailů a nejjednodušeji kliknutím na tlačítko "Nový" v levém horním rohu.Do políčka "Komu" napíšete emailovou adresu uživatele, kterému chcete napsat (pokud ho máte v seznamu kontaktů, lze napsat např. dva znaky a zmáčknout "Ctrl + k" a buď budete mít na výběr nebo Outlook sám doplní adresu. Při psaní emailu máte možnost přiložit přílohu, přidat podpis, změnit formát zprávy. Po napsání email jednoduše odešlete tlačítkem "Odeslat".Odvolání zprávy – již odeslanou zprávu můžete odvolat či nahradit za předpokladu, že adresát používá Outlook, ještě ji neotevřel a tu původní máte v odeslané poště. Příjem zprávy – doručená, nepřečtená pošta je zobrazena zavřenou obálkou a tučným písmem, po přečtení se obálka otevře.Odpověď nebo předání zprávy – při čtení emailu, můžete ihned elegantně odpovědět a do políčka "Komu" se okamžitě vloží emailová adresa odesílatele. Pokud použijete tlačítko "Odpovědět všem", dojde k vytvoření nové zprávy s tím rozdílem, že do pole "Komu" jsou vloženy adresy všech, kterým byl adresován původní e-mail včetně odesílatele. Pokud chcete e-mail poslat dál někomu jinému, použijte "Předat dál".Další možností pro každou zprávu je nastavení příznaku. Příznak signalizuje, v jakém stavu je zpracování zprávy. Můžete si tak označit e-maily, které je potřeba zpracovat, které chcete předat dál, nebo na něž je třeba odpovědět. Příznak nastavíte v pomocí menu "Akce -> Nastavit příznak"Přijaté e-maily si můžete rozdělit do jednotlivých složek podle jejich obsahu, což oceníte zvláště pokud dostáváte větší množství e-mailů z různých stran Microsoft Outlook je efektivní a pohodlný program nejen pro práci s e-maily. Především nebude dělat problémy těm, kteří znají jiné programy z kancelářského balíku Office. Ovládání všech programů Office je podobné. Outlook je nejčastěji využíván ve firemních sítích, kde ve spolupráci se serverem Microsoft Exchange funguje jako komunikační a plánovací nástroj.

Pokračovat na článek


Internetová komunikace – chat

Kdo nechatuje není inKdo nechatuje není in? Myslíte si, že to není pravda? Přesvědčím vás o tom, že tomu tak opravdu je. Když se zeptáte lidí, co dnes používají nejčastěji ke komunikaci, jejich odpověď zní - mobil anebo chat (čtěte [čet]). Chat je významný především svou schopností sledování rychlých odezev od jiných uživatelů, jednoduchého způsobu seznámení, poznávání nových přátel a také pro svoji možnost komunikace zdarma. V součastné době je na internetu na výběr nepřeberné množství tohoto druhu komunikace. Pokud máte své webové stránky, můžete si chat zprovoznit i na nich. Vyžaduje to však určité znalosti v oblasti publikování na internetu. Některé servery využívají pro zpestření této komunikace i chatování s celebritou nebo jinou významnou či známou osobou. Po určitý čas odpovídá na dotazy čtenářů pozvaná celebrita.Existují však výhradně chatovací servery umožňující uživatelům zapojovat se do různých skupin (místností) a případně iniciovat chaty vlastní. Důležitou součástí každého chatu je tzv. nick (přezdívka). Všichni uživatelé se tak od sebe odlišují svou přezdívkou a pro vás to má výhodu i v tom, že ihned poznáte své přátelé. Každý chat má své místnosti (samozřejmě virtuální), do kterých uživatelé vstupují a komunikují v nich s ostatními. Většinou se místnosti označují podle zaměření, což může být třeba i název města nebo místa (tyto místnosti navštěvují lidé, kteří si chtějí povídat s lidmi např. z Liberce nebo Brna), časté chatovací místnosti bývají pokec, seznámení, volný čas, pro milovníky hudby, filmů atd. Jako uživatel chatu si můžete vytvořit vlastní místnost a stát se jejím správcem. Pro vtvoření vlastní místnosti musíte splnit podmínky dané provozovatelem chatovacího serveru, většinou to jsou nachatované hodiny.Xchat Nejnavštěvovanější chat naleznete na webové stránce www.xchat.cz. Tento chat je provozován webovým serverem Centrum.cz, navštěvuje ho veliké množství uživatelů, kteří mohou vstoupit do mnoha místností (např. Města a místa, Seznámení a flirt nebo Sport a adrenalin), pořádat srazy, přispívat do offline diskusí, upravovat si svůj profil, naplánovat rande nebo vyhledávat jiné uživatele a prohlížet si jejich profily. Po vstupu do místnosti jednoduchým způsobem komunikujete s ostatními uživateli tak, že do prostoru vedle vašeho nicku vkládáte váš text. Napsaný text můžete odeslat konkrétní osobě anebo všem, kteří jsou v místnosti. K textu máte možnost vkládat smajlíky a oživit tím komunikaci, nastavit si svůj profil nebo vše, co týká chatování. Dále se můžete rychlým způsobem přesunout do jiné místnosti, ignorovat uživatele, psát si poznámky, zastavit si text nebo odejít z místnosti. Chat na webových portálech Seznam.cz a Atlas.czNa webovém serveru Seznam.cz můžete také chatovat se svými přáteli, přesněji řečeno na www.lide.cz. Svými možnostmi má blízko k Xchatu, avšak stále mu ještě něco chybí. Po vstupu do místnosti můžete stejným způsobem komunikovat s ostatními uživateli jako v Xchatu. Na pravé straně stránky máte panel pro jednodušší práci s chatem. Využít můžete možnosti jednoduchým způsobem psát konkrétnímu uživateli, nastavovat si stránku (nastavení barvy písma, velikosti textu, obnovení stránky atd.), vkládaní přátel a oblíbených místností, ignorace uživatelů, posílání vzkazů atd.Chat také najdete na webovém portálu Atlas.cz, konkétně na pokec.atlas.cz, kde máte prakticky stejné možnosti jako na serveru Seznam.cz. Od předešlého chatu se odlišuje snad pouze svým vzhledem.

Pokračovat na článek


Prohlížeč Mozilla Firefox

Mozilla Firefox je v současnosti druhý nejrozšířenější světový prohlížeč. Stále větší přízeň surfařů si získává nejen díky své rychlosti a bezpečnosti, ale také díky své jednoduchosti a současně vysoké variabilitě.Jedinečnost Firefoxu spočívá v práci stovek dobrovolníků, kteří se podílí na jeho vývoji - jedná se totiž o tzv. Open source program. Díky těmto dobrovolníkům vzniklo mnoho doplňků, pomocí nichž si můžete obohatit svůj firefox a získat tak prohlížeč šitý přímo Vám na míru.Tour de FirefoxPokud vás při surfování také obtěžuje nepřehledné množství otevřených oken, nabízí vám Firefox elegantní řešení v podobě tabbed browsingu. S tímto vylepšením si můžete v jednom okně otevřít několik panelů s otevřenými stránkami. Každý z nich je reprezentován jednou záložkou a mezi panely s se pak můžete jednoduše pohybovat klikáním po záložkách.Praktickou "vychytávkou" je i vyhledávací pole. Díky němu nemusíte při hledání informací složitě otevírat stránky jednotlivých vyhledávačů, ale stačí zadat požadované heslo do vyhledávacího pole. V jeho levé části se nachází ikonka, kterou můžete rozkliknout a objeví se Vám tak seznam vyhledávačů, pomocí nichž můžete vyhledávat (standardně to jsou Google, Jyxo, Slunečnice, Centrum a Seznam). Pokud se Vám zdá tento výběr nedostatečný, můžete si jej doplnit o další vyhledávací moduly na adrese http://www.czilla.cz/doplnky/vyhledavani/(např. o Anglicko-český slovník, modul srovnávající ceny produktů v internetových obchodech či o vyhledávání v encyklopedii Wikipedii).Jestliže navštěvujete pravidelně stejnou stránku a obtěžuje Vás množství reklam, nabízí Vám firefox způsob, jak zamezit jejich zobrazování - stačí kliknout pravým tlačítkem na nežádoucí obrázek a vybrat položka blokovat obrázky.Užitečnou pomůckou je také přehledný správce stahování, který Vám nabízí základní funkce – pozastavit stahování či stahování úplně zrušit. Stažené soubory se ukládají do historie a tak je můžete kdykoliv znovu pohodlně otevřít.Přizpůsobte si Firefox obrazu svémuZákladní nastavení Firefoxu naleznete pod položkou Nástroje -> Možnosti. Zde můžete nastavit domovskou stránku, blokování vyskakovacích oken, místo kam se budou ukládat stahované soubory a mnohé další.A nyní už se můžeme vrhnout na doplňky (nebo také rozšíření). Které z nich se rozhodnete nainstalovat záleží čistě na vašich představách - vybírat můžete z mnoha desítek vylepšení, která naleznete například na stránkách http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/p/firefox, http://www.czilla.cz/podpora/firefox/rozsireni-podle-ucelu.html. (Obě stránky jsou v češtině). Pro uživatele, kteří vládnou i angličtinou mohu doporučit také tuto stránku: https://addons.mozilla.org/extensions.php?app=%7bec8030f7-c20a-464f-9b0e-13a3a9e97384%7d . Jako ukázku uvádím několik doplňků, jež jsou však pouze nepatrným zlomkem z možných doplňků:A nyní už se můžeme vrhnout na doplňky (nebo také rozšíření). Které z nich se rozhodnete nainstalovat záleží čistě na vašich představách - vybírat můžete z mnoha desítek vylepšení, která naleznete například na stránkách http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/p/firefox, http://www.czilla.cz/podpora/firefox/rozsireni-podle-ucelu.html. (Obě stránky jsou v češtině). Pro uživatele, kteří vládnou i angličtinou mohu doporučit také tuto stránku: https://addons.mozilla.org/extensions.php?app=%7bec8030f7-c20a-464f-9b0e-13a3a9e97384%7d .Jako ukázku uvádím několik doplňků, jež jsou však pouze nepatrným zlomkem z možných doplňků:Adblockplus http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/adblock-plus/ - umožňuje blokovat reklamy. Doporučuji používat společně s doplňkem Filterset.G updater (https://addons.mozilla.org/firefox/1136/ ), který automaticky aktualizuje seznamy reklam, jež budou následně blokovány. Na stránkách http://www.mozilla.sk/index.php?pagename=rozsirenia/adblock-plus-web-bez-reklam naleznete podrobný návod pro práci s Adblock plus (slovensky)Mouse gestures http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/mouse-gestures/ - přejete si ovládat internet jen pomocí myši? S Mouse gestures to není žádný problém!Forecast fox http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/forecastfox/ vám bude ukazovat ve stavové liště předpověď počasíNuke anything http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/nuke-anything-enhanced/ - umí schovat část stránky (text, obrázek apod.), využívá se zejména pro tiskTabmix plus - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/tab-mix-plus/ - rozšiřuje možnosti nastavení tabbed browsingImagezoom - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/image-zoom/ - pomocí prostředního tlačítka myši mění velikost obrázku přímo na stránceMinimeter - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/minimeter/- zobrazuje objem stažených dat (je podporován Karnevalem a UPC)Customize google - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/customizegoogle/ - obohacuje vyhledávání Googlem o mnohé možnostiSession saver - http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/sessionsaver2/- při spuštění Firefoxu Vám otevře naposledy otevřená oknaFootieFox http://www.czilla.cz/doplnky/rozsireni/footiefox/ - a závěrem něco pro fotbalové fanoušky. Tento plugin ukazuje ve stavové liště aktuální výsledky fotbalových zápasů.Pokud jste si našli rozšíření, které vám vyhovuje a chcete jej naistalovat, klikněte na odkaz „Instalovat rozšíření“ (nebo „install now“) a restartujte Firefox.. Musíte si ale dát pozor na to, aby se verze vašeho Firefoxu shodovala s verzí, pro kterou je doplněk určen.Abyste mohli všechna rozšíření jednoduše ovládat a nastavovat, je pro vás pod položkou Nástroje připraven správce rozšíření. Najdete v něm seznam všech nainstalovaných doplňků, tlačítko Možnosti, díky kterému můžete rozšíření nastavovat a v neposlední řadě také tlačítka Vyhledat aktualizace či Odinstalovat.Pokud se vám nelíbí vzhled Firefoxu, můžete si jej obléknout do jiného slušivého kabátku. Na stránce https://addons.mozilla.org/firefox/extensions/ najdete mnoho skinů (jinak řečeno vzhledů), které můžete pro svůj Firefox použít. Postup jejich instalace je stejný jako při instalaci doplňků - jen s tím rozdílem, že pro jejich správu se používá Správce motivů a vzhledu. Podrobný návod najdete zde: http://www.czilla.cz/podpora/firefox/napoveda/customization.html#themesInstalaceOproti konkurenčnímu Internet Exploreru není Firefox standardní součástí Windows, takže pokud si vás Firefox získal a chcete jej používat, musíte si ho nejdřív nainstalovat. Nelekejte se, nejedná se o nic těžkého! Z adresy http://www.czilla.cz/produkty/firefox/stahnout.html si můžete zdarma stáhnout instalační soubor a ten pak jednoduše nainstalujete. Pokud si s instalací nejste zrovna jistí, pomůže vám tento návod:http://www.czilla.cz/podpora/firefox/tutorial/instalace.htmlFirefox nabízí ještě mnohé novinky a možnosti, o nichž se článek nezmínil. Nejjednodušší cesta jak se o nich dozvědět je vyzkoušet si Firefox na vlastní kůži. Sami pak uvidíte, jestli se vám tento brouzdálek zalíbí či ne.Užitečné odkazyhttp://www.czilla.cz/ - české stránky Mozillyhttp://www.czilla.cz/podpora/firefox/ - podpora Firefoxuhttp://www.czilla.cz/podpora/firefox/faq.html- FAQhttp://www.mozilla.com/firefox/ - stránky o Firefoxu (anglicky)http://forum.czilla.cz/viewforum.php?f=19 – diskusní fórum na téma Firefox

Pokračovat na článek


Připojte se - JavaScript

JavaScript je skriptovací jazyk používaný pro "oživení" webových stránek. Jazyk HTML, kterým jsou webové stránky tvořeny, je totiž statický. To znamená, že neumožňuje měnit vzhled stránky podle činnosti uživatele. Jedinou možností, jak dosáhnout změny webové stránky pomocí HTML, je načíst její novou verzi ze serveru. Jinými slovy, jazyk HTML zobrazí webovou stránku tak, jak je do prohlížeče poslána ze serveru a dále ji měnit neumí.S rostoucí popularitou internetu však přestaly statické HTML stránky postačovat a hledaly se způsoby, jak pracovat s již načtenou stránkou v prohlížeči. V roce 1995 proto společnost Netscape, tvůrce tehdy populárního stejnojmenného prohlížeče, vyvinula a implementovala JavaScript do svého prohlížeče. V roce 1997 pak byl JavaScript standardizován asociací ECMA (Europen Computer Manufacturers Association) a v srpnu 1998 ISO (International Standards Organization). Dnes se jedná o nejpopulárnější skriptovací jazyk používaný na mnoha internetových stránkách. Zejména profesionální tvůrci www prezentací JavaScript hojně používají, někdy až příliš, ke škodě výsledných stránek.JavaScript funguje na straně klienta, to znamená, že jeho kód umístěný ve webové stránce vykonává prohlížeč. S tím souvisí několik omezení. Především musí prohlížeče s JavaScriptem umět pracovat, což samozřejmě všechny moderní prohlížeče zvládají, dnes už na téměř stejné úrovni. Ještě v nedávné minulosti totiž prohlížeče prováděly JavaScripty různě, což přidělávalo vrásky na čele tvůrcům www stránek. Ti museli často vyvíjet dvě verze JavaScriptu pro různé prohlížeče. Druhé omezení představuje bezpečnost, kvůli níž JavaScript nemůže manipulovat se soubory na uživatelově počítače nebo s jinými webovými stránkami. Pomocí JavaScriptu tak například není možné prohlédnout si obrázek, který se chystáte odeslat na server.JavaScript umožňuje otevřít nové okno prohlížeče, čehož začali využívat, lépe řečeno zneužívat, stránky (většinou pokleslejšího charakteru) k zobrazování reklamy a dalších stránek v nově otevřených. JavaScript dokonce umožňuje otevřít nové okno při zavření jiného okna. Přesněji řečeno, při zavírání okna prohlížeče je možné provést libovolné příkazy JavaScriptu, včetně toho, který otevírá nové okno. Nejnovější verze prohlížečů proto již standardně zakazují otevírání nových oken pomocí JavaScriptu, namísto nového okna zobrazí jen upozornění v horní části stránky. Uživatel se pak může rozhodnout, zda toto okno otevřít skutečně chce a případně povolit otevírání oken z konkrétního serveru.JavaScript je objektově orientovaný skriptovací jazyk. Je zapisován přímo do HTML kódu stránky a jeho příkazy jsou prováděny prohlížečem. Mj. to znamená, že zdrojový kód je volně přístupný (čitelný - není nijak kompilován). Pro skriptování HTML stránek je teoreticky možné použít i jiné jazyky než JavaScript, ty však nejsou podporovány všemi prohlížeči (např. Microsoft VBScript, který je podporován Internet Explorerem) a jsou používány spíše výjimečně.Ačkoliv k tomu název svádí, JavaScript není nijak spojen s jazykem Java. Oba jazyky se podobají pouze názvem a podobnou syntaxí vycházející z jazyka C/C++.V současné době se pro tvorbu dynamických webových stránek stále častěji začíná používat technologie Flash vyvinutá společností Macromedia, dnes vlastněná společností Adobe. Zpočátku se jednalo více méně o animace, proto jsou flash objekty přehrávány flash přehrávačem. Ten není součástí prohlížeče, ale doinstalovává se jako plugin (zásuvný modul, doplněk) prohlížeče (moderní prohlížeče si instalují pluginy pouhým kliknutím na tlačítko, aniž by uživatel musel plugin pracně hledat na internetu). Výhodou je, že ve všech prohlížečích je flash přehráván stejně (přehrává ho flash player, nikoliv prohlížeč). Nevýhodou je, že přehrávání flash animací je poměrně náročné na výkon počítače, na kterém jsou prohlíženy, což může být znatelné hlavně na starších počítačích. Flashe jsou dnes nejčastěji používány pro animované reklamní bannery, díky vlastnímu skriptovacímu jazyku však lze ve flashi tvořit celé interaktivní webové prezentace, hry a další aplikace.Tvorbě webových stránek a JavaScriptu se na internetu věnuje množství stránek, najdete tedy dostatek informačních zdrojů a příkladů. Zkusit můžete třeba tyto stránky:www.javascript.czwww.jakpsatweb.czwww.builder.czinterval.czwww.tvorba-webu.cz

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 1. - 10. místo

Už jsme tady měli nejoblíbenější dvacítku webových stránek v rámci České republiky, či Slovenska, ale absolutní elitu mezi internetovými stránkami si představíme až dnes. Čeká nás celá řada překvapení, ale první příčka je zběhlému „surferovi“ takřka jasná. Anebo že by ne?Nuže, víte, kdo je na první pozici?1) Yahoo.comKdo tipoval, že první stupínek obsadila neustále expandující společnost Google, ten se plete, jelikož jedničkou světového internetu se stala společnost Yahoo, hlavní konkurent výše zmíněného Googlu.Yahoo! neboli zkráceně Yet Another Hierarchical Officious Oracle je světově nejoblíbenější vyhledávací portál, který provozuje již od roku 1994 společnost Yahoo! Inc. O tomto portálu jsme si už něco málo prozradili ve dvoudílném článku o nejoblíbenějších webech na Slovensku a nyní budeme plynule pokračovat. Jak už jistě víte, společnost Yahoo! Inc. byla založena Davidem Filem a Jerrym Yangem, toho času studenty technické fakulty na univerzitě ve Stanfordu.Yahoo.com, to je rozsáhlé zázemí pro komunikaci, zábavu, zpravodajství, ale i další zajímavé aktivity. Kromě e-mailu, Messenger, rádia, horoskopů, mapových podkladů nebo třeba odkazů pro cestování tu najdete i velmi zajímavý bulvární „plátek“ s názvem „OMG“ (zkratka pro „Oh my god“ – Óóó můj bože), který najdete na omg.yahoo.com.2) Google.comDruhou příčku mezi vyhledávači i mezi nejoblíbenějšími světovými stránkami si odnáší společnost Google, díky stránce Google.com. Ta se zobrazuje v rozličných jazykových mutacích, podle toho, z jaké země se na ni „přihlásíte“. Popisovat vyhledávací portál Google by bylo zbytečné, protože ho každý zná, protože ho každý používá a protože už jsme si ho v předchozích dvou dílech rozebírali :-). Bez zajímavosti k tomuto serveru ale není, že obsahuje i rozhraní pro pokročilé vyhledávání, kde můžete vyhledávat například přesnou frázi, alespoň jedno uvedené slovo anebo třeba upřesnit region vyhledávání. Vyhledávání můžete také omezit například v rámci určité domény (google.com; info-koktejl.cz; yahoo.co.jp atp.) V rámci vyhledávače Google si můžete také nastavit bezpečnostní filtr pro odstranění výsledků s pornografickým obsahem a podobně. Kdo chce, může navíc nastavit preferované jazykové varianty, v jejichž rámci hodlá vyhledávat (například jen česky nebo slovensky).3) Youtube.comDalší server, o kterém toho už bylo velmi mnoho napsáno a takřka každý ho zná nebo používá. Youtube.com je video-streamingový portál, který byl založen v roce 2005 trojlístkem ve složení Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim, odkoupila o rok později výše zmíněná společnost Google za 1,65 miliardy amerických dolarů. Problémem pro nezasvěcené pozorovatele, ale i IT odborníky je ale velmi vysoká míra pirátského obsahu, který na stránky Youtube.com přibývá každým dnem. Ale i přes to, že společnost Google slíbila zjednat nápravu se nic markantního zatím neděje, jelikož tyto „čistky“ by rázem Youtubu odňaly jakýsi punc serveru, kde je k nalezení takřka jakýkoliv videosoubor z tématiky hudebních videoklipů, herních trailerů, či jiné interaktivní zábavy.4) Live.comPortál Live.com je domovským vyhledávačem společnosti Microsoft, který si nepotrpí na přeplácanost, zpravodajství, horoskopy a další podobné tuctovosti, kterými dnes disponuje každý druhý vyhledávací systém. Live.com odkazuje pouze na MSN portál, dále na Windows Live a také na velice populární e-mailovou službu Hotmail. Live.com obsadilo čtvrtou pozici mezi světovou top dvacítkou.5) Facebook.comKomunitní portály zažívají v posledních letech svojí renesanci a na čele světového „intersociálního peletonu“ stojí server Facebook.com. V podstatě jde o rozsáhlý sociální webový systém, sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a v neposlední řadě také k zábavě. Facebook byl založen studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem, přičemž se původně týkal pouze studentů tamní univerzity. Postupně se ale rozšířil i na další a další a poté se začaly přidávat i větší společnosti. Nakonec byla k účasti přizvána i veřejnost. Členem může být kdokoliv, kdo dosáhl věku 13ti let. V rámci Facebooku můžete být členem různých sociálních sítí, například v rámci své školy nebo konkrétní geografické lokace. Hodnota serveru se podle odhadů z roku 2006 vyšplhala až ke 100 miliónům amerických dolarů.6) Msn.comDalší veleúspěšný a velmi známý portál od internetového, softwarového, ale i hardwarového giganta, společnosti Microsoft. Server MSN.com je koncipován jako klasický vyhledávač, doplněný o tradiční paletu služeb. Stejně jako na serveru Live.com se tu setkáte s poštovním portálem Hotmail, stejně jako s IM klientem Live Messenger. Dále zde mají místo denní zprávy, kurzy měn nebo krátké zprávy ve formě tzv. „video highlights“.7) Myspace.comMyspace je dalším komunitním portálem, kterým se VELMI inspiroval Seznam při tvorbě služby Lidé.cz. Myspace funguje na principu tvorby profilů, kam si můžete uploadovat libovolné množství fotek a videí a to bez nutnosti schvalování moderátorem. Tento server zároveň funguje jako seznamka, či útočiště některých umělců, kteří zde rovněž mají své profily. Bez zajímavosti není ani to, že Myspace má vlastní IM komunikátor, přes který si uživatelé mohou posílat vzkazy, či komentáře. Je velmi podobný evropské jedničce - ICQ.8) Wikipedia.orgVelice populární online encyklopedie, kterou jsme si již více než důkladně probrali v prvních dvou samostatných částech seriálu. Bez zajímavosti ale není, že zakladatel Wikipedie Jimbo Wales byl dokonce v roce 2006 zařazen do žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. Wikipedia se také často stává terčem útoků kritiky, kvůli své volné upravitelnosti, a tak se často stává, že se v jejích útrobách nalézají články nepravdivé nebo se smyšleným, či rasově orientovaným obsahem.Vedle Wikipedie provozuje společnost Wikimedia mimo jiné servery Wikisource, Wikislovníky, Wikimedia Commons, Wikizprávy, Wikicitáty a Wikiknihy.9) Blogger.comVelice populární služba, kterou založila v roce 1999 malá společnost jménem Pyra Labs ze San Francisca. Sami autoři k tomu dodávají: „Během pár let Blogger začal prorážet, nejprve pomalu a nakonec s plnou parádou. Dali jsme dohromady nějaké peníze (ale zůstali malou firmou). Pak přišel propad, peníze nám došly a naše malá radostná cesta už tak radostná nebyla. Jen tak tak jsme přežívali, ne všichni zcela bez následků, ale celou dobu (většinu dní) jsme službu drželi při životě a začali ji znovu budovat.“ V roce 2002 odkoupila tento portál společnost Google, která ho provozuje a spravuje dodnes. Zní to skoro jako nějaká pohádka ze šťastným koncem, ale vězte, že Blogger.com je k dnešnímu dni jedním z nejstarších bloggovacích portálů vůbec, protože jeho autoři stáli u samého rozmachu internetových služeb. Blogger.com je dostupný rovněž v české lokalizaci.10) Yahoo.co.jpK tomuto portálu se toho nedá moc co napsat, snad jen tolik, že jde o japonskou mutaci známé vyhledávací jedničky Yahoo.com. Obsah je takřka totožný, ale moc si tu nepočtete, pokud zrovna nemáte nainstalovanou japonskou znakovou sadu.

Pokračovat na článek


10 nejstahovanějších antivirových programů

V dnešním článku navážeme na jeden zde již uveřejněný text, který nesl název: „10 nejstahovanějších programů poslední doby“. Jenomže dnes si vezmeme na paškál antivirové programy. Ne ani tak z hlediska jejich spolehlivosti, či cenové politiky, ale především z toho nejdůležitějšího měřítka – jaké oblibě se konkrétní antiviry těší u uživatelů internetu.NOD 32NOD 32 je v dnešní době skutečně nejvyužívanějším antivirem, což potvrzuje kromě této statistiky i hezká řádka dalších a stejně tak mu nahrává i fakt, že už získal velkou spoustu ocenění na poli antivirové ochrany. Tento program z dílen firmy Eset vyniká především svojí jednoduchostí a hlavně tím, že si nebere moc systémové paměti, a tak je ideální jak na klasické stolní počítače, tak především do notebooků. Disponuje intuitivním uživatelským rozhraním a sestává z těchto částí – AMON, což je kontrola systémových složek, dále DMON, který se stará o kontrolu Microsoft Office, dále tu máme EMON, což je součást, která monitoruje e-mail a kontroluje odchozí i příchozí poštu a ještě je tu IMON, což je nástroj pro monitorování internetu, který aktivně brání tomu, aby se vám do počítače nedostal nějaký škodlivý kód, či přímo virus. NOD 32 má v sobě velkou spoustu nastavení a dá se bez problému nakonfigurovat podle vašich potřeb, aniž byste nutně museli být techničtí géniové. NOD 32 také dokáže vyhledávat viry v souborech zip, arj nebo rar a zároveň se několikrát denně automaticky aktualizuje.Avast!Antivirový program Avast od české firmy Alwil Software/ má jednu velmi důležitou vlastnost a to tu, že se dá stáhnout a po registraci užívat zcela zdarma (tedy jeho Home Edition verze). Je to naprosto ideální řešení pro domácnosti, kde se ochranou počítače nechcete moc zabývat a bez zbytečného zdržovaní a nastavování si chcete raději brouzdat internetem. Pokud ještě navíc nechcete za antivir vyhazovat zbytečné peníze, je pro vás Avast ideálním řešením. Disponuje rezidentní ochranou, která kontroluje e-mailového klienta, dále provádí rychlou antivirovou kontrolu před startem systému, automaticky si aktualizuje virovou databázi a obsahuje seznam známých virů. Verze Professional Edition, která oproti Home Edition navíc obsahuje kontrolu skriptů v prohlížečích nebo vlastní nastavování konkrétních úloh se dá pořídit bratru za 899 Kč. Základní 60ti denní trial verze Pro je ale zdarma, což postačí k tomu, abyste si program vyzkoušeli a zjistili, jestli vám vyhovuje, nebo spíš sáhnete po něčem jiném.AVGDalší zástupce české softwarové scény, tentokrát od firmy Grisoft. AVG je v našich luzích a hájích tím známějším, protože se většinou přibaloval jako bundle k novým počítačům, nebo hardwarovým periferiím. Díky tomu vešel v obecnou známost. Jeho předností je také přehledný interface, který nedává nijak trápit vašim mozkovým buňkám a nepotřebujete tak k jeho nastavení prostudovat několik obsáhlých „bichlí“. Do karet mu hraje i příznivá cena, která začíná na 540Kč a zároveň i fakt, že je v češtině. Co se týče aktualizací, tak ty jsou vydávány 2x týdně + mimořádné při aktuálním masovém šíření některého viru. Z toho lze vyvodit, že AVG se bude hodit spíš pro domácnosti, protože firmy, nebo větší společnosti potřebují neustále aktuální databáze, aby nepřišly o svá data, zatímco domácnostem tento systém zpravidla vyhovuje. Dále je nutno poznamenat, že aktualizační soubory nejsou nijak velké a tak není problém s jejich stáhnutím. AVG nabízí kromě jednoduchého a pohodového uživatelského rozhraní také několik bezpečnostních technik především kontrolu pošty, kontrolu souborů na disku, rezidentní ochranu při práci se soubory a další. AVG patří v Čechách v současnosti mezi nejvyužívanější antiviry.AVG Anti-Virus Free EditionAVG Free Edition je stejně jako u Avast Home Edition odlehčená verze Profesionálního programu. Tato „free“ verze pro nekomerční využití se vyznačuje opravdovou jednoduchostí (ať už v instalaci, nebo v ovládání) a obsahuje všechny podstatné základní součásti. Pravidelně se aktualizuje, obsahuje účinný rezidentní štít a umí pracovat s většinou POP3 a SMTP klientů.AntivirFreewarový antivir od firmy Avira je pro mě největším překvapením této statistiky a přiznám se, že až do této chvíle jsem o něm neslyšel, nicméně pro jeho přiblížení použiji pár oficiálních informací. Antivir je velmi flexibilní program, který dokáže detekovat a odstranit více než 70 tisíc virů, zabezpečuje váš počítač svým rezidentním štítem a viry dokáže odhalit a odstranit již během kopírování. Zároveň disponuje i pravidelnými aktualizacemi a schopností vyhledávat a odstraňovat Adaware a Spyware.Norton AntivirusNorton Antivirus je produktem velké společnosti Symantec, která každoročně zásobuje trh jednak tímto velmi kvalitním antivirem, ale i softwarem Norton SystemWorks a Norton Internet Security. Aktuální verze Norton Antivirus 2007 samozřejmě jako ty předešlé obsahuje velmi komplexní ochranu ale hlavně disponuje plně konfigurovatelnými vyhledávacími testy, které si můžete nastavit podle kritérií hledání a rozdělit testy i na určitou dobu, kdy se mají spustit – například poledne nebo půlnoc. Norton Antivirus automaticky kontroluje aktuálně otevírané nebo stahované soubory a dále i přílohy e-mailů. Automaticky odstraňuje viry, trojské koně a jinou internetovou havěť. Skenuje příchozí i odchozí poštu, vyhledává škodlivé, či nebezpečné narušitele a hned je odstraňuje. Další jeho pozitivní vlastností je i tzv. LifeUpdate, což je v podstatě aktualizační manažer, který se stará o to, aby jak virové databáze, tak kompletní program byly co možná nejaktuálnější.Norton Internet SecurityNorton Internet Security je dalším z řady softwarů od firmy Symantec Corporation. Tento konkrétní „soft“ je zaměřen na ochranu počítače před nebezpečím z internetu. Je to kompletní balík, který obsahuje jednak Norton Antivirus, ale i spoustu dalších nástrojů, jako je třeba Norton Firewall, nebo nově vyvinutá bezpečnostní technologie, která chrání počítač před viry a škodlivými kódy ještě předtím, než se vir vůbec začne šířit. Dále také chrání vaši online identitu před tzv. phishingem, což je umožněno neustále aktualizovaným seznamem tzv. „blacklistem“ stránek, které jsou svým obsahem klasifikovány jako podvodné. Velmi pozitivní zprávou je i to, že Symantec konečně u svých produktů zapracoval na systémových nárocích a výsledkem je, že Norton Internet Security už „nebere“ tolik operační paměti, svižněji se načítá a provádí rychlejší analýzy a testy.Kaspersky Anti-Virus (AVP) PersonalKaspersky Anti-Virus vešel v obecné povědomí uživatelů internetu především díky tomu, že byl údajně jediný, kdo dokázal své uživatele díky pokročilé ochraně před neznámými viry ochránit před zákeřným virem „I LOVE YOU“. Tento antivir se hodí podle slov autorů především pro domácnost, které poskytuje komplexní a celkovou ochranu, zejména na poli skenování elektronické pošty, protože si hravě poradí s kontrolou příchozí i odchozí pošty, ale zároveň i nenápadně skenuje dokumenty Microsoft Office, čili například dokumenty wordové, či excelové. Možná vás to vzhledem k jeho umístění na „dně“ naší tabulky překvapí, ale Kaspersky Anti-Virus již poměrně dlouho svádí boj o prvenství mezi antivirovými programy s NODem 32 od firmy Eset. Na internetu je na téma NOD 32 vs. Kaspersky velká spousta diskusí s nejasnými závěry, ale NOD 32 dle mého názoru vede, kromě své malé náročnosti na systémovou paměť především kvůli tomu, že Kaspersky disponuje poměrně velmi rozsáhlým „blacklistem“ seriálů, čili jakousi černou listinou sériových čísel, která jsou blokována, takže jak z některých diskusí vyplývá je Kaspersky tvrdším oříškem co se týče pirátského využití.Active Virus ShieldPokud nejste nároční a nemusíte mít zrovna ten TOP antivir, tak se podle mě jako ideální řešení jeví společný produkt firem AOL a Kaspersky Lab Int.. Tento antivirový program, založen na jádře programu Kaspersky Anti-Virus má největší výhodu v tom, že je zdarma. Stačí jen zadat na stránkách výrobce svůj e-mail a za chvíli vám přijde aktivační kód. Active Virus Shield zajišťuje ochranu všem souborům, jak na pevném disku, tak těm, které na něj „proudí“ skrze internet. Co se týče e-mailových klientů, tak je nutno říct, že umí kontrolovat všechny protokoly, zejména SMTP, POP3, IMAP, NNTP. Zároveň chrání váš počítač i před spywarem, malwarem a podobně. Velmi mě překvapilo, že tento antivir, který je freeware se každou hodinu aktualizuje, což považuji za skutečně kvalitní záležitost, když uvážíte, že jeho užívání vás nestojí ani korunu.TrojanHunterTrojanHunter od společnosti Mischel Internet Security je poměrně specifickým antivirem, který se zabývá a zaměřuje "pouze" na trojany a jejich mutace. Slovíčko "pouze" je v uvozovkách úmyslně, protože v dnešní době je trojanů plný internet a asi každý z vás ví, jak dokáže být někdy trojan otravný, nebo dokonce nebezpečný. TrojanHunter velmi rychle prohledá váš počítač a bez milosti odstraní všechny jím nalezené trojany, nebo jejich modifikované podoby. Zároveň také skenuje registry a operační paměť. Za malou pihu na kráse považuji fakt, že TrojanHunter je shareware a jeho plná verze stojí něco kolem 1200 Kč, což je za takto specifický produkt poměrně vysoká částka. Ale na druhou stranu vám nic nebrání si nainstalovat již zmíněnou shareware verzi a po dobu její funkčnosti jí plně využívat.Při tvorbě tohoto článku byla využita statistika poskytnutá serverem Stahuj.cz

Pokračovat na článek


Nebezpečí, která číhají na internetu

Internet je nejen studnice vědomostí i zábavy, ale může se stát i nebezpečím číhajícím na naše data a peníze. Nebezpečný není internet jako takový, ale lidé, kteří internetu využívají, lépe řečeno zneužívají pro svůj vlastní prospěch, ať už finanční nebo prostě jen pro zvýšení svého pochybného ega. V tomto článku se podíváme, jaká nebezpečí na nás na internetu číhají a na co si dát pozor.Viry a spywareVirová problematika je už poměrně letitá a každý, kdo jen trochu využívá počítač se určitě s nějakým virem setkal a to ani nemluvím o tom, že je doba internetu, který je virů plný (teď samozřejmě hovořím o neseriózních stránkách). Virovou problematikou jsme se již zabývali v tomto článku, my si o ní tudíž dnes povíme tak trochu obecněji.Viry jsou zpravidla nebezpečné programy, které byly stvořeny ze zištných důvodů. Buď jen proto, aby si někdo dokázal, že je schopen vytvořit program, co se jinému člověku dostane do počítače (a takových je většina), nebo jsou pak viry, které mají za úkol nějak onoho uživatele poškodit. Existovaly viry, které měly téměř až likvidační ambice, třeba vám byly schopny smazat obsah celého pevného disku a podobné "příjemnosti". Dříve byl také velký problém v tom, že existovalo opravdu jen pár slušných antivirů, ale hlavní problém byl s aktualizací, což dnes, v době internetu je už opravdová brnkačka.V současnosti je to už opravdu o něčem jiném. Pamatuji si doby, kdy jsme s kamarádem z mého v té době zánovního PC 486/133 MHz vyháněli legendární viry ONE-HALF a PIECK, které tehdy dokonce byly na jedné originální disketě s hrou. Bylo to složité a už ani nevím, jestli jsme formátovali, nebo se to nějak podařilo vyřešit, nicméně na tomto příkladu hezky vidíte, jak to bylo dřív složité.Je známo, že viry existují už od těch dob, co jsou první počítače, takže bylo i otázkou času, kdy se dostanou do nových "chytrých" mobilních telefonů. Netrvalo dlouho a nějací vtipálkové se pustili do práce, takže faktem je, že i mobilní telefony s operačním systémem Symbian jsou napadnutelné viry, takže lze jen čekat, jestli začne pravidelně vycházet nějaký mobilní antivir:-)Naproti tomu spyware je záležitost poměrně nového data. Objevil se v průběhu vývoje internetu do nynější podoby a už nás bohužel neopustil. Spyware je program, který je stejně jako virus určen k tomu se vetřít do vašeho počítače, ať už jako součást nějakého souboru, třeba jako e-mailová příloha, nebo například brutálním útokem na váš počítač po připojení. Každopádně když už máme spyware v počítači, tak se nám tam "zabydlí" a plni úkoly, které mu dal do vínku jeho stvořitel. Zpravidla je to shromažďování informací o tom, na jaké stránky chodíte, aby byly následně více vytěžovány reklamou. Spyware může mít i schopnost se připojovat na žluté linky, ale o tom až později. Jednou se mi stalo, že mi do počítače "vlezl" spyware, který mi zablokoval nastavení domovské stránky a jako novou domovskou stránku v mém prohlížeči mi nastavil nějaký pofidérní vyhledávač. To byla ale z mojí strany pouze taková vsuvka.Pokud po přečtení tohoto článku sedíte zděšení a bojíte se, aby váš kybernetický miláček nepřišel k úhoně, tak vězte, že pokud budete pravidelně aktualizovat svůj antivirový program a zároveň počítač svěříte pod kontrolu některého antispamovému programu, není se, až na výjimky, čeho obávat.Hesla a jejich zneužitelnostNa začátek této sekce bych rád poznamenal, že heslo je naprosto diskrétní a soukromá záležitost, a proto si jej nepište někam do mobilu, nebo do volně přístupného dokumentu v počítači, protože takhle opravdu velmi riskujete (pokud ještě navíc máte jedno heslo na všechno). Heslo musíte střežit jako oko v hlavně a jak už sem poznamenal, není v bezpečí ani v útrobách vašeho vlastního PC. Je to z toho důvodu, že zkušení hackeři (počítačoví piráti) se mohou dostat na váš pevný disk (jestli ho ještě navíc máte sdílený kvůli síťovému připojení) a dokáží tak zjistit vaše heslo. Je tedy důležité, co jsem zmínil výše a navíc je dobré, pokud to jde, zadávat svoje heslo pomocí virtuální klávesnice, jako je to například na stránkách www.servis24.cz . Je to z jednoho prostého důvodu a to z toho, že existuje program, který se jmenuje Keylogger Lite (je volně k dispozici na internetu) a ten po nahrání do počítače monitoruje všechny stisknuté klávesy. V praxi to znamená, že pirát vám do počítače nahraje keylogger, vy si třeba něco píšete a najednou potřebujete nutně do e-mailové schránky. Naťukáte tedy uživatelské jméno a heslo a hacker si potom jen projede výpis a tam má všechno, váš psaný text i vaše uživatelské jméno a heslo jako na stříbrném podnose. Vyvarujte se tedy pokud možno výše zmíněných chyb, tam, kde jsou virtuální klávesnice pište heslo na nich a riziko bude minimální.Žluté linkyŽluté linky. Asi každý už o nich někdy slyšel. Mluví se o nich v televizi a píše na internetu. Jedná se o podvod, který je založený na vytáčeném připojení (dial-up). Celé to funguje zhruba tak, že pokud se pohybujete na neprobádaném území nesolidních stránek, může se tu objevit například tabulka, která chce "cosi" potvrdit a ve chvíli, kdy to potvrdíte se modem přesměruje a začne vytáčet jiné číslo, které je zatíženo velmi vysokou taxou, mnohdy i šedesáti korunami za minutu. Je to velmi nebezpečné, zvláště pokud začínáte s internetem, a tak je třeba si všímat několika základních věcí. Pokud váš modem začne po potvrzení nějaké takové pofidérní tabulky "ječet", jako když se připojujete, je to první signál, že se připojujete jinam, než chcete. Další možnost, jak toto identifikovat je, že pokud máte externí modem, tak ten se při připojování rozbliká, jako kasino v Las Vegas (když surfujete na internetu, tak zpravidla bliká jedna dioda a takhle jich bude blikat víc). Většinou ale budete pozorovat oba tyto efekty dohromady, takže pokud budete dostatečně pozorní, určitě ten moment podchytíte. Existují i programy, které jistá "žlutá" čísla blokují, ale těchto čísel jsou spousty a nejde to takto paušálně podchytit, proto nejúčinnější zbraní je v tomto případě obezřetnost.HackováníHackování (česky nabourávání se do systému) je jedna z mála věcí, kterým se lze bránit jen těžko. Pokud jde o člověka, který se ve své "práci" vyzná, většina všedních prostředků na obranu vám nepomůže. Hackeři se nejvíce specializují na krádeže citlivých informací, jako jsou osobní dokumenty a podobně. Zároveň někteří rádi bojkotují různé servery a způsobují nečekané výpadky sítě. Ve světě počítačových her se každou chvíli hovoří o krádeži zdrojových kódů. Zrovna nedávno se stalo, že jakýsi neznámý hacker ukradl zdrojový kód jedné velmi očekávané hry a takové situace se stávají opravdu často. Pamatuji si, že když měl vyjít Half-life 2 (alespoň tuším, že šlo o Half-life 2 :-)), tak taky nějaký hacker ukradl celou hru a vývojáři pak museli významně pozměnit strukturu příběhu, aby si tak alespoň částečně zajistili, že si lidé tuhle hru koupí a že jí nebudou v takovém měřítku stahovat z internetu ještě před termínem vydání.Pokud čekáte nějakou radu, jak se hackerům bránit, tak lze jen doporučit nějaký kvalitní firewall, který vás uchrání před většinou hackerských i jiných útoků (specifické viry a spyware). Důležité je také udržovat aktuální systém s nejnovějšími bezpečnostními opravami a stejně tak aktualizovat firewall. Většina operačních systémů i firewallů se aktualizuje automaticky, což je nejvýhodnější řešení, protože nemusíte na pravidelné aktualizace pamatovat.AnonymitaPoslední věcí, na kterou bych zde rád poukázal a kterou zmiňuji na doporučení mého kamaráda je anonymita. Na první pohled si možná řeknete, že anonymita není nic nebezpečného, ale opak je pravdou. Internet je širokospektrální médium, které nabízí přehršel možností a mezi něž patří i možnost nakupovat a prodávat. Stává se ale často, že se objevují inzeráty, které například nabízejí za výhodnou cenu díly na auto, ale podmínkou je třeba dobírka. Vy, jako nic netušící zájemce se dohodnete s podvodníkem prostřednictvím e-mailu a když vám přijde na poštu balík, vy si ho vyzvednete, zaplatíte a místo nových svíček do auta tam bude jen kus zkrouceného plechu. To je poměrně častý jev, a proto doporučuji odpovídat jen na inzeráty s plnou adresou a domlouvat se výhradně telefonem. Další nebezpečí v této oblasti číhá i na mnoha seznamovacích serverech. Už kolikrát jsem slyšel a i viděl velmi atraktivní a lákavé inzeráty na seznámení, které se týkaly intimních schůzek. Praxe je pak taková, že když oné dívce napíšete, tak vám odpoví, ať jí pošlete kredit, jako záruku serióznosti, že vám ho při schůzce vrátí, ale realita je taková, že se žádné randevouz nikdy nekoná a peníze jsou v tahu. Na diskusních fórech si na to stěžuje spousta lidí, a proto mi přišlo dobré na takovouto špinavost upozornit, protože si řekněme zcela otevřeně, kdyby měl ten který konkrétní jedinec zájem se seznámit, nekladl by takové neseriózní podmínky.Co k tomu všemu říct? Anonymita je zkrátka pro internet dvojsečnou zbraní. Internet velkoryse nabízí možnost utajení, ale na druhou stranu se mu jeho vstřícnost vrací jako bumerang v podobě poplivání jeho dobrého jména.Závěrem bych na vás čtenáře rád apeloval, abyste byli důslední a pečlivě dbali na bezpečnost svých dat a citlivých informací, protože čím méně šancí podvodníkům dáte, tím těžší pro ně bude nám znepříjemňovat život.

Pokračovat na článek


Možná rizika a zabezpečení prohlížeče

Nebezpečí napadení vašeho počítače nečíhá jen v elektronické poště, komunikačních programech a podobně, ale také ve vašem internetovém prohlížeči. Ovládnutí vašeho počítače prostřednictvím prohlížeče je zvlášť nebezpečné tím, že to zkrátka dlouho nepoznáte.Hackeři (lidé oplývající uměním proniknout do neproniknutelného) mohou nenápadně měnit způsob zobrazení a zobrazovaný obsah díky tomu, že získali kontrolu nad vaším internetovým prohlížečem.Jak se takovému napadení účinně bránit?Tak především hlavní je prevence. To znamená, že pokud pravidelně aktualizujete počítač nejnovějším softwarem pro zabezpečení a dodržujete pravidla bezpečného procházení internetu, riziko napadení je velmi nízké. Vaše opatrnost také můžete chránit prohlížeč před ovládnutím.Jak být opatrný?V první řadě dávejte pozor, co stahujete a instalujete do počítače. Před stažením nového softwaru do počítače se u některého typu prohlížeče zobrazí okno s upozorněním. Berte toto upozornění vážně. Nedůvěryhodné online hry a multimediální služby mohou k Free (bezplatnému) softwaru, jehož stažení je nutné pro používání daných služeb, připojit spyware a další škodlivý software. Pokud si nejste jistí naprostou bezpečností software, nestahujte ho a neinstalujte do počítače. V případě zobrazení tohoto výstražného okna s dotazem, zda chcete nainstalovat software klikněte na tlačítko Ne v případě, že nedůvěřujete plně jeho bezpečnosti a nemáte úplnou jistotu, že tento software chcete do počítače nainstalovat.Používejte nejnovější verzi internetového prohlížeče. Používáte-li aplikaci Internet Explorer, zkontrolujte, zda máte nejnovější verzi, a stáhněte a nainstalujte dodatečné aktualizace zabezpečení. Nyní je aktuální Internet Explorer 7, v Mozille Firefox je to verze 2.0.0.1Obstarejte si soupravu nástrojů na ochranu před ovládnutím, pomocí nichž lze znovu získat kontrolu nad prohlížečem a počítačem v případě ovládnutí prohlížeče. (Microsoft Windows Defender, Spybot) .Používejte aktuální antivirový program a nastavte si jej na automatické spouštění. Útoky s cílem ovládnout prohlížeč jsou v mnoha případech spojeny s viry a spywarem a právě pomocí pokročilých antivirových programů lze také odhalit a odstranit některé programy využívané při ovládnutí prohlížeče. Spyware také znemožňuje procházení určitých webových serverů, přivádí uživatele k webu stejného jména, některé verze obsahují také trojské koně. Nejznámějším představitelem tohoto typu spywaru je například CoolWebSearch . Nejdůležitější však je, abyste si upravili nastavení zabezpečení prohlížeče.Úprava nastavení zabezpečení počítačeV nabídce Nástroje klikněte na Možnosti Internetu a poté na kartu Zabezpečení.Najeďte na ikonu Internet, klikněte na tlačítko Vlastní úroveň a v políčku Obnovit rozbalte roletku a vyberte nastavení Střední. Nakonec potvrďte tlačítkem OKJako prevence je také dobré zapnout blokování automaticky otevíraných oken. Postupujte následovně:Opět vyberte Nástroje, najeďte na příkaz Možnosti Internetu a otevřete záložku Osobní údaje.V políčku Blokování automaticky otevíraných oken zaškrtněte Blokovat automaticky otevíraná okna. Poté potvrďte tlačítkem OK.Co však dělat, když už váš počítač napadený je? Nejprve byste měli vědět jak vůbec poznat, že byl váš počítač napaden. Existuje několik jasných ukazatelů, podle kterých zcela určitě zjistíte, že váš prohlížeč je někým ovládán.Mezi ty nejvíce průkazné patří zejména:Zobrazování většího množství překrývajících se automaticky otevíraných oken. ( Na obrazovce se objevuje nekonečné množství reklam.)Váš počítač pracuje pomalu. Software, který vám škodí může počítač zpomalovat.Nemůžete přejít na některé weby, především na ty se softwarem na ochranu proti spywaru a dalším softwarem pro zabezpečení.Změní se domovská stránka nebo jiná nastavení v počítači, včetně přidání odkazů na stránky, kterým byste se jinak zcela určitě vyhnuli.Pokud jste zaznamenali některý z výše uvedených ukazatelů, je pravděpodobné, že váš prohlížeč je napaden. Získejte nad ním zpět kontrolu. Nejprve se zbavte automaticky otvíraných oken.Stiskněte trojkombinaci CTRL+ALT+DEL, klikněte na tlačítko Správce úloh a poté na záložku Procesy. Vyberte položku IEXPLORE.EXE, klikněte na ní a stiskněte Ukončit proces.Díky tomu se zavřou všechny instance aplikace Internet Explorer. Poté můžete program znovu bez obav spustit a pokračovat v brouzdání internetem.Pokud se i nadále objevují signály ovládnutí webového prohlížeče, zkuste následující opatření:Nainstalujte preventivní software, např. Spybot. Stažením, instalací a spuštěním těchto programů lze identifikovat mnoho programů využívaných k ovládnutí prohlížeče.Spusťte Nástroj pro odstranění škodlivého softwaru. Tento nástroj může zachytit některý software využívaný k útokům, ale ne všechen.Ručně obnovte nastavení. Používáte-li aplikaci Internet Explorer a změnila se vaše domovská stránka, můžete v mnoha případech sami obnovit původní nastavení.Jistě již víte, že přes Nástroje, dále Možnosti Internetu a vyberete kartu Obecné.V políčku Domovská stránka zadejte požadovanou webovou adresu do řádku Adresa nebo můžete stisknout tlačítko Použít výchozí, a tím obnovíte původní nastavení výrobce. Potvrdíte jako vždy OK.Zamezte ukládání hesel. Nastavte si svůj prohlížeč tak, aby neukládal hesla lokálně na počítači. Jak jinak, než přes Nástroje, Možnosti Internetu, dále pak Obsah a nakonec Automatické dokončování. Tam zkontrolujte, že položka Uživatelská jména a hesla na formulářích není zaškrtnuta.Někdy ovšem potřebujete zabezpečit prohlížeč ne kvůli napadení, ale kvůli nevhodnosti některých webů pro vaše děti. Existují softwary, které pracují na principu Rodičovského zámku, většinou jsou součástí sad aplikací, které nabízejí i jiné funkce, jako třeba antivirovou ochranu nebo bránu firewall, například sada Norton Internet Security.Co to vlastně takový Rodičovský zámek je? Jeho funkce spočívá v tom, že se snaží blokovat přístup dětí k obsahu, který neodpovídá jejich věku. Povoluje přístup ke stránkám považovaným za neškodné, ale blokuje weby, které by mohly mít na dítě nepříznivý vliv. Jednou z nejčastěji používaných metod je filtrování podle adres URL. Software používá databázi webů klasifikovaných jako nevhodné pro děti. Tyto pravidelně aktualizované seznamy nevhodných webů jsou kategorizovány podle toho, zda je jejich obsah považován za určený pro dospělé. Je na rodičích, aby zakázali jednu nebo více kategorií webů. Při aktivaci této možnosti bude adresa každého webu vyžádaná dítětem porovnána s adresami v tomto seznamu. Všechny weby nalezené v seznamu nevhodných webů budou zablokovány a všechny ostatní budou povoleny. Funkci rodičovského zámku má automaticky začleněnu již nový prohlížeč Internet Explorer 7+ chystaný pro novou verzi operačního systému, kterým je Windows Vista.

Pokračovat na článek


Podvodné emaily – phishing

Internet a jeho služby jsou nejen nekonečnou studnicí vědomostí, zábavy a komunikace, ale také snadnou možností, jak se obohatit na cizí účet, podvodem. Máte-li alespoň jednu e-mailovou schránku, zřejmě jste již někdy dostali e-mail vybízející vás k vyplnění formuláře pro potvrzení přístupu k vašemu účtu, ať už v bance nebo na třeba na některém obchodním portálu jako je eBay. Možná vám přišlo divné, proč byste měli vyplňovat údaje o bankovním účtu v bance, se kterou jste nikdy neměli co do činění, jednalo se totiž o podvodný e-mail, tzv. phishing, tedy pokus vás nachytat.Stejně tak, jak se mezi "obyčejnými" uživateli rozšiřují možnosti využívání internetu, se na internetu vzmáhají podvodné a kriminální aktivity zaměřené právě na tyto uživatele. Jistě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že s určitým druhem internetového podvodu se už setkal každý z nás. Stačí k tomu totiž jen obyčejná emailová schránka. A je úplně jedno, jestli je to schránka, kterou jste si založili u některého z poskytovatelů zadarmo, nebo schránka, kterou vytvořil administrátor přímo na vaší doméně. Všechny se téměř okamžitě stávají terčem útoků, které všichni dobře známe pod označením spam.Jedním z nejnebezpečnějších napadení je potom takzvaný phishing. Ne že by vám nějakým způsobem poškodil data na počítači nebo způsobil jiné škody, které se týkají třeba vaší techniky. Jeho nebezpečí spočívá v něčem úplně jiném. Adresátem tohoto typu útoku jste totiž vy jako fyzické osoby a stejně tak je to i se škodou, kterou může phishing způsobit. A nejhorší na tom všem je, že mu v tom aktivně pomůžete vy sami. Pak už nezbývá nic jiného než si vyčítat svoji (nejjemněji vyjádřeno) nepozornost a lehkovážnost.Phishing je velmi sofistikovaná forma podvodu. Vychází z takzvaného sociálního inženýrství a drží se jedné myšlenky – proč získávat citlivé informace kriminální činností jako je třeba fyzická krádež údajů, když je na sebe může prozradit sám jejich uživatel. Není to sice jednoduché a ne každý na tento typ podvodu naletí. Když si ale uvědomíme, že je tento typ spamu rozesílán na miliony emailových adres po celém světě, pak je téměř stoprocentně jisté, že se někdo z příjemců nachytá. A o to právě jde.Metody a cíle phishingu jsou velmi různorodé. Jistě ještě máte v paměti takzvané "Nigerijské dopisy". O nich by se dalo říct, že jsou takovým předstupněm phishingu. Zpočátku to byly normální papírové dopisy, s rozšířením internetu potom plynule přecházely na tento modernější způsob komunikace. Nepocházely sice všechny z Nigerie, jejich odesilatelé se rekrutovali i z jiných afrických zemí, přesto se nejen u nás ujalo označení podle tohoto státu. A o co v nich šlo? O nejrůznější typy podvodů zahrnující převody peněz, nákup ropy, falešné vládní i podnikatelské smlouvy a směnky.Odesilatel většinou oslovil příjemce vymyšlenou historkou a prosil ho o nějakou službu. Typickým případem byla žádost o umožnění využití bankovního účtu příjemce pro uložení peněz z dědictví nebo obchodu. Tím by se odesilatel zbavil nutnosti platit daně a na oplátku by na účtu nechal zajímavou částku jako odměnu. Pokud někdo na takový dopis odpověděl proběhla většinou ještě další upřesňující korespondence včetně předání čísla účtu, která končila nutností zaplacení zálohy na nepředvídatelné výdaje. Pokud příjemce zaplatil, bylo tato platba to poslední, co se o svém "partnerovi" dozvěděl. Pokud si myslíte, že tak naivní lidé se nemohli najít, mýlíte se. Nesmíte zapomenout, že s touto formou podvodu neměl v té době skoro nikdo žádné zkušenosti a tak lidí, kteří za tuto zkušenost zaplatili bylo poměrně hodně.I dnešní podvodné dopisy a emaily vychází ze stejných praktik. Většinou od vás sice nepožadují žádnou platbu (přece jen jsou lidé v tomto ohledu již opatrnější), nejsou ale o nic méně nebezpečné. To, co po vás chtějí je vyzrazení citlivých údajů pomocí kterých si vaše peníze mohou získat bez vašeho vědomí. Jedná se především o přístupové údaje na vaše bankovní konta, údaje o pojištění nebo jiné citlivé údaje. Emailová zpráva se tváří jakoby pocházela ze zcela spolehlivého zdroje. Může to být email od "vaší" banky, z platebního portálu který používáte nebo z aukčního serveru, přes který nakupujete levnější zboží a na kterém máte tyto údaje také uloženy. Nemusím snad mluvit o tom, že z těchto zdrojů nepocházejí. Při bližší kontrole zjistíte, že odesilatelem není ta instituce, za kterou se vydává, že emailová adresa je jiná. Jedná se přitom třeba o přehození jednoho písmena v adrese nebo o použití velmi podobného jména, které na první pohled vypadá věrohodně.A jak se snaží tyto údaje od vás získat? Forem je mnoho. Jedná se o žádosti na ověření vašeho bankovního účtu, o nátlak typu "Pokud neodpovíte do x hodin, bude váš účet zrušen" nebo o nabídku otevření nového účtu kliknutím na odkaz umístěný v emailu, který vede k vyplnění formuláře právě s citlivými údaji a jeho odeslání. Je to prostě psychologický boj. Měli byste ale vědět, že žádná seriozní instituce tyto záležitosti neřeší prostřednictvím emailu. I to se pravděpodobně v budoucnosti po rozšíření elektronického podpisu změní, v současnosti buďte ale velmi opatrní. Zdá-li se vám nějaký email podezřelý, bez milosti jej smažte, neodpovídejte na něj. Prostě nijak nereagujte. Pokud ale přece jenom váháte, kontaktujte nejdříve instituci od které email "pochází" telefonicky. V 99,9 % případů zjistíte, že se jedná o podvod.Setkal jsem se už s názorem, že nám v Česku se nemůže nic stát protože podvodné emaily jsou téměř stoprocentně psané anglicky a my přece v žádné zahraniční bance konto nemáme. To je ale velký omyl. Objevily se totiž už první vlaštovky ve formě česky psaného phishingu snažící se vylákat informace například od klientů CitiBank. Po kliknutí na odkaz v emailu se zákazníci sice dostali na pravou internetovou stránku této banky, zároveň se ale otevřelo další okno, ve kterém měli zadat a ověřit svoje údaje.S rozšířením internetového obchodu vzniklo také mnoho portálů zabývajících se prodejem zboží (Amazon, Ebay), prováděním plateb po internetu (PayPal) a bezhotovostním posíláním peněz (Western Union), které také používáme. Všude tam jsou také uloženy naše údaje týkající se třeba používaných platebních karet. Se všemi těmito institucemi jsme pouze v elektronickém styku a proto i potvrzování údajů probíhá touto cestou. I tady je tedy více než kde jinde potřeba být si před jakýmkoliv předání údajů naprosto jistí, že opravdu komunikujeme s danou institucí.A rada na závěr? Neodpovídat, neotvírat, nevyplňovat, neodesílat, smazat (až na výjimky, které jsem popsal). I když si nejste stoprocentně jistí. Odeslání citlivých údajů vám totiž s největší pravděpodobností zajistí vyprázdnění vašeho bankovního konta. 

Pokračovat na článek


Jak se bránit napadení

V tomto článku se podíváme na základní informace o tom, jak zabezpečit svůj počítač, a jaká pravidla dodržovat při jeho používání, abyste se nestali obětí viru nebo jiného škodlivého softwaru a nepřišli o svá data či osobní údaje.Ať už máte právě koupený počítač, nebo jej už delší dobu používáte, jistě máte zájem na tom, aby byl možná co nejvíce chráněný proti napadení počítačovým virem. Říkáte si ale jak toho dosáhnout? Řešení se nabízí více, ale ne všechna jsou vždy vhodná a účinná. V tomto článku se dozvíte základní informace o tom, jak svůj počítač chránit. Jak už to bývá, nic není úplně zadarmo, ale bezpečnost vašich dat je věc, na které se rozhodně šetřit nevyplatí. Stačí jeden šikovný útok a hned můžete mít způsobenou škodu vyšší, než cenu za kterou mohlo být vaše PC zabezpečeno. Takže záleží pouze na vás, jestli necháte svá data v nebezpečí a nebo se raději zaměříte na jejich bezpečnost.Aktualizace operačního systémuPrvním důležitým krokem je udržovat operační systém aktuální. To znamená stahovat a instalovat aktualizace a záplaty vydávané pro váš operační systém. Řadu z vás určitě napadne otázka, k čemu vůbec aktualizace systému jsou? Odpověď je velmi jednoduchá. Pouze pokud budete mít vždy systém aktuální, budete chráněni před napadením, protože autoři virů a jim podobných škodlivých programů, neustále vymýšlejí nové postupy a nové cesty jak dostat svůj výtvor do vašeho PC a to nejlépe tak, abyste o tom neměli tušení. A proto je nutno jim tyto cesty a stále zavírat a postupy blokovat. A to se děje právě pomocí aktualizací vašeho systému. Jak tedy nejlépe (nejjednodušeji) udržovat systém aktuální? Aktualizace operačního systému umožňuje stáhnout každý výrobce ze svých stránek. Moderní operační systémy již umí aktualizace stahovat samy, uživatel musí nanejvýš na výzvu potvrdit instalaci nově stažené aktualizace. Automatické aktualizace zvládají jak Microsoft Windows XP, tak některé distribuce Linuxu a samozřejmě i Mac OS. A nezapomeňte ani na legálnost operačního systému. Pokud nemáte operační systém legální, nemusí být možné stáhnout všechny aktualizace pro tento systém, i když bezpečnostních záplat se to (zatím) netýká.FirewallAni pokud udržujete váš operační systém aktualizovaný, to bohužel k naprosté bezpečnosti dat nestačí. Dalším velmi vhodný krokem je používání Firewallu. Ale co je to firewall a k čemu je vůbec dobrý? Firewall v doslovném překladu znamená ohnivá hradba, ale častěji se překládá jako bezpečnostní brána. Jedná se o software, ale může to být i samostatné zařízení, které odděluje váš počítač nebo vaši síť od okolí. Veškerá komunikace je možná pouze podle předem stanovených pravidel a uživatel takovou komunikace musí povolit. Firewall je nejúčinnější zejména proti útokům zaměřených proti odesílání nepovolených dat, nebo přijímání takových dat, o které nestojíte.Z hlediska materiálního existují dva druhy firewallů. A to softwarový a hardwarový. Hardwarový firewall je vhodnější použít pro počítačovou síť, chrání celou síť před útoky zvenčí a odpadají nároky na konfiguraci jednotlivých stanic (správce sítě má jednoduší práci a vyšší kontrolu). Jedná se o zařízení, které monitoruje veškeré dění uvnitř sítě a také komunikaci mezi sítí a okolím. Hardwarový firewall má vyšší pořizovací náklady než softwarový, ale zase pro velkou počítačovou síť je vhodnější. Softwarový firewall je normální program, který si nainstalujete. Pak již se sám spouští automaticky po startu operačního systému a běží na pozadí. Tento program sleduje veškerou činnost na počítači a pokud se objeví něco, co není v souladu s pravidly, která jsou nastavena, tak se ihned zeptá, zda je možné akci povolit, nebo automaticky blokuje, vše záleží na tom jak si sami firewall nastavíte. A také zde je nutnost včas aktualizovat na novější a výkonnější verzi. Softwarový firewall obsahuje i operační systém Microsoft Windows a pro většinu uživatelů je plně postačující. Existují ale i jiné softwarové firewally od různých výrobců, které se snaží nabízet rozšířené možnosti pro náročnější uživatele. Zde jsou ty nejznámější s odkazy na stránky výrobců.Sygate Personal Firewall – zdarmaSunbelt Kerio Personal Firewall – zdarma v omezené verziZoneAlarm - zdarmaTiny Firewall – placenýAntivirDalším krokem je výběr a nainstalování vhodného antivirového programu. Antivirový program se podobně jako firewall spouští automaticky při startu operačního systému a běží na pozadí. Program sleduje veškerou činnost vašeho počítače, kterou provádí s daty. Ale jak může být vir odhalen? Antivirový program používá současně několik metod na to, aby našel škodlivý program a následně jej odstranil. Nejčastěji používá tyto 4 základní metody – porovnávání s vlastní databází virů, heuristická analýza, test integrity, rezidentní sledování. Ani zde nesmíte zapomenout na pravidelné a aktualizace. Většinou se databáze s informacemi o virech aktualizuje automaticky každý den. Také v tomto případě je na trhu několik antivirových programů, zde je malý seznam.Alwil avast! home edition - zdarma (pro domácí použití)Grisoft AVG Anti-Virus plus Firewall - zdarma (pro domácí použití)Eset NOD32 Antivirus SystémNorton Internet Security - antivir, firewall a anti-spyware v jednom balíkuKaspersky AntivirusAnti-spywareTaké by bylo dobré, abyste nezapomněli na Spyware. Jsou to jednoduché špionážní programy, které shromažďují informace o uživatelích počítače a po té je odesílají na předem určené místo. To se samozřejmě děje bez vašeho vědomí. Takže abyste tomuto zabránili je nutné mít nainstalovaný anti-spyware. Tyto programy se zaměřují ne vyhledávání a likvidaci a těchto špionážních programů. Anti-spyware porovnává soubory se svou databází, která se pravidelně aktualizuje od výrobce. Opět je nabíeno několik anti-spyware programů, které jsou vhodné, zde je přehled těch nejpoužívanějších.Ad-aware SE - zdarmaSpyware Doktor - placenýAdvanced Spyware Remover - zdarmaSpyRemover - placenýAnti-spamJeště byste neměli opomenout nějaký program, který má označení antispam. Ten se zabývá odstraňováním spamu, tedy nevyžádané pošty. Nejčastěji se jedná o různé komerční nabídky. I zde je možno si vybrat z řady programů.Spybot - Search & Destroy - zdarmaSpam Agent - placenýSpamNet - zdarmaSpam Killer - zdarmaObezřetnost předevšímSebelepší antivir ani firewall vás neochrání před sebou samými. Stále ještě spousta uživatelů bez rozmyslu kliká na lákavě vypadající odkazy, potvrzuje výstražné informace bez čtení a otevírá přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů, navíc klidně psaných v angličtině, které nerozumějí. Vždy, než otevřete stránku, spustíte soubor, potvrdíte dialogové okno, zamyslete se nad tím, zda víte, co vlastně děláte a co od této akce očekáváte. Relativně bezpečné se může zdát prohlížení webových stránek, ale i tady je potřeba být ve střehu, zvláště na stránkách, na kterých jste poprvé a dvojnásob, pokud se jedná o stránky s ne úplně seriozním obsahem. Pro správné zobrazení obsahu některých webových stránek je nutné nainstalovat do prohlížeče tzv. plugin (rozšíření, např. přehrávač flashových animací). Na tom není ve své podstatě nic špatného, musíte si však být jisti, že se jedná o neškodný software.Rozhodně se vyplatí dvakrát číst a jednou kliknout. Antivirový program se vás sice snaží ochránit i v těchto případech, ale tvůrci virů jsou vždy o krok napřed, a tak i vám se může stát, že se jako jedni z prvních stanete obětí nového viru. Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte někoho zkušenějšího, to platí hlavně v případě e-mailových příloh a spouštění souborů. Vaše data a osobní údaje jsou to nejcennější, co máte, navíc jsou mnohdy nenahraditelné, opatrnost se proto určitě vyplatí.Věřím, že jste si po přečtení tohoto článku udělali alespoň nějaký obrázek o tom jak ochránit svůj počítač proti napadení, nebo zneužití někým dalším.

Pokračovat na článek


Nejstahovanější aplikace v historii serveru Stahuj.cz

Internet a stahování, to jsou pojmy, které k sobě neodmyslitelně patří. Stahují se obrázky, videa, hudba a samozřejmě také programy. A na to, které programy jsou internetovými stahovači nejoblíbenější, se podíváme v tomto článku. Poslouží nám k tomu žebříček serveru Stahuj.cz za celou jeho historii.Daemon ToolsNa absolutní špici historicky nejstahovanějších programů se podle evidence serveru Stahuj.cz umístil emulátor virtuálních CD a DVD mechanik s názvem Daemon Tools. Tento software, který má na svědomí firma Duplex Secure už drahnou dobu zpříjemňuje život téměř každému uživateli počítače, který pracuje s image soubory.Když už je o nich řeč, musím pro pořádek uvést konkrétní typy imagů, které Daemon Tools podporuje. Jsou to tedy: cue/bin, iso, ccd (CloneCD), bwt (Blindwrite), mds (Media Descriptor File), cdi (Discjuggler), nrg (Nero), pdi (Instant CD/DVD), b5t (BlindWrite 5).Daemon se zobrazuje dole na liště vedle hodin a díky jeho jednoduchosti je práce s ním učiněnou hračkou. Naráz dokáže emulovat až čtyři virtuální mechaniky a to už je slušné číslo. Pokud jste v tomto oboru neznalí a ptáte se, co to vlastně onen image soubor je, tak jenom v kostce doplním, že image je jakýsi obraz CD, nebo DVD média, který je uložený ve formě jednoho souboru na pevném disku. Tvorba image už v dnešní době není problém pro žádný vypalovací software, a proto vám nic nebrání v tom, abyste si svoje za draho pořízené originální CD a DVD nosiče mohli zálohovat, jak ostatně povoluje autorský zákon. Pro úplnost ještě poznamenávám, že v současnosti je k dostání i PRO verze tohoto softwaru, která je ovšem oproti jejímu freewarovému bratříčkovi zpoplatněna.Codec pack All in oneJe tomu už poměrně, dávno, co se začaly pro komprimování videa používat kodeky, které byly a jsou schopné rapidně zmenšit velikost videosouboru, a přitom nikterak zásadně nezhoršit jeho kvalitu. Když tento kodekový trend začínal, tak bylo poměrně obtížné rozběhnout všechna videa, protože ne všechna používala stejný kodek. Pak nastávaly situace, kdy vám místo obrazu běhaly přes monitor rozličné čáry a nebo pro změnu nešel zvuk. Se skvělým nápadem proto přišli tvůrci kodekového balíku All in one, kteří do jedné instalačky zařadili ty nejdůležitější audio i video kodeky. V současné aktuální verzi All in one codec packu najdete tyto dekodéry: Dekodér pro DivX 6.1.1Dekodér pro XviD Koepi's 1.1Dekodér pro DivX, XviD - FFDShow 17.02.2005 alphaDekodér pro MPEG2 2.0.0.0Dekodér pro titulky g400 2.83Dekodér pro titulky DVobSub (Win9x, Win2k a WinXP) 2.23, 2.33Dekodér pro OGG Vorbis 0.9.9.5Dekodér pro AC3 1.01a RC5Morgan Multimedia Stream Switcher 0.99ßBsplayerUrčitě se vám taky někdy stalo, že jste si chtěli pustit nějaký nestandardní video soubor a MediaPlayer od Microsoftu se na to moc vesele netvářil. Možná proto by bylo dobré sáhnout po nějakém alternativním přehrávači, který zvládne přehrát i ty „obtížnější“, či chcete-li méně standardní video formáty. A právě takovou hodně rozumnou alternativou (ne-li plnohodnotnou náhradou) je prográmek BSplayer. Tento soft podporuje celou řadu speciálních funkcí, jako umístění titulků libovolně po obrazovce, jejich vyhlazení, plně nastavitelné klávesové zkratky, skiny, equalizér, posouvání titulků a jiné drobnosti. Navíc zde najdete i rozšířené nastavení zvuku a podporu nejnovější verze DivX formátu. Bsplayer je ke stažení zcela zdarma, ale existuje i jeho PRO verze, která je placená a obsahuje další spoustu nových a užitečných funkcí.Adobe readerPokud trochu více používáte počítač v kombinaci s internetem, tak jste už jistojistě narazili na dokument s příponou PDF. Počítačového laika možná překvapí nekompatibilnost této přípony se standardní kancelářskou výbavou počítače v podobě Microsoft Office, nicméně oko zkušenějšího uživatele už tento druh dokumentu dokáže bez nejmenšího problému přiřadit programu Acrobat Reader od softwarového giganta Adobe. Momentálně se aktuální verze programu vyšplhala až na osmičku a na oficiálních stránkách si můžete koupit standardní, nebo profi verzi, která se dá pořídit za krásných 449 dolarů:-). Novinkou je ale tzv. Adobe Acrobat 3D, který podle slov autorů umí pracovat například s CAD soubory a vytvářet tak 3D kompozice. Cena této verze Acrobata stojí 995 $. Do našich statistik ale samozřejmě patří verze Acrobat Reader, která je zcela zdarma.CCleanerCCleaner je velmi zajímavý a užitečný nástroj, který slouží pro optimalizaci operačního systému. Nejen, že si dokáže poradit se zbytečnými položkami ve vašich registrech, ale zároveň vás dokáže zbavit špíny po programech k běžnému užívání, což má zpravidla za následek uvolnění slušného množství místa na disku. Určitě už se vám totiž taky stalo, že se vám čas od času ztratilo nějaké to „gigo“:-). No a právě díky CCleneru můžete svého vrnícího miláčka podrobit kompletnímu bezbolestné diagnostice, která je poskytována zcela zdarma.Změny poslední verze:Kompletně přepracováno v C++Rychlejší analyzování a čištěníPortable - možnost spouštět z USBPřepracované uživatelské rozhraníA mnoho dalšíhoAvast HomeO českém antivirovém programu od firmy Alwil software jsem toho na těchto stránkách napsal už opravdu hodně a nechtěl bych pravidelné čtenáře nudit stále stejnými otřepanými frázemi, takže bych spíše odkázal na článek o desítce nejstahovanějších antivirů podle serveru stahuj. Pro úplnost ale uvádím seznam novinek a změn freewarové Home edice, které přináší její nejaktuálnější verze 4.7.1029:změny v infrastruktuře testovacího jádra, přinášející vyšší detekční schopnostiopravena chyba, která se občas projevovala až pádem avast screen-saveru při jeho spouštěníopraveny problémy SIS a CAB unpackerů s některými poškozenými souboryStandardní Štít: opraven drobný únik paměti na Windows VistaStandardní Štít: opraveno přesouvání zavirovaných souborů do truhly na Windows VistaStandardní Stít: implicitní výjimky z testování se nyní nevztahují na spouštění (jsou platné pouze pro čtení/zápis souborů)přidány další "installer" unpackerypřidány další Win32 executable unpackery (Enigma atd.)při NTLM proxy autorizaci (na ISA Server) je nyní možnost specifikovat konkrétní účet, pod kterým služba avastu aktualizaci provedepřidána arabská jazyková verzeAd-AwarePokud jste nikdy neslyšeli o užitečné aplikaci jménem Ad-aware, tak vězte, že je to momentálně jeden z nejpoužívanějších programů (ne-li nejpoužívanější) na ochranu a kontrolu před nebezpečnými škůdci, kteří v současnosti trápí nejednoho uživatele virtuální dálnice jménem internet. A tímto otravným hmyzem není nikdo jiný, než spyware. Ad-aware v současnosti vyšel opět v inovované verzi, která přináší zcela nové jádro s vyšším výkonem. Nabídka funkcí byla rozšířena a důraz byl kladen především na intuitivnost ovládání. Vylepšení doznala také funkce Ad-Watch která teď aktivně sleduje vaší práci na internetu, registry, či paměť počítače a v případě nebezpečí eliminuje útok škodlivého kódu již v prvopočátku. Verze pro nekomerční použití je ke stažení zcela zdarma a právě proto jde o nejstahovanější program na obranu proti spywaru. Nová verze 2007 také přináší znatelně rychlejší kontroly disku a menší spotřebu systémových prostředků u komponenty Ad-watch.Alcohol 120%Tento netradičně pojmenovaný vypalovací software už na počítačové scéně existuje relativně dlouho a myslím, že ho není potřeba dlouze představovat, protože velmi úspěšně alternuje Nero Burning Romu.Alkohol je tedy jednak program na vypalování CD a DVD, ale v neposlední řadě funguje také jako emulátor virtuálních CD a DVD mechanik, kterých dokáže simulovat současně až 31. Navíc si umí poradit i se soubory typu CUE, BIN, IMG a podobně, takže už odpadají starosti o drahá originální optická média, která nyní s klidem nechejte ve skříni, protože vše můžete mít pohodlně uložené na disku a emulovat přes Alkohol 120%. Ke stažení je standardně 30ti denní demo a cena za plnou verzi se pohybuje kolem 850 Kč.Bitcomet & AzureusJak jistě vidíte, tak na devátém a desátém místě se umístily dva torrentové klienty, jmenovitě Bitcomet a Azureus. Torrentové manažery se standartně používají na tzv. peer-2-peer výměnu, čili na sdílení a stahování souborů v tzv. torrentovém formátu. Pokud jste se nikdy se slovem torrent nesetkali, nebo jen nevíte, co znamená, tak bych si ho dovolil definovat.Torrent je v podstatě takový malý soubor o velikosti několika jednotek, desítek, či stovek kb (v závislosti na přenášeném objemu dat), který v sobě obsahuje informaci o umístění onoho konkrétního datového balíku. Samotné stahování pak funguje na bázi peer-2-peer a rychlost tohoto stahování ovlivňují tzv. seeders a leechers. Každý torrentový soubor má tzv. zdraví, které je ovlivněno právě těmito dvěma typy uživatelů. Zatímco seeders („sdíleči“) aktivně sdílí 100% konkrétních souborů, tak leechers („stahovači“) ona konkrétní data stahují jednak od těch, co mají ony soubory stažené, ale zároveň stahují i od lidí, kteří už mají nějakou část na disku staženou. Torrentové stahování tedy funguje na systému, kdy každý „tahá“ od každého, což je rozdíl například oproti DC++, kde stahujete většinou od konkrétního uživatele.A nyní už podrobná specifikace těchto dvou torrentových klientů ze serveru Stahuj.cz:BitcometBitComet je peer-2-peer program na sdílení a stahování souborů přes sít Bittorrent, což je asi nejpopulárnější p2p protokol, vytvořený pro vysokorychlostní distribuci souborů v řádu 100MB či jednotek GB.Program je velice účinný, čistý, rychlý a jednoduchý na používání Bittorrent klient. BitComet podporuje současně probíhající stahování, frontu stahování, výběr stahování přes torrent package, rychlý přehled, chat, virtuální paměť na hard disku, omezovače rychlosti stahování, mapování portů, proxy, IP filtr a další.Azureus VuzeAzareus je další z řady BitTorrent klientů, který nabízí velmi přehledné uživatelské prostředí. Ihned po instalaci se spustí jednoduchý průvodce nastavením, program se integruje do prohlížeče a po stažení ".torrent" meta-souboru se zahájí stahování.Program celou dobu přehledně informuje o stavu stažení, důvodech potíží, atd. Azareus podporuje stahování více souborů současně a průběh všech stahování zobrazuje v přehledném výpisu.Pro správnou funkci programu potřebujete mít nainstalované Java prostředí (J2RE). Program je z velké části přeložen do češtiny.Nová verze Azureus Vuze navíc nabízí stahování a sdílení videí, trailerů, HD ukázek filmů atd.

Pokračovat na článek


RSS – aneb nenechte si ujít žádnou novinku

Určitě máte několik oblíbených webových stránek, které pravidelně navštěvujete, nebo se i aktivně účastníte diskuzí a odborných fór. Pak se v průběhu dne na stránky několikrát vracíte zkontrolovat, jestli se objevila nějaká novinka nebo jestli někdo reagoval na váš příspěvek. Tento způsob čtení webu je poměrně neefektivní a zabírá zbytečně mnoho času. Přitom existuje elegantní řešení, které se skrývá za tajemnou zkratkou RSS a nově ATOM.Co je RSS a ATOM?Abyste nemuseli opakovaně navštěvovat stránku a aby vám neunikla žádná novinka, byla vyvinutá technologie RSS (neboli RSS kanály). Je to vlastně soubor z rodiny formátu XML, který shrnuje všechny nové články a příspěvky na daném webu. Tyto soubory dokážou číst specializované programy – RSS čtečky, které také pravidelně kontrolují, jestli se na vámi sledovaných stránkách něco změnilo.V RSS čtečce pak vidíte buď jen titulky nových zpráv, častěji však jsou doplněny krátkým popisem zprávy a odkazem na článek nebo novinku. Neustále máte přehled o dění na webu nebo fóru, bez toho abyste museli několikrát denně složitě brouzdat po webových stránkách.Atom je novějším formátem než RSS, ale nepřináší žádnou revoluci, pouze opravuje některé nedostatky RSS. Nicméně téměř všechny RSS čtečky dokážou zpracovat jak RSS, tak i Atom formát.Jak na RSS a Atom?RSS můžete využívat snadněji než by se mohlo zdát. Přitom dokonce nemusíte instalovat žádnou speciální RSS čtečku, protože moderní webové prohlížeče RSS čtečku obsahují, nebo existují pluginy, díky kterých se prohlížeč naučí RSS zpracovávat.Uživatelé nejrozšířenějšího prohlížeče Internet Explorer museli donedávna RSS oželet, ale IE ve verzi s pořadovým číslem 7 již dokáže některé RSS kanály zpracovat. Bohužel s některými RSS kanály stále nedokáže spolupracovat.Pokud dáváte přednost alternativnímu prohlížeči Firefox, tak i ten dokáže zpracovat RSS. Navíc pro něj existuje výborné rozšíření Sage, které do Firefoxu přinese opravdu špičkovou RSS čtečku. Samotné rozšíření Sage si můžete stáhnout na domovských stránkách projektu. K dispozici jsou i různé styly vzhledu zobrazení přehledu novinek. Jde o klasické CSS styly, takže si je můžete vytvořit nebo upravit sami. Pokud nejste natolik pokročilí v CSS, můžete si vybrat z mnoha vzhledů přímo na domovských stránkách Sage.Thunderbird e-mailový bratříček Firefoxu si také hravě poradí s novinkami pomocí RSS. Při přidávání účtu stačí vybrat možnost "Účet pro RSS kanály".. Novinky z RSS kanálů se vám pak budou zobrazovat podobně jako emailové zprávy a také podobně s nimi můžete nakládat a dále zpracovávat.Vyberete správný typ účtu a novinky na webových stránkách zpracuje i Thunderbird.Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Operu. Podpora RSS je u toho propracovaného prohlížeče samozřejmostí. Jednoduše přidáváte další a další RSS kanály vašich nejoblíbenějších webů pouhým kliknutím na ikonu RSS v URL řádku. Novinky jsou tak stále po ruce.Pokud vám nevyhovuje ani jedno předešlé řešení, pak můžete sáhnout po samostatném programu, který umožňuje sledování RSS - RSS čtečce. Na výběr je velká paleta čteček s různými funkcemi, takže si každý najde nástroj přesně podle svých požadavků a navíc je většina RSS čteček k dispozici zdarma.RSS Point vs. Feedreader - propracovanost vs. jednoduchostProgramová čtečka RSS Point je představitelem komplexní a propracované čtečky, která nabízí uživatelům velké možnosti nastavení a pokročilé filtrování a třídění novinek podle různých kategorií. Na rozdíl tomu Feedreader je RSS čtečka, která vyniká svou jednoduchostí a přehledností.Vzhled obou programů je velice podobný. V levém panelu vidíte odebírané kanály. Zvýrazněny jsou ty, ve kterých jsou nějaké nepřečtené novinky. Pokud vám toto rozvržení nevyhovuje, Feedreader umožňuje přepnout na jiné rozložení jednotlivých panelů.V pravé části máte přehled novinek daného kanálu. V RSS Point můžete přepínat, jestli chcete vidět jen popisek novinky, náhled nebo originální článek. Náhled je jen samotný text bez jakýchkoliv grafických prvků. Pokud přepnete na originál, otevře se vám originální webová stránka přímo v RSS čtečce. Zobrazit originální stránku umí obě čtečky, zobrazení textového náhledu je možné jen v RSS Point.Sbírka všech vašich RSS kanálů je určitě cenná, proto byste neměli zapomenout na zálohy. RSS Point i Feedreader umožňují exportovat kanály do OPML souborů. Jde o univerzální formát, který podporuje mnoho RSS čteček, takže tuto funkci využijete, pokud budete chtít převést vaše RSS kanály do jiné čtečky. Snadno tak naimportujete vaše kanály z jednoho souboru.Novinky přímo na plošeJiný přístup přináší novinky přímo na vaší plochu. RSS čtečky jsou totiž nezbytnou součástí různých přídavných panelů a rozšíření desktopu. Novinky se pak zobrazují v přehledném bočním panelu nebo jako samostatný panel přímo na vaší ploše.Mezi oblíbené přídavné boční panely patří Google Desktop Sidebar. Do něj si snadno můžete přidat RSS čtečku. Navíc Google Desktop Sidebar dokáže sledovat často navštěvované stránky a sám pak přidává novinky z těchto stránek do čtečky. Rovněž další oblíbený boční panel Desktop Sidebar obsahuje RSS čtečku, díky které vám neunikne žádná novinka. Samozřejmostí je nastavení intervalu, ve kterém se novinky kontrolují a také nastavení upozornění na nově příchozí zprávu.Minimalistický Bizz FeedLiner je pouze velice jednoduchou RSS čtečkou. Novinky jsou zobrazeny v malém pruhu přímo na vaší ploše. Novinky neustále rolují v jednom řádku, a pokud vás nějaká zaujme, stačí na ni kliknout.Co vyberete?Samozřejmě existuje spousta dalších čteček a panelů. Mimo programové RSS čtečky existují i webové čtečky, například tady rss.vsevjednom.cz.Cílem nebylo najít nejlepší RSS čtečku, ale spíše poukázat na různé způsoby získávání RSS zdrojů. Každý uživatel totiž vyžaduje něco jiného a tak ani nejde jednoduše říct která je nejlepší. Pokročilý uživatel, který pravidelně sleduje spoustu odborných webů, dá jistě přednost některé pokročilé čtečce, ve které může vytvářet různé kategorie novinek podle oboru zaměření. Naproti tomu běžný uživatel chce mít přehled například pouze o nových zprávách z domova nebo ze sportu, a tak raději sáhne po jednoduché čtečce, která mu přinese důležité informace v malém proužku nebo panelu a přitom nadměrně nezatěžuje počítač. Všechny uvedené produkty jsou k dispozici zdarma a navíc jsou všechny k dispozici v češtině, takže si mezi nimi najde svého favorita úplně každý.

Pokračovat na článek


Diablo

Jen tak mezi námi vám prozradím, že síťovou verzi Diabla pokládám za jednu z nejlepších věcí, jakou jsem měl tu čest kdy v životě hrát. Už dlouho se mi nestalo, že bych strávil první dva týdny průměrně deset hodin denně u jedné jediné hry!!! Tolik na úvod. Nyní vás zahrnu základními, chaoticky uspořádanými poznatky, které se mi podařilo za zhruba dva a půl měsíce u Diab- la zjistit.Maximální dosažitelná úroveň je padesátá, ale nemusíte se bát, její dosažení není otázkou dnů či snad týdnů. Průměrná hrací doba je tři až čtyři měsíce!Abyste byli vpuštěni do katakomb (level 5-8), potřebujete mít alespoň 8 úroveň, do cave (level 9- 12) 13 úroveň a konečně do pekla (level 13-16) 17 úroveň. Ale nezoufejte, dá se to obejit tím, že vám silnější postava do těchto pater udělá portál, což ovšem na druhou stranu nezaručuje příliš dlou- hou životnost vaší postavy.Přibližně od 16 úrovně budete občas nacházet elixíry, které rozhodně konzumuj- te, protože jeden elixír rovná se permanentní zvýšení dané vlastnosti o jeden bod.Od 26 úrovně je možné za cenu 5 000,- elixíry kupovat u čarodějnice, což rozhodně občas dělejte.Pokud hrajete za válečníka a podaří se vám najít unikátní sekeru zvanou Mes- serschmit, v žádném případě ji neprodávejte za podřadnou cenu 15.000, protože máte v rukou jednu z nejsilnějších zbraní Diabla vůbec.V síťové hře máte pouze tři questy. Zabít Butchera v levelu 2, Skeleton Kinga většinou obklopeného armádou kostlivců v levelu 3 a konečně porazit Diabla čekajícího v levelu 16.Po zabiti Diabla hra pro všechny postavy nacházející se v levelu l6 končí, takže si nezapomeňte věci ve městě.Pokud to ještě nevíte, soubor, v kterém jsou uloženy informace o vaší postavě, je v adresáři WINDOWS a jmenuje se DLINFOO9.DRV, takže není na škodu si ho občas zálohovat (při jakékoliv manipulaci se savy přijde vaše postava o všechny věci, a pokud vás snad napadne změnit jméno počítače, nebo uživatele v nastavení sítě, savegame vám nepůjde načíst vůbec a hra ho sama smaže!)Čarodějnice má pokaždé, když ji navštívíte, na skladě něco jiného, čehož se dá využít zejména při nákupu již zmiňovaných lektvarů nebo knih.Kovář má pořád stejné věci (pokud nevytvoříte novou hru) a svůj trh se zbožím mění pouze poté, co vaše postava dosáhla vyšší úrovně.Kouzlo Stone curse nelze aplikovat na síťovou postavu.Pokud hrajete přes Battle.net (o čemž se dá vzhledem k rychlosti, respektive k pomalosti internetových linek u nás dosti pochybovat), rozhodně nebuďte příliš důvěřiví k neznámým osobám, zejména na vyšších úrovních. Dost možná se velice brzy z vašeho přítele vyklube pěkná mrcha, která vás záhy napadne, za- bije a obere o všechny věci. Holt takový je život.Dost možná vás těsně před aprílem překvapila hláška "Problem with your save game has occured..." a přišli jste o všechny věci (vyskytla se jen u některých verzí). Bylo to způsobeno posunem času, s čímž zřejmě vývojáři hry při snaze maximálně zabezpečit savy proti hackování zřejmě pozapomněli. Každopádně to pokládám za perfektní (i když neplánovaný) apríl. POSTAVY1) VálečníkSíla : 250 maximum, + 1% na poškození na každé 3 body. Magie : 50 maximum, 1 mag za jeden bod. Obratnost : 60 maximum. Vitalita : 100 maximum, 2 životy na jeden bod vitality.Válečník je krvežíznivá osobnost preferující hrubou sílu před inteligencí a magií. Mezi jeho nejlepší přátele patří dobré obouruční zbraně a magická, maximálně nadupaná plná plátová zbroj (Armor Class alespoň 200). Přestože je schopen naučit se téměř všechna kouzla, jejich aplikace není zrovna moc efek- tivní, a tak je ve většině případů i zcela zbytečná. Jediná kouzla, která jsem kdy s válečníkem používal, jsou Town portal, Healing, Chain Lightning, Fire Wall, Teleport a Stone curse. Rozhodně není na škodu mít v družině alespoň jednoho válečníka, zejména na počátečních úrovních. Jeho základní vlastnosti je opravování poškozených věcí.2) ZlodějkaSíla : 55 maximum. Magie : 70 maximum, 3 magy za dva body. Obratnost : 250 maximum, + 1% na trefu za každé dva body a + 1 na AC za pět. Vitalita : 80 maximum, 3 životy za každé dva body.Zlodějka balancuje kdesi na rozhrání mezi válečníkem a čarodějem. Nalezne uplatnění zejména při boji na dálku (lukem), ale i při aplikace magie (na vyšších úrovních Mana shield přijde vhod). Bývá dost často příčinou konfliktu, hlavně svými šípy zasahujícími spoluhráče do zad, ale přesto není špatné jednu v družině mít. Mezi její základní vlastnosti patří schopnost odstraňování pas- tí.3) ČarodějSíla : 45 maximum. Magie : 250 maximum, 2 magy za jeden bod. Obratnost : 85 maximum. Vitalita : 80 maximum, 1 život za jeden bod.Čaroděj je jedna z nejsilnějších postav ve hře a jen málokterý válečník či zloděj se s ním může měřit. Přestože na nižších úrovních je slabost sama, po dosažení přibližně třicáté se začínají jeho schopnosti prudce zvyšovat a stkví se téměř neporazitelným (na deathmatch, pokud nebojuje proti jinému mágovi). Mezi jeho základní kouzla patří Mana shield, bez kterého nemá nejmenších šancí, Fireball jako nejlepší útočné kouzlo, Chain Lightning pro jeho vysoký rozsah ničivosti a Teleport pro vrozenou lenost. Mějte v družině radši jen jednoho čaroděje, protože pokud jich bude víc, je vysoká pravděpodobnost, že se nebudou navzájem tolerovat. Jeho základní vlastností je dobíjení magických holí.BESTIÁŘPřestože ve hře existuje 19 základních typů nestvůr, jejich skutečný počet je vzhledem k různým variacím stejného typu (vzhledu) daleko vyšší. Variace se navzájem liší pouze vlastnostmi a barvou, jinak vypadají docela stejně.1) Kostlivci (Skeletons)Variace : Skeleton, Skeleton Captain, Burning Dead, Burning Dead Captain, Corpse Axe, Corpse Bow, Corpse Captain, Horror, Horror Captain.Tedy, jak vidíte, kostlivci jsou, co se týče variací, docela početná rodinka. Vyskytují se v patrech 1-6 a nejlepší způsob, jak se s nimi vypořádat, je bít je hlava nehlava (Holy bolt je ideální kouzlo). Pro čaroděje: Burning Dead je odolný (později imunní) vůči ohnivým kouzlům a Horror vůči bleskům. Jako jedna z mála příšer jsou kostlivci nebojácní a nikdy neutíkají z boje.2) Kulhalové (Fallen Ones)Variace : Fallen One, Carver, Devil Kin, Dark One.Kulhalové jsou malá, ošklivá a protivná stvoření vypadající jako skřet. Poska- kují v levelech 1-5. Pokud nemáte silnější zbroj, mohou občas docela nepříjemně snížit váš počet životů. Jsou velice bojácní, a tak zabijete-li v jejich blízkosti příšeru, rozprchnou se do dalekého okolí, což někdy docela drásá nervy. Dark Ones jsou odolní vůči bleskům, takže je radši bijte ohnivými kouzly.3) Hopsalové (Scavengers)Variace : Scavenger, Plague Eater, Shadow Beast, Bone Gasher.Hopsalové jsou velice otravná stvoření vyskytující se v levelech 1-6. Mezi je- jich speciální vlastnosti patří útěk z boje (pokud jsou zranění) a následné pojídání padlých mrtvol, čímž dosahují jistého stupně regenerace (WOW, jak ro- mantické). Působí na ně snad všechna kouzla i zbraně, takže se s nimi vypořádejte dle svého gusta.4) Zombíci (Zombies)Variace : Zombie, Ghoul, Rotting Carcas, Black Death.Zombíci jsou veskrze neškodná stvoření, která se pohybují velice pomalu, čehož se dá obratně využít. Jedině Black Death je neskonale nepříjemná příšera a rozhodně si ho nikdy, za žádnou cenu, nepouštějte k tělu, protože s každým úspěšným zásahem vám odebere jeden život (permanentně) a to je velice nepříjemná věc. Onehdy jsem šel s válečníkem, který měl okolo 250 životů, na obtížnost Nightmare. Teleportem jsem se dostal do klubka Black Deathů. Než jsem si stačil proklestit cestu ven, zbylo mi jenom 2 10 životů. Tomu se říká katastrofa, takže pozor na ně!!!5) Létavci (Fiends)Variace : Fiends, Blink, Gloom, Familiar.Létavci patří do skupiny obtížného hmyzu a i tak je s nimi potřeba zacházet. Vypadají jako přerostlé vrány, v klidu si poletují v levelech l-8. Jejich je- dinou výhodou je, že jsou tak malincí a obratní, že dá občas docela fušku se do nich strefit, ale pokud se vám to povede, jsou téměř na 100% mrtví vzhledem k jejich malému počtu životů. Jedině verze Familiar je o něco tužší, protože dokáže na blízko používat kouzlo Lightning, vůči němuž je také imunní.6) Hidni (Hiddens)Variace : Hidden, Unseen, Stalker, Illusion Weaver.Hidden je sice legračně vyhlížející příšerka, přesto dokáže občas docela slušně naštvat. Vyznačuje se schopností stát se neviditelnou. Většinu variací porazíte docela bez problémů, krom poslední - tedy Illusion Weavera, který je pro slabšího mága velkým problémem. Navíc je docela odolný a později i imunní vůči ohni. Pokud Hidden prchne z boje a zmizí, je vysoká pravděpodobnost, že se stihne alespoň částečně zregenerovat, proto je nepouštějte z dohledu.7) Klanové (Goat Clans)Variace : Flesh Clan, Stone Clan, Fire Clan, Night Clan.Klan je první ze zde uváděných příšer, s kterou byste mohli mít vážnější prob- lémy. Vyznačuje se opravdu vysokou rychlostí a obratností v boji. Nejlepší ob- ranou proti němu je rychlý útok anebo silná zbroj. Fire Clan je odolný, později imunní vůči ohni, ale hlavně se občas vyskytuje ve verzi s Blood Sta- rem, a to je pak výhodnější (vyjma těch opravdu silných postav) sbalit si kuf- ry a zbaběle prchnout z bojiště.8) Gargojlové (Gargoyles)Variace : Winged Demon, Gargoyles, Blood Claw, Death Wing.Gargojlové jsou poletující démoni, na které můžete narazit jak v katakombách, tak i v Cave. Protože se pohybují docela pomalu, nebudou pro většinu dobrod- ruhů představovat hrozbu. Pokud vás však dožene a strefí se, většinou už ne- pustí. Jeho velkou výhodou je fakt, že se umí regenerovat (když ho necháte chvíli v klidu, tak si sedne na zem a vesele regeneruje). Winged Demon je odolný vůči ohni a Gargojl vůči bleskům.9) Tlusťoši (Overlords)Variace : Overlord, Flayed One, Mud Man, Toad Demon.Tlusťochy je možno zařadit mezi odpočinkové příšery. Vzhledem k jejich neohra- banosti a nemotornosti je možno použít téměř všechny způsoby destrukce. Pokud se jim někdy vynímečně podaří útok, docela to zabolí.10) Rohatci (Horned Demons)Variace : Horned Demon, Mud Runner, Frost Charger, Obsidian Lord.Rohatce je možno pokládat za vůbec jednu z nejpříjemnějších příšer. Vždycky hezky vlezou do rány, nemají velkou sílu a je za ně poměrně hodně zkušeností. Setkat se s ním je vždy taková malá oslava. Pouze Fros Charger je odolný vůči bleskům.11) Plivači (Pit Beasts)Variace : Acid Spiner, Poison Spitter, Pit Beast, Lava Maw.Plivači patří mezi nejhorší příšery, jaké je možno v Diablu potkat. Plivají kyselinové koule, proti kterým není žádné větší obrany než úniku. Pokud se vám dostanou na tělo, dokáží taky poměrně slušně zredukovat životy. Osobně považu- ji velitele plivačů na úrovni Hell za nejdrsnější příšeru vůbec. Lava Maw je imunní vůči ohni.12) Ohnivci (Magma Demons)Variace : Magma Demon, Blood Stone. Hell Stone, Lava Lord.Ohnivci jsou podivně vypadající kulhající stvoření vrhající lávové zámotky. Pro válečníka s vysokou odolností vůči ohni nepředstavují velkou hrozbu. Mágům doporučuji blesky, protože většina z nich je proti ohnivým kouzlům imunní.13) Bleskači (Storm Lords)Variace : Red Storm, Storm Rider, Storm Lord, Maelstrom.Bleskači patří do kategorie relativně odpočinkových příšer. Jejich síla nikte- rak nevybočuje z průměru a jedinou nevýhodu při boji s nimi představují bles- ky, které metají s docela slušnou kadencí. Zvláště, je-li jich víc, vyústí to občas v docela nepřehlednou bitku, kdy nemáte ponětí, co se kolem vás děje. Jsou imunní vůči bleskům.14) Ještěrohadi (Cave Vipers)Variace : Cave Viper, Gold Viper, Fire Drake, Azure Drake.Ještěrohadi se vyskytují převážně v úrovních Cave a Hell. Občas dokáží člověku docela solidně zatopit (zvláště je-li jich hodně). Jedinou možností, jak s nimi bojovat, je být dostatečně "silný". Fire Drake je odolný vůči ohni, Gold Viper vůči bleskům a Azure Drake je odolný vůči ohni i bleskům.15) Démoni (Slayers)Variace : Slayer, Guardian, Vortex Lord, Balrog.Démoni jsou nejvyšší příšery, jaké je možné v této hře potkat. Vaší maličkou postavičku převyšují o tři hlavy, takže jste při setkání s nimi rádi, že jste rádi. A jakoby nestačila jejich velikost a síla, ještě po vás plivají Inferno, takže není na škodu mít dostatečnou odolnost (resistenci) vůči ohni. Nenechej- te se zastrašit jejich velikostí a bijte je hlava nehlava zbraněmi i kouzly. Pozor ale: jsou imunní vůči ohni.16) Mágové (Advocates)Variace : Counselor, Magistrate, Cabalist, Advocate.Mágové mají jednu nepříjemnou vlastnost: dokáží zmizet (teleportovat se ) pryč ještě před tím, než přijde finále pořádného výprasku. Metají po vás všechna možná kouzla od Charged Boltu až po Firebally, takže si dávejte dobrý pozor. Ostatně i Lazarus patří mezi mágy - rozdíl je jen v tom, že je "trochu" odolnější a má silnější kouzla. Kromě Magistrátů jsou všichni odolní vůči ohni a Cabalisti a Advokáti navíc imunní vůči bleskům. Pokud budete hrát na obtíž- nost "Hell" jsou Advokáti imunní proti všemu.17) Ženské démony (Succubi)Variace : Succubus, Snow Witch, Hell Spawn, Soul Burner.Ženský v Diablu se mnoho neliší od těch, které známe ze světa za obrazovkou, když jsou ve stavu "maximální naštvanosti". Není s nimi žádná dohoda, metají po vás Death Stary (doporučuji vysokou odolnost vůči kouzlům - Magic) a prostě všemožně znepříjemňují život dobrodruha. Pokud hrajete za válečníka, je nejlepší mezi ně vlítnout (zachumlovat se) a rozdávat rány na všechny stra- ny, než se rozutečou (popřípadě je zbaběle nahnat do rohu). Snow Witch je odolná vůči bleskům, Hell Spawn je vůči nim imunní a Soul Burner je hrozná... odolná vůči bleskům a ještě imunní vůči ohni.18) Rytíři (Black Knights)Variace : Black Knight, Doom Guard, Steel Lord, Blood Knight.Rytíři jsou asi nejsilnější (od slovo síla - tělesná) bestie v Diablu. Pokud nejste dostatečně silní, radši si jich nepouštějte moc k tělu, mohlo by vás to mrzet. Jinak Black Knight je odolný vůči bleskům, Doom Guard vůči ohni, Steel Lord vůči ohni + imunní vůči bleskům a Blood Knight je odolný vůči bleskům a imunní vůči ohni (to je hnus).Mimo tyto základní typy příšer se budete občas setkávat s jejich náčelníky, s tzv. zdroji světla. To jsou nestvůry, které mají vlastní jméno (např. Puke- rat the Unclean) a většinou jsou silnější než jejich rodoví příbuzní. Hlavní však je, že z nich vždycky vypadne nějaká magická věc, takže je radost s nimi spolupracovat...KOUZLAKouzla jsou popsána v manuálu (sice docela chudě co do podrobností, ale snaha byla), takže se jimi zabývat nebudu. Přesto si neodpustím pár poznámek typu, že mi docela chybí např. Identify, Nova, Apocalypsa a resurekce, tedy kouzla, která se není možné na Multiplayer naučit. Dále jistě víte, že čím je vyšší úroveň kouzla, tím je i dané kouzlo silnější, stojí méně magů atd... Maximální úroveň kouzel je 15, ale je možno ji překročit pomocí např: Thinking Capu, An- gels Staff atd. Prostě věcí, které zvyšují kouzlům úroveň.OLTÁŘE (SHRINES)Oltáře jsou místa, po jejichž aktivaci se vždy něco významnějšího stane. Například se vám mohou zvýšit vlastnosti, úroveň kouzel atd., bohužel se mohou taky snížit. Nebudu zde vypisovat všechny, ale jen ty nejdůležitější a nejnebezpečnější + ohodnotím ty rozhodně kladné, - rozhodně záporné, a ty, které se hodí jen v určitých situacích typu: Mám čapku I/I s 4 AC, proto pou- žiji Hidden Shrine a poté Gloomy, načež získám čapku II/II s 6 AC.Název oltáře : ÚčinekAbandoned : Zvýší obratnost o dva body;Creepy : Zvýší sílu o dva body; Eerie : Zvýší magic o dva body; Eldritch : Přemění normální lektvary na žluté; Fascinating Hnus : Ubere HODNĚ many a zvýší kouzla; Glimmering : Identifikuje věci; Gloomy : +2 na AC věci - 1 na damage zbraní; Hidden : Jedna věc -10 odolnost, ostatní +10; Magical : Vyvolá na vás Mana Shield; Mysterious : Jeden atribut +5 ostatní - 1; Mystic : Vyplní vám inventář penězi; Ornate : Sníží manu a zvýší kouzla; Quiet : Zvýší vitalitu a dva body; Sacred : Sníží manu a zvýší kouzla; Secluded : Odkryje celou mapu; Supernatural : Obnoví úroveň nad vámi (příšerami, věcmi); Thaumaturgic : Vyplní všechny truhly v úrovni penězi; Weird : + 1 na Damage ke všem zbraním;1) BUTCHER (Řezník)Tohohle hnusáka najdeš ve druhém patře. Až najdeš kolem dokola uzavřenou místnost jenom s jedněmi dveřmi, ve které jsou vidět kusy rozsekaných těl a podlaha od krve, tak to je jeho doupě. Pořádně se zásob červenými lahvičkami a otevři dveře. Butcher se na tebe vyhrne s přátelským pozdravem "AH, FRESH MEAT !" (Čerstvé maso !). Pokud jsi válečník, nezbývá nic jiného, než rubat ho tak dlouho, až ho zničíš. Lučištník a kouzelník mohou použít malou fintu - hoň se s ním po patře, až najdeš vhodnou místnost. Rychle do ní vklouzni a zavři dveře. Butcher nebude vědět, co dál a začne přešlapovat na místě. Pak ho můžeš v klidu zlikvidovat šípy, nebo kouzly.2) CURSE OF KING LEORIC (Kletba krále Leorica)Najdeš ho ve třetím patře. Hledej vchod do hrobky (Tomb Entrance). Jdi tam a narazíš na Skeleton Kinga. Bude bublat něco o tom, že tě zabije. Stiskni páky ve vnější místnosti, které otvírají hrobku. Nejprve se pokus dostat Skeleton Kinga kouzly. Až se promění, bude mnohem jednodušší dobít ho přímým soubojem. Až ho zničíš, vypadne z něj Koruna Nesmrtelnosti (Undead Crown).3) POISENED WATER SUPPLY (Vyčištění otrávené vody)Při jedné návštěvě vesnice se dozvíš, že zdroj vody pro vesnici je otrávený. Tenhle problém vyřešíš ve druhém patře labyrintu. Hledej stěnu s rozeklaným otvorem, který se hlásí jako "to a dark passage" (do tmavé chodby). Jdi tam, projdi několika chodbami a pobij všechno, co se pobít dá. Voda v jeskyni pak zmodrá a úkol je splněn. Vrať se do vesnice k Pepinovi, který ti dá "Ring of Truth" (Prsten Pravdy).4) OGDENŮV ZNAKJdi do čtvrtého patra a najdi tam týpka se jménem "Snotspill" (Kapka z nosu). Bude si stěžovat, že nějací velcí oškliváci (big uglies) mu sebrali prapor a on že ho chce zpátky. Jdi za roh a pobij overlordy. Ogdenův znak je v truhle. Odnes ho Ogdenovi a dostaneš Harlekýnovu kouzelnou korunku (Harlequen Crest).5) GARBHAD THE WEAK (Garbhad Slaboch)Ve čtvrtém patře najdeš rohatce (goatmana), který se jmenuje Garbhad. Má dvě věci, které potřebuješ získat. Jdi až k němu a promluv s ním. Opakuj to tak dlouho, až ti jednu věc dá a potom na tebe zaútočí. Zabij ho a získáš tak i druhou věc.6) MAGIC ROCK (Magický kámen)Povaluje se v pátém patře na stole. Seber ho a odnes do vesnice Griswoldovi, který ti za něj dá Emphyrean Band.7) HALLS OF THE BLIND (Síně slepoty)Po přečtení knihy se otevře tajná chodba. Jdi dovnitř a pobij všechny zrůdy (hiddeny). Za odměnu získáš optický amulet.8) ZHAR THE MAD (Zhar Šílenec)Promluv se Zharem a on ti dá knihu, aby sis četl a nevyrušoval ho od práce. Vezmi všechny svitky a knihy. Až vezmeš knihu z police, Zhar se rozzlobí a bude tě chtít zabít. Zabij ho a máš po práci.9) ANVIL OF FURY (Kovadlina zuřivosti)Kovadlina zuřivosti (nebo vzteku) se skrývá v jeskyních na poloostrově, co je kolem dokola obklopený lávou. Pobij všechna monstra, která kovadlinu hlídají a odnes ji do vesnice Griswoldovi. Dostaneš za ní Griswolds Edge a Unique Sword (Griswoldův břit a Jedinečný meč)10) ARKAINES VALOR (Brnění)Vezmi kámen krve (bloodstone) a polož ho na oltář. Otevře se tajná chodba. Tady najdeš další kámen. Opět ho polož na oltář a otevře se místnost s rohatými démony. Všechny je pobij a na konci místnosti najdeš speciální brnění Arkaines Valor.11) CHAMBER OF BONE (Kostnice)Najdi schodiště, které vede do této místnosti. Pobij všechny démony, co se na tebe vyhrnou. Za odměnu získáš několik magických věcí a ochranné kouzlo Guardian Spell.12) BLACK MUSHROOM (Černá muchomůrka)Najdi v jeskyních tlustospis "Fungal Tome". Odnes ho Adrii a ona tě pošle pro černou muchomůrku. Vrať se do jeskyní a jednu pro ni utrhni. Nyní bude chtít jeden z Pepinových elxírů a Pepin zase bude chtít démonův mozek. Jdi zpět do jeskyní, zabij démona a seber jeho mozek. Odnes ho Pepinovi. Ten ho už potřebovat nebude, ale elixír ti dá. Dones elxír Adrii. Kupodivu ani ona už ho nebude potřebovat. Co s ním ? Vypij ho, všechny vlastnosti se o 3 zvýší.13) LACHDANANV 15 patře najdeš Zlatý elixír (Golden Elixir). Odnes ho Lachdananovi a od něj dostaneš Veil of Steel (Ocelový Závoj) a nějakou magickou věc.14) WARLORD OF BLOOD (Pán Krve)Warlord hlídá schodiště ve 13. patře se svojí partou rytířů. Všechny pobij a získáš unikátní meč "Inferno", a další magická brnění a zbraně.12) ARCHBISHOP LAZARUS (Arcibiskup Lazarus)V 15. patře najdi Lazarusovu Hůl (Staff of Lazarus) a dej ji Cainovi. Vrať se zpátky a najdeš otevřený červený portál. Vstup dovnitř, vyřeš puzzle s několika šedými kruhy. Lazarus na tebe zaútočí se svou armádou ochránců. Všechny je pobij a odměnou ti budou tři magické věci. (V multiplayer módu najdeš Lazara s jeho ochránci v pravém horním rohu 15. patra)13) DIABLO (Ďábel)Použij červený pentagram ke vstupu do 16. patra. Stiskni všechny páky kolem dokola - a tím otevřeš Diablovo doupě. Zabij ho - a podívej se na závěrečné animace.

Pokračovat na článek


CZ.NIC – nový systém pro správu domén .CZ

I když běžný uživatel dne 1.10.2007 nic nepoznal, tak se stalo hodně ve světě českého internetu. Co se přihodilo, co nebo kdo se skrývá za označením CZ.NIC, čtěte dále a dozvíte se tyto i další informace a důležité události ve světě internetu.Den 1.10.2007 se stal jedním s důležitých milníků pro všechny, kteří se pohybují ve světě internetu. Běžný uživatel sice žádnou změnu, nebo nějaký posun nezaregistroval, ale ti, kteří se zabývají např. prezentováním nějakých informací pomocí internetových stránek, tak pro ty už tento den důležitý byl. V 10 hodin dopoledne byl spuštěn nový registrační systém pro správu domény CZ. Správa této domény byla svěřena do rukou sdružení CZ.NIC.Sdružení CZ.NIC bylo založeno roku 1998 předními poskytovateli internetových služeb. V průběhu doby se postupně přidávali další členové, v současné době má sdružení přes 50 členů. Hlavní činností je spravování registru doménových jmen .CZ a 0.2.4.e164.arpa (ENUM). Dále se věnuje všem možným aktivitám, které pomáhají rozšířit a vylepšovat internetové služby v České republice. CZ.NIC je také členem mezinárodních organizací podobného zaměření a také je členem sdružení EURid, které spravuje evropskou doménu .EU.Pro běžného uživatele pojem doména, a věci s tímto spojené moc neříkají, tak by nebylo na škodu pár informací na toto téma sdělit. Každý počítač v sítí je identifikován pomocí IP adresy. Ta může vypadat např. 77.75.72.3, ale kdo by si při zadávání adresy internetové stránky pamatoval všechny tyto kombinace čísel. Proto je jednodušší zadávat doménové jméno např. www.pripojtese.cz . Převod mezi kombinací čísel a jmen zajišťuje DNS (Domain Name System). Takže je jedno, jestli zadáte adresu pomocí IP adresy, nebo pomocí doménového jména. Jednotlivé části domény jsou řazeny podle obecnosti. Čím více vpravo, tím je doména obecnější, např. .cz zahrnuje velkou skupinu počítačů a sítí, naproti tomu pripojtese.cz už je o něco konkrétnější a takhle by se dalo pokračovat dál až k úplné identifikaci jednoho počítače. Přesně popisovat DNS by nemělo v tomto článku smysl, pokud si přejete další informace, naleznete je např. v tomto článkunebo na stránkách CZ.NIC.Mimo správy registru domén .CZ je sdružení zodpovědné i za domény ENUM. Systém ENUM je kombinací klasického telefonování pomocí telefonních čísel a identifikací v síti pomocí IP adresy. K Vašemu telefonnímu číslu si můžete zaregistrovat ENUM doménu. Díky této doméně se na Vaše telefonní číslo může dovolat kdokoli pomocí internetu. Na čísla s ENUM doménou je pak možné volat zdarma bez ohledu na to, v síti jakého telekomunikačního operátora se číslo nachází. Více informací naleznete na enum.nic.czAle nyní už zpět ke sdružení CZ.NIC a jejímu převzetí zodpovědnosti za registraci domén od společnosti T-Systems PragoNet, která tyto služby provozovala 4 roky s dosavadní verzí registračního systému. Přes rok a půl se sdružení připravovalo toto převzetí a vyvíjelo vlastní registrační systém. Tento nově vytvořený systém obsahuje tyto informace -evidence registrátorů a jejich přístupů pro jednotlivé zóny,bankovní a fakturační systém pro platby registrátorů,systém komunikace a upozorňování držitelů domén,evidence všech vystavených dokumentů,archivace veškerých požadavků.Přesuny dat mezi starým a novým systémem byl prováděn od 28. do 30 září 2007, po tyto tři dny nebylo možné přidávat nově zaregistrované uživatele a ani měnit informace o stávajících. Nefunkčnost systému nijak neovlivnila provoz českého internetového prostoru. Podle předpokladů by měl tento krok ušetřit při správě národní domény CZ desítky miliónů korun ročně. Držitelům domén CZ by tato změna měla přinést především usnadnění a zefektivnění práce při registraci. Sdružení CZ.NIC sice převzalo správu registru domén .CZ, ale pokud se rozhodnete si zaregistrovat nějakou doménu, tak se samotnou registrací se neobracejte přímo na CZ.NIC ale některého registrátora. Abych to vysvětlil podrobněji, sdružení CZ.NIC pouze eviduje registr doménových jmen a je smluvně svázáno s řadou registrátorů, kteří samotnou registraci provádějí, jejich seznam najdete na stránkách www.nic.cz/whois/registrarsVlastní evidenční systém, který firma vyvinula, systém FRED (Free Registry for ENUM and Domain), je nyní volně k dispozici. FRED byl uvolněn jako open source software pod licencí GNU GPL (General Public License). Kterýkoli uživatel si jej může stáhnout na fred.nic.cz/wiki/download. Software lze nejen libovolně využívat, ale také upravovat a dále šířit, je ale nutné dodržet podmínky licence GPL. Abyste mohli systém FRED zprovoznit, potřebujete ještě další software, ale všechen je také k dispozici zdarma na internetu - Linux, Apache a PostgreSQL. Systém FRED vyvíjelo 5 programátorů v jazyce C/C++, kde zabral slušných 200 000 řádku a v jazyce Python (50 000 řádků). V současné době neexistuje na světě jiný podobný systém, který by byl srovnatelný se systémem FRED a byl přitom s licencí open source. Podle výsledků zátěžových testů by bez problému zvládl spravovat i registr generických domén COM, který je s více než 65 miliony registrovaných domén největším registrem domén na světě.Následující plány sdružení jsou směřovány k dalšímu rozvoji systému FRED, a k novým projektům, které pomohou rozšířit a zkvalitnit internet na české půdě. Další aktivity zaměří sdružení na aplikace technologie DNSSEC, pro zabezpečení internetového provozu a také rozvoj technologie ENUM.

Pokračovat na článek


Jak vybrat aktivní prvek

Výběr aktivních prvků je klíčovým bodem při vytváření počítačové sítě. jejich volba závisí na tom, jak velkou síť chceme vybudovat a na jaké vzdálenosti bude potřeba spojení zajistit.Volba aktivních prvkůRozhodneme-li se vytvořit si vlastní počítačovou síť, musíme se nejdříve rozhodnout, který síťový standard zvolíme. Každý standard přesně specifikuje použitelnou topologii, způsob a rychlost komunikace v síti. Nejčastěji používaným je dnes Ethernet, v odůvodněných případech však lze použít, Token Ring, ATM, 100VGA, Arcnet nebo další. V případě Ethernetu, je dalším logickým krokem volba rychlosti sítě. Souvisí s celkovou koncepcí a požadovanou propustností plánovaného řešení (rychlosti vztažené na jeden počítač), zpravidla však volíme mezi dvěma rychlostními standardy, Fast Ethernet (100 Mb/s) nebo 1GE (1Gb/s). Pro 100Mbps hovoří nižší náklady na realizaci, 1Gb/s pak nabízí vyšší datovou propustnost ovšem při vyšších nákladech na kvalitu kabeláže a aktivních prvků. Gigabitové řešení je plně zpětně kompatibilní s Fast Ethernetem a Ethernetem. Pokud bychom zvolili rychlost 100 Mb/s a v budoucnu chtěli přejít na standard 1 Gb/s, bude nutné všechny aktivní prvky v síti nahradit novými, což představuje poměrně značnou investici. V případě kabeláže je přechod z Fast Ethernetu mnohem jednodušší, protože kabeláž pro Fast Ethernet (Cat. 5e nebo lépe Cat. 6) podporují i rychlosti 1 Gb/s.Standard Ethernet využívá hvězdicovou topologii, kdy každý počítač v síti musí být spojen přímo s aktivním prvkem. Prvním faktorem při jeho výběru je jeho umístění. Prvky vhodné pro montáž do 19“ rozváděče bývají označené „rackmount“ (z anglického RACK= rozváděč, MOUNT=montáž). Ostatní zařízení jsou označována jako “desktop“. Předpokládá se, že „desktop“ zařízení bude spojovat pouze několik počítačů, proto se dodávají většinou s 5, 8 či 16 porty. Existuje možnost propojení více switchů dohromady (kaskádování). Pak je nutné použít tzv. křížený kabel, který má prohozené vodiče určené pro vysíláni (TX) a příjem (RX) signálu. Většina aktivních prvků má ovšem v sobě zabudovanou funkci Auto MDI-X, která dokáže detekovat přímý či křížený kabel a sama automaticky zvolit správný pár vodičů pro vysílání a příjem. V takovém případě použití kříženého kabelu není nutné.Dalším kritériem výběru aktivního prvku je volba mezi externím a interním zdrojem napájení. Pro externí zdroj napájení hovoří o cca 10 až 20 % nižší cena vykoupená vyšší poruchovostí těchto zdrojů. Z toho důvodu někteří výrobci stanovují na zdroj kratší dobu záruky než na samotné zařízení. U menších switchů je interního zdroj napájení zbytečným luxusem. Chceme-li použít switch s více než 8 porty, je interní napájení z hlediska vyššího vytížení zdroje vhodnější variantou. Další je možnost volby mezi kovovým a plastovým obalem. Při koupi plastového osmiportového switche, ušetříme cca 10 až 15 % ceny oproti koupi kovového switche.Management ano či ne?Jedinou zásadní výhodou při koupi switche bez managementu je výrazně nižší cena. Neobejdeme-li se bez správy prvku, je nutné zvolit její přesnou úroveň. Zde platí přímá úměra mezi počtem funkcí a cenou.První možností je SMART management. V tomto případě lze switch ovládat pouze pomocí sériového kabelu RS232, kterým lze nastavovat základní funkce switche jako vypínání a zapínání portů, nastavování portově orientovaných VLAN nebo nastavování řízení toku. U některých switchů s tímto managementem se lze setkat i s funkcí řízení šířky pásma, tedy možností přesnějšího nastavení rychlosti datové komunikace pro každý port než „pouze“ rychlosti garantované standardy Ethernetu. Vylepšenou verzí SMART switchů jsou tzv. WebSMART switche. Tyto navíc disponují IP adresou umožňující vzdálené ovládání tohoto aktivního prvku přes standardní webový prohlížeč. Cena těchto switchů se pohybuje někde uprostřed mezi cenou switche bez managementu a s L2 managementem.Další úrovní správy je tzv. L2 management. Tyto switche se odlišují od WebSmart switchů více způsoby správy switche a možností jeho ovládání pomocí mnohem většího počtu parametrů. Zde je kromě ovládání přes webové rozhraní možné použít i například protokol SNMP. Ve switchi je udržována tabulka parametrů a jejich aktuálních hodnot. Tyto hodnoty mohou být vyžádány dotazem SNMP (Simple Network Management Protocol) softwaru a následně importovány a zobrazeny v této SNMP aplikaci. Korektní import dat ze switche do SNMP softwaru zajišťuje tzv. MIB tabulka. Většina výrobců využívá kompatibility základních a obecně známých MIB tabulek. U funkcí, které nejsou zaznamenány v žádné standardní MIB tabulce, vydá výrobce svou vlastní proprietární MIB tabulku. Možná je i vzdálená správa přes CLI (příkazovou řádku) např. pomocí utility TELNET. Zde jsou administrátoři rozděleni přístupovým účtem a heslem do skupin dle pravomocí na tzv. superuser (účet s maximálními kompetencemi) a uživatele s nižšími právy. Možnosti nastavení se u switchů s plným managementem liší od výrobce k výrobci a rovněž zde roste cena úměrně s počtem funkcí.Páteřní spojeDalším kritériem pro výběr je možnost připojení rychlejšího standardu či optického modulu ke switchi. U sítí, které jsou určeny pro připojení k páteřní síti můžeme využít variant switchů, které kromě předem daného počtu portů (5,8,16,24,32,48) umožňují připojení jednoho či více portů s podporou vyššího rychlostního standardu. Tento způsob připojení páteře k LAN síti je velmi jednoduchý a topologicky čistý. Připojení k páteřní optické síti je nejčastěji zajištěno pomocí tzv. SFP modulů. U těchto modulů jsou použity optické LC konektory. Jako další musíme specifikovat, zda se bude jednat o mnohovidový či jednovidový optický spoj, případně znát vzdálenost, na kterou budeme optiku používat. Chceme-li použít pouze jednu optickou trasu, bude nutné použít tzv. WDM (Wave Division Multipexing) optické moduly, které umožní vysílání i příjem signálu na jednom optickém vláknu. (na různých vlnových délkách). Používané vlnové délky jsou 1310 a 1550nm, kde na jedné straně je pro vysílání použita první hodnota a pro příjem druhá, na druhém konci jsou pak tyto hodnoty použity opačně. Tato zařízení se používají v párech.Pokročilé vlastnostiPokud bude aktivní prvek umístěn mimo rozváděč v prostředí s teplotními výkyvy, či extrémy, případně bude muset odolávat mechanickému namáhání, bude nutné sáhnout pro tzv. průmyslovém switchi. Tyto switche jsou výrobci testovány na náhlou a častou změnu teploty, dlouhodobou práci v extrémních teplotách, tlacích i vibracích (např. v dopravních prostředcích atd.). Často se kromě průmyslových switchů můžeme setkat i s průmyslovými media konvertory, tedy zařízeními umožňujícími změnu z jednoho media na druhé. Nejčastěji se používá změna z metalického vedení na optické, ale pro průmyslové použití jsou vhodné také media konvertory pro změnu z optiky na RS 232 či RS 422/485.Musíme se ale připravit i na situaci, kdy budeme přinuceni okolnostmi navrhovat síť tak, že jeden či více aktivních prvků bude úplně mimo dosah napájení. Jelikož switche napájené být musí, je nutné toto vyřešit jiným způsobem. Ideální se pro toto řešení jeví využití switche s podporou 802.3af tedy napájení po Ethernetu (PoE – Power over Ethernet). Pokud náš centrální prvek podporuje standard 802.3af pak dokáže jedním datovým kabelem poslat jak data určená pro zařízení na konci kabelu (další switch, WiFi zařízení, media konvertor), tak napájení pro toto zařízení. Aktivní prvek na druhém konci však opět musí podporovat standard 802.3af, aby byl schopen silové vedení v datovém kabelu využít pro svou vlastní potřebu a oddělit jej od dat samotných, které rovněž zpracuje. Zařízení podporující standard 802.3af se proto dále dělí na PSE (Power Source Equipment), tedy zařízení, která slučují datový tok se silovým vedením a PD (Powered Device), tedy zařízení, které dokáže silové vedení v datovém kabelu využít pro vlastní potřebu.Při výběru aktivního prvku pro počítačovou síť je dobré u výrobce či distributora ověřit, zda toto zařízení má certifikát CE a požadovat od výrobce tzv. prohlášení o shodě, což by v dnešní době měla být samozřejmost.

Pokračovat na článek


Komprese dat

Co dělat, když potřebujete e-mailem poslat velký dokument a příjemce má omezenou velikost mailové schránky, takže se vám e-mail stále vrací? Zkomprimujte ho. Zmenšíte tím velikost odesílaných dat a díky tomu také urychlíte odeslání i příjem e-mailu. Zvláště pokud máte pomalejší připojení možnost komprese oceníte.V průběhu stále progresivního vývoje počítačového světa rostlo množství dat společně s hardwarovou náročností. Velký objem dat se dlouho zpracovával i na výkonnějších počítačích a kvůli snaze uspořit čas se začalo přemýšlet jak urychlit zpracování těchto dat. Postupně začaly vznikat první programy, které se touto problematikou začaly zaobírat. Popravdě první verze nebyly zrovna příliš bezpečné. Hlavně proto, že dokázaly samotné soubory znehodnotit a již je nikdo nedal zpět do původního stavu. Staly se tak naprosto nepoužitelné. Nicméně od konce 80tých let minulého století, kdy se začal tento problém vehementně řešit, došlo k obrovskému skoku a s problémem poškození dat se již běžně nesetkáme. V podstatě si to ani výrobci samotných programů nemohou dovolit. Bezpečnost těchto programů vzrostla nad hranici 99% a já sám jsem se nesetkal za celou dobu používání těchto kompresních programů s nějakou kritickou chybou. Vlastním problémem vždy byl transport dat. Docházelo k mnoha poškozením a deformacím souborů bez komprimace, které již nebyly napravitelné. Dnes už samotná komprese zajišťuje určitou ochranu proti poškození při transportu.Komprese znamená zmenšení, zhuštění (hovorově se používá slovo "sbalit", opakem je "rozbalit"), ), výsledkem pak je menší objem dat. Zkomprimované soubory zabírají na disku méně místa, což při dnešních kapacitách disků není až tak podstatné. Významné to ale může být třeba posílání souborů e-mailem. Kromě menší velikosti je výhodou i to, že několik souborů můžete do jednoho a s jedním souborem se manipuluje lépe než s několika. Drobnou nevýhodou je, že zkomprimovaný soubor je nejprve nutné dekomprimovat (rozbalit), než s ním lze pracovat (je to podobné, jako když si složíte list papíru, abyste jej mohli vložit do kapsy – nejprve jej musíte rozložit, abyste si jej mohli přečíst).Některé soubory již používají kompresi vnitřně, například programy (exe soubory, dll knihovny), ale také obrázky, hudba nebo video soubory. U těchto souborů už jejich další kompresí významného zmenšení nedosáhneme.Až dosud jsme brali v úvahu tzv. bezztrátovou kompresi, to znamená, že ze zkomprimovaného souboru lze vytvořit identický soubor jako před kompresí. Asi by se vám nelíbilo, kdybyste si zkomprimovali seminární práci, poslali si ji e-mailem do školy a tam byste po rozbalení zjistili, že místo vašich pečlivě promyšlených vět vidíte shluk nesmyslných znaků. Poněkud jiná situace je ale u již zmiňovaných obrázků, hudby nebo videa. Lidské smysly jsou totiž nedokonalé, a tak drobné změny v obraze nebo zvuku nepostřehnou. Obrázky, zvuk a video jsou proto většinou ukládány v komprimovaných formátech, a to nejčastěji ztrátovou kompresí. Při ukládání je obrázek drbně "pozměněn", tak aby bylo dosaženo co nejmenší velikosti výsledného souboru při zachování dostatečné věrnosti. Takto zjednodušeně používají kompresi formáty JPG (obrázky), MP3 (hudba) nebo MPEG či DivX (video). Ne že by obrázky, hudbu nebo video nebylo možné ukládat nekomprimovaně, většina programů i tuto možnost nabízí, ale takové soubory jsou pak opravdu hodně velké, zvláště u videa.Komprimační programy, kterými se budeme dále zabývat používají samozřejmě bezztrátovou kompresi. Potřebujeme samozřejmě po rozbalení získat původní soubor v nezměněné podobě.Na trhu existuje mnoho produktů nabízejících uvedené základní funkce a komprese do formátů ZIP, ARJ, TAR/GZ, ACE, LHARC atd. Mezi sebou se liší jednak tím, jak tyto základní funkce provádí (viz např. Archive Comparision Test), a jednak tím, že nabízí další, pro někoho podstatná vylepšení, jako je možnost automatického generování jmen podle data, výběr podle data, příznaků archivace, schopnost práce s 'dlouhými' jmény, samorozbalující archivy, možnosti uzamčení archivu proti další modifikaci, interaktivní ovládání, komentáře k archivu atd.To by tak mohlo být z teoretického hlediska vše a nyní se podíváme na pár programů, které vám mohou samotnou kompresi (sbalení dat) či dekompresi (rozbalení dat) provést. Pokusím se zde vybrat pár nejznámějších programů a jeden podrobněji popsat. Samozřejmě, že bude záležet na vás, který program si vyberete. Ovšem princip všech programů je velmi podobný.WinRAR 3.62WinRAR je program určený pracovat s nejrozšířenější skupinou komprimovaných dat a to s koncovkami RAR a ZIP. Dokáže ovšem zpracovávat (ale pouze extrakci) formáty typu GZ, ACE, TAG nebo UUE a mnoho dalších. V nejnovější verzi (3.62) dokáže WinRAR zpracovávat dokonce i datové produkty NTFS (pro zasvěcené). Toto je zvlášť podstatné pro Windows 2000. V nové verzi je program poněkud graficky odlišný od předchozích a jeho použití je přehlednější. Samotná práce v něm je jednoduchá a srozumitelná pro každého. Podíváme-li se na funkčnost a optimální poměr komprese k času, můžeme klidně říci, že tento faktor je v programu WinRAR dokonale zvládnut. I když se najdou programy, které komprimují s větší efektivitou, čas potřebný pro jejich práci je několikanásobně vyšší a pochopitelně naopak. S archivy RAR lze pracovat kromě nejrozšířenější platformy Windows i v prostředích Unix, Linux, MacIntosh, IBM OS/2.Pro šifrování používá RAR poměrně silnou blokovou šifru, takže i když se po internetu povaluje spousta programů pro zjištění hesla, při šesti- a víceznakovém heslu trvá na současné technice nalezení hesla několik desítek let. Celkem důležitý rozdíl od ostatních formátů, kde je to záležitost pár hodin. (jen pro zajímavost rozšifrování šestiznakového hesla trvá podle výpočtů cca 400 dní, sedmiznakového 25 000 dní atd., pochopitelně záleží na technologii a výkonu počítače). Jen zmíním, jak velké soubory se dají WinRARem zpracovávat a jaká je jeho cena. Maximální velikost zkomprimovaného souboru je cca 8,5 gigabytů a u souborového systému FAT16 pouze 2 gigabyty (to je ale omezení souborového formátu, ne WinRARu samotného). Náklady na pořízení tohoto programu se pohybují přibližně někde kolem 1000 Kč.Pracovní plocha je velice jednoduše a vkusně umístěná v dominantní části okna a velmi připomíná práci v Total Commanderu. Máte-li soubor, který je zkomprimován, a chcete jej extrahovat (rozbalit), použijete velice jednoduchý pohyb podobně jako v programu Průzkumník nebo již zmiňovaném Total Commanderu. Najdete soubor, který chcete zpracovat. Jednou na něj kliknete, aby došlo k prosvícení (ne k otevření), a pak již stačí jen stisknout v horní části tlačítko „Extrahovat do“ . V tu chvíli se objeví okno „Cíl a volby extrakce“ a naprosto identickým a notoricky známým způsobem určíte, kam si přejete dotyčný soubor rozbalit. Opačný postup, když hodláte soubory sbalit (spakovat), je také velmi jednoduchý. Zobrazíte veškerá data, která hodláte zpracovat, označíte je buď myší, nebo „Shift + tlačítka šipek nahoru, dolů“, a zvolíte ikonu „Přidat“ . Pak již jen určíte, kam se vytvořený soubor umístí. Celá práce je tímto dokončena.Toto jsou pouze dvě nejdůležitější činnosti, které by vám měly stačit k tomu, abyste se naučili velmi jednoduše a hlavně efektivně pracovat s daty. Existuje mnoho možností jak provést nastavení a podrobnou lokalizaci systému, ale pro běžné uživatele se mi to jeví jako nadstandardní a myslím si i zbytečné. V každém případě, pokud se někdo hodlá komprimací dat zaobírat podrobněji, existují na internetu podrobné popisy a příručky jak vyzrát na mnoho problémů a potíží. Stáhnout si nejnovější verzi v češtině můžete přímo ze stránek výrobce.Varianta komprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > WinRAR > Přidat do nazev_slozky.rarVarianta dekomprese WinRAR: Pravé tlačítko myši > Extraktovat zdeWinZip 10.0Nejběžněji používaný komprimační nástroj používá prakticky stále stejné uživatelské prostředí a vylepšuje jen vnitřní funkce. Je to zcela základní program, který by neměl chybět v žádném počítači. Podporuje většinu kompresních standardů běžně používaných na Internetu: TAR, ZIP, UUencode, XXencode, BinHex, MIME a Unixové komprese. ARC, ARJ a LZH jsou podporovány prostřednictvím externích programů. Běžný uživatel nejvíce ocení novou a lepší metodu komprese, která ovšem není kompatibilní se staršími verzemi.Program automaticky vybírá optimální kompresní metody - PPMd nebo bzip2 a obsahuje nový kompresní algoritmus pro bezztrátovou kompresi zvukových souborů WAV. Možnost zobrazení plných náhledů snímků uložených v ZIP souboru bez nutnosti jejich extrakce je velmi příjemná změna. WinZip podporuje správce příloh ve Windows XP SP2. Dokáže ukládat ZIP soubory přímo na CD nebo DVD, velké ZIP soubory jsou přitom automaticky rozloženy na více disků.Trial verzi si můžete stáhnout přímo od výrobce.Varianta komprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Add to nazev_slozky.zip.Varianta dekomprese WinZip: Pravé tlačítko myši > WinZip > Extract to hereALZip 6.13Program umí pracovat s více než 35 kompresními formáty. Vedle standardních formátů, jako jsou ZIP či ARJ, umí ALZip otevírat i ISO a BIN (IsoBuster) obrazy kompaktních disků či virtuální CD formátu LCD. ALZip dokáže samozřejmě archivy i vytvářet a to včetně SFX samorozbalovacích souborů.Mezi další funkce programu patří rozdělování archivů do menších souborů, integrace s antivirovým softwarem, zrekonstruování zapomenutých hesel ZIP souborů či možnost spouštění programu z příkazové řádky. Celkově se jedná o velice povedený program s intuitivním ovládáním, který rozhodně stojí za vyzkoušení.Stahovat můžete od výrobce.ExtractNow 4.35Dovolí rozbalit více souborů najednou z formátů ZIP, RAR a ACE. ExtractNow je nástroj, který dokáže rozbalit několik komprimovaných souborů najednou. Podporuje ZIP, RAR, ACE soubory a má velmi kompaktní a přehledné grafické rozhraní. Stačí pouze přetáhnout požadované soubory nebo si je vybrat v menu. V nové verzi nabízí ExtractNow také funkci, která pomůže při hledání podporovaných souborů. Při samotném rozbalování si můžete vybrat, do kterého adresáře mají být archívy rozbaleny, případně pro ně program vytvoří nový adresář se stejným jménem.Stahovat můžete opět přímo od výrobce.Slovo závěremVeškeré programy, které jsem zde představoval (ovšem jen nepatrný zlomek ze všech existujících), je možné stáhnout z internetu jako shareware a není problém je také zakoupit jako originál. Pořizovací náklady se pohybují od 200 – 1000 Kč. Celkem důležité je také říci, že operační systémy Windows i Linux se již dokonale přizpůsobily a umí pracovat i s komprimovanými soubory, aniž byste museli instalovat nějaký další program. Pro základní práci s komprimovanými soubory to stačí, pokud budete chtít víc, není problém sáhnout po některém ze zde představených programů. Doporučuji proto všem uživatelům, aby se pokusili s kompresí pracovat.

Pokračovat na článek


Sametová revoluce a revoluce českého internetu

Dnes už nikoho ani nenapadne, že byly doby, kdy internet nebyl a lidé místo vysedávání před obrazovkou počítače trávili čas povídáním se skutečnými lidmi. Je to náš každodenní pomocník, stejně jako telefon, mobil nebo lednička. Jako moderní vynález má ale i internet svoji zajímavou historii. A to i v české kotlině.V těchto dnech si připomínáme výročí 17.listopadu 1989. Česká republika začala novou etapu své historie a zemi se otevřely veliké možnosti. Platí toto tvrzení i pro sféru informačních technologií? Jak listopadová revoluce ovlivnila nástup internetové doby? Pojďme si projít historii českého internetu.Co nám přichystal světJako většina šikovných věcí, které byly původně vyvinuty za odborným účelem a dnes zpříjemňují život obyčejným lidem, byl i internet na počátku svého vývoje koncipován jako pomocník americké armádě. Ta v šedesátých letech hledala způsob, jak zajistit, aby armádní počítače na celém území Spojených států mohly mezi sebou bez problémů komunikovat. „Are you receiving this?“, to byla první věta, kterou v srpnu roku 1969 poslali výzkumníci z univerzity v Los Angeles. Tak vznikl dnes už legendární ARPANET. Postupně se připojovaly další instituce, především univerzity a výzkumníci hledali pro internet, jenž byl v té době čistě nekomerční záležitostí, to pravé využití. Dnes jeho všestrannost známe a pochvalujeme si ji den co den. Ale jak se světová síť dostala do nové a svobodné země?Homo habilisPrvní, z dnešního pohledu už prehistorická doba českého internetu vznikla na počátku roku 1990. V té době ještě v Československu neexistovala žádná pevná linka kromě těch telefonních. Proto se první pokusy o vytvoření počítačové sítě uskutečňovaly pomocí linek veřejné telefonní sítě. V březnu roku 1990 se do naší země dostávají odnože světové amatérské sítě FIDO a následně pak v květnu téhož roku evropská síť EUnet. O půl roku později k nám přichází síť zvaná EARN (zkratka znamená Europian Academic and Research Network). Zajímá vás, který počítač byl tím pionýrem, který měl ve svých pomyslných rukou moc nad první českou sítí? Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který „vládl“ v Oblastním Výpočetním Centru ČVUT v Praze. V době vysokorychlostního internetu je zajímavé poznamenat, že přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps…Homo erektusTo ale byla jen doba prehistorických experimentů. První opravdové pokusy o připojení do celosvětové sítě Internet proběhly dva roky po sametové revoluci – v listopadu roku 1991. Využilo se k tomu zmiňované připojení sítě EARN. A tím slavným dnem, kdy k nám byl zaveden interaktivní internet byl 13.2. 1992. K tomuto slavnostnímu aktu – k oficiálnímu připojení naší republiky k internetu - došlo na půdě pražského ČVUT.Homo neanderthalensisJiž rok před oficiálním připojení České republiky k internetu byl podáván návrh na vybudování celorepublikové sítě, jež měla být jakousi páteří českého internetu. Měla propojovat všechna tuzemská akademická centra. Vznikl projekt, podle kterého vznikly národní „páteřní“ sítě, česká síť a síť slovenská. Propojení obou těchto sítí bylo součástí právě českého projektu (dostal jméno FESNET – jako Europian Academic and Research Network). V průběhu roku si FESNET změnil počáteční písmeno na C a tím vnikl CESNET (Europian Academic and Research Network). Na Slovensku se zároveň začala budovat slovenská síť SANET (Slovak Academic NETwork). Síť CESNET měla původně jen hlavní uzly v Brně a v Praze. K nim se postupně připojovaly další uzly v univerzitních městech – v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Liberci, v Plzni a tak dál. V roce 1993 měla síť CESNET už své uzly v jedenácti městech. Kromě hlavní linky Praha – Brno, která „valila“ rychlostí 64 kbps byla přenosová rychlost v rámci ostatních uzlů 19,2 kbps. Nechtěli byste se vracet do té doby, viďte?Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETU prakticky hotová a pozornost vývojářů se přesunula k tomu, aby internet „švihal“ větší rychlostí, než byla rychlost šneka, a tím pádem také aby byl spolehlivější a bezpečnější.Homo floresiensisCESNET byl původně určen jen bohulibým čistě nekomerčním a akademickým účelům. Propojeny měly být především vysoké školy a vzdělávací instituce. Postupem času však zřizovatel internetu - Ministerstvo školství ČR – rozšířilo pravomoc českého internetu i na komerční sektor. Tento moment byl zřejmě prvním velkým obratem v historii českého internetu – výhody a nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat jak nevýdělečné organizace, tak organizace výdělečné. Ze získaných prostředků pak CESNET mohl financovat svůj provoz a rozvoj. Tímto krokem se také stal CESNET zároveň poskytovatelem internetu. Nezůstal ovšem dlouho jediným. Firma COnet byla první čistě komerční firmou, jež zprostředkovávala připojení k internetu; začala provozovat síť CZnet, která vznikla jako odnož pražského uzlu sítě EUnet.A stejně jako kdysi podnikatelé platili astronomické cifry za to, že s sebou mohli vláčet těžký a málo funkční mobilní telefon, platili také dost velké částky za dost pomalý internet. Pro zajímavost: v říjnu roku 1994 jste si jako zisková organizace mohli pořídit připojení přes CESNET o rychlosti 19,2 kbps za „pouhých“ 33.970,-Kč měsíčně. Jako nezisková organizace jste asi deset tisíc ušetřili. Nabídka firmy COnet byla také „neodolatelná“ - za velmi slušné připojení 64 kbps jste zaplatili 120.000,-Kč měsíčně. No nekupte to… Pokud jste toužili připojit svůj jediný počítač ke světu, přišlo vás to s CESNETEM na měsíční paušál 2.940,- Kč - ziskové organizace – nebo 1.470,-Kč pro neziskové organizace. S COnetem to bylo levnější, platila se jen tisícovka, ale zase vám zaúčtovali 12,- Kč za každou minutu. Internet vám za tyto peníze fingoval „závratnou“ rychlostí 14,4 kbps.Homo sapiens Před rokem 1995 měla o internetu v České republice ponětí jen hrstka vyvolených. Důvodem bylo hlavně to, že komerční sféra byla stále velmi slabá. Monopol na poskytování veřejného přenosu dat měla společnost Telecom. Tento nežádoucí monopol však na sklonku roku 1995 skončil a pro komerční využití internetu se dokořán otevřely dveře. První rok po zrušení monopolu vrostl počet uzlů připojených k internetu o 104% a další rok o 105%. Internet do každé rodiny!Od roku 1995 tedy internet v českých podmínkách zažívá mohutný rozvoj. Aby se ale mohl internet stát plnohodnotným médiem, byla zapotřebí jen pořádně urychlit. V roce 1996 Ministerstvo školství schválilo, aby se Česká republika zapojila do tzv. projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s), který měl vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť. Řešitelem tohoto projektu se stal CEESNET, z.s.p.o. – tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Abychom vás zbytečně neunavovali technickými podrobnostmi, přeskočme několik let a konstatujme, že se rychlejší internet šíří stejně jako ten původní pomocí strategických uzlů, a že projekt TEN-34 končí dne 30.11. 1998 s pozitivním výsledkem: podařilo se mu během necelých tří let zvýšit kapacitu mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s. Kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje Brno – Praha vzrostla z 3Mb/s na 155Mb/s. S jídlem, jak známo, roste chuť a proto na tento úspěšný projekt ihned navázal projekt QUANTUM s podobným cílem: vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.Vývoj techniky zastavit nelze a na přelomu tisíciletí si projekt QUANTUM mohl gratulovat. 10. února roku 2000 byl zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno. A to z původního 64 kbps už je pořádný skok!Internet se komercializoval čím dál víc, avšak pouze v pozitivním slova smyslu. Objevují se další a další poskytovatelé internetu (v lednu roku 2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů), což znamená, že internet se stává čím dál rozšířenějším médiem a definitivně končí jeho vývojové a elitní období.Homo sapiens sapiensPro laika je historie českého internetu dovyprávěna, ti technicky založení zvědavci a různí „šťouralové“ však mohou namítat, že to ještě přece není všechno. Když se internet zrychlil natolik, že jej mohla využívat každá domácnost, zbývalo vyřešit otázku tzv. peeringu. Co to je peering? Protože na český trh vstoupilo množství poskytovatelů internetu, kteří mají vlastní linku do zahraničí, vznikl problém: jak spolu mohou dva tuzemští uživatelé internetu komunikovat, když jsou připojeni k různým poskytovatelům? Kudy budou probíhat data, která si vzájemně vyměňují? Pokud nejsou oba uživatelé vzájemně propojeni (tudíž spolu „nepeerují“), musejí data jednoho uživatele nejprve putovat linkou ven do zahraničí a poté zase jinou linkou zpět do země do počítače druhého uživatele. To je dost nepraktické, co? Chcete poslat svému sousedovi stručnou zprávu, ale místo aby vaše zpráva sestoupila dvě patra k počítači vašeho souseda, musí se vydat na dlouhou cestu třeba přes půl světa. Přenos se tím pádem zpomaluje, linky zahlcují, vše se blokuje, padá… Tento zapeklitý problém peeringu byl vyřešen tak, že se našla neutrální půda, na které se všechny sítě všech zúčastněných mohly propojovat, a data se tak nikde netoulala. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konkrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech).Na historii českého internetu a na jeho rychlý růst se můžeme podívat také ze stránky statistických čísel. V roce 1999 bylo v České republice zaregistrováno asi 25 tisíc domén. V průběhu roku toto číslo roste asi o dva tisíce domén měsíčně. 1.4. roku 2000 pak existovalo více jak 53 tisíc domén. A to není žádný apríl. Český internet od dob sametové revoluce rychle rostl a bez většího škobrtnutí se stává nejdůležitějším médiem naší doby. Jeho další vývoj můžete každý den sledovat a na svém počítači. A samozřejmě na našich stránkách :)

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Jak poslat e-mail z mobilu

Elektronická pošta je v současné době používána mnohem častěji, než pošta klasická. Díky její rychlosti a dostupnosti je využívána dnes a denně a prakticky málokdo se již donutí napsat dopis na papír, vložit do obálky a poslat jej Českou poštou.Pokud již víte, že e-mail není nějaké ošklivé cizí slovo, ale umíte s ním dobře zacházet a stal se tak běžným komunikačním prostředkem, můžete se naučit, jak takový e-mail poslat i pomocí vašeho mobilního telefonu.E-mail můžete posílat dvěma způsoby: 1. Pomocí e-mailového klienta.2. Pomocí SMSJak se to dělá?Tak především záleží na tom, jakého operátora vlastníte. Poradím vám, jak e-mail poslat z telefonu v různých sítích našich operátorů.V SÍTI T-MOBILE:Pomocí emailového klientaV prvé řadě byste měli vědět, že k e-mailům se dostanete prostřednictvím spojení mezi vaším telefonem a poštovním serverem POP3 (nebo IMAP4). Pokud nemáte nastaveno, nejprve si nastavte stejně jako v počítači server příchozích a ochozích zpráv. Přesné informace získáte u poskytovatele vaší e-mailové schránky. Musíte samozřejmě vlastnit mobilní telefon s e-mailovým klientem.V menu telefonu spustíte e-mailového klienta. Záleží na typu telefonu, ale většinou se nachází v menu Zpráv. Podrobný návod najdete v příručce u každého mobilního telefonu, jelikož se zadání může lišit.Nové typy telefonů vám dají na vybranou, jakmile otevřete zprávy a zadáte VOLBY – VYTVOŘIT (ODESLAT), rozbalí se vám v roletce trojí výběr:Zpráva SMSMultimediální zprávaEl. poštaVyberete- li El. pošta, pošle se vaše zpráva jako e-mail. Pokud již výše zmiňované odchozí a příchozí servery, zkrátka nastaveného emailového klienta nemáte, vyzve vás telefon k nastavení sám.Ještě předtím, než se doručené zprávy zobrazí na displeji vašeho mobilu, proběhne jejich stahování z poštovního serveru. Málokdy jsou stahovány přímo do telefonu, ve většině případů putují do vzdálené schránky. Díky tomu se k nim později dostanete i z počítače (můžete si ovšem nastavit, že ze vzdálené schránky budou zprávy mazány). Také si můžete nastavit automatické pravidelné stahování nových zpráv ze schránky.Na každou zprávu lze samozřejmě odpovědět. Můžete ji přeposlat i smazat (u některých telefonů dojde jen k odstranění z paměti telefonu, u jiných je zpráva definitivně vymazána ze serveru a již se k ní nikdy nedostanete).Pomocí SMSOtevřete si menu Zprávy.Napište : #emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 4616O tom zda bylo odeslání e-mailu úspěšné, budete informování prostřednictvím potvrzovací SMS.Jak probíhá doručení takové zprávy v síti T-mobile?Příjemce obdrží SMS e-mail do své emailové schránky stejně jako každý jiný e-mail.V případě, že odesílatel SMS e-mailu je registrován v t-zones a má přidělenu e-mailovou adresu jmeno@t-email.cz bude tato e-mailová adresa uvedena v e-mailu jako odesílatel. V případě, že odesílatel SMS e-mailu není registrován v t-zones, bude jako odesílatel e-mailu uvedeno číslo mobilního telefonu. Doručení zaslané SMS na e-mailovu adresu probíhá prostřednitvím sítě Internetu. U ostatních operátorů je tomu obdobně.V SÍTI O2 ( DŘÍVE EUROTEL)Pomocí emailového klientaStejně jako u předchozího operátora musíte (pokud ještě nemáte) nastavit odchozí a příchozí server. Příchozí je opět POP3. Server odchozích zpráv je SMTP, vždy zadejte smtp.etmail.cz .V základním menu O2 na WAP portálu klikněte na položky MOJE – MŮJ E-MAILDostanete se do e-mail menu, kde zvolíte Nastavení. Otevře se vám seznam parametrů, který musíte vyplnit - pozor na velká a malá písmena! Text musí odpovídat formátu zvolenému při zakládání schránky:Odesílatel: vaše celá e-mailová adresa (například josefnovak@seznam.cz). POP3 server: zadáte jméno POP3 serveru, na kterém máte e-mailovou schránku POP3 jméno: zadáte jméno, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky (například josefnovak). POP3 heslo: zadáte heslo, pod kterým se přihlašujete do vaší e-mailové schránky.Nakonec kliknete na Uložit nastavení.Pak se otevře okno a zde zadáte Jméno a Heslo, pod kterým se budete přihlašovat ke službě při každém dalším připojení. Kliknete na Uložit.Zobrazí se vám oznámení: -- e-mail -- Nastavení e-mail uloženo.Pomocí SMSTento způsob je vždy jednodušší, jelikož nemusíte nic nastavovat. Ti z vás, kterým se zdá nastavení e-mailového klienta na mobilním telefonu příliš složité, jistě zajásají a použijí raději zasílání pomocí SMS.Otevřete si menu ZprávyNapište: EML mezera e-mailová adresa mezera text zprávyChcete-li zadat i předmět zprávy, napište: EML mezera e-mailová adresa mezera (předmět) mezera text zprávy Odešlete na 999111Na telefon vám přijde potvrzení o odeslání zprávy Příjemci se zobrazí číslo GSM telefonu, ze kterého byla zpráva odeslánaV SÍTI VODAFONE ( DŘÍVE OSKAR)I Vodafone již nabízí mobilní e-mail. Za tímto účelem musíte mít aktivován WAP. Chcete-li se i v této síti dostat k e-mailům přes mobil, sledujte následující pokyny:Pomocí emailového klientaOtevřete Vodafone WAP z WAP menu svého telefonu.Zvolte MOBILNÍ E-MAIL. Nebo rovnou jděte na adresu: http://me.vodafone.cz/.Vložte heslo, pokud ho máte aktivované.Zobrazí se seznam e-mailových adres, které jste si zaregistrovali v Samoobsluze Vodafone. Vyberte si adresu, z níž chcete psát nebo číst.Ukáže se vám několik možností : číst zprávy v inboxu, napsat nový e-mail, atdPomocí SMSU předešlých operátorů můžete SMS e-mail využívat okamžitě, ovšem zde u Vodafonu si musíte nejdříve zaregistrovat adresu.-Zvolte si uživatelské jméno (min. 4, max. 32 znaků) např.: JOSEF -Zadejte v menu mobilního telefonu Psát zprávy tento text: EMAILZAP JOSEF-Odešlete na číslo 2255-Na telefon vám přijde potvrzení o úspěšné registraci.Vaše nová mobilní e-mailová adresa je: josef@vodafonemail.czNyní můžete poslat e-mail pomocí SMS takto:Otevřete si menu Zprávy.Napište : emailova@adresa mezera text zprávyOdešlete na číslo 2255Jednoduché, že? Na závěr bych ráda upozornila na něco, co trápí mnohé uživatele. Pokud máte v e-mailové adrese znak, který nemůžete za žádnou cenu najít ve znacích svého mobilního telefonu, dokonce i zavináč se vám nějak vytratil, nezoufejte. V případě, že váš telefon neobsahuje znak "@" ,tedy zmíněný zavináč, můžete jej nahradit znakem "*" (hvězdička).Stane-li se, že máte v e-mailové adrese znak "_" (podtržítko) , můžete jej nahradit znakem "#" (křížek).

Pokračovat na článek


Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Posílejte SMS z internetu

Komunikace přes SMS je velmi oblíbená zejména mezi mladšími ročníky, ale i ti dříve narození si na nový způsob komunikace zvykají. SMS můžete posílat i bez mobilu, stačí být připojen k internetu a SMS poslat z webové stránky příslušného operátora nebo pomocí některé ze služeb pro zasílání SMS.Psaní SMS zpráv je v současné době nejčastější způsob komunikace. Možnost psaní těchto zpráv máte i prostřednictvím internetu. V minulosti bylo možné odesílat SMS z internetu na všechny naše operátory zdarma, dnes tomu tak úplně není. Jediný operátor, který zprostředkovává psaní zpráv z internetu zdarma je Vodafone. Eurotel (dnes Telefónica O2) ponechal psaní zpráv také zdarma, ale s omezením možnosti napsání pouze 60 znaků a zbytek je doplněn reklamou. T – Mobile úplně zrušil bezplatné psaní zpráv z internetu a psaní SMS pro uživatele T – Mobilu je možné až po registraci na serveru t – zones.Telofónica O2 (Eurotel) – zdarma, ale s reklamouPosílat SMS zprávy na mobilní telefony operátora O2 je možné přes server www.cz.o2.com -> SMS Brána.Na výběr máte z možnosti psát zprávy zdarma a nebo si za ně zaplatit. Při psaní zdarma můžete využít pouze již zmiňovaných 60 znaků.. Do políčka „Adresát“ vkládáte číslo příjemce, do „Textu zprávy“ napíšete vámi zadaný text. Poté musíte vložit potvrzovací kód a nakonec vyberete jakým způsobem chcete, aby vám příjemce odpověděl a zvolíte si zobrazení zprávy (zobrazení na display – zpráva se neuloží v mobilu příjemce).Na serveru operátora Telefónica, můžete psát i placené zprávy, tuto možnost mají pouze klienti tohoto operátora. Cena SMS je dána podle vašeho tarifu, což znamená, že musíte být zákazníkem O2 (Eurotelu). Nejdříve se zaregistrujete a poté máte několik výhod oproti „psaní zdarma“ – psaní více zpráv najednou, odesílání do ostatních sítích operátorů v ČR a SR, nastavení funkce úspěšného doručení (aktivace pomocí SMS nebo *11). Získáte osobní schránku přímo v SMS bráně, archiv odeslaných zpráv (max. 250) a seznam používaných čísel (max. 50).Vodafone - vše zdarmaNa serveru www.vodafone.cz si vyberete "Poslat SMS". Můžete psát SMS zprávy zdarma. Postup posílání zpráv je následující: nejdříve vyplníte telefonní číslo příjemce, poté můžete vyplnit vaše telefonní číslo a vaše jméno. Posléze napíšete text zprávy, který může mít maximálně 760 znaků a nakonec opíšete konkrétní kontrolní kód a zprávu odešlete.T- Mobile – jen pro registrovanéAbyste mohli poslat zprávu z SMS brány T-Mobile, musíte se zaregistrovat na portálu t-zones. To ovšem můžete jen v případě, že jste klientem T-Mobile. Ostatní uživatelé SMS zprávy z brány T-Mobile posílat nemohou. Naopak uživatelé zaregistrovaní na t-zones mají určitý počet SMS zpráv do sítě T-Mobile zdarma (záleží na předplaceném tarifu).Odesíláte-li takto SMS častěji, můžete si vytvořit adresář svých kontaktů, abyste nemuseli vypisovat telefonní čísla. Napsat můžete až 765 znaků, napsaný text bude rozdělen maximálně do pěti SMS zpráv. Narozdíl od předchozích operátorů nemusíte opisovat kontrolní kód z obrázku, protože tady jste přihlášení a posíláte SMS ze svého konta. Přepisování kódu z obrázku slouží jako ochrana proti zneužití.Jiné možnosti posílání SMSExistují ale i další možností, jak poslat SMS z internetu. Nejvyhledávanějším serverem je www.sms.cz. Na tomto serveru máte možnost nejen psaní zpráv na všechny naše operátory, ale i na operátory do Polska a Ukrajinu – zdarma a do ostatních zemích od 0,94 Kč + DPH (po registraci). Po registraci získáte i další výhody – zasílání časových SMS, tvorbu adresáře a kontaktů, definování vlastních skupin a hromadné zasílání.Zasílání SMS zpráv – Polsko:Psát SMS zprávy můžete i z vašeho emailového účtu na webovém portálu Seznam.cz. Nejdříve si musíte „dobít kredit“ – posláním SMS zprávy nebo převodem prostřednictvím bankovního účtu. Poté stačí napsat SMS zprávu a z kreditu vám budou odečteny 3 Kč. Máte možnost psát na všechny operátory v ČR.SMS "zdarma" od TiscaliOdesílat SMS z internetu umožňuje svým uživatelům portál Tiscali, a to dokonce zdarma. I když tak úplně zdarma to zase není:-) Pokud používáte dial-up připojení Tiscali (které je zdarma, platíte jen telefonní impulsy), získáte za každých 15 minut surfování ve špičce jednu SMS zdarma, mimo špičku získáte jednu SMS za 30 minut. Druhou možností je využít bonusový program a získávat body za čas strávený na internetu (body pak můžete převést na SMS). Pokud se vám ani jeden z výše uvedených způsobů nezamlouvá, můžete si SMS předplatit zavoláním na "drahé" číslo, na němž získáte dobíjecí kód. Za šedesátikorunový hovor získáte 30 SMS. Jedna SMS tak vyjde na dvě koruny, není však zatížena žádnou reklamou. Tiscali SMS je tedy výhodné, pokud se k internetu přes Tiscali připojujete, pak máte opravdu SMS zdarma. Více informací najdete přímo na sms.tiscali.cz.SMS upozornění na příchozí e-mailSMS zprávy můžete využít i pro upozornění na příchozí e-mail. Všechny mailové služby umožňují přeposlat zprávu na jinou e-mailovou adresu a některé i s využitím filtrů, kdy se přepošlou jen zprávy vyhovující určitým kriteriím (např. od konkrétního uživatele nebo obsahující stanovená slova). Rozdíl v přeposlání na SMS je v tom, že e-mailovou adresu zapíšete ve tvaru +420xxxxxxxxx@sms.eurotel.cz, kde x-ka představjí vaše telefonní číslo. To platí v případ Eurotelu, tedy dnes už Telefónica O2. U operátorů Vodafone a T – Mobile se nejdříve musíte zaregistrovat a poté je vaše adresa vkládána ve tvaru např. petrnovy@vodafonemail.cz a nebo petrnovy@t-email.cz. U T-Mobile si navíc musíte nastavit přeposlání e-mailu na SMSku, protože na t-zones takto získáte plnohodnotnou e-mailovou schránku. Poslání upozornění na SMS o e-mailu doručeném do schránky na t-zones je zdarma.Přehled dalších SMS bránServer www.sms.cz nebo Seznam.cz nejsou jediné, které umožňují posílat SMS z internetu. Zde je přehled dalších serverů, které posílání SMS umožňují:www.lukyn.comsms.mojelogo.czwww.smobile.czwww.smska.cz (nutná registrace)www.sms-brana.cz (jen pro Telefónica O2 a Vodafone)freesms.oukej.cz (přehled českých i světových SMS brán, např. Anglie, USA, Itálie, Rusko, Slovensko, Švýcarsko, Turecko atd.)sms.moment.cz (Telefónica O2 + možnost psát na pager)sms.svecpetr.comwww.message.cz (nutná registrace)www.gosms.cz

Pokračovat na článek


Výbava pro váš počítač zdarma

Zdají se vám ceny programů příliš vysoké? Chcete využívat váš počítač, ale přitom zbytečně neutrácet? Tak zde máte inspiraci, jak v této situaci postupovat a kde sehnat software „za babku“.Koupíte si nový počítač, a v něm je nainstalován pouze operační systém. Sice dnešní operační systémy nabízejí mnoho funkcí pro uživatele, ale žádný zatím nedokázal využít všechny možnosti počítače. Pokud vám nestačí jen možnosti operačního systému, tak si musíte opatřit další programy, které vám mnohem rozšíří možnosti při práci s počítačem. Ovšem tyto programy, jako všechny jiné produkty, musíte zakoupit. Program je chráněn autorským právem autora, a pokud chcete tento program používat, musíte si za něj zaplatit, pokud budete používat nelegálně získané programy, dopouštíte se porušení autorského zákona. A ne každý má chuť a možnosti investovat, někdy nemalé částky, do softwarového vybavení. Ovšem existuje i řada programů, které jsou k dispozici zdarma a pokud je bude používat, tak žádný zákon neporušujete. A právě takovým programům se budeme dál věnovat.Než vám přiblížím některé programy, které by se vám mohli hodit, ještě pár slov o softwarových licencích, zde malý přehled -Demo verze - tato verze programu je poskytována zdarma a většinou nemá nijak omezenou časovou funkčnost, ale co má omezeno, jsou určité funkce programu. Smyslem této verze je uživateli přiblížit základní funkce programu. A následně pokud má uživatel o tento program zájem, může si jej zakoupit v plné a nijak omezené verzi.Freeware - pokud narazíte na program označený jako freeware, máte vyhráno, v tomto případě se jedná o program, který je pro Vás k dispozici zcela zdarma a se všemi funkcemi, které daný program nabízí. Za tento program nemusíte nic platit, stačí si jej pouze stáhnout z internetu. Snad jediné omezení, které tyto programy mají, se týkají zdrojového kódu. Autor si ponechává licenční práva a tak nesmíte program nijak upravovat. Lze ho šířit pouze v tom stavu, v jakém byl od autora vypuštěn do světa. Často také má omezení použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu. Ale tato omezení běžného uživatele nijak nelimitují, takže programy označené freeware jsou správnou volbou.Svobodný software - tyto programy umožňují uživateli, aby si s nimi dělal, co se mu zachce. Zní to možná divně, ale tento software není nijak chráněn žádnou licencí. Základními čtyřmi pravidly pro svobodný jsou tyto svobody - -svoboda používat program za jakýmkoliv účelem-svoboda studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám-svoboda redistribuovat kopie programu.-svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita Není přesně stanoveno, jestli se za tyto programy platí licenční poplatky při jejich získání, ale i když za program zaplatíte, tak vám všechny svobody zůstávají zachovány.Open source software - s programem označeným jako open source máte k dispozici i jeho zdrojové kódy a za určitých podmínek, které stanoví autor softwaru, můžete tento kód procházet a i měnit.Shareware - jedná se o programy, které nabízení uživateli možnost vyzkoušení po určitou časovou dobu, po této době je nutné se řídit licenčními podmínkami. Jsou dvě možnosti, jak může licence vyznít. Za prvé je nutné si licenci na další používání zakoupit a v druhém případě jde pouze o bezplatnou registraci. Část programů není nijak funkčně po tuto testovací dobu omezena, některé omezeny jsou. Po vypršení zkušební doby shareware programy většinou dále fungují, ale mohou se stát funkčně omezenými nebo, což je častější, na uplynutí zkušební doby upozorňují (většinou při spuštění).Trial verze - trial verze stejně jako shareware verze slouží uživateli, aby si vyzkoušel program po určitou dobu, ale po uplynutí této doby se program stává nefunkčním. Během zkušebního období však není nijak omezen, má všechny vlastnosti a funkce plné verze programu.Tento krátký přehled je jen výpisem těch nejčastějších druhů licencí u softwarových produktů, existuje ještě několik dalších, které ale nejsou nijak pro tento článek zajímavé, pokud byste měli zájem se dozvědět o licencích více, na internetu je několik stránek, které se této problematice věnují. Stačí do vašeho vyhledávače zadat dvojsloví „softwarová licence“.Teď už máte přehled o licencích a určitě jste zjistili, že programy označované licencí freeware jsou ty pravé. Právě o těchto programech budou další řádky tohoto článku. K získání těchto programu využijeme služeb internetu, který nabízí široké možnosti v získávání softwaru. V dnešní době je na našem internetovém nebi hned několik serverů, které se zabývají volnými programy. Programy jsou zde tříděny podle jednotlivých kategorií, takže není problém najít program pro funkce, které právě potřebujete. Mezi české stránky, odkud můžete stahovat programy, patří:www.stahuj.czwww.studna.czwww.slunecnice.czwww.instaluj.czPokud nenajdete vámi požadovaný program na těchto serverech, tak můžete zabrousit i do zahraniční, mezi nejznámější patří:www.download.comwww.01download.netwww.Softpedia.comwww.SnapFiles.comTeď už víte jakou licenci u programu hledat, víte kde hledat, takže stačí už jen zjistit co přesně hledat. Programy budou vybírány pro v současné době nejrozšířenější operační systém Microsoft Windows XP. Pokud nemáte tento operační systém, raději si před stažením přečtěte informace, zda je váš operační systém podporován. Ovšem následující programy nejsou jedinou možností, stačí do vyhledávače jednotlivých serverů zadat tu funkci, kterou potřebujete a budete mít seznam dalších programů, které si můžete vybrat.V prvním případě je nutné, abyste si váš počítač zabezpečili, ať už proti virům, nebo napadením neznámou osobou. Toto je velmi důležitá věc a zabezpečení není dobré podceňovat. Naštěstí existuje několik kvalitních programů, které jsou k dispozici zdarma. Pokud jste ještě nečetli článek o zabezpečení počítače, tak vám doporučuji si jej přečíst. Součástí článku jsou i odkazy na několik programů, které jsou k dispozici zdarma.I když máte počítač zabezpečený, není to nikdy na sto procent. Žádný zabezpečovací program nepočítá např. s lidskou chybou. A tak je velmi dobré abyste měli svá důležitá data zálohovaná. K tomuto účelu se hodí následující programy:Backup Maker StandardAbaktMozy Remote BackupPočítač budete určitě používat k psaní různých dokumentů, tabulek, tvoření grafů, nebo prezentací. Některé tyto základní funkce jsou sice již součástí operačního systému, ale pro mnohé potřeby jsou již nedostačující. Určitě Vás napadne produkt Microsoft Office, který obsahuje vše, co můžete v kanceláři potřebovat. Ovšem tento balík programů není zrovna zadarmo, ale naštěstí je na světě podobný balíček, který se jmenuje OpenOffice.org. Tento balík bez problémů nahradí komerční produkt od Microsoftu. Stáhnout si jej můžete na stránkách OpenOffice.org .Když máte programy pro zabezpečení a kancelář, tak další funkcí, která Vás zajímá, je určitě komunikace s okolím. Pro komunikaci pomocí icq můžete použít jeden z nejpoužívanějších programů na našem trhu. Jde o program ICQ6, který v češtině nabízí server www.atlas.cz. Další možností jak komunikovat je pomocí internetového telefonování, pokud máte k počítači připojené reproduktory (nebo sluchátka) a mikrofon, tak vám nic nebrání si s ostatními nejen psát, ale i volat. To vám umožní populární Skype .Nejen do kanceláře a k práci lze počítač využít, ale lze jej použít i na přehrávání hudby, videa, prohlížení a úpravu fotek. K tomu, abyste si mohli přehrávat hudební CD a popřípadě převést do formátu mp3 a uložit na váš disk, lze využít program, který je součástí operačního systému Microsoft Windows, ale ten nenabízí takové možnosti nastavení a pro některé uživatelé je i málo atraktivní vzhled toho programu. K převodu hudebních cd do počítače na formát mp3 je asi nejvhodnější použít CDex - http://www.slunecnice.cz/sw/cdex . K následnému přehrávání můžete použít jeden z nejoblíbenějších přehrávačů, program Winamp . Winamp zvládne přehrávat i video soubory, ale pokud se rozhodnete přehrávat v jiném přehrávači, tak pro filmové soubory můžete sáhnout po BSplayer, který vám umožní přehrávat i DVD filmy. Pro přehrávání veškerých souborů jsou potřebné kodeky, které říkají jakým způsobem vůbec soubor přehrát. Některé kodeky jsou již součásti operačního systému, a pro ty zbylé soubory si musíte stáhnout jim odpovídající kodeky. Mezi nejrozšířenější patří K-lite Mega Codec Pack.Po hudbě a filmu patří k dalším běžným činnostem prohlížení fotek, tuto možnost máte už v ceně operačního systému, ale už nemáte možnost fotky upravovat, nebo organizovat. K úpravě fotek můžete použít program Gimp , tento program téměř plně nahradí některé velmi drahé a známější programy (např. Adobe Photoshop). A pro snadnější přehled ve Vašich fotkách, by se vám zřejmě hodil program pro správu digitálních fotografií, jeden z programů k tomu určených je Picasa.Určitě Vás také láká možnost vypalování CD nebo DVD, pokud váš počítač je vybaven vypalovací mechanikou, tak by bylo škoda nevyužít této možnosti, ať už třeba k zálohování dat nebo k tomu co uznáte za vhodné.Pokud si koupíte vypalovací mechaniku, velmi často je už součástí balení vypalovací software Nero. Ať už je vám tento program nesympatický, nebo u mechaniky nebyl, tak i tato oblast je naštěstí zastoupena na poli free programů. Na ukázku třeba tyhle:Free Easy CD DVD BurnerCorresBurnBurn4FreeJsou zde vypsány jen základní programy, které by neměli chybět v žádném počítači. Pokud budete mít zájem o jiné programy, není nic jednoduššího než navštívit některý ze zmiňovaných serverů a tam si onen program vyhledat. Doufám, že se vám povede vybavit si váš počítač, tak jak jste si představovali. I je když freeware software je volně k dispozici, často nedosahuje funkcí komerčního softwaru. To, co zvládá jeden placený program, často nahrazuje několik free programů. Je to už jen na Vás zda se rozhodnete investovat do placených programů, nebo se chvíli zdržíte hledáním free programů. Placené programy mají sice větší použitelnost a disponují velkým množstvím funkcí, ale pouvažujte, zda tyto funkce využijete a budete je potřebovat, abyste na mouchu místo plácačky nebrali atomovou bombu.

Pokračovat na článek


Změřte si svou rychlost internetu

Internet zažívá v naší republice obrovský rozvoj. Podle Českého statistického úřadu má připojení ke světové počítačové síti 27 % domácností, z toho 57 % využívá vysokorychlostní připojení. Výrazně klesl počet uživatelů vytáčeného připojení (dial-up, modem) a naopak stoupl počet domácností připojených prostřednictvím ADSL.V souvislosti s nárůstem kvality internetového připojení se také zvyšuje náročnost uživatelů. Už nestačí pouhé surfování, občasné chatování, stahování malých a menších souborů, ale mezi požadavky patří výkonný internet 24 hodin denně a možnost reálně komunikovat se svými blízkými nejen textově, ale také verbálně a vizuálně. Navíc je důležité, aby se audio a video rozsáhlé soubory stahovaly rychle a bezchybně. Z internetu se stává rádio, televize, video, videofon, herna. Skvělá hračka, která zaujme, pobaví, obohatí všední život. Ovšem pod jednou podmínkou – internetové připojení musí být dostatečně kvalitní.Na českém webu existují desítky služeb, kterými si lze zjistit, jak rychlý je váš internet, zda za své peníze máte k dispozici odpovídající kvalitu. V následujícím textu se seznámíte s několika kvalitními měřiči rychlosti připojení.Názvoslovírychlost downloadu - stahování dat z internetu na váš počítač rychlost uploadu - odesílání dat z vašeho počítače na internetRychlost downloadu a uploadu je primárně limitována poskytovatelem internetového připojení. Může být také ovlivněna umístěním a zátěží cílového místa, ze kterého data stahujete, nebo na které data odesíláte.odezva (ping) - počet milisekund potřebných ke spojení s cílovým uzlem (server) na internetu a zpětagregace – stupeň sdílení datového toku (kapacity) dalšími uživateli. Větší množství uživatelů na datovém toku má vliv na snížení rychlostí připojení a prodloužení odezvy při komunikaci se serverem. Agregace 1:50 znamená, že datový tok může být sdílen až 50ti uživateli.ztráta paketů – posílané informace ze sítě a na síť jsou rozděleny na tzv. balíčky (pakety). Pokud je vysoká ztrátovost těchto balíčků, nepomůže vysoká rychlost připojení ani vynikající odezva.Rychlost.czProvozovatel: Adam HakenURL: rychlost.czGraficky nepříliš povedený portál, ale zato kvalitní měřič rychlosti internetového připojení. Ve výsledcích jsou zobrazeny základní údaje jako je IP, rychlost downloadu, rychlost uploadu a webová odezva zobrazující tři údaje – minimum, střed a maximum. Test je transparentní, provozovatel uvádí údaje, na jakém principu aplikace funguje. Při testu downloadu se postupně stahují soubory od velikosti 100 KB až po 5 MB, při testu uploadu se stahují soubory až do výše 1,5 MB. DSL.czProvozovatel: ASPA a.s.URL: www.dsl.cz/rychlost.phpTaké na tomto webu je patrné ohromné přehlcení informacemi, které většinou ani nemají mnoho společného s primárním měřením rychlosti. Rychlometr funguje uspokojivě s jedinou výtkou – termíny “rychlost připojení k internetu” a “rychlost stahování dat” jsou zavádějící a nepřesné. Navíc zde chybí měření uploadu a informace o odezvě je optimisticky nadhodnocena.Test-rychlosti.mojeip.czProvozovatel: René VraspírURL: www.test-rychlosti.mojeip.czSkromné rozhraní s graficky neoddělenými reklamními odkazy. Jednoduchá funkčnost, test zjistí pouze rychlost downloadu (stahování) dat z netu na počítač uživatele. Chybí měření uploadu a odezvy. Zajímavé je grafické porovnání s jinými typy připojení.Vše v jednom.czProvozovatel: Lukáš JankůURL: mereni-rychlosti.vsevjednom.czI zde nabízí web spíše obyčejnější vzhled bez lákavých tachometrů. Měření je přesné s možností určit si velikost testovacího balíku dat. Zjišťuje se upload i download. Odezva měřena není.Lupa.czProvozovatel: Internet Info, s.r.o.URL: nastroje.lupa.cz/mereni-rychlosti/Kvalitní měřič rychlosti s pěkným grafickým ukazatelem. Výhodná je možnost vybrat si velikost testovacího souboru. Informace o tom, co lze teoreticky stáhnout při aktuální rychlosti připojení může napovědět, zda se pouštět do předem prohraných bitev o stažení balíku dat, na který kvalita připojení nestačí.Speedmeter.czProvozovatel: ing. Tibor ČepčániURL: www.speedmeter.czGraficky úsporný vzhled, ale profesionální služba. Výsledky pro download i upload jsou zobrazeny v přehledných grafech, ze kterých vyplývá srovnání s typy internetového připojení. Pro měření odezvy lze nastavit počet měření a časový interval pro zjišťování naměřených údajů. Zajímavostí je jednoduchá funkce, která umožňuje odeslat výsledky do e-mailu známého. K dispozici je také měření rychlosti prostřednictvím javovské aplikace, ovšem ve výsledku si tento nástroj zaměnil upload za download (chyba v programu), což nezkušeného návštěvníka může pořádně zmást. U drtivé většiny připojení je upload menší než-li download, a nejinak tomu bylo u testovaného internetového připojení, přesto javovský speedmetr si výsledky zaměnil takto:Připojtese.czProvozovatel: ASPRA a.s.URL: www.pripojtese.cz/info.jsp?name=rychlostNenápadný odkaz a trochu složitější webová adresa vedou ke graficky povedenému a funkčně schopnému měřiči kvality internetového připojení. Nechybí údaje o uploadu, downloadu a také odezvě. Vynikající grafický styl a spolehlivá funkčnost.Tabulka kvality připojeníHorší připojeníDobré připojeníLepší připojeníOdezva>100 msOdezva<100 msOdezva<50 msDownload<256 KbitDownload>256 KbitDownload>512 KbitUpload<128 KbitUpload>128 KbitUpload>256 KbitAgregace>50Agregace<50Agregace<20Ztráta paketů>10%Ztráta paketů<10%Ztráta paketů<5%V orientaci ohledně kvality připojení by měla pomoci tato tabulka.ZávěremJe dobré vědět, zda váš poskytovatel internetu umožňuje stahovat a odesílat data rychlostí, za kterou si platíte měsíční paušál. Je také užitečné znát kromě samotných rychlostí i odezvu a míru agregace.

Pokračovat na článek


Chcete svá data? Zaplaťte!

Máte rádi svoje data? Tak přemýšlejte o nějaké spolehlivé antivirové ochraně, naznačuje firma KasperskyPřed nedávnem se na stránkách výrobce antivirových programů Kaspersky Labs objevila zpráva o existenci nového viru s názvem Win32.Gpcode.ai , Tento vir, jehož činnost byla zaznamenána mezi 10. – 15. červencem se projevuje tím způsobem, že infikuje počítač a zašifruje soubory ve vašem počítači pomocí algoritmu RSA-4096. Následně se v každém adresáři na vašem disku, kde jsou zašifrované soubory objeví textový soubor „read_me.txt“, který má tuto podobuOriginální znění:Hello, your files are encrypted with RSA-4096 algorithm (http://en.wikipedia.org/wiki/RSA).You will need at least few years to decrypt these files without our software. All your private information for last 3 months were collected and sent to us.To decrypt your files you need to buy our software. The price is $300.To buy our software please contact us at: xxxxx@xxxx.com and provide us your personal code -XXXXX. After successful purchase we will send your decrypting tool, and your private information will be deleted from our system.If you will not contact us until 07/15/2007 your private information will be shared and you will lost all your data.Překlad:Zdravím! Tvoje soubory jsou zakódovány pomocí RSA-4096 algoritmu (http://en.wikipedia.org/wiki/RSA). Budeš potřebovat minimálně několik let, abys tyto soubory rozkódoval bez našeho softwaru. Všechny tvé osobní informace za poslední tři měsíce byly nashromážděny a přeposlány k nám.K rozšifrování svých souborů si musíš pořídit náš software. Cena je 300 dolarů.K zakoupení našeho softwaru nás prosím kontaktuj na adresu xxxxx@xxxx.com a pošli nám svůj osobní kód – XXXXX. Po úspěšném zakoupení ti zašleme tvůj dešifrovací nástroj a tvé osobní informace budou vymazány z našeho systému.Když nás nekontaktuješ do 15. 7. 2007, budou tvé osobní informace nasdíleny a ty přijdeš o data. Z této zprávy je více než patrné, že virus byl vytvořen za komerčním účelem, aby svým autorům vydělával peníze. V současné době se ale podle slov Kaspersky Labs nijak valně nešíří, což je dobrá zpráva. Kaspersky na své webové stránce podává o tomto viru poměrně podrobnou zprávu včetně toho, jak výše zmíněného škůdce vypudit ze svého počítače. Navíc nabízí i freewarovou utilitu, která údajně dokáže tento zákeřný virus odstranit.Pokud jste četli nedávno vydaný článek o nejstahovanějších antivirech, tak jistě víte, že Kaspersky už delší dobu soupeří o prvenství mezi antivirovými programy s firmou ESET a jejich NOD32. Kaspersky byl tehdy údajně jediný, komu se podařilo odhalit a odstranit nebezpečný virus I LOVE YOU ještě předtím, než se začaly horečně vydávat bezpečnostní záplaty.Osobně se ale nemohu ubránit dojmu, jestli se v tomto případě nejedná ze strany Kaspersky o chytrý reklamní tah. Uvažte – existuje virus, o kterém „ví“ jenom Kaspersky a jen Kaspersky ho dokáže odstranit a to dokonce utilitou, která je zdarma. Je možné, že tento potenciální marketingový krok má přitáhnout ustrašené uživatele na stránku kaspersky.com, aby si tam preventivně zakoupili tu „nejúčinnější“ a „nejkompetentnější“ ochranu, kterou jim nabídne jen Kaspersky. Nechtěl bych se zde pouštět do sáhodlouhých debat, nebo nějak Kaspersky Labs osočovat, nicméně uvažte, že to není zas až tak nereálná hypotéza.

Pokračovat na článek


Jak na formát PDB

Mnoho běžných uživatelů udělá v prvním okamžiku základní chybu, zamění formát PDB za notoricky známý PDF a snaží se tento soubor otevřít v Adobe Reader. Leč ejhle, PDB je konstrukčně naprosto odlišný formát, a proto se vůbec nesnažte tento soubor otevřít v Adobe. Formáty PDB a PDF nemají kromě prvních dvou písmen a toho, že se snaží ulehčit práci, téměř nic společného. Položíme si pár základních otázek a ty se pokusím zodpovědět. Proč zrovna takovýto formát upřednostňuje spousta nových uživatelů? Jak se dá uplatnit na internetu a v neposlední řadě, to bude pro většinu běžných uživatelů nejdůležitější, se určitě porozhlédneme po internetu, jak s tímto formátem pracovat, v jakých programech jej přečíst, popřípadě vytvořit.Na internetu jsou tisíce souborů s příponou PDB. Je to zkratka PalmPilot Databáze. Zpravidla se člověk s tímto formátem setká v podobně eBook (elektronických knih) nebo textech převedených do knižní podoby.PDB je formát pro PalmOs, či spíše PalmDoc. PDB je textový formát s velmi účinnou kompresí (komprese je laicky řečeno zhutnění dat; tím dojde ke zmenšení celkové velikosti výsledného souboru). Tato vlastnost je velmi lákavá a využívají jí nejen běžní uživatelé, ale i odborná veřejnost. Pokud má člověk jeden nebo dva soubory a chtěl by je převést do formátu PDB, ušetří tím minimum prostoru. Podívejme se ovšem na situaci, kdy ve velkých společnostech přeposílají obrovské množství dat, které zatěžuji nejen síť, ale zdržuje i samotné zaměstnance. Nebo jednoduše si představte správu velké knihovny, která denně zpracovává stovky až tisíce těchto souborů. V těchto případech je komprese, neboli převedení do tohoto formátu, opravdovou výhodou. PDB byl vytvořen hlavně pro Palmy a další kapesní počítače včetně PDA (personal digital assistant). Ovšem ne každý je tím „vyvoleným“, co vlastní tyto přístroje. Proto se programátoři rozhodli převést formát PDB pro zpracování na osobní počítače. Na internetu je dnes velké množství diskuzí a live chatů, které se zabývají problematikou PDB. Pojďme se proto podívat jak vytvořit soubor formátů PDB.Vytvořit PDB ebook ve Windows je jednoduché - stačí mít text nebo data ve formátu TXT a ten uložit do PDB v některém z programů pro tvorbu e-booků (k těm se dostaneme zanedlouho). Formát PDB se dá rozdělit do dvou podskupin tzv. jednoduché a formátované PDB. V prvním případě umožňuje jen formátování pomocí odstavců a rozděluje text na tyto části. Lze použít programů DocReader nebo PSPad. Samotná komprese dosahuje 60 – 80% velikosti souborů. Na rozdíl od formátovaného PDB, kde lze celý text převádět i v HTML v celku a komprese dosahuje 30 – 50%. Pro tuto možnost použijeme DropBook nebo Palm eBook Studio.Všechny programy, které jsem zde zmínil a které jsou určeny pro otevírání a práci se soubory ve formátu PDB, probereme podrobněji v následující části článku. Zaměříme se zejména na výhody a nevýhody pro koncového uživatele.PSPad PSPad je freewareový textový editor a editor zdrojových kódů pro platformu Microsoft Windows. Vyvinul jej český programátor Jan Fiala v roce 2001 a od té doby je program neustále zdokonalován a vylepšován podle přání uživatelů. Vývojovým prostředím PSPadu je Delphi. Velikost programu je asi osm megabytů a hlavní předností bude pro většinu skutečnost, že je kompletně v českém jazyce. Navíc program nepracuje jen s formátem PDB, ale i TXT, popřípadě DOC. Obrovskou výhodou je také práce s více aktivními okny, které PSPad dokáže také bez potíží tisknout. Zdá se to jako samozřejmá vlastnost programu, ale ne všechny programy tisk zvládají.Zde je možno samotný program stáhnout přímo od jeho tvůrce, ovšem doporučuji věnovat pár minut prostudování samotných stránek.DocReaderTento produkt má výhodu v tom, že je mnohem menší. Velikost je asi půl megabytu. Hlavní předností ale je, že vytvořené soubory jsou plně kompatibilní i s přístroji PDA. To např. PSPad nemůže prozatím zcela zaručit. Celý program je v angličtině. Při používání se mi zdálo, že program je sice lehčí na ovládání, ale v několika případech se mi zasekl. Bohužel jsem jej už nemohl „rozchodit“. Výhodou, jež ocení lidé, kteří se tomuto budou chtít věnovat, je nastavitelné title PDB souboru, které ušetří mnoho času. Program si dále vytváří vlastní zálohovací soubor ini. Vzhledem k tomu, že stabilitu jsem nějak zrovna nepochválil, má tento soubor zjevně své opodstatnění. Nicméně je to dobrá alternativa k práci s PDB formátem.eReader Velikost programu je sedm a půl megabytů. Největší chybou tohoto programu je, že nedokáže převádět diakritiku, proto bych doporučil použít tento program pro práci s cizojazyčným textem. Výhodou je, že dokáže bez potíží pracovat jak s jednoduchým, tak formátovaným PDB. Je také kompatibilní s formátem PRC, TXT. Nedokáže vytisknout soubor, avšak velkou výhodou je fullscreen nebo autoscroll. Umožňuje také práci s odlišnými formáty a styly písma společně s barvami. Tento program by se stal favoritem, nemít ovšem výše zmíněný „diakritický“ nedostatek.yBookVelikost je pět megabytů a nabízí patnáct jazykových uživatelských prostředí.. Je zde reálná možnost, že v novějších verzích se dočkáme i českého jazyka. Program otvírá neformátované PDB, PRC a TXT. Výhodou je možnost tisku celého souboru a provedení velkého množství nastavení při samotném tisku. Dokáže pracovat s kopírováním textu do schránky. Kopíruje ale celou poslední stránku, i když se označí pouze jeden řádek, ale i tak je kopírování a tisk obrovskou výhodou. A co na závěr? Má v sobě zakomponovaný automatický aktualizační detektor novějších verzí. Občasná výhoda pro stálé uživatele.Nakonec bych se už jen ve zkratce zmínil o programu TL-PDB, který jsem ovšem nikdy nepoužil, nebo spíše jsem se o to ani nesnažil. Ještě bych chtěl říci, že veškeré programy, které jsem zde uváděl, mají jeden společný jmenovatel a tím je stejný operační systém Windows. Ale co mají dělat „Linuxáči“? Po dlouhé noci ve společnosti Googlu se mi nakonec podařilo objevit něco pro ně. Chyba je jen v tom, že program nedokáže pracovat s českými znaky. Ale to se dá během několik minut krásně napravit příkazem „nahradit“. Poté je celý požitek z četby textu v Linuxech úplně bez potíží.A pokud jste si přečetli můj článek a doposud jste se s formátem PDB nesetkali, tak zkuste nahlédnout na www.palmknihy.cz . Myslím, že tady se může vyřádit každý člověk, který se chce něco dozvědět nebo se jen pobavit.

Pokračovat na článek


Google Spreadsheets - návod 1/3

Myslím, že by byla škoda skončit návodem na Google Docs a nezpracovat podobný manuálek ke Google Spreadsheets, což je on-line obdoba tabulkového kalkulátoru (např. Microsoft Excel), který ale máte zdarma k dispozici na každém počítači připojeném k internetu, aniž byste jej museli instalovat.O Google Docs jsme si na PŘIPOJTE SE sdělili velké množství užitečných informací. Jedná se o on-line textový editor, ve kterém můžete efektivně vytvářet kancelářské textové dokumenty nezávisle na softwarovém vybavení a platformě pracovní stanice (počítače) připojené k internetu. Stačí mít nainstalovaný Internet Explorer, Mozillu nebo Firefox.Google Spreadsheets je on-line kancelářský nástroj. S jeho pomocí lze vytvářet nenáročné kancelářské tabulkové dokumenty. Základní seznámení s tímto bezplatným produktem se nachází zde. Nyní bude opět následovat třídílná série článků, která vás hlouběji zasvětí do používání Google Spreadsheets.Firma Google svými produkty přináší revoluční přístup ke tvorbě a zpracování kancelářských dokumentů. Požadavek na výkonnostní sílu a vybavení pracovní stanice uživatele přenáší na vlastní počítačové systémy. Vzhledem k masivnímu rozvoji internetu, rychlosti, dostupnosti a stability připojení k počítačové síti, je zcela reálný předpoklad, že v blízké budoucnosti bude takovým způsobem fungovat drtivá většina prozatím lokálních počítačových programů.Registrace uživateleVětšina z vás, kteří jste prošli mými návody na Google Analytics (podrobná analýza přístupů na webové stránky) a Google Docs, má vytvořené uživatelské účty u firmy Google. Nicméně, postup registrace raději nevypustím. Zkušenější uživatelé mohou následující odstavce přeskočit.Registrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít tabulkový editor Google Spreadsheets používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářských aplikací firmy Google.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account. 3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Na vámi zadanou e-mailovou adresu přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue. Váš nový účet můžete použít ke všem bezplatným službám Google.com.První přihlášeníPři prvním přihlášení do kancelářských aplikací Google se zobrazí následující stránka:Pokud už máte vytvořené nějaké soubory, například pod kancelářskou aplikací Google Docs, bude se úvodní stránka tvářit jako souborový manažer.Na vstupní podstránce aktivujte odkaz New Spreadsheet (Nový tabulkový dokument). Otevřel se nový panel nebo okno prohlížeče, které vypadá takto:Všimněte si, že jako název dokumentu je uvedeno sousloví Unsaved spreadsheet (Neuložený tabulkový dokument). Pod názvem je rozevírací menu File (Soubor), skupina záložek, formátovací panel nástrojů a pracovní plocha. Aktuální pracovní plocha patří do záložky s názvem Edit (Editace).Vpravo od názvu dokumentu se nachází dvě tlačítka pro rychlé uložení dokumentu. Save (Uložit) pouze uloží dokument a vy můžete pokračovat v další práci. Tlačítko Save & close (Uložit & uzavřít) uloží dokument a vzápětí ho uzavře.Pracovní plocha se skládá z buněk. Aktuálně vybraná buňka je zvýrazněna modrým rámečkem. Buňky jsou řazeny ve sloupcích a řádcích. Sloupce mají abecední značení, řádky číselné. Pod pracovní plochou je záložka s názvem otevřeného pracovního listu. Pokud bude v souboru pracovních listů více, budou tyto záložky řazeny vedle sebe.Rozmístění základních prvků je velmi podobné klasickému Excelu.Změna názvu dokumentuOproti Google Docs se název dokumentu nedá změnit kliknutím na sousloví Unsaved Spreadsheet. Dokument musíte nejprve uložit – a to kliknutím na tlačítko Save nebo výběrem v rozevíracím menu File volby Save. Aplikace vás sama vybídne, abyste zadali nový název dokumentu.Rozevírací menu FileRozevírací menu File obsahuje následující volby:New (Nový) – Okamžitě vytvoří do nového panelu nebo okna prohlížeče nový tabulkový dokument.Import (Importovat) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z počítače uživatele. Podporovány jsou formáty xls, ods a csv.Open (Otevřít) – Otevře do Google Spreadsheet tabulkový dokument z vašeho účtu u Google.com nebo umožní nahrát dokument přímo z vašeho počítače.Copy Spreadsheet (Kopírovat tabulkový dokument) – Vytvoří do stejného okna kopii dokumentu.Export (Exportovat) – Umožní export dokumentu do cizího formátu. Podporovány jsou formáty csv, html, ods, xls a pdf.Print (Tisk) – Výtisk dokumentu.Upload New Version (Nahrát novou verzi) – Nahraje novou verzi dokumentu z vašeho počítače, která nahradí stávající verzi dokumentu otevřenou v Google Spreadsheet.Rename (Přejmenovat) – Přejmenuje dokument.Close (Zavřít) – Uzavře aktuální okno nebo panel s dokumentem.Narozdíl od Google Docs zde chybí statistika a možnost najít a nahradit výraz v dokumentu.Základní formátování dokumentuK úpravám jednotlivých buněk, řádků a sloupců slouží tento panel nástrojů:Pro základní formátování dokumentu se používají ikonky, které jsou známé z Excelu:U naprosté většiny úprav obsahu dokumentu platí jednoduché pravidlo: nejprve výběr buňky nebo více buněk, následně aktivace změny formátu v panelu nástrojů.Kromě základních formátovacích funkcí jsou v panelu nástrojů ještě funkce pokročilejší. Ty si probereme v další části návodu.

Pokračovat na článek


PayPay

Potřebujete poslat peníze na účet v zahraničí a nechcete krmit nenasytné banky? Nebo snad potřebujete přijmout či poslat platbu a nemáte k dispozici bankovní účet? Obchodujete na internetu? Chcete spravovat svůj účet online a přímému bankovnictví vaší banky něco chybí? Pokud na kteroukoliv z těchto otázek odpovídáte „ano“, pak je tu pro vás platební technologie PayPay.Vezmeme si to pěkně popořádku. Nejprve krátká definice: PayPay je platební systém pracující v prostředí internetu. Tím se řadí do rodiny internetových peněžních systémů, kam patří například i jeho známější bratránek PayPal, nebo služby jako Moneybookers či E-gold.Jedná se vlastně o jakési internetové peněženky, kam si můžete nechat posílat peníze a následně jimi opět v prostředí internetu platit. PayPay ovšem umí mnohem více. Ve skutečnosti se jedná o plnohodnotnou obdobu běžného bankovního účtu, za jehož vedení však nikomu neplatíte ani korunu. Kdokoliv vám na tento účet může poslat peníze, aniž by byl sám na PayPay zaregistrován. Peníze je možno posílat i na emailovou adresu, či dokonce na mobilní telefon (ä také z mobilního telefonu). Ale popořadě. Nejprve se podíváme, jak to všechno vlastně funguje.Jak schéma napovídá, základem všeho je PayPay účet toho kterého uživatele (registraci a co a jak s ním si ukážeme později). Na něj si skrze takzvaný „sběrný účet“ společnosti provozující PayPay může uživatel poslat peníze (vlastně „nabít kredit“) a ty pak využít při nákupech na internetu, v aukcích, případně je poslat na další bankovní účet, emailovou adresu, nebo číslo mobilního telefonu. Stejně tak skrze sběrný účet může uživatel přijímat platby od svých zákazníků, dotace od bohatých příbuzných z ciziny, omezen je prakticky jen svou vlastní představivostí, možných využití je nesčetně. Už dvakrát jsem se zmínil o tzv. sběrných účtech. Co to je a jakou hrají roli? Pomůže další schéma:Na tomto obrázku je naznačeno, jak to funguje, když je použita jedna z nejpraktičtějších funkcí PayPay, tedy platba na účet v zahraničí bez poplatků za mezinárodní peněžní styk. Uživatel PayPay si nejprve ze svého bankovního účtu pošle peníze na PayPay. V praxi se jedná o běžný příkaz k úhradě z bankovního účtu uživatele na sběrný účet provozovatele v České republice. Protože sběrný účet je zřízen také u české banky, uživatel zaplatí pouze za mezibankovní převod.Automatický systém PayPay nové peníze na sběrném účtu vyhodnotí a připíše je uživateli na jeho PayPay účet. Řekněme, že druhý den si uživatel v německém internetovém obchodě objedná nádherného plyšového slona. Místo aby za něj platil mezinárodním převodem ze svého bankovního účtu, kde by poplatky nejspíše překročily cenu slona, jednoduše platbu provede v systému PayPay. Zadá číslo účtu příjemce a částku, o zbytek se již postarají počítače. Strhnou cenu slona z PayPay účtu uživatele a vydají příkaz sběrnému účtu v Německu, aby provedl platbu v té a té výši na ten a ten bankovní účet. Protože se platba ve skutečnosti provádí v zemi příjemce, opět jsou účtovány poplatky pouze za vnitrostátní styk. Uživatel má plyšového sloníka a ještě dobrý pocit, že ušetřil řádově stokoruny na poplatcích.Právě tato možnost využívat lokální sběrné účty k zadávání i přijímání plateb dělají z PayPay službu hodnou zájmu. Stejnou funkci, tedy „komunikaci“ mezi PayPay účtem uživatele a okolním světem, ale sběrné účty plní i ve všech ostatních případech. Naskýtá se ale logická otázka: vše je nějak podezřele výhodné. Z čeho vlastně PayPay žije? Odpověď je nasnadě: z poplatků. Ty jsou ale nesrovnatelné s běžnými bankovními. Registrace je zdarma, posílání peněz mezi PayPay účty taktéž, stejně tak přijetí peněz na PayPay účet. Platí se jen za převody peněz v PayPay účtu uživatele na bankovní účet. Pokud posíláte peníze na účet vedený v zemi, kde má PayPay svůj sběrný účet (a to jsou prakticky všechny evropské země plus USA jako bonus), nepřesáhne tento poplatek 20 korun a 22 haléřů. A jak to může fungovat přes mobil? Jednoduše: po úspěšné registraci si můžete vytvořit tzv. SMS klíč, s jehož pomocí pak později kdykoliv můžete skrze SMS zprávu zaslat a ověřit platební příkaz. Pokud naopak na telefonní číslo pošlete peníze, příjemci na tento mobil přijdou instrukce, jak se k nim dostat. Ale teď už k samotnému PayPay.

Pokračovat na článek


Kdo je tady slabší? Kdo dostane padáka? Intel Pentium 4 2,8 GHz a AMD Athlon XP 2600+.

Intel i AMD jsou a ještě nějakou dobu budou nesmiřitelní rivalové. Jak dopadl jejich poslední střet?Ohromný souboj mezi Intelem a AMD zase nabírá patřičné obrátky. Na bitevním poli to vře už tak jako tak, AMD se přece chystá v co nejbližší době (týdny, měsíce, roky??) vydat svoji bombu zvanou Opteron, ovšem to přece není důvod, aby se nestrhl jeden z mnoha menších, osobních soubojů již dříve. P4 Northwood kontra Athlon XP 2600+, to je otázka. 5 dní po vypuštění Athlonů 2600+ se Intel vyburcoval pro víc než drtivou a delší dobu plánovanou odpověď. Poslal na kolbiště procesorů nový model, rychlejší o 250 MHz, než jeho předchůdce v řadě P4 Northwood o taktu 2.53GHz. Přesněji Intel poslal do oběhu hned čtyři nové CPU. Nás zajímá nejvíce ta nejvýkonnější varianta, P4 na frekvenci 2,8GHz, FSB na 533MHz. Další čip, Pentium 4 2.66GHz (2666/533MHz FSB) bylo vydáno jako mezičlánek vyplňující mezeru mezi 2,53 a 2,8GHz. Pentium 4 2.60GHz (2600/400MHz FSB) a Pentium 4 2.50GHz (2500/400MHz FSB) jsou procesory určené pro majitele starších desek bez podpory 533 FSB. AMD asi nic jiného nezbývalo, nežli včas zareagovat. Zatímco Intel již delší dobu připravoval vydání této série nových procesorů, AMD na poslední chvíli vpustilo do oběhu 2600+ verzi o frekvenci 2.16GHz. AMD sice vydalo svůj procesor dříve, protiútok však přišel velmi brzo. Intel nechodil kolem horké kaše a připravil pro AMD odplatu. Benchmarky Benchmarky byly vždy víceméně jasné, v optimalizovaných testech vítezilo P4 a jeho SSE2, v testech neoptimalizovaných a vyžadujících hrubou sílu se zase ukazoval silný Athlon XP. To platilo při srovnání 2.53GHz Intel proti 2600+ AMD. Teď ale Intel získal převahu, a AMD se na pekelně rychlé P4 s 1066(!!!)MHz RIMM paměťmi prostě nemohlo ani podívat (vlastně mohlo, ale vidělo jen pověstná záda). Na doklad toho se podíváme na několik benchmarků z Tom´s hardware. Hned na prvním z nich je naprosto jasně vidět převaha RIMM pamětí proti DDR333. V tomto ohledu má Intel velkou výhodu a ta mu asi také zůstane. Není co řešit, paměť operující na frekvenci 1066MHz se s jinou pamětí, na 333MHz v podstatě ani nemůže měřit. Pro DDR333 sice mluví fakt, že má větší šíři sběrnice, reálná rychlost je ale na straně RIMMů.Druhý a třetí benchmark je takříkajíc „ze života“, ukazuje nám totiž sílu procesorů v 3D marku, druhý v 3D marku 2000 (direct x7), třetí v 3D marku 2001SE (direct x8). Když vynecháme přetaktované mašiny, chlubící se 3GHz frekvencí, v klidu se ujistíme o již vyřčeném. P4 si svým novým leaderem pojistilo vedoucí pozici. AMD celkově zaostává o necelých 700MHz a Athlon 2600+ se musí spokojit s podobnou výkonovu hladinou, jako u P4-ek s nižší frekvencí sběrnice (400MHz). V testech optimalizovaných pro SSE2 instrukce, obsažené v P4 procesorech, si AMD doslova neškrtá. I P4 2.2GHz je ryhlejší než testovaný Athlon XP2600+. O propadu ostatních AMD je škoda mluvit. Zhodnocení testu se tedy dá vyjádřit zcela dle titulku článku: AMD dostalo padáka. Kdy zase znovu postoupí do finále, záleží jen na vývojářích.Co dál? Co se chystá, a co nás nemine, se můžeme jen dohadovat. Myslím tím zejména delší budoucnost procesorové scény. AMD připravuje 2800+, Intel 3066MHz P4 Northwood. Mimo tyto blízké vyhlídky (3GHz CPU se objeví před vánoci) samozřejmě oba giganti pracují na zbrusu nové, 64-bit struktuře (dosavadní procesory jsou 32-bit). AMD svými kladivy hodlá rozbourat svět. Naproti tomu Intel jen tak jako že vyvíjí, vyvyjí a vyvíjí. A budou z toho Itania 2. Závěr Závěrem je třeba říci, že jediný, kdo na podopném konkurenčním boji vydělá, jsme my, uživatelé. Vývoj plyne neúprosně dopředu a AMD i Intel se s cenami ženou dolů. AMD stlačuje ceny svých low-end modelů na vyloženou babku. Peníze, za jaké byste před pár dny pořídili P4 2.53GHz, vám dnes budou stačit na rychlejšího bratříčka (P4 2.8GHz) a 2.53 se dostává na slušnou cenovou úroveň, tak, aby uvolnilo místo pro další nové CPU. AMD Rozhodně znovu dochází k zajímavým cenovým srovnáním mezi AMD a Intelem, no a protože marketing AMD spočívá v nížších cenách oproti svému rivalovi, není se čemu divit, když Athlon 2600+ stojí asi 300USD, a P4 2.8GHz celých 500USD. Na cenu tedy jako vždy vede AMD. Na druhou stranu si člověk kupující tak drahý procesor už asi může dovolit připlatit za trochu výkonu a pořídit skutečně rychlejši platformu Intel.Vaše názory jsou vítány...

Pokračovat na článek


Maximalizace výkonu systému Windows část I

Jste nespokojeni se současným stavem vašich Windows? Chtěli byste je vylepšit, zvýšit stabilitu a výkon? Pokud ano, právě pro Vás je určen tento seriál…Operační systém Windows je systém s relativně vysokými požadavky na výkon počítače. Pokud k tomuto faktu přičteme jeho nevhodnou konfiguraci, může se stát, že svůj osobní počítač degradujete o několik výkonnostních stupínků níže. Při maximalizaci výkonu je třeba se zaměřit především na programy, jež se spouští při startu systému Windows. Následující řádky jsou psány "na míru" pro operační systém Windows 98 SE, s minimálními odlišnostmi jsou však použitelné i pro ostatní verze systému, tj. od Windows 95 až po zatím poslední Windows XP. Příkazy pro spouštění jednotlivých programů při startu Windows jsou ukryty hned na několika místech. Za prvé to jsou programy spouštěné ze souborů "config.sys" a "autoexec.bat", další se nacházejí v inicializačním souboru "win.ini", ve složce nabídky - a v neposlední řadě v samotných registrech systému Windows. Možnosti, jak odebrat jednotlivé programy spouštěné při zavádění operačního systému, jsou dvě. První a jednodušší z nich spočívá v použití programu "Pomůcka systémové konfigurace", který se skrývá v nabídce , , , , pod odkazem "Nástroje". Druhou možností, kterou využívají především zkušenější uživatelé, je manuální odebrání jednotlivých příkazů pro spuštění z inicializačních souborů. V následujících řádcích si podrobněji přiblížíme obě zmiňované možnosti. Autoexec.bat a Config.sys Tyto soubory zůstávají ve Windows z jediného důvodu a tím je kompatibilita s některými programy systému MS-DOS. Ovšem tento důvod již v současné době nemá své opodstatnění, protože kdo ještě nyní používá programy DOSu? A pokud je stále používáte, věřte, oni se bez svého řádku v "autoexecu" obejdou. Tyto dva soubory najdete přímo v hlavním kořenovém adresáři na disku C a nejlepší řešení, jak zmírnit jejich vliv na výkon systému, je také řešení nejjednodušší. Prostě je smažte. Pokud máte ale z takového razantního postupu strach, přejmenujte je pouze v prvním kroku na např. "autoexec.ba_" a "config.sy_", poté počítač restartujte a pokud i po tomto restartu budou veškeré potřebné funkce systému zachovány - a věřte že budou - můžete je již definitivně smazat.V programu "Pomůcka systémové konfigurace" (dále jen PSK) vyloučíte zpracování těchto souborů zaškrtnutím volby "Výběrové spuštění", kde ponecháte tyto dva soubory neoznačené. Win.ini Tento soubor se nachází nejčastěji v adresáři c:Windows a právě do něho se mnohdy ukrývají příkazy různých virů pro své opětovné spuštění při každém startu systému. Tento soubor můžete upravovat buď libovolným textovým editorem (z nejjednodušších jmenujme alespoň Poznámkový blok - NotePad ) a nebo v záložce Pomůcky systémové konfigurace. Z našeho pohledu je v tomto souboru zajímavý druhý (load=) a třetí (run=) řádek. První z nich ukrývá programy spouštěné klasickým způsobem, druhý programy spouštěné minimalizovaně a v ideálním případě by tyto odkazy měly být prázdné. Start - Po spuštění Zde se většinou nachází různé uživatelské aplikace, které se vám v některých případech mohou hodit, proto zvažte jejich odstranění. Určitě zde ale najdete soubory pocházející z programů MS Office a to ať už se jedná o Rychlé spuštění, Panel zástupců či např. Rychlé hledání. Ani jeden z nich ale pravděpodobně nepotřebujete a jen vás obírají o drahocenné vteřiny při startu Windows a o možná ještě dražší bajty paměti počítače. A jak se těchto souborů zbavit? Možností je několik, vyzkoušejte například tu následující. V nabídce zvolte <nastavení> a v něm položku <hlavní panel="" a="" nabídka="" start="">. Zobrazí se okno, v němž v záložce zvolíte , vyberete odpovídající soubory a ty prostě zahodíte do koše. A je to. Váš systém je zase o kousek výkonnější. </hlavní></nastavení>Registry systémuRegistry systému Windows jsou velmi citlivým místem a proto bych doporučoval v tuto chvíli opět použít program PSK. Zde stačí jednoduše odznačit v záložce jednotlivé řádky.Druhou možností je využití programu Editor registru, který spustíte z příkazového řádku příkazem "regedit". Při použití tohoto programu buďte maximálně opatrní, neboť smažete-li zde byť jen jednu nesprávnou položku, může se lehce stát, že se váš operační systém již znovu nerozběhne. Avšak žádný strach. Vždy je možné se na daná rizika předem připravit a to my uděláme tím, že si vždy (!) před jakýmikoliv úpravami registru, jejich stávající verzi zazálohujeme a v případě problémů jí prostě opět vrátíme na původní místo. Toto uděláte zvolením nabídky - a pod vhodným názvem zálohované registry uložte. V případě problémů byste je nabídkou opět dostali na původní místo. Nyní se musíme proklikat k samotné větvi, v níž se skrývají soubory spouštěné při startu Windows. HKEY_LOCAL_MACHINE/Software/Microsoft/Windows/CurrentVersion/Run.Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


Abit vytvořil pravý klenot pro pařany

Abit se pokouší zlepšit svou pozici na high-end trhu. Společnost známá především svými základními deskami designovanými pro ty, kteří rádi taktují, ohlásila vypuštění své série \"Fatal1ty\" základních desek, které by měly přinést extrémní výkon a spoustu nastavení, ale pouze pro ty, kteří si to mohou dovolit.Designované pro hráče S pomocí jednoho z top světových hráčů Jonathan “Fatal1ty” Wendel, Abit vyvinul nové zakladní desky a ostatní systémové komponenty, zaměřené převážně na extrémní výkon, tweakování, stabilitu a spolehlivost. Abit také přizpůsobil Fatal1ty přímo pro hráčské systémy tím, že vyladil vlastnosti desek, odstranil některé staré a nepoužívané porty, ale samozřejmě přidal jiné komponenty.Narozdíl od ostatních produktů na trhu, které jsou designované pro vetšinu spotřebitelů, Abit Fatal1ty bude přímo pro hráče, což bude mít za následek speciální design a vlastnosti. Abit říká, že Fatal1ty bude mít některé věci shodné s jinými deskami, které Abit nabízí a spousty jiných, které budou jedinečné pouze pro Fatal1ty produkty.První deska z řady Fatal1ty bude Abit AA8 Fatal1ty s chipsetem Intel i925XE, sběrnicí 1066MHz, podpora 533MHz DDR2 a samozřejmě PCI Express.AA8 bude pro Intel Pentium 4 do LGA775 patice, podpora až 4GB RAM, 4 Serial ATA porty s RAID, 1 Parallel ATA-100 port, 2 PCI Express sloty, 2 PCI sloty, Dual LAN, 8 USB 2.0 portů, 3 FireWire porty atd. Dále bude obsahovat “Fatal1ty gaming panel” s mnoha pridanými funkcemi, včetně OTES “Fatal1ty Signature Edition” - speciální chladící systém, který chladí komponenty desky, jako jsou MOSFETy a kondenzátory s chladičem, předělaný Pulse Width Modulation system pro stabilitu napájení a sílu signálu, dalé uGuru s Fatal1ty Game Guru systémem – kompletní system pro monitorovaní a správu s utilitou pro konfiguraci her.I když je deska především pro hráče, Fatal1ty AA8 nabídne extrémní schopnosti pro “overclockery”. Abit, který nechce zatím vyložit všechny karty na stůl, si informace o těchto schopnostech jejich desek zatím nechává pro sebe, ale prohlašuje, že takové vlastnosti, které jejich desky nabídnou, tu ještě nebyly.“Neomezené možnosti přetaktování – uživatelé, kteří si koupí desky Fatal1ty se můžou zaregistrovat u Abitu. Na jejich žádost uživatelé obdrží “speciální” BIOS nebo odemykací kód od Abitu. Po odemčení nebo updatu BIOSu, budou mít uživatelé neomezené možnosti přetaktování jejich desky. Jinými slovy, otevře se vyšší nastavení voltáže, více tweakovacích a přetaktovacích možností”, řiká Abit, nicméně neuvádí, které konktétní funkce to budou. Zatím je to asi nejočekávanější funkce pro overclockery – odemčení multiplikátoru na procesorech Pentium 4, která umožní taktovat procesor bez zvýšení frekvence sběrnice, což sníží zátěž na ostatní komponenty v systému.Abit se svojí Fatal1ty řadou samozřejmě nehodlá skončit jen u základních desek, plánuje vypustit i grafické karty s chipy od nVidie a Ati, zaměřené na extrémní výkon. Jedna věc ale stále ještě odhalena není – a to je cena těchto produktů.Co si o tom myslíte Vy?

Pokračovat na článek


Adobe Photoshop CS3 Extended

Lepší zpracování snímků ve formátech rawZpracujte snímky ve formátech raw rychleji a s maximální kvalitou konverze prostřednictvím zásuvného modulu Adobe Photoshop Camera Raw, který nyní obsahuje také podporu formátů JPEG a TIFF. Využijte nových nástrojů včetně Fill Light a Dust Busting, kompatibility s programem Adobe Photoshop Lightroom™ či podpory více než 150 modelů fotoaparátů.Rozšířená podpora PDFPracujte s vynaložení menší námahy s obsahem založeným na Adobe PDF. Přesně kontrolujte velikost stránek PDF otevřených ve Photoshopu Extended. Přidejte bezpečností ovládací prvky, metadata, copyright a údaje o expozici k prezentacím PDF. Vytvářejte bohatší zobrazení obrazu v PDF prezentacích a dokumentech.Adobe Photoshop LightroomJediným kliknutím přejděte z Photoshop Lightroom do Photoshopu CS3 pro pokročilejší úpravy vašich digitálních fotografií. Lightroom (prodává se samostatně) nabízí efektivní a výkonný způsob importu, správy a prezentace velkého množství digitálních fotografií.Vylepšený tiskVyužijte lepší kontroly nad kvalitou tisku s pomocí správy barev, většího okna náhledu pro tisk a více ovládacích prvků na jednom místě, takže tisk je jednodušší. Zlepšené ovládací prvky tisku vyvinuté ve spolupráci společností Adobe a HP usnadňují tisk, který je také předvídatelnější a jeho nastavení je jednodušší prostřednictvím integrace mezi vybranými tiskárnami HP, Epson a Canon.*PředvolbyProvádějte pokročilá nastavení barev automaticky a na jedno kliknutí s předvolbami pro křivky, míchání kanálů a odbarvení.Špičkový výkonVyužijte nové úrovně výkonu na počítačích Mac s procesory Intel®, počítačích Mac PowerPC® či osobních počítačích s operačními systémy Microsoft® Windows® XP a Windows Vista™.Automatizovaná produkceAutomatizujte časté produkční úlohy některým z řady možných způsobů. Napište si skripty založené na událostech, zaznamenejte posloupnost kroků jako Akci pro efektivní dávkové zpracování a navrhujte opakované grafiky rychleji prostřednictvím proměnných.Široké množství podporovaných formátůImportujte a exportujte soubory ve formátech PSD, BMP, Cineon, JPEG, JPEG2000, OpenEXR, PNG, Targa a TIFF.Adobe Device Central CS3Vizuálně posuzujte, jak se bude váš dynamický obsah zobrazovat na mobilních zařízeních prostřednictvím Adobe Device Central CS3.Zvětšete export pro zobrazení na webu ve vysokém rozlišeníVyužijte technologií Adobe Flash® a Zoomify pro export obrázků s vysokým rozlišením na web pro prohlížení prostřednictvím softwaru Adobe Flash Player software. Flash Player zobrazí vaše obrázky rychle a efektivně. Uživatelé si budou moci zvětšovat vybrané oblasti s minimální prodlevou.Vylepšená integrace s ostatními nástroji AdobeVyužijte vyšší podpory souborů Photoshopu v dalších aplikacích Adobe (prodávaných samostatně). Kopírujte soubory Photoshopu a vkládejte je přímo do Adobe Dreamweaveru® CS3, importujte je do programu Adobe Flash CS3 Professional při zachování maximální věrnosti nebo do Adobe After Effects® CS3 Professional se zachování efektů vrstev a video vrstev.Řešení a zdroje od jiných výrobcůVyužijte výhod celé řady dalších zdrojů – včetně nabídky zásuvných modulů, knih a školení – od komunity špičkových vývojářů, autorů a školitelů programu Photoshop.Vytvářejte kompozice a editujte s bezkonkurenčním výkonem

Pokračovat na článek


Adobe Dreamweaver CS3

S příchodem verzí CS3 firma Adobe zahájila integraci původních produktů firmy Macromedia do svého portfolia. Mezi ty nejdůležitější patří právě Dreamweaver a samozřejmě také Flash. A protože řada uživatelů tradičních grafických a publikačních nástrojů firmy Adobe se s nimi setkala jen velmi zběžně nebo vůbec, podíváme se v následujících odstavcích nejenom na novinky verzí CS3, ale také na zevrubnější popis obou programů.Co je Dreamweaver?Dreamweaver patří k naprosté špičce ve třídě profesionálních editorů webových stránek a aplikací. Jedná se o editor kategorie WYSIWYG, který umožňuje pracovat přímo s vizuálním návrhem stránky. To ovšem neznamená, že by uživatelé nemohli pracovat přímo v kódu. Naopak, nástroje pro práci s kódem jsou velmi robustní a rozhodně si nezadají se specializovanými editory HTML kódu. Kromě tvorby a editace statických HTML stránek si Dream­weaver poradí také s dynamickými serverovými aplikacemi. Standardně podporuje všechny nejběžnější serverové technologie jako ASP, ASP.NET, PHP, JSP a ColdFusion. Pokud vám nějaká funkce či nástroj chybí, máte k dispozici desítky doplňků, a to jak komerčních, tak šířených zdarma. Ucelený seznam doplňků pro Dreamweaver najdete na stránkách http://www.adobe.com/exchange/.Pohled do minulostiHistorie Dreamweaveru začíná již v prosinci 1997, kdy firma Macromedia vydává jeho první verzi. V té době se jedná o malou revoluci, protože Dreamweaver stavěl na vizuálním návrhu stránek, zatímco na tehdejším trhu hrají prim jednoznačně kódově orientované nástroje. Nicméně již od počátku si postupně získává popularitu mezi webovými designéry kvůli tomu, že s jeho pomocí jsou schopni navrhovat i strukturálně komplikované weby velmi rychle a efektivně. A také proto, že kód vytvořený v jiných editorech nechával beze změn. Takže i když byla značná část stránek stále připravována přímo v kódově orientovaných editorech, Dreamweaver mohl být snadno začleněn do zaběhlých pracovních postupů. Později byl dodáván také přímo s populárním editorem kódu HomeSite. Interní nástroje Dreamweaveru pro práci s kódem ale byly neustále vylepšovány a ty které nabízel Dreamweaver 8 již předčily i samotný HomeSite.Zanechme ale historie a pojďme se podívat na současnou verzi CS3. Projdeme si nejenom nové funkce a nástroje, ale také principiální záležitosti, které dostaly Dreamweaver do pozice lídra na trhu.Editor Dreamweaveru umožňuje bez obav zasahovat přímo do kódu i vizuálního návrhu stránky. Paletky vpravo slouží pro snadnou správu a editaci kaskádových stylů.Dreamweaver CS3Vizuální editorJak již bylo řečeno, základem Dreamweaveru je vizuální editor stránek. Při práci tak vidíte náhled budoucí stránky, jak by měla vypadat při prohlížení ve webovém prohlížeči. Výrazu „by měla“ jsem použil záměrně, protože jak vám potvrdí snad každý webdesignér, webové standardy si každý prohlížeč vykládá po svém. Zobrazovací jádro Dreamweaveru CS3 bylo opět posunuto o třídu výše, a tak si dobře poradí i se stránkami, jejichž náhled nezobrazovaly dřívější verze úplně korektně. Samozřejmostí zůstává Round Trip HTML, kdy se všechny změny ve stránce promítají přímo do kódu a také naopak.Před vystavením stránky je díky nové funkci Dreamweaveru CS3 „Check target browsers“ možné analyzovat potenciální problémy se zobrazením ve vybraných prohlížečích. Samozřejmě bez toho, že by je bylo nutné vůbec instalovat. Popisy jsou poměrně detailní a i méně zkušený webdesignér tak rychle najde problematická místa na stránce, která by měl upravit.Práce s kódemEditor kódu navazuje na svého v podstatě již dokonalého předchůdce. Nabízí automatické zvýrazňování klíčových slov při psaní dynamických stránek, doplňování ukončovacích tagů, nabídku povolených parametrů příkazu přímo při psaní, automatické formátování kódu pro lepší čitelnost, snipety pro snadné vkládání opakujících se částí kódu nebo sbalovaní a rozbalování vybraných sekvencí příkazů. A to jsem zmínil jen ty opravdu nejzajímavější nástroje. Dreamweaver totiž není jen nástrojem pro designéry, ale také kodéry.Kompatibilita se standardyVývoj v oblasti webových technologií je opravdu extrémní. Neustále se objevují nové technologie a standardy, které si velmi rychle nacházejí cestu do reálných projektů.Dreamweaver podporuje snad všechny nejdůležitější standardy včetně různých variant XHTML. A to nejenom v obecné rovině, ale také prakticky, například formou kontroly vytvořených souborů včetně detailního reportingu nalezených chyb či prohřešků vůči danému standardu.Kaskádové stylyPřed pár lety se pro rozvržení elementů na stránce začaly místo tabulek používat kaskádové styly. Pochopení práce se styly dnes patří mezi základní dovednosti webdesignéra a Dreamweaver CS3 je jim v této oblasti nabízí opravdu robustní podporu. Styly můžete definovat v komfortním vizuálním prostředí, ale samozřejmě také přímo v kódu. V rámci specializovaného panelu CSS vidíte ihned také vazby mezi CSS a vybraným elementem stránky. Novinkou v Dreamweaveru CS3 je možnost snadného přesunu stylů mezi dokumenty a style sheety pomocí myši. To co bylo nutné dříve dělat zdlouhavě přímo v kódu zvládnete nyní pár kliknutími.Pro začínající uživatele a „bojovníky“ s CSS nabízí Dreamweaver CS3 rychlou pomoc v podobě sady pěkně připravených vzorových stránek nejpoužívanějších layoutů. Při prohlížení jejich zdrojových kódů narazíte na velmi podrobné komentáře s vysvětlujícím popisem, což vám pomůže rychle pochopit proč byl daný styl nastaven právě takovým způsobem.Nové šablony na bázi CSS pomohou hlavně začínajícím uživatelům rychle proniknout do tajů kaskádových stylů.Dynamické aplikaceV úvodu jsem se zmínil o schopnosti Dream­weaveru vytvářet dynamické aplikace. Většina rozsáhlejších webových projektů dnes již komunikuje s databázemi a nutnost použití serverového skriptovacího jazyka se tak stává nezbytností. Jednoduché úkoly typu výpisu položek z databáze, přihlášení apod. je možné zvládnout přímo ve vizuálním editoru bez praktické znalosti skriptovacích jazyků. Náročnější uživatelé mohou psát přímo kód v příslušném skriptovacím jazyku. Ať se již jedná o PHP, ASP, ASP.NET, nebo ColdFusion, editor kódu v Dreamweaveru poskytne vývojářům maximální komfort práce.Spry FrameworkAJAX neboli asynchronní JavaScript a XML posouvá možnosti webových aplikací směrem k cíli označovanému jako Web 2.0. Na rozdíl od serverových aplikací umí ty AJAXové přistupovat k datům bez nutnosti znovunačtení stránky. Napsat AJAXovou aplikaci či komponentu ale vyžaduje opravdu zkušeného programátora. Proto vznikají ucelené knihovny komponent neboli frameworky. Firma Adobe do Dreamweaveru CS3 implementovala známý framework Spry. Přístup k němu mají jak designéři, tak kodéři. Pokud tedy hodláte AJAX nasadit i ve vašich projektech, můžete na to použít právě Dreamweaver CS3.Integrace s PhotoshopemNa závěr jsem si nechal velmi důležitou novinku. Dreamweaver CS3 umí samozřejmě velmi dobře komunikovat s ostatními webovými produkty firmy Adobe typu Flash Professional CS3 či Fireworks CS3. Novinkou je ovšem vynikající propojení na Adobe Photoshop, které v minulosti citelně chybělo. Pokud pro tvorbu a editaci webové grafiky používáte právě Photoshop, tak můžete jednoduše do schránky zkopírovat právě editovaný obrázek a přes schránku ho přenést do Dreamweaveru CS3. Ten okamžitě nabídne široké možnosti optimalizace vkládané grafiky a uložení souboru. Při pokusu o editaci vloženého obrázku se spustí Photoshop a automaticky se otevře zdrojový PSD soubor, který lze snadno editovat. Po uložení se aktualizuje také optimalizovaný soubor v Dreamweaveru. Možná to zní jako maličkost, ale právě tato funkce dokáže velmi zvýšit produktivitu a efektivitu práce webdesignéra.ZávěremNová verze Dreamweaveru přináší řadu užitečných vylepšení již tak dobrého produktu. Dreamweaver CS3 vás potěší zejména zdokonaleným vykreslovacím jádrem vizuálního editoru, které si nyní poradí i se složitěji stylovanými stránkami. Při práci se styly oceníte komfortní prostředí, možnost jejich snadného přesunu mezi dokumenty a také kontrolu jejich zobrazení v prohlížečích. Pokud používáte Photoshop či Fireworks, určitě vás nadchne jejich výborná integrace s Dreamweaverem. A pro opravdu náročné je tu zabudovaný Spry framework pro AJAX.Dreamweaver CS3 pracuje na platformách Windows i MacOS X a to včetně nativní podpory Intel procesorů.

Pokračovat na článek


Jaký druh hostingu vybrat

Výběr webhostingu není radno podcenit. Záleží pouze na vás, jakou cestou se vydáte a kterým směrem uvedete v život svůj podnikatelský záměr. Ještě dříve, než se pustíme do vysvětlování možností realizace a tvorby webu, tak si představme jednotlivé druhy hostingu, s kterými se můžeme v dnešní době setkat.Ve své podstatě není problém mít výdělečný web na jakékoliv platformě, vše se odvíjí od originality nápadu a následné prezentace širšímu okruhu lidí. Na trhu se objevuje celá řada kvalitních společností, které zajišťují hostingová řešení – proto je na místě se s nimi blíže seznámit.FreehostingFreehosting představuje neplacenou formu prostoru, kde je značnou nevýhodou samotný název. Je spíše vhodný pro jednodušší prezentace s nenáročnými požadavky na provoz. Taktéž se zde nepředpokládá vysoká návštěvnost. Pokud si tedy dáváte pro svůj online projekt jen ty nejvyšší cíle, určitě se freehostingu vyhněte. Neříkáme však, že se s freehostingem nedají vybudovat úspěšné webové stránky; otázkou však zůstává, proč to dělat složitě, když to jde jednoduše. Freehosting nenabízí žádné rozšířené služby, pouze prostor. Největší výhodou je zde nulová cena. Tato forma hostingu může být vhodná pro ozkoušení a zároveň osvojení si základů tvorby webových stránek. Narazíte ovšem na omezení datového přenosu, dochází zde k výpadkům. Pravděpodobně se nevyhnete rovněž rušivým vloženým reklamám. Budoucí přechod na doménu 1. řádu je komplikovaný, jelikož celá seo optimalizace začíná na novo.WebhostingTento model je nejrozšířenější vůbec. Je vhodný především pro osobní prezentace, blogy, ale i pro malé a střední firmy. Poskytovatelů tohoto prostoru naleznete téměř nepřeberné množství, takže si budete moci pečlivě vybrat toho nejvýhodnějšího. Především se zajímejte o kvalitu služeb a dostupnost funkcí a podpory, které od poskytovatele vyžadujete. Takový webhosting se dá velmi snadno pořídit za několik stokorun ročně. Nejde o nijak závratnou sumu a získáte originální název bez přídavku.Dedikovaný serverJde o specifický druh serverhostingu. Jako klientovi vám bude poskytnut fyzický server ve správě poskytovatele (jež vám vlastně) pronajímá hardware. Jeho služby spočívají ve správě fyzické části a vy máte absolutní svobodu ve správě softwarové části. To znamená, že je zcela na vás, pro jaké služby a operační systém se rozhodnete. Pro dedikovaný server musíte mít mnoho zkušeností se správou nebo si najít zodpovědného externího správce. Náklady na provoz se vám tak mohou rapidně zvýšit. V důsledku výše uvedeného je tento typ prostoru spíše pro pokročilejší zájemce a naprostý laik by se mu měl vyhnout.Managed serverTento typ serveru je spravován poskytovatelem. Tím pádem vám odpadají veškeré náklady spojené s nutností mít vlastního správce. Nemyslete si však, že je tato služba zadarmo. Cena je mnohonásobně vyšší, než u obvyklého hostingu. Před samotným pořízením se zpravidla dozvíte, kolik hodin správy poskytovatel nabízí. Ostatní parametry jsou placeny vždy zvlášť. Jakmile si projdete počáteční konfigurací stránek, tak se správa takového webového serveru vtěsná do několika málo hodin měsíčně. Proto zvažte, jestli se vám z finančního hlediska nevyplatí pronájem dedikovaného serveru.Server housingTento hosting je umístěn přímo v datovém centru poskytovatele. Vám tedy náleží povinnost vlastnit svůj hardware, čímž tedy platíte pouze za pronájem místa a konektivity. Tento způsob obstarání hostingu je lákavý především svou cenou, ale ještě než se do těchto vod vrhnete, zvažte všechna rizika. Pořízení vlastního serveru totiž s sebou přináší další starosti v podobě řešení výpadků, správy a upgradu serveru.Virtuální serverVPS hosting je velice moderním řešením, které je ze statistického hlediska velmi oblíbené, jelikož klientům nabízí značnou svobodu při správě a rozhodování. V podstatě jde o prostor na fyzickém serveru, který se tváří jako vlastní. Tento hosting si můžete rozšiřovat či pozměňovat vždy v závislosti na vašich individuálních potřebách. Na trhu se objevuje více variant těchto virtuálních serverů. Server můžete mít buď ve své režii vy, nebo si můžete připlatit za služby správce. Tím je umožněno si web obohatit nejrůznějšími aplikacemi.Cloud hostingCloud je jednou z nejmodernějších metod pořízení vlastního prostoru. V tomto případě si nepronajímáte konkrétní server, ale výpočetní výkon. Nutno podotknout, že tato forma prostoru je určena výhradně pro pokročilé uživatele a začínající webmastery nemusí vůbec zajímat. Cloud hostingu využijí především již zaběhnuté weby s prudce kolísavou návštěvností a s vysokým požadavkem na dostupnost stránek.

Pokračovat na článek


Jak se stát odborníkem na spam

Není každý technicky nadaný a někteří uživatelé internetu a emailových stránek dokáží vytvořit z problému posílání nevyžádaných sdělení ještě větší problém. Koho by také bavilo denně sledovat přátelsky se tvářící sdělení, která zaplavují schránku a probírat se naprosto nezajímavými nabídkami?Založení emailuPrvní email si nejmenovaný uživatel založil před několika lety s trochou potíží při vyplňování a vypisování kontrolního kódu. Když byla schránka založená, občas špatně zařadil příchozí poštu nebo omylem smazal příspěvek. Někdy tak musel žádat o nové zaslání, než zjistil, že smazané není zcela smazané, ale nachází se v koši. Běžně je hrabání v odpadcích dost odporná činnost, ale ta ho nyní zachránila od trapasů s vyžadováním a zasíláním opakovaných zpráv.Schránka rostlaEmaily se poměrně ve velkém množství začaly hromadit ve složce přijaté a najít starší zprávu bylo docela složitým surfařským uměním. Když uživatel zjistil, že existuje možnost vytvoření dalších složek, nelenil a poštu si roztřídil. Padl na to jeden den pracovního volna a klidu, ale nelitoval. Teď se konečně mohl vracet ke starším emailům.Týden bez poštyKaždá pohádka musí mít nějakou zlou moc, která zasáhne do osudů hrdiny. Uživateli působením zlé moci a síly přestala chodit pošta. Když den dva nedostal žádný email, bral to jako souhru náhod. Třetí den byl již velice vystresovaný a přemýšlel o nebezpečí virů, hackerských útocích a fatální chybě provozovatele. Než dostal sms zprávu, že „…máš přeplněnou schránku a všechno se mi vrací…“, žil v nejhorších obavách. Poté zjistil, že existuje ukazatel objemu schránky a skutečně v jeho emailu zářil červeně.Nová schránkaTýden bez elektronické pošty byl velice krušný, a proto se zkušený uživatel rozhodl založit ještě jednu schránku. Pro všechny případy. Na starou schránku začala chodit různá sdělení, která nevyžadoval a nová schránka se jevila jako dobrý nápad. Po určité době ho přestalo bavit chodit z jedné schránky na druhou. Objevil v emailu, že existuje možnost přeposílání a z jedné schránky si nechal posílat emaily do druhé. Tím zkoncentroval svoje síly a možnosti.Spamovací problémPo delší době bezproblémového provozu začaly chodit spamy do obou schránek, ale v té přeposílané se jejich počet logicky zdvojnásoboval. Situace dosáhla takových rozměrů, že občas se objevila žádaná pošta mezi hromadou nevyžádané. Uživatel poctivě označoval veškerou nevyžádanou i přeposílanou poštu jako spam – tlačítkem provozovatele a dokonce občas zaslal sdělení a poslal obtěžující emaily administraci. A tady tvrdě narazil.Přeposílaná poštaPřeposílané emaily, jak již jistě zkušený internetový odborník pochopil, byly odesílány z jeho vlastní a původní emailové adresy. Ve druhé stránce se objevily s jeho emailovou adresou a s touto adresou byly také označeny jím samým za spam. Proto se dostal do hledáčku administrátora s první emailovou schránkou, kam se sám nahlásil. Následovala blokace na 24 hodin, na dva dny a poté zrušení původní schránky. Uživatel označováním vlastních přeposílaných emailů udělal ze sebe typického spamovacího „odborníka“.Poučení na závěrPohádka má samozřejmě dobrý konec. Když pochopil, že přeposílanými emaily sám sebe označil jako spam, historku předal administraci a po nějaké době se zase mohl radovat ze dvou spolupracujících a fungujících emailů. A poučení? Někdy prostě nestačí jen mačkat, ale musí se také trochu přemýšlet. Jak se asi museli tvářit administrátoři webu se uživatel naštěstí nikdy nedozvěděl a myslím, že o to ani nestál.

Pokračovat na článek


Google se stále více blíží sociální síti

Google je největší a chce být ještě větší. V podstatě to ani nejde, a tak je potřeba uživatele víc zaujmout  a přitáhnout. Uživatelé služeb Google+ či Google mail chce společnost udržet déle ve svých sítích. Vybrala si proto sociální komunikaci.Nenápadná a levnáNedávno podobně „zabodovala“ společnost Yahoo, která kromě toho, že nad emaily ve schránce narvala odpudivou reklamu, koupila Summly, které se zabývá zpravodajstvím. Nyní se budou agregovat novinky také u Googlu pomocí – Wavii. Obchod stál pouhých 30 milionů dolarů .Jak zbohatnoutProdej nějaké aplikace za 30 milionů dolarů je jistě snem nejednoho programátora. Mnoho se jich pokouší prorazit, ale ne každý má takové štěstí. Wavii by asi mnoho lidí příliš neznalo, ale když se do ní zakoukal Google, tak ji čeká nekonečná sláva. Anebo nečeká, protože ne každý prodej znamená, že z něj gigant něco vytěží. Takový Microsoft koupil reklamní službu aQuantive za 6 miliard dolarů, aby ji za pár let odepsal a dostal se tak poprvé do ztráty. Ovšem 30 milionů dolarů nemůže s Googlem ani zamávat.Boj s AppleGoogle možná koupil předraženou aplikaci, ale vyhrál jeden konkurenční boj. O Wavii měl zájem Apple, a tak šlo také o to ukázat větší ramena. Apple chtěl použít Wavii k vylepšení svojí hlasové služby Siri. Google byl ale proti a teď si můžeme počkat, jak se nákup projeví na Google+. Přitom Wavii existuje pouze rok a pro mobilní trh je dost nevyzrálá. Teprve se rozkoukávala po operačních systémech a velké popularitě se netěšila. Jediné, co je na Wavii zajímavé, že se pokouší rozeznat smysl slov a používá sémantickou analýzu pro strukturalizaci dlouhých článků. Jako sociální predátor potom analyzuje uživatele a posílá mu vyhledávaný obsah.Wavii jako FacebookPředstavitelé této aplikace se ani netají tím, že se inspirovali u Facebooku. Ten sbírá novinky přátel, třídí a posílá podobné nabídky. Stejně tak špióní Wavii, aby získala náklonnost uživatele. Tím se Google tedy víc přibližuje Facebooku, který se kamarádí s Microsoftem a je tedy konkurencí. A uživatelská základna určitě nenasytnému Googlu nedá spát.  Google totiž má zatím „jen“ kolem 300 milionů uživatelů a Facebook miliardu. Dokáže Wavii přilákat aspoň pár stovek milionů? To se ukáže…

Pokračovat na článek


Kdo jsi nebo nejsi v internetu

Dnes se již nepochlubíte tím, že jste na Twitteru, Facebooku nebo Googlu. Spíš občas zazní výkřik, že účet na této sociální síti si nikdy nezaložím. Přejdeme to většinou mlčením nebo vykulením očí. Jak můžeš žít bez sociálních sítí?Všichni se je snaží škatulkovatSociální sítě a komunity se snaží sociální inženýři oddělit. A lidé zase spojit. Pro sociální síť se vžilo označení svobodné a volně přístupné komunity a pro komunitu zase vytvoření omezení pro uživatele sociální sítě. Je to paradox. Pokud si vezmeme jako příklad známý Webtrh, pak by se mohla tato sociální síť nazvat komunitní s volným přístupem. Webtrh je sice zaměřen na internetové fanoušky a většina komunikace se týká této oblasti. Je ale komunitou volnou, kam může přijít kdokoliv s jakýmkoliv dotazem. Potřebuje ho odborník i naprostý laik.Způsob komunikaceZákladem sociálních sítí a jejich rozšíření je způsob komunikace. Hlasová komunikace se příliš neuplatňuje. Písemné sdělení je pro internet vhodné, dostatečně anonymní a neosobní. Dá se skrýt pod nějakým nickem a v případě problému z něj vycouvat. První pokusy, kdy se stránky otevřely uživatelům, začaly v 90. letech u webů Geocities, Trippod a dalších. Byly poměrně nedokonalé, protože vlastníci váhali nad mírou připuštění sociálních stád k potravě – komunikaci přes jimi milovanou a stvořenou stránku. Situace se vylepšila s otevřenější SixDegrees a známým Friendsterem.Propojení uživatelůNajednou si začaly sociální sítě uvědomovat, jakým nástrojem je internet. A to nejen z hlediska vztahů, ale také možnosti získání obrovského publika, reklamy a vytváření vnitřních mikrokomunit pro další marketing. A tak začalo mnohem zajímavější a lepší dělení, které se sice také promíchává, ale přece jen dává mnohem lepší obraz způsobu použití. Když vznikl LinkedIn, oddělila se vituálně pracovní část sociálních sítí od společenské zábavy.Rozdělení sítíExistují velké sociální sítě, kde se může umístit prakticky cokoliv. Facebook se stal časem nepřehledným, velice přeplněným a v podstatě plnícím převážně účel komunikace. Proto vznikly také zcela odlišné sítě, které se specializují. I Twitter se rozhodl omezit sdělení tak, aby mělo vůbec vypovídací hodnotu. K tomu některé sítě jako Naymz spravují jen kontakty. Propadl se známý MySpace, protože zůstal jako zcela otevřená síť bez vymezení svého cíle. Stále více tak přicházejí na řadu konkrétně cílené sociální sítě. Facebook sice nezanikne, ale je příliš rozsáhlý. Pro mnoho lidí je pouze společenskou povinností, marketingem nebo přístupem k reklamě. Naopak profesně nebo zájmově specializované sítě určitě získají svoje zájemce, jako je získal Webtrh. Svojí volnou komunitou a přitom přirozeným zaměřením pro konkrétní účel plní úlohu otevřené komunity spřízněných duší.

Pokračovat na článek


Zvýšení návštěvnosti webu – sociální sítě

Další díl zvýšení návštěvnosti webu bude o sociálních sítích. Sociálních sítí existuje velké množství, ale nejvíce se používá facebook, myspace, twitter a v poslední době i google+.První si musíte vytvořit vaše fan stránky – takhle vypadá naše na facebooku: http://www.facebook.com/pages/KompM%C3%A1niecz/237238499664064. Podobné stránky si založte i na ostatních sociálních sítích. Po založení tam přecejen jedna věc chybí – fanoušci.Můžete přidat ikony s odkazy na vaší fanstránku na váš web. My je máme v pravém horním rohu. To může určitě přinést nějaké fanoušky.Tento odstavec pochopí jen uživatelé facebooku.Fanoušky můžete získat tím, že budete vaší stránku sdílet na vašem facebooku se svými přáteli. Přátelé pak dávají vaší stránce „to se mi líbí“ a že dali vaší fan stránce to se mi líbí se zobrazuje na jejich zdi. Jejich zeď vidí všichni jejich přátelé a je velká pravděpodobnost, že ti co vidí stránku na zdi budou stránku likovat taky.Pokud chcete získat ještě více fanoušků stačí používat www.likesystem.cz. Aby jste mohli získávat fanoušky vaší stránky potřebujete kredity. Získáte je tím, že budete likovat stránky ostatních na facebooku, být někoho follower na twitteru a nebo přidáváte +1 na google+. Kredity můžete získat také autosurfováním, manualsurfováním a sledováním videí na youtube. Kredity si samozřejmě můžete i zakoupit.Získané kredity pak můžete přidělit k vašim stránkám a tím zajistíte přísun fanoušků. Také si můžete přidat váš web do autosurfu nebo manualsurfu. Přidat youtube video..a tak dále. Přejeme vám ať s vaším webem uspějete. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

Pokračovat na článek


Pokročilá nastavení Microsoft Windows 98

Předem vás chci upozornit, že všechny úpravy provádíte na vlastní nebezpečí a i když jsou vyzkoušené nikdo vám nezaručí, že vaše Windows je snesou. Úpravy se dají rozlišit do několika základních kategorií. První a téměř bezrizikovou je úprava systému pomocí ovládacích panelů a podobně. Tyto nastavení se dají bez problému vzít zpátky, takže vzhůru na ně!Základní úpravy WindowsPodle mě je rozumné nastavit si takzvaný swap file, neboli stránkovací soubor na pevnou velikost. Swap file zajišťuje paměť, když dojde fyzická neboli RAM paměť. Místo zajišťuje z mnohonásobně pomalejšího pevného disku. Pevná velikost „swapáku“ má výhodu zejména v tom, že soubor dělá na disku menší nepořádek. Úpravu uskutečníte v Ovládací panely-Systém-Výkon-Virtuální paměť. Zvolte Virtuální paměť nastaví uživatel a zadejte stejnou největší i nejmenší velikost. Při mých 256 MB paměti volím velikost 600 MB. Pokud chcete přesně vědět, které programy se vám aktivují po spuštění existuje utilita msconfig. Tu spustíte kliknutím na Start-Spustit a napíšete msconfig. Hezky si s ní pohrajte, vyplatí se to. V systémových nástrojích je pohodový prográmek zvaný Vyčištění disku. Pokud víte kdo je Viktor Čistič, jistě vás polila hrůza. Bez obav, program umožní odstranit přebytečné soubory na disku a nedovolí poškodit systém. Zrychlení dísků docílíte nastavením Ovládací panely-Systém-Výkon-Systém souborů-Pevný disk. Jako typické použití vašeho počítače zvolte Síťový server. Nastavení je náročnější na paměť, ale pokud máte 64 MB RAM a více rozhodně jej použijte. Windows 98 zacházejí dosti podivně se swap file. Často se mi stává, že ho používají i v případě kdy je dostatek volné RAM paměti. Pro rozumné užívání souboru je lepší v souboru system.ini přidat do části [386Enh] následující řádek: ConservativeSwapfileUsage=1 Jestliže se vám nelíbí mraky zobrazované při nabíhání Windows, není nic jednoduššího, než obrázek změnit. Vezměte jakýkoli obrázek a upravte jeho velikost na 320x400 a příponu bmp. Poté ho přejmenujte na logo.sys a nakopírujte do rootu disku (například C:\). Pokud se vám nelíbí automatické spouštění CD zvolte Ovládací panely-Systém-Správce zařízení. Vyberte ikonku CD-ROM a následně vyberte mechaniku. Na záložce Nastavení vypněte Automatické oznámení vložení.Nastavení pro pokročilé aneb šťouráme se v registruPro začátek opět trochu strašení. Zásahy do registru jsou jeden z nejbrutálnějších způsobů úpravy Windows a jakékoli pozměňování může mít za následek nestabilitu nebo dokonce nefunkčnost. Nedoporučuji tyto nastavení zkoušet pokud nemáte nějaké zkušenosti s editováním registru a už vůbec je nezkoušejte, pokud jsou pro váz neznámou i ovládací panely.Jestliže chcete používat službu Microsoft Update Wizard a z nějakého důvodu se nechcete registrovat (například nemáte zájem posílat informace o svém počítači cizí korporaci) lze nutnost registrace obejít. Jděte do podklíče HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion. Vytvořte položku s názvem Regdone pomocí funkce Nová textová hodnota. Její hodnotu pak změníte na 1. Ještě musíte skočit do podklíče HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Welcome a vytvořte podklíč RegWiz. Jestliže chcete trochu ztížit přístup do vašeho počítače, nebo prostě nechcete aby se na něm mohlo tvořit nekonečně uživatelských profilů a při stisknutí tlačítka Storno v dialogu o zadání hesla by měli smůlu, upravte HKEY_USERS\Default\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion. Vytvořte podklíč Run a do něj dodělejte novou textovou hodnotu a pojmenujte ji Shutdown. Do ní zapište: c:\windows\rundll32.exe user.exe,ExitWindows. Od této chvíle se do systému budou moci přihlásit jen existující uživatelé a pokus o vytvoření nového profilu nebo přihlášení pomocí Storno bude marný. Pokud se ale přihlásíte Stornem vy a nebudete mít vytvořený svůj profil, hádejte co se stane?Pár rad pro začátečníkyAni tentokrát jsem nezapomněl na úplné začátečníky a mám tu pro vás několik rad, jak se poprat s Wokny. Pokud chcete instalovat ovladače pro nějaké zařízení, které už v počítači máte správně rozpoznané a ovladače nejsou ve formátu *.exe, ale jde o vícero oddělených souborů použijte Ovládací panely-Systém/Správce zařízení a vyberte hardware který chcete obdařit novými ovladači. pravým tlačítkem zvolte vlastnosti pak ovladač a následně aktualizovat ovladač. Wizard vás provede zbytkem instalace. Občas, tedy asi jednou za 14 dní je dobré použít systémový nástroj Scandisk a Defragmentace. Scandisk zjišťuje chyby na disku způsobené špatným vypnutím počítače, nebo vadné sektory disku způsobené neopatrným zacházením (vystavení magnetickému poli, pád atd.). Defragmentace uspořádává nesouvislé soubory do souvislých celků a tím zvyšuje rychlost disku. Některé programy umí přemisťovat systémové soubory na nejrychlejší část disku a tím ještě urychlovat počítač. Je užitečné mazat dočasné soubory, konkrétně soubory s příponou tmp. Ty zpomalují chod celého systému (pokud jsou uloženy v adresáři operačního systému) a navíc zbytečně zabírají místo. Nejlepší způsob likvidace je Start/hledat/Soubory či složky a hledat *.tmp.Informace které jsem zde použil pocházejí z různých zdrojů a rozhodně jsem na ně nepřišel sám. Bohužel je mám sesbírané několik měsíců, takže je nemožné vypátrat jejich autory. Proto děkuji všem autorům věnujícím se problematice Windows. Pokud se vám systém po úpravách registru nerozjede nebo bude nestabilní, pošlete mi nějaké sprosté psaní, alespoň se vám uleví. V obnovení registrů ze zálohy nemám přílišnou důvěru, takže doporučuji systém přeinstalovat.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Tiskárny

Jak najít tu pravou tiskárnu?

Každý uživatel po jistém čase začne přemýšlet nejen o domácím tisku dokumentů, ale i fotografií. Motivací k tomu může být nespokojenost s kvalitou fotografií produkovaných komerčními minilaby, možnost okamžitého pořízení papírové fotografie a především takřka neomezené prostředky digitálního ovlivnění konečného výsledku s ohledem na tvůrčí záměry náročnějších uživatelů. Tento článek chce být pomocníkem při nákupu tiskárny a rozebírá její výběr s ohledem na požadavky uživatele, jeho finanční možnosti a současnou nabídku zařízení.Požadavky uživatelů na kvalitu tiskuPro naše potřeby můžeme uživatele rozdělit do tří skupin:Běžný uživatel - drtivá většina, má zájem o věrnou dokumentaci událostí.Náročnější uživatel - hlouběji jej zajímá především technická stránka zpracovatelského procesu a kvalita výsledku.Nejnáročnější uživatel - požaduje výsledky v profesionální kvalitě použitelné pro výstavy či publikace.Běžní uživatelé vyžadují většinou klasické rozměry dokumentů i fotografií. Pro ně budou zajímavé tiskárny s jednoduchou obsluhou formátu A4.Náročnější uživatel bude vyžadovat tiskárnu, která bude poskytovat kvalitní výsledky ve formátu A4, u které bude mít možnost rozsáhle experimentovat s nastavením co nejvíce parametrů tisku.Nejnáročnější uživatel bude tisknout na velké formáty. Zpravidla si pořídí tiskárnu na A3 či větší formát. Pokud bude tisknout větší formáty ve specializovaných studiích, bude muset znát podrobně vlastnosti používaných zařízení.Na čem lze tisknout dokumenty i fotografieOdhlédneme-li od kvality, můžeme tisknout dokumenty i fotografie na jakékoliv grafické tiskárně. V současné době se dělí tiskárny dle jejich aplikačních oblastí na:Kancelářské tiskárny (inkoustové, laserové, LED)FototiskárnyMultifunkční zařízeníVelkoformátové plotry. Ty se však vymykají problematice našeho článku. Amatér či profesionál s nimi přijde zpravidla do styku jako zákazník profesionálních studií.Kancelářské tiskárnyInkoustové tiskárny kancelářského typu patří mezi zařízení, která dnes patří k většině domácích počítačových sestav. Tisknou v dobré kvalitě jak černobílé texty, tak i barevnou prezentační grafiku a většina z nich i poměrně kvalitně barevné fotografie. Zpravidla jde o tiskárny do formátu A4, vybavené separátní tříbarevnou a černobílou kazetou. Většina z nich nabízí slušné rozlišení a dobré (i když ne nejpokročilejší technologie) pro tisk fotografií. Pokud patříme do kategorie běžný uživatel a chceme tisknout ve slušné kvalitě bude tento typ tiskárny naší volbou.Připomínám, že slušnou kvalitu např. fotografií docílíme jen na kvalitních fotopapírech a chceme-li zůstat na bezpečné straně, použijeme originálních inkoustových náplní. Ceny takových tiskáren jsou kolem 3 tis. Kč.Barevné laserové, LED tiskárny byly až do nedávné doby velmi drahé, v současné době jsou však některé modely A4 dostupné i pro domácí uživatele i za ceny cca 15000 Kč s DPH.Laserové tiskárny nejsou vhodné ke kvalitnímu fotorealistickému tisku. Produkují sice brilantní barvy, reprodukují však hůře polotóny a tisk je chudý na podrobnosti ve stínech. Máme-li takovou tiskárnu k dispozici, můžeme ji samozřejmě s těmito omezeními využít k tisku fotografií. V případech, kdy se fotografie blíží svým charakterem k prezentační grafice, může být výsledek naopak překvapivě dobrý. Výhodou laserových tiskáren je několikanásobně vyšší rychlost ve srovnání s inkoustovou tiskárnou, nižší náklady na spotřební materiál a dobrá kvalita tisku i na obyčejný papír.Multifunkční zařízeníZkombinovat funkce barevné inkoustové tiskárny, skeneru a faxu do jednoho zařízení byl dobrý nápad, jak dokazuje jejich rostoucí prodej. Potřebují méně místa na pracovním stole, jsou pohotovější, lépe se ovládají a zpravidla jsou celkově levnější než izolovaná zařízení. Pokud nemáme vysoké nároky, jsou ideální pro kancelářská pracoviště i domácí použití. Některé modely dokonce mají zásuvky pro přímý tisk fotografií z karty digitálního fotoaparátu bez počítače a rozhraní Bluetooth.Jako všechna univerzální řešení jsou určitým kompromisem. Z hlediska fotografa bude rozhodující kvalita tisku fotografií. A proto při výběru konkrétního modelu doporučuji prostudovat nejen firemní dokumentaci, ale i nezávislé testy na Internetu, popř. v tištěných mediích či praktické zkušenosti známých. Vzhledem k tomu, že základní konstrukční moduly bývají odvozeny od kancelářských tiskáren stejného výrobce, kvalita tisku fotografií je u vhodně vybraného modelu obdobná. Zabudovaný skener má obvyklé vlastnosti levnějších plochých skenerů. Je tedy zřejmé, že víceúčelové zařízení bude ideální pro běžného uživatele; náročnější uživatel spíše zakoupí separátní skener s dianástavcem, tiskárnu a nainstaluje si faxovací software dle svých potřeb.FototiskárnyFototiskárny se v principu neliší od ostatních zařízení. Jejich konstrukce je však optimalizovaná nikoliv na rychlý tisk textu či prezentační grafiky, ale na vysoce kvalitní tisk fotografií. Základním požadavkem je vysoké rozlišení (typicky 4800x1200 a více), věrná reprodukce velkého barevného rozsahu či odstínů šedé. Jsou to v drtivé většině inkoustové tiskárny, některá zařízení, především pro tisk fotografií do formátu 10x15 jsou termosublimační.K tisku barevného textu a prezentační grafiky jsou postačující tři základní barvy: azurová (C, cyan), purpurová (M, magenta) a žlutá (Y, yellow), doplněné o černou (K, Black). Počet barevných odstínů generovaných pomocí tří základních barev a techniky polotónování (kladení jednotlivých barevných kapiček vedle sebe, která využívá nedokonalosti oka k tvorbě dalších barevných odstínů) je nedostatečný pro fotorealistické podání.Fototiskárny proto používají navíc dvě světlé základní barvy, označované jako c (světlá azurová), m (světlá purpurová). Nejkvalitnější fototiskárny používají ještě navíc tzv. fotografickou černou, která je optimalizována pro tisk barevných fotografií. To vše ještě nestačí k nejkvalitnějšímu tisku černobílých fotografií. Proto se používají ještě kazety, obsahující šedou (G, gray), světlešedou (g) a bohatou černou (z). V současné době tedy nejkvalitnější fototiskárny používají osmi barev a dávají výsledky, které jsou prakticky nerozlišitelné od pozitivů pořízených klasickou fotochemickou cestou. Nové technologie fotografického tisku mají větší počet trysek a větší rychlost tvorby kapiček, což vše přispívá k vyšší ostrosti, lepšímu barevnému podání i k rychlosti tisku.Jako příklad uvádím novou generaci kazet firmy Hewlett-Packard pro široké spektrum jejich tiskáren. Sortiment zahrnuje šest nových kazet, které jsou použitelné v modelech nové řady tiskárenSoučasná generace fototiskáren bývá vybavena řadou možností:Přímý tisk fotografií z fotoaparátu vybaveného standardem PictBridge a připojeného přes rozhraní USB. PictBridge je protokol pro komunikaci mezi digitálním fotoaparátem a tiskárnou, který je nyní široce akceptován výrobci fotoaparátů i tiskáren.Přímý tisk z paměťových karet fotoaparátu – fotografické tiskárny bývají vybaveny většinou používaných typů. Z vložené paměťové karty je možno přímo tisknout nebo lze obrázky uložit na disk počítače pro případné další úpravy před tiskem.Fototiskárny mívají separátní zásobníky pro papír do formátu A4 a fotografický papír do formátu 10x15 cm, což urychluje práci při častém střídání velikosti tisků.Pro tisk bez počítače jsou tiskárny vybaveny LCD displejem o velikosti kolem dvou palců, které umožňují jednoduchý náhled fotografií před tiskem.Tiskárny mívají základní nástroje pro nejrůznější úpravy fotografií od zvýšení jejich kvality, ořez, digitální tónování a tiskové výstupy (rámečky, indexprint) atd.V poslední době se rychle rozšiřuje používání standardu Bluetooth pro bezdrátový přenos – řada tiskáren mívá toto rozhraní již přímo zabudované či jde o volitelné zařízení. Pokud máme tedy fotoaparát disponující tímto rozhraním, pak je tiskárna se standardem Bluetooth dobrou volbou. Tímto rozhraním je vybavena i většina mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem. Náročnější fotograf si vybere tiskárnu do formátu A4, profesionál i větší formátSedm doporučení začínajícím k nákupu fotografické tiskárnyVzhledem k prudkému rozvoji zařízení pro tisk fotografií bude každé doporučení konkrétního modelu konkrétní firmy zastaralé. Proto se omezím pouze na základní rady pro jednotlivé skupiny fotografů, které jim mohou pomoci v základní orientaci při výběru z velkého sortimentu tiskáren vhodných pro tisk fotografií.1. Upomínkové fotografie, pokud nemáme zvláštní požadavky na kvalitu, lze tisknout na téměř každé tiskárně. Pokud tedy máme k dispozici některou z novějších kancelářských tiskáren, budou tím naše potřeby saturovány. Některé z kancelářských tiskáren mohou používat i kazety se šesti barvami a produkují barevné tisky velmi dobré kvality.2. Fotografující, kteří však chtějí dokumentovat turistické nebo rodinné fotografie v kvalitě stejné nebo vyšší jakou produkují komerční minilaby, by měl sáhnout po pokročilejším zařízení. Postačí-li formáty do velikosti 10x15 cm, budou pro ně ideální fototiskárny specializované na tento rozměr. Při preferenci přímého tisku fotografií bez připojeného počítače, bude třeba věnovat pozornost typu paměťové karty, rozhraní (USB, PictBridge, Bluetooth). Pro fotografující často tisknoucí na cestách, bude vhodné zakoupit některý mobilní model s akumulátorovým napájením. V poslední době je vidět zřetelná tendence výrobců těchto maloformátových tiskáren ke zlevňování nákladů na tisk ve snaze přetáhnout dosavadní zákazníky digitálních minilabů. Vyžaduje-li tato skupina fotografujících větší formáty, pak pro ně budou ideální fototiskárny střední cenové kategorie do formátu A4.3. Pro uživatele, který chce nejen tisknout fotografie, ale vyžaduje i skenování s běžným rozlišením a kopírování dokumentů a zatím nemá doma skener ani vhodnou tiskárnu bude vyhovujícím řešením některé z multifunkčního zařízení, jejichž tiskárny mají již velmi dobrou kvalitu a umožňují tisk až do formátu A4. Výhodou může být i úspora místa na pracovním stole.4. Náročný fotograf má v současné době k dispozici tiskárny s osmi barvami, které tisknou i dokonalé černobílé fotografie. Cenově dostupná nejkvalitnější zařízení jsou do formátu A4, tiskárny formátu A3 či většího jsou podstatně dražší. Pro konkrétní výběr bude důležitý předpokládaný počet tisků v souvislosti s ekonomikou provozu (oddělené inkoustové zásobníky versus kombinované kazety).5. Obecně důležitým a často diskutovaným faktorem jsou ceny spotřebního materiálu pro konkrétní tiskárnu, což se však vymyká z rámce tohoto článku; řadu různě spolehlivých a aktuálních informací lze nalézt na internetu. Uváděné firemní údaje o spotřebě materiálu publikované výrobci nejsou zcela srovnatelné, protože nepoužívají stejné metodiky testování.6. Nakonec může mít váhu i přibalený software, pokud nemám např. již k dispozici Photoshop nebo jiný obrazový editor.7. Až se rozhodne potenciální uživatel pro typ tiskárny, doporučuji prohledat na internetu nejen výrobce konkrétních značek, ale i nezávislé testy.

Pokračovat na článek


Tiskárny pro podniková řešení

Rychlý vývoj technologií v poslední době umožňuje stále efektivněji dosahovat tolik žádaných výrobků s vysokou kvalitou při nízkých pořizovacích i provozních nákladech. Lze to pozorovat nejen u výpočetní techniky, ale v poslední době i u periferních zařízení, které se často stalo její nedílnou součástí. Za nejvýznamnější "doplněk" lze považovat tiskárny. Ty dříve ovšem doplňkem nebyly, ba právě naopak. Byly vlastně jediným výstupem, na kterém jsme mohli sledovat a ověřovat jak počítač pracuje. Nároky na výstup byly minimální - pouze text. Jakmile se však začaly využívat monitory, nároky na tiskovou kvalitu se začaly zvyšovat. Vývoj se zaměřil na snižování hlučnosti tiskáren, zvyšování rychlosti a kvality tisku, možnost tisknout grafiku a na barevný tisk. Dnes jsou již běžně k dostání barevné inkoustové i laserové tiskárny a jejich ceny se neustále snižují.LASER, LED NEBO INKOUST?V našem článku jsme se zaměřili na tiskárny laserové a LED právě proto, že jejich ceny, rozměry i kvalita tisku od roku 1984, kdy byla uvedena první laserová tiskárna na trh, prošly řadou změn a postupně se prodraly i na stoly menších uživatelů. Rozdíl mezi laserovou a LED tiskárnou v zásadě spočívá pouze ve zdroji světla. U laserovek je to laser a u LEDek osvětlují tiskový válec miniaturní LED diody, uspořádané i v několika řadách těsně vedle sebe (1 dioda přestavuje 1 bod, tzn. při rozlišení 600dpi tvoří jednu řadu cca 5000 diod u formátu A4). Technologicky méně náročná konstrukce LED tiskáren umožňuje jejich větší cenovou dostupnost pro uživatele ve srovnání s laserovou. Výraznou výhodou laserových tiskáren oproti inkoustovým jsou daleko menší náklady na spotřebu toneru na stránku. Další výhodou je rychlost a tichý průběh tisku. Inkoustové sice tisknou okamžitě po načtení dokumentu, ale pouze po řádcích. Tisk je tedy ve výsledku značně pomalý. Laserové oproti tomu mají delší prodlevu před započetím tisku, z důvodu dosažení potřebné teploty, tisknou však po celých stránkách. Tento postup ovšem vyžaduje existenci vyšší RAM, která dosahuje i několika set MB. Některé vysokokapacitní tiskárny mají i vlastní hard disk s kapacitou až několika GB. Rozdílná je i kvalita tisku, neboť standardní rozlišení u dnešních laserových tiskáren je 600dpi (= 236 bodů/cm). Inkoust se navíc může rozpít nebo rozmazat, u laseru toto nebezpečí nehrozí.Ceny vlastních tiskáren jsou zpravidla přímo úměrné jejich dovednostem a je tedy nezbytně nutné před pořízením pečlivě zvážit, k jakému účelu by měla daná tiskárna sloužit a jaká tedy musí splňovat kritéria. Obecně lze vybírat podle toho jak často budete tisknout, v jakém rozsahu, jaká bude požadovaná kvalita tisku (závisí na technologii tisku, používaných médiích a rozlišení), jaká média a formáty budete používat, je-li nezbytně nutný barevný tisk, pro jak velkou skupinu uživatelů je tiskárna určena, zda umožňuje i další funkce, jako kopírování, scanování či faxování a podobně.Ve snaze ulehčit vám rozhodování jsme sestavili srovnávací tabulku vybraných typů tiskáren od různých výrobců a v textu rozvrhli kritéria do tří skupin: 1. menší pracovní skupiny2. velké firmy 3. profesionálové Proto, pokud vás zajímají především tato doporučení, přejděte, prosím, přímo k danému odstavci. TECHNOLOGIE TISKUČB laserový tiskZákladem technologie laserového (i LED) tisku je tónovací válec, citlivý na světlo, který je po celé ploše kladně nabit statickou elektřinou. Při osvětlení válce laserem nebo LED diodou se zruší polarita na válci v daném místě a toner, který je nabit rovněž kladně, se pak "rozpráší" po celé délce válce. Ulpí však pouze na osvětlených místech, která mají nyní záporný náboj. Takto zachycený toner se přenese z válce na tiskové médium, které dále prochází vytvrzovací pecí, kde se barva, při teplotě zhruba 200 stupňů Celsia zapeče.Barevný laserový tiskje velmi podobný tisku ČB. Jediné co ho odlišuje, je poněkud komplikovanější nanášení několika barevných tonerů ve čtyřech vrstvách. V případě, že dojde ke špatnému překrytí, naruší se polotónování barev. Proto se, ve snaze eliminovat tento problém, používají různé postupy.Čtyřnásobný průchod papíruPři tisku s touto metodou projde papír tiskem čtyřikrát bezprostředně za sebou. Mohou se zde vyskytnout problémy s přesností soutisku, protože přesnost posuvu je závislá i na takových parametrech, jako gramáž papíru. Eliminovat nepřesnost lze například přichycením papíru na jiný válec pomocí statické elektřiny.Přenosový pásPři této metodě toner nanáší jednotlivé barvy jednotlivě na tónovací válec a ten následně na pás, kde se barvy překryjí. Takto namíchané barvy jsou pak standardně přeneseny na cílové medium. Protože však přenosový pás je jen jakýsi prostředník přenosu, může zde dojít ke snížení kvality tisku.Direct-to-drumUmožňuje nanést čtyři vrstvy barvy přímo na válec (1 barva/otáčku). Takto namíchaný odstín se pak přímo přenese na médium. Tato metoda je považovaná za nejpřesnější a nejekonomičtější, protože výrazně zkracuje tiskovou dráhu.MÉDIAV současné době máme skutečně velkou možnost výběru na co budeme tisknout. Standardem je kancelářský papír, další možností jsou pak obálky, reliéfní papír, lepicí štítky, či průsvitné fólie. Kvalita cílových médií má samozřejmě vysoký vliv na kvalitu tisku (z toho důvodu řada výrobců vyrábí vlastní papír určený pro jejich druh barviv) a je třeba rozlišovat pro jaký typ tiskáren jsou. Pro laserové tiskárny je třeba kvůli vytvrzovacímu procesu vybírat taková média, která snesou vyšší teploty (to platí zejména pro štítky a fólie). ROZLIŠENÍ Všeobecným standardem u laserových tiskáren je rozlišení 600x600dpi. Lze pořídit i levnější s rozlišením 300, nebo 400dpi, ale to se samozřejmě projeví v kvalitě tisku grafiky. Maximální běžně užívané rozlišení je 1200dpi. Porovnání mezi jednotlivými rozlišeními jsou uvedené níže v tabulce. Užívanou jednotkou je DPI (dots per inch = bodů na palec), kde 1 palec = 2,54 cm.ROZHRANÍ PRO PŘIPOJENÍBěžným rozhraním pro tiskárny je paralelní port. Tento port se používá pro přímé připojení tiskárny k počítači u všech druhů běžných tiskáren. Přenosová kapacita paralelního rozhraní je však malá a omezuje přímou dostupnost tiskárny, proto se využívá pouze pro lokální zapojení, nebo pro sdílené zapojení na serveru pro malé pracovní skupiny. Pro správu a monitoring tiskáren se využívá sériového rozhraní RS-232. V poslední době začali výrobci používat i nové rozhraní USB a to jak pro přenos dat, tak i pro monitoring a správu. Většina větších laserových tiskáren poskytuje možnost využít pro připojení také síťové rozhraní (Ethernet, Fast Ethernet nebo Token Ring), buď přímo zabudované nebo s pomocí rozšiřovací karty, která obvykle pracuje jako samostatný print-server.TISK PRO MENŠÍ PRACOVNÍ SKUPINYZde budou asi nejzákladnějším kritériem náklady. Pořizovací cena LED tiskárny je o něco nižší než u laserové a černobílý tisk je výrazně levnější než barevný. Levnější je samozřejmě i vlastní tiskárna jen pro ČB tisk, než tiskárna umožňující obojí. Méně peněz stojí i tiskárny s nižším rozlišením. Určitým snížením pořizovacích nákladů na kancelářské vybavení by mohlo být pořízení tiskárny, která má již zabudované, nebo umožňuje modulově připojit fax, kopírku či scanner (toto umožňují zpravidla dražší a rozměrnější systémy, proto je třeba předem kalkulovat). Je dobré i dopředu zjišťovat tiskové náklady na 1 stránku, které se pohybují cca od 40hal do několika korun. Menší skupiny pracují zejména v prostředí Windows nebo Novell NetWare, tiskárna je zapojena na jeden z počítačů nebo na server a je sdílena uživateli skupiny. Proto při výběru tiskárny pro menší skupiny není rozhodující množství jejích síťových rozhraní nebo podporovaných protokolů. Důležitou vlastností tiskárny pro menší pracovní skupiny je její kompatibilita s operačním systémem počítače ke kterému je připojena, dostupnost inovovaných ovladačů a jednoduchost ovládacího software.TISK PRO VELKÉ PRACOVNÍ SKUPINYKritériem pro velkou firmu bude jistě rychlost tisku, požadavky na vysokou kapacitu zásobníků, možnost tisknout na více druhů médií a další funkce, jako děrování, sešívání, dvojstranný (duplexní) tisk a možnost kopírovat. Barevný tisk by patrně byl zbytečný luxus, stejně jako vysoké rozlišení. Pokud je nejvýraznějším požadavkem právě rychlost tisku - např. tiskne-li na této tiskárně množství kanceláří z několika pater - je možnost pořídit rychlotiskárnu, jejíž vysoce nadprůměrný výkon je však kompenzován jinými nevýhodami (zřídka tiskne na jiný papír, než na "nekonečný pás" a formát větší než A4 - viz. např. rychlotiskárny Printronix ve srovnávací tabulce). Pro velké firmy je velmi důležité zapojení tiskárny přímo do sítě LAN. Proto by si při výběru tiskárny měly všímat zejména, zda tiskárna kromě rychlostních parametrů a nízkých provozních nákladů má přímo zabudované síťové rozhraní a jaké protokoly podporuje. U některých tiskáren není síťové rozhraní zabudované přímo, ale lze jej dokoupit ve formě karty. Výhodou takového řešení je skutečnost, že tiskárna nemá zabudované všechny technologie, ale jenom podporu pro konkrétní druh sítě. Podstatná při rozhodování je také dálková správa tiskárny, operační systém a způsob jakým je možno monitorovat a ovládat tiskárnu přímo ze serverové konzoly. Velkou výhodou je management přes webovské rozhraní pro jeho nezávislost na platformě. Důležitou maličkostí je přítomnost displeje a ovládací panel, umožňující konfiguraci tiskárny pro případ selhání připojovacích rozhraní. Při výběru tiskárny pro velké pracovní skupiny jsou vhodné technické konzultace s prodejci nebo výrobci. Ne každá tiskárna je totiž vhodná pro tisk velkého objemu dokumentů. Důležitým aspektem při koupi tiskárny se pak stává i životnost jednotlivých komponentů a jejich parametry pro práci při velké zátěži.DOPLŇKY A VYMOŽENOSTITrendem současnosti je obecně snaha o vytvoření takových výrobků, které by umožnily splnit veškeré možné požadavky zákazníků. Jinak tomu není ani u tiskáren, které buď již mají vestavěná doplňková zařízení nebo umožňují jejich dodatečné rozšíření připojením různých modulů. Takto se z tiskárny stává jakési multifunkční zařízení, které umí nejen tisknout (i dvoustranně), ale i kopírovat, faxovat, scanovat, sešívat a připravovat tiskové materiály v podobě brožurky apod. Vývoj se orientuje i na snižování hladiny ozónu vzniklého při práci, snižování spotřebované energie a toneru, tedy na oblasti šetřící jak přírodu, tak i Vaši kapsu. Je celkem zbytečné na závěr spekulovat, jakým směrem se dále vývoj tiskáren bude ubírat, protože, přiznejme si, možné je všechno. Patrné je však omezování výroby a prodeje levnějších typů laserových tiskáren, které se vlivem silné konkurence a jejího tlaku na ceny, výrobcům příliš nevyplatí.Tabulky a grafy nejsou součástí internetové podoby časopisu, naleznete je v papírové podobě Network Computing.

Pokračovat na článek