Výsledky vyhledávání pro dotaz v rámci

Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Microsoft Office Outlook

Nejen e-mailový klient, ale také nástroj pro organizování kalendářů, úkolů, poznámek, kontaktů a dalších informací. Nasazován bývá hlavně ve firmách, ale využijí jej i domácí uživatelé.doporučitZákladní vlastnostiMicrosoft Outlook je emailový klient a je součástí všech verzí kancelářského balíku Office. Hlavním úkolem aplikace Outlook je zabezpečit elektronickou poštu a správu informací. Ve firmách se nejčastěji Outlook používá ve spolupráci s Microsoft Exchange Serverem, který nabízí i další možnosti (kalendář, plánování schůzek, sdílené kontakty atd.), ale lze jej použít i pro stahování pošty z jiných serverů.Outlook se chová jako klient poštovního serveru. Zprostředkovává příjem a odesílání pošty v rámci internetu nebo jiné sítě (firemní nebo domácí). Velkou výhodou je, že nemusíte být stále připojeni počítačem uživatele k serveru, ale v okamžiku, kdy naváže server spojení s uživatelem, dojde k aktualizaci všech emailů. Emaily jsou odeslány a jsou doručeny nové.Kromě e-mailů umožňuje Outlook plánování schůzek a úkolů, vytvářet a udržovat adresář kontaktů, který lze jednoduše exportovat a synchronizovat s mobilními zařízeními nebo jinými uživateli. Tyto funkce využijete hlavně ve firemním prostředí, ale třeba takový kalendář, který vás v nastaveném čase upozorní na blížící se schůzku využijí i uživatelé, kteří před obrazovkou počítače ztrácejí pojem o čase.Nastavení účtu a výchozí nastaveníPo prvním spuštění vás aplikace Outlook vyzve, abyste zadali svoje jméno, elektronickou adresu, server příchozí pošty (nejčastěji POP3, např. pro server seznam.cz je POP3 – pop3.seznam.cz), server odesílané pošty (SMTP, např. pro server seznam.cz je SMTP – smtp. seznam.cz), název účtu a heslo a nakonec vyberete typ vašeho internetového připojení. Není to nic složitého, ale je to důležitá část, bez které by vám nic ostatního nefungovalo. Nastavit a přidat další účty můete později v "Nástroje -> Účty".Výchozí nastavení je možné měnit v "Nástroje -> Možnosti -> Předvolby -> Možnosti elektronické pošty", dále můžete měnit formát zpráv "Nástroje -> Možnosti -> Formát pošty" na HTML (umožňuje komplexní formátování včetně vkládání obrázků do textu), RTF (vhodné pro formátování textu) a prostý text.Doručené (a koneckonců i odeslané) e-maily můžete pro větší přehlednost rozdělit do složek. Složky si můžete vytvářet po libosti, kromě vašich uživatelských složek je k dispozici několik složek základních:1. Doručená pošta2. Koncepty3. Odeslaná pošta4. Pošta k odeslání 5. Odstraněná poštaDo složky "Doručená pošta" vám spadnou všechny e-maily stažené ze serveru.V "Konceptech" jsou uloženy rozepsané zprávy. Ukládají se buď automaticky po nastaveném čase nebo po kliknutí na tlačítko uložit.Do "Odeslané pošty" se po odeslání přesunou vaše odeslané emaily, abyste je mohli případně využít."Pošta k odeslání" - zde jsou všechny zprávy připravené k odeslání, pokud nejste připojeni k internetu- po připojení dochází k odeslání."Odstraněná pošta" – obdoba koše ve Windows.Jakékoliv nastavení těchto složek lze provést pomocí pravého tlačítka na zvolené složce.Práce s emailemNovou zprávu můžete vytvořit několika způsoby – stisknutím "Ctrl + n"“, přes menu "Soubor -> Nový", dvojím kliknutím myši do volného místa v přehledu e-mailů a nejjednodušeji kliknutím na tlačítko "Nový" v levém horním rohu.Do políčka "Komu" napíšete emailovou adresu uživatele, kterému chcete napsat (pokud ho máte v seznamu kontaktů, lze napsat např. dva znaky a zmáčknout "Ctrl + k" a buď budete mít na výběr nebo Outlook sám doplní adresu. Při psaní emailu máte možnost přiložit přílohu, přidat podpis, změnit formát zprávy. Po napsání email jednoduše odešlete tlačítkem "Odeslat".Odvolání zprávy – již odeslanou zprávu můžete odvolat či nahradit za předpokladu, že adresát používá Outlook, ještě ji neotevřel a tu původní máte v odeslané poště. Příjem zprávy – doručená, nepřečtená pošta je zobrazena zavřenou obálkou a tučným písmem, po přečtení se obálka otevře.Odpověď nebo předání zprávy – při čtení emailu, můžete ihned elegantně odpovědět a do políčka "Komu" se okamžitě vloží emailová adresa odesílatele. Pokud použijete tlačítko "Odpovědět všem", dojde k vytvoření nové zprávy s tím rozdílem, že do pole "Komu" jsou vloženy adresy všech, kterým byl adresován původní e-mail včetně odesílatele. Pokud chcete e-mail poslat dál někomu jinému, použijte "Předat dál".Další možností pro každou zprávu je nastavení příznaku. Příznak signalizuje, v jakém stavu je zpracování zprávy. Můžete si tak označit e-maily, které je potřeba zpracovat, které chcete předat dál, nebo na něž je třeba odpovědět. Příznak nastavíte v pomocí menu "Akce -> Nastavit příznak"Přijaté e-maily si můžete rozdělit do jednotlivých složek podle jejich obsahu, což oceníte zvláště pokud dostáváte větší množství e-mailů z různých stran Microsoft Outlook je efektivní a pohodlný program nejen pro práci s e-maily. Především nebude dělat problémy těm, kteří znají jiné programy z kancelářského balíku Office. Ovládání všech programů Office je podobné. Outlook je nejčastěji využíván ve firemních sítích, kde ve spolupráci se serverem Microsoft Exchange funguje jako komunikační a plánovací nástroj.

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 1. - 10. místo

Už jsme tady měli nejoblíbenější dvacítku webových stránek v rámci České republiky, či Slovenska, ale absolutní elitu mezi internetovými stránkami si představíme až dnes. Čeká nás celá řada překvapení, ale první příčka je zběhlému „surferovi“ takřka jasná. Anebo že by ne?Nuže, víte, kdo je na první pozici?1) Yahoo.comKdo tipoval, že první stupínek obsadila neustále expandující společnost Google, ten se plete, jelikož jedničkou světového internetu se stala společnost Yahoo, hlavní konkurent výše zmíněného Googlu.Yahoo! neboli zkráceně Yet Another Hierarchical Officious Oracle je světově nejoblíbenější vyhledávací portál, který provozuje již od roku 1994 společnost Yahoo! Inc. O tomto portálu jsme si už něco málo prozradili ve dvoudílném článku o nejoblíbenějších webech na Slovensku a nyní budeme plynule pokračovat. Jak už jistě víte, společnost Yahoo! Inc. byla založena Davidem Filem a Jerrym Yangem, toho času studenty technické fakulty na univerzitě ve Stanfordu.Yahoo.com, to je rozsáhlé zázemí pro komunikaci, zábavu, zpravodajství, ale i další zajímavé aktivity. Kromě e-mailu, Messenger, rádia, horoskopů, mapových podkladů nebo třeba odkazů pro cestování tu najdete i velmi zajímavý bulvární „plátek“ s názvem „OMG“ (zkratka pro „Oh my god“ – Óóó můj bože), který najdete na omg.yahoo.com.2) Google.comDruhou příčku mezi vyhledávači i mezi nejoblíbenějšími světovými stránkami si odnáší společnost Google, díky stránce Google.com. Ta se zobrazuje v rozličných jazykových mutacích, podle toho, z jaké země se na ni „přihlásíte“. Popisovat vyhledávací portál Google by bylo zbytečné, protože ho každý zná, protože ho každý používá a protože už jsme si ho v předchozích dvou dílech rozebírali :-). Bez zajímavosti k tomuto serveru ale není, že obsahuje i rozhraní pro pokročilé vyhledávání, kde můžete vyhledávat například přesnou frázi, alespoň jedno uvedené slovo anebo třeba upřesnit region vyhledávání. Vyhledávání můžete také omezit například v rámci určité domény (google.com; info-koktejl.cz; yahoo.co.jp atp.) V rámci vyhledávače Google si můžete také nastavit bezpečnostní filtr pro odstranění výsledků s pornografickým obsahem a podobně. Kdo chce, může navíc nastavit preferované jazykové varianty, v jejichž rámci hodlá vyhledávat (například jen česky nebo slovensky).3) Youtube.comDalší server, o kterém toho už bylo velmi mnoho napsáno a takřka každý ho zná nebo používá. Youtube.com je video-streamingový portál, který byl založen v roce 2005 trojlístkem ve složení Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim, odkoupila o rok později výše zmíněná společnost Google za 1,65 miliardy amerických dolarů. Problémem pro nezasvěcené pozorovatele, ale i IT odborníky je ale velmi vysoká míra pirátského obsahu, který na stránky Youtube.com přibývá každým dnem. Ale i přes to, že společnost Google slíbila zjednat nápravu se nic markantního zatím neděje, jelikož tyto „čistky“ by rázem Youtubu odňaly jakýsi punc serveru, kde je k nalezení takřka jakýkoliv videosoubor z tématiky hudebních videoklipů, herních trailerů, či jiné interaktivní zábavy.4) Live.comPortál Live.com je domovským vyhledávačem společnosti Microsoft, který si nepotrpí na přeplácanost, zpravodajství, horoskopy a další podobné tuctovosti, kterými dnes disponuje každý druhý vyhledávací systém. Live.com odkazuje pouze na MSN portál, dále na Windows Live a také na velice populární e-mailovou službu Hotmail. Live.com obsadilo čtvrtou pozici mezi světovou top dvacítkou.5) Facebook.comKomunitní portály zažívají v posledních letech svojí renesanci a na čele světového „intersociálního peletonu“ stojí server Facebook.com. V podstatě jde o rozsáhlý sociální webový systém, sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a v neposlední řadě také k zábavě. Facebook byl založen studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem, přičemž se původně týkal pouze studentů tamní univerzity. Postupně se ale rozšířil i na další a další a poté se začaly přidávat i větší společnosti. Nakonec byla k účasti přizvána i veřejnost. Členem může být kdokoliv, kdo dosáhl věku 13ti let. V rámci Facebooku můžete být členem různých sociálních sítí, například v rámci své školy nebo konkrétní geografické lokace. Hodnota serveru se podle odhadů z roku 2006 vyšplhala až ke 100 miliónům amerických dolarů.6) Msn.comDalší veleúspěšný a velmi známý portál od internetového, softwarového, ale i hardwarového giganta, společnosti Microsoft. Server MSN.com je koncipován jako klasický vyhledávač, doplněný o tradiční paletu služeb. Stejně jako na serveru Live.com se tu setkáte s poštovním portálem Hotmail, stejně jako s IM klientem Live Messenger. Dále zde mají místo denní zprávy, kurzy měn nebo krátké zprávy ve formě tzv. „video highlights“.7) Myspace.comMyspace je dalším komunitním portálem, kterým se VELMI inspiroval Seznam při tvorbě služby Lidé.cz. Myspace funguje na principu tvorby profilů, kam si můžete uploadovat libovolné množství fotek a videí a to bez nutnosti schvalování moderátorem. Tento server zároveň funguje jako seznamka, či útočiště některých umělců, kteří zde rovněž mají své profily. Bez zajímavosti není ani to, že Myspace má vlastní IM komunikátor, přes který si uživatelé mohou posílat vzkazy, či komentáře. Je velmi podobný evropské jedničce - ICQ.8) Wikipedia.orgVelice populární online encyklopedie, kterou jsme si již více než důkladně probrali v prvních dvou samostatných částech seriálu. Bez zajímavosti ale není, že zakladatel Wikipedie Jimbo Wales byl dokonce v roce 2006 zařazen do žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. Wikipedia se také často stává terčem útoků kritiky, kvůli své volné upravitelnosti, a tak se často stává, že se v jejích útrobách nalézají články nepravdivé nebo se smyšleným, či rasově orientovaným obsahem.Vedle Wikipedie provozuje společnost Wikimedia mimo jiné servery Wikisource, Wikislovníky, Wikimedia Commons, Wikizprávy, Wikicitáty a Wikiknihy.9) Blogger.comVelice populární služba, kterou založila v roce 1999 malá společnost jménem Pyra Labs ze San Francisca. Sami autoři k tomu dodávají: „Během pár let Blogger začal prorážet, nejprve pomalu a nakonec s plnou parádou. Dali jsme dohromady nějaké peníze (ale zůstali malou firmou). Pak přišel propad, peníze nám došly a naše malá radostná cesta už tak radostná nebyla. Jen tak tak jsme přežívali, ne všichni zcela bez následků, ale celou dobu (většinu dní) jsme službu drželi při životě a začali ji znovu budovat.“ V roce 2002 odkoupila tento portál společnost Google, která ho provozuje a spravuje dodnes. Zní to skoro jako nějaká pohádka ze šťastným koncem, ale vězte, že Blogger.com je k dnešnímu dni jedním z nejstarších bloggovacích portálů vůbec, protože jeho autoři stáli u samého rozmachu internetových služeb. Blogger.com je dostupný rovněž v české lokalizaci.10) Yahoo.co.jpK tomuto portálu se toho nedá moc co napsat, snad jen tolik, že jde o japonskou mutaci známé vyhledávací jedničky Yahoo.com. Obsah je takřka totožný, ale moc si tu nepočtete, pokud zrovna nemáte nainstalovanou japonskou znakovou sadu.

Pokračovat na článek


Internetové úložny dat na českém internetu

Pokud vás obsahově zaujal článek mého kolegy Lukáše Žídka z listopadu minulého roku, který nesl název Internetové úložny dat, tak byste měli zpozornět i tentokrát, jelikož se tímto tématem budeme zabývat opět a to tím způsobem, že si představíme další tři servery, každý z nich český a každý z nich něčím zajímavý.Na úvod mi dovolte uvést něco málo k praktičnosti využití těchto internetových úschoven, protože nevysvětlit ke konkrétní službě účel jejího využití, přestože tento článek navazuje na jeden již vydaný, by byla asi chyba.Určitě už se vám někdy stalo, že vám začal blbnout počítač a vy jste tak nějak v kostech cítili, že Windows na tom není nejlépe a že budete muset chtě nechtě přistoupit k formátování disku. Ale co teď, když zrovna nemám po ruce externí disk, nebo nějaké objemné médium? Ano, samozřejmě je nasnadě nejjednodušší varianta a to taková, že si svoje data můžete vypálit na DVD média, ale pro tentokrát vynechejme všechna kdyby a vezměme internetové úložny dat jako jakousi alternativu k onomu zběsilému pálení.Další možností, pro kterou byly internetové úložny primárně vytvořeny a pro kterou se dají využít spíše, je situace, kdy se potřebujete se svými přáteli, nebo kolegy podělit o určitá data. Dnes je relativní trend při rychlých digitálních linkách všechno si takříkajíc za pochodu měnit prostřednictvím ICQ, nebo třeba Skype, ale tohle není ani bezpečná, ani ideální varianta. Jednak jste omezeni svým uploadem a příjemcovým downloadem, takže se může stát, že vy budete mít upload 10M, ale váš kamarád bude stahovat jen rychlostí 50kb/s a při pomyšlení na posílání několika set megabajtů například v podobě fotek je to dost děsivá záležitost. Navíc se i může stát, že když budete přes nějakého takového klienta soubory posílat, tak můžete mít kraťounký výpadek a odesílání může začít nanovo.Přesně v takovýchto situacích vstupují do hry internetové úložny dat, které jednak dokáží pracovat s mnohem většími soubory, než třeba moderní velkokapacitní e-maily, ale za další jsou pro práci s velkými soubory primárně stvořeny. Ještě je třeba podotknout, že po úspěšném nahrání souboru na příslušný server se vám vygeneruje unikátní link, nebo chcete – li odkaz, po jehož zadání do webového prohlížeče budete přesměrováni přímo na stažení konkrétního souboru. Dost ale už bylo nudných a obšírných teoretičností, pojďme si říci něco málo o trojici velmi zajímavých českých datových úschoven…ULOŽ.TOServer Ulož.to, který byl spuštěn v květnu letošního roku, si za dobu své existence vysloužil přezdívku český Rapidshare. Že nerozumíte, co to má znamenat? Hned vám to vysvětlím. Rapidhare.de je jakýmsi průkopníkem a legendou zároveň, který rozvinul koncepci internetových úschoven. Lidé ho používají nejčastěji, protože je nejspolehlivějším, ale hlavně – je bez omezení co do uploadu a downloadu. Tato neomezenost má ale jistá úskalí v tom smyslu, že není tak úplně zdarma. Po každém staženém souboru vypočítá server pro vaši IP adresu dobu, po kterou nebudete moci z Rapidshare stahovat a která je odvislá od velikosti právě staženého souboru. Rovněž nemůžete stahovat více souborů zároveň, ale tyto restrikce jsou všechny pouze v rámci tzv. „Free“ účtu, který je zdarma a ze kterého mohou stahovat všichni i bez nutnosti registrace. Pokud si zaplatíte za účet na Rapidsharu, tak můžete okamžitě začít využívat všech výše zmíněných výhod, které tento server nabízí. Možná si teď říkáte, proč to všechno píšu, ale důvod je takový, že Ulož.to je skutečně takovou hezkou českou obdobou Rapidsharu a všechna jeho negativa prozatím nechává v ústraní. To znamená, že rychlost uploadu i downloadu je neomezená, nejsou zde čekací lhůty a můžete stahovat několik souborů naráz. Velkou výhodou je navíc možnost uploadu až 300 MB souborů, zatímco Rapidshare dovoluje pouze přílohy třikrát menší.Při přidávání, respektive uploadování souborů stačí dát pouze „procházet“, vybrat příslušný soubor z vašeho disku a následně zvolit možnost „uložit soubor/y“. Pokud byste chtěli ukládat více souborů a nakonec by se ukázalo, že jste je zvolili špatně, poslouží funkce „vyčistit formulář“.Na tomto obrázku můžete vidět průběh uploadování souboru. Všechno je naprosto přehledně znázorněno, a tak budete mít při svém nahrávání na internet o sebemenším postupu dokonalý přehled. Statistika zobrazuje průběh uploadu v procentech, dále počet souborů, jejich velikost, přenosový čas a rychlost přenosu…LETECKÁ POŠTA.CZLetecká pošta je server, který bych označil za takovou zlatou střední cestu. Její velikou předností je kromě jiného naprostá jednoduchost, až strohost úvodních stránek, ale jak by normálně bylo titulování něčeho slovem „strohý“ hanlivé, tak v tomto případě to tak rozhodně myšleno není, protože tato „strohost“ je jednoznačným plus. Člověka při práci se serverem nerozptyluje spousta odkazů a jiných zbytečností a může se tak lépe věnovat své práci. Leteckou poštu také musím pochválit za to, že pokud zrovna není přetížená, což díkybohu nebývá často, tak má skutečně slušnou rychlost downloadu a nemusíte se bát, že byste čekali několik let na to, než se vám stáhne jeden soubor.Velikost jednotlivých souborů, které můžete na server nahrát je stanovena na 161 MB, což je podle mě postačující, protože stahovat třeba 300 MB soubor z jakéhokoliv serveru, který je přetížený je téměř zbytečná věc, protože se vám pravděpodobně ani nestáhne. Abych to ještě upřesnil, tak velikost 161 MB je souhrnná a je určena pro všechny soubory, které v jeden moment uploadujete, ale velkou výhodou je, že jich můžete najednou uploadovat kolik chcete.Na tomto obrázku se vám naskýtá pohled na strohou „progress line“, která znázorňuje jak daleko od vytouženého cíle se nacházíte. Oproti Ulož.to je to docela změna a pár informativních kolonek by určitě neškodilo.NAHRAJ.CZNahraj.cz je z těchto tří publikovaných serverem nejstarším, ale i přes to, že bývá dost často přetížený ho mám rád. Jeho velkou devízou je totiž fakt, že soubory na tomto serveru vydrží opravdu velmi dlouho a nestane se, jako na letecké poště, že by vám je po měsíci smazali. To by tedy bylo zhruba tak všechno o tomto server a já jenom doplním, že velikostní upload limit na serveru Nahraj.cz je 250 MB.Server Nahraj.cz má pro uploadování připraven přehledný formulář, kde kromě cesty ke konkrétnímu souboru můžete vyplnit i popisek pro příjemce, aby se při stahování více souborů ve všem lépe orientoval.Samotný proces nahrávání souboru. Při nahrávání vám vyskočí samostatné okno, což je rozdíl oproti ostatním serverů, ale to uvádím spíše jen pro zajímavost a pro úplnost, jelikož to není nic důležitého.Na závěr tohoto druhého dílu o internetových úložnách a úschovnách dat mi ještě dovolte představit velmi zajímavou aplikaci, která se jmenuje Universal Share Downloader a která má přímé využití ve spojitosti s některými úschovnami. Proč? Inu, může se vám stát, že vám kamarád na některý takovýto server nahraje video z dovolené, které bude rozděleno dejme tomu do 15ti souborů po 100MB. Určitě se ale nebudete chtít zdržovat s tím, že budete každý link poctivě zadávat do prohlížeče a následně stahovat. To byste se příliš zdržovali, a proto je moudré využít služeb freewarového prográmku Universal Share Downloader. Tato aplikace má v sobě zakomponované ovládací protokoly pro různé druhy těchto serverů a kromě nejznámějších, jako Rapidshare, Megaupload, nebo Uploaded disponuje protokoly i některých českých serverů, například právě Nahraj.cz. Třeba takovou leteckou poštu tam zatím nenajdete, ale když si budete pravidelně stahovat aktualizace, tak se tohoto rozšíření třeba časem dočkáte. A jak to celé funguje? Úplně jednoduše…Pomocí tlačítka „plus +“ se vám otevře přehledná tabulka, do které nakopírujete příslušné odkazy a dáte potvrdit výběr. Program okamžitě začne stahovat a neustále vás informuje o tom, co právě stahuje a jak je s tím daleko. Když se stane, že je některý server přetížený, tak to zkouší v určitých časových intervalech do té doby, než se mu konkrétní soubor povede stáhnout, respektive dočasně nestažitelný soubor přeskočí a stáhne následující. U serverů, kde ke stažení musíte zadat autorizační kód si ale moc nepomůžete, protože vás program k jeho zadání stejně vyzve. Jinak je to ale záležitost k nezaplacení a mohu ji vřele doporučit všem, kteří s internetovými úložnami dat pracují častěji.

Pokračovat na článek


Albion

Hra Albion je tak rozsáhlá, detailní a komplikovaná, že na ni nemá smysl dělat něco jako kompletní řešení. Tento návod je spíše průvodcem světem Albionu, který vás povede celou hrou.KOSMICKÁ LOĎHra začíná na palubě kosmické lodi. Nemá cenu sbírat zde předměty, protože se brzy dostanete na feudálně žijící planetu, kde digitální palubní kartáčky na zuby ztratí smysl. Jediné co na palubě kosmické lodi musíte udělat je vplížit se do místnosti, kde došlo k havárii a usmrcení imperiálního kontrolora a sebrat tam pistoli. Požádejte Tomova kamaráda technika, aby vám pomohl. Dá vám kód k otevření servisního průchodu. Průchod podle jeho instrukcí najděte, kódem otevřte a slezte do "podpalubí". Vyřešte něco počátečních ptákovin, kterými autoři jenom tak jemně rozjíždí hru a pozastavte se až v momentě, kdy vám hra oznámí, že za vámi zapadly dveře. V místnosti, kde se to stane se podívejte na stěnu. Uvidíte skřínku. Tento nález si zapamatujte a pokračujte dál. Narazíte na další číselník, do kterého zadejte stejný kód jakým jste otevřeli servisní dveře. Po žebříku vylezte do havarovaného pokoje. Prohledejte pult uprostřed místnosti. Pistoli, kterou nadete, si jděte schovat do skřínky ve stěně v podpalubí a pak teprve z rozbitého pokoje odejděte na jich okolo stráží, jako by se nic nestalo. Hned poté si dojděte pro schovanou pistoli tak, že prolezete známým servisním vchodem a zapadlé dveře si otevřete z druhé strany. Chvíli bloumejte po lodi, koukejte do skříněk a šuplat a sbírejte pro svou těžce ulovenou pistoli co nejvíce nábojů. Až vás vyzvou k odletu, můžete se přihlásit, nasednout do průzkumného modulu a odletět na planetu.NAKIRIDAANIPo velkém dění se porozhlédněte okolo sebe. Prokecněte pár Iskai (tak se nezývají místní kočičoidní obyvatelé). Nacházíte se na ostrově Nakiridaani, ve městě Jirinaar. Jděte za šéfem klanu lovců (South Wind Clan), který vás (Toma a Rainera) zachránil od smrti v džungli. Věnujte mu kov své lodi a sejděte do sklepa pod jeho domem. Prohledejte trosky průzkumného modulu, najdete hodinky.Kliknete-li na ně v inventáři pravou myší a zvolíte ACTIVATE, objeví se vám ukazatel času na obrazovce. Nenechte se tím však vyvést z míry - Albion není nikterak časově limitován, můžete klidně putovat pustinami, cvičit se při soubojích s potvorami a vyspávat klykoli budou vaši lidé unaveni - čas nehraje žádnou roli. Ale zpět k věci: půjdete-li dále do sklepa, čeká vás nepříjemný souboj, ale zato najdete extra náboje do Tomovy pistole. Zával, který vás zasype můžete odstranit použitím krumpáče, který se rovněž nachází v druhé části sklepa. Tomova pistole je velice účinná zbraň, kterou doporučuji šetřit, dokud to jen půjde, protože vás čekají bitky tak tuhé, že se vám o tom ani nesnilo. Než opustíte sklep, napakujte se co největším množstvím trvanlivého cestovního jídla (Rations), vaše cesty budou dalké a ne vždy bude po ruce nějaká příhodná hospoda). Porozhlédněte se po městě. Narazíte na hospody, obchody a domy hlavních klanů. Než budete cokoli podnikat, doporučuji zajít k vetešníkovi (Mised Goods) a koupit lano, louče, kompas a paklíče na lámání zámků. Když někde (kdekoliv) narazíte na zamčenou bednu či dveře, můžete oboje vypáčit ťuknutím pravou myší na zámek. Vstupte do městské haly (Council Building), vyhledejte představeného města Sebainaha Janiise a nechte se pozvat na ceremonii. Nějakou dobu lelkujte po městě nebo už se začínejte cvičit v boji mimo město a pak se v určenou dobu dostavte do okolí městské haly. Budete automaticky odvedeni na ceremonii. Na ceremonii dojde k vraždě vysokého hodnostáře Akiira a Sebania Janiis vám dá za úkol vypátrat vraha. Do party vám přidá zdatného bojovníka Drirra. Podle pokynů si promluvte s historikem Sebai-Giz Frillem. V domě, ve kterém se ocitnete, což je dům klanu Dji-Kas Guild, můžete v severozápadním cípu (těsně u vchodu) vyhledat čarodejnici, která za pár šupů kdykoliv vyléčí zranění vašich lidí. Vyjděte před dům.Vraha naleznete, půjdete-li ven z města, pak doleva a na sever, pak doprava a až minete město, opět se stočte na sever. Hledejte vratký mostík. Přejděte po něm doleva a kousíček nad levým koncem mostíku se snažte ve zmatku rostlinstva rozeznat téměř neznatelný vchod do opuštěného sídla. Vstupte dovnitř a zapalte si louč. Choďte po podzemí. Světélkující chapadla můžete obalamutit odhozením louče, protože vás v úplné tmě neuvidí. Masíčko z mrtvých potvor je sice nepoživatelné, ale zato jím můžete krmit žravé díry v zemi. Po nakrmení se každá žravá díra nadobro zavře. Na konci podzemí (po několika tuhých soubojích) dorazíte k duchovi kouzelníka. Zvolte Drirra za náčelníka skupiny a s duchem si promluvte. Dáte-li mu čestné slovo, že mu přinesete hrací skřínku (kterou mu později můžete, ale nemusíte dát), řekne vám o speciální schovávačce - v hale, kde vaše slépěje zanechávají na zemi světélkující pěšinky, můžete pěšinkou spojit dvě svítící rostliny, načež se otveře tajný průchod. Skutečně to funguje, za průchodem jsou krystaly vylepšující schopnosti členů vaší party. Jeden z krystalů je dokonce schován za zdí, kterou můžete prokopat krumpáčem (tuto prokopatelnou zeď můžete najít podle mapy, která ji neoznačuje jako zeď, ale jako volné políčko). To nejdůležitější, co ale nyní musíte udělat je projít za ducha o kousek dál, prozkoumat mrtvolu vraha a sebrat mu vražednou dýku.Ve městě se na dýku zeptejte Sebai-Gize Frilla. Pak jděte do domu klanu Dji-Fadh Guild, promluvte si s tamním představeným Brandirem a ukažte mu vražednou dýku. Po boji se mnohé rozluští a přibyde vám do party schopná iskaiská kouzelnice Sira. Nakonec jděte za vrchím představeným Janiisem a řekněte mu, že jste připraveni k odplutí na ostrov Gratogel.GRATOGELNa Gratogelu přistanete u vesničky Klouta. Jděte za jejím králem a zeptejte se ho na vesmírný koráb. Nic. A než dá povolení místnímu rybáři, aby vás odvezl na ostrov další, chce, abyste mu od druidů z univerzity Arjano přinesli lék na jeho impotenci. Univerzita Arjano je obyčejná chaloupka nacházející se kus cesty na sever od Klouty. Po cestě k ní budete míjet vesničku Vanello, ve které se můžete stavit u schopného kováře. Na ostrově se však nachází ještě jedna vesnice - schovaný Aballon. Dostanete se tam tak, že prohledáte úbočí skal východně od Klouty a naleznete uzoulinkou soutěsku, kterou se můžete vydat na jih. V soutěsce jste neustále napadáni skupinkami raubířů, kterých je pravděpodobně nekonečno a tudíž se na nich můžete neustále cvičit, máte-li zájem. V Aballonu je zajímavé vetešnictví, kde si můžete koupit detektor nepřátel (na obrazovce se umístí nad hodinky), úžasný lehoučký štít Dreamshield a tuhý ohnivý meč. Kousek severozápadně od vesnice se na jednou skalním srázu nachází symbol oka, se kterým si zatím nelamte hlavu, protože je to záležitost časů budoucích. Vaše primární cesta vede do Arjanské univerzity obydlené učenými druidy. Zvrchu se univerzita jeví jako obyčejná chaloupka, ale když vstoupíte dovnitře a sestoupíte po schodech dolů uvidíte, že je sídlo učenců docela velké. Vrchní učenec vám sdělí, že se druid Beno, který amulet plodnosti u sebe má, bohužel ztratil v neudržovaných sklepeních univerzity. Musíte ho tedy najít a ani na minutu nepochybujte, že se nachází až na samém dně pořádného dungeonu. V tomto dungeonu už narazíte na pořádně vytvrdlé sestavy nepřátel, oproti nimž se vám dosavadní setkání budou zdát oříškovou čokoládou. Silně doporučuji trénovat se na povrchu ostrova zabíjením vší možné havěti, kterou potkáte, dokud vaši lidé nedosáhnou alespoň úrovně sedm nebo osm. Vrchní druid vám na cestu do podzemí zapůjčí schopného mága Mellthase, který se brzy natolik zamiluje do Siry, že s vámi zůstane nadobro jenom aby ji mohl... aby se jí mohl dvořit. Pod pracovnami druidů se nachází knihovna, jejíž knihovník vás ochotně prodá několik listin s pokročilými kouzly. Pod knihovnou se již nachází první patro dungeonu, ale je to jen takový malý rozjezd v 2D, u kterého se ani nebudu pozastavovat. O patro níž se už ale výhled přepne do 3D a muzika trochu přitvrdí. Než tam sestoupíte, vezměte si z knihovny dva kýble na vodu a zkontrolujte, zda máte u sebe spoustu loučí (na kouzla na světlo se nespoléhejte - many bude žalostně málo), alespoň jedno lano, jedno páčidlo a alespoň jeden krumpáč.Na jaké potíže v následujícím dungeonu narazíte? Vezměme to jednu po druhé :Potíž 1 - "Nevím, kudy dál!".Na stěnách v dungeonech se často nachází nejen klasické páky, ale i maličká tlačítka. Mnohé maličké tlačítko je klíčové k postupu ve hře (jedno je hned v první chodbě kde se objevíte). Hra už teď do map nezakresluje probouratelné zdi a proto si v místnostech s podlahou plnou válících se kamínků dávejte dobrý pozor na trochu odlišné stěny, které se dají prokopnout krumpáčem. Jen jediné dveře jsou zamčené na klíč, který najdete o patro níž pod nimi v bedně tak, že prolezete dírou v zemi použitím lana a pak touto dírou (opět za použití lana) vylezete zpátky nahoru. Většinu dveří a mříží (ano, i mříží) můžete otevřít příkazem Manipulate.Potíž 2 - "Jau! Pálí mně plameny!".Plameny můžete jednoduše hasit poléváním vodou. Vodu do kýblů můžete nabírat u jakékoli fontány.Potíž 3 - "Mám nedostatek hojivých lahviček a moji lidé ještě nejsou dost unaveni na to, aby se vyspali a tak zahojili."Druidové jsou k vám velice vstřícní, protože pátráte po jejich ztraceném druhovi a tak vás jejich soukromý hojitel rád nejen kdykoliv zdarma ošetří, ale odstraní i prokleté zbraně, vyléčí nemoci a zneutralizuje otravu.Potíž 4 "Co to vlastně vidím na mapě hry?".Na mapě hry jsou všechny speciální věci jako fontány nebo i páky na zdech značeny vykřičníkem. Malá tlačítka a probouratelné stěny nejsou značena. Všechno, co leží na zemi a je zkoumatelné (bedny, hromádky odpadků) je na mapě vyznačeno maličkými hromádkami nebo bednami.Potíž 5 - "Přede mnou je pás průsvitných stěn, nevím jak dál.".Průsvitné stěny jsou téměř vždy otevírána nášlapnými plošinkami nebo pákami na zdech. Pás průsvitných stěn ve druhém 3D podzemí má v sobě jeden volný "zub", který můžete posouvat opakovaným šlapáním na plošinku, která vypouští ze otvoru v zemi ohnivé sloupy. Tento "zub" musíte nastavit úplně doprava, abyste mohli projít dál.Potíž 6 - "Narazil jsem na nějaká silová pole, co to?".Silová pole jsou jiná než průsvitné stěny, dá se jimi s určitým zraněním projít skrz naskrz. Ůplně první silové pole je samo samotinké a vám nezbyde než ho odstranit vlastním tělem. Prostě do něj vlezte a všechny zahojte. S první sérií silových polí si neporadíte než tak, že uhasíte osamělý plamen v místě, kde jste se v úrovni objevili a stiskněte maličké tlačítko, které za ním bylo schované. Otevře se vám tak cesta okolo těchto polí. Druhou série silových polí už musíte neutralizovat maličkými modrými věcičkami, které najdete v bedně v té samé úrovni.Potíž 7 - "Tuhletu -censored- bednu prostě nemůžu otevřít!".Málo jste se cvičili v páčení. Možná vás uklidní, když vám prozradím, že jsem v tomto dungeonu vypáčil 100% beden. Páčení nikdy nevzdávajte. Klidně zámek lámejte třeba deset minut, nakonec se do každé bedny určitě dostanete.Potíž 8 - "Narazil jsem na skupinu nepřátel, která se nedá porazit, přísahám!".Tato přísaha je křivá. Kromě skupinek hrůzných draků, kteří jednou ranou na ex omráčí každého člena vaší party, jsem v tomto dungeonu pobil úplně všechno, co se hýbalo. Nezapomínejte, že vypadne-li někdo v boji, není mrtev, ale pouze omráčen. Dáte-li mu po boji napít nějakého uzdravováku nebo ho necháte uzdravit u hojiče, je okamžitě čilý jako rybička. Jediné, o co přijde, jsou zkušenostní body ze souboje, při kterém byl omráčen. Za tento souboj nedostane nešťastník ani ň. Souboje jsou poměrně komplikované a platí v nich některé speciální postupy a strategie, které se MUSÍTE nabichlovat z manuálu, jinak nemáte v komplikovaných bojích šanci. Nebojte se některé boje zkoušet třeba desetkrát znova a znova. Hra je dobře vybalancovaná a zkušenosti postav vaší party neustále rostou. Když jsem na ostrově Gratogel poprvé narazil na hejno trojkových a dvojkových létajících potvor, bylo po mě dřív než jsem stačil vyhrknout "he?", ale když jsem z ostrova odjížděl, pobili moji lidé takovéto hejno komárů takřka bez škrábance. A pozor, aby to snad nevyznělo jinak, Albion je VELICE obtížná RPG hra co se týče soubojů, o tom není sporu. Souboje, stejně jako celá hra, jsou určeny hard-core dungeoňářům, kteří mají nějaké ty zkušenosti z minula a velký kopec trpělivosti. Jedno mi ale věřte: trpěliví budou hrou Albion tisícinásobně odměněni bezvadným příběhem a pohádkovou rozlehlostí hry.Potíží bude pravděpodobně o trochu víc (každý se někde občas zasekne). V takovýchto momentech se nevzdávejte a vězte, že odpověď je buď přímo na místě, kde stojíte nebo někde hodně blízko. Nikdy se nestane, že by jakákoliv aktivita v jednom patře nějak ovlivnila patro jiné. Až všechny ty díry prolezete, najdete ztraceného učence Bena a hra vás automaticky přenese do pracoven druidů. Od Bena dostanete kýžený amulet, který odneste a ukažte králi vesničky Klouta, za což dostanete povolení k vyplutí pro rybáře. Toto povolení odneste rybáři (jeho domek tvoří severozápadní roh vesničky) a budete odvezeni na další kontinent.MAINERybář vás vysadí v rozlehlém přístavním městě Beloveno. Srdcem tohoto města je radnice (vstoupit do ní můžete pouze severním vchodem), ve které najdete čtyři hlavní představitele města - tři rádce Rika, Garda a Perrona a jejich vrchního představeného Herrase, kteří si říkají Council of Just. Ve městě můžete chodit nejen do obchodů, ale i do některých soukromých domů. Budovy, do kterých můžete vejít poznáte tak, že když na mapě města najdete kurzorem na jejich dveře a dostanete hlášku, že jsou tyto dveře otevřené. Dveře hlásící se na mapě jako zavřené neotevřete nikdy. Kromě běžného vetešnictví, najdete tentokrát i zbrojířství, obchod s brněním, hospodu, hotel a potravářství. Promluvte si s rádci a s představeným Herrasem. V soukromé rezidenci vedle tržiště vyhledejte kurvičku Kariah a promluvte s ní. V tomtéž domě doporučuji vyhledat potulného mága Khunaga a vzít ho do party. Khunag vám bude později velice užitečný. Pokud se vám zdá, že potřebujete spíš hrubou sílu než manu, můžete ještě prohledat ostatní soukromé rezidence a vzít do party nabízející se humanoidní bojovnici Sibhan. Já jsem později (po rozpadu party) vzal do party oba dva. Po prolezení města se vydejte zkoumat jeho okolí. Severně od města začíná pás skalních hřebenů, na které můžete vylézt po popínavých rostlinách. Než na skály vylezete, narazíte pravděpodobně na ohrazený vstup do jeskyně. Tototo místa si zatím nevšímejte. Po rostlinách se dostanete na horské pleso, kde najdete keltskou vesničku Kounos. V této vesničce (vstoupit můžete pouze do dvou chýší) vyhledejte muže jménem Davios a promluvte s ním. V domku druhém se pokuste přesvědčit strážného hlídající schody do podzemí o tom, že mága Kontose, šéfa této vesničky, potřebujete bezpodmínečně vidět. Autoři hry tvrdí, že je možné strážného přesvědčit po dobrém, aby vás pustil dolů. Mně se to však nepodařilo, takže jsem ho musel podříznout. Dole narazíte na menší dungeon a na mága Kontose, který se s vámi zatím nehodlá moc bavit. Dungeon okolo kontuse má pouze dvě patra a je velice jednoduchý. Nemusíte v něm dělat vůbec nic kromě prohledávání beden, protože v jedné bedně najdete půlku důležité důkazové listiny (Piece of Document). Pokud ale chcete najít něco velmi užitečných magických předmětů a amuletů, doporučuji vás tento dungeon důkladně projít. Pozor na průchozí stěny (speciálně v místě, kde vás pálí podlaha) a na dvě páky na zdech vystřelující firebally (firebally posouvají průhlednou krychli a levý fireball se od ní odráží a rozbíjí průhledné stěny). A abych nezapomněl: v domku nad dungeonem se ráno od osmi do devíti hodin objevuje zdatný učitel bojových technik Garadd, který je unikátní v tom, že vaše postavy zdokonaluje v používání tzv. kritických úderů. Kritický úder je česky řečeno ďaha, která složí téměř každého nepřítele k zemi jednou ranou. Všichni vaši bojovníci jsou něčeho podobného schopni a je to jen otázkou času a zkušeností, kdy se v jejich bojovém "repertoáru" začnou podobné rány objevovat. Garadd je jedním z mála, který dokáže z vašich bojovníků podobné frajeřiny vytáhnout do praxe. Jeho trénink těchto úderů je však velice drahý. Pokud nebudete mít dostatek peněz na kritické údery, můžete se u něj trénovat v normálním boji zblízka i zdálky. Kousek jižně od vesničky Kounos (ve skále pod vesničkou) se můžete poohlédnout po vchodu do jeskyně. Do této jeskyně, která má čtyři nevelká patra, nemusíte chodit, ale opět: naleznete tam mnoho zajímavých předmětů, o penězích a diamantech ani nemluvě. Dungeon je propletencem děr, kterými můžete volně prolézat nahoru i dolů pomocí lana. Oponenty vám přitom budou ubozí kamenní psíci, které bez problémů rozprášíte, tak proč si nevzít něco, co se nebrání? Pokud jeskyni projdete celou, vylezete dole pod skalami v ohrádce, kterou jste pravděpodobně již viděli. Drirr branku zevnitř otevře a zkratka je na světě. Severně od Kounosu najdete Iskaiské městečko Srimalinar. V tomto městečku si promluvte s šéfkou guildu kouzelníků a pokud chcete, kupte si od ní nějaká zajímavá Iskaiská kouzla. Určitě zajděte také do hostince a promluvte si s hostinským Edjirrem. Navštivte jedinou soukromou rezidenci a hoďte pokec s Arrimem. Tolik zatím k Srimalinaru. Východně od Srimalinaru můžete skalní soutěskou projít až ke vzdálenému stanovišti guildy vrahů Kenget Kamulos, ale tam zatím nebudete vpuštěni, je to místo, kam vaše kroky povedou až mnohem později. Naopak západně od Srimalinaru najdete maličký kopeček s vchodem okupovaný hejnem útočivých potvor. Tento kopeček je svatyní místních Iskai a lidem je do něj přísně zakázáno byť jen nakouknout. Lokaci svatyně si zapamatujte.Vaším úkolem na ostrově Maine je sledovat vyostření konfliktu mezi Iskai a lidmi záměrně vyvolávaného mágem Kontosem a pak v pravý moment zasáhnout a konflikt eliminovat. Prozatím se teď vraťte do Belovena a skočte se podívat do hostince. Potkáte tam svého známého historika Frilla z prvního ostrova. Chce vám sdělit něco důležitého, ale prý počká, až vyřešíte místní konflikt. Konflikt vyřešíte tak, že budete neustále chodit mezi postavami, se kterými jste již mluvili, tedy Kariah, Daviosem, Arrimem, Edjirrem, Herrasem a Kontosem. Postupem času vám tyto postavy začnou říkat stále nové a nové informace. Události naberou spád zavražděním Herrase, až vyústí do momentu, kdy se od Kontose dozvíte o jeho plánech na okupaci iskaiské svatyně. Posledním krokem v této sérii konverzací by měl být pokec s hospodským Edjirrem, který vám nakonec za 80 zlatých prodá druhou polovinu dokumentu, jehož první část jste nalezli v podzemí pod Kounosem. Když pak jednu z těchto částí použijete v inventáři příkazem USE, dokument se spojí dohromady. Jakmile se tak stane, putujte k iskaiské svatyni, kde uvidíte armády ve střehu. Situace dostane příkrý spád.Až bude po všem, běžte za Kontosem do svatyně. Sejděte dolů, promluvte si s iskaiským mužem v severní místnosti a vyjděte po schodech nahoru. Kontos už na vás bude číhat se svým přáním smrti. Po jeho smrti jděte do Belovena do hospody a řekněte Frillovi, že jste úspěšně vyřešili místní konflikt. Rozlučte se se Sirou a s Meltthasem a hurá na moře!THE ISLAND OF PEACEZde, na Ostrově klidu, kde sídlí tajný řád vybraných albionských učenců, se opět dá do pohybu hlavní příběh. Mimo jiné se dozvíte, kde přistál koráb Toronto, získáte možnost okamžité teleportace po celém světě Albion a do party vám přibyde schopná kouzelnice Harriet, která snad trochu zmírní vaši rozmrzelost ze ztráty skvělé Siry. Z těch několika málo učenců, kteří se promenádují po budově jsou něčím prospěšní pouze dva: hojitel Birrh a mág Drannagh, který Harriet zdarma naučí několik nových kouzel a dobije vaší skupince jakékoliv magické předměty. Jediné Harrietino kouzlo, které je k něčemu dobré je kouzlo Recuperation, které jediným šmahem celé party včetně Harriet dobije celou energii i celou manu (v bojích ho samozřejmě používat nemůžete). Jakž takž schopné se rovněž kouzlo Quick Withdrawal, které zajistí vypaření se skupiny z jakéhokoliv boje do bezpečí. Chozením po skvostné zemičce Dji Kantos můžete rozjímat nad krásou přírody, konverzovat s několika na slovo vzatými učenci a meditovat pro zlepšení svých schopností. Až toho budete mít dost, odejděte severními dveřmi z Dji Kantoského chrámu do teleportační jeskyně a přesuňte se do pouštního světa Umajo.UMAJO DESERTJděte do města Umajo-Kenta a obhlédněte si ho. Narazíte hned na několik zajímavých lokací: cech nástrojářů "The Guild of Equipment Makers", cech horníků "The Guild of Miners / Rooms", cech zbrojařů "The Guild of Weapon Smiths", hospodu "Ore Mine Inn", obchod s jídlem, vetešnictví "Mixed Goods" a přímo naproti němu neoznačenou soukromou rezidenci. V této rezidenci můžete zastihnout ženu Agidu, která vám poví o speciální masti proti pouštnímu vedru, na kterou se můžete zeptat v guildu nástrojářů. Rovněž vám řekne, že k ní každý den v poledne přichází putovný žoldnéř a nosí její jídlo vězňům do věznice na severu pouště. A skutečně. Pokud se budete v pravé poledne nacházet v jejím domku, přijde voják, vezme si jídlo a odejde. Když za ním vyjdete ven, uvidíte, jak ve 3D pospíchá k městské bráně. Půjdete-li za ním i skrze bránu, uvidtíte, jak odchází směrem do pouště. Budete-li ho sledovat pouští, dorazíte po dni vyčerpávajícího putování do vězení a budete vpuštěni. Ve vězení toho ale zatím moc k dělání není. Rozhodně nepouštějte na svobodu vězněnou Nelly, sic toho budete litovat! V guildu nástrojářů se kromě masti Pore-oil můžete vyptávat předáka Merdgera na podzemní dílnu. Nebude vám ale chtít dát klíč. Jeho kolega Zebenno, nacházející se v cechu horníků vám ale klíč po krátké konverzaci půjčí (půjčí nadobro). Do podzemních dílen však zatím nechoďte. Stavte se ve vetešnictví, kupte diamant (Precious Stone) a kladívko (Hammer)(pokud kladívko nebude k mání v Mixed Goods, můžete se po něm podívat v cechu zbrojařů). V horní části hospody Ore Mine Inn vyhledejte zákaznici Konny sedící u jednoho ze stolů. Vyprávějte jí o svém putování. Poví vám o sběrateli diamantů Ohlovi, který údajně zná cestu do jižní části pouště. Ohl se každý den přesně v poledne na chvíli vyskytuje v cechu horníků. Dalo mi však dost práce zjistit, kde vlastně se objevuje. Když přijdete do cechu horníků a dáte se na sever, dojdete brzy do rozlehlé těžební haly plné různých důlních vozíků, beden & stuff. V této dílně si pozorně promluvte s Umajským kněžím Kosseou. Ač to na první pohled není patrné, vchod do místnosti, ve které dennodenně probíhá rituál Uklidnění matky Země, se nachází přímo zde v těžební hale a je jím otvůrek na konci jedněch z kolejí. Dovnitř do otvoru zatím nechoďte, ale počkejte si v pravé poledne před ním v hale. Vyjdete z něj sběratel diamantů Ohl a dá si s vámi zpicha v šest odpoledne před městskou branou. Na požadovanou hodinu tedy vyjděte z města a čekejte na Ohla před branou. Dejte mu požadovaný diamant (Precious Stone) a nechte se zavést k tajnému vchodu do podzemí. Vchod otevřete zatlačením na balvan v blízkosti květiny, na kterou Ohl poukázal. Podzemím projděte úplně na jih. Když se znovu objevíte na povrchu zemském, bude pro vás poslán výsadkový modul z Toronta.CHYCENI NA TORONTUNa Torontu není Tom kupodivu okamžitě usmrcen, ale je "pouze" prohlášen za blázna a uzavřen do izolované místnosti. V této místnosti čekejte u dveří tak dlouho, dokud nepřijde Tomův přítel Joe a nepustí vás ven. Prohledávejte kabiny. V jedné z nich najdete ve skříňce u postele papírek s kódek 1001. Pomocí tohoto kódu otevřte přístupovou chodbu do servisního podpalubí. Těsně před vlezem do podpalubí můžete ze skříně vytáhnout zelenou přístupovou kartu, která ovevře jednu z kabin poblíž dočasného Tomova vězení, ve které opět ve skříni najdete spoustu životabudičů. V 3D servisním dungeonu je vaším úkolem najít tři části papírku s kódem, který otevírá závěrečné dveře vedoucí k reaktoru. Všechny tři části papírku jsou dobře schované. Dávejte si bacha zejména na tzv. časovaná tlačítka, po jejichž stisknutí musíte do krátkého časového limitu stihnout stisknout tlačítko(a) jiné(á), aby se vám cosi otevřelo. Rověž jedno z tlačítek je nutno stisknout dvakrát, jednu pětici svítivých pozemních plošek okopírovat, na jednu nerozsvícenou pozemní plošinku z mnoha plošinek rozsvícených "šloupnout" a dva servisní roboty za sebou mazaně vodit. Kód z papírků musíte poskládat nepravidelně - tj. první papírek nenese první část kódu, atd. Výsledný kód je 4312. U generátoru prozkoumejte ovládací pult ve tvaru podkovy a příběh se pohne kupředu. Zpátky na Ostrově Klidu se odehraje velká porada moudrých. Vaším dalším úkolem bude vyčmuchat uklidňující slova, kterými kněží Umajo usmiřují Matku Zemi před těžbou rudy a najít zdroj černé magie cechu vrahů Kenget Kamulos. Nejdříve se přesuňte do města Umajo-Kenta, tam to bude jednoduché.KENGET KAMULOSJděte do cechu horníků (The Guild of Miners / Rooms) a v místě, kde jste nedávno číjali na Ohla vejděte do usmiřovací svatyně. Fígl je teď v tom zabíhat do výklenků u zdí tak, abyste se vyhli strážím. V posledním, třetím výklenku se zastavte a pozorujte usmiřovací rituál. Fráze na usmíření Matky Země tak bude vaše. Bez okolků se pak vydejte do teleportu a přesuňte se do severní části ostrova Maine. Tam jděte na východ až k bráně cechu bojovníků/vrahů Kenget Kamulos. Promluvte si s pravým z nich a řekněte, že přicházíte obchodně. Uvede vás do jeskynní říše Kamulon. Kamulani vám své magické tajemství bohužel odmítnou prodat. Choďte po komnatách a mluvte s lidmi. Pokud máte zájem pochopit strukturu Kamulonské společnosti, prokecejte šéfkuchaře, mistra boje Cuarraina, mistra ceremonií Arthora, mistra magie Rhunaga a další kecatelné človíčky toulající se Khamoulonem. Po určité době (v mém případě se to stalo kdesi v prostorách kuchyně) se ozve váš druh Khunag, že si vzpomněl na tajný vchod do místní svatyně. Nechte se tam odvést, počkejte, až z místnosti na chvíli odejde učeň a pak rychle manipulujte hořícím svícnem v horní části místnosti. Než odejdete tajnou chodbou, prohledejte ještě skříň. Najdete šikovný zlodějský náhrdelník "Thief's Amulette", který z každého kdo si jej vezme na sebe udělá prvotřídního zloděje, který se dokáže vlámat takřka všude. Tajnou chodbou se dejte nahoru a doprava. Budete chyceni a odvedeni do vězení. Khunag se ale ukáže jako dobrý znalec tohoto zatraceného místa a z vězení vás dostane. Bloumejte po místnostech okolo, až narazíte na pokoj, ze kterého se vyřítí pět separovaných nepřátel. V levém dolním rohu tohoto pokoje se v bedně nachází důležitý klíč k dungeonům pod Khamulonem. Po několika dalších bitkách do dungeonu v jihozápadní části patra sestupte.Hned první logický problém sestává z nalákání útočícího sloupu ohně na plošinku přede dveřmi. Tento fígl se pak v dalších Khamulonských dungeonech několikrát znova opakuje. Na své si přijdou i maličkatá tlačítka schovaná za nenápadnými praporci, nášlapné plošinky různého druhů a kombinací a hlavně hordy neblahých potvor, které doporučuju masakrovat se systematickou pečlivostí v rámci tělesného a duševního tréninku. Veselá je rovněž hala, ve které musíte ze třech "vězení" vypustit spoustu sloupů ohně a pak za šíleného tance mezi nimi přehodit v každém z jejich vězení několik pák. Přivedete-li jeden z ohňů ke dveřím s plošinkou stojícím jaksi stranou od hlavní "akce", dostanete se do jeskyně, kterou Khunag shledá silně zapomenutou. Chodit tam sice nemusíte, ale pokud se probijete přes několik extrémně tuhých skupinek monster, vyhrabete z jedné hromady odpadu úžasnou helmu "Lugh's Hand Helmet", která přidá takřka 20 obranných bodů každému, kdo si ji nasadí. Třetí 3D podzemí vás uvítá zavřenými dveřmi, které se otevřou pouze v případě, postojíte-li na plošince naproti nim o chvíli déle než obvykle. Následující čtvrté patro neboli "Křížírna" je složené takřka výhradně z bojů s všemožnými druhy potvor. V jednom v pokojů na severovýchodě patra nakonec narazíte na mistra křižitele a jeho poskoky. Když tuto nešťastnou skupinku pobijete, získáte klíč ke dveřím za nimiž je schodiště do pátého patra. Centrem tohoto patra je ohromná hala plná rozžhavených uhlů. Na jejím konci naproti vchodu jsou tři východy, prostřední z nichž je blokován jakousi světélkující neplechou. Jděte tedy do obou postranních vchodů a v každém z nich najděte a stiskněte dvě maličkatá tlačítka. Až to uděláte, vydejte se do čtyř postranních síní severně a jižně od velké haly a běhajíc za (nyní již) létajícími firebally šlápněte na celkem čtyři plošinky, čímž odstraníte světélkující neplechy z prostřední chodby na východě.Na konci této chodby dávejte dobrý pozor! Můžete se vydat buď na sever nebo na jih úzkými chodbami plnými loubených portálů. Dáte-li se severní z nich a budete přitom pečlivě zkoumat levou stěnu, najdete NAPROSTO nehorázné tajné tlačítko, které jsem hledal půl dne. Jak za tímto tlačítkem tak v prostorách na konci chodeb se nachází schodiště do šestého patra. Schodiště na jihu si opět otevřete maličkým tlačítkem schovaným za sloupem na zdi v místě, kde vás honí rozohněné plameny. Patro šesté je maličké. Stačí tam jen přehodit dvě páky a probít se ke schodišti do patra sedmého. Pokud budete mít problémy se sloupy ohně, zkuste stát na plošinkách před nimi o něco déle než obvykle - plameny pomalu zvadnou. Patro sedm začíná dvěma rozlehlými poli nášlapných plošinek. Vstoupíte-li na libovolnou plošku pole severního, dá se do pohybu plamen. Sledujte, jakou trasou se tento plamen po poli pohybuje a tuto trasu si zakreslete. Stejnou trasu pak přejděte po poli jižním. Pak se dejte na východ do zdánlivě prázdné haly. Na severu této haly je ale za praporcem schované maličké tlačítko. Poté se přesuňte na západ a počkejte na nášlapné plošince, dokud mříže nevyletí vzhůru. V místnosti s ohnivými koulemi se pomocí pák na zdech snažte pohybovat sloupem tak, aby všechny ohnivé koule vychytal. Do dalšího patra sejděte po schodech, ke kterým vede chodba za touto místností se sloupem, nikoliv po schodech z velké haly s nášlapnými plošinkami, tam je to slepé. Osmé patro je obrovské. Není v něm však absolutně nic zajímavého, můžete klidně proběhnout ke schodům nacházejícím se v jihovýchodní části patra a slézt do patra devátého, kterým je konečně Khamulosova svatyně. Podle Khunagových instrukcí jděte směrem ke svatyni. V jednom momentě se mi zdálo, že není kam dále se vydat, ale pak jsem zjistil, že mohu manipulovat s jednou ze stěn vedoucí dále na sever. Hned poté jsem byl napaden pěti šílenými Khamuloskými bojovníky, které jsem pobil až po několika desítkách neúspěšných pokusů. Pokud se vám to nebude chtít podařit, utečte jim a běžte stále na sever až do svatyně, kde dojde k souboji se samotným bohem Khamulosem. Souboj vyhrajte a listina s moudrostí Khamuloského lidu je vaše.UMAJO DESERT IIPro moudrost lidu Umajo putujte do pouštního města Umajo-Kenta. Jediný dům, o kterém jsem se prozatím nezmiňoval je radnice v severovýchodní části města, do které jste až doposavad neměli přístup. Nyní tam vejděte, přesvědčte stráže o důležitosti vašeho poslání a promluvte si se starostou Sojekosem. Pošle vás najít jistého Kossotta do dungeonu pod nástrojářským cechem. Než se tam vydáte, stavte se v cechu horníků a vlezte do otvoru ve skále, kde jste měli prvního zpicha s Ohlem. Tom půjde do skály sám. Zaběhněte do výklenku vpravo a čekejte, až se motající se strážný zastaví zády k vám kousek pod vámi. Pak rychle přeběhněte do výklenku vlevo a čekejte na vhodnou příležitost, kdy budete moci ještě jednou přeběhnout směrem nahoru, tentokrát do výklenku vpravo. Tam trpělivě posečkejte, až kněží započnou rituál. Výsledkem tohoto špehování bude vyšmírování tajné formulace "Umajo Danu" na uklidnění Matky Země. Pokud se vám šmírování nebude chtít dařit, nezoufejte, máte na to nekonečně mnoho pokusů. Než se vydáte do podzemí pod nástrojářským cechem, doporučuji zaskočit na Ostrov Klidu za mágem Drannaghem a nechat ho naučit Harriet novému kouzlu Goddess' Wrath, tedy pokud bude Harriet již dostatečně schopná, aby jí toto kouzlo bylo vůbec nabídnuto. A teď už pojďme prozkoumat podzemní dílny nástrojářského cechu (The Guild of Equipment Makers). Klíč od nástrojáře Zebenna pasuje ke dveřím v horní části domu "The Guild of Equipment Makers". Projdete-li těmito dveřmi, dostanete se do dlouhých podzemních chodeb. Tyto chodby a pár místností okolo nich jsou sice velice komplikované a dost zmatené, ale jsou pouhou předehrou hrůzných dungeonů, které se nachází pod nimi. A teprve v dungeonech pod tímto patrem se skrývá hledaný Kossotto. První zamčené dveře, na které narazíte, odemknete klíčem jež se nachází v truhle trůnící v obdélníku neschůdně ostrných nožů. Na tyto nože však můžete používat kladívko (kladívko si můžete koupit ve městě) a tak si "proklepat" cestu až k bedně. V bedně najdete mapu podzemí a klíč. Mapu podzemí si pečlivě prostudujte, je potřeba dobře se zorientovat! Klíč z bedny odemkne dveře na jihovýchodě mapy. Za nimi najdete "strojovnu" se čtyřmi pákami na zdech. Pobijte dotěrnou bandu monstýrek, horní páku přehoďte a dobře si přečtěte nápisy nad třemi pákami uprostřed pokoje. Každá z těchto pák zasouvá do země kladívkem nezatlučitelné nože, které brání v přístupu do různých částí tohoto patra (do částí, které jsou popsány na tabulkách nad pákami). Efekty pák jsou velice nepřehledné a hodně jsem se nachodil tam a zpátky než jsem se dostal na kýžený konec tohoto patra. Trochu my pomohly plánky pověšené ve "strojovně" zdi jež jakž takž ukazovaly jak na to. Kromě nožů bránících v chůzi už byly ostatní překážky hračkou. Klíče otevíraly příslušné bedny a dveře a já se dostal do všech místností. V jedné z nich jsem narazil na zdánlivě neřešitelný problém s mnoha plošinkami na podlaze. Tento problém jsem však záhy vyřešil uhašením ohně plápolajícího v místnosti a následným zapálením louče v inventáři. Druhou záležitostí byla naoko prázdná místnost s tabulkou s údajem "8:00 - 11:00", ve které se v daném časovém období objevila na severní zdi páka. Odtamtud to byl už jen kousek (plus jedna další přehozená páka) do severozápadní místnosti, odkud jsem dírou ve skále prolezl do dalšího patra.Následující dva 3D dugeony jsou místem pravdy. Místem pravdy, které ukáže jak jste cvičili své mágy a bojovníky. Pokud nemají alespoň úroveň třicet, nemáte šanci, tedy pokud nepočítám možnost, že byste z všech bojů zbaběle utekli. Kossotto se nachází v nejspodnějším dungeonu v místnosti, která je od vchodu do 3D dugeonu zcela volně přístupná - dojdete do ní bez jakéholiv boje, bez jakýchkoliv komplikací. Tedy pokud víte, která místnost to je. Místnost poznáte podle toho, že je hlídaná hordou "létajících rukou" a že s v jejím středu nachází světélkující sloup, který vaši partu hojí (je to jediný podobný sloup v celé hře, takže byste jej neměli minout). Jižně od tohoto sloupu se zcela nečekaně motá maličká Kossottova postavička. Když Kossottovi prozradíte tajnou formulu "Umajo Danu" na uklidnění Matky Země, kterou jste vyšmírovali v cechu horníků, dostanete listinu s moudrostí Umajského lidu. Dvě komplikovaná patra tohoto šíleného dungeonu však skrývají ještě jedno tajemství jehož odhalení není povinné. Já jsem se po jeho stopách vydal. Spolklo to sice celé odpoledne, ale nakonec jsem kýžený Stone of Thousand Visions našel a odnesl do města ukázat příslušnému diamantmistrovi. Byl jsem odměněn speciální videosekvencí, ale to už vám nebudu prozrazovat. Ta je jen pro ty, kdo si to zaslouží.S oběma listinami moudrosti se vraťte na Ostrov klidu. Mágové dají dohromady kouzelné semínko a vysvětlí vám váš poslední úkol - zasadit semínko do reaktoru vesmírné lodi Toronto. Na tento úkol vám doporučuji vzít s sebou technika Joea, který se účastnil porady mágů a motá se někde okolo.ÚTOK NA TORONTOPrvním úkolem na Torontu je odvysílat pásku s videozáznamem života na Albionu. Po nepříliš tuhém s ochrannou jednotkou najděte příslušnou konzoli a nechte Joea, ať záznam odvysílá. V jedné z místností popadněte jeden z povalujících se šroubováků. Pak hledejte vchod do servisních tunelů a až ho najdete, naslepo manipulujte s ciferníkem kódů. Tom si z ničeho nic vzpomene na kód 1712 (eh?), kterým po zadání do keyboardu dveře otevřete. Když vejdete, ocitnete se ve finálním dungeonu hry. Laserové paprsky vždy (kromě jediného případu) odstraníte vyhledáním skrytých panelů na stěnách (v prvním případě je panel hned vpravo vedle laserových paprsků), jejich odšroubováním pomocí šroubováku a zkratováním funkcí "Manipulate". Všechny stěny dobře prohledávejte, protože se některé panely nachází velmi daleko od příslušných laserových paprsků. V onom jediném výjimečném případě musíte pustit z komůrky neútočícího servisního robota, odvést ho před silové pole a pak rychle utéct do prostoru za polem tak, aby robot do paprsků vjel a zkratoval ho. Hnízdu s hromadou servisních robotů se můžete vyhnout otevřením únikové chodby manipulováním s prskajícím obvodem v jižní části velké haly (v této velké hale ze také zcela nečekaně nachází na východní stěně panel ovládající jedny z pozdějších laserů). Poslední souboj s neporazitelným hejnem androidů můžete rovněž obejít a to složením správných barev šlapáním na plošinky na zemi. Čtyři pásy určující správné odpovídající pásy barev najdete volně rozhozené po zdech této úrovně. Za androidy pak už jen dorazíte k reaktoru, kde po dobrém vysvětlete kapitánovi, že se pravda nachází na vaší straně. U samotného reaktoru už s bojem se ztělesněným AI nedělejte starosti, hra to vyřeší za vás. Pokud jste se prokousali až sem, nezbývá mi než vám pogratulovat. Porazit Albion, to opravdu není jen tak.

Pokračovat na článek


Dungeon Siege

Zde se dozvíte pár triků, které by Vám měly usnadnit hru Dungeon Siege.1. Specializace postavyJe na Vás, jakou postavu chcete hrát, protože ve hře si můžete najmout hodně špecilizovaných postav. Já jsem si vybral bojového mága s nějakou zručností s zbraněmi na blízko.Na výběr jsou:     1. Bojový mág - útočné kouzla, pohromy, zaklínání.     2. Přírodní mág - léčení, nějaké bojové kouzla, vyvolávání potvor.     3. Lukostřelec - klasika z jiných her, akorát nepotřebuje šípy, náboje ...     4. Bojovník - Hrubá síla, žádný mozek. Co to je? (KínvojoB). Nejsilnější na boj zblízka jako štít pro ostatní postavy.2. Inventář:V inventáři je místo na:1) Helmu (potřebná síla (helmy pro bojovníka) a inteligence (pro mága).)2) Brnění (potřebná síla (brnění pro bojovníka) a inteligence (róba pro mága).)3) Boty (potřebná síla (Chudáci mágové).)4) Rukavice (potřebná síla (Zase chudáci mágové).)5) Amulet (Není třeba nic !!!)6) Čtyři prsteny (Neni třeba nic !!!)7) Zbraň: Na blízko (meče, sekery), síla                   Na blízko (kouzelné hole), inteligence                   Na dálku (luky, minigun), obratnost8) Štít (třeba sílu (Ještě jednou chudáci mágové).)9) Knihu kouzel (do ní se vkládají kouzla na použití)3. Kouzlení:Jsou dva typy kouzel:1) Bojové (dovednost Combat magic)2) Přírodní (dovednost Nature magic)Zvolený svitek kouzla je třeba vložit do knihy kouzel. Pokud má váš hrdina dovednost Combat nebo Nature magic na potřebné úrovni, kouzlo vyčaruje, pokud ne tak smůla!4. Léčení:Lepší než si kupovat tuny řidiček s manou a životem je najmout si pořádného mága, který má hojivé kouzla a kouzla na dobití many. Kromě toho je to i rychlejší, neboť dokud Váš hero vylúcha lahvičku, chvíli mu to trvá. Na začátku jsou však lahvičky velmi potřebné - nedá se najmout pořádný mág.5. Popis postav které se dají najmout zdarma:Kromě těchto postav jsou skoro v každém městě postavy, které se ke Vám přidají za nějaké lovu.Ulora - u mě lukostrelkiňa, třeba ji osvobodit z krypty posvátné krve.Gyorn - bojovník, zadá vám quest jít za Overseer, město Stonebridge.Gloern - skřítek bojovník, zadá quest najít svého bratra, město Glitterdelwe.Merike - silný přírodní mág, zadá quest najít jeho kouzelnou haluz (mimochodem velmi pěkná), Ledové jeskyně.Sikri - silná bojová bosorka, jeskyně pod fotress Kroth (stisknout tlačítko při takové lebce, pak se probojovat až do velké místnosti. Je za stěnou).Lord Bolingar - bojovník, zadá quest najít krále, pole před Castle Ehb.6. Mapa země EhbPoznámka redakce: v rámci nutných úprav vzhledem k zachování žánrové čistoty knihoven jsme tuhle mapu přesunuly a najdete ji teď v knihovně Návody +, stahovat si update !!

Pokračovat na článek


Doménoví piráti vás mohou připravit o doménu

U žádného článku jsem nezvažoval jak začít, ale u tohoto ano. Vím, že se pouštím na velmi tenký led, a také vím, že mnoha lidem se obsah mého článku nebude příliš líbit. Zároveň si ale myslím, že by nebylo od věci ukázat lidem, že se dělo a bohužel stále děje to, o čem zde budu psát. Záměrně nepíší, že bude dít, protože v koutku duše doufám, že i v podnikání na internetu se v budoucnu najdou féroví a poctiví lidé.Pokusím se vám přiblížit, co se stalo mně osobně a dále pak zkušenost mého kolegy Petra, který ale dopadl hůř. Mrzí mě, že jsem musel čerpat ze zkušenosti, které se stala jemu, ale jen díky jeho příkladu se nestala stejná věc mě. Proto také doufám, že i pro vás by mohl být článek užitečný a podnětný.O tom, jak si zaregistrovat doménu, jak ji zaplatit převodem, složenkou nebo jinak a jak ji zprovoznit. Na toto téma se již napsalo mnoho statí a i na našich stránkách narazíte na dobré články, jak učinit první krok. Byť se říká, že první rozhodnutí je nejobtížnější, myslím si, že v této problematice to není zase až tak pravda. Registrace je jednoduchá. My se proto zkusíme zaměřit na to, co se děje poté. Myslíte si, že pokud si zaregistrujete doménu, nemůžete o ni přijít? Omyl, můžete!Zaregistrovali jste si doménu a provozujete na ni skvělou práci: dobrý projekt, výtečné stránky. V klidu si platíte měsíční poplatky (tedy, pokud jste se takto domluvili) a nemáte ani ponětí, že by se něco zvláštního mohlo dít. Legislativa nám k dnešnímu dni umožňuje prakticky od pracovního stolu zaregistrovat téměř jakoukoliv ochranou známku. V této roli hraje výraznou úlohu Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV). Lze si zaregistrovat stejné jméno jako doménu, a pak již stačí jen čekat, až vám známku zapíší. K této otázce se mi podařilo získat vyjádření ÚPV:„Do kompetence Úřadu průmyslového vlastnictví nepřísluší oblast domén. Pokud si však někdo přihlásí ochrannou známku vyhovující zákonným předpisům, můžebýt taková známka zaregistrována. Znaky jako www, cz nejsou chránitelné.Také nelze chránit všeobecně známé názvy, např. pepsi, coca-cola apod. Problematika je však natolik složitá, že nelze na Váš dotaz jednoznačněodpovědět. Doporučuji Vám kontaktovat naše středisko ochranných známek tel. 220383120. Praxe ukazuje, že doménové pirátství není naší národníspecifikou, ale je to celosvětový problém, který se řeší v rámci Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.Je to podobné jako s Open source softwarem. Všichni chtějí software zdarma a naopak všichni si chtějí svůj vlastní software chránit.“Co je to vůbec doménové pirátství?Je to v podstatě stejné pirátství jako známe z dobrodružných knih autorů Karla Maye či Verna. Jen v moderním podání. Doménoví piráti nekradou zlato a cennosti, ale v dnešním světě něco mnohem podstatnější. Nápady, celé projekty a hlavně formou vydírání přicházejí k penězům. Postup je velmi jednoduchý. Pokud si zaregistrujete svou doménu a prezentujete na ní sebe, své výrobky či něco podobného, tak to neznamená, že doménu vlastníte. Dochází pouze k pronájmu této domény. Tento fakt je velkou neznámou a mnoho uživatelů si jej vůbec neuvědomuje. Nikde se nedočtete, že jste si doménu „koupili“, ale pouze pronajali. Postup pirátů je tedy jednoduchý. Vyberou si doménu a zaregistrují si ochranou známku s názvem, který je v doméně. Je-li ochranná známka zapsaná, má již doménový pirát téměř vyhráno. Pak jako majitel ochranné známky může dělat majiteli domény značné potíže, které mohou skončit až soudním příkazem k pozastavení provozu.Ilustračním případem je zahájení dnes oblíbeného serveru www.super.cz . Samotné spuštění se totiž na začátku setkalo s podobným problémem. Dražba o doménu se vedla velmi obtížně. Nakonec ji vyhrál dnešní provozovatel nad jednou nejmenovanou firmou. Ta po neúspěchu zaregistrovala ochranou známku „super.cz“ a začala vyžadovat horentní sumu peněz za provoz domény www.super.czObdobný případ se objevil v případě domény www.bleskovky.cz . Společnost Ringier zakoupila doménu bleskovky.cz. Ringier vydává deník Blesk a provozuje jeho internetovou verzi Blesk.cz . Podle slov Petra Bednáře, ředitele SPIRu, chce mít Ringier pojištěné všechny domény v okolí jejich ochranné známky Blesk, což je naprosto v pořádku a není na tom nic špatného. Ovšem nejmenovaná společnost doménových pirátu opět zareagovala o několik dní dříve a snažila se dělat problémy.A v neposlední řadě byla v podobné situaci například i doména www.aktualne.cz, ovšem zde se zřejmě dospělo k určitému koncensu.Co tedy dělat, abyste podobný problém nemuseli řešit?Základní rada. Být obezřetný a hlavně jednat velmi opatrně a v tichosti. Protože pokud se neví o problému, tak ho nikdo neřeší. A zároveň co nejdříve registrovat ochrannou známku na Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV).Co dělat když se už do podobné situace dostaneme?Jsou dvě možnosti. Buď slabošsky přistoupit na podmínky vydírající firmy a akceptovat jejich požadavky, které popravdě nemusí být zrovna malé, a zaplatit sumu 10krát až 20krát vyšší. A nebo druhá varianta řešení. Připravte se však, že je časově i finančně náročnější a hlavně bude vyžadovat obrovské množství nervů a papírováni, jak už to tak v české justici bývá. Najmout si renomovanou firmu a přát si, aby spravedlnost nebyla slepá. Tyto soudní procesy se však pohybuji v řádech několika set tisíců korun. Ovšem satisfakce je v dobrém pocitu vítězství a ta je mnohdy lepší než cokoliv jiného.O doménu se také dá přijít jinak !Po registraci domény můžete tuto doménu (dle smlouvy) využívat rok nebo dva. Záleží na tom, u jaké společnosti si doménu zaregistrujete. Vzhledem k tomu, že firem, které registrují domény, vyrostlo jako hub po dešti, nebudu žádnou jmenovat, aby nedošlo k podezření, že některé straním. Po registraci by vám měl přijít od firmy email, že vše je v pořádku a po zaplacení poplatku je možno tuto doménu začít využívat. Dále pak by měla firma měsíc před vypršením lhůty (tedy 1 nebo 2 roky, dle smlouvy) informovat, že je nutno zaplatit správní poplatek, aby mohla být doména i nadále pronajata.Podobný email by měla firma zaslat také 14 dní před ukončením smlouvy a poslední varování 3 dny před koncem. Pokud ani po těchto třech emailech nereagujete, měla by se vás firma pokusit zkontaktovat telefonicky. Bohužel jak se dočteme níže, není tento postup zase tak častý.Většina smluv je také ošetřena podobným odstavcem: "Jakákoli oznámení podávaná podle této Smlouvy budou považována za doručená pouze pokud budou doručena osobně nebo zaslaná doporučenou poštou, faxem nebo elektronickou cestou straně, které má být oznámení doručeno ... Oznámení: -platí okamžikem doručení, -je doručeno, obdrží-li odesilatel potvrzení o přijetí v případě odeslání faxem nebo elektronickou cestou a v případě zaslání poštou v den převzetí doporučené zásilky".Existuji firmy, které skupují nezaplacené domény (nezaplacením se domény stávají volnými). Tyto firmy mají zpravidla i tzv. “dobu hájení“. To znamená, že nechají stránky určitou dobu beze změn, než se jim podaří zkontaktovat předešlého pronajímatele. Tomu pak nabídnou doménu k odkupu na další působení, i když za mnohem větší cenu.Doposud je vše v pořádku.Můj kolega Petr se rozhodl, že si založí firmu. Stalo se tak a je pochopitelné, že bylo naprosto nezbytné vytvořit si svou prezentaci na internetu. Ale vzhledem k tomu, že firma byla ještě v plenkách, tak zaregistroval doménu a zaplatil správní poplatek po registraci s tím, že stránky aktivuje později. Protože není jednoduché vytvořit stránky ihned v den založení firmy. Na doménu a příslušný hosting vložil stránku s větou :“stránky jsou ve výrobě“. A předpokládal, že je vše v pořádku.Rok se sešel s rokem a Petrovi došla zpráva, že přišel o doménu a majitelem se stala nějaká firma plná spekulantu. Když se můj kolega začal zajímat, co se tedy vlastně stalo, bylo mu řečeno, že nezaplatil správní poplatek a že v tom případě nemá nárok na další užívání domény. Protože mu nepřišel žádný informační email ani výzva, rozhodl se situaci řešit.V té chvíli se dozvěděl, že jeho doména byla již prodána třetí straně. Postoj firmy je jednoduchý: proč prodlužovat s někým smlouvu a získat tak cca 2 000 Kč, když můžeme nechat vypršet časový limit a prodat doménu třetí straně třeba za desetinásobek? Jednoduché.Fakturu i upomínky společnost údajně odeslala, ale nikdy jí nepřišlo oznámení o doručení emailu. Přestože vám ve svých podmínkách firma slibuje, že doménu nikomu neprodá v případě, že nebude mít potvrzeno, že jste fakturu a upomínky obdržel, může to udělat. Mimochodem doručenky na email nejsou nikde povinné a také nemohou být závazné. Ne každý emailový klient tuto vymoženost podporuje. Proto je to absolutně irelevantní.Jak majitelé domén upozorní na blížící se konec smlouvy?Kromě toho, že se společnosti pokoušejí zkontaktovat klienta emailem (min. 2 až 3 pokusy), tak by měly při nezdaru použít adresu trvalého bydliště, kterou z podepsané smlouvy mají k dispozici, a poslat na tuto adresu doporučený dopis, v němž oznamují vzniklý problém. Jako poslední instanci je možno pokusit se zkontaktovat klienta formou telefonického kontaktu. Toto by měl být běžný postup při ověřování. Bohužel tento postup se v našem případě s největší pravděpodobnosti nestal. Petr si zjistil od svého webmastera, že žádný email neobdržel. Na adresu trvalého bydliště nedošel jediný dopis podobného ražení a ani na telefon se z firmy nikdo neozval.Je možné, že někdo, kdo zná váš podpis (tudíž kdokoli, před kým jste se jednou podepsali), odfaxuje do firmy, která provedla registraci, žádost o změnu kontaktní emailové adresy: "Potvrzení o změně prosím zašlete na novou adresu, děkuji!" Neuvěřitelné, ale možné! Mohli byste samozřejmě podat trestní oznámení na neznámého pachatele, ale pokud pachatel poslal fax z pošty, těžko ho naleznete.Ale ani to nebude náš případ. Petr přece obdržel vyrozumění o ztrátě domény! Takže email musel být aktivní. Dalo by se navrhnout, že každý (i začínající) hacker dokáže nastavit přesměrování emailu a vzápětí jej opět vrátit. Ale může se to stát? Ano, může, protože tuto činnost může udělat i správce poštovního serveru.Takže pokud to vše shrneme. Firma odeslala 3 emaily, Petr neobdržel ani jeden. Proč? Firma jej nekontaktovala poštou a ani se neobtěžovala mu zavolat. Proč? Chyba v komunikaci a technická závada, nebo hacker? Petr získává vyjádření o odebrání domény. Jak? Že by hacker náhle uvolnil komunikační portál? Proč tak rychle? Dostane zaplaceno od firmy, která v rychlosti doménu prodá za mnohem větší cenu? Chyba lidského faktoru? To se stává, o tom není sporu. Ale stalo se to tak i v našem případě?Je zcela patrné, že se v tomto problému nachází mnoho otazníků. Spousta skutečností, které nám asi zůstanou utajeny. Je to také záležitost morálního jednání. A já stále tajně věřím, že dříve nebo později se mnozí lidé budou chovat morálně a tím se pokusíme zlepšit prostředí, které (i z komentářů českých odborníků) není zrovna na českém internetovém poli nejpříjemnější.Petr se soudil. Po 3. letech soudní spor vyhrál a doménu získal ke svému používání. Podle jeho slov: „Obrovská ztráta času, nervů a hlavně peněz, které jsem musel za tuto nesmyslnou kauzu zaplatit za právníky.“ V jeho případě jsem si jist, že si mohl dovolit přistoupit na podmínky „vyděračů“ a zaplatit jim požadovanou sumu, ale jak znám Petra, je to nesmírně charakterní člověk a asi by se poté nemohl podívat ani do zrcadla. Věřím v to, že když poslouchal rozsudek z úst soudce, musel cítit naprostou satisfakci za utrpení, které si musel prožít. I když i on tvrdí: „Byla to má chyba a já jsem za ni musel zaplatit.“Zkuste si proto vzpomenout, kdy vám končí expirační doba vaší domény! Není to třeba už příští měsíc??? Nebylo by dobré předejít problémům a neumožnit tak spekulantům, aby vás zahnali do rohu?Ale buďme objektivní!Doručenky: není povinná implementace SMTP serveru. Jednoduše řečeno, doručenka v emailu není žádná povinnost. Nespoléhejte se na to !V databázi firem, které aktivují domény, jsou uvedeny tři kontaktní adresy. Aktualizujte si tyto informace, jsou nesmírně důležité.Doména je po nezaplacení vyřazená z DNS a nachází se nějakou dobu v ochranné lhůtě. Tento čas je určen k tomu, abyste začali problém řešit.Pokud máte spoustu práce a víte, že se nestíháte dostatečně starat o svou doménu, přenecháte to jiné odborné firmě, která vám zaručí to, že se vám bude o doménu starat.Doména NENÍ vlastnictví. Je pouze propůjčená nebo pronajatá. V právním slovníku se nachází to správné slovo, něco jako omezené zdroje. Berte tuto skutečnost na vědomí.ZávěrTentokrát se nebudu rozepisovat, protože toto téma není příjemné, a věřím tomu, že mnoha lidem může zkazit příjemný den. Ale napsal jsem o tomto problému, protože není dobré strkat hlavu do písku. Chtěl jsem poukázat na situaci, která na českém internetu je již dlouhá léta. Přeji si, aby vám tento článek a zkušenost mého kolegy Petra ukázal, že takový problém zde je a může se dotýkat i vás samotných.Článek získá na kvalitě v případě, že mi napíšete nebo že zveřejníte své zkušenosti, ať podobné, nebo třeba nesouhlasné. Jde spíš o to, pokusit se na toto téma rozvést debatu. Jedině tak se lidé mohu dozvědět více o tomto problému.A úplně poslední věc. Informace v článku pocházejí z vlastních zkušenosti a zkušeností kolegů (včetně Petra). Byl bych rád, kdybyste zde připojili svůj vlastní názor.

Pokračovat na článek


Sametová revoluce a revoluce českého internetu

Dnes už nikoho ani nenapadne, že byly doby, kdy internet nebyl a lidé místo vysedávání před obrazovkou počítače trávili čas povídáním se skutečnými lidmi. Je to náš každodenní pomocník, stejně jako telefon, mobil nebo lednička. Jako moderní vynález má ale i internet svoji zajímavou historii. A to i v české kotlině.V těchto dnech si připomínáme výročí 17.listopadu 1989. Česká republika začala novou etapu své historie a zemi se otevřely veliké možnosti. Platí toto tvrzení i pro sféru informačních technologií? Jak listopadová revoluce ovlivnila nástup internetové doby? Pojďme si projít historii českého internetu.Co nám přichystal světJako většina šikovných věcí, které byly původně vyvinuty za odborným účelem a dnes zpříjemňují život obyčejným lidem, byl i internet na počátku svého vývoje koncipován jako pomocník americké armádě. Ta v šedesátých letech hledala způsob, jak zajistit, aby armádní počítače na celém území Spojených států mohly mezi sebou bez problémů komunikovat. „Are you receiving this?“, to byla první věta, kterou v srpnu roku 1969 poslali výzkumníci z univerzity v Los Angeles. Tak vznikl dnes už legendární ARPANET. Postupně se připojovaly další instituce, především univerzity a výzkumníci hledali pro internet, jenž byl v té době čistě nekomerční záležitostí, to pravé využití. Dnes jeho všestrannost známe a pochvalujeme si ji den co den. Ale jak se světová síť dostala do nové a svobodné země?Homo habilisPrvní, z dnešního pohledu už prehistorická doba českého internetu vznikla na počátku roku 1990. V té době ještě v Československu neexistovala žádná pevná linka kromě těch telefonních. Proto se první pokusy o vytvoření počítačové sítě uskutečňovaly pomocí linek veřejné telefonní sítě. V březnu roku 1990 se do naší země dostávají odnože světové amatérské sítě FIDO a následně pak v květnu téhož roku evropská síť EUnet. O půl roku později k nám přichází síť zvaná EARN (zkratka znamená Europian Academic and Research Network). Zajímá vás, který počítač byl tím pionýrem, který měl ve svých pomyslných rukou moc nad první českou sítí? Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který „vládl“ v Oblastním Výpočetním Centru ČVUT v Praze. V době vysokorychlostního internetu je zajímavé poznamenat, že přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps…Homo erektusTo ale byla jen doba prehistorických experimentů. První opravdové pokusy o připojení do celosvětové sítě Internet proběhly dva roky po sametové revoluci – v listopadu roku 1991. Využilo se k tomu zmiňované připojení sítě EARN. A tím slavným dnem, kdy k nám byl zaveden interaktivní internet byl 13.2. 1992. K tomuto slavnostnímu aktu – k oficiálnímu připojení naší republiky k internetu - došlo na půdě pražského ČVUT.Homo neanderthalensisJiž rok před oficiálním připojení České republiky k internetu byl podáván návrh na vybudování celorepublikové sítě, jež měla být jakousi páteří českého internetu. Měla propojovat všechna tuzemská akademická centra. Vznikl projekt, podle kterého vznikly národní „páteřní“ sítě, česká síť a síť slovenská. Propojení obou těchto sítí bylo součástí právě českého projektu (dostal jméno FESNET – jako Europian Academic and Research Network). V průběhu roku si FESNET změnil počáteční písmeno na C a tím vnikl CESNET (Europian Academic and Research Network). Na Slovensku se zároveň začala budovat slovenská síť SANET (Slovak Academic NETwork). Síť CESNET měla původně jen hlavní uzly v Brně a v Praze. K nim se postupně připojovaly další uzly v univerzitních městech – v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Liberci, v Plzni a tak dál. V roce 1993 měla síť CESNET už své uzly v jedenácti městech. Kromě hlavní linky Praha – Brno, která „valila“ rychlostí 64 kbps byla přenosová rychlost v rámci ostatních uzlů 19,2 kbps. Nechtěli byste se vracet do té doby, viďte?Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETU prakticky hotová a pozornost vývojářů se přesunula k tomu, aby internet „švihal“ větší rychlostí, než byla rychlost šneka, a tím pádem také aby byl spolehlivější a bezpečnější.Homo floresiensisCESNET byl původně určen jen bohulibým čistě nekomerčním a akademickým účelům. Propojeny měly být především vysoké školy a vzdělávací instituce. Postupem času však zřizovatel internetu - Ministerstvo školství ČR – rozšířilo pravomoc českého internetu i na komerční sektor. Tento moment byl zřejmě prvním velkým obratem v historii českého internetu – výhody a nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat jak nevýdělečné organizace, tak organizace výdělečné. Ze získaných prostředků pak CESNET mohl financovat svůj provoz a rozvoj. Tímto krokem se také stal CESNET zároveň poskytovatelem internetu. Nezůstal ovšem dlouho jediným. Firma COnet byla první čistě komerční firmou, jež zprostředkovávala připojení k internetu; začala provozovat síť CZnet, která vznikla jako odnož pražského uzlu sítě EUnet.A stejně jako kdysi podnikatelé platili astronomické cifry za to, že s sebou mohli vláčet těžký a málo funkční mobilní telefon, platili také dost velké částky za dost pomalý internet. Pro zajímavost: v říjnu roku 1994 jste si jako zisková organizace mohli pořídit připojení přes CESNET o rychlosti 19,2 kbps za „pouhých“ 33.970,-Kč měsíčně. Jako nezisková organizace jste asi deset tisíc ušetřili. Nabídka firmy COnet byla také „neodolatelná“ - za velmi slušné připojení 64 kbps jste zaplatili 120.000,-Kč měsíčně. No nekupte to… Pokud jste toužili připojit svůj jediný počítač ke světu, přišlo vás to s CESNETEM na měsíční paušál 2.940,- Kč - ziskové organizace – nebo 1.470,-Kč pro neziskové organizace. S COnetem to bylo levnější, platila se jen tisícovka, ale zase vám zaúčtovali 12,- Kč za každou minutu. Internet vám za tyto peníze fingoval „závratnou“ rychlostí 14,4 kbps.Homo sapiens Před rokem 1995 měla o internetu v České republice ponětí jen hrstka vyvolených. Důvodem bylo hlavně to, že komerční sféra byla stále velmi slabá. Monopol na poskytování veřejného přenosu dat měla společnost Telecom. Tento nežádoucí monopol však na sklonku roku 1995 skončil a pro komerční využití internetu se dokořán otevřely dveře. První rok po zrušení monopolu vrostl počet uzlů připojených k internetu o 104% a další rok o 105%. Internet do každé rodiny!Od roku 1995 tedy internet v českých podmínkách zažívá mohutný rozvoj. Aby se ale mohl internet stát plnohodnotným médiem, byla zapotřebí jen pořádně urychlit. V roce 1996 Ministerstvo školství schválilo, aby se Česká republika zapojila do tzv. projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s), který měl vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť. Řešitelem tohoto projektu se stal CEESNET, z.s.p.o. – tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Abychom vás zbytečně neunavovali technickými podrobnostmi, přeskočme několik let a konstatujme, že se rychlejší internet šíří stejně jako ten původní pomocí strategických uzlů, a že projekt TEN-34 končí dne 30.11. 1998 s pozitivním výsledkem: podařilo se mu během necelých tří let zvýšit kapacitu mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s. Kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje Brno – Praha vzrostla z 3Mb/s na 155Mb/s. S jídlem, jak známo, roste chuť a proto na tento úspěšný projekt ihned navázal projekt QUANTUM s podobným cílem: vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.Vývoj techniky zastavit nelze a na přelomu tisíciletí si projekt QUANTUM mohl gratulovat. 10. února roku 2000 byl zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno. A to z původního 64 kbps už je pořádný skok!Internet se komercializoval čím dál víc, avšak pouze v pozitivním slova smyslu. Objevují se další a další poskytovatelé internetu (v lednu roku 2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů), což znamená, že internet se stává čím dál rozšířenějším médiem a definitivně končí jeho vývojové a elitní období.Homo sapiens sapiensPro laika je historie českého internetu dovyprávěna, ti technicky založení zvědavci a různí „šťouralové“ však mohou namítat, že to ještě přece není všechno. Když se internet zrychlil natolik, že jej mohla využívat každá domácnost, zbývalo vyřešit otázku tzv. peeringu. Co to je peering? Protože na český trh vstoupilo množství poskytovatelů internetu, kteří mají vlastní linku do zahraničí, vznikl problém: jak spolu mohou dva tuzemští uživatelé internetu komunikovat, když jsou připojeni k různým poskytovatelům? Kudy budou probíhat data, která si vzájemně vyměňují? Pokud nejsou oba uživatelé vzájemně propojeni (tudíž spolu „nepeerují“), musejí data jednoho uživatele nejprve putovat linkou ven do zahraničí a poté zase jinou linkou zpět do země do počítače druhého uživatele. To je dost nepraktické, co? Chcete poslat svému sousedovi stručnou zprávu, ale místo aby vaše zpráva sestoupila dvě patra k počítači vašeho souseda, musí se vydat na dlouhou cestu třeba přes půl světa. Přenos se tím pádem zpomaluje, linky zahlcují, vše se blokuje, padá… Tento zapeklitý problém peeringu byl vyřešen tak, že se našla neutrální půda, na které se všechny sítě všech zúčastněných mohly propojovat, a data se tak nikde netoulala. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konkrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech).Na historii českého internetu a na jeho rychlý růst se můžeme podívat také ze stránky statistických čísel. V roce 1999 bylo v České republice zaregistrováno asi 25 tisíc domén. V průběhu roku toto číslo roste asi o dva tisíce domén měsíčně. 1.4. roku 2000 pak existovalo více jak 53 tisíc domén. A to není žádný apríl. Český internet od dob sametové revoluce rychle rostl a bez většího škobrtnutí se stává nejdůležitějším médiem naší doby. Jeho další vývoj můžete každý den sledovat a na svém počítači. A samozřejmě na našich stránkách :)

Pokračovat na článek


Google Docs (Writely) – návod 1/3

Vítejte do klubu internetových šílenců. Pracovat přes internet je nejen módní, ale i efektivní. Přes internet posíláme dopisy (E-mail), telefonujeme (Skype) a píšeme si v reálném čase se svými přáteli (ICQ, MSN). Stejně tak se prostřednictvím internetu představujeme světu (webové prezentace) a vytváříme si své vlastní textové dokumenty za pomocí on-line textového editoru Google Docs.Úvodní seznámení s tímto produktem najdete v tomto článku. Doporučuji všem zájemcům, kteří si plánují pracovat v Google Docs, aby si nejprve přečetli uvedený článek. Celý návod bude mít tři části. Hlavním cílem je seznámit čtenáře se základní obsluhou této aplikace tak, aby získali nové zkušenosti společně s efektivním bezplatným nástrojem sloužícím jako alternativa vůči Microsoft Wordu a OpenOffice.org.Google Docs funguje korektně v prohlížečích Internet Explorer (6.0), Mozilla (1.5), Mozilla Firefox (1.0.5) a novějších verzích.Registrace uživateleRegistrace uživatele je základní podmínkou k tomu, abyste mohli začít textový editor Google Docs používat.1. Do internetového prohlížeče si zadejte adresu www.writely.com nebo docs.google.com. Na obou uvedených adresách se nachází vstup do on-line kancelářské aplikace.2. V pravé dolní části aktivujte odkaz Create a new Google Account.Pokud na www.google.com zaregistrováni jste, zkuste se přímo přihlásit, jinak pokračujte bodem č. 3.3. V registračním formuláři zadejte váš e-mail (Your current email address) a dvakrát heslo (Choose a password, Re-enter password). Pokračujte křestním jménem (First name) a příjmením (Last name). Specifikujte místo svého působení (Location) a opište písmena z obrázku (Word Verification). Na závěr potvrďte tlačítkem I accept create my account, čímž souběžně vyjadřujete svůj souhlas s podmínkami používání této služby (Terms of Service). Do vámi zadané e-mailové adresy přijde odkaz, kterým aktivujete svůj uživatelský účet u Google.com.Pokračujte na původní webové stránce s registrací: Click here to continue.Seznamte se – tohle je Google DocsRegistrací, kterou jste nyní absolvovali, získáváte přístup do dvou kancelářských aplikací – Google Docs a Google Spreadsheets. Tento návod je zaměřen na Google Docs. Svou práci zahájíte kliknutím na odkaz New Document (Nový dokument).Otevřelo se nové okno prohlížeče a v něm bílá plocha pro psaní textu s ovládacím menu umístěným v horní části:Prohlédněte si pozorně obrázek opatřený obecným popisem. Dokument, který nemá žádné jméno, je nazýván označením Untitled (Nepojmenovaný). Zpět na úvodní stránku se vrátíte přes odkaz Docs Home (Úvodní stránka) vpravo nahoře. Zcela se odhlásíte odkazem Sign out.Náhled vyhotoveného dokumentu zobrazíte odkazem Preview. Výtisk lze provést odkazem Print a celý dokument je možno odeslat elektronickou poštou odkazem Email.Do pracovní plochy začněte psát svůj text. Dokument se automaticky ukládá každé dvě minuty. Samozřejmě nikoli na váš počítač, ale na webový prostor k tomu určený, který máte k dispozici v rámci uživatelského účtu u Google.com. Název souboru se po chvíli psaní změní z Untitled na první slovo v dokumentu. Pokud by se tak náhodou nestalo, můžete změnit název dokumentu kliknutím přímo na jméno Untitled v levé horní části.Rozbalovací menu “File”Rozbalovací menu File (soubor) umožňuje tyto operace se souborem:New – Nový dokumentSave – Uložit dokumentSave as HTML – Uložit dokument jako soubor HTML (hypertextový dokument – webová stránka). Bohužel není podporována čeština.Save as RTF – Uložit dokument jako Rich Text Format (zajištěna kompatibilita s jinými editory)Save as Word – Uložit dokument jako Microsoft Word s příponou *.doc.Save as OpenOffice – Uložit dokument jako OpenOffice.org s příponou *.odt.Copy document – Vytvoří se kopie dokumentu do stejného okna (panelu) prohlížeče.Rename – Již druhý způsob, jak dokument opatřit novým názvem.Print – Výtisk dokumentu.Count words – Počet slov, písmen bez mezer a s mezerami. Jednoduchá statistika dokumentu.Find and replace –Možnost vyhledat a nahradit jeden slovní výraz za jiný.Základní formátování dokumentuK základním úpravám dokumentu slouží tento ovládací panel:Předpokládám, že drtivá většina z vás zná některý z běžných textových editorů. Z tohoto důvodu ikonky popíši jen krátce:Samozřejmě, rozsah formátovacích funkcí není takový jako u běžných “off-line” textových editorů. Pro vytvoření základního dokumentu však naprosto postačuje.Vložení hypertextového odkazuPřes grafickou ikonku zobrazující “články řetězu” není problém vložit do dokumentu hypertextový odkaz.Hypertextový odkaz může získat celkem čtyři podoby:- Klasická webová stránka. Zadáte její adresu (URL), dále text (Text), který se jako odkaz zobrazí čtenáři. Dokonce můžete vyplnit i popis odkazu (Flyover) a možnost, zda se odkaz otevře do nového okna (panelu) prohlížeče.- Document/Spreadsheet. Odkaz na jiný dokument v rámci vašeho uživatelského účtu na Google.com. V rozevíracím poli si vyberte, na který dokument potřebujete vložit odkaz. I zde je možno vyplnit zobrazovaný text a popis odkazu.- Bookmark – Značka. Probereme si v příští části.- E-mail address. Vložit e-mailovou adresu. V poli Subject zadejte předmět zprávy. Čtenář tak může aktivací odkazu odeslat do vaší schránky email.

Pokračovat na článek


Vláda podpořila urychlení rozvoje eGovernmentu v ČR

Vláda dnes na svém zasedání schválila usnesení, navržené ministrem vnitra a informatiky, jehož cílem je vytvořit optimální prostředí pro prosazování eGovernmentu v České republice, které povede ke zpřehlednění a zjednodušení procesů ve veřejné správě a zajištění kvalitnějších služeb občanům. (Tisková zpráva)Pro provedení organizačních změn je nejprve nutná novela kompetenčního zákona, kterou by mělo Ministerstvo informatiky zaniknout k 1. 1. 2007. Dosavadní kompetence úřadu by přešly na Ministerstvo vnitra, které se stane ústředním orgánem pro oblast eGovernmentu. Elektronické komunikace a poštovní služby budou svěřeny do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu. "Předpokládaný, plánovaný zánik Ministerstva informatiky vůbec nic nezmění, a pokud snad něco, tak to bude změna k lepšímu. Navrhnul jsem vládě celou řadu konkrétních legislativních úkolů, jejichž cílem by mělo být lepší, rychlejší, efektivnější využití informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě“ uvedl ministr Langer.Nově by měla vzniknout Rada vlády pro informační společnost jako poradní orgán vlády, která bude koordinovat rozvoj eGovernmentu a bude navrhovat cíle, strategie a politiku v oblasti informační společnosti. Radu povede člen vlády, členy Rady by se měli stát odborní zástupci ústředních orgánů státní správy, odborní zástupci asociace krajů a svazu měst a obcí, případně další odborníci.Mezi hlavní priority nové vlády v oblasti eGovernmentu patří maximální zjednodušení komunikace občanů s úřady, tak aby na jednom univerzálním kontaktním místě mohl občan vyřídit veškeré záležitosti ve vztahu k veřejné správě. K tomu by měla sloužit tzv. síť CZECH POINTů (Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál). Tedy místo, kde občan získá veškeré údaje vedené v centrálních neveřejných evidencích a registrech. Základem této sítě by se měly stát obecní úřady a další subjekty, které získají oprávnění k provozování těchto kontaktních míst. Ministr informatiky Langer vysvětluje: „Do konce tohoto měsíce předložíme konkrétní návrh vzniku tzv. „czech pointů“, tzn. vybudování sítí úřadů, ve kterých občané budou moci přirozeně komunikovat s některými, teď již vybranými, centrálními orgány a získávat potřebné opisy z těchto registrů. Jinými slovy, k tomu, aby občané získali např. výpis z rejstříku trestů, výpis z katastru nemovitostí, výpis živnostenského rejstříku, z obchodního rejstříku, nebudete muset obcházet všechny tyto čtyři úřady, a to všechno budou moci zrealizovat velmi pohodlně v místě svého bydliště na nejbližším obecním úřadu.“Vláda dále schválila vypracování legislativních změn v oblasti elektronizace procesů ve veřejné správě, které povedou ke zjednodušení komunikace občanů s úřady i komunikace mezi úřady samotnými. Součástí změn by měla být povinnost provádět veřejné připomínkové řízení prostřednictvím internetu a povinnost vypořádat každou obdrženou připomínku a zveřejnit výsledek připomínkového řízení. Ministerstvo dále připraví legislativní úpravy, které umožní používat elektronické dokumenty i v případech, kde je dosud možné používat jen listinou formu.Dalším významným tématem je zřizování, správa a užívání centrálních registrů ve veřejné správě, které jsou nezbytné pro efektivní fungování úřadů a umožnění sdílení dat v registrech. Hlavním a jediným správcem registrů by se měl stát Úřad vlády, provozovateli pak příslušné rezorty. Ostatní orgány, které by do registrů mohly vstupovat v rámci své působnosti, by měly status vkladatele dat. Vláda si uvědomuje, že budování registrů a sdílení dat je dlouhodobý a náročný proces, a proto klade důraz na dosažení maximální politické shody a získání podpory odborné veřejnosti v této záležitosti.Všechny legislativní změny by měly být vypracovány do konce září, resp. října, kdy mají být předloženy vládě k projednání.

Pokračovat na článek


Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty (ps2)

Hideo Kojima a Solid Snake. Říká vám to něco? Mělo by… Máte někdy pocit, že vás někdo určitě sleduje a jindy se zase zkoušíte za někým plížit, p9chaje na něj namířeným ukazováčkem coby věrnou zbraní? Vám a podobně zaměřeným gurmánům je určeno ještě lepší pokračování božské hry.Nechci být dalším, kdo tuhle pařbu bohorovně a neochvějně přirovnává k tomu nejgeniálnějšímu, co kdy na PS2 mohlo vzniknout, takže vám jen suše vypočtu, co je na hře dobré (všechno!) a co mě štve (čekali jste „nic“, co? Houby, jedna věc mě dožírala, jen si pěkně počkejte).Kdo by nepředvídal, že dvojka na dvojce bude ještě vymazlenější než teraúspěšná jednička na jedničce? Je tomu skutečně tak. Really, really. Začneme tím, že má – jako lepší edice filmů – 2 disky (podobně jako u Silent Hill 2- pozn. Prizda). Na jednom je hra samotná, druhé je napěchované od sklepa po střechu (nevěděli jste, že DVDisky mají sklep? Podívejte se pořádně) extra materiály od dokumentu o natáčení až po trailery a počáteční náčrty a návrhy – fajnšmekr si nacpe audiovizuálního nácka.Před spuštěním příběhu (slovo „hra“ zde už skoro není na místě, jelikož promyšlený svět a děj, vtáhnuvší vás do sebe, je složitější a komplexnější než důchodcovská – čti alienská – pravidla cestování v MHD a to už je co říct!) si můžete detailně prostudovat ovládání a pohyb a rovnou si vše vyzkoušet v simulovaných situacích (znáte to, těžko na cvičišti, peklo na bojišti nebo jak to bylo), přečíst si, jakou strategii je vhodné zvolit vzhledem k vašemu způsobu boje a jak zacházet s nepřítelem (včetně rad o obcování – myšleno manipulací - s jeho bezvládným tělem a podobně). To ještě pořád nehrajete samotnou hru! Nejdřív projdete dotazníkem, týkajícím se dohrání předchozí hry. Podle šalamounsky kladených otázek zvolíte přesně stupeň obtížnosti, která vás bude čekat a sedne vám jak oblek od krejčmistra.Dá se říct, že začínáte hrát už jako vycvičený specialista a postup je vlastně rutina. Je to ale ta nejzábavnější rutina, jakou si představíte.Navíc po dohrání můžete směle zkusit těžší level nebo bojovně naladěni si projít Boss fight, tedy kosení pouze macho grandes, kteří na vás jednou za čas vystrčí ve hře zoubky a/nebo hlavně.Nechci ani popisovat, co všechno se dá ve hře dělat a ovládat, abych vám nezkazil radost z překvapení, aspoň tedy pár (opravdu jenom malinko, čeká vás toho mnohem víc) vychytávek: už jste v nějaké hře zažili možnost zloducha k smrti vyděsit a sebrat mu jeho psí známku jako trofej? Nebo omráčeným zlosynem/zlodcerou mlátit o zem, dokud z něj/ní nevypadne něco užitečného? Popřípadě jeho nepohodlné tělo (co kdyby ho někdo našel a vpadl ti pak do zad?) narvat do skříňky nebo do záchodové mísy? (to už trošku přeháním, ale opravdu jen maličko)Ale abyste si nemysleli, že si tu budete kráčet jako Trautenberk, štěkat kolem sebe povely a vyplácet políčky – jste to vy, kdo se bude drtivou většinu hraní plížit stínem kolem pokuřujícího žoldáka a neodvážíte se ani hlesnout, aby si vás náhodou nevšiml a nezavolal bráchy (přece si to s vámi nebude rozdávat jako hrdina 1-1, když si může – a taky to udělá – zavolat vysílačkou pro posilu a pak vás sborně pokosit).Takže víc než střílení přijdou ke slovu taktické techniky omračování, boj zblízka a uspávání. Pokud jste opravdu dobří, nemusíte pro dohrání zabít jediného člověka či upíra (hm… že by?) a všechny, kterým se povede objevit vaší dobře schovanou prdel, můžete pouho pouze uspat (včetně bossů).Co se tvorů, se kterými se setkáte, týče, jsou velmi rozmanití. Dá se z nich ale značně vycítit japoský smysl pro jemnost a latentní homosexualitu. Vždyť i vaše vlastní postava (schválně neuvádím jeho jméno, budete překvapeni) vypadá trochu jako ženská, přinejmenším oči ho prozrazují… Někteří mužští protivníci vám místo boje předvádějí smyslné tanečky a vyplazují na vás vyzývavě jazyk a vaše postava se dokonce ve hře vyskytne nahá. To čumbrníte, co.Ženských se ale taky dočkáte, možná v míře větší, než by vašemu zjitřelému egu bylo milé. Nezasáhnutelné děvy, chlupaté vojandy, hrr na vás.Grafika je v rámci možností prostředí, kde se nacházíte (samá ocelová konstrukce, šedá chodba, temná díra), excelentní, prostředí dokonalé a věrné, není co dodat a netřeba to víc rozpitvávat.Hudba je na rozdíl od zbytku hry velmi americká. Myslím, že je to dobrá kombinace – japonské postavy a jejich pohnutky a k tomu hollywoodský zvuk. Uslyšíte hafo motivů, od akčních, přes „plížících“, ambientních až k hrdinským úryvkům při filmečcích (bodeť by hudba nebyla takřka dokonalá a hollywoodská nebo dokonale hollywoodská když v ní mává taktovkou jako divý pan Hendry Gregson Williams, kterýžto stvořil motivy ke Skále, nejakčnějšímu filmu minulého tisíciletí, nebo Armaggeddonu, u něj už si doplňte co chcete. Třeba "přebrucowillisovaněbenafleckovský"- pozn. Prizda:)))).Ajajajaj, už jsem se k tomu dostal, už je to tady. Jediná věc, která mě naštvala (zato pořádně) jsou filmečky. Ne, že by byly odfláknuté, naopak. Ale! JE JICH STRAŠNĚ MOC. Mnohem víc totiž nečinně sedíte a čumíte na hejbací obrázky, místo toho, abyste sami hráli. Z prvních několika hodin hraní jsem procentuální situaci odhadl na 80:20 ve prospěch animací a nekonečného „telefonování“ s nadřízenými a kolegy.To je ale snad jediná výtka (která je velmi subjektivní a třeba zrovna vám může připadat jako to nejskvělejší plus, které najdete) jinak nejpromakanější hře, která se zrovna vyhřívá na konzolovém výsluní. Proč jsem o ní nenapsal delší článek? Protože je to zbytečné, stejně si jí musíte sehnat ať se děje co se děje. Běžte hned.

Pokračovat na článek


Nexus: The Jupiter Incident

Vesmír. Podle mnohých nekonečný, s jistotou ale obrovský. A nyní, k mé velké radosti, i plný všemožného svinstva. V posledních dnech do něj totiž přibylo víc vraků, než kolik jich kdy nadělali hošani z Kobry 11…Bylo nebylo…Všechno začalo díky Richardu Cromwellovi. První člověk narozený v hlubokém vesmíru – jeho narozením začala nová éra lidstva, období expanze. Všechno se zdálo blízko, na dosah ruky. Jak ubíhaly roky, lidstvo objevilo červí díru. A pilotem průzkumné kolonizační lodě se nestal nikdo jiný než náš Ríša. Něco se ale ošklivě pokazilo a veškerý kontakt s Noemovou archou byl po průletu časoprostorem přerušen. A jako by to nebylo málo, červí díra hned poté zkolabovala… Vesmír – Lidstvo 1:0.Temná zákoutí galaxie nahánějí hrůzu.Příběh Nexusu se ale točí kolem jiné osoby – kolem postavy Marcuse Cromwella, vašeho alter ega v tomto světě. Marcus po svém otci přebírá žezlo obětního beránka lidstva a se vší vervou se jako čerstvý absolvent akademie vrhá do první vesmírné války v historii. Vy jakožto hráč se do jeho kůže dostáváte o několik let (a jeden sestřel) později, v době, kdy je všechno jinak. Sluneční soustavu ovládají ohromné megakorporace, každá s vlastní armádou a vlastními zájmy. Jelikož v takovém světě není na škodu udělat si přátele, necháte se najmout společností Spacetech a na palubě lodi Stilleto vyrážíte vstříc Jupiteru a svému osudu „největšího hrdiny v dějinách lidstva“.Do literárního kritika mám daleko, ale jako začátek sci-fi příběhu mi to celkem stačí. Zvláště pokud je to jen začátek, tak není úplně špatný. Během pouti kampaní Nexusu (čítající relativně slušný počet 26 misí) však příběh ztrácí na „uvěřitelnosti“. Z počátku si budete připadat, že se to tak možná skutečně stane – začíná 22. století, ohromné megakorporace kontrolují lidský život, lodě cestují 8 měsíců k Jupiteru a dalších 8 měsíců zpátky na Zem. Čím blíže ke konci ale jste, tím neuvěřitelnější se všechno zdá. Fakt, že je vám příběh hry předhazován rychlostí Marion Johnsové, se ještě překousnout dá, zbytek ale už moc ne. Nejdříve narazíte na loď postavenou neznámou rasou, jež do ní zakomponovala technologie, nad kterými by i Stephen Hawking kroutil hlavou. Postupem času pak zjistíte, nejen že nejste ve vesmíru sami, ale že všichni jsou v něčem proti vám, a ať se hnete kamkoliv, stejně se vždycky něco pos*re. Proti vám nebudou stát jen „obyčejné“ cizí rasy, ale i vesmírné bytosti (v Maďarsku zjevně fandí Starcraftu) a na konci budete stát i proti samotným bohům. Je celkem jedno, kdo v tomto velkém finále dostane nakopáno.Galaxie plná nástrahNexus je vesmírná strategie simulující boj vesmírných lodí. Nečekejte ale žádný resource management jako v Homeworldu, to tu nenajdete. Základní princip je relativně jednoduchý: dvě různé party a každá má pár nabušených lodí. Cílem není nic jiného než udělat z nepřátelských lodí co možná největší fašírku. Kolem tohohle „základního principu“ je toho ale nabaleno mnohem, mnohem více.Modely lodí jsou skutečně detailní.Když simulujeme boj lodí, musí tu nejdříve nějaké být. Jsou – a že jich je… Jednak má každá rasa úplně jiné lodě (jak vzhledově, tak funkčně) a za druhé jsou i v rámci jedné rasy lodě velmi odlišné. Narazíte zde na Fregaty, Destroyery, Cruisery, Carriery, Battleshipy s obléhacími lasery, stíhače, bombardéry, gunshipy a spoustu dalších, přičemž každá z nich slouží k něčemu jinému. Zatímco Fregata je rychlá malá mrška, Battleship má k získání přívlastku „rychlá“ hodně daleko, o to větší mrcha to ale je. V zásadě se lodě dají rozdělit do dvou kategorií – velké a malé. Zatímco ty „malé“ (stíhače) se povezou schované v útrobách těch větších a v boji budou obstarávat obranu vaší flotily před podobnou nepřátelskou havětí, funkcí „velkých“ je udělat z nepřítele co nejrychleji trhací kalendář. Třešničkou na dortu jsou komanda, sloužící k plnění speciálních úkolů a likvidaci jednotlivých systémů na nepřátelských lodích.Od Imperium Galactica uplynulo spoustu polygonů.Samostatnou kapitolou je pak výbava lodí. Pokud je počet typů všemožných vesmírných korábů X, pak počet vybavení je X2. Nexus obsahuje úplně všechno, co si člověk může pod pojmem sci-fi vybavit – lasery, plasmové věže, dalekonosná torpéda, štíty, maskovací systémy, fúzní generátory, bojové motory a tak dále a tak dále… kdyby hra zašla ještě o kus dál, mohli byste pomalu měnit značku spodního prádla posádek. Jednotlivé systémy se samozřejmě navzájem ovlivňují, v zásadě ale platí, že čím větší je na lodi generátor, tím více pomocných systémů loď unese (resp. dokáže mít zapnutých najednou, protože unést sice může všechno, ale s fúzním generátorem pomalu ani nenahodí základní zbraňové systémy). S různým vybavením (a hlavně výzbrojí) kráčí ruku v ruce i různé využití lodí. Zatímco jeden z vašich Destroyerů můžete vybavit obratnými motory a zbraněmi likvidujícími nepřátelské štíty, další může být pomalá herka vybavená dalekonosnými torpédy připravenými udělat paseku v těsné formaci nepřátel. Bohužel, nic není dokonalé, a to platí i pro Nexus. Ač se zbraně pyšní vskutku hrůzu budícími jmény typu Nova Energy Bomb či Eliminator Torpedo, ve skutečnosti si budete připadat, jako kdybyste pižlali nepřátele umělohmotnou lžičkou. Sice zbraň může mít 6 teček u síly či rychlosti střelby, žádný velký rozdíl oproti 5 tečkám ovšem nepoznáte. A pokud náhodou ano, vězte, že nepřátele vaši technologickou výhodu rychle doženou. Dalším mínusem je nepřehlednost, či spíše „nedodělanost“ vylepšovacího interface. Mnohokrát se vám stane, že strávíte nad ugrade lodí, ve snaze zorientovat se v té naprosto nepřehledné změti jmen a čísel, několik desítek minut, jen abyste zjistili, že vaše výsledná sestava je naprosto nepoužitelná a po krásném ohňostroji se vrátíte zpátky na začátek. Pokud náhodou nejste stoprocentně spokojeni s výsledkem své práce, chraň Bůh, abyste klikli na tlačítko „Confirm“! Hra si s jeho stiskem uloží informace, a pokud budete později chtít něco znovu změnit, nezbude vám nic jiného než načíst uloženou pozici či restartovat misi, protože tu už jaksi nebudou potřebné body.Těžké lodě jsou smrtící.Při prvním pohledu na uživatelské rozhraní Nexusu si pravděpodobně budete myslet, že Derek Smart se vydal na dovolenou do Maďarska. Naštěstí tomu tak není. Jakkoliv se interface může zdát složitý, hra vás postupně učí co a jak v průběhu kampaně. Nečekejte tedy masivní bitvy hned od začátku hry – ve skutečnosti se během prvních pár misí nedočkáte prakticky ničeho, o tom ale později. Po skončení tutoriálu vám ovládání dovolí používat jen příkazy „Přesuň se sem“ a „Znič tohle“. Čím dále v kampani budete, tím pokročilejší příkazy budete moci zadávat. V pozdějších fázích hry tak budete moci i přesměrovávat energii z různých subsystémů ala Star Trek. Ani této části se bohužel nevyhnuly mouchy – naprosto chybí možnost přesunovat lodě jinak než na předdefinované body. Pokud je hřích přesunovat lodě ve formaci, mohli by autoři alespoň dovolit umístit lodě jinam než přímo k nepříteli. Ale kdepak, to by nebylo ono… Tedy jde to, ale je to naprosto nepoužitelné, neboť pomocí této metody se můžete přesunovat jen v přímé linii, v jaké máte kameru, a aby vás hra ještě více zmátla, pro jistotu ani neukazuje vzdálenost, v jaké se nachází zamýšlený cíl vaší cesty (ta se dá určit jen podle velikosti modrého kolečka značící destinaci).Pokud se vám podaří vaše lodě rozpohybovat, dostanete příležitost sledovat opravdu do detailů propracovaný fyzikálním systém. Na žádné lodi totiž nenajdete jen několik gigantických motorů na zádi jako ve Hvězdných válkách, ale i plno postranních trysek na korekci letu a otáčení kolem své osy a samozřejmě i přední motory stejně velké jako ty zadní, jež slouží pro změnu k „brždění“. Vzhledem k tomuto faktu ale trpí naprostá většina lodí obrovským negativem – jsou děsivě pomalé. A když říkám děsivě pomalé, myslím tím hrůzostrašně pomalé. Pokud máte to štěstí a máte tu čest velet Battleship, či dokonce Support Ship, můžete si klidně jít ohřát kafe či čaj, protože než se tihle giganti někam doplazí, uběhne pořádná doba.

Pokračovat na článek


The Chronicles of Riddick

Riddick. Při tomto jménu tuhne všem strážcům zákona v celém vesmíru krev v žilách a zašátrají po zbrani. Lovcům odměn zasvítí oči a pocítí něco mezi strachem, zlobou a touhou. Jeden z nich však uspěje a povedese mu Riddicka zkrotit, ale ne na dlouho...Tak a máme tu další licenci z filmového plátna. Tento typ her je poslední dobou mezi vývojáři velmi oblíbený. Pokud se ptáte, čím to může být, tak asi proto, že takový projekt má již vytvořené zázemí - hotové hrdiny, designový koncept prostředí a scénáristické pozadí. Herní firma se tedy tím vším nemusí zabývat, stačí to pouze převzít, upravit pro použití ve hře a konec. Stejně tak lepší pozici má krabice se hrou v obchodě - lidé již vědí, o co jde, a tak po ní spíše sáhnou, než po něčem neznámém.Licencované projekty vytváří často odloučené příběhy v rámci filmového světa - tak jako třeba nespočet Star Wars titulů, počínaje úplně stařičkými Dark Forces, až po loňské Knights of the Old Republic. Příběhy se pak filmů různě dotýkají, dotváří mozaiku historie alternativních vesmírů a doplňují souvislosti. Takové hry většinou dopadají docela dobře. A pak jsou tu ty, které stůj co stůj kopírují filmové plátno a to nebývá nejlepší volbou, jen si vzpomeňte, kolik takových her třeba z Lord of the Rings série leží již v propadlišti dějin a není to tak dávno, co vyšly.Nažerte se olovaRiddick jde takovou střední cestou - ano, budete hrát za Vin Diesela osobně, ale příběh se toho filmového skoro netýká. A to je dobře, protože na stříbrném plátně se mi zdál poměrně nepropracovaný, nelogický a mělký, což se týká jak původního Pitch Black z roku 2000, kdy se Riddick poprvé představil, tak posledních Riddick Chronicles (třetí animovaný film jsem bohužel neviděl). Ty vypadaly, jako kdyby studiu v půlce tvorby filmu došly peníze a oni měli krásný design, zajímavé postavy, ale žádný scénář, který by to všechno dokázal přetvořit v úžasné sci-fi. Na hru jsem se tedy nejdříve díval trochu skepticky a říkal jsem si, zdalipak to bude stejné jako s filmy. Ale dost bylo úvodu, pojďme se podívat, jak tedy nová část Riddickovy kroniky dopadla.Butcher Bay jako AlcatrazNa začátek si musíme ujasnit, že Riddick je antihrdina. Není hodný, nebojuje za dobrou věc, nemá žádné vyšší ideály, prostě je to lotr non plus ultra. Zabíjí na potkání, nemá slitování a nedělá laskavosti. A právě proto je na něj v celém vesmíru vypsaná docela velká odměna. A tak přirozeně všichni lovci lidí prahnou po tom, aby ho mohli předvést spravedlnosti a inkasovat za něj pohádkovou odměnu. Jenže to není tak jednoduché. Nakonec se to povede jednomu, který si říká Johns. Ten odveze Riddicka do Butcher Bay - nejdrsnějšího a nepřísněji střeženého vězení ve vesmíru, odkud nikdy nikdo neutekl. Že již teď víte, že se to našemu psanci povede? Ano, ale zdaleka to nebude tak jednoduché. Poté, co vás vypustí do cely, je čas zjistit, jak se věci mají a jak to v Butcher Bay funguje. Záhy zjistíte, že právě tak jako všude jinde - korupce, protekce, pašovaný kontraband, diskriminace a tak. A právě těchto neduhů, které provázejí lidstvo odnepaměti, je třeba využít k útěku.Tyhle interiéry jako bych už někde viděl...K tomu ovšem bude nutné zařídit ještě nějaké věci, sehnat zbraň, nejlépe něco, čím bude možné bodat, a zajistit, aby měly stráže dostatek práce, až budete utíkat. Riddick se rozhodne, že cestou ven bude obrovská díra do země, na jejímž dně končí neposlušní vězni a která je údajně spojená podzemní chodbou s blízkým městem, jediným na planetě, které žije v symbióze s vězením. K tomu mu dopomůže několik dalších vězňů, ale nebude to zadarmo. A tady se dostáváme k první výtce, kterou bych k Riddickovi měl - většina těchto úkolů ve hře je totiž jak z pohádky O kohoutkovi a slepičce. Obvykle to znamená, že musíte oblézt celé vězení a promluvit s každou postavou, což samo o sobě problémem není, spíše jde o to, že „mise“ jsou místy méně nápadité, ale to jen v této první části hry. Ale zpět k příběhu - našemu antihrdinovi se samozřejmě povede rozpoutat vězeňskou vzpouru a posléze končí na dně jámy, odkud pokračuje dále. V nalezených šatech strážného se dostane až k hangáru, za jehož dveřmi čeká vysvobození - ale nedostane se přes skener sítnice. A tak je potřeba sehnat oči, které dveře otevřou (že by narážka na Minority Report?). Tady se Riddick opět trochu nelogicky rozhoduje, že jediné správné oči jsou Abbottovy (velitel stráží celé Butcher Bay) a tak ho jde konfrontovat přímo k němu do kanceláře. Souboj sice vyhraje, ale když se chystá vzít si pro co přišel, tak zakročí Johns a......všechno od začátku, tentokrát v sekci s vyšší ostrahou. Tak a víc vám toho o příběhu neprozradím, už tak toho bylo dost a dost, ale alespoň jste si mohli udělat představu o tom, jak celá hra bude vypadat. Zbytek příběhu je lepší a lepší, potkáváte stále podivnější lidi, stále podivnější prostředí a propadáte se stále hlouběji a hlouběji. Až na některá místa, kterým chybí trochu logiky a je jasně vidět, že je autoři do hry vložili, aby udrželi kontinuitu příběhu, je celá story poměrně kvalitním sci-fi, které je hodně nad herním průměrem.Na zem a plazit!

Pokračovat na článek


Bude Česká republika následovat internetové Rusko?

Internet je příliš svobodný. Vlády mnoha zemí se domnívají, že občané tolik svobody neunesou, a tak jim zajišťují bezpečnost a ochranu. Vše se děje vždy v rámci předpokladu, že státní komise a vlády nejlépe vědí, co občan ještě snese a co je již neetický nebo kriminální čin. Přesto se i tyto odborné, poučené a nezávislé komise či vlády dopouštějí přehmatů. Kdo může říci, že se tak děje náhodou, anebo jsou zákazy stránek předmětem politického boje, cenzury či ovlivňování obyvatelstva?Google si stěžujeKaždý rok má Google na stole desítky a dnes již stovky žádostí o cenzuru internetu. Mocenské struktury požadují nezveřejňování informací z různých důvodů. Nejčastěji se jedná o pomluvu, ochranu soukromí a kritiku vlády. Až za těmito důvody následují požadavky na odstranění kriminálního obsahu, pornografie, nenávisti, násilí a autorských práv. Jak se ukazuje, není tedy hlavním problémem porušování trestních zákonů, ale jevy spíše společensky nepřípustné.Kdo podává stížnosti?Podstatou zákazu stránek by měl být soudní příkaz. Výkonná moc by neměla mít možnost zákazů, protože nepředstavuje nezávislý soudní orgán. I když se v některých státech dá o nezávislosti justice pochybovat, má přece jen soudní rozhodnutí jinou váhu. A tady je poměr poněkud jiný. U pomluv tvoří požadavek na zákaz publikace obsahu přibližně 80 % žádostí. Naopak u kritiky vlády žádají o zákaz jen výkonné orgány, jako je policie, a vlády prostřednictvím ministerstev. Podobně je tomu u kriminálních deliktů, i když zde je třeba rozlišovat, jak jsou tyto delikty posuzovány. V některých zemích může být trestným činem již zveřejnění běžné pornografie a jinde se ochrana týká pouze mladistvých. Takže nesoudní zákazy jsou velice časté a rozmanité.Rusko má svoji komisiStáty ale nechtějí čekat a doprošovat se společnosti Google. Na svém území si vytvářejí vlastní struktury, které přímo zamezují provozu „škodlivých“ stránek. Arabské země, Pákistán, Indie a nyní třeba Čína zakazují weby podle náboženských nebo politických důvodů, aniž by se kamkoliv obracely. Írán vypnul internet úplně a chystá se na samostatnou, nenapadnutelnou a závislou domácí pavučinu. V Rusku se tradičně několik poslanců postaralo o přijetí zákona, který blokaci stránek a domén na ruském území provádí bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí.RoskomnadzorRusové si libují ve zkratkách a je pravdou, že vyslovit – Federalnaja služba po nadzoru ve sfere svjazi, informacionnych technologij i massovych komunikacij (Federální služba dohledu v oblasti připojení, informačních technologií a masové komunikace) je uměním. Tyto dlouhé a nicneříkající názvy skrývají obrovskou moc, která se projevila doplněním zákona 149-F3. Dnem 1.listopadu může na základě vlastního rozhodnutí Roskomnadzor vypínat libovolné stránky. A také tak činí.Moc internetuVlády si uvědomují, jak mocný je internet. Kolik skandálů, rozhodnutí nebo lumpáren vyjde na povrch a ihned se rozšíří pomocí celosvětové sítě. V Rusku měla „verchuška“ (partajní samovládci) vždy obrovskou moc a rozhodovala o lidech jako o zvířatech. Posílala svoje občany kam chtěla, kdy chtěla a jak chtěla. Někdy postačovaly komise a jindy soudy. A tady je ten rozdíl. Roskomnadzor rozhoduje bez soudu. Rozdíl proti komunistickým zákazům (pokud se pomine, že politická doktrína považovala jakýkoliv nesouhlasná názor za trestný) je pouze v tom, že proti uzavření webové stránky lze protestovat jen diskuzí na internetu.Blokace encyklopediePřed několika dny se podařilo Roskomnadzoru zablokovat portál, který se zabývá jako Wikipedia publikováním článků uživatelů o současné kultuře, folkloru a současné subkultuře. Tyto stránky ale nebyly zablokovány jako doména, ale jako IP adresa. Roskomnadzor zaujal stanovisko, že neví, o jakou se jedná stránku, pouze, že na uvedené IP adrese se nachází nepovolený obsah. Toto mlžení pravdy, je typické pro cenzuru. Jak jsme psali o cenzuře iDnes, tak stejně za těmito praktikami jsou něčí zájmy. Lurkmore dává čtenářům možnost kritizovat současné poměry v ruské politice. Necenzuruje příspěvky a na stránce, která je předmětem cenzury, se zabývá zase jinou fiktivní komisí, nazvanou Rusnarkokartel. Ta je smyšleným a oblíbeným termínem pro nesmyslný boj státu s narkotiky, který nemá žádná pravidla a zákazy se týkají i neškodných léčiv. Jinak se tomuto stupidnímu boji (nikoliv skutečné drogové kriminalitě) říká třeba Goskomdur (dur – hloupost, Státní komise hlouposti) nebo Gosnarkopsych (Státní komise bláznů).Důvod blokaceNa stránkách takto projevené nespokojenosti s činností státu se objevují různé vtipné a kritické články, které popisují státní moc ve velice nepříznivém světle. Protože podle novely zákona může Goskomnadzor blokovat jakoukoliv stránku, kde se objeví zmínka o drogách, tak došlo k blokaci a to tajně, přes IP adresu, aby nebylo hned zřejmé, o co se jedná.Smysl komisíA tím je vlastně přesně popsán způsob, jak zasahovat do nevinných stránek s obsahem, který škodí politikům. Stačí zmínka o drogách, které může Roskomnadzor považovat za nedovolenou a jakákoliv stránka bude na Černé listině. Stejně tak je zakázáno publikovat dětskou pornografii, násilí, kriminální činnost a další nežádoucí obsah. Opoziční tisk tedy, pokud stát zachce, může opublikovat třeba článek o násilí vládnoucího politika a může být vypnut, tedy zakázán. Bez soudu, bez posouzení, jak byl obsah zamýšlen a zda se jedná skutečně o trestnou činnost.Budeme mít také komisi?Podobnou moc zatím v České republice nemáme. Zatím musí rozhodnout soud o zamezení šíření závadného obsahu. Existují sice předběžná opatření, ale nemají tak tvrdý a zneužitelný obsah. Pomalu se však stahují mračna nad celou Evropou. Zákazy si vynucují organizace pro ochranu autorských práv. Sledování v internetu nabírá obrátek a vlády a výkonná moc stále více žádají Google, aby cenzuroval obsah. A kupodivu prvními cenzory se stávají novináři, kteří na Novinkách nebo iDnes zavádějí lustrace, neumožňují anonymní diskuze a nadbíhají tak politikům.Jednou si i vlády řeknou, že není důvod si nechat nadávat od novin, anonymů nebo od nějakých správců webů. A nebudou chtít chodit k soudům, které je něco stojí, jsou zdlouhavé a poměrně nezávislé. Raději jmenují komisi, která zakáže, co potřebují. A mimochodem Roskomnadzor za 12 dní stačil zakázat téměř 90 webů. Lukmore bylo nakonec z černé listiny odebráno a funguje. A Česká republika podala Googlu jednu žádost prostřednictvím výkonné moci k zákazu obsahu. Co bude dál?

Pokračovat na článek


K čemu jsou sociální sítě

Proklínání moderního fenoménu nepomůže. Někdo by raději existoval bez svého profilu a jiný jej považuje za kořen svého života. Sociální sítě prošly bouřlivým vývojem, který rozhodl, že se navždy stanou kořením našeho života. Dokážeme na nich žít, mlčet, mluvit i umírat.Pojem sociální síťPokud si něco začneme s pojmem sociální síť, pak se dostaneme do poněkud nepřehledné situace. V podstatě jakákoliv komunikace lidí, kteří si v rámci svého společenského postavení chtějí sdělovat a přenášet zprávy jakéhokoliv charakteru, je sociální sítí. Síť tak znamená oblast lidí s nějakým společným zájmem. Do doby internetové existovaly fyzicky vytvářené kontakty. A ty stále existují. Sociální sítě teenagerů na diskotékách, babiček v kavárnách nebo podnikatelů v Lions´ klubech jsou toho jasným příkladem. S internetem došlo pouze k přenesení sociálního chování na web prostřednictvím elektronické komunikace.Druhy komunikaceInternet přinesl do sociálního chování hned několik výhod. Jednou z nich je anonymita a druhou pohodlí. Babičky se do kavárny musejí vypravit a znají se. Do podnikatelského klubu je potřeba přihláška a běhání po večírcích. Naopak většina internetových sítí je otevřená. A minimalizuje nutnost splnění konkrétních podmínek. Prvními pionýry internetových sociálních sítí byli vojáci. Je pochopitelné, že chtěli být v kontaktu a řešit tak svoje sociální odloučení. A činili tak tím nejjednodušším způsobem. Posílali si mezi sebou emaily přes síť ARPA NET v roce 1971.ChatChatová komunikace umožnila dokonce různé třídění a online vztahy. Je vlastně naprostým počátkem dnešních způsobů komunikace. IRC neboli Internet relay chat vznikl jako systém komunikace a hned zaznamenal velké rozšíření. Možnost poslat zprávu a v reálném čase na ni dostat odpověď byla velkou senzací. Lidé nemuseli telefonovat, shánět sociálního partnera. Přidali si konkrétní osobu do chatu a měli zajištěn pravidelný přísun sociální potravy. K tomu přibylo třídění, kategorizace, způsob značení,výběr ikony a mnoho velmi známých komunikačních způsobů. To bylo v roce 1988. O tři roky později v podstatě vznikl internet.BlogDalším stavebním prvkem sociálních sítí se stal weblog. Vznikl v roce 1997. Předtím vznikla ještě první vyhledávací síť – obdoba dnešních spolužáků – classmate.com. Vztahy mezi studenty, kteří se nedokáží rozejít se svými láskami a utnout pupeční šňůru krásného studentského mládí, byly hybnou pákou pozdější největší sociální sítě. Blog ale přinesl jednu velkou výhodu. Nikdo už nemusel na názor druhého jen tak nečinně koukat. Blogování změnilo tuhé a nepřístupné webové stránky v arény plné názorů. V dnešní době je sociální vyjadřování nedílnou součástí masové komunikace.V rychlém sleduA potom už nic nebránilo tomu, aby lidé zasedli za počítače a mohli udržovat vztahy se svojí komunitou, vstupovat do jiné a šířit sebe sama přes stisknutí tlačítka na počítači. V roce 2000 vznikla Wikipedie, která ještě šla cestou výměny užitečných informací. A v roce 2003 tady byla známá a svého času nepřehlédnutelná síť MySpace. Díky možnosti profilu, nahrávání fotografií a mediálních souborů měla za měsíc milion uživatelů. O rok později vznikl Facebook, v roce 2006 Twitter a později Foursquare (geolokační), Google+ a například Pinterest.Sociální sítě v elektronické podobě vtrhly do našich domácností neurvale a bez zaklepání. Jsou jako opilý student, který na baru nedá pokoj sličné blondýně. Nelze se jich zbavit, otravují a zacpávání uší nebo odchod nepomůže. Na druhou stranu jsou skvělou možností udržovat kontakty pracovní, osobní nebo společenské. Sociální sítě byly vždy. A vždy měly různou podobu. Dnešní rozdíl je pouze v tom, že jsou velice snadno dosažitelné pro každého. Vždyť i demonstrace nebo svržení vlády lze uspořádat přes Facebook.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Hamachi – domácí síť LAN zprostředkovaná internetem

Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho serveru a já doufám, že je vás mnoho, tak vám jistě neuniklo, že v článku „Online hraní na internetu“ se objevila zmínka o velmi užitečném, leč ne zas tak známém prográmku HAMACHI. Hodně z vás ví, k čemu hamachi slouží, ale zároveň je tu nezanedbatelně velké procento těch, kteří tápou a nejsou si jisti. No a právě těmto čtenářům serveru Připojtese.cz je určen následující článek.O co se jedná a jak to funguje?Hamachi je prográmek, který na vašem počítači vytvoří virtuální počítačovou síť, skrze kterou můžete hrát veškeré hry, nebo sdílet data na internetu jako přes klasickou LANku. A jak to celé funguje?Hamachi si u vás na počítači vytvoří emulovanou síťovou kartu (něco jako virtuální mechanika u Alcoholu a Daemona) a díky této virtuální periferii se Hamachi sít začne chovat, jako by vaši kamarádi, připojení k této síti seděli ve stejné místnosti, jako sedíte vy. Hamachi po spuštění přidělí vašemu počítači unikátní IP adresu ve tvaru 5.XXX.XXX.XXX a podle obdobného klíče ji přidělí i vašim kamarádům. Nyní už nezbývá nic jiného, než začít hrát hry a sdílet fotky z dovolené, ale na tento okamžik si musíme počkat a do samotného závěru tohoto článku, protože nyní nás čeká instalace…Instalujeme!Nejprve je samozřejmě nutné Hamachi stáhnout, například z domovské stránky výrobce. Toto je uvítací tabulka, která vás informuje o faktu, že se chystáte nainstalovat program, který vytváří takzvanou VPN, neboli virtual private network (soukromou virtuální síť). Potvrďte tlačítkem „next“ a můžeme dál…Okýnko, kde jsou vypsány všem uživatelům tolik známé „terms & conditions“ jinak též „ujednání a podmínky“. Nyní zaškrtnete kolonku „I accept the agreements“ (souhlasím s podmínkami) a následně opět tlačítko „next“.1) Do této kolonky vyplníte cestu, kam má být Hamachi nainstalováno2) Do této kolonky vyplníte název složky, pod kterou budete mít Hamachi v nabídce Start3) Možnost zda – li chcete spouštět Hamachi po každém startu počítače4) Vytvoření ikonky na plochuV této tabulce si povšimněte jediného zaškrtávacího políčka. Ovlivňuje to, jestli budete přes Hamachi sdílet data, či nikoliv. V našem návodu je tato možnost vypnuta (disable-vypnuto; proto je možnost zaškrtnuta). Pro pokračování opět stiskněte tlačítko „next“.Průběh instalace. Jakmile bude možno postoupit dál tlačítkem „next“, učiňte tak…Seznámení se s interfacem Hamachi…1) tlačítko Power On/Off; zapíná a vypíná Hamachi2) tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě3) tlačítko setup pro nastavení4) tlačítko pro minimalizaci5) IP adresa (na tomto obrázku nebylo Hamachi spuštěno a tudíž je IP tvořeno samými nulami)6) aktuální status vašeho Hamachi7) tlačítko, sloužící k vypnutí Hamachi1) stavová obrazovka, kde si můžete změnit Nickname (přezdívku), nebo registrovat vaše Hamachi na verzi Premium (základní verze Free je zdarma a Premium je 30ti denní trial)2) nastavení ovládání oken v Hamachi3) nastavení systémových věci jako spuštění Hamachi po každém startu počítače, nebo povolení automatické aktualizace.4) bezpečnost – nastavení sdílení dat a nastavení blokování nově příchozích uživatelů5) zprávy – všemožné nastavení psaní v rámci Hamachi sítě6) smysl této záložky mi nějak unikl=)Hamachi už běží a my zakládáme síť…Nyní stiskneme tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a na výběr máme právě tyto dvě možnosti. Klikneme tedy na možnost „Create a new network“ – vytvoření nové sítě.V první řádku vyplníme jméno sítě (je nutné dát naprosto stejné jméno těm, kteří se chtějí připojit) a do dolního řádku se vyplní heslo. Oba tyto údaje pak poskytneme kamarádům, kteří se chtějí připojit na naši Hamachi síť.Takto vypadá Hamachi, když už je k vám někdo připojen…Hamachi síť už běží a my se chceme připojit…Připojování do sítě je stejné, jako její zakládání. Kliknete na tlačítko pro vytvoření sítě, nebo připojení do sítě a následně dáte „join an existing network“ – připojit se k existující síti.Do těchto dvou políček vyplníte údaje, které vám poskytne správce serveru. Jedná se o název sítě a její heslo (stejně jako v případě zakládání).Na závěr bych rád řekl, že jsem chtěl také přispět svojí troškou do mlýna a nemluvit jen v obecných „číslech“ a přidal i něco, co není obecné a tudíž všeobecně přínosné. Prošel jsem si pár diskusí kolem Hamachi, kde jsem našel jeden poměrně zásadní poznatek, o který byste neměli být ochuzeni. Může se vám totiž stát (jako se to stalo i mě), že když bude hrát přes Hamachi víc lidí, tak někteří připojení budou mít u svého jména a IP adresy zelené světýlko (standardní a správné), ale může se též stát, že někteří budou svítit žlutě. To znamená, jak správně poznamenal jeden účastník diskuse, že onen dotyčný má jinou verzi Hamachi, než ostatní, a proto doporučuji zapnout funkci automatické aktualizace, která zajistí, že už na tuhle nepraktičnost nebudete muset myslet.Další informace o Hamachi v češtině najdete na stránkách www.hamachi.cz.

Pokračovat na článek


Adobe Dreamweaver CS3

S příchodem verzí CS3 firma Adobe zahájila integraci původních produktů firmy Macromedia do svého portfolia. Mezi ty nejdůležitější patří právě Dreamweaver a samozřejmě také Flash. A protože řada uživatelů tradičních grafických a publikačních nástrojů firmy Adobe se s nimi setkala jen velmi zběžně nebo vůbec, podíváme se v následujících odstavcích nejenom na novinky verzí CS3, ale také na zevrubnější popis obou programů.Co je Dreamweaver?Dreamweaver patří k naprosté špičce ve třídě profesionálních editorů webových stránek a aplikací. Jedná se o editor kategorie WYSIWYG, který umožňuje pracovat přímo s vizuálním návrhem stránky. To ovšem neznamená, že by uživatelé nemohli pracovat přímo v kódu. Naopak, nástroje pro práci s kódem jsou velmi robustní a rozhodně si nezadají se specializovanými editory HTML kódu. Kromě tvorby a editace statických HTML stránek si Dream­weaver poradí také s dynamickými serverovými aplikacemi. Standardně podporuje všechny nejběžnější serverové technologie jako ASP, ASP.NET, PHP, JSP a ColdFusion. Pokud vám nějaká funkce či nástroj chybí, máte k dispozici desítky doplňků, a to jak komerčních, tak šířených zdarma. Ucelený seznam doplňků pro Dreamweaver najdete na stránkách http://www.adobe.com/exchange/.Pohled do minulostiHistorie Dreamweaveru začíná již v prosinci 1997, kdy firma Macromedia vydává jeho první verzi. V té době se jedná o malou revoluci, protože Dreamweaver stavěl na vizuálním návrhu stránek, zatímco na tehdejším trhu hrají prim jednoznačně kódově orientované nástroje. Nicméně již od počátku si postupně získává popularitu mezi webovými designéry kvůli tomu, že s jeho pomocí jsou schopni navrhovat i strukturálně komplikované weby velmi rychle a efektivně. A také proto, že kód vytvořený v jiných editorech nechával beze změn. Takže i když byla značná část stránek stále připravována přímo v kódově orientovaných editorech, Dreamweaver mohl být snadno začleněn do zaběhlých pracovních postupů. Později byl dodáván také přímo s populárním editorem kódu HomeSite. Interní nástroje Dreamweaveru pro práci s kódem ale byly neustále vylepšovány a ty které nabízel Dreamweaver 8 již předčily i samotný HomeSite.Zanechme ale historie a pojďme se podívat na současnou verzi CS3. Projdeme si nejenom nové funkce a nástroje, ale také principiální záležitosti, které dostaly Dreamweaver do pozice lídra na trhu.Editor Dreamweaveru umožňuje bez obav zasahovat přímo do kódu i vizuálního návrhu stránky. Paletky vpravo slouží pro snadnou správu a editaci kaskádových stylů.Dreamweaver CS3Vizuální editorJak již bylo řečeno, základem Dreamweaveru je vizuální editor stránek. Při práci tak vidíte náhled budoucí stránky, jak by měla vypadat při prohlížení ve webovém prohlížeči. Výrazu „by měla“ jsem použil záměrně, protože jak vám potvrdí snad každý webdesignér, webové standardy si každý prohlížeč vykládá po svém. Zobrazovací jádro Dreamweaveru CS3 bylo opět posunuto o třídu výše, a tak si dobře poradí i se stránkami, jejichž náhled nezobrazovaly dřívější verze úplně korektně. Samozřejmostí zůstává Round Trip HTML, kdy se všechny změny ve stránce promítají přímo do kódu a také naopak.Před vystavením stránky je díky nové funkci Dreamweaveru CS3 „Check target browsers“ možné analyzovat potenciální problémy se zobrazením ve vybraných prohlížečích. Samozřejmě bez toho, že by je bylo nutné vůbec instalovat. Popisy jsou poměrně detailní a i méně zkušený webdesignér tak rychle najde problematická místa na stránce, která by měl upravit.Práce s kódemEditor kódu navazuje na svého v podstatě již dokonalého předchůdce. Nabízí automatické zvýrazňování klíčových slov při psaní dynamických stránek, doplňování ukončovacích tagů, nabídku povolených parametrů příkazu přímo při psaní, automatické formátování kódu pro lepší čitelnost, snipety pro snadné vkládání opakujících se částí kódu nebo sbalovaní a rozbalování vybraných sekvencí příkazů. A to jsem zmínil jen ty opravdu nejzajímavější nástroje. Dreamweaver totiž není jen nástrojem pro designéry, ale také kodéry.Kompatibilita se standardyVývoj v oblasti webových technologií je opravdu extrémní. Neustále se objevují nové technologie a standardy, které si velmi rychle nacházejí cestu do reálných projektů.Dreamweaver podporuje snad všechny nejdůležitější standardy včetně různých variant XHTML. A to nejenom v obecné rovině, ale také prakticky, například formou kontroly vytvořených souborů včetně detailního reportingu nalezených chyb či prohřešků vůči danému standardu.Kaskádové stylyPřed pár lety se pro rozvržení elementů na stránce začaly místo tabulek používat kaskádové styly. Pochopení práce se styly dnes patří mezi základní dovednosti webdesignéra a Dreamweaver CS3 je jim v této oblasti nabízí opravdu robustní podporu. Styly můžete definovat v komfortním vizuálním prostředí, ale samozřejmě také přímo v kódu. V rámci specializovaného panelu CSS vidíte ihned také vazby mezi CSS a vybraným elementem stránky. Novinkou v Dreamweaveru CS3 je možnost snadného přesunu stylů mezi dokumenty a style sheety pomocí myši. To co bylo nutné dříve dělat zdlouhavě přímo v kódu zvládnete nyní pár kliknutími.Pro začínající uživatele a „bojovníky“ s CSS nabízí Dreamweaver CS3 rychlou pomoc v podobě sady pěkně připravených vzorových stránek nejpoužívanějších layoutů. Při prohlížení jejich zdrojových kódů narazíte na velmi podrobné komentáře s vysvětlujícím popisem, což vám pomůže rychle pochopit proč byl daný styl nastaven právě takovým způsobem.Nové šablony na bázi CSS pomohou hlavně začínajícím uživatelům rychle proniknout do tajů kaskádových stylů.Dynamické aplikaceV úvodu jsem se zmínil o schopnosti Dream­weaveru vytvářet dynamické aplikace. Většina rozsáhlejších webových projektů dnes již komunikuje s databázemi a nutnost použití serverového skriptovacího jazyka se tak stává nezbytností. Jednoduché úkoly typu výpisu položek z databáze, přihlášení apod. je možné zvládnout přímo ve vizuálním editoru bez praktické znalosti skriptovacích jazyků. Náročnější uživatelé mohou psát přímo kód v příslušném skriptovacím jazyku. Ať se již jedná o PHP, ASP, ASP.NET, nebo ColdFusion, editor kódu v Dreamweaveru poskytne vývojářům maximální komfort práce.Spry FrameworkAJAX neboli asynchronní JavaScript a XML posouvá možnosti webových aplikací směrem k cíli označovanému jako Web 2.0. Na rozdíl od serverových aplikací umí ty AJAXové přistupovat k datům bez nutnosti znovunačtení stránky. Napsat AJAXovou aplikaci či komponentu ale vyžaduje opravdu zkušeného programátora. Proto vznikají ucelené knihovny komponent neboli frameworky. Firma Adobe do Dreamweaveru CS3 implementovala známý framework Spry. Přístup k němu mají jak designéři, tak kodéři. Pokud tedy hodláte AJAX nasadit i ve vašich projektech, můžete na to použít právě Dreamweaver CS3.Integrace s PhotoshopemNa závěr jsem si nechal velmi důležitou novinku. Dreamweaver CS3 umí samozřejmě velmi dobře komunikovat s ostatními webovými produkty firmy Adobe typu Flash Professional CS3 či Fireworks CS3. Novinkou je ovšem vynikající propojení na Adobe Photoshop, které v minulosti citelně chybělo. Pokud pro tvorbu a editaci webové grafiky používáte právě Photoshop, tak můžete jednoduše do schránky zkopírovat právě editovaný obrázek a přes schránku ho přenést do Dreamweaveru CS3. Ten okamžitě nabídne široké možnosti optimalizace vkládané grafiky a uložení souboru. Při pokusu o editaci vloženého obrázku se spustí Photoshop a automaticky se otevře zdrojový PSD soubor, který lze snadno editovat. Po uložení se aktualizuje také optimalizovaný soubor v Dreamweaveru. Možná to zní jako maličkost, ale právě tato funkce dokáže velmi zvýšit produktivitu a efektivitu práce webdesignéra.ZávěremNová verze Dreamweaveru přináší řadu užitečných vylepšení již tak dobrého produktu. Dreamweaver CS3 vás potěší zejména zdokonaleným vykreslovacím jádrem vizuálního editoru, které si nyní poradí i se složitěji stylovanými stránkami. Při práci se styly oceníte komfortní prostředí, možnost jejich snadného přesunu mezi dokumenty a také kontrolu jejich zobrazení v prohlížečích. Pokud používáte Photoshop či Fireworks, určitě vás nadchne jejich výborná integrace s Dreamweaverem. A pro opravdu náročné je tu zabudovaný Spry framework pro AJAX.Dreamweaver CS3 pracuje na platformách Windows i MacOS X a to včetně nativní podpory Intel procesorů.

Pokračovat na článek


Výběr domény – právní oříšek

Výběru doménového jména byste při svém podnikání měli věnovat patřičnou pozornost. Nejedná se totiž o pouhou marketingovou záležitost. Doména se metaforicky stává součástí Vašeho podnikání, proto vše musí být v pořádku i z hlediska právního. Při výběru Vaší www adresy je nezbytné respektovat určité marketingové i právní limity. Spory o doménová jména se stávají častějším tématem, a to nejen v zahraničí (v rámci USA i ostatních zemí EU), ale i přímo v České republice. Soudy, ale i různé úřady, např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se zabývají několika případy nekalosoutěžního nakládání s doménami každý rok (včetně takzvaného cybersquattingu – doménového spekulantství vedeného snahou po dosažení zisku). Následující řádky jsou průpravou pro podnikatele, kteří chtějí působit na Internetu bez rozporů s právem.Právo limituje výběr každé doményVýběr domény byl donedávna pouze v režii marketérů, kteří název vybírali pomocí svých SEO znalostí a citu pro brand a corporate identity. Dnes si častěji uvědomují, že dalším limitujícím faktorem jsou ochranné známky a právní předpisy.Při registraci doménových jmen platí pravidlo „first come first serve“, tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele. S tím dodatkem, že každé doménové jméno může být zaregistrováno pouze jednou. Díky těmto základním pravidlům představuje Internet dnes velmi silně soutěžní prostředí.Vybírejte si doménu neobsahující ochrannou známkuDoménové jméno, které si zaregistrujete, by nemělo obsahovat ochrannou známku. Bezpečně se tak vyhnete výzvám k opuštění domény a případným soudním sporům. Seznam registrovaných ochranných známek můžete najít na stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví.Doména by neměla porušovat ochranu osobnostiOchrana osobnosti je upravena v občanském zákoníku a bude rovněž obsažena v Novém občanském zákoníku (s účinnosti od 1. 1. 2014). V rámci registrace domén jde především o to, provádět takovou registraci, která má oprávněný nárok. Velmi problematicky tak působí domény, které obsahují jména mediálně známých osobností a obsah webu je urážející či hanlivě kritický.Doména by neměla porušovat ochranu obchodní firmyNedoporučujeme registraci takového doménového jména, které se v názvu kryje s registrovanou firmou. Jinými slovy se jedná o obchodní název podnikatele. Ten je možné dohledat v obchodním rejstříku.Pozor na nekalou soutěžNekalá soutěž je oblíbeným termínem právníků, avšak o co se vůbec jedná? Registrací a užíváním domény byste neměli sledovat zakázané obchodní praktiky a praktiky proti dobrým mravům. Nejčastěji se jedná o klamavou reklamu, vyvolání nebezpečí záměny či parazitování na pověsti.Příkladem může být např. registrace domény swarovski-sperky.cz, kde bychom rádi prodávali šperky Swarovski. Jak v případě prodeje padělků, tak i originálních šperků značky Swarovski se jedná o nekalou soutěž, která by byla pravděpodobně charakterizovaná jako parazitování na pověsti, případně vyvolání nebezpečí záměny a klamavé označování zboží. Mimo jiné se dopouštíte také užívání registrované značky Swarovski. Takový eshop provozovat legálně nemůžeme a registrovat si tuto doménu (bez svolení, viz dále) také nedoporučujeme. Pokud bychom chtěli prodávat tyto šperky na výše uvedené doméně, první kroky by měly směřovat k tomu, abychom získali povolení k užívání názvu Swarovski.Nezáleží na koncovce, pravidla platí pro všechnyVýše uvedená pravidla pro registraci domény doporučujeme aplikovat pro jakékoli koncovky domén. Nezáleží tedy na tom, zda si registrujete doménu .cz, .eu, nebo .com. Internet nezná národní hranice a je dostupný prakticky odkudkoli. Koncovka domény nemůže zaručit spotřebiteli, že je produkt či služba dostupná pouze v tomto regionu.Poznámka autora: Pozor na obchodníky s doménami, kteří oslovují firmy a nabízejí registraci s nejrůznějšími koncovkami (např. .org, .se, .com). Argumentují především tím, aby si Vaše konkurence nezaregistrovala tuto doménu a neparazitovala na Vaší pověsti či Vás nepředběhla ve výsledcích vyhledávání na Googlu. Je na zvážení každé společnosti, aby zanalyzovala svoji pozici na trhu vůči konkurentům a spotřebitelům. Osobně však v drtivé většině nedoporučuji využívat těchto nabídek. Pakliže chcete působit na českém trhu, není potřeba si přece registrovat si doménu .com. Pokud ušetříte prostředky za tyto a další domény (těch koncovek je skutečně mnoho) a místo toho si registrujete ochrannou známku, snadno navíc získáte páku i na ty, kteří si registrují Váš název s jakoukoli koncovkou, i třeba .info.Jak na registraci domény s obecným názvem?Pokud si chcete registrovat doménu s názvem, který je obecný (např. auto, internet, SEO) či konkurent využívá podobný (avšak bez ochranné známky), doporučujeme graficky odlišit vizuální vzhled stránek včetně loga. Spekulanti na adresách podobných seznan.cz (člověk se přece jenom někdy překlikne) své „podnikání“ navíc podpoří ještě vizuálně velmi podobným vyhledávačem. Toto je bezesporu nekalosoutěžní jednání za hranicí zákona.Doporučení na závěrVýběr doménového jména je zapotřebí provádět jak z pohledu marketingového, tak právního. Doménové spory jsou stále častějším tématem nejen mimosoudních jednání, ale také přímo vykonatelných rozhodnutí, která ve výsledku znamenají nucený převod doménového jména a finanční kompenzaci protistraně za neoprávněné využívání domény, dosažený zisk parazitováním a podobně.Proto, abyste se vyvarovali právních problémů, nesmíte při registraci či užívání domény porušit ani jeden z výše uvedených bodů. Vždy tedy výběru doménového jména věnujte zvýšenou pozornost.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

Digitálnímu vysílání

Digitální vysílání. Téma, které – soudě podle četnosti dotazů, jež k nám do redakce přicházejí – stále vyvolává mnoho otázek. Například pokud jde o rozsah pokrytí digitálním signálem, nutnost pořizovat si nový typ televizního přijímače nebo dekodér. Některé odpovědi najdete na následujících řádcích.Digitalizace je nevyhnutelnáSpousta problémů provázejících zavedení digitální televize nemůže nic změnit na tom, že rozjezd DTV je pouze otázkou času. Další rozvoj analogového vysílání totiž není možný. Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj je dnes prakticky vyčerpáno. Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj, zajišťovanou většinou státem (viz např. čl. 7 Ústavy ČR). Nové služby a technologie vázané na mobilitu vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi, a protože stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude na evropské i světové úrovni podrobeno revizi, bude se jí muset podřídit i Česká republika. Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999), má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě a digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.Výhody digitální televizeJednou z těch hlavních je fakt, že oproti analogové televizi ta digitální mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, jež je poměrně omezené. Jeden analogově vysílaný program zabírá jeho dost velkou část, v našich podmínkách konkrétně 8 MHz, což omezuje počet vysílačů, a tedy i programů. Digitální systémy dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů, protože v jednom televizním kanálu jich lze pomocí multiplexu šířit několik (a k tomu navíc ještě další telekomunikační služby). Díky obrovské variabilitě digitálních přenosových systémů nelze přesně říci, kolika programy lze nahradit jeden analogový, ale při současném stavu techniky je reálné uvažovat o čtyřech až šesti. Navíc je vysílací sítě možné konstruovat tak, že všechny vysílače vysílají na stejném kmitočtu, diváci mají možnost výběru z mnohem rozsáhlejší programové nabídky než u analogové televize.Velkým problémem analogové televize je znehodnocení přijímaného signálu mnoha druhy rušení. Na řadě míst je sice možné zachytit spoustu televizních programů, ale žádný ve vyhovující kvalitě. Po obraze plují třeba různé šikmé pruhy (moaré) způsobené křížovou modulací nebo jiným rušivým signálem, jindy je obraz zašuměný nebo má takzvané „duchy“, což jsou vícenásobné kontury způsobené odrazy vysílaného signálu od kopců nebo budov. Signál digitální televize je vůči těmto typům zkreslení prakticky imunní. Navíc – i když se tato rušení vyskytnou – neprojeví se vůbec v kvalitě obrazu, nýbrž pouze například zhoršením dosahu vysílače. Jinými slovy, pokud digitální signál v místě našeho bydliště je v dostatečně silný, je příjem vysílaného obsahu vždy bezvadnýPro přenos analogové televize se u nás v současné době používá výhradně systému PAL (dříve to byl ještě SECAM), v USA je to NTSC. Všechny tyto systémy však mají společnou nevýhodu: pro přenos jasových i barevných informací používají stejné pásmo kmitočtů, takže se ani nejdokonalejším dekodérům nepodaří zcela oddělit tři barevné kanály (červený, zelený a modrý), které je teprve možné přivést do obrazovky. Výsledkem jsou často rozmazané barevné přechody nebo rušivé struktury v obraze. Digitální televize umožní přenášet všechny tři barevné složky nezávisle a zcela nás tak zbaví rušení, jimž odborníci říkají cross-color a cross-luminance. Výsledkem zřetelným pro diváka je podstatně čistější obraz.U digitální televize stačí k pokrytí stejného území výrazně nižší vysílací výkon vysílačeUmožňuje to takový typ modulace, u které pro dekódování stačí mnohem menší odstup užitečného signálu od šumu. Můžeme tedy říci, že vysílání digitální televize je nejen levnější než vysílání analogové, ale že digitální televize je navíc i ekologická.Zatímco příjem analogového televizního signálu v jedoucích vozidlech není prakticky možný vůbec, digitální vysílání dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, takže i příjem televizního vysílání v jedoucích vozidlech je (za předpokladu dostatečné síly signálu) naprosto kvalitní. Digitální přenosové systémy umožní, aby se základním formátem stal obraz s poměrem stran 16:9, který lépe odpovídá fyziologickým aspektům lidského vidění a umožní lépe využít velkoplošné obrazovky. Jednodušší bude i převod kinematografických filmů pro televizní vysílání. Digitální technika umožní ve vysílání rovněž široké využití vícekanálových zvukových systémů (Dolby Digital, DTS), známých doposud jen z kin nebo nosičů DVD.Změní se doplňkové služby televizního vysíláníTeletext získá prvky podobné internetu, v domácích videích bude možné pásek nahradit harddisky. Divák tak ve znatelně větší míře přestane být vázán na časový program televizních stanic a získá mnohem větší svobodu při rozhodování o tom, co sledovat. Navíc si bude moci vybírat jen pořady, jaké chce skutečně vidět, a vytvořit si z nich svůj individuální program v čase, který mu vyhovuje. To vše bude moci být zjednodušeno a automatizováno díky dokonalému popisu vysílaných programů v elektronickém průvodci.Digitální televize nemusí být jen pasivním prostředkem zábavyMožnosti zavést interaktivitu přinese i zpětný proud dat směrem od diváka. Způsobů, jak toho využít, se dá vymyslet nepřeberné množství. Diváci budou například moci hlasovat v soutěžích či anketách, účastnit se diskusí a podobně. Obousměrný tok informací jistě přinese časem i nový systém televizních výukových programů (například jazyků), jež umožní prověřovat divákovy znalosti, hodnotit je atd. Podobu zřejmě změní i diskusní pořady, protože každý divák bude moci aktivně reagovat a jeho reakce okamžitě získá moderátor. Interaktivita umožní i domácí elektronické bankovnictví, elektronické nakupování, elektronickou poštu pro každého, atd. Velkou radost přinese interaktivní digitální televize milovníkům sportu. Budou si moci sami vybrat, z pohledu které kamery chtějí vidět zpomalené záběry podařené akce či gólu, nebo dát přednost dalšímu ději na hřišti bez opakování. Milovníci formule 1 i jiných podobných soutěží si zase mohou zvolit, jestli raději uvidí závod prostřihávaný z různých kamer nebo třeba jen z té, co je na přilbě jejich oblíbeného závodníka. Divák si také bude moci zvětšit vybrané detaily. Spolu s digitálním televizním signálem lze šířit i digitální rozhlasový signál nebo internetBrzy by se proto měly objevit systémy kombinující televizi s počítačem, což dále výrazně rozšíří uživatelovy možnosti. Výhody digitální televize se dotknou i výrobců televizních přijímačů a set-top boxů. Jednak je samozřejmě v jejich zájmu přicházet na trh stále s něčím novým, co by diváky přitáhlo a přimělo ke koupi nového výrobku, ale digitální technika umožní hlavně značné úspory při výrobě, nastavování a oživování nových přístrojů.Nevýhody digitální televizeDiskuse se vedou zejména o stupni komprese obrazu. Samozřejmě, pokud obraz komprimujeme tak, že zanedbáme nejen nadbytečné, ale i nepodstatné informace, nikdy nezískáme původní obraz (ztrátová komprese). A je možné se dohadovat o tom, jaký detail, jaká informace je ještě podstatná a která je nepodstatná. Horší však je, že ono rozhraní mezi podstatným a nepodstatným bude jiné nejen u každého diváka, ale i u každého typu obrazu. Mnoho času bylo proto věnováno subjektivním testům, jaký stupeň komprese je ještě přijatelný a jaký je už rušivý. Ekonomové a manažeři televizních společností mají samozřejmě snadno pochopitelnou snahu ušetřit finance za přenosové trasy, zatímco inženýři, zejména ti „ze staré školy“, se snaží o co nejdokonalejší obrázky, nejraději úplně bez komprese, k jejichž přenosu jsou ovšem zapotřebí podstatně vyšší (a dražší) datové toky. Pravda je přitom – jak už to bývá – někde uprostřed. Pokud běžný divák nevidí rozdíl mezi nekomprimovaným a komprimovaným obrázkem, pak je jistě zbytečné ony nepodstatné informace přenášet. Pokud však zvítězí ekonomika a divákovi budou televizí servírovány obrázky ne nepodobné několikrát kopírovanému záznamu VHS, pak to taková stanice jistě pocítí na podstatném poklesu sledovanosti. Problémy souvisejí i se zaváděním digitální televize do praxePotíže působí určitá „setrvačnost“ koncových uživatelů a jejich neochota investovat do nové technologie. Ukazuje se totiž, že podstatná část diváků je v podstatě spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání. Mnozí mají přístup k satelitnímu či kabelovému šíření programů, jejichž množství a pestrost považují za zcela dostatečné. Pořízení set-top-boxu, případně nákup poměrně drahého digitálního TV přijímače, se tak řadě domácností jeví jako zbytečný výdaj.Pro vysílatele představuje digitalizace zejména vysoké dodatečné náklady na paralelní šíření signálu dvěma cestami (analogově a digitálně) po dobu trvání přechodného období, které může být dost dlouhé (i pět a více let). Mnozí vysílatelé navíc plánují rozšíření své programové nabídky, což vyžaduje další značné investice. Je také nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu, kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska atd.). V kmitočtovém spektru jsou při zavádění digitálního vysílání nezbytné velmi rozsáhlé přesuny, což vyžaduje dokonalou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dochází k postupnému omezování funkce analogových systémů, a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách. V neposlední řadě je nutné ošetřit celý proces přechodu na digitální vysílání nezbytnou legislativou. Na příkladě České republiky lze ukázat, že právě to může nakonec zavinit zásadní zdržení realizace digitální technologie.Jak je ČR pokryta pozemským digitálním vysíláním?Dnes je možné přijímat řádné vysílání DVB-T prostřednictvím vysílačů umístěných na území Prahy a Brna (v brzké době i Ostravy) v těchto lokalitách:Praha-město (Mahlerovy sady), Praha-Cukrák, Brno-Hády, Brno-město (Barvičova) a od února 2006 i Ostrava (Slezská Ostrava) – řádné vysílání ČRa, multiplex A. Praha a blízké okolí mají tedy zajištěnu možnost příjmu mnohdy jen na vnitřní náhražkovou anténu; v případě kvalitní střešní antény je možný také dálkový příjem na většině území Středočeského kraje. Podrobnější informace o pokrytí signálem jednotlivými projekty vysílání DVB-T lze najít například na internetové stránce http://digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/dvb-t-v-ceske-republice.html nebo konkrétně o multiplexu A na serveru společnosti Radiokomunikace, a.s.Je ke staršímu televizoru nutné pořizovat nový typ přijímače?Není. K příjmu digitálního vysílání na běžných analogových televizorech slouží právě ona zmiňovaná „krabička", správněji DVB-T set top box. Vedle toho se na trhu objeví i televizory umožňující přímo příjem vysílání DVB-T. Situaci lze přirovnat k zavádění druhého programu počátkem 70. let minulého století. Majitelé starších televizorů si kupovali tzv. konvertory, které jim umožnily příjem 2. programu Československé televize. Vedle toho ovšem byly v prodeji i nové televizory s už vestavěnými příslušnými obvody, jež v krátké době z trhu vytlačily televizory jednoprogramové. Stejný průběh bude mít nejspíš i proces zavádění digitálního vysílání.Je nutné pořizovat „krabičku“ na satelitní příjem vysílání?Nejspíš nikoliv. Z technického hlediska je „krabička“ pro příjem vysílání DVB-T vlastně obdobou satelitního přijímače. Vlastníme-li tedy digitální satelitní přijímač, nejspíš nebudeme potřebovat přijímač DVB-T. Vše ovšem záleží na tom, jestli budou jak na satelitu, tak v terestriálním vysílání dostupné tytéž služby, o které budeme mít zájem. Bude se digitálně vysílat jen ve formátu 16:9?Pravděpodobně ne. V archivech je celá řada pořadů vyrobených ve formátu 4:3, které budou televizní společnosti stále využívat. Vysílání pouze ve formátu 16:9 lze očekávat snad jen u specializovaných filmových kanálů, které nebudou sahat pro archivní filmy, protože drtivá většina nové filmové produkce je už širokoúhlá.Zasáhne digitální vysílání i příjem ČT přes kabelové televize?I když Česká televize dává své programy kabelovým společnostem pouze k dispozici, rozhodně jim i jejich zákazníkům – divákům – zavedení trvalé digitální služby život zpříjemní. Naše programy ve vynikající technické kvalitě budou moci pro svoji síť její provozovatelé získat snadněji než dosud a nic jim nebude bránit obohatit programovou nabídku o další kanály, které jsou z analogových vysílačů nedostupné. Při dalším rozvoji digitálních služeb však bude vznikat tlak na provozovatele kabelových sítí, aby své systémy náležitě modernizovali.Přijímače pro DVB-TV souvislosti se zahájením řádného provozu se budou spotřebitelé jistě zajímat o to, jaký přijímač si vlastně koupit, proč jsou některé dražší a jiné levnější, na co si dát při výběru pozor, atd. Právě jim jsou určeny následující informace:Digitální vysílání lze zachytit přijímači nesoucími logo DVB-T. Samozřejmě pouze tam, kde bude signál z digitálního vysílače dostupný. Zmíněné logo můžeme v zásadě najít buď na tzv. integrovaných přijímačích, tedy na televizorech, které jsou již pro digitální příjem vybaveny, nebo na tzv. set-top-boxech, což jsou vlastně jakési konvertory, jež digitální vysílání převedou na analogové signály, které lze zavést do běžného televizoru. Nejsnáze tento druhý typ přijímačů můžeme přirovnat k satelitním přijímačům, pamětníci si také mohou vzpomenout na krabičky, jež se počátkem 70. let používaly pro příjem 2. televizního programu. Elegantnější (a také dražší) je samozřejmě první řešení, které si zvolí nejspíš ti, kdo stejně chtějí svůj televizor vyměnit. Bohužel na našem trhu jsou zatím pouze dva či tři typy takových přístrojů, takže není zatím z čeho vybírat. Ovšem jejich podíl se bude jistě zvyšovat a ceny klesat. Pro uživatele je takové řešení komfortnější už jen proto, že vystačí s jediným dálkovým ovladačem. Naopak dvěma ovladačům se nevyhneme u řešení se set-top-boxem, ale tam si už dnes můžeme vybírat z desítek typů na trhu, a to dokonce v širokém rozsahu cen.Novinkou digitální televize je divákova možnost ovlivňovat parametry a vlastnosti zvukového doprovodu. Vedle svobodné volby poslouchat pořad mono, stereo nebo vícekanálově, lze současně přepínat jazykové mutace pořadu, aktivovat výše popsané služby pro handicapované diváky nebo ve večerních hodinách uměle snížit poměr hlasitých a tichých pasáží, aby televizní přístroj nerušil okolí.DVB přinese radikální zkvalitnění dosavadního diváckého zážitku. Vedle zavedení širokoúhlého formátu obrazu poskytuje bohatou paletu různých forem zvukového doprovodu. Tyto možnosti lze – vedle uplatnění prostorového zvuku – využít i jako podporu handicapovaným divákům.Často uváděnou atraktivní variantou digitálního vysílání je možnost zvolit u vybraných pořadů pohled na snímanou scénu podle vlastních představ. Původně se počítalo s uplatněním tohoto typu služby u sportovních pořadů, postupně jsou však nacházeny divácky velmi přitažlivé aplikace ve vazbě na tzv. virtuální studia. Digitální vysílání počítá s aktivní rolí diváka zajištěním jeho zpětné vazby na televizní studio a program s mnoha variantami této služby.Datové služby – i v tomto případě jde o zcela novou kvalitu výjimečnou v tom, že už nemusí být bezpodmínečně vázána na přenášený program.V této souvislosti se hovoří nejčastěji o poskytování internetových služeb, dálkové ovládání divákova set-top-boxu zabezpečí rovněž datová služba, která tak nabídne rozsáhlé možnosti kreativity nacházení dosud netušených výrazových možností televizního programu.Za velmi významné lze pokládat postupné zdokonalování doprovodných informací o nabízených programechV rámci digitálního TV vysílání se počítá s přenosem popisných údajů jednotlivých programů, na jejichž základě bude divák moci využívat službu Elektronického programového průvodce (EPG). Přijímač tak získá souhrn informací o zachytitelných programech a bude schopen divákovi nabídnout skutečně dokonalé podklady pro jeho volbu. Ve své jednodušší formě bude služba připomínat výrazně zdokonalený teletext, v té vyšší interaktivní multimediální magazín, třeba s ukázkami jednotlivých pořadů a hlavně s možností pomáhat divákovi při výběru pořadů podle jeho přání a představ.Bezprostřední vazbu na veřejnou službu má i to, že podtitulky pořadů lze v rámci DVB nabízet v datové formě, čímž divák získá nástroj, kterým bude schopen ovlivnit jejich podobu (barvu, velikost a typ písma) či umístění textu na zobrazovací ploše.Doprovodná data napomohou divákovi v dokonalé orientaci uvnitř široké programové nabídky a ve výběru pořadu, zprostředkují mu podrobnější informace o tvůrcích a následně zvýší jeho komfort při sledování televize.I v oblasti datových služeb existují možnosti podpory handicapovaných diváků. Jsou orientovány na tři okruhy potenciálních uživatelů: jsou to jednak diváci s poruchami sluchu, kteří jsou však schopni číst, druhou skupinu tvoří lidé s poruchami vidění, v té poslední jsou osoby neslyšící, jejichž prioritním komunikačním prostředkem je znaková řeč. Znaková řečTato služba je ve své standardní podobě v České televizi dlouho využívána. Lze tušit, že DVB nabídne její poněkud vyšší formy. Zatímco ostatní podpora postižených diváků, jako je popis obrazové scény pro nevidomé či podtitulkování pro sluchově handicapované, jsou součástí televizního vysílání akceptovatelnou pro celou širokou obec diváků, pro znakovou řeč se hledají taková technická řešení, aby ji mohli aktivovat jen ti, jimž je určena. Pokud by byl interpret znakové řeči nedílnou součástí obrazové scény, mohl by běžného diváka rozptylovat. Je to možná jeden z důvodů, proč bývá znaková interpretace omezována pouze na pořady zpravodajského typu. Některé společnosti opatřují své pořady znakovým doprovodem až při jejich reprízování v neatraktivních časech. Z těchto důvodů by byl optimální systém umožňující divákovi volbu využít či nevyužít při sledování pořadu podporu znakovou řečí. Jako velice perspektivní řešení se jeví distribuce samostatného kanálu s touto informací v rámci doprovodných datových služeb. Jako doklad toho, že se metoda opravdu rozvíjí, mohou sloužit úvahy o možnosti datově ovládat pohyby virtuálně modelované postavy na divákově straně při respektování nezbytného rozlišení detailů dlaní a mimiky obličeje, obrazových prvků klíčových pro vyjádření znakové řeči.PodtitulkováníJde o známé téma, ale nás tentokrát bude zajímat pouze role podtitulků sloužících sluchově handicapovaným divákům. Předmětem probíhajících diskusí je optimální forma distribuce podtitulků a definice jejich vhodné podoby. Podnětem pro otevření této problematiky jsou vážné výhrady vůči dosavadní praxi distribuce podtitulků pevně vložených do obrazu. Řešena je otázka jejich správného umisťování, dobré viditelnosti na barevně proměnném pozadí obrazové scény, velmi závažné připomínky směřují ke vhodnému uspořádání podtitulků.Výhodné je podpořit orientaci v podtitulcích využitím rozdílných barev písma. Divák si velmi rychle osvojí, jakou barvou písma jsou vyjadřovány dialogy které postavy, a hovoří-li se mimo obraz, je takové rozlišení dokonce velmi užitečné. S citem se musí volit, kolik pro děj klíčových postav bude barevně rozlišováno, protože příliš vysoký počet by působil rušivě. Jiný názor doporučuje použít barvu pro vyjádření typu zobrazovaného textu. Dialogy jsou například standardně vyjadřovány modře, zelená patří zpěvu a žlutě jsou zobrazovány hlasy z ozvučovacích zařízení, rádia či telefonu. Pro děj důležité zvukové efekty je nutné rovněž vyjadřovat podtitulkem (bouchnutí dveří či zvonek telefonu). Jak je vidět, dá se toho na podtitulcích ještě dost vylepšovat. Nejen jejich grafická interpretace a dramaturgie, ale i jazyková kultura je vnímána jako nedílná vlastnost. V odborných studiích, které se tímto problémem zabývají, se oprávněně tvrdí, že obsahově kvalitní podtitulky hrají v životě handicapovaných uživatelů podobnou roli jako nutnost obklopovat dítě dokonalým jazykem v době, kdy se učí mluvit. Nesporný význam mají kultivované podtitulky i pro obyvatele, pro něž je domácí jazyk jazykem sekundárním, jinými slovy, čistotou podtitulků lze napomoci tříbení jazyka.Zvukové podtitulkyTato služba má být jakousi variantou popisu obrazové scény a vychází z předpokladu, že zahraniční film není nákladně dabován, nýbrž odbavován pouze s podtitulky v národním jazyku (tentokrát nikoliv jako kompenzace sluchově postižených). Takové podtitulky distribuované ve formě doprovodných dat je pak možné pomocí hlasové syntézy u diváka využít k čemusi, co se sice podobá službě Popis obrazové scény, ale liší se od ní zásadně tím, že neobsahuje popisy situací, které nelze z dialogu odvodit. V každém případě se však o vítané zpřístupnění děje zahraničního filmu retardovanému divákovi rozhodně jednat může. Názoru, že oproti Popisu obrazové scény je zde řada omezení, lze oponovat tím, že služba má předpoklady nalézt daleko širší uplatnění u jiné skupiny diváků než jsou nevidomí. Jsou tím míněni lidé, jimž činí potíže sledování rychlého originálního dialogu a srozumitelnost jim snižuje doprovodná hudební a ruchová složka pořadu. Půjde o osoby dyslektické, starší či mentálně retardované, které upřednostní „hovořící titulky“ kvůli jejich stručnosti a srozumitelnosti. Úspěšnost zavedení zvukových podtitulků je silně vázána na pokrok v oblasti syntetizované řeči. Počítá se se syntézou mužského a ženského hlasu a Česká televize věnuje této oblasti velikou pozornost. Podporou univerzitního výzkumu pomáhá vytvořit český modul profesionální hlasové syntézy.Zvukový doprovod v rámci digitálního vysíláníV oblasti zvuku nabízí digitální televize možnosti dosud nevídané. Nejde přitom výhradně o zdokonalování divákova zážitku vícekanálovou reprodukcí, což je rozhodně velikým lákadlem, ale i o podporu handicapovaných diváků. Dnes už lze pokládat za neoddiskutovatelné, že vícekanálový zvuk se stává synonymem moderních multimediálních řešení. Digitální televize se k této zásadě plně hlásí a podporuje ji řadou technických opatření a modernizačních kroků. Ani programově nebude obtížné poskytovat divákovi dostatečný počet pořadů s prostorovým zvukovým doprovodem: vždyť filmy, oblíbená programová složka většiny televizních kanálů, jsou standardně vybavovány takto vyspělým zvukem už řadu let, díky čemuž mohou televizní společnosti – mají-li dostatek přenosové kapacity v rámci vysílání DVB – poskytovat hluboký zážitek všem majitelům domácích kin. Pro ně se tak TV vysílání stává vedle dosud dominantních disků DVD významným a kvalitním signálovým zdrojem.Přestože by to diváka vlastně vůbec nemuselo zajímat, může být užitečné uvést některé problémy přechodu na multikanálové vysílání. Jde o rozpor v tom, že vedle vícekanálové verze je stále nutné odbavovat směrem k divákovi i doprovod stereofonní. Musí to tak být proto, že dosud neexistuje standard pro elektronickou konverzi signálu z vyšší verze na nižší přímo v divákově zařízení. Podobu zvukového stereoobrazu je proto nutné vytvořit ve studiu a samostatně odvysílat. Pokusy v této oblasti prokázaly, že odlišný postup vede ke stížnostem diváků na srozumitelnost nebo k velmi striktním a omezujícím pravidlům pro vícekanálový mix zvuku. Tím však komplikace nekončí. Originální filmový zvuk je připraven pro dokonale akusticky upravený kinosál náležité kubatury a počítá se zcela soustředěným a vnějšími vlivy nerušeným divákem. Používaný zvukový doprovod tak může být konstruován optimálně, s ohledem na velkoplošný obraz, a může využívat širokou dynamiku, neboli vysoký poměr mezi nejhlasitější a nejtišší částí filmu. Divák televizní má však podmínky pro sledování pořadů zcela odlišné. Jeho byt nebývá speciálně akusticky upraven ani izolován od okolního dění a kvalita jeho reprodukčního zařízení za tím v kině zpravidla silně pokulhává. Těmto okolnostem je tedy nutné parametry doprovodného zvuku přizpůsobit: snížit dynamiku zvuku, zdůraznit dialogy, případně upravit šíři zvukové báze a kompenzovat tak rozpor mezi mamutím plátnem kina a dosud běžnými úhlopříčkami televizních přijímačů. Ověřeným řešením radikálního zdokonalení přínosu vícekanálového zvukového doprovodu v domácích podmínkách je jedině výroba televizních verzí filmových projektů. (podle Milan Gazdík, Česká televize)

Pokračovat na článek


Česko na cestě K DIGITALIZACI

Digitální terestrické vysílání je právem považováno za jednu z hlavních perspektiv v rozhlasovém a televizním vysílání ve třetím tisíciletí.K objektivním pozitivním důvodům pro přechod na digitální vysílání patří především zlepšení technické kvality televizního přenosu a obrazu spolu s širším využitím možností doplňkových datových služeb. V našich podmínkách pak k významným výhodám digitálního vysílání patří časově již blízké zásadní zvýšení programové nabídky a rozšíření plurality vysílání, dosud u nás omezené technickými kapacitními limity analogového způsobu vysílání.K dalším faktorům působícím ve prospěch DVB se dá řadit celkový technologický rozvoj v IT průmyslu a ve výrobě elektrotechniky. Velmi významným impulzem pro digitální vysílání je i jeho postupný rozvoj v sousedních evropských státech.Vytvořit dostatečný prostorPřechod na digitální vysílání v Evropě a výsledky mezinárodních jednání o přerozdělení kmitočtového spektra vedou k postupnému omezování a ukončení analogového vysílání, které je již technologicky i kapacitně značně limitováno. K vytvoření dostatečného prostoru pro budoucí digitální vysílání v ČR je ale nutné v nejbližším období uvolnit kmitočty dosud využívané pro analogové televizní vysílání tak, aby mohly být kompletovány další nové digitální sítě. V současnosti jsou k dispozici tři územně omezené sítě, provozované třemi telekomunikačními operátory.Vysílání na dočasných přechodných digitálních sítích navázalo na několikaleté experimentální projekty (od roku 2000). V loňském roce došlo k zahájení řádného digitálního vysílání, ovšem jen několika již licencovaných televizních a rozhlasových programů a na omezeném území - především ve velkých městech a přilehlých aglomeracích. Dnes je v ČR k dispozici také možnost televizního příjmu prostřednictvím satelitu, kde již digitální vysílání probíhá v systému DVB-S nebo díky službám kabelových operátorů. V případě distribuce prostřednictvím kabelové televize bylo i u nás letos zahájeno digitální vysílání DVB-C.Dotkne se každéhoDigitalizace vysílání představuje konkrétní příklad konvergence vysílání a telekomunikací. Nástup digitálního vysílání ale samozřejmě nelze považovat za úplně jednoduchou záležitost. I s ohledem na fakt, že změna způsobu televizního a rozhlasového příjmu se dotkne prakticky všech obyvatel, kteří si pro digitální příjem musí pořídit tzv. set top boxy nebo rovnou integrované digitální přijímače, jde také zároveň do jisté míry i o věc „politickou“.Problematická je též přechodná etapa souběhu obou způsobů vysílání a nevyhnutelná duplicita nákladů především u dosavadních provozovatelů vysílání a také vypořádání přechodu současných provozovatelů na nové technologie přenosu při zachování jejich základních zákonných práv a případných nároků.Přechod na digitální vysílání neprobíhá ani v řadě zahraničních evropských zemích zcela jednoduše a bez problémů. Také v České republice nevychází celý proces z jednoduchých a pro tak náročnou komplexní změnu příznivých podmínek. Naše země patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem televizních programů - jedná se asi o 80 % veškerého obyvatelstva.Podobně nevýhodné poměry jsou z evropských států zřejmě pak už jen v Chorvatsku. Naopak například v Německu, kde došlo v Berlíně k úplnému vypnutí analogového vysílání již před několika lety, se jednalo o změnu způsobu televizního příjmu pouze asi u 6 % obyvatel.Ohledně perspektivy digitalizace zatím stále hovoříme zejména o trhu televizním, digitální rozhlas zatím nemá na růžích ustláno ani v zahraničí, kde je digitální vysílání v plném provozu delší dobu.Domácí rozhlasový trh se navíc dlouhodobě potýká s určitou přeplněností rozhlasových formátů.Jedno z nejsložitějších obdobíPřechod na digitální vysílání v České republice je jedním z nejsložitějších období, kterým elektronická média v posledních letech procházejí. Celý proces, a hlavně přípravy na tento technologický zlom probíhají i u nás již od minulého století. Už v roce 2000 byla zpracována první koncepční představa o přechodu z analogového na digitální vysílání. V té době již probíhalo experimentální digitální vysílání provozované českými Radiokomunikacemi a. s. a společností Czech Digital Group. První strategický dokument vznikl v rámci činnosti meziresortní Skupiny pro digitální vysílání (SDV) při Radě pro rozhlasové a televizní vysílání již v létě roku 2000 a stal se základem budoucí Koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR, kterou přijala vláda v roce 2001. Po volbách v roce 2002 bylo rozhodnuto o vzniku nového samostatného Ministerstva informatiky ČR. V roce 2003 bylo Ministerstvo informatiky ČR pověřeno i agendou spojenou s digitalizací. Práce se hlavně soustředily na zcela nový telekomunikační zákon -o elektronických komunikacích.Vláda uložila ministerstvu informatiky, aby ve spolupráci s ministerstvem kultury zpracovalo aktuální podobu Koncepce přechodu na digitální vysílání. Tento dokument vzala poté v roce 2004 česká vláda na vědomí jako tzv. Koncepci zahájení digitálního vysílání v České republice pro roky 2004-2008. Současně bylo rozhodnuto o vypracování zcela nového strategického plánu pro digitální vysílání v průběhu dalšího roku. Na konci roku 2004 vyhlásila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) podle tehdy platného zákona nové licenční řízení na digitální televizní licence pro pozice ve dvou multiplexech, vždy s kapacitou pro 4 TV programy - síť „B“ a síť „C“ (síť „A“ nebyla předmětem tendru, neboť již v té době byla plánována pro programy České televize).K dispozici bylo tehdy celkem 8 programových pozic, některé z nich byly vymezeny pouze pro regionální vysílání. Tendr byl v počátku kritizován poslanci Parlamentu a Rada byla žádána o vyčkání na přijetí zákonných úprav. Soutěž se nakonec protáhla na mnoho měsíců a RRTV jej ukončila na jaře letošního roku, když rozhodla o udělení prvních digitálních licencí. Nové licence získaly programy s poměrně bohatou programovou nabídkou -jedná se o projekty Z1, Febio TV, TV Pohoda, RTA, TV Barrandov, TV Óčko.Letošek zlomovým milníkemRok 2006 se pak z hlediska digitálního vysílání v České republice stává celkem zlomovým milníkem. Kromě projednání a závěrečného schválení novely mediálního zákona a dalších souvisejících předpisů připravilo letos ministerstvo informatiky ve spolupráci s ministerstvem kultury zcela novou Koncepci rozvoje digitálního vysílání v ČR. Po poměrně široké diskusi a za spolupráce s dalšími institucemi, zejména s Českým telekomunikačním úřadem, vznikl zcela nový dokument, reagující na aktuální skutečnosti ve vývoji digitálního vysílání u nás.Byl jmenován Národní koordinátor pro digitální vysílání v ČR a jeho zástupce, vznikla Národní koordinační skupina (NKS) pro digitální vysílání a schváleny byly základní principy informační a komunikační kampaně k rozvoji digitálního vysílání v ČR.Obecným úkolem pro NKS je zajistit podporu rozvoje digitálního vysílání v ČR. Ve své činnosti NKS v žádném případě nenahrazuje kompetence a odpovědnost samostatných nezávislých regulátorů nebo kompetentních orgánů státní správy, ale zajišťuje meziresortní provázanost a koordinaci všech postupů.NKS připravuje realizaci informační a komunikační kampaně v jednotlivých etapách celého procesu (podrobněji na str. 16).Schválený Statut NKS upravil pravidla fungování NKS, a především možnost vzniku pracovních skupin. V první fázi byly vytvořeny skupiny: technická, legislativní a skupina pro trh a obsah. NKS se v současnosti soustředí i na hledání dalších možností financování a podpory celého procesu digitalizace včetně využití evropských fondů nebo případně spolupráce s neprofitními asociativními projekty.Významným dokumentem, který je zakomponován jak v koncepčních materiálech, tak i v legislativě, je vytvoření Technického plánu přechodu (TPP). Dokument, který má charakter tzv. opatření obecné povahy, dokončuje ČTÚ.„Jízdní řád“ digitalizaceTPP se stává jakýmsi „jízdním řádem“ české digitalizace, ve kterém jsou zahrnuty časové a technické postupy při ukončování analogového vysílání na jednotlivých vysílačích a v příslušných oblastech spolu s harmonogramem zahajování digitálního vysílání. Poměrně vzrušená debata se v poslední době vedla kolem konečných termínů vypnutí, když zejména noví držitelé digitálních licencí přirozeně požadují co nejrychlejší postup vypínání analogu. Očekává se přijetí kompromisního řešení, které by nevytvářelo zbytečné časové prodlevy při respektování stávajících závazků a práv dosavadních provozovatelů.Současní provozovatelé celoplošného vysílání mají podle zákona nárok na další nové bonusové licence, budou-li souhlasit s TPP a umožní-li tak rychlejší ukončení analogového vysílání a dispozice uvolněných kmitočtů pro digitální vysílání.Konečný termín ukončení analogu je podle Evropské komise očekáván do roku 2012, stejně tak je i ve schválené Koncepci. Aktuální plán předpokládá ukončení televizního analogového vysílání v ČR do konce roku 2010 s tím, že je možné ještě v průběhu celého procesu tento termín zkrátit.Po dohodě všech zainteresovaných provozovatelů a s ohledem na postup digitálního vysílání v sousedním Německu a s tím spojenými problémy, včetně rušení televizního signálu v českém pohraničí, bude zahájen pilotní projekt vysílání DVB-T a definitivního vypnutí analogu v oblasti Domažlicka - proces bude zahájen již v závěru letošního roku a skončí na jaře 2007. Následně se předpokládá podobný postup v případě vysílače Buková hora na severovýchodě Čech. Další regiony budou řešeny již podle Technického plánu přechodu.Ještě mnoho času, úsilí i penězV letošním roce se tak po dlouhých přípravách a po poměrně složitých jednáních podařilo zkompletovat základní koncepční a legislativní podmínky pro plnohodnotné zahájení digitálního vysílání, se všemi jeho výhodami a novými možnostmi. Český divák tak již v průběhu příštího roku bude mít možnost prostřednictvím terestrického příjmu sledovat podstatně větší počet domácích televizních programů v digitální kvalitě.I přes optimismus je ale třeba počítat s tím, že celý proces přechodu na digitální vysílání si u všech zainteresovaných subjektů a institucí vyžádá ještě mnoho času, úsilí a samozřejmě i finančních nákladů.Změna způsobu rozhlasového a televizního vysílání na digitální se dotkne prakticky všech obyvatel.ČR patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem.*** DIGITALIZACE V ČRV návaznosti na dohody mezinárodní telekomunikační unie ITU a závěry konference o přerozdělení kmitočtového spektra v Ženevě v letošním červnu disponuje Česká republika kapacitou pro asi 6 celoplošných sítí. První 4 sítě jsou již telekomunikačním regulátorem ČTÚ vyčleněny pro digitální vysílání v systému DVB-T, další sítě budou kompletovány po ukončení analogového vysílání s tím, že je možné jejich využití pro mobilní digitální vysílání nebo pro vysílání v systému vysoké obrazové kvality HDTV (High Definition TV). Dosavadní 3 sítě budou transformovány na definitivní sady kmitočtů pro celoplošné televizní vysílání a vznikne také zcela nový digitální multiplex pro veřejnoprávní média. Jedna digitální síť při současné nejběžněji používané kompresní technologii umožňuje vysílání 4 až 5 televizních programů.DIGITALIZACE A LEGISLATIVAPřechod na digitální vysílání vyžaduje také nezbytné legislativní úpravy. Dosavadní období, které bylo zejména v mediální oblasti v předchozích letech poměrně silně poznamenáno konfliktem kolem televize Nova nebo kontroverzemi v ČT na přelomu století a všemi změnami v mediálních Radách, vedlo k postupnému vtažení politiky do řešení jinak spíše technických věcí. Projednávání mediální legislativy je vždy poznamenáno poměrně dlouhými diskusemi. Podobně tomu bylo i v případě tzv. digitální novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/01 Sb. z roku 2001). Původní záměr projednat a schválit zákonné úpravy pro digitální vysílání v rámci nového zákona o elektronických komunikacích se nepodařilo splnit a v roce 2004 bylo řešení legislativního rámce pro digitální vysílání na základě politické dohody vyčleněno a ponecháno jako samostatné návazné řešení ve formě vlastní samostatné novely zákona.         Projednávání tohoto návrhu pak v Parlamentu ČR probíhalo v několika etapách a po několikerém přerušení a vrácení zpět k projednání do příslušných parlamentních výborů byl konečný návrh po téměř 18 měsících definitivně přijat až v květnu 2006. Nová zákonná úprava řeší nově mj. i základní vztahy mezi účastníky digitálního vysílání a podmínky pro udělování digitálních licencí. Zákon spolu s dalšími normami plně respektuje požadavek Evropské komise a příslušných evropských direktiv na oddělení regulace obsahu vysílání od regulace přenosu.

Pokračovat na článek