Výsledky vyhledávání pro dotaz v roce

Výsledky vyhledávání v sekci: Začínáme s počítačem

Jak (ne)koupit počítač

Kupujete nový počítač? A víte přesně, jaké parametry jsou nejdůležitější? Přestáváte se orientovat v současné nabídce? Tento článek vám dá stručný návod k tomu, jak si za rozumné peníze pořídit maximální výkon!Tak nám začal školní rok a pro mnohé to znamená i nemalé finanční výdaje. V dnešním přetechnizovaném světě se tyto výdaje mohou ještě zvýšit o částku za nový počítač. Mé dítě se ve škole bez počítače nemůže obejít. Takové a podobné věty jsou dnes na denním pořádku. Dále je dobré si uvědomit, že se blíží nezadržitelně Vánoce. Někdo si bude možná myslet, že je přece ještě brzo myslet na čas Vánoc už teď. To možná – ještě není ani konec září, jenže čas běží velice rychle a odkládat nákup počítače na poslední chvíli se nemusí vyplatit. Netvrdím, že je nejlepší popadnout šrajtofli a ještě dneska koupit první počítač v „akci“. To bych si v žádném případě nedovolil. Ale již dnes si můžete prohlédnout nabídky a pomalu si vytvořit představu, co by nový počítač měl zvládnout. A proč neskloubit příjemné s užitečným? Kluk potřebuje počítač do školy, tak mu ho koupíme právě k Vánocům a zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Na následujících řádcích bych Vám rád dal několik rad, jak se nenechat napálit a jak nakoupit co nejlépe. Budeme se řídit heslem – za nejnižší cenu nejvyšší výkon. 1. Jestliže nebudete vědět co chcete, pak se stáváte snadnou kořistí lačných obchodníků V prvé řadě je třeba si vyjasnit, co vlastně chci koupit. Počítač není jednoúčelová věc jako třeba televize – tam Vám stačí vědět, jak má být velká a jestli má mít stereo, popř. teletext. U počítače je třeba mít alespoň představu, co na něm budu provádět. Těch oborů je mnoho a pro každý se hodí jinak postavený počítač. Musím se přiznat, že já osobně nejsem zastáncem různých označení, např. „HERNÍ PC“. Pod tímto pojmem se totiž může skrývat cokoli. Hrát si mohu i na starém počítači, ovšem pokud chci hrát nové hry, pak musím mít to nejlepší co existuje. Takže budeme brát hry, jako jednu z mnoha oblastí, ke kterým bude počítač určen. V následujících bodech vypíšu alespoň některé další z nich, pro které se dá PC použít. - internet – dnes modla mnoha nejen mladých lidí. Ze začátku lze využít služeb našeho monopolu na telekomunikace, takže v počítači musí být modem. Později lze přejít na silnějšího koně v podobě pevného spojení, ale to Vás bude stát mnohem více, alespoň co se pořizovacích nákladů týče. - hry – v podstatě jakékoli dnešní PC zvládne dnešní hry. Rozdíl je v rychlosti a v kvalitě. Chce to hlavně dobrou grafickou kartu a procesor. - kancelářské práce – ne, nemusí to hned znamenat práci (i když počítač se hodí i na účetnictví). Pod tímto pojmem se skrývají základní věci, jako je napsat nějaký text, vypočítat si nějakou věc, nakreslit si obrázek apod. Většinou budete chtít také svůj výtvor ukázat druhým, takže se pro tuto činnost bude hodit i tiskárna. - přehrát si nějakou tu hudbu; pustit si nějaký ten film – tak tohle je fenomén dnešní doby. Nejdříve tu byla hudba ve formátu MP3 a teď přišly filmy ve formátu DIVX (není to většinou nic jiného, než kopie DVD filmů na CD). Na MP3 Vám bude stačit jakýkoli nový počítač. U filmů si musíte rozhodnout, jestli chcete originál DVD (nutno koupit DVD mechaniku), nebo se spokojíte s kvalitou DIVX (v tom případě DVD mechaniku nekupujte). V každém případě to chce TVout (vysvětlím později) a pořádné ozvučení – nejlépe Dolby Digital 5.1 (opět vysvětlím později). - sestříhat si domácí video – to co bylo před několika lety výsadou vyvolených, to si dnes může udělat v podstatě každý. Stačí k tomu málo – kamera, počítač a snaha. Do začátku postačí TV karta (vysvětlím později) – pak můžete sledovat i na televizi:o) Pro náročnější, kteří holdují kamerám v DV formátu bych spíše doporučil rozhraní Firewire (ale to jen tak na okraj). - programování – na školách se dnes vyučuje mnoha programovacím jazykům. Pokud se nejedná přímo o programování 3D, pak pro tento obor postačuje dnešní základní PC. - zpracování fotografii – na výpočetní výkon PC je tento obor docela nenáročný, ovšem finančně už to vypadá jinak. Dnes se derou kupředu digitální fotoaparáty (upřímně fotoaparát pod 2M pixel nemá cenu kupovat) a starší fotky lze taky upravit, jenže k tomu je třeba zase scanner. - tvorba hudby - mnoho lidí se chce na tomto poli prosadit a s dnešní širokou nabídkou programů k tomu určených není až takový problém vytvořit nějakou skladbu i pro úplného laika. Do začátku postačuje dobrá zvuková karta. Později, pokud vidíte, že by to Vám nebo Vaší ratolesti mohlo jít, může dojít k nákupu nějakého nástroje, který připojíte přes MIDI – nejčastěji se jedná o klávesy. Jak jsem již výše napsal, těch oborů je mnohem více, já jsem se snažil nastínit alespoň ty základní. Doufám, že jste si udělali představu, k čemu všemu zrovna ten Váš počítač může sloužit. Dám Vám jeden TIP – vyberte si z výše uvedených oborů ty, které Vás nejvíce zajímají a při nákupu je sdělte prodejci – může Vám pak „ušít“ PC přímo namíru a nebudete zbytečně vyhazovat peníze, za věci, které stejně nevyužijete. 2. Kolik to bude stát Tak tuto otázku v žádném případě nenechávejte na prodejci. Vy sami si totiž musíte určit cenový strop – částku, kterou jste schopni a hlavně ochotni zaplatit. Je sice dost pošetilé myslet si, že za 1.000,- Kč koupíte alespoň slušný počítač. Na druhou stranu je zbytečné bát se, že za krabici s monitorem musíte na stůl položit 50.000,- Kč. A jak se tedy pohybují cenově počítače? Zhruba před rokem byla tato hranice kolem 30-35.000,- Kč. Dnes se tato hranice k naší radosti podstatně snížila, takže je někde kolem 25.000,-. Samozřejmě lze cenou hýbat nahoru i dolů. Na tomto místě bych rád upozornil na jednu maličkost – PC stárne, takže je dost naivní si myslet, že jestliže dnes koupíte nové PC, pak vydrží třeba deset let. No ono vydrží, ale jestli bude mít ještě nějaký užitek...? Pokud budete chtít být neustále IN, pak budete také neustále investovat. Pokud se spokojíte s občasnou obnovou, pak počítejte, že máte tak dva roky (i více) klid. No a jestliže Vám budou vyhovovat programy, na které si zvyknete a nebudete hnaní touhou mít stále nové verze, pak Vám vydrží na mnoho a mnoho let dopředu. I když celý článek zaměřuji spíše na nákup NOVÉHO PC, existuje i jiná možnost – nákup staršího počítače. - starší počítač – je cenově většinou levnější, než počítač nový (Ovšem viděl jsem i dražší, než nové PC! Na to pozor!). Cena začíná někde u 2.000,- Kč (takovýto počítač se hodí opravdu na to nejzákladnější a nebo na rovinu, nehodí se k ničemu). U staršího počítače je třeba počítat s tím, že je bez záruky! Takže jakmile Vám v počítači něco „odejde“ musíte to zaplatit ze své kapsy a bohužel se někdy stává, že je tato oprava dražší, než celé původní PC. - nový počítač – cenově jsou i nabídky již od 15.000,- ovšem většinou to má nějaký fígl. Např. cena je bez monitoru, cena je bez DPH, nebo se může jednat o výprodej atd. Je dobré si takovéto nabídky opravdu dobře pročíst, než být pak zklamaný vyšší cenou. Takže spíše počítejte se základní cenou nového PC kolem 20.000,- Kč a výše. Na takové sestavy pak dostanete záruku většinou dva a více let. Abych byl spravedlivý, nesmím opomenout alternativy k počítačům řady PC a) herní konzole – jedná se o jednoúčelové stroje, které se většinou připojují k televizi a které slouží pouze pro hraní her (až na malé výjimky, ale to už je opravdu okrajové). Cenově se pohybují nížeji než PC (začínají někde okolo 3.000,-). Asi nejrozšířenější jsou Sony PSX/PS2, Nintendo 64/Gamecube a Microsoft XBOX. Jsou nenáročné na obsluhu, takže zapnout si hru zvládne opravdu i malé dítě. Ale ještě jednou opakuji – lze na nich pouze hrát... b) počítač, který ale není PC – kdysi bych asi napsal "konkurence pro PC", ale tato konkurence vyklidila pole již dávno a zbývá zde pouze jeden hráč a to firma Apple. Dnes můžete narazit nejčastěji na iMac. Jedná se kvalitní počítač, který je cenově srovnatelný s počítačem PC (resp. mírně dražší), ovšem není tak rozšířený. Pokud se někdo rozhodne pro takovýto počítač, pak za své peníze dostane stroj, který nestárne tak rychle, jako PC, ovšem to vše za opravdu krutou daň a tou je tzv. kompatibilita – prostě programy pro PC si na něm nespustíte – až na ty, které jsou pro Apple převedeny, ale těch je proti obrovské škále na PC minimum. c)přenosné počítače – do této kategorie spadají např. notebooky, handheldy apod. Jedná se o zboží pro úzkou skupinu uživatelů, proto se jimi nebudu v tomto článku zabývat. Jen okrajově – takový přenosný počítač může být i plnohodnotné PC, ovšem v mnohem menším provedení uzpůsobeném k používání na cestách. Vyznačuje se hlavně malými rozměry a vyšší cenouy. 3. Kde mám tu věc koupit? Jestli někdo počítá, že tady napíši seznam prodejců, u kterých je dobré kupovat, tak je na omylu. Účelem tohoto článku není reklama. Počítač můžete koupit v podstatě dvěmi způsoby a každý má své pro i proti: a) pouze díly aneb soused mi to poskládá – v případě, že máte někoho známého (nepředpokládám, že čtenář, který čte tento článek, si bude sám montovat počítač) a víte co kupujete, pak je tato alternativa levnější, než varianta b). Ovšem má to také své nevýhody. Takový počítač nemusí fungovat. Komponentů na trhu je dnes celá řada a je také celá řada těch, které spolu prostě nefungují, nebo fungují s různým omezením. Také záruka bude pouze na díly v počítači (liší se i její délka – v podstatě od 6-ti měsíců až po několik let) , takže při jakékoli poruše budete svého známého „bombardovat“ žádostmi o lokalizaci závady, popř. rovnou o její odstranění. A máte takového ochotného známého? Pokud ano, pak společnými silami nakupte díly (komponenty) a užívejte si perfektního výsledku. Pokud nemáte, vrhněte se na variantu ... b) celý počítač – dnes v podstatě každá počítačová firma nabízí smontované počítače. Výhoda takového nákupu je v tom, že prostě vybalíte z krabice hotovou sestavu, zapojíte a můžete pracovat. Také záruka je na celý komplet (většinou se pohybuje v rozmezí dva až tři roky), takže v případě jakékoli závady budete reklamovat celý počítač a nemusíte se zajímat o to, co vlastně nefunguje tak, jak má. Hotové sestavy se někdy pyšní označením „Značkové PC“. Rozdíl mezi nimi a těmi „Neznačkovými" je převážně ve službách. Příkladem u takového značkového PC může být záruční servis do 24 hodin a nebo servis na místě (takže nemusíte počítač nikam vozit – servis přijede za Vámi). Dále třeba preventivní kontroly, autorizované servisy apod. Daní za takový komfort ovšem bývá poněkud vyšší cena. Ještě zbývá výběr firmy u které počítač nakoupit. Rozhodně bych doporučoval takovou, která má již jistou historii. Tím samozřejmě nemám na mysli toto: Firma „A“ založená v roce 1995, v roce 1996 zkrachovala a majitelé založili firmu „B“, která byla vytunelována v roce 1998 a v roce 1999 byla založena společná prosperující firma „AB“, která v roce 2001 přešla pod firmu „ABC“, která je dnes v konkurzu. V žádném případě není nutné procházet rodokmen každé firmy, spíš bych dal na doporučení známých, kteří již mají nějaké (nejspíš dobré, nebo rovnou ty nejlepší) zkušenosti s takovou společností. Jestliže si někdo myslí, že takovou firmou musí být rovnou ta největší v republice, pak se mýlí – i malá firma může mít dobré jméno a to je nejdůležitější. A pokud už je na trhu nějaký ten pátek pak máte v podstatě vyhráno. To je pro dnešek vše. Pokud máte ve všem jasno, můžeme se vrhnout na výběr vhodných dílů. To ale až v příštím díle.Jak jste kupovali váš počítač vy? Dáte spíš na kompletní sestavy a nebo raději "bastlíte" svůj vlastní PC na míru?

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Mobilní

Ten nejlepší telefon – Recenze SAMSUNG i8910 HD

Konečně jsem se po půl roce čekání dočkal. Konečně držím v ruce telefon, o kterém jsem již dlouhou dobu snil. Bohužel čekání bylo dlouhé a já nakonec čekání na SAMSUNG OMNIA HD, respektive na SAMSUNG i8910 HD, jak se nyní tento krasavec jmenuje nevydržel. Před dvěma měsíci, kdy mi moje NOKIA 6500 tak nějak shořela, jsem si pořídil první dotykovou NOKII 5800. Ta běží na shodném systému SYMBIAN S60 5. edice, stejně jako SAMSUNG. Za ty dva měsíce používání ji už znám jako své boty a tak můžu i směle porovnávat.NOKIA 5800, SAMSUNG i8910 HD, APPLE iPHONE SAMSUNG i8910 HD je již dlouhou dobu jednoznačně nejvybavenější mobil na trhu a to se začal prodávat teprve před týdnem. Momentálně se nabízí v provedení 8GB a v barvě DEEP BLACK. V základním balení telefonu najdeme kromě přístroje samotného také síťovou nabíječku, USB kabel, kvalitní sluchátka s 3,5mm jackem, CD se softwarem SAMSUNG PC STUDIO a dalšími aplikacemi a český manuál. Chtělo by to jistě ještě nějaké pouzdro, to však bude nutné dokoupit zvlášť.NOKIA 5800, SAMSUNG i8910 HD, APPLE iPHONEOproti NOKII 5800 či Iphone je telefon delší asi o 1cm, ale je zase o nějaký ten milimetr tenší než NOKIA. Samsung i8910 HD je lakován do černé barvy. Přední straně dominuje obrovský AMOLED displej o rozměru 3,7“ a rozlišení 360×640. Tyto parametry ho řadí na absolutní vrchol. Ani NOKIA N97 ani iPHONE nemají takto velký a jemný displej. Pod displejem jsou tři hardwarová ovládací tlačítka. Nad displejem je objektiv předního fotoaparátu a vedle něj je světelné a pohybové čidlo. Na pravém boku najdeme tlačítko pro zamknutí displeje a klávesnice, konektor pro připojení USB kabelu, který je zakryt dobře pasující plastovou krytkou a spoušť fotoaparátu. Na levém boku najdeme slot na microSD kartu a tlačíka plus a mínus na regulaci hlasitosti. Na horní hraně telefonu najdeme audio konektor o rozměru 3,5mm, do kterého se připojují sluchátka. Ten je též zakryt krytkou. Také je zde otvor pro uchycení poutka. Na zadní straně najdeme objektiv hlavního fotoaparátu o rozlišení 8 megapixelů a vedle něj je LED blesk. Pokud chceme do telefonu vložit SIM kartu nebo baterii, je třeba odsunout zadní kryt. S ním je poměrně jednoduchá manipulace, jde poměrně dobře odsunout, není třeba na něj nějak silně tlačit. Pod zadním krytem najdeme baterii o kapacitě 1500mAh. Pokud chceme vložit SIM kartu, je třeba baterii vyndat.SAMSUNG i8910 HDTelefon startujte 15 sekund a pak zobrazí výzvu k zadání PINu. Pak už ďábelsky rychle naběhne hned po přehrání animovaného loga SAMSUNG. Telefon je opravdu maximálně rychlý. NOKIA 5800 je proti SAMSUNGU opravdu líná mrcha. Ještě aby ne. V nokii je procesor o frekvenci 369 MHz, na rozdíl od SAMSUNGU i8910, kde procesor uhání rychlostí 600Mhz. Takto rychlý procesor má také iPhone. Nokia N97, současná vlajková loď NOKIE má pro srovnání procesor o rychlosti 434Mhz. Každý dotyk displeje je současně potvrzen mírným zavibrováním. Displej ovšem reaguje velmi rychle, takže se opravdu jedná o nejhbitější telefon. Konečně přestanou machrovat majitelé Iphonů, kteří se pyšnili nejrychlejší odezvou svého telefonu. Samsung reaguje úplně stejně rychle jako iPhone. Na displeji se zobrazuje ve spodní části lišta se čtyřmi ikonami, které Vám zpřístupňují základní funkce telefonu. Jsou zde volby TELEFON, KONTAKTY, ZPRÁVY a MENU. Hlavně dotykové tlačítko MENU velmi oceňuji, protože například u NOKIA 5800 se do menu dostanete pouze po stisku hardwarové klávesy. V horních rozích displeje se zobrazují informace o stavu baterie a signálu, případně symboly datového připojení a také ikonky o nepřijatých hovorech či zprávách. V čem je však SAMSUNG unikátní, to jsou takzvané WIDGETY, neboli mini-aplikace, které si můžete libovolně umístit na plochu displeje. Nabídku jednotlivých mini-aplikací rozbalíte po doteku ovládacího panelu na levé straně displeje. A pak již stačí jenom nalistovat tu správnou aplikaci a prstem ji přetáhnout na libovolné místo na displeji. Na displej si můžete naházet ikon kolik chcete. Můžou se klidně i překrývat nebo vyčuhovat přes okraj displeje. Vznikne Vám tak unikátní uživatelská plocha, díky které se jedním dotykem obratem dostanete k Vaší oblíbené aplikaci.SAMSUNG i8910 HDDalší funkce telefonu jsou již schovány v základním menu. Do něj se dostanete v prvé řadě stisknutím hardwarového tlačítka uprostřed třech nedotykových kláves a nebo na displeji stisknete dotykové tlačítko MENU. Také je možné táhnout po displeji prstem z prava do leva a displej se Vám přelistuje na základní menu. Zde je 12 průhledných IKON. Po doteku na ikonu systém obratem zareaguje a spustí danou funkci.Jak se s ním telefonuje???Díky vícepoložkovému seznamu a paměti 8GB si můžete do telefonu uložit kontaktů kolik chcete. Telefon se pyšní výdrží při hovoru kolem 10 hodin. V pohotovostním režimu vydrží až 450 hodin což je nějakých 18 dní. Tomu se mi skoro ani nechce věřit, v reálném provozu kdy máte zapnutou wi-fi, bluetooth a další funkce se dostaneme na podstatně nižší hodnoty. Při telefonování je možné zapnout hlasitý reproduktor. Při maximální hlasitosti telefon opravdu hodně řve. Je také možné při hovoru aktivovat další funkce. Můžeme si například nastavit zobrazování protelefonovaného času. Pokud Vám někdo volá, je možné vypnout zvonění a přitom telefon nevzít a také lze poslat na volané číslo SMS s předem definovanou šablonou textu do které je samozřejmě možné i něco připsat. To se hodí například když čekáte v bance a někdo Vám volá tak vy jedním tlačítkem hovor ztlumíte a zároveň obratem zašlete SMS, že zavoláte později. A tak člověk, který Vám volá, dostane informaci proč mu to neberete.SAMSUNG i8910 HD Jak se s ním SMSkuje???Při psaní SMS si můžete zvolit z několika možností jak zprávu napsat. K dispozici je klasická alfa-numerická klávesnice klávesnice, na kterou jste zvyklí z mobilních telefonů s klasickými tlačítky. Zde jsou však všechna tlačítka dotyková. Pak je již jen na Vás zda zvolíte psaní se slovníkem T9 nebo bez něj. Psát tímto způsobem lze jak na výšku telefonu tak na šířku. Při přetočení na šířku se automaticky displej přetočí a klávesnice se umístí v pravé polovině displej. Psaní tímto způsobem je opravdu ďábelsky rychlé, stejně jako byste mačkali hardwarová tlačítka. Stisky i silnými prsty jsou velmi rychlé a přesné. Navíc při každém stisku se ozve cvaknutí a navíc telefon zavibruje. Další možností je psaní na QWERTY klávesnici. Tak je však možné psát pouze na šířku telefonu. Opět se tímto způsobem dá psát velmi rychle, každopádně já osobně dávám přednost prvnímů způsobu, kdy je možné psát SMS i jen jednou rukou. Pak je zde ještě možnost ručního psaní, kdy kreslíte prstem po displeji jednotlivá písmena. Tento způsob mě však přišel nejpomalejší. Při psaní se nám zobrazuje odpočítávání, kolik ještě znaků se vejde do jedné zprávy. Vedle tohoto údaje je v závorce číslo na kolik zpráv se SMS případně rozdělí při překročení délky 160ti znaků. Při psaní je možné si zvolit 4 velikosti písma. SMSky tak nejsou pro SAMSUNG i8910 HD žádný problém a zvládá je opravdu bravurně. Stejně tak dobrá práce je i při odesílání MMS.Jak to fotí a točí ??Telefon SAMSUNG i8910 HD je vybaven fotoaparátem o rozlišení 8 megapixelů, takže můžete fotit opravdu fotografie ve vysokém rozlišením. Při nastavení maximální kvality lezou z fotoaparátu snímky o rozlišení 3264×2448. Fotoaparát je vybaven LED bleskem a automatickým ostřením. A jak fotí ?? Posuďte sami z následujících fotografií. Myslím, že pokud máte SAMSUNG i8910 HD v kapse, můžete klidně nechat Váš fotoaparát doma. Fotky jsou naprosto úžasné. Je sice pravda, že jsem je fotil za slunečného dne, ovšem i za šera lze dosáhnout zajímavých výsledků. Fotoaparát má nepřeberné množství nastavení. Umí snímat jednotlivé snímky, případně sekvenci fotek. Umí panoramatické fotografie, umí přidávat do fotografií rámeček, mozaiku, případně detekovat úsměv. Má 13 scénických režimů. Je možné nastavit 8 úrovní kvality fotografie, od rozlišení 640×360 až po 3264×2448px. Je možné nastavit vyvážení bíle, přidat různé efekty, umí automaticky zaostřovat, detekovat obličej a umí i makro režim. Lze také nastavit hodnotu expozice.Ukázkové fotografie v maximálním rozlišení – po kliknutí se fotografie zvětšíKromě fotek umí samozřejmě také video. A umí ho sakra dobře. Už HD v názvu telefonu nám dává tušit, že si tento telefon pohrává s vysokým rozlišením. Umí točit video až v rozlišení 1280×720. Při tomto rozlišení si již užijou i Vaše LCD či PLASMA televizory, které toto rozlišení podporují, či vyžadují. Jak vypadá HD video se můžete názorně podívat. Takže nemusíte doma už nechávat jenom Váš fotoaparát. Klidně doma zapomeňte i Vaší videokameru. Samsung i8910 HD ji v pohodě nahradí. Záznam je prováděn do formátu MP4.AplikaceTelefon je již v základní instalaci vybaven spoustou aplikací, které Vám zpříjemní život s tímto telefonem. V menu KANCELÁŘ tak najdeme aplikace jako kalkulačku, hodiny, poznámkový blok, kalendář, převodník, Smart leader, slovník, správce souborů, zip, Quick Office a Adobee PDF. V telefonu najdeme také vestavěný přehrávač REALPLAYER.Závěrečné hodnoceníTelefon SAMSUNG i8910 HD je momentálně nejvybavenější a nejlepší telefon na současném trhu mobilních telefonů. Je založen na systému SYMBIAN, díky kterému si můžete nainstalovat libovolnou aplikaci. Je vybaven obrovským displejem a špičkovým fotoaparátem o rozlišení 8 megapixelů, který dokáže natáčet i video v HD kvalitě. Je to tam velmi zajímavá náhrada video kamery a fotoaparátu ze kterého se dá vyždímat vysoká kvalita. Samozřejmě, že u tohoto zařízení nemůžete chtít aby konkurovalo zrcadlovkám s teleobjektivem. Ovšem SAMSUNG i8910 HD je velmi kvalitní zařízení, se kterým dosáhnete opravdu dobrou kvalitu při natáčení a fotografování. Telefonování a posílání zpráv umí samozřejmě také a umí to velmi dobře. Nesmím také zapomenout na to, že telefon je vybaven GPS čipem, takže je možné ho bez problémů použít jako navigaci. Ve spojení s datovými přenosy můžete být neustále on-line. K prohlížení internetových stránek velký dotykový displej přímo vybízí. Navíc telefon běží na velmi rychlém procesoru. Dá se říci, že rychlejší telefon momentálně není.Zapomeňte na iPhone, zapomeňte na NOKII N97, jděte do SAMSUNG i8910 HD. Ten je totiž nejdokonalejší a nejlepší.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Internet

Připojte se - JavaScript

JavaScript je skriptovací jazyk používaný pro "oživení" webových stránek. Jazyk HTML, kterým jsou webové stránky tvořeny, je totiž statický. To znamená, že neumožňuje měnit vzhled stránky podle činnosti uživatele. Jedinou možností, jak dosáhnout změny webové stránky pomocí HTML, je načíst její novou verzi ze serveru. Jinými slovy, jazyk HTML zobrazí webovou stránku tak, jak je do prohlížeče poslána ze serveru a dále ji měnit neumí.S rostoucí popularitou internetu však přestaly statické HTML stránky postačovat a hledaly se způsoby, jak pracovat s již načtenou stránkou v prohlížeči. V roce 1995 proto společnost Netscape, tvůrce tehdy populárního stejnojmenného prohlížeče, vyvinula a implementovala JavaScript do svého prohlížeče. V roce 1997 pak byl JavaScript standardizován asociací ECMA (Europen Computer Manufacturers Association) a v srpnu 1998 ISO (International Standards Organization). Dnes se jedná o nejpopulárnější skriptovací jazyk používaný na mnoha internetových stránkách. Zejména profesionální tvůrci www prezentací JavaScript hojně používají, někdy až příliš, ke škodě výsledných stránek.JavaScript funguje na straně klienta, to znamená, že jeho kód umístěný ve webové stránce vykonává prohlížeč. S tím souvisí několik omezení. Především musí prohlížeče s JavaScriptem umět pracovat, což samozřejmě všechny moderní prohlížeče zvládají, dnes už na téměř stejné úrovni. Ještě v nedávné minulosti totiž prohlížeče prováděly JavaScripty různě, což přidělávalo vrásky na čele tvůrcům www stránek. Ti museli často vyvíjet dvě verze JavaScriptu pro různé prohlížeče. Druhé omezení představuje bezpečnost, kvůli níž JavaScript nemůže manipulovat se soubory na uživatelově počítače nebo s jinými webovými stránkami. Pomocí JavaScriptu tak například není možné prohlédnout si obrázek, který se chystáte odeslat na server.JavaScript umožňuje otevřít nové okno prohlížeče, čehož začali využívat, lépe řečeno zneužívat, stránky (většinou pokleslejšího charakteru) k zobrazování reklamy a dalších stránek v nově otevřených. JavaScript dokonce umožňuje otevřít nové okno při zavření jiného okna. Přesněji řečeno, při zavírání okna prohlížeče je možné provést libovolné příkazy JavaScriptu, včetně toho, který otevírá nové okno. Nejnovější verze prohlížečů proto již standardně zakazují otevírání nových oken pomocí JavaScriptu, namísto nového okna zobrazí jen upozornění v horní části stránky. Uživatel se pak může rozhodnout, zda toto okno otevřít skutečně chce a případně povolit otevírání oken z konkrétního serveru.JavaScript je objektově orientovaný skriptovací jazyk. Je zapisován přímo do HTML kódu stránky a jeho příkazy jsou prováděny prohlížečem. Mj. to znamená, že zdrojový kód je volně přístupný (čitelný - není nijak kompilován). Pro skriptování HTML stránek je teoreticky možné použít i jiné jazyky než JavaScript, ty však nejsou podporovány všemi prohlížeči (např. Microsoft VBScript, který je podporován Internet Explorerem) a jsou používány spíše výjimečně.Ačkoliv k tomu název svádí, JavaScript není nijak spojen s jazykem Java. Oba jazyky se podobají pouze názvem a podobnou syntaxí vycházející z jazyka C/C++.V současné době se pro tvorbu dynamických webových stránek stále častěji začíná používat technologie Flash vyvinutá společností Macromedia, dnes vlastněná společností Adobe. Zpočátku se jednalo více méně o animace, proto jsou flash objekty přehrávány flash přehrávačem. Ten není součástí prohlížeče, ale doinstalovává se jako plugin (zásuvný modul, doplněk) prohlížeče (moderní prohlížeče si instalují pluginy pouhým kliknutím na tlačítko, aniž by uživatel musel plugin pracně hledat na internetu). Výhodou je, že ve všech prohlížečích je flash přehráván stejně (přehrává ho flash player, nikoliv prohlížeč). Nevýhodou je, že přehrávání flash animací je poměrně náročné na výkon počítače, na kterém jsou prohlíženy, což může být znatelné hlavně na starších počítačích. Flashe jsou dnes nejčastěji používány pro animované reklamní bannery, díky vlastnímu skriptovacímu jazyku však lze ve flashi tvořit celé interaktivní webové prezentace, hry a další aplikace.Tvorbě webových stránek a JavaScriptu se na internetu věnuje množství stránek, najdete tedy dostatek informačních zdrojů a příkladů. Zkusit můžete třeba tyto stránky:www.javascript.czwww.jakpsatweb.czwww.builder.czinterval.czwww.tvorba-webu.cz

Pokračovat na článek


Jak se dostane e-mail až k vám?

Tak jako musí (nebo aspoň by měli), řidiči dodržovat pravidla silničního provozu, tak jsou i v oblasti informatiky definována určitá pravidla. Zde se nejedná sice o žádné vyhlášky nebo sbírky zákonů a paragrafů, ale existují protokoly. Protokol je souhrn pravidel pro určitý druh komunikace, definuje veškeré stavy, které mohou nastat a také reakce na vzniklé situace. Velmi jednoduše řečeno je protokol jakási kuchařka pro komunikaci elektronických zařízení, nebo jejich částí. Ani email není výjimka, existuje několik protokolů, které definují odesílání, přijímání a správu emailů. A právě na způsob jak přijmout email se dále podíváme podrobněji.Pokud chcete poslat email, máte na výběr velký počet emailových klientů a webových rozhraní poskytovatele emailové schránky. Jakmile napíšete email a stisknete tlačítko odeslat, je pomocí protokolu SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) email z vašeho počítače odeslán přes internet na emailový server vašeho poskytovatele emailu. A Vás jako odesílatele už nemusí nic ohledně tohoto emailu zajímat. Jakmile dojde email na server, je odeslán na emailový server příjemce. Pokud se role změní a jste nyní jako příjemce, pak opět pomocí nějakého emailového klienta nebo webového rozhraní se přihlásíte a přečtete si vaše emaily.A právě na přihlášení a přečtení emailu se podíváme podrobněji. Existují dva protokoly a to POP3 a IMAP, oba pro uživatele zprostředkují téměř stejnou službu, ale jejich chování je docela odlišné.Nejprve začneme protokolem POP3. Protokol POP3 byl standardizován v roce 1996 a přesně znění můžete najít v dokumentu RFC 1939. Pro spojení využívá protokoly TCP a této komunikaci je vždy vyhrazen port číslo 110. Komunikace funguje na principu klient - server, klient posílá dotazy a server na ně reaguje a posílá odpovědi. V protokolu POP3 jsou definovány přesné tvary dotazů a odpovědí, takže pro programátory není zas tak složité ošetřit všechny stavy.Pokud server pošle odpověď, která začíná +OK, je vše pořádku, pokud začíná –ERR xx, došlo k nějaké chybě. XX je číslo , které nám konkrétní chybu identifikuje . Nejprve je nutné ustanovit spojení mezi klientem a serverem, jakmile je spojení aktivní, následuje autentizací část, kdy klient zašle přístupové jméno a heslo a server je zpracuje a odpoví. Pokud je vše v pořádku, má nyní klient volný přístup ke svým emailům a může opět pomocí příkazů s nimi pracovat (číst, mazat,…). Pokud chcete ukončit práci se schránkou, stačí se opět zaslaným dotazem odlogovat.Zde jsou vypsané základní příkazy a dotazy, které každý pop3 server a pop3 klient obsluhuje. Při autentizaci je možné použít příkazů USER a následně PASS nebo pouze jednoho příkazu APOP. Po té se při práci s emaily používají STAT, LIST, RETR, DELE, NOOP, RSET. Dále ještě příkaz, který nebyl zapsán do RFC dokumentu, ale dnes již je používání téměř všemi klienty. Je to TOP. Pro odlogování a ukončení práce slouží klasický příkaz QUIT. Ještě malá poznámka, každý řádek dotazu musí být ukončen pomocí CRLF. Nyní trochu podrobněji k příkazům a dotazům.USER login – odeslání logovacího jménaPASS heslo – odeslání vašeho heslaAPOP login hash – odeslaní loginu a hashe, který tvoří razítko serveru a vaše heslo, razítko serveru je součástí první odpovědi serveru při připojení klienta.STAT – server zašle v odpovědi počet emailu ve schránce a součet jejich velikostíLIST x – v odpovědi bude na každém řádku informace o jednom emailu ve schránce, pokud pošlete nepovinný parametr x, tak server pošle pouze informace o emailu číslo xRETR x – server pošle celý email číslo x, pokud je email příliš dlouhý, tak se posílá na části. Konec emailu je označen tečkou na novém řádkuDELE x – email číslo x je označen jako smazanýNOOP – prázdný dotaz, server pouze odpoví +OKRSET – obnoví emaily označené jako smazanéTOP x y – zobrazí hlavičku emailu číslo x a k tomu y řádků emailuNyní si trochu přiblížíme druhý protokol. IMAP vznikl roku 1986, jako protokol pro vzdálenou správu poštovní schránky. Od té doby se na svět dostaly různé nové verze a specifikace a v současnosti se používá verze 4 revize 1, která pochází z roku 1996. Přesné znění si můžete přečíst v dokumentu RFC 3501.Protokol IMAP využívá protokoly TCP a je mu rezervován port číslo 143, je také ještě možné použít šifrování pomocí SSL a zde pak je pro komunikaci k dispozici port číslo 993. U protokolu IMAP je komunikace řešena podobně jako u POP3 na bázi klient - server, tedy dotaz - odpověď. Klient také vysílá dotazy, jsou podobně jako v minulém případě, ale je zde několik i odlišností. Server odpovídá v kladném případě OK a následuje případná odpověď, pokud dojde k nějaké chybě, server odpoví zprávou BAD. Základních příkazů a dotazů je o něco více než v minulém případě, ale protokol IMAP také podporuje, už ve své základní podobě, práci se složkami.Pro přihlášení slouží dva příkazy a to LOGIN a AUTHENTICATE. Je zde jeden úplně nový typ příkazu a to příkaz CAPABILITIES, který zjišťuje aktuální možnosti serveru. Pro práci se složkami jsou k dispozici příkazy CREATE, DELETE, RENAME a LIST. Při práci se samotnými zprávami se využívají příkazy COPY, FETCH, STORE, CLOSE. Další novinkou je vyhledávání v emailech funkcí SEARCH. A posledním příkazem je ukončení práce s emailovou schránkou odlogování , což zajišťuje příkaz LOGOUT.Významy jednotlivých příkazů jistě není těžké si odvodit z jejich anglických názvů. A vesměs jsou stejné nebo podobné jako v minulém případě a číst dvakrát výpis, v některých případech téměř totožných, funkcí není příliš záživné. Zvláště proto, že tento článek je určen široké veřejnosti.Teď už víme, jak fungují oba protokoly, ale ještě není zodpovězena jedna důležitá otázka, a to čím se vlastně tolik od sebe liší? I zde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. Hlavní odlišností protokolu IMAP je to, že pokud chcete přečíst si email, tak protokol POP3 jej napřed stáhne do vašeho počítače a veškerá práce s ním se pak děje u vás v počítači, zatímco protokol IMAP nic do vašeho počítače nestahuje a veškeré operace se provádějí na straně serveru. To je v případě časově neomezeného připojení výhoda, nemusíte nic stahovat do počítače a mít následně obavy ze zavlečení nějakého viry do počítače.Od této skutečnosti se odvíjí i výhody a nevýhody obou protokolů. Při používání protokolu POP3 si uživatel stahuje své emaily k sobě do počítače a až pak si je může v klidu přečíst, takže nezatěžuje nebo již nepotřebuje připojení k internetu. Tím také odpadá možnost hledání v emailech na serveru, které IMAP podporuje.Dalším rozdílem je možnost připojení více uživatelů k jedné emailové schránce v případě IMAPu oproti pouze jednomu uživateli u POP3. Tuto možnost využijí spíše ve větších organizacích nebo tam, kde sdílený email používají lidé jako skladiště informací nebo dat pro více lidí.Dalším bodem, kterým IMAP vylepšuje své služby je získávání informací o stavu zprávy. A ještě jeden docela zásadní bod, který POP3 nemá implementován je podpora více schránek, vytváření nových, přejmenování a mazání schránek. A také je přesouvat emaily mezi jednotlivými schránkami. IMAP má tedy funkční výhody oproti svému konkurentovi, ale jeho implantace v plném rozsahu je velmi složitá a tak je zbytečné používat na obyčejné čtení emailů ty nejmodernější možnosti. Stejně jako si nebude kupovat software za několik tisíc korun na to, abyste např. napsali a vytiskli stránku textu. A také při nedokonalém naprogramování aplikace pro protokol IMAP, dochází k velmi velkému vytížení serveru.Nyní už byste měli mít alespoň základní představu o tom, že pouhé přečtení emailu není zase tak jednoduchá záležitost z pohledu aplikaci a jejich vzájemné komunikace. Pokud byste chtěli se dozvědět něco více o těchto protokolech, nebo o některých jiným, tak doporučuji dokumenty RFC, jsou sice v angličtině, ale naleznete je docela snadno např. zde - http://www.rfc-editor.org

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 11. - 20. místo

11) Baidu.comBaidu je čínským favoritem mezi vyhledávači, který je nejen svým vzhledem, ale i koncepcí podobným portálu Google.com. Název Baidu je podle autorů serveru inspirován 800 let starou básní z doby dynastie Song. Baidu, které v překladu znamená „stokrát“ má symbolizovat vytrvalost při hledání ideálu. Analogie s vyhledávacím portálem je proto zřejmá.12) Rapidshare.comPortál Rapidshare.com není třeba představovat nikomu, kdo alespoň okrajově sleduje dění ve světě internetu a výpočetní techniky. Především díky němu totiž takovým způsobem bují počítačová kriminalita. Jednou z nejoblíbenějších metod sdílení nelegálního obsahu se v poslední době staly takzvané internetové úložny dat, jejich součástí je i Rapidshare. Tato švýcarská společnost měla již v minulosti mnoho problémů se zákonem a poslední verdikt soudu byl takový, že by tento „sdílecí“ gigant měl kontrolovat obsah uploadu svých klientů. To ale jednak takřka nelze, jelikož objemy dat, proudících žilami Rapidshare jsou nepředstavitelné a navíc by tato firma přišla o nemalé zisky z prodeje prémiových účtů. Je tedy otázkou, jak dlouho se tato společnost dokáže bránit nežádoucím útokům a zároveň tak umožňovat pirátům nerušené stahování.13) Microsoft.comFirmu Microsoft není třeba představovat snad nikomu. Jedněmi oslavovaná a druhými zatracovaná katapultovala Billa Gatese mezi nejbohatší a nejmocnější lidi na planetě Zemi. Microsoft je tradičním rivalem firmy Apple, které se podařilo se svým Macintosh OS prorazit především ve Spojených státech, kde pověstným „macům“ nahrává především dobře nastavená cenová politika. Na starém kontinentě jsou ale pro příznivce maců daleko horší podmínky a tudíž tu lépe kvete pšenka především Microsoftu. Ten se momentálně chystá vydat další pokračování nekonečného „seriálu“ s názvem Windows. Nový operační systém s kódovým označením Windows 7 má nahradit, či snad doplnit stávající Windows Vista a definitivně přerušit čáru života dosluhujícím, ale dle mnohých stále nejlepším Windows XP. Microsoft je ale znám také jako tvůrce hardwaru, či distributor počítačových her. Pod jeho taktovkou vznikly celé série kvalitních klávesnicí, myší nebo například gamepad Sidewinder. Z herní branže připomeňme například veleúspěšné Age of Empires.14) Google.deNěmecká mutace Google.com. Asi není třeba nic víc dodávat.15) Google.co.inIndická variace na původní vyhledávací portál Google.com. Není divu, že se sem tato jazyková varianta propracovala, vždyť se v případě Indů jedná o 2. nejpočetnější státní zřízení. Naproti tomu je daleko větším překvapením například umístění německého Google o příčku výše.16) QQ.comPortál QQ.com je zázemím pro světovou jedničku mezi čínsky „hovořícími“ IM komunikátory a taktéž 3. nejúspěšnějším komunikačním softwarem vůbec. Tencent QQ, jak se oficiálně tento IM klient nazývá, se narodil v čínském Shenzhenu, v listopadu roku 1998. Kvůli velkému zájmu byla v roce 2002 pozastavena bezplatná registrace a všichni nově příchozí museli zaplatit poplatek. Od této myšlenky ale autoři o rok později upustili, jelikož byl na QQ vyvíjen velký tlak ze strany konkurenčních komunikačních programů. V současné době se Tencent QQ těší skutečně masové oblibě především v asijském světě a poznáte ho podle loga tučňáka s červenou šálou.17) Hi5.comHI5.com je velice oblíbený sociální portál, který v dnešní době funguje v celé řadě jazykových mutací, včetně češtiny. Tato sociální centrála byla založena v roce 2003 a jejím autorem je Ramu Yalamanchi. Tento portál nabízí všechny klasické funkce, jako zaregistrování profilu, sdílení fotek, hledání přátel v místě svého bydliště a podobně. HI5 je velice oblíbený napříč celým světem, za což mluví i čísla – 70 milionů registrovaných uživatelů do února 2008.18) Sina.com.cnSina.com.cn je největší, čínsky „mluvící“ vzdělávací webový portál, o kterém bych vám toho asi mnoho nenapsal, nebýt takových vymožeností, jako je například portál Wikipedie. Celé tyto stránky jsou totiž v čínštině a tak je pro Evropana takřka nemožné, poodhalit roušku jejího obsahu. Sina.com byla založena v roce 1999 společností SINA Corporation a nabízí celou řadu služeb, jako e-mail, vyhledávač, posílání SMS, blog a nebo třeba hry.19) Google.frFrancouzká verze portálu Google.com na devatenáctém místě byla rovněž velkým překvapením.20) Ebay.comDalší přerod na poli internetových služeb. Tento server umožnil lidem po celém světě prodat cokoliv a kdykoliv, ale co je nejdůležitější – z pohodlí vlastního domova. Ebay.com je totiž světoznámý aukční server, kde dennodenně běží tisíce a tisíce aukci a uživatelé tohoto portálu nakupují a prodávají podle vlastní libosti a uvážení. Každý registrovaný má vlastní účet, kde se mu za uzavřené obchody zobrazují reference, buď kladné, neutrální nebo negativní – vše podle spokojenosti druhé strany. Podle toho si ostatní vybírají své obchodní partnery a nebo je následně přizvou do svých aukcí. Českou, ale nejen českou kopií serveru Ebay.com je aukční portál Aukro.czCo z toho vyplývá?Ze statistiky navštěvovanějších stránek světa je jasné, že ačkoliv si absolutní prvenství odnáší vyhledávací portál Yahoo, tak největší úspěch ve skutečnosti slaví konkurenční společnost Google, která v top dvacítce s různými jazykovými mutacemi svého vyhledávače obsadila celkem čtyři příčky. Dále se dá ze statistiky vydedukovat, že internetu vévodí asijský kontinent, jelikož v první dvacítce se umístily servery jako Yahoo.co.jp (japonská verze serveru Yahoo), stejně jako Baidu.com (přední čínský vyhledávač), QQ.com nebo Google.co.in a Sina.com.cn. Bez zajímavosti není ani fakt, že ve světě neuvěřitelným způsobem „frčí“ takzvané „social“ servery, protože v první dvacítce najdete jak Facebook.com, tak Myspace.com, stejně jako třeba Hi5.com. Ještě před měsícem do první dvacítky „top global“ serverů spadal i komunitní portál Orkut.com.br od společnosti Google, který se ovšem k datu vzniku tohoto článku (7. – 17. listopadu 2008) nalézá na 38. pozici, což znamená, že se propadl během měsíce z 19. na výše zmíněnou 38. příčku.

Pokračovat na článek


Nejpopulárnější internetové stránky na světě 1. - 10. místo

Už jsme tady měli nejoblíbenější dvacítku webových stránek v rámci České republiky, či Slovenska, ale absolutní elitu mezi internetovými stránkami si představíme až dnes. Čeká nás celá řada překvapení, ale první příčka je zběhlému „surferovi“ takřka jasná. Anebo že by ne?Nuže, víte, kdo je na první pozici?1) Yahoo.comKdo tipoval, že první stupínek obsadila neustále expandující společnost Google, ten se plete, jelikož jedničkou světového internetu se stala společnost Yahoo, hlavní konkurent výše zmíněného Googlu.Yahoo! neboli zkráceně Yet Another Hierarchical Officious Oracle je světově nejoblíbenější vyhledávací portál, který provozuje již od roku 1994 společnost Yahoo! Inc. O tomto portálu jsme si už něco málo prozradili ve dvoudílném článku o nejoblíbenějších webech na Slovensku a nyní budeme plynule pokračovat. Jak už jistě víte, společnost Yahoo! Inc. byla založena Davidem Filem a Jerrym Yangem, toho času studenty technické fakulty na univerzitě ve Stanfordu.Yahoo.com, to je rozsáhlé zázemí pro komunikaci, zábavu, zpravodajství, ale i další zajímavé aktivity. Kromě e-mailu, Messenger, rádia, horoskopů, mapových podkladů nebo třeba odkazů pro cestování tu najdete i velmi zajímavý bulvární „plátek“ s názvem „OMG“ (zkratka pro „Oh my god“ – Óóó můj bože), který najdete na omg.yahoo.com.2) Google.comDruhou příčku mezi vyhledávači i mezi nejoblíbenějšími světovými stránkami si odnáší společnost Google, díky stránce Google.com. Ta se zobrazuje v rozličných jazykových mutacích, podle toho, z jaké země se na ni „přihlásíte“. Popisovat vyhledávací portál Google by bylo zbytečné, protože ho každý zná, protože ho každý používá a protože už jsme si ho v předchozích dvou dílech rozebírali :-). Bez zajímavosti k tomuto serveru ale není, že obsahuje i rozhraní pro pokročilé vyhledávání, kde můžete vyhledávat například přesnou frázi, alespoň jedno uvedené slovo anebo třeba upřesnit region vyhledávání. Vyhledávání můžete také omezit například v rámci určité domény (google.com; info-koktejl.cz; yahoo.co.jp atp.) V rámci vyhledávače Google si můžete také nastavit bezpečnostní filtr pro odstranění výsledků s pornografickým obsahem a podobně. Kdo chce, může navíc nastavit preferované jazykové varianty, v jejichž rámci hodlá vyhledávat (například jen česky nebo slovensky).3) Youtube.comDalší server, o kterém toho už bylo velmi mnoho napsáno a takřka každý ho zná nebo používá. Youtube.com je video-streamingový portál, který byl založen v roce 2005 trojlístkem ve složení Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim, odkoupila o rok později výše zmíněná společnost Google za 1,65 miliardy amerických dolarů. Problémem pro nezasvěcené pozorovatele, ale i IT odborníky je ale velmi vysoká míra pirátského obsahu, který na stránky Youtube.com přibývá každým dnem. Ale i přes to, že společnost Google slíbila zjednat nápravu se nic markantního zatím neděje, jelikož tyto „čistky“ by rázem Youtubu odňaly jakýsi punc serveru, kde je k nalezení takřka jakýkoliv videosoubor z tématiky hudebních videoklipů, herních trailerů, či jiné interaktivní zábavy.4) Live.comPortál Live.com je domovským vyhledávačem společnosti Microsoft, který si nepotrpí na přeplácanost, zpravodajství, horoskopy a další podobné tuctovosti, kterými dnes disponuje každý druhý vyhledávací systém. Live.com odkazuje pouze na MSN portál, dále na Windows Live a také na velice populární e-mailovou službu Hotmail. Live.com obsadilo čtvrtou pozici mezi světovou top dvacítkou.5) Facebook.comKomunitní portály zažívají v posledních letech svojí renesanci a na čele světového „intersociálního peletonu“ stojí server Facebook.com. V podstatě jde o rozsáhlý sociální webový systém, sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a v neposlední řadě také k zábavě. Facebook byl založen studentem Harvardské univerzity Markem Zuckerbergem, přičemž se původně týkal pouze studentů tamní univerzity. Postupně se ale rozšířil i na další a další a poté se začaly přidávat i větší společnosti. Nakonec byla k účasti přizvána i veřejnost. Členem může být kdokoliv, kdo dosáhl věku 13ti let. V rámci Facebooku můžete být členem různých sociálních sítí, například v rámci své školy nebo konkrétní geografické lokace. Hodnota serveru se podle odhadů z roku 2006 vyšplhala až ke 100 miliónům amerických dolarů.6) Msn.comDalší veleúspěšný a velmi známý portál od internetového, softwarového, ale i hardwarového giganta, společnosti Microsoft. Server MSN.com je koncipován jako klasický vyhledávač, doplněný o tradiční paletu služeb. Stejně jako na serveru Live.com se tu setkáte s poštovním portálem Hotmail, stejně jako s IM klientem Live Messenger. Dále zde mají místo denní zprávy, kurzy měn nebo krátké zprávy ve formě tzv. „video highlights“.7) Myspace.comMyspace je dalším komunitním portálem, kterým se VELMI inspiroval Seznam při tvorbě služby Lidé.cz. Myspace funguje na principu tvorby profilů, kam si můžete uploadovat libovolné množství fotek a videí a to bez nutnosti schvalování moderátorem. Tento server zároveň funguje jako seznamka, či útočiště některých umělců, kteří zde rovněž mají své profily. Bez zajímavosti není ani to, že Myspace má vlastní IM komunikátor, přes který si uživatelé mohou posílat vzkazy, či komentáře. Je velmi podobný evropské jedničce - ICQ.8) Wikipedia.orgVelice populární online encyklopedie, kterou jsme si již více než důkladně probrali v prvních dvou samostatných částech seriálu. Bez zajímavosti ale není, že zakladatel Wikipedie Jimbo Wales byl dokonce v roce 2006 zařazen do žebříčku stovky nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Time. Wikipedia se také často stává terčem útoků kritiky, kvůli své volné upravitelnosti, a tak se často stává, že se v jejích útrobách nalézají články nepravdivé nebo se smyšleným, či rasově orientovaným obsahem.Vedle Wikipedie provozuje společnost Wikimedia mimo jiné servery Wikisource, Wikislovníky, Wikimedia Commons, Wikizprávy, Wikicitáty a Wikiknihy.9) Blogger.comVelice populární služba, kterou založila v roce 1999 malá společnost jménem Pyra Labs ze San Francisca. Sami autoři k tomu dodávají: „Během pár let Blogger začal prorážet, nejprve pomalu a nakonec s plnou parádou. Dali jsme dohromady nějaké peníze (ale zůstali malou firmou). Pak přišel propad, peníze nám došly a naše malá radostná cesta už tak radostná nebyla. Jen tak tak jsme přežívali, ne všichni zcela bez následků, ale celou dobu (většinu dní) jsme službu drželi při životě a začali ji znovu budovat.“ V roce 2002 odkoupila tento portál společnost Google, která ho provozuje a spravuje dodnes. Zní to skoro jako nějaká pohádka ze šťastným koncem, ale vězte, že Blogger.com je k dnešnímu dni jedním z nejstarších bloggovacích portálů vůbec, protože jeho autoři stáli u samého rozmachu internetových služeb. Blogger.com je dostupný rovněž v české lokalizaci.10) Yahoo.co.jpK tomuto portálu se toho nedá moc co napsat, snad jen tolik, že jde o japonskou mutaci známé vyhledávací jedničky Yahoo.com. Obsah je takřka totožný, ale moc si tu nepočtete, pokud zrovna nemáte nainstalovanou japonskou znakovou sadu.

Pokračovat na článek


Sametová revoluce a revoluce českého internetu

Dnes už nikoho ani nenapadne, že byly doby, kdy internet nebyl a lidé místo vysedávání před obrazovkou počítače trávili čas povídáním se skutečnými lidmi. Je to náš každodenní pomocník, stejně jako telefon, mobil nebo lednička. Jako moderní vynález má ale i internet svoji zajímavou historii. A to i v české kotlině.V těchto dnech si připomínáme výročí 17.listopadu 1989. Česká republika začala novou etapu své historie a zemi se otevřely veliké možnosti. Platí toto tvrzení i pro sféru informačních technologií? Jak listopadová revoluce ovlivnila nástup internetové doby? Pojďme si projít historii českého internetu.Co nám přichystal světJako většina šikovných věcí, které byly původně vyvinuty za odborným účelem a dnes zpříjemňují život obyčejným lidem, byl i internet na počátku svého vývoje koncipován jako pomocník americké armádě. Ta v šedesátých letech hledala způsob, jak zajistit, aby armádní počítače na celém území Spojených států mohly mezi sebou bez problémů komunikovat. „Are you receiving this?“, to byla první věta, kterou v srpnu roku 1969 poslali výzkumníci z univerzity v Los Angeles. Tak vznikl dnes už legendární ARPANET. Postupně se připojovaly další instituce, především univerzity a výzkumníci hledali pro internet, jenž byl v té době čistě nekomerční záležitostí, to pravé využití. Dnes jeho všestrannost známe a pochvalujeme si ji den co den. Ale jak se světová síť dostala do nové a svobodné země?Homo habilisPrvní, z dnešního pohledu už prehistorická doba českého internetu vznikla na počátku roku 1990. V té době ještě v Československu neexistovala žádná pevná linka kromě těch telefonních. Proto se první pokusy o vytvoření počítačové sítě uskutečňovaly pomocí linek veřejné telefonní sítě. V březnu roku 1990 se do naší země dostávají odnože světové amatérské sítě FIDO a následně pak v květnu téhož roku evropská síť EUnet. O půl roku později k nám přichází síť zvaná EARN (zkratka znamená Europian Academic and Research Network). Zajímá vás, který počítač byl tím pionýrem, který měl ve svých pomyslných rukou moc nad první českou sítí? Prvním uzlem této sítě byl střediskový počítač IBM 4381, který „vládl“ v Oblastním Výpočetním Centru ČVUT v Praze. V době vysokorychlostního internetu je zajímavé poznamenat, že přenosová rychlost linky směřující z pražského uzlu do rakouského národního uzlu EARN v Linci byla 9600 bps…Homo erektusTo ale byla jen doba prehistorických experimentů. První opravdové pokusy o připojení do celosvětové sítě Internet proběhly dva roky po sametové revoluci – v listopadu roku 1991. Využilo se k tomu zmiňované připojení sítě EARN. A tím slavným dnem, kdy k nám byl zaveden interaktivní internet byl 13.2. 1992. K tomuto slavnostnímu aktu – k oficiálnímu připojení naší republiky k internetu - došlo na půdě pražského ČVUT.Homo neanderthalensisJiž rok před oficiálním připojení České republiky k internetu byl podáván návrh na vybudování celorepublikové sítě, jež měla být jakousi páteří českého internetu. Měla propojovat všechna tuzemská akademická centra. Vznikl projekt, podle kterého vznikly národní „páteřní“ sítě, česká síť a síť slovenská. Propojení obou těchto sítí bylo součástí právě českého projektu (dostal jméno FESNET – jako Europian Academic and Research Network). V průběhu roku si FESNET změnil počáteční písmeno na C a tím vnikl CESNET (Europian Academic and Research Network). Na Slovensku se zároveň začala budovat slovenská síť SANET (Slovak Academic NETwork). Síť CESNET měla původně jen hlavní uzly v Brně a v Praze. K nim se postupně připojovaly další uzly v univerzitních městech – v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Liberci, v Plzni a tak dál. V roce 1993 měla síť CESNET už své uzly v jedenácti městech. Kromě hlavní linky Praha – Brno, která „valila“ rychlostí 64 kbps byla přenosová rychlost v rámci ostatních uzlů 19,2 kbps. Nechtěli byste se vracet do té doby, viďte?Na přelomu let 1994 a 1995 byla komunikační infrastruktura CESNETU prakticky hotová a pozornost vývojářů se přesunula k tomu, aby internet „švihal“ větší rychlostí, než byla rychlost šneka, a tím pádem také aby byl spolehlivější a bezpečnější.Homo floresiensisCESNET byl původně určen jen bohulibým čistě nekomerčním a akademickým účelům. Propojeny měly být především vysoké školy a vzdělávací instituce. Postupem času však zřizovatel internetu - Ministerstvo školství ČR – rozšířilo pravomoc českého internetu i na komerční sektor. Tento moment byl zřejmě prvním velkým obratem v historii českého internetu – výhody a nevyužitou kapacitu sítě mohly využívat jak nevýdělečné organizace, tak organizace výdělečné. Ze získaných prostředků pak CESNET mohl financovat svůj provoz a rozvoj. Tímto krokem se také stal CESNET zároveň poskytovatelem internetu. Nezůstal ovšem dlouho jediným. Firma COnet byla první čistě komerční firmou, jež zprostředkovávala připojení k internetu; začala provozovat síť CZnet, která vznikla jako odnož pražského uzlu sítě EUnet.A stejně jako kdysi podnikatelé platili astronomické cifry za to, že s sebou mohli vláčet těžký a málo funkční mobilní telefon, platili také dost velké částky za dost pomalý internet. Pro zajímavost: v říjnu roku 1994 jste si jako zisková organizace mohli pořídit připojení přes CESNET o rychlosti 19,2 kbps za „pouhých“ 33.970,-Kč měsíčně. Jako nezisková organizace jste asi deset tisíc ušetřili. Nabídka firmy COnet byla také „neodolatelná“ - za velmi slušné připojení 64 kbps jste zaplatili 120.000,-Kč měsíčně. No nekupte to… Pokud jste toužili připojit svůj jediný počítač ke světu, přišlo vás to s CESNETEM na měsíční paušál 2.940,- Kč - ziskové organizace – nebo 1.470,-Kč pro neziskové organizace. S COnetem to bylo levnější, platila se jen tisícovka, ale zase vám zaúčtovali 12,- Kč za každou minutu. Internet vám za tyto peníze fingoval „závratnou“ rychlostí 14,4 kbps.Homo sapiens Před rokem 1995 měla o internetu v České republice ponětí jen hrstka vyvolených. Důvodem bylo hlavně to, že komerční sféra byla stále velmi slabá. Monopol na poskytování veřejného přenosu dat měla společnost Telecom. Tento nežádoucí monopol však na sklonku roku 1995 skončil a pro komerční využití internetu se dokořán otevřely dveře. První rok po zrušení monopolu vrostl počet uzlů připojených k internetu o 104% a další rok o 105%. Internet do každé rodiny!Od roku 1995 tedy internet v českých podmínkách zažívá mohutný rozvoj. Aby se ale mohl internet stát plnohodnotným médiem, byla zapotřebí jen pořádně urychlit. V roce 1996 Ministerstvo školství schválilo, aby se Česká republika zapojila do tzv. projektu TEN-34 (Trans-Europian Network Interconnect at 34 Mbit/s), který měl vybudovat vysokorychlostní celoevropskou síť. Řešitelem tohoto projektu se stal CEESNET, z.s.p.o. – tedy sdružení zahrnující všechny vysoké školy a Akademii věd ČR. Abychom vás zbytečně neunavovali technickými podrobnostmi, přeskočme několik let a konstatujme, že se rychlejší internet šíří stejně jako ten původní pomocí strategických uzlů, a že projekt TEN-34 končí dne 30.11. 1998 s pozitivním výsledkem: podařilo se mu během necelých tří let zvýšit kapacitu mezinárodních linek z původních 2Mb/s na 34Mb/s. Kapacita nejdůležitějšího vnitrostátního spoje Brno – Praha vzrostla z 3Mb/s na 155Mb/s. S jídlem, jak známo, roste chuť a proto na tento úspěšný projekt ihned navázal projekt QUANTUM s podobným cílem: vybudovat evropskou akademickou síť o přenosové kapacitě 155Mb/s. Sdružení CESNET se stalo členem projektu QUANTUM již v červenci roku 1998.Vývoj techniky zastavit nelze a na přelomu tisíciletí si projekt QUANTUM mohl gratulovat. 10. února roku 2000 byl zahájen testovací provoz linky s rychlostí 2,5 Gb/s na trase Praha - Brno. A to z původního 64 kbps už je pořádný skok!Internet se komercializoval čím dál víc, avšak pouze v pozitivním slova smyslu. Objevují se další a další poskytovatelé internetu (v lednu roku 2000 bylo v naší republice více než 350 poskytovatelů), což znamená, že internet se stává čím dál rozšířenějším médiem a definitivně končí jeho vývojové a elitní období.Homo sapiens sapiensPro laika je historie českého internetu dovyprávěna, ti technicky založení zvědavci a různí „šťouralové“ však mohou namítat, že to ještě přece není všechno. Když se internet zrychlil natolik, že jej mohla využívat každá domácnost, zbývalo vyřešit otázku tzv. peeringu. Co to je peering? Protože na český trh vstoupilo množství poskytovatelů internetu, kteří mají vlastní linku do zahraničí, vznikl problém: jak spolu mohou dva tuzemští uživatelé internetu komunikovat, když jsou připojeni k různým poskytovatelům? Kudy budou probíhat data, která si vzájemně vyměňují? Pokud nejsou oba uživatelé vzájemně propojeni (tudíž spolu „nepeerují“), musejí data jednoho uživatele nejprve putovat linkou ven do zahraničí a poté zase jinou linkou zpět do země do počítače druhého uživatele. To je dost nepraktické, co? Chcete poslat svému sousedovi stručnou zprávu, ale místo aby vaše zpráva sestoupila dvě patra k počítači vašeho souseda, musí se vydat na dlouhou cestu třeba přes půl světa. Přenos se tím pádem zpomaluje, linky zahlcují, vše se blokuje, padá… Tento zapeklitý problém peeringu byl vyřešen tak, že se našla neutrální půda, na které se všechny sítě všech zúčastněných mohly propojovat, a data se tak nikde netoulala. Toto místo bylo nalezeno na půdě Českých Radiokomunikací, konkrétně v 10. patře televizního vysílače Praha - město (v Mahlerových sadech).Na historii českého internetu a na jeho rychlý růst se můžeme podívat také ze stránky statistických čísel. V roce 1999 bylo v České republice zaregistrováno asi 25 tisíc domén. V průběhu roku toto číslo roste asi o dva tisíce domén měsíčně. 1.4. roku 2000 pak existovalo více jak 53 tisíc domén. A to není žádný apríl. Český internet od dob sametové revoluce rychle rostl a bez většího škobrtnutí se stává nejdůležitějším médiem naší doby. Jeho další vývoj můžete každý den sledovat a na svém počítači. A samozřejmě na našich stránkách :)

Pokračovat na článek


Nadace O2 znovu rozdělí 10 milionů korun na podporu znevýhodněných dětí a mládeže

V sedmém ročníku programu Regionálních grantů rozdělí Nadace O2deset milionů korun nestátním neziskovým organizacím z celé České republiky. Na podporu znevýhodněných dětí a mládeže tak bude v každém z osmi regionů rozděleno 1 milion 250 tisíc korun. (Tisková zpráva)"Naším hlavním měřítkem při rozhodování o udělení grantu je kvalita předloženého projektu a jeho přínos dětem a mládeži. Rádi opakovaně podpoříme dlouhodobé osvědčené projekty zavedených neziskových organizací. Stejnou šanci však mají i nové projekty a mladé organizace, které sice za sebou ještě nemají dlouhou historii, snaží se však vyplnit bílá místa ve svém regionu," uvedla Ivana Šatrová, vedoucí projektů Nadace O2. "70 % loňských vítězných organizací získalo náš grant poprvé nebo podruhé. Tím bych ráda povzbudila ty organizace, které se do našeho programu hlásí opakovaně a zatím nebyly úspěšné," dodala Šatrová.Nestátní neziskové organizace mohou své žádosti o grant posílat až do 30. dubna 2008. Přesné podmínky žadatelé naleznou na internetových stránkách Nadace O2 (www.nadaceo2.cz). Došlé projekty budou posuzovány v jednotlivých regionálních centrech místními radami. Ty jsou složené z odborníků specializovaných na problematiku dětí a mládeže, zaměstnanců společnosti Telefónica O2 a zástupců médií. Díky tomu, že členové jednotlivých rad žijí a působí v daném regionu, znají dobře místní prostředí a potřeby žadatelů. Vítězné projekty budou vyhlášeny v říjnu 2008.Vyvrcholením grantového řízení bude již tradiční udělení Ceny Nadace O2 ve výši 1 milion korun. Regionální rady nominují na tuto hlavní cenu jeden až dva projekty z každého regionu ze všech došlých žádostí o grant. Vítěze Ceny Nadace O2 následně vybere správní rada Nadace. Tímto oceněním chce Nadace O2vyjádřit poděkování nestátní neziskové organizaci za její odvahu měnit zavedené zvyklosti a za snahu iniciovat celospolečenské změny. V loňském roce tuto cenu získalo občanské sdružení Berkat, které pomáhá dětem a rodinám migrantů, kteří uprchli ze svých zemí zasažených válečnými konflikty či chudobou a usídlili se v České republice.Nadace O2 se od svého založení v roce 2002 zaměřuje na podporu projektů, které přispívají ke zdravému vývoji dětí a mládeže. Nadace chce dále přispívat k rozvoji a ochraně prostředí a komunit, ve kterých žijeme. Prostřednictvím technologií, služeb a duševního vlastnictví společnosti Telefónica O2 Czech Republic podporujeme také projekty ze sociální oblasti s cílem vyrovnávat šance u dalších znevýhodněných skupin a jednotlivců.Nadace O2 je samostatnou nestátní neziskovou organizací. Jejím zřizovatelem je společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Nadace je financována z prostředků darovaných společností Telefónica O2 Czech Republic. V roce 2004 získala nadace prestižní cenu VIA BONA, která je veřejným uznáním za podporu obecně prospěšné činnosti. V žebříčku TOP FIREMNÍ FILANTROP za rok 2006 se společnost Telefónica O2 ČR umístila na šestém místě nejštědřejších firemních dárců dle absolutního objemu darovaných prostředků. Navíc získala zvláštní cenu Fóra dárců za projekt MIŠ - minimalizace šikany na školách.

Pokračovat na článek


Indiana Jones & Emperor`s Tomb

Celý příběh ve hře se točí kolem tajemné černé perly, nazývané Srdce Draka, původně patřící prvnímu čínskému císaři Ch’in Shih-huang-t, který na trůn usedl v roce 263 před Kristem. Jeho moc byla veliká a nikdo z poddané šlechty se mu nedokázal postavit. On však chtěl stále víc, toužil po nesmrtelnosti a nekonečném životě, pročež neváhal u svého dvora soustředit nejmocnější okultisty, alchymisty a vědce, aby z něj udělali vítěze nad smrtí. Bohužel se to nepodařilo a císař v roce 211 před Kristem umírá. Spolu s více než 35 .000 oddanými bojovníky je pochován v Císařské hrobce a s ním i černá perla, umožňující ovládat mysl ostatních. Vaším úkolem ji tedy bude najít. Pokud byste chtěli vědět víc, přečtěte si vyčerpávající a výmluvnou recenzi kolegy Petra Poláčka, kde se dozvíte vskutku velice zajímavé podrobnosti nejen o této hře, ale i o historii her na téma Indiana Jones. Nezapomeňte také sbírat po zlikvidovaných nepřátelích zbraně a náboje.Mise I.) CeylonČást 1.) Gates of the lost CityOcitnete se na Ceylonu, v džungli v blízkosti města Wariyapola. Vyběhněte po schodech, vyskákejte po kamenných teráskách až nahoru, vlevo si seskákejte dolů k vodopádu. Vejděte do vchodu, s rozběhem přeskočte díru v zemi, po travnaté cestičce pokračujte dál.Vlevo u pramene si naberte do pohárku léčivou vodu a napijte se, pohárek pak znovu doplňte. Pak vpravo od pramene po dalších kamenech přeskákejte nahoru, mezeru s rozběhem přeskočte a vejděte do vchodu naproti. U kostlivce seberte mačetu a vraťte se zpět přes druhý otvor, ten, kterým jste sem vešli, se zavalil. Na konci si přeskočte doprava na plošinu a pod mezerou, kterou jste před chvílí přeskočili, prosekejte mačetou zarostlý vchod a pokračujte dál. Připravte si bič, použijte ho na dračí hlavu a přeskočte si tak na druhou stranu. Vpravo si prosekejte cestu mačetou a vejděte. V animaci se propadnete dolů a hra se uloží.Část 2.) The Hunter´s CampIndiana Jones & Emperors`s Tomb Pokračujte po schodech, znovu si prosekejte cestu dál, v krátké animaci uvidíte rozhovor dvou mužů, na které za chvíli narazíte. Jděte doprava, zastřelte chlápka a přesekněte lano na rumpálu. Spadne bedna a udělá díru do podlahy, seskočte si tedy dolů. Dole zabijte dalšího muže a rozkopejte všechny bedny, v jedné naleznete náboje do koltu. Doplňte si zásobník a pokračujte doprava, před vámi dole zlikvidujte další dva divné patrony. Rozkopejte bedny a židle a máte-li vztek, porozbíjejte i láhve od kořalky. Dole ve sklípku je ještě lopata, ale popravdě řečeno nic se mi s ní nepodařilo udělat, ani jsem ji nedostala do inventáře. Pak vyjděte doleva po schodech, vylezte doprava na římsu, prosekejte si vchod a v místnosti na konci je opět léčivý pramen. Vraťte se a pokračujte vpravo až na konec, kde použijte bič na draka, přenesete se tak dál. Jděte doleva, zapněte si modul akce a klávesou vlevo (A) se opatrně po úzké římse posunete dál. Na konci modul akce vypněte, znovu použijte bič na draka, naproti shoďte bednu, pokračujte po schodech a teď pozor. Před vámi se propadne podlaha, tak na ni nestoupejte, ale na draka použijte bič a tak se přenesete přes propast na druhou stranu. Za rohem si to s bičem zopakujte, na druhé straně srazíte kamenný blok. Po schodech vstupte do vody, proplavte k nejnižší terásce, vylezte si na ni, pokračujte vpravo a na konci si přeskočte na blok vpravo dole před vámi. Před tím se můžete ještě napít z pramene. Přeskočte na další blok, vyskákejte až nahoru, jděte doprava a na konci naproti zastřelte dalšího zlotřilce s brokovnicí. Přeskočte si na liánu a na druhé straně si prosekejte mačetou cestu vpřed. Seberte brokovnici po zastřeleném, pomocí biče si přeskočte na druhou stranu. Pokračujte vpřed, propadnete se do vody. Doplavte k nejnižšímu stupínku, po kvádrech si přeskákejte až nahoru, přeskočte na druhou stranu a vytáhněte se do chodby. Vlevo aktivujte na zdi spínač ve tvaru zvířecí hlavy, přehodíte tak páku a otevřete si dveře pro cestu dále, i zde je o kousek dál léčivý pramen. Ale pozor, jsou tam další dva lotři, které ihned zlikvidujte. Posbírejte po nich zbraně a náboje, pak pokračujte chodbou vpřed, hra se opět sama uloží.Část 3.) The Paths of the AncientsNyní pokračujte doprava, zastřelte tři chlápky, vlevo je nad terasou lopata, roztřískejte s ní bedny. Vpravo po schůdcích se dostanete k léčivému prameni. Pak se vydejte dolů po schodech, dole zatočte dvakrát doprava a vpravo vylezte po žebříku nahoru. Zabijte dalšího dacana, pak přehoďte na zdi páku, otevřeli jste si na rampě vchod. Vraťte se tedy zpět k rampě, vyskočte nahoru směrem k ohni, pokračujte od něj doprava a hned vlevo vejděte do zmíněného otvoru. Pokračujte až na konec, rozkopejte všechny bedny, pak posbírejte náboje a první medkit. Vraťte se zpět, přeskočte si doleva a vpravo pomocí biče se přehoupněte na druhou stranu. Vpravo vyskákejte nahoru k římse, zachytněte se na ní a přeručkujte po ní na druhou stranu. Pak pokračujte dál, zlikvidujte dalšího lotra, rozkopejte bedny. Po obou stranách malého nádvoří prohledejte obě místnosti, postřílejte v nich darebáky, rozkopejte bedny a vše, co najdete, seberte. Musíte sebrat především výbušninu. Potom pokračujte po schůdcích dopředu, přiložte výbušninu na zeď s trhlinami před vámi, odstupte si do bezpečné vzdálenosti a odpalte ji. Po výbuchu se vám tak uvolní cesta vpřed, pokračujte tedy dál a máte tuto část za sebou.Část 4.) The Palace of Forgotten KingsPokračujte dále vpřed, neboť vchod za vámi se v animaci zavalil. Vpravo přehoďte páku, uvedete tak do chodu mechanizmus, který vám uvolní cestu dál. Vejděte na nádvoří, kde zlikvidujte rychle tři útočníky, v krátké animaci spatříte, jak se nahoře otevřel vchod a tak honem už v reálu zlikvidujte dalšího chlápka, který k vám tímto vchodem vešel. Vpravo mezi sloupy je léčivý pramen, vpředu vlevo roztřískejte bedny, seberte náboje. Vpravo si po teráskách vyskákejte nahoru, na konci vpravo si přeskočte na další, z té poslední doprava na šikminu, pak vlevo pomocí biče na druhou stranu, kde vstupte do vchodu. Za ním doleva, pokračujte dál, zlikvidujte dalšího parchanta, na konci chodby seskákejte dolů. Dole vpravo je páka, když ji použijete, otevřou se vám dveře na nádvoří, odkud jste sem přišli. Dejte se tedy doleva, kde si mačetou prosekejte vstup, po liánách na zdi před vámi si vyšplhejte nahoru, dejte se vpravo. Na konci na pravé straně je uzdravující pramen, pak pokračujte dál, nyní je před vámi poškozená podlaha. Pokud se vám nepodaří ji přeskočit, nic si z toho nedělejte, v podzemí je na druhé straně kvádr, přes něj se vyšplháte zpět nahoru a musíte si přeskok zopakovat. Narazíte na světelnou nástrahu, pokračujte v chůzi vpřed a stiskněte klávesu Q, tak projdete k další, kde si postup zopakujte. Znovu musíte přeskočit nebezpečně vypadající podlahu, zabočte doprava a nyní se musíte nadvakrát pomocí biče přehoupnout na druhou stranu. Použijte tedy bič na první dračí hlavu, jakmile se zhoupnete, pusťte se a rychle použijte bič na druhou a jste na druhé straně. Mačetou si proklestěte zarostlý zátaras a dostanete se tak do další části.Část 5.) River of FangsIndiana Jones & Emperors`s Tomb V animaci seskočíte dolů, pak pokračujte dopředu. Z podlahy se začnou vysouvat ostré hroty, musíte se jim vyhýbat pomocí kotoulů (Q) a kurzorových šipek tak, aby vás nezranily, o kousek dál si to ještě jednou zopakujte. Potom vyjděte po schodech nahoru, postřílejte tři raubíře, vpravo je pramen. Jděte k páce dopředu, vlevo od pramene vzniklým otvorem vyjděte ven na prostranství. Rozkopte pod přístřešky všechny bedny, najdete polní láhev (canteen) a náboje. Do této polní láhve si můžete pokaždé u pramenů doplnit uzdravující vodu a v případě potřeby si z ní doplnit zdraví, mějte ji tedy vždy plnou. Pak přeskákejte přes děravý most, ale uprostřed se zřítíte do vody. Plavte dopředu, připravte si mačetu na dravé krokodýly, pak se musíte dostat postupně na tři malé plošinky, na kterých seberte lebky a naházejte je do vody, tak odlákáváte krokodýly a ničíte kouzlo. Potom doplavte k vodopádům, přeskákejte si do chodby, kde zlikvidujte další útočníky. Rozmlaťte všechny bedny, pak seberte náboje a druhý medkit a posléze přehoďte obě páky po stranách na zdi. V podlaze se tak otevřou mříže a vy si skočte do vody, to je konec této části.Část 6.) Temple of the River GoddessPlavte kanálem dopředu, zatočte doprava, pozor na dravé kajmany, máte přece mačetu. Vynořte se, vysoukejte se na plošinku s lebkami, už přece víte, co s nimi. Pak přeplavte na další plošinu ke schodům, po krátké animaci vpravo rozkopněte bednu, jsou v ní náboje. Pokračujte zleva po schodech nahoru, zlikvidujte další bídáky, vlevo zničte bedny, jsou tam další náboje a pak přehoďte páku uprostřed terasy, před vámi sjede dolů klec. Vraťte se tedy k ní, přeskočte si na její vršek, odtud doleva ke vchodu. Vejděte, uvnitř je léčivý pramen, pak pokračujte po schodech dál, zatočte doprava. Jděte dál známým způsobem přes hroty, uprostřed místnosti přehoďte páku. Pokračujte vpřed, vpravo seberte lebky a naházejte je do vody, přeskočte na liánu a přehoupněte se vpřed. Vyjděte znovu po schodech nahoru a vstupte do nyní již otevřené dračí tlamy. Konec této části.Část 7.) Into the Sacred CavernsDejte se doleva a po schodech doprava nahoru, v místnosti odbočte doleva. Pomocí klávesy C se pořádně rozhlédněte, nahoře uvidíte těžký kamenný blok s ostrými hroty, tak rychle doběhněte k latím a honem se vraťte. Blok spadne, vyskočte si na něj, vyveze vás nahoru. Nahoře si z něj seskočte a skočte dolů do otvoru a jděte ke dveřím. Spatříte krátkou animaci a pak už sešupem kloužete do vody. Jakmile se ocitnete ve vodě (tuhle pasáž jde hrát i jinak, můžete se na konci sešupu odrazit a skočit naproti), plavte dopředu a vpravo si vylezte na plošinu k žebříku, po něm vylezte nahoru. Postřílejte všechny drzouny, vlevo v bednách jsou nějaké náboje, pak vylezte po dalším žebři výš. Potom přejděte po prknech k dalšímu žebři a opět po dalším žebři výš. Zastřelte několik otravovačů, vyjděte ven, vlevo si vyskočte na kamenný blok, vylezte po zeleném porostu na zdi nahoru. Zde si přeskočte na vertikální liánu, zhoupněte se a seskočte vlevo do chodby, pokračujte vpřed. Vlevo je pramen, vy pokračujte chodbou vpravo, vlevo před vámi přehoďte páku, dolů sjede klec. Znovu přehoďte páku a naskočte si na klec, vyveze vás nahoru, kde si seskočte do místnosti. Zlikvidujte všechny dotěry, na stěně přehoďte páku a vstupte do vzniklého otvoru, přejdete do následující části.Část 8.) The Silent GuardiansNyní tedy, po krátké animaci zabočte doprava. Pod obrovským červeným netopýrem se opatrně a tiše protáhněte po trávnících vpřed, ať ho nevzbudíte, je totiž citlivý na zvuk, ihned ožije a začne po vás střílet. Totéž udělejte o místnost dále, zde jich je už více, opět našlapujte na trávník. Můžete i sbírat lebky a házet je na druhou stranu místnosti, než kam směřujete. Tak odpoutáte jejich pozornost jiným směrem a sami můžete bez problémů pokračovat svým směrem. Na konci chodby odbočte doleva, dejte se po schodech nahoru, zlikvidujte chlápka a pokračujte vpřed po dalších schodech. Zastřelte dalšího mukla, vpravo je pramen, projděte obezřetně kolem dalších červených potvor stejným způsobem, přeskočte si na druhou stranu a dostanete se do další části.Část 9.) The Idol of Kouru WatuIndiana Jones & Emperors`s Tomb Pokračujte vpřed, odpoutejte pozornost žraloků lebkami, máte-li dosti nábojů, můžete je i shora postřílet, nebudete se potom ve vodě nuceni se jim bránit mačetou. Teď se musíte dostat do první nejnižší místnosti, kde přehoďte páku. Od stropu sjedou klece, přes tu nejnižší , na kterou si vylezte, přeskákejte na další, z ní pak na řetěz a z něho na další, zhoupněte se do další místnosti. Zde opět přehoďte páku, sjedou další klece. Přes ně a další řetězy si přeskákejte do vyšší místnosti, kde přehoďte poslední páku. Teď jste si otevřeli vchod dovnitř na malém ostrůvku uprostřed vody. Přeskákejte, nebo přeplavte si tam, vyjděte po schodech nahoru a seberte z podstavce zlaté srdce Kouru Watu. Propadnete se do vody, mačetou si prosekejte jeden ze dvou vchodů těsně u dna a proplavte jím ven, vyplavte na hladinu. Plavte k osvětlenému vchodu, jakmile se k němu přiblížíte, budete přepadeni ozbrojenci, kteří po vás budou toto srdce chtít. Jednomu ho tedy dáte, moc štěstí mu nepřinese. Ubráníte se, bandity zneškodníte a v animaci se přepravíte letecky přes Paříž do New Yorku.

Pokračovat na článek


Brothers in Arms - bratři ve zbrani

Revoluční pohled na jeden z nejhorších válečných konfliktů všech dob pod hlavičkou Gearbox vypadá na pořádnou porci zábavy. Pojďte se spolu s námi podívat na to, co nás v zimě čeká.„Je něco velice prázdného na pojmu hrdinství ve válce. Včera v noci jsem viděl muže, kterého jsem znal od střední školy, jak dal život za kluka vedle sebe. Je něco na tvém kamarádovi, spolubojovníkovi, bratrovi. Umřít za něj není jen jako myšlenka. Je to jako dýchání.“- Matt BakerKdyž bychom se zamysleli, jaké že dva filmové projekty poslední doby silně ovlivnily jak filmovou, tak i herní produkci, jistě dostaneme Zachraňte vojína Ryana a Bratrstvo neohrožených. Obě dvě díla mají na svědomí převážně dva muži – Steven Spielberg a Tom Hanks. Nebýt právě jejich takřka revolučně natočené (leč stupidně sepsané ) záchranné mise hluboko v nepřátelském území, nebyly by dnes jistě nejprodávanějším herním artiklem hry s tématiku 2. Světové války. Právě díky tomu mohla odnož Spielbergových Dreamworks Pictures vytvořit sérii Medal of Honor a postupně s nimi dobýt PSOne, PC, PlayStation 2, GameCube a Xbox. Dále pak mohli přijít Enemy Territory, Day Of Defeaty nebo v poslední řadě Call of Duty – tituly vezoucí se na vlně tohoto fenoménu. Ne nepodobně je na tom i zmiňované bratrstvo, desetidílný seriál z produkce HBO, který se zaobírá nasazením 101. výsadkové divize a zaznamenal jeho konání ve válečném konfliktu spolu s komentáři očitých svědků.Novinka, která zamávala mým článkovým harmonogramem a odložila preview na Playboy: The Mansion o pár dnů, je vypuštění informace a několika málo obrázků z Brothers In Arms. Se svou troškou do džbánku šedesátiletého koňaku tak přicházejí i Gearbox a pod záštitou Ubisoftu se pokusí vytrhnout štafetový kolík z ruky Electronic Arts. Samozřejmě jsou za vším prachy, protože jak Ubíci sami trdí :“Tématika 2. Světové války je nejrychleji rostoucím segmentem válečných stříleček a BIA je ideální pro expanzi Ubisoftu na tuto část trhu.“Takže proč by si klucí ze země galského kohouta taky trochu toho koláče neukrojili, že. Neměli bychom ale vidět všechno tak černě. Někdo by spíš řekl, že boom prožívají hry s Vietnamskou problematikou a že hráči jsou tou druhou světovou již trochu přesycení, ale při bližším pohledu, který vám snad umožní i toto preview, pochopíte, že tahle expanze vypadá doopravdy dobře. Bratři ve zbrani by měli redefinovat žánr historických first-person shooterů jak jsme je znali doposud. Měli by je rozšířit o jakýsi lidský a mnohem více realistický element, než jaký jsme mohli doposud okusit..Jako kulisu, do které celé své dílko zasadí, si zvolili právě 101. výsadkovou divizi (ano právě proto ten filmový začátek), která byla zvěčněna díky Bratrstvu (ano právě proto to Bratrstvo neohrožených). Narozdíl od něj se však nebude zabývat postavami roty E, tzv. Easy Company, ale roty F – Fox Company. Nic to nemění na tom, že se zúčastníme stejných bitev jako v seriálu (probereme si je později), ale dle autorů s takovou mírou realističnosti, o jaké si třeba Call of Duty může nechat zdát.V rotě F operuje seržant Matt Baker, do jehož role se vžijeme, a budeme tak po vzoru sloganu Call of Duty, že žádný voják nebojuje sám, bojovat a umírat s jeho jedenáctičlenným týmem spolubojovníků. Ačkoliv je Matthew smyšlená osoba, vychází z reálných charakterů a autentičnost je největším cílem tvůrců. Právě proto je ve vývojářském týmu John Antal - voják z povolání (bývalý výsadkář a člen Rangerů US Army) a autor všemožných zelenomozkových příruček. Právě ten asi také nejlépe vystihl myšlenku tohoto nového projektu: „Problém těchto her je v tom, že nám slibují ochutnat život muže v boji, ale doopravdy nás tam nevtáhnou. Opravdoví vojáci vědí, že žijí a bojují jako tým. Vůdcovství se počítá. Dobrá taktika vyhrává. Chabé vedení a špatná taktika vás porazí.“Důležitým prvkem bude taktika a kooperace v týmu, ale dalším, neméně důležitým prvkem, by mělo být i soužití se svými spolubojovníky. Kupodivu nejkrásnější na jakékoliv válce je to, jaké vztahy a pouta se mezi vojáky dokážou navázat. Je jedno, odkud lidé jsou, či z jaké vrstvy jsou. Všichni ryjí pod nepřátelskou palbou držkou v zemi a vědí, že kluci vedle nich pro ně udělají všechno, aby je zachránili od místa na památní desce. Proto má každý voják jméno, nějakou svoji historii a tu a tam si budeme moci vyslechnout jeho příběh, vše abychom se do hry co nejvíce vžili a jejich smrt doopravdy oplakávali. Určitě krok správným směrem.Aby byl pocit skutečnosti dotažen co nejdále, sbírali lidé z Gearboxu několik let fotky, dokumenty nebo se vyptávali přeživších výsadkářů, jaké že to tenkrát bylo, když jim rakety z panzerfaustu provětrávali tračník. Důkazem nám může být jeden z vydaných obrázků, kde se vyskytuje stařičká fotka domku a jeho počítačové podoby. Samozřejmě, přejímání nějakých reálných budov či dokumentace skutečných oblastí, které se ve hře objeví, není dnes nic divného, ale opět ne v tak velké míře jako u by měla být u BIA. Všimněte si poslední dobou vzrůstajícího trendu ultrarealistických akčních válečných záležitostí, které mají co nejvěrněji kopírovat vojenské akce. Proto bychom mohli, podobně jako je tomu u Kuma War nebo Full Spectrum Warrior, očekávat ke každé z misí spoustu originálního doplňujícího materiálu, takže si váleční fajnšmekři možná přijdou na své.Ti z vás, kteří víkend co víkend sledovali na kabelu Band of Brothers, či si jej případně zakoupili na DVD, jistě vědí, co nás bude ve hře čekat. Po poměrně drsném výsadku noc před dnem D, kdy měli paragáni za úkol připravit půdu pro následné vylodění, ničení dělostřelectva atd., se přesuneme do Carentanu. Carentan je právě asi jedním z nejpůsobivějších zážitků při sledování seriálu a právě ten byl vybrán jako demonstrace pro naše zahraniční kolegy. Z jejich popisů to vypadá, že atmosféra z obrazovky se podařila výsostně přenést na monitory. Vy a vaši vojáci přebíháte ode zdi ke zdi, kryjete se a ničíte nepřátelská kulometná hnízda. Můžete operovat ve více skupinách a díky tomu pořádat překvapivé synchronizované útoky z více stran. Samozřejmě i elektrikářský nepřítel taktizuje, mění pozice a snaží se vám uštědřit několik kulek do zad. Právě pro zajímavý styl hry a taktizování byl vyvinut unikátní systém rozdávání příkazů a krycí palby, který si rozebereme později.17. září následoval boj s větrnými mlýny - operace Market Garden v holandských luzích a hájích. Do této akce jsme se již mohli zapojit například v playstationovém MoH Frontline. Pak byla část jednotek 101 vyslána do bitvy v Ardenách, aby se pak 101. výsadková podílela na bitvě o Bastogne, takže poměrně zelené a přívětivé krajiny Francie a Holandska vystřídala studená zima v belgickém podání. Pak přichází Francie, Rakousko a konec války. Ano 101. ve válce zase nějak dlouho nepobyla, ale i tak to „stálo za to“. Bude zajímavé sledovat, jak nám hra doplní znalosti dějepisu nebo epizody oblíbeného seriálu (bohužel fanoušci doktora Sovy a Nemocnice na kraji města budou zase ochuzeni).Tím dalším, čeho byste si měli povšimnout, je grafická stránka hry. K dispozici máte pár oficiálních screenshotů, které právě o ní vypovídají mnohé. Jistě, první, co vás praští do očí, je rozsáhlá dohlednost, takže se můžeme jen dohadovat o rozsáhlosti jednotlivých misí a úkolů. Druhou věcí je bujná vegetace, jako jsou lesy, stromy nebo tráva, kterou se také zřejmě nešetřilo. Za povšimnutí také stojí husté a veliké kouřové efekty, které vypadají taktéž dobře a reálně, což se u většiny oponentů BIA říci nedá. Nakonec se můžete také podívat na podrobné modely, jak postav, tak i obličejů. Vypadá to, že se dočkáme plné mimiky obličeje a jistě si při pohledu na Bakerův tucet všimnete, že každý vojcl má svůj ciferník. Jeden obličej je například udělaný podle herce Vince Vaughna (remake Psycha z roku 1998 nebo Cela s Jennifer Lopez). Dokonce vás při samotné hře sledují i očima, když s vámi mluví atd. Zajímavé jsou prý i ragdoll efekty, kdy si můžete krátit čas střílením do mrtvého parašutisty, který visí za padák na stromě. K vidění je i něco málo vojenské techniky, ale Gearbox se zatím nevyjádřil, zda bude nějaká akce s nimi možná. Jestliže se však snaží o maximální realističnost, tak si přiznejme, že by nefunkční tanky byly trochu do očí bijící. Na druhou stranu, viděli jste někdy řadového vojína, jak nahupká do nacistického Tygra a odstřelí pár plecháčů?Nyní se však dostáváme k samotnému hraní. Podstatné pro zdárné dokončení Brothers In Arms je rozdělení jednotky na dva elementy – pohyblivý a palebný. Mezitím co palebná část vašeho oddílu zaměstnává hlavy a samopaly nacistických jednotek, ta druhá – pohyblivá - se v klidu přesune do nějaké výhodnější pozice, odkud se může s nepřítelem pěkně vypořádat. Právě k zpřehlednění podobných akcí by měl sloužit speciální indikátor nad hlavou nepřítele. V případě, že bude prázdný, je voják úplně zblbnut a zaměřen jen na jediný cíl, takže slepě pálicí kolem sebe nebude vnímat, že vy a pár vašich mužů se přesunete právě do výhodnějšího postavení. Ruku v ruce s tím jde i rozdávání příkazů, které bude podobné tomu, které jsme rozebrali v preview na Star Wars Republic Commando. Při pohledu na zeď nebo budovu se automaticky vyvolá možnost přesunu jednotek. Zřejmě jednodušší varianta rozdávání rozkazů pomocí dalekohledu ve Flashpointu. Díky umělé inteligenci by vojáci měli býti dostatečně soběstační, takže se budou automaticky krýt, když jeden bude přebíhat nebo měnit zásobník. Obdobně jako u zmiňovaného Commanda, bychom tak mohli v klídku sedět v ústraní a čekat, až naši kluci udělají špinavou práci za nás.Co se týká zbraňového arzenálu, tak asi nemá cenu rozpitvávat, jakých kousků se nám dostane do rukou a přítomnost klasiky v podobě M1 Garand je naprostou jistotou. Jako u výše zmiňovaných titulů budou opět k nesení pouze dvě zbraně. Schválně jestli uplatnění najde i lopatka nesená na zádech. Gearbox mají za sebou již několik zajímavých titulů, kde určitě vybočují - dva datadisky pro Half Life – Opposing Force, Blueshift (bohužel každý jinak) nebo předělávka hry Halo. Akce s taktickými prvky by se dala nazvat jejich chlebem a právě při zavzpomínání na OF se mi do mysli vkrádají dojemné vzpomínky. Samozřejmě je zde i nepřítomnost nějakého vlastního, velkého projektu, takže mají gearboxáci jistě určitě velkou motivaci prorazit na herní výslunní. Na Brother In Arms si budeme muset počkat do konce tohoto roku pro PC a Xbox a na PS2 a GameCube na rok příští.Nakonec mi dovolte trochu lekce historie. Nápad použití padáku a výsadkářských jednotek ve válečném konfliktu se objevil již během 1. Světové války, avšak do jeho uskutečnění již válka skončila. Americké vojsko se k němu navrátilo až v roce 1942, kdy začalo trénovat první vojáky seskoku padákem. Tak vznikla 101. výsadkářská divize. Zajímavé jistě bude, že původní výzbrojí vojáků nebyly jen nože a pušky, či samopaly, ale i dokonce skládací bicykl pro rychlejší přesun. Do akce se dostala poprvé až v roce 1944, kdy byla za brzkého rána vypuštěna za pláží Utah v Normandii. Během 2. Světové války strávila 101. výsadková 214 dní v boji. Obdržela 2 medaile cti, 46 významných služebních křížů, 516 stříbrných hvězd, 6977 bronzových hvězd. Divize zajala 29527 německých vojáků. Za tuto cenu bylo zabito 2043 výsadkářů, 7976 bylo zraněno, 1193 je pohřešováno a 336 bylo zajato.Bude podobným množstvím metálů ověšena i počítačová adaptace Brothers in Arms? Na odpověď si budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat.

Pokračovat na článek


Hegemonia: Legions of Iron

V tomto preview vám představíme nádherně vypadající vesmírnou 3D strategii Hegemonia. Pokud se nic nepokazí, máme tu nejžhavějšího kandidáta na strategii roku, a to byste si neměli nechat ujít, že?Tuto realtime strategii ve svých dílnách vyrábí maďarský tým Digital Reality. Ten byl prakticky donucen opustit svou skvěle rozjetou řadu dílek podobných Hegemonii, tedy vesmírných strategií Imperium Galactica. Ač dva díly Galacticy nebyly bez chyb, prodávaly se poměrně dobře, a to i přes malou reklamní propagaci. Za ne zcela vyjasněných okolností celou řadu předali jinému maďarskému vývojáři, Philos Labs. Ti se pustili do vývoje pokračování IG. Volné ruce hochů z Digital Reality nezahálely dlouho a na světě se objevilo prvních pár informací a screenshotů z Legions of Iron. Paradoxně, největším konkurentem Hegemonie v bitvě o trůn 3D vesmírných strategií bude právě Imperium Galactica 3, jejíž vydání je plánováno na podobné období jako Hegemonia.Příběh hry se odehrává v roce 2104. Lidé už dávno nežijí jen na Zemi, ale osídlili i velkou část vesmíru. Všechny vesmírné kolonie jsou ovládány mocenskými silami ze Země, která z nich také velice profituje. To se jako prvním znelíbí obyvatelům Marsu, kteří jsou shodou okolností vybaveni ohromně vyspělou armádou a rozsáhlou flotilou všemožných lodí. Mars začne požadovat nezávislost na rozhodnutích vysokých hodnostářů matičky Země. Postupem času se k němu začínají přidávat další a další kolonie, byť ne tak silné, kterým se myšlenka s níž přišli revolucionáři Marsu, velice zamlouvá. Vzniká nebezpečná Organizace kolonistů, hrozících povstáním. Vládě Země nezbývá tedy nic jiného než uspořádání mírového jednání na Měsíci. Bohužel zasedání ztroskotalo ve všech možných bodech a zúčastnění se vydávají zpátky do svých krajů hledat náhradní řešení. Na delegáty z Organizace kolonistů kdosi zaútočí, přičemž zemře sedmnáct lidí. Začíná horečné pátrání po útočnících. Výsledek pátrání je nasnadě¨- na Organizaci zaútočila Země. Není to však pravda, ale už je příliš pozdě, válka mezi Zemí a kolonisty už začala. Časem se však obě strany lidské rasy dohodnou, že nebudou plýtvat drahocennými silami na vlastní sebezničení, ale že se vrhnou na mnohem větší hrozbu, a tou se staly mimozemské civilizace. Velmi složitý a zajímavý příběh je rozhodně jedním ze základních stavebních kamenů hry.Hlavní důraz bude kladen na velice propracované boje, jimiž se autoři pyšní dlouhou dobu dopředu. Monumentálních bitev, kterých se zúčastní desítky nejrůznějších vesmírných plavidel si užijete opravdu mnoho. Bojovat se ovšem bude jen ve vzduchu. Pozemní střety se stejně jako v IG 3 nekonají. To je podle mě opravdu škoda, ale nedá se nic dělat. Snad budou alespoň o to lepší vesmírné střety. Pokud máte rádi propracovaný a složitý mikromanagement, asi pro vás tahle hra není to nejlepší. Bude ho možné dokonce zcela omezit a přenechat jeho ovládání počítači. To však není to pravé ořechové, a proto je dobré se mu alespoň trochu věnovat. Odměnou vám bude lepší pocit. Základem úspěchu budou peníze, čím jich bude více tím lépe pro vás. Získáte je těžbou, obchodováním s jinými civilizacemi, výběrem daní od „spokojených“ občanů nebo třeba krádeží. Jak vidíte, možností jsou přehršle. Nikdo vám nebude říkat, jak co máte dělat, je to jen na vás a na vašich schopnostech. Ve hře začínáte jako řadový kapitán, kterých jsou tisíce. Postupem času budete získávat zkušenosti a povýšení je na cestě. Avšak bude víceméně určeno, kdy se na kterou hodnost dostanete. Pokud byste všechna povýšení vyždímali na začátku, hra by byla příliš jednoduchá, a to si lidé z Digital Reality nepřejí. V případě, že projevíte výborné schopnosti, povýšení je pro vás připraveno asi desetkrát. Čím více zkušeností, tím větší pravomoce a více jednotek.Pro hráče je připraveno mnoho rozličných úkolů, které jsme však už ve vetší či menší míře několikrát viděli. Dobývání planet obsazených cizáky, obrana klíčových velitelů ve vesmírných křižnících, to jsou nezbytné nutnosti. Ne nebojte se, nezůstane jen u toho. Velice zábavné by měly být špionážní mise, navázání kontaktů s mimozemšťany apod.Mnoho hráčů si v Imperium Galactice oblíbilo diplomacii, špionáže, sabotáže.. I to zde bude přítomno, i když jak už jsem řekl, nebude na ně kladen takový důraz. Přesto můžou při hře opravdu hodně pomoci.Při tvorbě vesmírných plavidel nekladli autoři své fantasii meze. Dočkáme se tedy čtyř tříd, rozdělených podle velikosti, palebné síly… Maličké stíhačky s minimální silou a obranným štítem, vhodné především pro průzkum, střední podpůrné koráby, tvořící nejčastější složku armády, velké, těžko zničitelné lodě nebo snad celé vesmírné stanice. Záleží jen na hráčových potřebách a praktikované strategii. Na výběr bude i mnoho zajímavých serepetiček, s nimiž se dá různě experimentovat a vkládat do lodí, aby měly lepší štíty, rychlost nebo více raket. S trochou šikovnosti si vytvoříte stroj podle svých představ a můžete ho zařadit do sériové výroby. Takovýchto vylepšení má být okolo 200.Hlavní rasy mají být čtyři. Jsou to pozemšťané, ti vsázejí především na početnost svých vojsk. Následují jejich kolegové a zpočátku nepřátelé z Marsu. Těm je nejbližší technologická vyspělost. Dále budeme moci ovládat dvě vesmírné rasy o kterých se toho ví pramálo. Snad jen to, že jedna se bude jmenovat Soloni a pro druhou ještě ani název není.Autoři slibují opravdu velkou rozmanitost jednotek a ještě více odlišností v herním systému a hratelnosti. To jsme však slyšeli již opravdu mnohokrát a těžko říci, zda se výrobci jen nevychloubají. Zatím největší rozmanitost ras měl stařičký Starcraft a bylo by jen dobře, kdyby se to změnilo. S tím přímo souvisí multiplayer o němž není známo téměř nic. Takže ani my vám toho moc neprozradíme.Co se týče ovládání, mělo by být intuitivní a jednoduché. Pokud by se snad nepovedlo, znamenalo by to opravdovou nepříjemnost, jelikož u takovýchto her je interface prakticky nejdůležitější částí. Snad se tvůrcům podaří napodobit alespoň Homeworld. Graficky vypadá všechno naprosto dokonale. nádherné výbuchy, odrazy střel od štítů, parádní hra světla a stínů, to vše bylo vidět v nedávno vydaném rolling demu. To zároveň slouží jako benchmark a věřte, že dá vašemu mazlíčkovi pořádně zabrat.U nás hra zatím nemá žádného oficiálního distributora, ale to se snad s postupem času změní. Můj názor je, že se toho ujme CD Projekt, protože ten už distribuuje pár her od francouzských Wanadoo. Ti hru převzali od zkrachovalého Crya. Kdyby se toho ujal právě CD Projekt, bylo by to jen dobře. Jeho nízké ceny a počeštění jsou lákavé.

Pokračovat na článek


Medal of Honor: European Assault

Na slavné Evropské bitvy Druhé světové války se podíváme s dalším dílem válečné série Medal of Honor. Velení týmu, účinné krytí a nepovinné rozkazy tvoří část nových ingrediencí válečného zápalu, jimiž nás Electronic Arts láká na Evropská bojiště.Ten vlevo je poručík HoltSérie druhoválečných stříleček Medal of Honor (Medaile cti) má své kořeny ještě na první konzoli od Sony. Dvojice titulů vyvinutých „Spielbergovými“ DreamWorks tvoří zlatý fond 3D stříleček na PSone. Jejich následovníci na nejprodávanější nextgen konzoli již tak kvalitní zboží netvoří, nicméně se stále výborně prodávají. První nextgen „konzolovka“ s podtitulem Frontline (Frontová linie) díky sugestivně líčenému spojeneckému vylodění v Normandii nabídla vesměs výbornou atmosféru, nicméně následovník pojmenovaný Rising Sun (Vycházející slunce) byl jak atmosférou tak provedením velmi slabý.Vlevo dole zříte kompas a na druhé straně zase červený ukazatel adrenalinu.Třetí konzolový počin se vrátil z Asie zpět k nám do Evropy, kde se podíváme na skutečná místa skutečných bitev Amerického a Královského expedičního sboru. Dobrodružství začíná v roce 1942, kdy hlavní hrdina William Holt, toho času poručík a agent nově založeného Úřadu strategických služeb, připlouvá na jedné z výsadkových lodí do Evropy, aby bojoval po boku spojenců, ale také aby vypátral dokumenty tajných nacistických nukleárních experimentů.Vývojáři z Los Angeleského studia EA opět jako u všech PS2 dílů oslovili amerického válečného veterána Dale Dyeho, aby odborně dohlédl na autenticitu bitev a zbraní ve hře. Celý příběh má na svědomí filmový scénárista a režisér John Milius (Apokalypsa, Conan) a dá se říci, že jeho návrhy misí jsou oproti minulému dílu malým, ale zřetelným krokem vpřed.Rudý terčík nad nepřítelem značí, že po vás právě střílí.I když je pojetí hry vesměs stejné svého předchůdce a stále se jedná o poměrně přímočarou 3D střílečku, od „propadáku“ jménem Rising Sun nový Medal of Honor naštěstí dělí několik sice drobných, zato ale vítaných vylepšení. Co ovšem oko válečníkovo dozajista nepotěší, je místy až ukrutné předskriptování nepřátel, což značí jejich nehynoucí přísun na bojiště snad ze všech děr v lokaci, což působí místy velmi nevěrohodně.Spolubojovníci se poměrně slušně kryjí.Standardně kvalitní je zvuková stránka bitev, jenž je velmi hutná, zbraně dělají solidní humbuk a zejména orchestrální hudba se k motivu hry skvěle hodí. Samozřejmě nechybí certifikace THX. Pohled na bojiště je již krapet zastřený, neboť grafika se s vizuálními lahůdkami jako je třeba Killzone nemůže vůbec srovnávat. Jestli je grafický skok od předešlého dílu vůbec nějaký, tak ho odhaduji jen na krůček batolete za oblíbenou mrkvovou přesnídávkou. Sic se vše plynule hýbe a světelné efekty výbuchů působí velmi věrohodně, z hrubých a jednoduchých textur prostředí však radost rozhodně mít nebudete.Bílá hvězdička indikuje, kam podřízené vojáky vyšlete.Opět se můžete účastnit bojových misí prakticky výhradně jako pěšák s možností využívat stacionárních zbraní. K nim se ale dostanete většinou až tehdy, když s nimi pak nemáte již do čeho nepřátelského vlastně střílet. Zbraně tvoří standardní arsenál, jaký naleznete v každé hře z Druhé světové války, ovšem na výbornou je udělán krycí systém. Když se kupříkladu schováte za velkou bednu, můžete na nepřítele vykukovat ze všech stran pohybem analogové páčky za současného přiblíženého zacílení na nepřítele. Nejenže je tento systém velmi pohodlný a funkční, díky němu se pak můžete při boji chovat opravdu velmi realisticky, tzn. přebíhat mezi překážkami a vést mířenou palbu zpoza nich. 

Pokračovat na článek


Hidden & Dangerous 2: Sabre Squadron

Po roce od vydání původní taktické hry Hidden and Dangerous 2 k nám dorazil i její datadisk. Ten, jak by se dalo očekávat, obsahuje nové mise pro hru pro jednoho i více hráčů, několik nových zbraní atd, atd. Takže vlastně nic moc... ALE!Hidden and Dangerous snad nijak představovat nemusím. Již první díl této vynikající taktické série, který spatřil světlo světa už v roce 1999, prorazil na nejvyšší umístění žebříčků prodejnosti nejen u nás, ale i leckde jinde po světě (překvapivě hlavně v Británii :-). Dlouho očekávaný druhý díl se samozřejmě taky povedl na výbornou, takže bylo celkem jasné, že pro nás čeští Illusion Softworks připraví i datadisk. No, a tady ho po zhruba roce máme.Opatrný postup sicilskou vesnicíJak to tak většinou bývá, datadisk obsahuje devět nových misí pro singleplayer hru a asi tři pro síťové bitky. Těch multiplaerových map je v datadisku víc, ale většinou jde o předělávky map z původní hry a jen ty tři zmiňované jsou zcela nové. Mise pro jednoho hráče vás zavedou nejprve do ponorkové základny na severu Francie, pak do severní Afriky, na Sicílii, a nakonec do severní Francie v době operace Overlord. Mise nijak nápadité ani náročné nejsou, grafika zůstává stále stejná včetně nároků na hardware a umělá inteligence zůstala přes sliby vývojářů na stejné úrovni. Asi inteligenci nepřátel nedokážu až tak dobře posoudit, protože nepřátele většinou na potkání střílím, než se vzmohou na nějakou (byť inteligentní) reakci. Čeho si ale všimnout dovedu je, když se mnou zachráněný pilot hrdinně vrhne mezi družstvo elitních Afrických sborů s holýma rukama. Z toho lze jedině vyvodit, že to s tou umělou inteligencí zase tak slavné nebude. Je sice fakt, že se na členy svého družstva mohu spolehnout, a nemusím se bát, že si pod nohy hodí granát nebo že mi jen tak ze srandy vlezou do palebného pole tanku, ale žádný rozdíl oproti původní hře jsem nezaznamenal. A když už mluvím o těch tancích, ty se opět žádného vylepšení nedočkaly. V datadisku narazíte všeho všudy asi na osm tanků, ale zřejmě jim došla šťáva, takže jenom tři z nich jsou vůbec schopny pohybu. Od čeho to teda jsou tanky? Od toho, aby jen stály a čekaly, jestli jim náhodou někdo nepřeběhne před nosem? Boj s tanky se tak degraduje buď na záležitost smešně snadnou (v případě, že máte dost prostoru tank obejít) nebo na frustrující (v případě, že je tank zrovna postaven tak, že obejít nejde). To je pro mne velké zklamání, protože by adrenalinový boj pěšák vs. tank, jak ho znám například z Flashpointu, posunul výživnost hry zas o něco dál. Tomu chlápkovi v saku se teď stahuje žaludek. Strachem. Za chvíli bude předán francouzskému odboji.Kromě devíti nových misí a pár "inovací", které sotva postřehnete, nám datadisk také přináší nějaké nové zbraně. Bohužel až na pistoli na světlice, kterou využijete jen jednou v poslední misi, a na německý Panzerschrek si na žádnou další zbraň nějak nevzpomínám. Údajně se tam nachází někde pistole Parabellum s tlumičem, ale asi jsem jí někde přehlédl. Mimo to byl arzenál původní hry již dostatečně obsáhlý, aby mě nějaké nové zbrně vytrhly. No nic, alespoň máme tedy ty mise. Jak už jsem ale řekl dříve, žádným zajímavým nápadem neoplývají a pokud vás Hidden baví tak jako mně, dohrajete celý datadisk během necelých dvou dnů. Marně jsem vzpomínal na jedničku, kde jsem na provizorním letišti v balkánských horách bránil přistávající letadlo proti celému praporu útočících esesáků. Podobně originální misi bohužel ve dvojce ani datadisku nenajdete. Němec si vždy najde chvilku na dutinku.Nyní mi už zbývá zhodnocení, zda Sabre Squadron za koupi stojí, či ne. Teď ovšem přijde na eso v rukávu, díky kterému si datadisk opravdu stojí za to pořídit, zvlášť pokud máte doma sesíťované počítače. Totiž kooperativní síťový mód, ve kterém si zatím můžete zahrát všech devět singleplayer misí z datadisku až s šesti kámoši po síti. "Zatím" říkám proto, že Illusion slíbil, že pro kooperaci upraví i některé mapy z původní hry. Pokud tento slib splní, tak si můžete k závěrečnému hodnocení připojit tak 10 procent. Co se mě týká, tak první díl Hidden and Dangerous mi i přes svou krvavou obtížnost přinesl nejlepší kooperativní hraní, ketré jsem kdy měl možnost vyzkoušet. S kámoši se mi při jedné lan party dokonce podařilo ve čtyřech dohrát skoro celou kampaň. To mě ovšem přivádí k otázce, proč není kooperace už v původní hře? A sám si odpovídám: aby bylo co dát do datadisku. Veřte mi, že pokud bych měl recenzi Hidden and Dangerous 2 na starosti já, tak bych za tento nedostatek vývojářům pěkně spílal, a jistě by se to projevilo i na celkovém hodnocení.Projížďka jeepem po libyjské poušti se rozhodně neobejde baz nějakého "incidentu".Takže, stojí Sabre Squadron za koupi? Pokud máte síť, nebo jste častým návštěvníkem lan party, tak asi ano. Pokud Illusion dodrží slib a upraví ke kooperativnímu hraní i mapy z původní hry, tak rozhodně ano. Pokud chcete hrát H&D; 2 po netu, tak vám asi nic jiného nezbude. No, a pokud si chcete datadisk koupit jen kvůli těm devíti misím, které dohrajete během dvou večerů, tak ještě zvažte, zda se vám tato investice vyplatí. Když už jsme u té investice - trpkou skutečností je, že hra od českých vývojářů stojí v České republice více než dvojnásobek ceny, za kterou se datadisk prodává ve světě. Oproti necelým 10 dolarům zaplatíte u nás něco kolem 700 Kč. Že by přiložené CD s českými titulky o tolik zvýšilo hodnotu tohoto přídavku? 

Pokračovat na článek


Midnight Club 3 - máme se na co těšit

Třetí pokračování arkádových závodů v ulicích velkoměst je na obzoru. Tentokrát ovšem se záplavou licencovaných aut, masívní podporou tuningu a vyšlechtěným grafickým zpracováním. Zdá se, že Need for Speed: Underground 2 bude mít tuhého soupeře.Nebudou chybět klasické americké koráby silnicSérie Midnight Club odstartovala v roce 2000, kdy Rockstar Games uvedli tento titul pro PlayStation 2. Tehdy ještě s podtitulem Street Racing, zřejmě aby bylo každému jasné, že nepůjde o simulátor nočního klubu z Red Light Districtu v Amsterodamu. Na této hře spolupracoval v té době ještě samostatný tým Angel Studios, který již měl na kontě podobný projekt jménem Midtown Madness, na kterém se pro zajímavost podílel i Microsoft. V roce 2002 koupilo Angel Studios Take 2, a tak vzniklo Rockstar San Diego, z jehož dílen o jeden a půl roku později vyjel ve světle lamp nočních velkoměst a za zvuku burácejících motorů další díl – Midnight Club II. Tentokrát následovala s obvyklým zpožděním několika měsíců i verze pro PC, takže dvojku si mohlo vychutnat mnohem víc hráčů.Midnight Club II nabídl hráči roli jezdce nelegálních nočních závodů, které se odehrávaly ve virtuálních kopiích tří velkoměst. Hra umožňovala naprostou volnost pohybu a velkou dávku interaktivity, na druhou stranu jí byl vyčítán nerealistický fyzikální model a přílišná arkádovitost. Spoustě hráčů také neseděla poměrně vysoká obtížnost, díky které bylo potřeba některé závody mnohokrát opakovat. Nadějné semínko tohoto žánru však bylo zaseto a možná i díky nepříliš úspěšnému filmovému snímku The Fast and the Furious (u nás Rychle a zběsile) začalo pomalu ale jistě klíčit. Důkazem je veleúspěšný titul Need for Speed: Underground z dílen Electronic Arts a jeho dnes chystané pokračování spolu s dalšími velice podobnými hrami jako Juiced nebo třeba Street Racing Syndicate. Přestože zmíněné NfS:U nepřineslo žádnou revoluci v samotném závodění (spíš naopak – omezená volnost pohybu, přesně vymezených několik tratí, atd.), obsahovalo navíc dvě novinky, které se ukázaly jako klíčové. Tuning a Drag racing. Poprvé budeme mít možnost závodit i na chopperuJeště než se podíváme pod pokličku Midnight Clubu 3, řekněme si pro zajímavost něco o reálných nelegálních závodech. Ne proto, abychom si zde dělali hodinu dějepisu, ale kvůli pochopení podstaty tohoto fenoménu, který není o závodění, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o životním stylu, jehož epicentrem jsou excentrická auta, pro jejichž majitele není důležitá jen jejich rychlost, ale také vzhled a v neposlední řadě stylová muzika, kterou jejich miláčci dokážou rozpoutat pravé decibelové peklo. Ostatně to také v EA dobře pochopili a také proto mělo NfS:U úspěch nesrovnatelně větší, než oba Midnight Cluby dohromady. Nicméně trocha historie nemůže uškodit.Ve Spojených státech, které jsou kolébkou street racingu, si znudění teenageři začali modifikovat první auta už ve čtyřicátých letech minulého století. Nejprve v nich závodili v oblasti vyschlých jezer v jižní Kalifornii, ale záhy se přesunuli do ulic velkých měst, kde měli zpočátku velkou volnost, protože jejich zábava byla policií tolerována. V padesátých letech začal street racing jevit známky opravdové subkultury, začaly se formovat různé gangy, které se specializovaly na určité typy aut. Starší z nás si jistě vybaví scénu z Pomády s Johnem Travoltou, ve které mladíci ve vyleštěných fárech soutěží o dívku svého srdce. V té době se však tato zábava stala terčem policejních zákroků, používání semaforů jako startovních zařízení se přestávalo pokojným občanům a daňovým poplatníkům líbit. Nicméně vývoj byl nezadržitelný. V šedesátých letech se objevily první Drag závody, do aut se začala montovat nitra a vysílačky, pořádaly se monstrózní happeningy s tisíci účastníků a street racing překročil hranice Spojených států a nejlépe se uchytil v Japonsku, které bylo zdrojem další zejména technologické inspirace. Ve správné závodní hře nemůže Corvetta chybětPo tomto stručném shrnutí zhruba padesátiletého vývoje street racingu je o hodně jasnější podtitul nového Midnight Clubu 3 – DUB Edition. DUB je americký časopis, který se věnuje právě autům, tuningu, hudbě, která je mezi jeho čtenáři „in“, pořádá a sponzoruje různé akce a setkání. Tento časopis je právě jedním z atributů výše zmíněného životního stylu a proto se nedivte, když ho v pořádně vytuněné fordce najdete ležet na zadním sedadle. Tak, jako má správný český kutil v poličce všechna „Ábíčka“ a každá moderní žena v kabelce od Luise Vuittona Elle. Nicméně DUB na třetím pokračování Midnight Clubu s Rockstar San Diego oficiálně spolupracuje, jeho úkolem je pravděpodobně „odborný dohled“ nad tím, aby auta a jejich součástky a doplňky, hudba, oděvy a všechno ostatní odpovídalo realitě.A nyní už (konečně) k samotné hře. Ta nás samozřejmě opět zavede do prostředí závodů, které se stejně jako v předchozích dílech odehrávají v ulicích živoucích velkoměst. Takže nebude chybět hustá městská doprava včetně chodců, rozsáhlé mapy se spletí úzkých uliček a několikaproudových dálnic. Ovšem úzkých uliček, jak je známe z druhého dílu, ubude na úkor právě těch delších a prostornějších, čímž veškeré závodění možná trochu ztratí na rozmanitosti, zato získá na rychlosti. V každém případě zůstane zachován systém naprosté volnosti, díky které se dá trasa závodu, která je vytyčena řadou checkpointů, projet podle vlastního uvážení. Opět se projedeme ve třech městech, ovšem tentokrát místo Los Angeles, Paříže a Tokia zůstaneme po celou dobu v Americe, konkrétně v Atlantě, Detroitu a San Diegu. Ovšem každé z nich opět přinese velmi rozdílnou zkušenost, protože jako v předchozím díle budou tato města zpracována každé jinak a bude položen důraz na jejich originální prvky, a to jak v centrech, tak na okrajích a v přilehlém okolí.Demonstrace vylepšených odlesků, tentokrát kompletně na celém vozuZávodit budeme opět v autech a na motorkách, avšak nyní bude výběr o hodně pestřejší. Poprvé v sérii Midnight Club najdeme licencovaná vozidla, a to rovnou přes padesát kousků. Z širokého výčtu značek můžeme jmenovat Mercedes, Cadillac, Ducati, GM a Mitsubishi. Kromě licencí se dočkáme i nových druhů vozidel. Ke klasickým osobním autům přibudou sportovní vozy, terénní auta, náklaďáky SUV (Sport Utility Vehicle – typický americký úlet – vozidlo postavené na platformě náklaďáku, upravené pro osobní dopravu). Novinky se dočkáme i u motocyklů, kromě klasických silničních sporťáků přibudou také choppery. Ovšem hlavní a nejpodstatnější novinkou je samozřejmě tuning. Ano, v novém Midnight Clubu budeme moci své auto předělat k obrazu svému a k tomu bude k dispozici nepřeberné množství doplňků. Ty se rozdělují na dvě skupiny: výkonové a stylové. Výkonové jsou například tlumiče, přídavná sání, turbodmychadla a další, stylové potom nárazníky, spoilery, disky, světla, kryty chladiče, kapoty, barvy a spousta dalších. Plusem je, že veškeré doplňky jsou autentické a odpovídají těm, které se dají koupit v reálném obchodě.Ať už však vaše miláčky vyšlechtíte, jak chcete, nevyhnete se bouračkám a kolizím, které vaše faceliftované plecháče zdeformují a poškodí. Dalším krokem vpřed je v třetím Midnight Clubu simulace realistické destrukce vozidla, díky které uděláte z vašeho vozu či motocyklu nešetrnou jízdou hromadu šrotu.Díky licencím se projedeme také v novém Hummeru, zaparkovat můžeme před redakcí DUBu :)V pozadí velkých změn nezůstane ani grafické zpracování. Už dvojka uměla odrazy okolí na vyleštěném laku aut, třetí díl by to měl umět ještě věrněji, modely vozidel budou více realistické a dohlednost bude větší. V pozadí nezůstane ani vylepšený motion blur, který si vychutnáte při dávkování nitra. Zajímavou otázkou je, zda bude Midnight Club 3 běžet na enginu vyvinutém speciálně pro tuto hru, nebo půjde opět o recyklát souběžně vydaného dílu série Grand Theft Auto. O herních módech zatím Rockstar tajemně mlčí, předpokládá se však, že všechny z minulého dílu zůstanou zachovány a možná se dočkáme i několika dalších. Těšit se tedy můžeme na hlavní část Career, dále na mód Arcade, Detonate a Capture the Flag, vylepšený editor a online hraní. Multiplayer bude podporovat hru až osmi hráčů a dobrou zprávou je, že veškeré vylepšení vašeho vozu ve formě tuningu budou viditelné i pro vaše soupeře.O mnoho víc toho zatím nevíme ani o soundtracku, ale zdá se, že i zde se promítne účast magazínu DUB a v autě si pustíme především dravý rap, hip-hop a podobné záležitosti. Co se týká ostatních zvuků, nebude chybět ohlušující burácení motorů, obzvlášť vyšlechtěné mají být zvuky kolizí a havárií a v pozadí nezůstanou ani okolní zvuky, dotvářející celkovou atmosféru města.Prozatím je hra ohlášena pouze pro PlayStation 2 a Xbox, nicméně doufám, že se dostane i na PC verzi. S ohledem na úspěch NfS:U a na s výhledem na jeho druhý díl je to více než pravděpodobné. Co říci závěrem? Třetí díl Midnight Clubu je hozenou rukavicí dvojce Need for Speed: Underground EA a ať už tento souboj dopadne jakkoliv, hráči se mohou těšit na další pokračování výborného a návykového závodění v ulicích velkoměst, které se v poslední době stalo tak populárním.

Pokračovat na článek


Vietcong - Povedené peklo

Nyní máme možnost se s novou českou hrou od Pterodonů vrátit do časů a do míst, kam bychom se v realitě určitě vrátit nechtěli. Ovšem virtuálně se do nich budete vracet často a rádi.Ať už chceme nebo ne, je jasné, že z pohledu US Army i většiny americké veřejnosti byla válka ve Vietnamu jedním obrovským omylem. Dalo by se říct, že Vietnam je takové americké Waterloo. Proto se není čemu divit, že se američtí herní vývojáři tomuto tématu vyhýbají jako čert kříži, i když je tento námět dost atraktivní. Přiznejme si, že střílet fašisty v nespočetně mnoha hrách z druhé světové války už není ono. Tento fakt si uvědomil český tým Pterodon a vytvořili hru z právě zmiňovaného vietnamského konfliktu.Naštěstí tato tématická jedinečnost na trhu (kromě budgetovky Line of Sight: Vietnam) české vývojáře neukolébala a hned po prvních minutách hry poznáte, že si na svém dílku dali opravdu záležet. To, co dělá Vietcong opravdu jedinečným, je právě atmosféra Vietnamské války, která je všude kolem vás. Někdy jsem byl tak nervózní, že jsem střílel i do keřů, které se mi zdály jen podezřelé. Vietnamci totiž číhají na každém rohu a v džungli se dokonce skrývají i pasti jako dráty upevněné ke granátu nebo zakryté jámy s naostřenými bambusovými tyčemi. Naštěstí nejen mise džungli jsou zábavné a ve hře je nezapomenutelných misí hned několik. Skvělé je, že náplň misí není stereotypní a většinou si v každé misi zahrajete trochu něco jiného. Někdy máte za úkol dobít základnu, jindy zase osvobodit kamaráda z vietnamské vesnice nebo ubránit základnu.Je jasné, že pouhé probíhání misí s bezejmennými vojáky by nebylo úplně ono, a tak nás čeká i příběh. Vy jako hlavní postava jste seržant Steve Hawkins, který přilétá v roce 1967 na základnu amerických a jihovietnamských jednotek, aby velel malé skupince speciálních jednotek. Přesněji řečeno je ve skupině kromě vás dalších pět vojáku, a to kulometčík, doktor, radista, technik a stopař. Ne, nebojte se, naštěstí nejsou vaši spolubojovníci stupidní a často se i hodí, hlavně medik (léčí vás, ale to snad ví každý :), technik (dodává vám munici) a radista (přes vysílačku, kterou nosí na zádech, se domlouváte s velením o dalším postupu). Vaši společníci s vámi bohužel nebudou ve všech misích, ale pouze asi v polovině.Každá mise začíná ve vašem osobním bunkru na základně, odkud máte přístup jen do skladu se zbraněmi (výjimkou je první mise, ve které jste mohli procházet celou základnou). Tento styl startu mise se mi velice líbil, protože v bunkru máte spoustu zajímavých věcí. Kromě dokumentů s brífinkem k další misi jsou k dispozici například osobní dokumenty o vás a celé vaší skupině, příručka o přežití v džungli s různými informacemi o Vietcongu (opravdu se vyplatí přečíst), karta o všech zbraních ve hře a dokonce i váš deník. Pro příjemnou atmosféru vám hraje i rádio. V muničním skladu potom najdete všechny dostupné zbraně včetně těch vietnamských. Zbraně ve Vietcongu jsou kapitola sama pro sebe. Mezi těmi americkými můžeme najít takové klasické kousky jako karabina M1, samopal Thompson nebo brokovnice Remington 870. Kromě těchto veteránů si zastřílíme i s M16, která byla v té době naprosto novou a revoluční zbraní. Ostatně ani já na ni ve hře nedám dopustit a od té doby, co jsem ji dostal, jsem ji používal skoro ve všech misích. Vietnamská strana má na všechny americké zbraně své ekvivalenty. Například klasický samopal „těch zlých“ AK 47, pušky SKS Simonov nebo SVD Dragunov a Mosin-nagant a spoustu dalších. Pro všechny zbraně platí, že je na nich odveden kus práce jak po grafické, tak i po zvukové stránce. Navíc se všechny zbraně chovají i naprosto reálně (M16 znatelně míň cuká než AK47).V dnešní době je hodně sledovanou věcí určitě grafika, o které si teď něco řekneme. To, co od Vietcongu rozhodně nemůžeme čekat, jsou rozlehlé prostory jako například ve Flashpointu. Když jste v džungli, většinou jdete cestou, která je předem určená autory a moc prostoru pro vlastní improvizaci nemáte, ale to vůbec nevadí. Celou vaši skupinu skoro vždy vede stopař a vy máte o zábavu postaráno díky vietnamcům a pastím. V podstatě jediné, co mi na grafice trochu vadí, je animace listí a keřů. Ty jsou pořád statické a vůbec se nepohnou. Panák jimi prostě projde a okolo se rozvíří trocha listí. Teď si sice můžete říkat, že pokud se mi nelíbí listy a keře v džungli, tak to musí vypadat hrozně. Naštěstí je pravda přesně opačná a celkově džungle působí skvěle. Světla tam moc není a tak vidíte velmi efektivní proužky světla propadající skrz koruny stromů a všude jsou kořeny a povalené stromy (skvělá místa pro krytí). Celá hra se naštěstí neodehrává pouze v džungli, takže se podíváme i na spoustu jiných míst. Jako úplně největší plus na grafice se mi zdají animace postav. Ty se autorům obzvlášť povedly. Zvlášť se mi líbila animace, kdy postava přelézá nějakou překážku. Ovšem i ostatní animace jsou na skvělé úrovni (vykukování vietnamců, krčení, přebíjení zbraní). Grafiku bych celkově ohodnotil jako nadprůměrnou, která dobře běží i na průměrných strojích, ale mezi VIP enginy se neřadí.Velice mě potěšila i zvuková stránka hry. Hra samozřejmě podporuje všechny moderní zvukové efekty jako EAX. Skvělá je i podpora 5.1 reproduktorů. Pokud jste totiž vybaveni 6ti reprákovou soustavou, užijete si pravé vietnamské peklo. Střelbu slyšíte ze všech koutů a hra dokonce, jako jedna z mála, využívá prostřední reproduktor. Autorům se povedly i dokonale reálné zvuky zbraní, takže ostřílení hráči Vietcongu poznají, odkud na ně někdo střílí a především taky čím. Jediné co mě na zvucích mrzí, je chybějící typický zvuk při vystřelení poslední kulky z M1 (ale to stejně zajímá jenom detailisty jako jsem já). Za zvuky zbraní nezaostává ani hudba v menu, kde posloucháte příjemné kytarové sólo a v úvodní animaci si dokonce poslechnete skladbu kytarového mága Jimmyho Hendrixe.Ve Vietcongu nechybí ani pořádný multiplayer, který se autorům jako skoro vše perfektně vydařil. Nechybí klasické módy jako deathmach a capture the flag. Autoři do hry přidali i mód tým proti týmu, kdy jedna strana má určitý úkol (bránění pilota, zničení určitého objektu) a druhá strana se ji v tom snaží zabránit (vlastně takový Counter-Strike s američany a Vietcongem). Dokonce jsem slyšel i ohlasy, že by měl Vietcong překonat CS, o čemž pochybuji. O tomto nechci spekulovat , protože kvalitu multyplayeru ukáže čas, ovšem jako alternativa je Vietcong dobrá volba a vyplatí se multiplayer alespoň vyzkoušet. Našince navíc potěší, že s mým modemem 56 se dalo hrát celkem v pohodě a na jednom cizím serveru jsem měl dokonce ping 150! Vietcong mě jako jedna z mála akčních her donutil, abych si ho zahrál znova na vyšší obtížnost, a to se mi stává jen výjimečně. Výzvou je pro mě hlavně obtížnost vietnam (celkem jsou obtížnosti 4 - easy, normal, hard a vietnam). Poslední zmiňovaná obtížnost je opravdu tuhá. Nepřátelé jsou skoro 100% přesní, lépe se kryjí, používají krycí palbu a máte méně zdraví- prostě Vietnam. Na závěr řeknu jen to: Vietcong mě prostě dostal.

Pokračovat na článek


Port Royale 2

Obchodních a námořních strategických her je jak šafránu, takže jsem byl hrou Port Royale 2 zprvu nadšený. Hra nabízí mnoho možností od obchodování a výstavby výrobních podniků až po lov pirátů a přepadávání nepřátelských plavidel. Jak to ale ve skutečnosti vcelku dopadlo, se podrobně dozvíte v recenzi.obchodní flotila ukotvená v přístavuKdyž se mi Port Royale 2 dostal poprvé do ruky, tak jsem z toho byl dost nadšen. Strategických her z prostředí karibského moře konce 16. a počátku 17. století už tu sice pár bylo, ale ani jedna z nich mě neoslovila natolik, abych se z toho posadil. Od dob staré Kolonizace tu byly tituly jako Corsairs, Tortuga a několik dalších titulů o pirátech a bukanýrech, jejichž jména si už nepamatuji. Ale všechny (tedy krom Kolonizace) měly nějaké nedodělky a vady. Port Royale bohužel není výjimkou. Smutnější je, že by stačilo málo a byla by Port Royale mnohem zábavnější než je. Ale vezmu to hezky popořadě. mapa Karibského mořeZ počátku hraní jsem byl celkem nadšen. Hru začínáte v roce 1600 v bouřlivém prostředí Karibiku, kde zrovna soupeří o moc a bohatství koloniální říše Španělsko, Anglie, Francie a Holandsko. Do toho se samozřejmě pletou ještě piráti a obchodníci se svými osobními cíly, takže je v karibských vodách docela rušno. Začínáte jako obyčejný obchodník. Zprvu máte jen jedno skladiště a malou šalupu, a tak nejrychlejší způsob, jak přijít k trochu většímu majetku, je začít obchodovat. Než ovšem do hry proniknete hlouběji, tak to obchodování není zas tak jednoduché. Každé město vyrábí určitou sortu materiálů a výrobků od pšenice a cukru přes kávu až po rum a tkaniny. Takže vy něco z toho levně koupíte, a teď se musíte taky postarat o to, abyste to zase prodali někde jinde s výdělkem. Než ale zmapujete která kolonie má čeho moc a čeho nedostatek, tak to bude chvilku trvat. Z počátku mé obchodování vypadalo tak, že jsem měsíc plul s naloženou šalupou od jedné kolonii k druhé v marné naději, že náklad někde trhnu. No, ale po čase získáte alespoň stručný přehled kde co je a za kolik, takže se budou penízky pěkně množit. Když půjdou obchody dobře a získáte v některé další kolonii dobrou pověst (nejlépe dodáváním nedostatkového zboží), můžete si zde koupit stavební povolení a vlastní výrobní podniky. Pak už šalupa nebude stačit, takže si můžete rozšířit flotilu o nějakou lepší loď. Jak se bude váš obchodní syndikát rozrůstat a pověst šířit, získáte také důvěru koloniálního guvernéra, který vás pak pověří nějakým úkolem jako je hledání trosečníků nebo stíhání pirátů. Krom toho vám také mohou zadávat další úkoly různí typové v hostinci. Jednomu spadl přes palubu důležitý náklad, druhý se potřebuje rychle dostat na Floridu, na třetího číhá lovec odměn. Krom toho, že je plnění těchto úkolů dosti výhodné, tak představují pěkné zpestření od neustálého shánění a přemísťování nejrůznějších komodit. A když si chcete vysloužit ještě víc dukátů a pozornosti, můžete si na lodě naložit kanóny a pustit do lovu pirátů. A nebo začít s pirátstvím sám. A teď se dostáváme k námořním bojům. Ty mě z počátku také nadchly. Svoji plachetnicí po mapě celkem jednoduše manévrujete za účelem získání dobré palebné pozice. Pak se můžete rozhodnout, zda použijete těžký kalibr a pošlete protivníka rychle ke dnu, nebo střelivem s řetězy zničíte jeho plachtoví a znemožníte mu tak manévrování, nebo můžete kartáčovou palbou vyřídit posádku, loď zahákovat a přivlastnit si jí i s nákladem. Ovládání loďky je docela zábava a v kombinaci s množstvím různých typů lodí nabízí zpočátku širokou škálu možností, ale ALE. námořní bitva v plném prouduTeď se dostávám k zásadnímu ALE, které mi celou hru znechutilo a posunulo tak závěrečné hodnocení na bod zklamání. Totiž, v námořní bitvě můžete ovládat jen jednu loď najednou. Jenže protivník jich může mít kolik chce. Vám tedy nezbývá než v boji s více plavidly poslat jednu loď, taktikou „hit and run“ udělat protivníkovi co nejvíce škody, loď odvolat a chopit se kormidla u druhé. To prostě není fér! Zpočátku mi toto pravidlo ještě moc nevadilo, protože vyřídit dva pirátské škunery vojenskou fregatou není problém. Mimo to jsem se domníval, že je toto pravidlo dáno hodností kapitána. Jenže postupem hry začnou mezi sebou kolonie začnou válčit a guvernéři se na vás začnou obrace s prosbou, zda byste jim v tom válčení nepomohli. Takže si koupíte „válečné povolení“ (bez něj jste považováni za piráta) a můžete přepadat znepřátelené obchodníky. Potud je to ještě jednoduché. Ale když takhle přepadnete pár lodí, pěkně si tím zkazíte u znepřáteleného národa pověst, a pak se můžete těšit na návštěvu celé vojenské flotily čítající pět galeon. Tady už má pravidlo jedné lodi katastrofální následky a můžete jen zoufale koukat, jak nepřítel decimuje jednu vaší loď po druhé, zatímco to většina vaší flotily sleduje z povzdálí. Mimo to mají královské flotily lepší lodě, než vy si vůbec můžete koupit, takže jsem v této fázi hry nejprve vystřízlivěl ze svého počátečního nadšení a pak se u mě hra propadla do naprosté nechuti. souboj cti na život a na smrtPo několika prohraných bitvách jsem nakonec přišel na taktiku, jak se ubránit i vojenské flotile. Nejprve jsem pomocí rychlých lodí a municí se řetězy zničil co nejvíce plachtoví a pak jsem pomalé a neohrabané protivníkovi lodě jednoduše „vymanévroval“. Jenže to trvá celkem dlouho a po boji musíte lodě několik měsíců opravovat. Také je to vlastně jediná možná taktika, takže po třech bitvách se vám námořní bitvy začnou zajídat, protože probíhají všechny stejně. Takže, po čase zjistíte, že je lepší se do křížku s námořní mocností, jako je Španělsko nebo Anglie, radši nepouštět. Jenomže, pak se vám začne zajídat i to obchodování, které je také pořád stejné. Sice si můžete vybudovat pět obchodních flotil, ale po čase zjistíte, že ovládat byť jen tři z nich znamená docela práci pamatovat si, která s čím odkud kam pluje a co tam má nakoupit, a není nic co by vám v tom pomohlo. Takže nakonec zjistíte, že je nejlepší mít jednu obchodní flotilu a jednu vojenskou na plnění úkolů. Jenže pak vám zadané úkoly přijdou taky stejné a města, která navštívíte, jsou vlastně taky jedno jako druhé, a přestože jich je asi šedesát, stejně za celou hru jich budete častěji navštěvovat jenom pár. Pak ještě můžete lovit piráty a vybrakovat jejich brlohy, obsazovat nepřátelská města (což je skoro nemožné), zakládat města (za zásluhy ve válce) a přepadávat cizí obchodníky (čímž si zničíte pověst). Ještě občas dojde k malé zpestření v podobě šermířského souboje, ale dříve či později vás to beztak přestane bavit úplně. politická mapa teritoriálních vodA to je právě moment, kdy by se hodilo pustit se do nějaké pořádné námořní řeže, kde si to se svými rychlými korvetami rozdáte s robustními španělskými galeonami a lá Francis Drake. Ale to nejde. Respektive jde, ale jen velmi namáhavým a podivným způsobem. A to nejsem jediný, kdo na toto pravidlo nadává. Když jsem se díval na oficiální fórum, tak tam na toto omezení jedné lodi hází špínu většina příspěvků. Ještě více mne překvapilo zjištění, že v prvním dílu Port Royale toto omezení nebylo. Ještě pár řádků k technickému zpracování. Izometrická grafika měst a kolonií je na velmi dobré úrovni. Domky vypadají pěkně, celá kolonie se hemží různými lidičkami a vše vypadá celkem roztomile. Ale jak už jsem říkal, grafický design domků se v různých koloniích vůbec neobměňuje, takže vás grafika přes svoji krásu za chvilku omrzí. Hlavní mapa Karibiku vypadá jakoby z oka vypadla hře Heroes of Might and Magic III. Na druhou stranu to zas není na škodu, protože tak má hra jistou přehlednost, která je rozhodně důležitější. 3D boje ale rozhodně mohly vypadat lépe. Plachetnice vypadají dosti stroze, ale alespoň jde na první pohled poznat o jaký druh lodě se jedná. Hudba je také z počátku pěkná, ale po pár hodinách hraní jsem ji radši vypnul. Kolem a kolem, technické zpracování hry je sice dostačující, ale rozhodně nijak nevyniká.Co říci závěrem? Stará dobrá Kolonizace zůstává nepokořena. Je to škoda, protože by stačilo málo, a Port Royale 2 by byl celkem pěknou a originální hrou, jakých je poslední dobou opravdu málo. Ale bohužel tomu tak není. Takhle jsem se u Port Royale 2 bavil celkem tři dny intenzivního hraní, ale až tuhle recenzi dopíšu, tak ho zase odinstaluju a už se k němu nevrátím. A pokud se mi bude stýskat po Karibiku, zahraju si raději Kolonizaci.  

Pokračovat na článek


Internet je doménou velkých národů

A také jejich jazyků. Díky internetu se stala angličtina v podstatě nezbytným jazykem dorozumívání. Pokud chcete mít informace o jakékoliv události, jakékoliv statistice, zprávě nebo dění ve světě, najdete ji v angličtině. Mnoho výrazů z internetu se přeneslo do běžné praxe a některé se jako zkratky používají v korespondenci a chatu.Internet podle jazykůV roce 2011 požívalo internet v angličtině 565 milionů uživatelů z celkově mluvících 1 miliardy obyvatel. Na druhé místo se dostala Čína s 509 miliony uživateli z celkového počtu 1,37 miliardy čínsky mluvících obyvatel. Zajímavé je procentuální srovnání, kdy angličané použili rodný jazyk ve 43 % a číňané ve 37 % případů. Pokud jde o procenta, která určují příslušnost a užití svého jazyka, tak největšími nacionalisty (nebo nejméně znalými cizích jazyků) jsou Japonci a Němci. Ti použili rodný jazyk v 78 % a 79,5 %. Naopak nejnižší použití vlastního jazyka se týká zbytku světa, kam patříme (14,6 %), Francouzů (17,2 %) a Arabů (18,8 %).Počet uživatelů v ČRV roce 2000 měl internet kolem 1 milionu uživatelů v ČR. Poté nastal prudký nárůst a v roce 2003 bylo již 2,7 milionu, v roce 2006 5,1 milionu a v roce 2010 6,68 milionu uživatelů. Podstatnou změnou v užívání internetu je mobilní síť 3G. V letošním roce bylo uživatelů v ČR již kolem 3,6 milionu. Tvoří však jen 20 % vysokorychlostního připojení. Stále je před ním Wi-FI a xDSL, každý s 25 % připojení.Internet bez angličtiny je jako cestování bez znalosti jazyka. Na internetu se v angličtině najde mnoho informací a naštěstí většina populace zná základní výrazy. Přesto se větší znalost týká spíše mladé generace. Pokud se ovšem nezaplete do her, kde stačí několik zkratek – CYA – See You – Sbohem.

Pokračovat na článek


Hackeři, crackeři a jiná havěť…

Všechno dobré vždy bylo a bude člověkem zneužito. Internetové prostranství láká nejen k poučení, práci nebo zábavě, ale také k podvodům a zneužívání nevědomosti, kriminalitě a vytváření problémů. Běžný uživatel si na internetu nemůže být jist žádným svým krokem.Definice hackerstvíJiž v roce 1989 americký poradní panel National Science Foundation – divize sítí a komunikací pro výzkum a infrastrukturu charakterizoval jako neetické a nepřijatelné jakékoliv činnosti, které se záměrně:(a) snaží získat neoprávněný přístup ke zdrojům na internetu,(b) narušují zamýšlené použití internetu,(c)poškozují nebo ničí zdroje prostřednictvím takovýchto akcí,(d) zničí integritu počítačové informace(e) ohrožují soukromí uživatelů.Tak bylo poprvé definováno hackerství.Kdo je hacker?Podle původní definice je hacker talentovaný programátor, který by mohl vyřešit téměř jakýkoliv problém velmi rychle a často inovativními a nekonvenčními prostředky. Dnes je tento termín používán pro toho, kdo se snaží proniknout do počítačů jiných lidí nebo vytvoří počítačový virus, který nemá tak ušlechtilý účel. Těmto lidem spíše sedí přezdívka cracker (suchar).Skutečný hackerLegndární Richard Stallman je skutečným průkopníkem internetových systémů a technologií. Sám řekl: “ Hacker má etiku, která se vztahuje k pocitům, co je dobré a co špatné. Etické myšlenky znamenají, že znalosti by měly být sdíleny s dalšími lidmi, kteří mohou těžit z toho, že významné zdroje by měly být všech“. A také tak jednal. V roce 1984 zahájil projekt GNU, aby vytvořil svobodný operační systém. GNU je kompatibilní s Unixem a název GNU je zkratka pro „GNU není Unix“ Tím chtěl zdůraznit, že je to jako Unix, ale ne přesně Unix. Dnes používají miliony lidí Unix ve verzi GNU, i když se často odkazuje, že je to jako Linux, což je vlastně pouze název jádra operačního systému, který bylo zveřejněn pod licencí GNU General Public License (jako mnoho jiných softwarových balíčků obvykle distribuovaných s Linuxem kernel). V roce 1985 Stallman založil Free Software Foundation jako od daně osvobozenou charitu pro rozvoj svobodného softwaru. GNU GPL umožňuje ostatním kopírovat, distribuovat a provést změny softwaru tak dlouho, dokud nebrání ostatním dělat to samé. Tato promyšlená právní licence se stala součástí širokého okruhu softwaru od operačních systémů až po hry rozšířené na celém světě.Licence GNU GPL podle StallmanaLicence GNU vyžaduje tři hlavní věci: zdrojový kód musí být zveřejněn, kód může být změněn jinými a buď původní nebo upravený kód může být přerozdělen za stejných podmínek. Tato důležitá myšlenka pomohla popularizovat několik souvisejících hnutí jako je shareware a free open source software.  Myšlenka, že informace by měly být zdarma, je zásadní pro mnoho dalších hnutí, jako například Project Gutenberg, který distribuuje volné kopie knih a otevřená encyklopedie Wikipedia, kterou zásobuje uživatel. Stallman také vyvinul GNU Emacs textový editor, GNU symbolický debugger (GDB), a GNU C kompilátor. Byl tedy průkopníkem šíření internetu a nikoliv škůdcem, jak se dnes hackeři profilují.Známí „suchaři“ – John DraperJohn Draper byl jedním z prvních známých telefonních hackerů a první slavný telefonní „phreak“ (slovo phreak je zkomoleninou slov phone a break – tedy jakési prolomení telefonu). Draper byl se ctí propuštěn z amerického letectva v roce 1968 poté, co vedl vyslání z Vietnamu a stal se inženýrem ve společnosti National Semiconductor. Jednoho dne si všiml, že slepé děti Dennie a Jimmie pomocí píšťalky dokáží zdarma vést dlouhé telefonní hovory. Nalepil tedy píšťalku na jeden z otvorů sluchátka a pak foukal do telefonu. Upravená píšťala produkovala čistý 2600 Hz tón, který byl standardem, který používá telefonní elektronika a signalizuje, že výzva je u konce. Když telefonní systém uslyšel písknutí, zastavil všechny poplatky za dálkové hovory, i když hovor pokračoval, dokud jeden z účastníků řízení nezavěsil. John popularizoval použití této píšťalky a stal se známým hackerem s názvem podle píšťalky „Cap’n Crunch“. Zatčen byl v květnu 1972 za nezákonné používání telefonu ve firemním systému. Byl propuštěn na zkušební dobu a znovu zatčen v roce 1976. Nakonec byl odsouzen na základě obvinění z podvodu po drátu a strávil čtyři měsíce ve federálním vězení Lompoc v Kalifornii.Mark Abene – CNN telefonistaMark Abene byl jedním z nejvíce notoricky známých telefonních hackerů. Jeho přezdívka byla „Vláknový optik – Phiber Optic“ (písmeno f bylo z důvodu větší atraktivity změněno na ph, aby evokovalo phone – telefon). Jeho preferovanou aktivitou byla vloupání do telefonních systémů při využití běžného telefonního sluchátka. Mark byl členem Legion of Doom – skupiny hackerů a poté založil Masters of Deception (MOD – Mistři podvodu). Když se AT & T telefonní systém  v roce 1990 zhroutil, byl na mušce tajných služeb, ale později se ukázalo, že nehoda byla způsobena počítačovou chybou. V prosinci 1991 byl Abene byl obviněn a odkroutil si deset měsíců v Schuylkillském vězení v Pennsylvánii z důvodu hackingu společnosti Southwestern Bell, Pacific Bell a Martin Marietta Electronics. Ve vězení byl navštíven tolika novináři, že ho ostatní vězni nazvali CNN. Kupodivu nebo možná právě pro svoje znalosti byl prezidentem Crossbar Security (bezpečnostní služba) do roku 2004.Kondor KevinKevin Mitnick byl jedním z nejvíce talentovaných hackerů a také nejvíce stíhaným. Mitnick se nazýval „Condor“. Stal se prvním hackerem, který se objevil na stránkách FBI „Most Wanted“ (nejhledanější). Zabýval se pronikáním do digitálních počítačových sítí. Když byl zajat, byl odsouzen na rok do léčebného centra pro závislost na počítačích. V únoru 1995 byl znovu zatčen za vloupání do různých počítačů a stahování 20.000 čísel kreditních karet. V dubnu 1996 se přiznal k nelegálnímu používání odcizených mobilních telefonních čísel. Ale jeho nejslavnější hacking bylo vloupání do firemních počítačů a stahování software, který jako druh trofeje ukazoval a chlubil se jím na síti. Zatčení Mitnicka začalo zjištěním, že bezpečnostní expert Tsutomu Shimomura má hacknutý počítač a poté sleduje invazi na konkrétní modem v Netcom.com v místě Raleigh – Severní Karolína. A nakonec FBI použije mobilní telefon se sledovacím zařízením. Tak najde a zachytí Mitnicka v jeho bytě. Vzhledem k tomu, že Mitnick byl označen za nebezpečného pro jakoukoliv elektronickou síť, byl držen ve vězení bez záruky na čtyři roky bez soudu. Byl odsouzen na 5 let a propuštěn v lednu 2000. Podmínkou jeho propuštění bylo, že čtyři roky nebude mít žádný kontakt s počítačem nebo mobilním telefonem. Mitnick se stal celebritou mezi hackery kvůli neobvykle intenzivnímu a údajně nespravedlivému stíhání ze strany státních orgánů.Další Kevin – Temný DanteKevin Poulsen patřil mezi nejdokonalejší a talentované hackery. Pracoval pro SRI International ve dne a v noci byl hacknutý pod přezdívkou „Dark Dante“. Trénoval, aby se stal dokonalým hackerem a dokonce se učil sám sebe uzamknout při hackování. Poulsen například aktivoval staré žluté stránky eskortních čísel pro známého, který pak provozoval virtuální kancelář. Když FBI začala Poulsena nahánět, odešel do podzemí jako uprchlík. Objevil se v nevyřešených záhadách NBC, protože dokázal havarovat telefonní linku s předvolbou 1-800. Byl nakonec zatčen v únoru 1995. Poulsen je známý tím, že převzal všechny telefonní linky v Los Angeles rozhlasové stanice KIIS-FM, což mu zaručilo, že byl 102. volající a vyhrál Porsche 944. V červnu 1994 se Poulsen přiznal k sedmi napadením pošty, kabelového připojení, počítačovým podvodům, praní špinavých peněz, bránění spravedlnosti a byl odsouzen na 51 měsíců do vězení a musel zaplatit 56.000 dolarů. Později byl uznán vinným z vloupání do počítačů a získávání informací o tajných podnicích FBI.Vladimir Levin – nadaný RusVladimir Levin byl absolventem biochemie a matematiky Technologické univerzity v St.Petersburgu. Vedl ruskou hackerskou skupinu, která provedla první úspěšnou mezinárodní bankovní loupež přes síť. Levin používal přenosný počítač v Londýně pro přístup k síti Citibank a získal seznam zákaznických kódů a hesel. Pak se přihlašoval 18 krát po dobu několika týdnů a převedl 3.700.000 dolarů prostřednictvím bezhotovostních převodů na účty jeho skupiny zřízené ve Spojených státech, Finsku, Nizozemsku, Německu a Izraeli. Citibank později získala zpět asi 400.000 dolarů. V Citibank si všimli převodů a kontaktovali úřady, které Levina zatkly na londýnském letišti v březnu 1995. Bojoval o vydání po dobu 30 měsíců, ale byl převezen do USA k soudu. Odsouzen byl ke třem rokům vězení a musel zaplatit Citibank 240.015 dolarů. Čtyři členové skupiny Levina se přiznali ke spiknutí s cílem spáchat bankovní podvod a byli odsouzeni k různým trestům.Historie „sucharů“ i pravých hackerů je jistě velmi zajímavá a podnětná. Původním cílem bylo rozšíření svobody a internetu. Později si někteří hackeři udělali z internetu kriminální základnu a byli také stíháni. Telefonní podvody se stávají dodnes, ale ustoupily podvodům po internetu, které se staly velice promyšlenými. Často zasahují občany, kteří nemají zkušenosti a nemohou se bránit. A mimochodem i v České republice existoval v 70.letech hacking. Do telefonních automatů se vhazovala koruna, která propadla při volání hovoru. Stačilo zasunout zahnutý drátek do vhazovacího otvoru, otočit a mince se vrátila majiteli. Hovor přitom nerušeně pokračoval dál. Mnoho studentů té doby volalo zdarma. Ostatně mobily nebyly a telefonní společnost patřila všem. Tedy i českým hackerům.

Pokračovat na článek


Google platí nízké daně a smlouva se uzavírá s irskou společností

Jakýkoliv příjem získaný na českém území podléhá dani z příjmu. Rozhodující je tedy původ peněz a nikoliv sídlo společnosti. Seznam svůj Sklik zdaňuje. Zdaňuje svůj příjem z AdWords také Google?Bude Google na „Černé listině“?V lednu vyjde seznam společností se závazky vůči státu. Google mezi nimi pravděpodobně nebude. Paragraf 17 Zákona o dani z příjmů odstavec 4 tvrdí: „Poplatníci, kteří nemají na území České republiky své sídlo, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.“ Příjmy ale míří rovnou do zahraničí. Jak získat přehled o skutečných platbách z příjmů na území ČR? To bude práce pro analytický odbor MF ČR. Budou muset obeslat banky.Reklama AdWordsKampaň PPC (Pay per Click – Zaplať za kliknutí) začíná vytvořením titulku a reklamního sloganu. Zájemce si zvolí klíčová slova, která při vyhledávání vyvolají zobrazení reklamy. Po kliknutí na takto zobrazenou reklamu dojde jednak k zaúčtování platby a k zobrazení reklamy, respektive přechodu na vaši nabídku. Platí se pouze za kliknutí. Opačným způsobem je pak AdSense, kdy si na svoje stránky umístíte pole, do kterého Google vkládá cizí reklamy. Za tuto službu vám naopak Google platí.Způsob platbyV České republice inkasuje Google platby několika způsoby. Přijímají se všechny běžné kreditní a debetní karty. Google si garantuje platbu tak, že musíte povolit automatickou platbu z karty a potom se strhávají peníze po kliknutí na reklamu. V případě volby platby až po kliknutí na reklamu musíte povolit blokaci určitých prostředků na kartě k zajištění placení. Můžete také převést prostředky z bankovního účtu na účet Google. Samozřejmě předem a počkat, až se platba projeví na vašem účtu v AdWords. Použít nemůžete PayPal ani jiný způsob elektronické platby.Google v České republiceSpolečnost Google založila společnost s ručením omezeným se základním kapitálem 2.800.000 Kč v roce 2006. Jednateli jsou Matthew Scott Sucherman z USA a Graham Law z Irska. Oba mohou jednat za společnost samostatně a zvoleni byli do svých funkcí v březnu 2012. Společníky jsou dvě právnické osoby, když Google LLC z USA má 99 % základního jmění a Google Inc také z USA 1 %.Hospodaření Google ČRV roce 2011 měla společnost Google CR zisk před zdaněním 21.394.000 Kč. Zdanitelný příjem byl ve výši 35.360.000 Kč, daň 19 % a daňová povinnost 6.718.000 Kč. Společnost má 25 zaměstnanců a náklady na mzdy tvořily za celé účetní období 52.028.000 Kč, takže průměrný plat byl 173.426 Kč měsíčně. Celkové výnosy Google ČR byly 287.371.000 Kč a z těchto tržeb byla zaplacena daň pouhých a necelých 7 milionů korun. Proč tak málo?Google v IrskuSpolečnost Google CR si fakturuje mezi spřízněnými osobami vzájemně různé částky a tím se snižuje daňový základ. V roce 2011 bylo společnosti Google Ireland vyfakturováno 23.218.000 Kč, v roce 2010 19.850.000 Kč. Je třeba podotknout, že příjmy od Google Ireland činily významnou položku v celkových příjmech společnosti Google ČR a to hned cca 281.000.000 Kč. Naopak Google CR dluží Google Ireland cca 19.400.000 Kč a Google Inc 288.000 Kč.Sklik je podobná reklamaKolik jsou skutečné tržby za reklamu v ČR? V roce 2011 byly tržby za reklamu společnosti Seznam.cz 2.600.000.000 Kč. Z toho tržby za Sklik tvořily 30 %, tedy vygenerovaly 780.000.000 Kč příjmů. Google má přibližně o 20 % menší podíl na trhu. Čistě teoreticky by tak měl dosahovat tržeb kolem 600.000.000 Kč a daň by tak měla být několikanásobně vyšší. Pokud se započítá spolupráce s Centrum.cz a ICQ, tak Google dokonce Seznam.cz předstihuje v počtu kliknutí. Proč má Google v ČR tak velice nízké tržby?Provozní zisk společnosti Seznam.cz,a.s. byl v roce 2010 kolem 909.000.000 Kč. V roce 2011 byl zisk před zdaněním 1.030.000.000 Kč. Google má zisk mnohem nižší a má také mnohonásobně nižší tržby. Část tržeb tedy nesměřuje na české účty, ale na zahraniční. Google Ireland je společností, se kterou uzavírá český zájemce o služby smlouvu a ta také inkasuje peníze. Českému státu tak každoročně uniká několik set milionů na daních.

Pokračovat na článek


Po torrentech nejdou, po filmech ano

Je zajímavé, jak se různí ochránci autorských práv pustili do boje s běžnými formáty filmů. Jakmile existuje nějaký celý soubor v avi, mp4, mkv nebo nějakém jiném formátu, hned po něm vystřelí kontrola. Ale na torrenty jsou zatím krátcí.Aféra do ztracenaPomalu zapomínáme na zatčení šéfa magauploadu na Novém Zélandu. Kim Dotcom založil v roce 2005 systém služeb, který poskytoval možnost stahování kdejakých souborů. Nápad to byl zajímavý a udělal z majitele miliardáře. Zda porušoval nebo neporušoval zákon, se dodnes přou právníci i laici. Některé soubory a zvláště filmy nebo knihy totiž mají jeden problém. Kdo si koupí DVD nebo nějakou publikaci, má právo ukázat nebo půjčit toto dílo známým nebo přátelům. A na tomto principu je založeno torrentové stahování.Nemohou na něJe velice složité někoho usvědčit z torrentového pirátství. Filmy se pouštějí v okruhu přátel a stejně jako na prohlídku DVD můžete pozvat domů koho chcete, proč byste nepozvali také na projekci filmu přes internet? Domů vám tedy zatím ochránci autorských práv nemohou vtrhnout a jen vybírají poplatek za koupi nosiče. To je sice také podivný postup, ale zákonný. Jenomže na torrenty nějak nemohou. Tím, že si je lidé vlastně předávají mezi sebou, tak chrání sebe navzájem. Američané tedy usilují o vydání Dotcoma, ale asi marně.Co je vlastně torrentJde jen o malý program, který pomáhá nahrávání a využívá také váš počítač k poskytování obsahu. Platí, že čím víc lidí si film stahuje, tím je nahrání rychlejší. Torrent je pak jen souborek s údaji, jak film stáhnout. K tomu, abyste mohli stahovat, připojíte se na tracker, což je server, který neobsahuje žádný film, ale jen vás propojí přímo s tím, kdo umožňuje stažení. Proto je takový server prakticky nepostižitelný, protože jen zprostředkuje nabídku a spáruje s poptávkou. Sám obsah je zcela jinde.Další pojmyKdyž si tedy stáhnete obslužný program a jen nahráváte, stáváte se leechem nebo leecherem. Naopak seeder je ten, kdo má data, o která stojíte a odesílá je ostatním leecherům. A peer znamená všechny uživatele přisáté na jeden torrent. Takže odpovědnost za stahování máte jen vy sami. Tracker je jen pouhým zprostředkovatelem přítele, který nabízí společné pokoukání. Jde tedy o zajímavou situaci a především obcházení zákona. Na druhou stranu když jdete do kina, vrátí vám někdo vstupné za příšernou a nekvalitní podívanou?    

Pokračovat na článek


K čemu jsou sociální sítě

Proklínání moderního fenoménu nepomůže. Někdo by raději existoval bez svého profilu a jiný jej považuje za kořen svého života. Sociální sítě prošly bouřlivým vývojem, který rozhodl, že se navždy stanou kořením našeho života. Dokážeme na nich žít, mlčet, mluvit i umírat.Pojem sociální síťPokud si něco začneme s pojmem sociální síť, pak se dostaneme do poněkud nepřehledné situace. V podstatě jakákoliv komunikace lidí, kteří si v rámci svého společenského postavení chtějí sdělovat a přenášet zprávy jakéhokoliv charakteru, je sociální sítí. Síť tak znamená oblast lidí s nějakým společným zájmem. Do doby internetové existovaly fyzicky vytvářené kontakty. A ty stále existují. Sociální sítě teenagerů na diskotékách, babiček v kavárnách nebo podnikatelů v Lions´ klubech jsou toho jasným příkladem. S internetem došlo pouze k přenesení sociálního chování na web prostřednictvím elektronické komunikace.Druhy komunikaceInternet přinesl do sociálního chování hned několik výhod. Jednou z nich je anonymita a druhou pohodlí. Babičky se do kavárny musejí vypravit a znají se. Do podnikatelského klubu je potřeba přihláška a běhání po večírcích. Naopak většina internetových sítí je otevřená. A minimalizuje nutnost splnění konkrétních podmínek. Prvními pionýry internetových sociálních sítí byli vojáci. Je pochopitelné, že chtěli být v kontaktu a řešit tak svoje sociální odloučení. A činili tak tím nejjednodušším způsobem. Posílali si mezi sebou emaily přes síť ARPA NET v roce 1971.ChatChatová komunikace umožnila dokonce různé třídění a online vztahy. Je vlastně naprostým počátkem dnešních způsobů komunikace. IRC neboli Internet relay chat vznikl jako systém komunikace a hned zaznamenal velké rozšíření. Možnost poslat zprávu a v reálném čase na ni dostat odpověď byla velkou senzací. Lidé nemuseli telefonovat, shánět sociálního partnera. Přidali si konkrétní osobu do chatu a měli zajištěn pravidelný přísun sociální potravy. K tomu přibylo třídění, kategorizace, způsob značení,výběr ikony a mnoho velmi známých komunikačních způsobů. To bylo v roce 1988. O tři roky později v podstatě vznikl internet.BlogDalším stavebním prvkem sociálních sítí se stal weblog. Vznikl v roce 1997. Předtím vznikla ještě první vyhledávací síť – obdoba dnešních spolužáků – classmate.com. Vztahy mezi studenty, kteří se nedokáží rozejít se svými láskami a utnout pupeční šňůru krásného studentského mládí, byly hybnou pákou pozdější největší sociální sítě. Blog ale přinesl jednu velkou výhodu. Nikdo už nemusel na názor druhého jen tak nečinně koukat. Blogování změnilo tuhé a nepřístupné webové stránky v arény plné názorů. V dnešní době je sociální vyjadřování nedílnou součástí masové komunikace.V rychlém sleduA potom už nic nebránilo tomu, aby lidé zasedli za počítače a mohli udržovat vztahy se svojí komunitou, vstupovat do jiné a šířit sebe sama přes stisknutí tlačítka na počítači. V roce 2000 vznikla Wikipedie, která ještě šla cestou výměny užitečných informací. A v roce 2003 tady byla známá a svého času nepřehlédnutelná síť MySpace. Díky možnosti profilu, nahrávání fotografií a mediálních souborů měla za měsíc milion uživatelů. O rok později vznikl Facebook, v roce 2006 Twitter a později Foursquare (geolokační), Google+ a například Pinterest.Sociální sítě v elektronické podobě vtrhly do našich domácností neurvale a bez zaklepání. Jsou jako opilý student, který na baru nedá pokoj sličné blondýně. Nelze se jich zbavit, otravují a zacpávání uší nebo odchod nepomůže. Na druhou stranu jsou skvělou možností udržovat kontakty pracovní, osobní nebo společenské. Sociální sítě byly vždy. A vždy měly různou podobu. Dnešní rozdíl je pouze v tom, že jsou velice snadno dosažitelné pro každého. Vždyť i demonstrace nebo svržení vlády lze uspořádat přes Facebook.

Pokračovat na článek


Skype – slovo, které zničilo klasické telefony

Jeden z nejlepších nápadů na internetu slaví další triumf. Takzvaná VoIP telefonie se stala naprostým hitem většiny hovorů a nyní zaujímá celou jednu třetinu všech mezinárodních hovorů. Takovým úspěchem se nemůže pochlubit žádný poskytovatel elektronických služeb.Vznik SkypePodstatou Skype je takzvaná služba P2P neboli peer-to-peer technologie, kdy uživatelé nekomunikují přes nějaký server, ale přímo  mezi sebou. Odpadá tak nutnost zřizování míst a serverů s funkcemi pro telefonování. Zájemci se prostě spojují rovnou. Působí jako klienti i servery pro druhou stranu. Skype vznikl v Estonsku a za jeho zrodem stojí Niklas Zennström a Janus Friis, kteří vytvořili také software Kazaa. Název Skype vznikl z anglického slova Sky – obloha. Další část slova měla vyjadřovat právě peer-to-peer technologii, a proto byla zvolena zkratka – per. Jenomže Skyper již byl registrován a nezbylo než písmeno r ubrat.Možnosti SkypeNejvyužívanější službou je volání ze Skype druhému účastníkovi na stejný program. Tato služba je zcela bezplatná a vyžaduje pouze připojení k internetu. V současné době dokonce různá mobilní zařízení obsahují Skype a můžete tak telefonovat zadarmo třeba přes veřejnou WiFi síť. Méně využívaná je služba posílání souborů, ale naopak messaging při komunikaci se používá poměrně často.Telefonování na pevné nebo mobilní linkyJe zajímavé, že přes zřejmou konkurenci Skype různým telefonním společnostem, se žádná z nich nedokázala přizpůsobit a zavést podobný způsob telefonování. Naopak Skype umožnil dovolání se za poplatek do sítí telefonních operátorů a to ve velice příznivých cenových relacích. Toho se dosahuje voláním přes internet a pouze spojením telefonní linky v dané zemi, tedy jako by probíhal pouze místní hovor. Proto je hlavní výhodou Skype levné volání do zahraničí.Vlastní telefonní čísloV některých zemích kromě České republiky, umožňuje Skype také opačnou možnost. Uživatel si pořídí telefonní číslo jako by měl pevnou linku a na toto číslo se  mu lze za sazeb podle místních tarifů dovolat i na Skype. Velkou výhodou je tak možnost pro zákazníky telefonovat levně a zároveň pro příjemce používat všech funkcí Skype.Další službyOd verze 2.0 zavedl Skype videokonference a tedy tradiční hovory s možností vidět druhého uživatele. Je také možné připojit více účastníků a vytvořit tak kolektivní hovor nebo videohovor. Se zavedením telefonního čísla přišel ke slovu také záznamník pro nepřítomné. A protože se Skype inspiroval u telefonních společností, můžete mít také číslo, kde je zpoplatněn příchozí hovor nebo například přesměrovat hovory na pevnou linku nebo jiný Skype profil. Internet umožnil, aby Skype vytvořil také jiné možnosti. Nahrávání hovorů je velice snadné například s programem Pamela a existuje také možnost sdílení plochy s jiným uživatelem.Rozmach SkypeV roce 2006 dosáhl Skype počtu 100 milionů registrovaných uživatelů. V roce 2011 začal být o Skype velký zájem. O VoIP provozovatele se ucházel Facebook a Microsoft. Nakonec byl Skype prodán za 8,5 miliardy Microsoftu, který do aplikace implementoval svoje služby Hotmail, Outlook a další. Celkový objem volání v roce 2012  vyrostl o 5 % na téměř 490 miliard minut. Ale objem vnitřních hovorů mezi uživateli dokonce vzrostl o 44 % a tedy na 167 miliard minut, což je třetina celosvětových hovorů. A to díky mobilní aplikaci pro smartphony, tablety a další podobná zařízení. Dobrý nápad tak přinesl výhody uživatelům a miliardy programátorům.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Webové tipy

Internet snáší zlatá vejce

Ačkoli je internet stále chápán jako hypermoderní médium náchylné k radikálním změnám a snad i revoluci v chování celé společnosti, řada z nás ho už bere jako více méně usazenou instituci. Jak se internet – celosvětový i ten náš – za ta léta změnil? Veškeré úvahy se dříve nebo později stočí k jedinému tématu: peníze. Podnikáním na síti lze i dnes velmi slušně zbohatnout, avšak ty tam jsou doby, kdy všechno bylo nové, plné příležitostí a naděje na pohádkový výdělek.Jsem miliardář!Jelikož letos český internet slaví své patnácté narozeniny (viz. článek Novinky na síti), nutí nás to k drobnému bilancování. Pro tentokrát se nebudeme zabývat žádnými závažnými ani technickými tématy. Naše otázka je prostá a doufáme, že nám to přemýšliví čtenáři prominou: Kdo se díky rozvoji internetové sítě nejvíc „napakoval“? Mnoho uživatelů má tuto stránku nastavenu jako domovskou ještě více lidí ji den co den automaticky využívá. Jde samozřejmě o internetový vyhledávač Google. Kdo za tímto „kolosem“ stojí? Zakladatelé společnosti (a dnes již zkušení internetoví byznysmeni) jsou pánové Larry Page (34) a rodilý Rus Sergey Brin (33). Seznámili se v polovině 90.let na Stanfordově univerzitě, kde oba studovali kybernetiku. Tam také vynalezli a sestrojili vyhledávač mezi odkazy na internetu, který funguje zhruba podle principu, že ty nejoblíbenější odkazy bývají také nejužitečnější. Zřejmě proto je celý svět (i ta čínská část) milují. Tato šikovná „věcička“ každému z nich vynesla 14 miliard dolarů (podle časopisu Forbes ze září 2006).Google je praktický a široce rozšířený, nebyl ovšem první. Už asi o pět let dříve se podobným směrem, rovněž na Stanfordově univerzitě, vydala dvojice David Filo (41) a Jerry Yang (38, původem z Tchaj-wanu). Vymysleli internetový portál Yahoo!, jenž slouží jako vyhledávač, ale také jako email nebo třeba seznam firem. Yahoo! denně zaznamená asi 3,4 miliardy kontaktů, což jej řadí mezi nejsnáze identifikovatelné obchodní značky. David Fila díky tomuto faktu vyinkasoval 3 miliardy dolarů, Jerry Yang ještě o 200 milionů více (opět podle časopisu Forbes).Všude číhá nebezpečíNe každý na internetu zbohatl jen tak „mimochodem“. Kanaďan Calvin Ayre (45) zjistil, že lidé mají velkou zálibu v sázení a totéž jim chtěl dopřát i prostřednictvím internetu. Založil si proto společnost Bodog International, v rámci níž šéfuje sázkařskému portálu. Tím proteče ročně dvakrát víc peněz než v Las Vegas a časopis Forbes odhaduje majetek společnosti na jednu miliardu dolarů.Připadá vám to jako lehce nabytý majetek? Můžete zkusit úspěch Calvina Ayra zopakovat, ale pozor na zákony. Největší části příjmu má Bodog z USA, kde je ovšem toto podnikání nelegální. Sázkařskému magnátovi, který žije v Kostarice, proto mírně řečeno teče do bot. Na konci loňského roku ho právě v Kostarice na americký nátlak sebralo komando místních policistů. V současné době čeká na soudní proces. Má na sobě obvinění z praní špinavých peněz a daňových úniků. Proto vás raději nechceme k ničemu navádět...Další příslušníci internetové „elity“Chytrých hlav, jimž internetový nápad vynesl miliony dolarů, je samozřejmě více. Lidé rádi chodí do velkých obchodních domů, tak proč jim nepostavit takový dům i na internetu. Tak nějak zřejmě uvažoval zakladatel největšího internetového „obchoďáku“ Amazon Jeff Bezos (43). Jeho majetek se odhaduje na 4,3 miliardy dolarů.Na našich stránkách je řada článků, které se zabývají internetovou aukcí eBay, (funguje i v mnoha národních doménách), nikde se tam ale nepíše o jeho tvůrci. Je jím ve Francii narozený Íránec Pierre Omldyar, jenž ve svých 39 letech disponuje majetkem, který čítá asi 10 miliard dolarů.Pokud se ve vašem okolí vyskytuje slečna, která sní o pohádkově bohatém princi, dejte jí na záda baťůžek a pošlete jí číhat před fakultu informatiky. Jak vidno, moderní boháči se rekrutují právě z řad studentíků technických a počítačových oborů. Dalším takovým případem je vůbec první internetový miliardář z roku 1995, zakladatel browseru Netscape lim Clark. Oproti ostatním mladíkům patří už sice při svém věku 62 let do kategorie seniorů, jeho majetek (asi 700 milionů dolarů) ho však může značně držet při aktivním životě.Domácí šikulkyČeští internetoví průkopníci sice nemají za svým jménem uvedenu částku v miliardách dolarů, avšak určitě se nemají zač stydět. Mezi největší české internetové podnikatele určitě patří zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič (32 let). Seznam.cz vytvořil ještě jako student, dnes je jeho portál jedna z nejnavštěvovanějších domácích stránek a jméno Lukačovič je synonymem tuzemského internetového úspěchu.Dalším úspěšným podnikatelem na elektronickém poli je Jiří Hlavenka (42). Je zakladatelem vydavatelství odborné kybernetické literatury Computer Press. Velmi dobře chytil příležitost z pačesy rovněž Patrick Zandl (32), jenž založil známý server o mobilních telefonech Mobil.cz. Mezi další české hráče v internetovém podnikaní patří také Daniel Dočekal (39 let), jenž je tvůrcem jednoho z nejstarších internetových magazínů Svět Namodro. „SnM“, jak se mu někdy říká, ten ovšem už své brány před nějakou dobou zavřel. Přesto je jeho zakladateli stále přisuzována patřičná vážnost.Kontext učebnicového bohatstvíVelmi zřídkakdy se stává, že by někdo zaslouženě zbohatl jen tak zčistajasna. Každý úspěch je dán podmínkami a příležitostí k podnikání. Jaký je kontext internetového zbohatnutí? Podívejme se (a nebo si jen zopakujme) nejdůležitější a nejzajímavější milníky ve vývoji internetu.V roce 1958 požádal americký prezident Dwight Eisenhower o financování (a Kongres to schválil) výzkumného počítačového programu ARPA. Kongres to schválil a projekt byl zařazen pod vojenské letectvo. V roce 1961, profesor kybernetiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Len Kleinrock ve svém článku popsal způsob předávání elektronických informací. V roce 1965 nechal Larry Roberts z Massachusettského technologického institutu (MIT) komunikovat dva počítače pomocí paketové metody, kterou popsal Len Kleinrock. První spojení mezi počítači proběhlo v roce 1969. Bylo to v rámci amerického armádního programu ARPAnet na Stanfordově univerzitě. Výsledek přenosu: nápis "lo". Počítače chtěly napsat "log-in", ale systém spadl. V roce 1972 vznikla forma adresy elektronické pošty za použití znaku "@". O rok později můžeme mluvit o vzniku kybernetické globalizace. K ARPAnetu se připojuje londýnská University College a norská Královská radarová společnost.Rok 1976 je rokem, kdy americká firma AT&T vymýšlí operační systém Unix. V tomže roce Steve Jobs a Steve Wozniak zakládají společnost Apple Computers. Ve stejný rok také Britská královna Alžběta II. posílá první e-mail. V roce 1982 vyrábí firma IBM první osobní počítač. Microsoft sestavuje operační systém MS DOS. Také se poprvé použil výraz "internet" ve smyslu propojené soustavy sítí. Výraz kyberprostor – cyberspace použil o dva roky později americký spisovatel William Gibson. V roce 1985 Apple Computer vyrábí první počítač Macintosh. První zaregistrovanou doménou je Symbolic.com. V revolučním roce 1989 má internet 100 tisíc hostitelů. Rovněž vzniká první antivirový program od firmy McAfee Associates. O rok později končí ARPAnet. Tim Berners-Lee navrhuje World Wide Web.13.února roku 1992 probíhá na ČVUT slavnostní připojení Československa k internetu. Knihovnice Jean Armour Pollyová poprvé používá termín "surfovat po internetu". Dva roky po rozpadu Československa zaniká doména .es, vznikají domény .cz a .sk. V roce 1996 spouští Ivo Lukačovič provoz stránek seznam.cz. Netscape a Microsoft se pouštějí do "války prohlížečů". Internetové podnikání se definuje – v roce 1997 se doména business.com prodává za 150 tisíc dolarů. Firma Google, dnes největší internetová společnost světa, vzniká v roce 1998. U nás české internetové servery stávkují na protest proti monopolnímu postavení Českého Telecomu.V roce 1999 končí nerozhodným výsledkem válka prohlížečů - Netscape a Microsoft si rozdělují téměř sto procent trhu. O rok později světu padají růžové brýle. Na Wall Street se ukazuje, že ceny akcií internetových společností byly silně nadhodnoceny, z toho důvodu se zpomaluje světová ekonomika.Třikrát hurá novému tisíciletí!Internet do nového milénia vstoupil prvním živě přenášeným muzikálem. V tomtéž roce ale Austrálie zakazuje přeposílání emailů a afgánské vládnoucí hnutí Taliban zakazuje internet úplně. Naopak v USA se v roce 2001 na síť připojují desítky středních škol. V roce 2003 podnikají hackeři sérii dosud nejničivějších virových útoků, jimiž znehybní až osm ze 13 páteřních serverů celého internetu.Francouzské ministerstvo kultury se „vybarvuje“ a zakazuje používat slovo "e-mail". Místo něho musejí Francouzi používat výraz "courriel". Společnost SkyNet nabízí klientům v Česku první rychlý internet přes ASDL. Na přelomu let 2004 až 2005 se druhým nejoblíbenějším prohlížečem po Exploreru od Microsoftu stává Mozilla Firefox. Také ji máte tak rádi? Lidé začínají běžně používat původně internetové výrazy „blog“, „wikipedia“ nebo "flickr" (služba umožňující hromadnou výměnu fotografií). V roce 2006 kupuje internetový velikán Google firmu YouTube, díky níž uživatelé mohou na síť „pověsit“ jakékoli video a na jakékoli video se taky podívat. U nás spouští společnost Telefónica 02 první televizní internetové vysílání.Co myslíte, jak to bude dál?

Pokračovat na článek


Jak na formát PDB

Mnoho běžných uživatelů udělá v prvním okamžiku základní chybu, zamění formát PDB za notoricky známý PDF a snaží se tento soubor otevřít v Adobe Reader. Leč ejhle, PDB je konstrukčně naprosto odlišný formát, a proto se vůbec nesnažte tento soubor otevřít v Adobe. Formáty PDB a PDF nemají kromě prvních dvou písmen a toho, že se snaží ulehčit práci, téměř nic společného. Položíme si pár základních otázek a ty se pokusím zodpovědět. Proč zrovna takovýto formát upřednostňuje spousta nových uživatelů? Jak se dá uplatnit na internetu a v neposlední řadě, to bude pro většinu běžných uživatelů nejdůležitější, se určitě porozhlédneme po internetu, jak s tímto formátem pracovat, v jakých programech jej přečíst, popřípadě vytvořit.Na internetu jsou tisíce souborů s příponou PDB. Je to zkratka PalmPilot Databáze. Zpravidla se člověk s tímto formátem setká v podobně eBook (elektronických knih) nebo textech převedených do knižní podoby.PDB je formát pro PalmOs, či spíše PalmDoc. PDB je textový formát s velmi účinnou kompresí (komprese je laicky řečeno zhutnění dat; tím dojde ke zmenšení celkové velikosti výsledného souboru). Tato vlastnost je velmi lákavá a využívají jí nejen běžní uživatelé, ale i odborná veřejnost. Pokud má člověk jeden nebo dva soubory a chtěl by je převést do formátu PDB, ušetří tím minimum prostoru. Podívejme se ovšem na situaci, kdy ve velkých společnostech přeposílají obrovské množství dat, které zatěžuji nejen síť, ale zdržuje i samotné zaměstnance. Nebo jednoduše si představte správu velké knihovny, která denně zpracovává stovky až tisíce těchto souborů. V těchto případech je komprese, neboli převedení do tohoto formátu, opravdovou výhodou. PDB byl vytvořen hlavně pro Palmy a další kapesní počítače včetně PDA (personal digital assistant). Ovšem ne každý je tím „vyvoleným“, co vlastní tyto přístroje. Proto se programátoři rozhodli převést formát PDB pro zpracování na osobní počítače. Na internetu je dnes velké množství diskuzí a live chatů, které se zabývají problematikou PDB. Pojďme se proto podívat jak vytvořit soubor formátů PDB.Vytvořit PDB ebook ve Windows je jednoduché - stačí mít text nebo data ve formátu TXT a ten uložit do PDB v některém z programů pro tvorbu e-booků (k těm se dostaneme zanedlouho). Formát PDB se dá rozdělit do dvou podskupin tzv. jednoduché a formátované PDB. V prvním případě umožňuje jen formátování pomocí odstavců a rozděluje text na tyto části. Lze použít programů DocReader nebo PSPad. Samotná komprese dosahuje 60 – 80% velikosti souborů. Na rozdíl od formátovaného PDB, kde lze celý text převádět i v HTML v celku a komprese dosahuje 30 – 50%. Pro tuto možnost použijeme DropBook nebo Palm eBook Studio.Všechny programy, které jsem zde zmínil a které jsou určeny pro otevírání a práci se soubory ve formátu PDB, probereme podrobněji v následující části článku. Zaměříme se zejména na výhody a nevýhody pro koncového uživatele.PSPad PSPad je freewareový textový editor a editor zdrojových kódů pro platformu Microsoft Windows. Vyvinul jej český programátor Jan Fiala v roce 2001 a od té doby je program neustále zdokonalován a vylepšován podle přání uživatelů. Vývojovým prostředím PSPadu je Delphi. Velikost programu je asi osm megabytů a hlavní předností bude pro většinu skutečnost, že je kompletně v českém jazyce. Navíc program nepracuje jen s formátem PDB, ale i TXT, popřípadě DOC. Obrovskou výhodou je také práce s více aktivními okny, které PSPad dokáže také bez potíží tisknout. Zdá se to jako samozřejmá vlastnost programu, ale ne všechny programy tisk zvládají.Zde je možno samotný program stáhnout přímo od jeho tvůrce, ovšem doporučuji věnovat pár minut prostudování samotných stránek.DocReaderTento produkt má výhodu v tom, že je mnohem menší. Velikost je asi půl megabytu. Hlavní předností ale je, že vytvořené soubory jsou plně kompatibilní i s přístroji PDA. To např. PSPad nemůže prozatím zcela zaručit. Celý program je v angličtině. Při používání se mi zdálo, že program je sice lehčí na ovládání, ale v několika případech se mi zasekl. Bohužel jsem jej už nemohl „rozchodit“. Výhodou, jež ocení lidé, kteří se tomuto budou chtít věnovat, je nastavitelné title PDB souboru, které ušetří mnoho času. Program si dále vytváří vlastní zálohovací soubor ini. Vzhledem k tomu, že stabilitu jsem nějak zrovna nepochválil, má tento soubor zjevně své opodstatnění. Nicméně je to dobrá alternativa k práci s PDB formátem.eReader Velikost programu je sedm a půl megabytů. Největší chybou tohoto programu je, že nedokáže převádět diakritiku, proto bych doporučil použít tento program pro práci s cizojazyčným textem. Výhodou je, že dokáže bez potíží pracovat jak s jednoduchým, tak formátovaným PDB. Je také kompatibilní s formátem PRC, TXT. Nedokáže vytisknout soubor, avšak velkou výhodou je fullscreen nebo autoscroll. Umožňuje také práci s odlišnými formáty a styly písma společně s barvami. Tento program by se stal favoritem, nemít ovšem výše zmíněný „diakritický“ nedostatek.yBookVelikost je pět megabytů a nabízí patnáct jazykových uživatelských prostředí.. Je zde reálná možnost, že v novějších verzích se dočkáme i českého jazyka. Program otvírá neformátované PDB, PRC a TXT. Výhodou je možnost tisku celého souboru a provedení velkého množství nastavení při samotném tisku. Dokáže pracovat s kopírováním textu do schránky. Kopíruje ale celou poslední stránku, i když se označí pouze jeden řádek, ale i tak je kopírování a tisk obrovskou výhodou. A co na závěr? Má v sobě zakomponovaný automatický aktualizační detektor novějších verzí. Občasná výhoda pro stálé uživatele.Nakonec bych se už jen ve zkratce zmínil o programu TL-PDB, který jsem ovšem nikdy nepoužil, nebo spíše jsem se o to ani nesnažil. Ještě bych chtěl říci, že veškeré programy, které jsem zde uváděl, mají jeden společný jmenovatel a tím je stejný operační systém Windows. Ale co mají dělat „Linuxáči“? Po dlouhé noci ve společnosti Googlu se mi nakonec podařilo objevit něco pro ně. Chyba je jen v tom, že program nedokáže pracovat s českými znaky. Ale to se dá během několik minut krásně napravit příkazem „nahradit“. Poté je celý požitek z četby textu v Linuxech úplně bez potíží.A pokud jste si přečetli můj článek a doposud jste se s formátem PDB nesetkali, tak zkuste nahlédnout na www.palmknihy.cz . Myslím, že tady se může vyřádit každý člověk, který se chce něco dozvědět nebo se jen pobavit.

Pokračovat na článek


Historie procesorů – 1. díl

Histori procesorů je opravdu zajímavá. Doufáme, že vás tento článek bude zajímat. Pro přečtení klikněte na zobrazit více.Pokud bychom měli začít mikroprocesory, úplně prvním byl mikroprocesor 4004, který vydala v roce 1971 firma Intel. Jednalo se o 4bitový procesor, obsazený 2300 tranzistory a pracující na 108 kHz. Tento procesor používal 8bitové instrukce a 12bitové adresy. Sám ale netvořil pravý počítač v tom smyslu, jak je známe dnes, ale byl využit v kalkulátoru Busicorn 141-PF.Dalším mikroprocesorem byl s označením 8008, vydaný v roce 1972 opět firmou Intel. Jednalo se již o plně osmibitový procesor s 14bitový adresováním, schopným alokovat 16kB paměti. Tento procesor měl již 3500 tranzistorů a pracoval na frekvenci 200 kHz. Byl využíván v kalkulačkách nebo při řízení světelné signalizace. První procesor použitý v osobním počítači Altair 8800 firmy MITS (pro něj pánové Bill Gates a Paul Allen vyvinuli jazyk Basic) byl označen jako 8080 a byl vyroben v roce 1974. Tento pracoval již na frekvenci 2MHz a byl desetkrát rychlejší než jeho předchůdce. Jednalo se také o 8bitový procesor, který ovšem používal 16bitové adresovou sběrnici, a díky tomu dokázal alokovat 64kB paměti. Tento procesor se vyskytoval také v počítačích Processor Technology SOL-20 Terminal Computer a IMSAI 8080, které vytvořily základ pro pozdější obsazení počítačů systémem CP/M (předchůdce operačního systému MS-DOS). Ovšem je nutné podotknout, že procesory 8080 byly navrženy a původně pro jakoukoliv aplikaci kromě operačního sytému a samozřejmě také tak dodávány.V roce 1978 následoval 16 bitový procesor 8086 s 29 000 tranzistory a frekvencí 8 a 10 MHz. U tohoto procesoru byla již 16bitová vnější i vnitřní datová sběrnice a používal 20bitové adresování. Díky tomu již dokázal pracovat s 1MB operační paměti. Přibyly i další instrukce, které podporovaly vyšší programovací jazyky jako Pascal a PL/M. V roce 1979 byla vydána jeho levnější varianta 8088. Tento procesor se lišil tím, že měl vnější datovou sběrnici pouze 8 bitovou.V roce 1982 byl uveden na trh první šestnáctibitový procesor i80286 se 134 000 tranzistory a s frekvencí od 8, 10, 12.5 a později až na 20 MHz. Tento používal k adresování 24bitů, čímž dokázal alokovat tehdy až 16MB paměti, a díky nárůstu a změně adresování paměti byl nárůst výkonu asi šestinásobný oproti jeho předchůdci. Jednalo se o největší nárůst výkonu oproti změně frekvence v celé historii x86 . Dále nabízí takzvaný protected mode a podporou multitaskingu a podporou virtuální paměti.V roce 1985 přichází následovník, mikroprocesor označovaný jako i386DX s frekvenci od původních 16 MHz do 33 MHz (33 MHz verze byla představena v roce 1989) . Plně funkční verze 386DX byla uvedena v roce 1986. Tento procesor byl první plně 32bitový, obsahoval 275 000 tranzistorů, byl asi 100x rychlejší než 40004, a ještě neobsahoval matematický koprocesor (pro práci s čísly s plovoucí čárkou a goniometrické funkce sin, cos, tan, cotg), který bylo nutné dodat do základní desky jako samostatnou součástku. Matematický koprocesor byl označován jako i8087. Dále je zde obrovský skok oproti 286, protože 386DX již dokázal alokovat 4GB fyzické paměti a 64TB virtuální paměti. (Toto nebylo velmi dlouho v osobních počítačích využito, protože například MS-DOS až do své poslední verze nedokázal alokovat více než 64MB fyzické paměti a i Windows 98 měl problémy překročit hranici RAM 512MB.) Je zajímavé ještě podotknout, že výroba procesorů 386 byla zastavena až v září 2007, protože byl využíván v kosmonautice i dlouho poté, co byl zastaralý pro osobní počítače.Poslední zmíněný je procesor 80486DX, uvedený v roce 1989. Ten má již integrovaný matematický koprocesor, obsahuje 1,2 milionu tranzistorů a funguje na frekvenci od 25MHz do 100MHz. Navíc na stejné frekvenci nabízí dvojnásobnou datovou propustnost 26,9 MIPS (million instructions per second). Další novinkou je nová patice, umožňující výměnu procesoru. Dále je i verze SX, se zakázaným matematickým koprocesorem určená pro laptopy (přenosné počítače). S ním se začíná prosazovat i systém Windows for Workgroups firmy Microsoft.

Pokračovat na článek


Staré Console- Sběratelé

Chtěl bych se pokusit sepsat příběh o tom jak jsem se ke sbírání dostal, když o tom tak přemýšlím bylo to určitě z nedostatku.Pocházím z chudých poměrů  a z malého města, takže herní konzole nebo počítače byli pro mne, narozeného v roce 1982, nedostupná záležitost. Videohry jsem objevil až jako dítě školou povinné, bylo to povětšinou u kamarádu, kteří měli to štěstí a vlastnili počítač Atari nebo Commodore, nicméně jakmile jsem poprvé viděl na obrazovce pohybující se čtverečky, které je možno ovládat, totálně jsem tomu propadl, když naše město navštívili světští a přivezli maringotku s arcade automaty měl jsem oči navrch hlavy a jelikož jsem měl hluboko do kapsy stačilo mě se jen dívat, i tak to byl zážitek, doma jsem si pak představoval jak hraji - příběh jako od Charlese Dickense. Bože jak já těm světským záviděl.Přibližně v roce 1991 nebo 1992 se u nás v městečku Domažlice objevila arcade herna, bylo tam asi deset automatů z toho třetina nefungovala, ale i tak to byl pro mě svátek když jsem tam mohl zajít, časem jsme přišli na to, které podložky pasují do mincovníku místo dvoukorun, ale moc dlouho nám to nevydrželo, brzy se na to přišlo. Arcade herna zanikla, možná i díky našemu podvádění a my jsme byli opět odkázáni na kamarády z bohatších rodin nebo na několik málo zbývajících arcade automatů, které byly umístěny v plaveckém bazénu a v jednom bufetu na náměstí.Čas plynul a během roku 1992, když jsem chodil do třetí třídy, začali vietnamští obchodníci prodávat klony konzole Atari 2600, v tomto klonu bylo vestavěno zhruba 50 her, neváhal jsem ani minutu a našetřené peníze, tuším že to bylo 1000 Kč, jsem s chutí utratil právě za tento klon. Přesně si pamatuji okamžik kdy jsme tu konzoli koupili a ještě dnes bych vám mohl ukázat místo na našem náměstí kde ten stánek stál. Nemohl jsem rovnou domů a zapojit konzoli do tv, ještě jsem musel absolvovat povinnou návštěvu u prarodičů, byl jsem tak nedočkavý, že jsem to tam vybalil. Klon atari 2600 vypadá naprosto identicky jako originál a pokud tuto konzoli znáte tak jistě víte jak vypadají switche na přední straně, zatímco první z leva je vypínač konzole, zatáhnete jej nahoru a on zůstane v poloze ON, některé další jako třeba reset funguje jinak zatáhnete jej dolů a on se vrátí do původní polohy. Důvod proč to tak rozepisuji je ten, že když jsem to u babičky vybalil, začal jsem se bát že ten switch co se vrací je rozbitý a snažil jsem se jej zafixovat v poloze do jaké jsem ho přesunul, použil jsem k tomu trochu násilí a přepínač jsem ulomil. To bylo něco, koupil jsem si novou konzoli, ještě jsem si nezahrál a už jsem ji rozbil, na zpáteční cestě od babičky jsme se zastavili u vietnamského obchodníka, měli jsem štěstí že jsme ho stihli, protože už balil stánek a já bych musel čekat další týden než by mi konzoli vyměnil. Vysvětlili jsme mu posunky situaci a on nám kouzelnou krabičku vyměnil, ovšem chtěl 50 Kč. Dorazili jsem konečně domů, vybalil jsem konzoli a okamžitě jsem zjistil, že ten den si určitě nezahraji, čínské trafo nebylo evropské, byla to jen kostka ze které koukali dva kovové kolíky takže nešla dát jednoduše do zásuvky. Druhý den jsem sehnal rozdvojku a pomocí pilky na železo jsem ji upravil tak aby tam trafo šlo zasunout, ten den byl čtvrtek a já musel jít přes celé město na hodinu klavíru, naštěstí se naši slitovali a ten den jsem výjimečně nemusel. Naladil jsem konzoli na naší televizi značky Tesla a začali se dít divy, bylo to všechno tam, Pitfall, Keystone Keypers, Missile command, River raid, Ferrari, nemohli mne od toho odtrhnout, tenkrát jsem večer u té blikající obrazovky usnul.Kamarádi začali chodit pro změnu ke mě a klon se jim líbil, tyhle klony měli ovšem jednu nevýhodu a tou byly dost odfláknuté joysticky, často odcházeli a nové se sháněli těžce, vyřešilo se to tak, že jste horní kryt s celou pákou demontovali a hrálo se jen na plíškách které byli ve spodním dílu, to že jste se občas řízli nestálo tehdy ani za řeč. V našem městečku otevřeli videopůjčovnu a součástí té videopůjčovny byla i půjčovna her na atari 2600 a 7800, hru jste si vybírali podle obalu, takže jsem si vybral super vypadající hru na atari 7800, zaplatil jsem půjčovné a doma jsem nadával že mi to nejde strčit do konzole, holt chybami se člověk učí. Ještě dnes si říkám kde asi všechny ty hry z půjčovny skončili.Klon vydržel přibližně dva roky, pak se poroučel do věčných lovišť a já jsem se musel opět uchýlit k návštěvám kamarádů. Někdy okolo vánoc 1994 jsem v městské hračkárně viděl za výlohou konzoli Super engine II, byl to klon PC enginu a umělo to tehdy 16 bitů, byl jsem u vytržení. V roce 1995 jsem se pevně rozhodl, že za našetřené peníze si opět koupím videohry, vzal jsem svých 1200 Kč a vyrazil do města, kde jsem opět u vietnamského obchodníka koupil klon NESU, který měl pár vestavěných her. Opět jsem musel ještě na povinnou návštěvu babičky, to už jsem ale nevydržel a u nich v garáži jsem konzoli naladil na stařičké černobíle televizi Tesla pluto, měl jsem na to jen pár minut, pak jsem to všechno zabalil a hurá domů kde čekal bratr. Naladil jsem konzoli na barevné televizi a pustil jsem hru super mario bros. a pak se pohnula zeměkoule. Druhý den byla sobota a my jsme vstávali v šest ráno. Hráli jsme to do zblbnutí, nikdo a nic by nás od toho nedostalo. Byli tam hry jako předělávka  Monster in my pocket, který se jmenovala Batman Flash, dále čínská pirátská napodobenina Street fighteru, Galaxian, Tetris, Star force, Popey, Duck hunt, Hogan Alley, Wild guman atd. Konzole měla 72 pinový slot takže když jsem si sehnal super kazetku 168 in 1 kde byla Contra tak mi to samozřejmě nepasovalo, rok jsem hrál jen ty vestavěné hry a pak na vánoce jsem dostal převodník ze 72 na 60 pinů a také moji první kazetku kde byl Trojan a Castle of dragon. Pak už se to všechno rozjelo a veškeré finance, které se mi s bratrem povedlo nashromáždit jsme okamžitě proměňovali za herní kazetky, u vietnamců za 350 Kč kus a v kamenném obchodě jsme byli schopni dát za hru Mickey mouse 800 Kč, byla to skvělá asijská verze hry Kid klown. Někdy v tomto období dostal kamarád, z domu kde jsme bydleli, konzoli SEGA MEGA DRIVE II se hrou Sonic 2, chodili jsme se na to dívat jako na zjevení a když vytáhl hru Aladin tak jsme šli do kolen, tím to ovšem končilo, protože více her neměl takže se mi někdy poštěstilo a na týden nebo dva jsme si konzole vyměnili, tedy můj klon se spoustou her za jeho segu se dvěma hrami.Časem jsem na počítačovém kroužku trochu přičichl k PC hrám, ale počítač byl pro mě tak nedostupná záležitost, že mě to ani moc nebralo, zato konzole to bylo něco, pamatuji si jak jsem chodil slintat do obchodu elektro kde měli vystavený Sega Saturn. Diagnoza Playstation mě dohnala až někdy okolo roku 1999, protože brácha mojí holky měl tu hi-tec mašinku doma.Klon NESU mi sloužil až do roku 2000 kdy jsme s bratrem pod Vánočním stromkem objevili PS one, my jsme ho tedy objevili již o nějaký ten týden dříve a když jsem ho poprvé uviděl měl jsem strach že je to také jen klon, protože nevypadal jako PSX, až do Vánoc jsme každý všední den vstávali dříve abychom si mohli vytáhnout Vánoční dárek ze skříně a zahrát si než půjdeme do školy.Situace se opakovala, konzoli jsme tenkrát nechali opatřit chipem, jel jsem vlakem do blízké vesnice kde mi to namontovali a pak už jsme veškeré finance opět utápěli ve hrách. V našem okolí kolovalo mnoho seznamů ze kterých jsme vybírali a kvůli nimž jsem i po několika letech musel párkrát navštívit PČR a podat vysvětlení. Jednou jsem dostal tip na krámek kde prodávají pálené cd na psx tak jsme jeli s bratrem vlakem do městečka vzdáleného od toho našeho nějakých 10km, byla tuhá zima a  z nádraží jsme se trmáceli přes celé to městečko až do onoho krámu kde prodávali jízdní kola, vešli jsme dovnitř a zeptali jsme se na psx hry, prodavač si nás změřil a vykoktal, že nic takového nemá, měl strach takže s toho nic nebylo, ten kamarád co mi říkal o prodeji v tom krámku se zapomněl zmínit o tom, že prodávají jen známým a že měli nedávno šťáru, domů jsme jeli smutní a vymrzlí stopem.A tady se vrátím k tomu nedostatku o kterém jsem na začátku psal, tím že jsem jako malý toužil po různých, mě nedostupných, konzolích se u mě vyvinula sběratelská vášeň, v roce 2002 jsem začal vydělávat a najednou jsem si zpětně mohl všechny ty konzole pořídit, byli jednoduše dostupné takže od té doby jsem je začal sbírat a shromažďovat, chtěl jsem si zkrátka dopřát to co jsem tehdy nemohl, ale co si budeme povídat, i když je to dobrý pocit když tu věc držíte v ruce, není to takové jako tehdy a takové už to ani nikdy být nemůže. Zároveň jsem si kupoval vždy ihned po vydání novou generaci konzolí. V roce 2007 jsme založili stránku ps3home, která se věnovala chystané konzoli PS3. V roce 2010 jsem založil FB skupinu Staré konzole - sběratelé, která má jak vidno potenciál a nyní jsme založili toto fórum. Mým cílem bylo vždy spojovat a vlastně zpočátku vytvořit komunitu kde se budou sdružovat lidé se zájmem o staré konzole.V současné době mám vlastně všechny konzole na cartridge které vyšli v EU, u několika málo mi jen chybí krabice cca 2-3 kusy, zaplnil jsem jednu velikou místnost a dosáhl jsem čeho jsem ve sbírce dosáhnout chtěl, jen teď přesně nevím co mám dělat dál. Rád bych aby moje sbírání vyústilo v herní muzeum, něco podobného tomu co je v Berlíně.Jsem otrokem svého koníčku a jsem ochoten ujet i velké vzdálenosti abych si pak domů přivezl třeba jen jednu hru, rád se v konzolích vrtám a opravuji je.Pokud jste to dočetli až sem  a neunudili jste se k smrti můžete si prohlédnout na následujícím odkazu http://imageshack.cz/album/1o fotky mého skladu, sice není na fotkách úplně vše, ale je to valná většina, mrzí mě celkové uspořádání a nejraději bych si vytvořil vlastní game room v domě, nicméně v současnosti to není možné.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Televize

LCD TV Bravia – fakta a mýty

Jak jistě víte, na rozdíl například od automobilového průmyslu, kde si můžete snadno porovnat výkon, točivý moment, spotřebu a objem zavazadlového prostoru u dvou konkurenčních automobilů, v TV průmyslu začali někteří výrobci používat, často ve snaze „vylepšit“ své výrobky, různé metody měření parametrů televizoru.Důsledkem je to, že hodnoty vybraných parametrů dvou konkurenčních LCD TV přijímačů jsou neporovnatelné a Sony, stejně tak jako někteří jiní výrobci, z tohoto důvodu od zveřejňování některých specifikací upouští. V následujícím přehledu najdete informace o nejčastěji uváděných parametrech televizorů a způsobech jejich měření.Pozorovací úhelPozorovací úhel udává Sony jako hodnotu, při níž poklesne kontrast panelu na úroveň 10:1. Panely v televizorech Sony BRAVIA dosahují hodnot až 178°; někteří výrobci začali při měření používat nižší hodnotu kontrastu a logicky tak tabulkově „vylepšili“ své hodnoty pozorovacího úhlu.Doba odezvyDoba odezvy panelu bývá zhusta udávána jako přechod černá-bílá-černá nebo, častěji, šedá-bílá-šedá. Panely Sony dosahují hodnot až 8ms. Někteří výrobci, ve snaze zlepšit výsledky, použili do průměru barev, z nichž je tato hodnota získána, pouze vybrané barevné přechody a dostali se tak až na hodnoty okolo 3ms. Tím se hodnoty díky různým způsobům měření opět stávají neporovnatelnými.Dynamický kontrastDynamický kontrast, na první pohled, působí jako porovnatelný parametr, leč i metody jeho měření se mohou lišit.Spolupráce se společností SamsungSony kupuje panely od Samsungu – tato věta zaznívá z úst některých prodejců poměrně často, zvláště, uvědomíme-li si, že se jedná o nepravdivou informaci. Společnosti Sony a Samsung založili společný podnik (továrnu) na výrobu LCD modulů – S-LCD. Podíl obou společností v S-LCD je 50%:50% s rozdílem jedné akcie ve prospěch společnosti Samsung Electronics. Tangjung, Asan-City, ChungCheongMan-Do, Korea je místem, kde se továrna nachází a vedle produkce tzv. „mother glass“ (základní vrstva LCD panelu o rozměrech zhruba 2×2 m) produkuje kompletní LCD zobrazovače, jež jsou produkovány odděleně a nezávisle pro obě společnosti. Krom toho, každá ze společností používá odlišná kritéria a standardy pro měření a stanovení vlastností konečného produktu. Společnosti Sony a Samsung se v tomto roce dohodly, že rozšíří produkční kapacitu S-LCD továrny a vybudují další výrobní linku na panely 8. generace.LCD panel se sestává z několika vrstev (podsvětlení, difuzory, vrstva LCD, polarizátory a filtry); společnost Sony používá v mnoha případech vlastní řešení, související například s podsvětlením panelu. Technologie Live Colour Creation zahrnuje, mimo jiné, přítomnost speciálních podsvětlovacích trubic, jež viditelně posouvají schopnosti panelu zobrazovat hlubší barevné odstíny zejména v oblasti červené a zelené barvy. Nejnovější konstrukční specialitou je pak přítomnost tzv. RGB LED – diod, určených pro podsvětlení panelu. Na rozdíl od konvenčních bílých diod naše řešení umožňuje umožňuje nejen dílčí regulaci podsvícení panelu, ale i úpravu barvy podsvětlení panelu pro získání ještě širší barevné škály a vyšších hodnot kontrastu.LCD televizor je poměrně složitým přístrojem, jehož možnosti a vlastnosti neurčuje pouze panel, ale řada dalších obvodů. V televizorech Sony BRAVIA jde např. o obrazové procesory BRAVIA ENGINE, jež zásadní měrou ovlivňují výsledné obrazové parametry přístroje. Vlastní výroba LCD televizorů BRAVIA pak probíhá ve výrobních závodech Sony ve slovenské Nitře a španělské Barceloně, které svou produkcí zásobují evropský trh.Spolupráce se společností SharpS rostoucí poptávkou po velkoplošných LCD televizorech s úhlopříčkami nad 52“ a snahou o zefektivnění jejich výroby vyvstal požadavek na dostupnost „mother glass“ větších rozměrů. Společnosti Sony a Sharp proto v roce 2008 podepsaly dohodu o vybudování společné továrny na LCD panely 10. generace, která vyroste v japonském Sakai v Osace a Sony v ní bude držet třetinový podíl. Třetina produkce mother glass bude použita pro výrobu LCD panelů pro televizory Aquos, třetina pro LCD panely Sony BRAVIA a zbývající třetina bude společností Sharp prodávána vybranému dalšímu partnerovi. Továrna začne vyrábět panely přibližně od jara roku 2010.Energetické nároky LCD televizorů ve srovnání s plazmovými zobrazovačiEkologický aspekt, včetně nároků na spotřebu energie, je pro společnost Sony klíčovým při návrhu nových výrobků. LCD televizory, v naprosté většině, mají, v porovnání s plazmovými TV, menší energetické nároky. Můžete se setkat s argumentací, že udávaná spotřeba plazmového TV (typicky 280-400W pro 42“ TV) je ve skutečnosti mnohem nižší. Novější plazmové televizory disponují obvody řízení spotřeby a jejich reálná spotřeba, pokud nezobrazují trvale jasné barvy, je nižší. Můžete se však setkat i s názorem, že spotřeba LCD televizoru je trvale neměnná, neboť podsvětlovací zářivkové trubice trvale svítí a platí proto údaj o příkonu, uvedený na výrobním štítku. Televizory Sony BRAVIA disponují velmi pokročilými možnostmi nastavení úrovně podsvětlení panelu, jejichž úpravou uživatel mění nejen obrazové parametry, ale snižuje také spotřebu přístroje. Výhodou je aktivace senzoru okolního osvětlení v místnosti, který regulaci jasu provádí automaticky a snižuje tak, v případě potřeby, spotřebu televizoru. U televizoru KDL-40W4000, jehož „štítková“ spotřeba je 201W, je možné dosáhnout až, bezmála, poloviční spotřeby úpravou obrazových parametrů respektive podsvícení panelu. Věřte, že pro sledování v běžných domácích podmínkách je více než dostačující úsporný režim podsvětlení panelu a i tak vás Sony BRAVIA ohromí svými barvami a kvalitou zobrazení.Spotřeba televizních přijímačů Sony Bravia ve stand-byZákaznické středisko Sony se v nedávné době setkalo s dotazem zákazníka, který rozporoval udávanou spotřebu LCD TV BRAVIA v režimu stand-by (0.3W) s tím, že se svým wattmetrem naměřil hodnotu přibližně 25W. Jak to tedy se spotřebou opravdu je? Po vypnutí TV dálkovým ovladačem se přístroje přepnou do skutečného stavu stand-by až po cca 3-4 minutách od zadání povelu dálkovým ovladačem. Toto zpoždění je nutné pro vyhledání, zda na naladěných DVB-T programech není k dispozici nový software, dále pro uložení dat a eventuální instalaci, resp. další „úklidové“ práce v televizoru. Po tuto přechodnou dobu přístroj odebírá ze sítě přibližně 25W (dle modelu).Až po uplynutí této doby se přístroj automaticky přepne do skutečného stavu stand-by, a jeho odběr poklesne na hodnotu 0,3W (nebo dokonce méně u nejnovějších modelů), což je hodnota uváděná v našich technických specifikacích. Toto přepnutí je možno snadno identifikovat jako určité cvaknutí relé zdroje napájení.Proč přesto, při měření amatérskými wattmetry, naměříte odlišné hodnoty? Pro napájení je u našich přístrojů použit tzv. pulsní zdroj. Proud odebíraný na primáru přístroje v režimu stand-by potom není sinusový, nýbrž má tvar krátkých impulsů. Běžnými multimetry, které jsou cejchovány pro měření veličin se sinusovými průběhy, je možno potom naměřit hodnoty příkonu s chybou dosahující desítek až stovek procent. Použitím dokonalejšího přístroje, který je schopen měřit tyto složité průběhy přesněji (např. digitální osciloskopy, atd….) se ukáže, že efektivní hodnota proudu se ve skutečnosti pohybuje kolem hodnoty 0,4mA. Zdánlivý odebíraný příkon tak činí cca 0,9 W. Reálný příkon, kde by byl vzat do úvahy i fázový posun mezi napětím a proudem je samozřejmě menší než oněch 0,9 W avšak jeho přesné změření není zřejmě proveditelné běžnými měřícími přístroji. Jak zjistit hodnotu integrálu součinu napětí a proudu po dobu jedné periody u nesinusových průběhů (pro hodnoty pod 1 W) například pomocí počítače je úloha přesahující bežné možnosti opravářů spotřební elektroniky.

Pokračovat na článek


Česko na cestě K DIGITALIZACI

Digitální terestrické vysílání je právem považováno za jednu z hlavních perspektiv v rozhlasovém a televizním vysílání ve třetím tisíciletí.K objektivním pozitivním důvodům pro přechod na digitální vysílání patří především zlepšení technické kvality televizního přenosu a obrazu spolu s širším využitím možností doplňkových datových služeb. V našich podmínkách pak k významným výhodám digitálního vysílání patří časově již blízké zásadní zvýšení programové nabídky a rozšíření plurality vysílání, dosud u nás omezené technickými kapacitními limity analogového způsobu vysílání.K dalším faktorům působícím ve prospěch DVB se dá řadit celkový technologický rozvoj v IT průmyslu a ve výrobě elektrotechniky. Velmi významným impulzem pro digitální vysílání je i jeho postupný rozvoj v sousedních evropských státech.Vytvořit dostatečný prostorPřechod na digitální vysílání v Evropě a výsledky mezinárodních jednání o přerozdělení kmitočtového spektra vedou k postupnému omezování a ukončení analogového vysílání, které je již technologicky i kapacitně značně limitováno. K vytvoření dostatečného prostoru pro budoucí digitální vysílání v ČR je ale nutné v nejbližším období uvolnit kmitočty dosud využívané pro analogové televizní vysílání tak, aby mohly být kompletovány další nové digitální sítě. V současnosti jsou k dispozici tři územně omezené sítě, provozované třemi telekomunikačními operátory.Vysílání na dočasných přechodných digitálních sítích navázalo na několikaleté experimentální projekty (od roku 2000). V loňském roce došlo k zahájení řádného digitálního vysílání, ovšem jen několika již licencovaných televizních a rozhlasových programů a na omezeném území - především ve velkých městech a přilehlých aglomeracích. Dnes je v ČR k dispozici také možnost televizního příjmu prostřednictvím satelitu, kde již digitální vysílání probíhá v systému DVB-S nebo díky službám kabelových operátorů. V případě distribuce prostřednictvím kabelové televize bylo i u nás letos zahájeno digitální vysílání DVB-C.Dotkne se každéhoDigitalizace vysílání představuje konkrétní příklad konvergence vysílání a telekomunikací. Nástup digitálního vysílání ale samozřejmě nelze považovat za úplně jednoduchou záležitost. I s ohledem na fakt, že změna způsobu televizního a rozhlasového příjmu se dotkne prakticky všech obyvatel, kteří si pro digitální příjem musí pořídit tzv. set top boxy nebo rovnou integrované digitální přijímače, jde také zároveň do jisté míry i o věc „politickou“.Problematická je též přechodná etapa souběhu obou způsobů vysílání a nevyhnutelná duplicita nákladů především u dosavadních provozovatelů vysílání a také vypořádání přechodu současných provozovatelů na nové technologie přenosu při zachování jejich základních zákonných práv a případných nároků.Přechod na digitální vysílání neprobíhá ani v řadě zahraničních evropských zemích zcela jednoduše a bez problémů. Také v České republice nevychází celý proces z jednoduchých a pro tak náročnou komplexní změnu příznivých podmínek. Naše země patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem televizních programů - jedná se asi o 80 % veškerého obyvatelstva.Podobně nevýhodné poměry jsou z evropských států zřejmě pak už jen v Chorvatsku. Naopak například v Německu, kde došlo v Berlíně k úplnému vypnutí analogového vysílání již před několika lety, se jednalo o změnu způsobu televizního příjmu pouze asi u 6 % obyvatel.Ohledně perspektivy digitalizace zatím stále hovoříme zejména o trhu televizním, digitální rozhlas zatím nemá na růžích ustláno ani v zahraničí, kde je digitální vysílání v plném provozu delší dobu.Domácí rozhlasový trh se navíc dlouhodobě potýká s určitou přeplněností rozhlasových formátů.Jedno z nejsložitějších obdobíPřechod na digitální vysílání v České republice je jedním z nejsložitějších období, kterým elektronická média v posledních letech procházejí. Celý proces, a hlavně přípravy na tento technologický zlom probíhají i u nás již od minulého století. Už v roce 2000 byla zpracována první koncepční představa o přechodu z analogového na digitální vysílání. V té době již probíhalo experimentální digitální vysílání provozované českými Radiokomunikacemi a. s. a společností Czech Digital Group. První strategický dokument vznikl v rámci činnosti meziresortní Skupiny pro digitální vysílání (SDV) při Radě pro rozhlasové a televizní vysílání již v létě roku 2000 a stal se základem budoucí Koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR, kterou přijala vláda v roce 2001. Po volbách v roce 2002 bylo rozhodnuto o vzniku nového samostatného Ministerstva informatiky ČR. V roce 2003 bylo Ministerstvo informatiky ČR pověřeno i agendou spojenou s digitalizací. Práce se hlavně soustředily na zcela nový telekomunikační zákon -o elektronických komunikacích.Vláda uložila ministerstvu informatiky, aby ve spolupráci s ministerstvem kultury zpracovalo aktuální podobu Koncepce přechodu na digitální vysílání. Tento dokument vzala poté v roce 2004 česká vláda na vědomí jako tzv. Koncepci zahájení digitálního vysílání v České republice pro roky 2004-2008. Současně bylo rozhodnuto o vypracování zcela nového strategického plánu pro digitální vysílání v průběhu dalšího roku. Na konci roku 2004 vyhlásila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) podle tehdy platného zákona nové licenční řízení na digitální televizní licence pro pozice ve dvou multiplexech, vždy s kapacitou pro 4 TV programy - síť „B“ a síť „C“ (síť „A“ nebyla předmětem tendru, neboť již v té době byla plánována pro programy České televize).K dispozici bylo tehdy celkem 8 programových pozic, některé z nich byly vymezeny pouze pro regionální vysílání. Tendr byl v počátku kritizován poslanci Parlamentu a Rada byla žádána o vyčkání na přijetí zákonných úprav. Soutěž se nakonec protáhla na mnoho měsíců a RRTV jej ukončila na jaře letošního roku, když rozhodla o udělení prvních digitálních licencí. Nové licence získaly programy s poměrně bohatou programovou nabídkou -jedná se o projekty Z1, Febio TV, TV Pohoda, RTA, TV Barrandov, TV Óčko.Letošek zlomovým milníkemRok 2006 se pak z hlediska digitálního vysílání v České republice stává celkem zlomovým milníkem. Kromě projednání a závěrečného schválení novely mediálního zákona a dalších souvisejících předpisů připravilo letos ministerstvo informatiky ve spolupráci s ministerstvem kultury zcela novou Koncepci rozvoje digitálního vysílání v ČR. Po poměrně široké diskusi a za spolupráce s dalšími institucemi, zejména s Českým telekomunikačním úřadem, vznikl zcela nový dokument, reagující na aktuální skutečnosti ve vývoji digitálního vysílání u nás.Byl jmenován Národní koordinátor pro digitální vysílání v ČR a jeho zástupce, vznikla Národní koordinační skupina (NKS) pro digitální vysílání a schváleny byly základní principy informační a komunikační kampaně k rozvoji digitálního vysílání v ČR.Obecným úkolem pro NKS je zajistit podporu rozvoje digitálního vysílání v ČR. Ve své činnosti NKS v žádném případě nenahrazuje kompetence a odpovědnost samostatných nezávislých regulátorů nebo kompetentních orgánů státní správy, ale zajišťuje meziresortní provázanost a koordinaci všech postupů.NKS připravuje realizaci informační a komunikační kampaně v jednotlivých etapách celého procesu (podrobněji na str. 16).Schválený Statut NKS upravil pravidla fungování NKS, a především možnost vzniku pracovních skupin. V první fázi byly vytvořeny skupiny: technická, legislativní a skupina pro trh a obsah. NKS se v současnosti soustředí i na hledání dalších možností financování a podpory celého procesu digitalizace včetně využití evropských fondů nebo případně spolupráce s neprofitními asociativními projekty.Významným dokumentem, který je zakomponován jak v koncepčních materiálech, tak i v legislativě, je vytvoření Technického plánu přechodu (TPP). Dokument, který má charakter tzv. opatření obecné povahy, dokončuje ČTÚ.„Jízdní řád“ digitalizaceTPP se stává jakýmsi „jízdním řádem“ české digitalizace, ve kterém jsou zahrnuty časové a technické postupy při ukončování analogového vysílání na jednotlivých vysílačích a v příslušných oblastech spolu s harmonogramem zahajování digitálního vysílání. Poměrně vzrušená debata se v poslední době vedla kolem konečných termínů vypnutí, když zejména noví držitelé digitálních licencí přirozeně požadují co nejrychlejší postup vypínání analogu. Očekává se přijetí kompromisního řešení, které by nevytvářelo zbytečné časové prodlevy při respektování stávajících závazků a práv dosavadních provozovatelů.Současní provozovatelé celoplošného vysílání mají podle zákona nárok na další nové bonusové licence, budou-li souhlasit s TPP a umožní-li tak rychlejší ukončení analogového vysílání a dispozice uvolněných kmitočtů pro digitální vysílání.Konečný termín ukončení analogu je podle Evropské komise očekáván do roku 2012, stejně tak je i ve schválené Koncepci. Aktuální plán předpokládá ukončení televizního analogového vysílání v ČR do konce roku 2010 s tím, že je možné ještě v průběhu celého procesu tento termín zkrátit.Po dohodě všech zainteresovaných provozovatelů a s ohledem na postup digitálního vysílání v sousedním Německu a s tím spojenými problémy, včetně rušení televizního signálu v českém pohraničí, bude zahájen pilotní projekt vysílání DVB-T a definitivního vypnutí analogu v oblasti Domažlicka - proces bude zahájen již v závěru letošního roku a skončí na jaře 2007. Následně se předpokládá podobný postup v případě vysílače Buková hora na severovýchodě Čech. Další regiony budou řešeny již podle Technického plánu přechodu.Ještě mnoho času, úsilí i penězV letošním roce se tak po dlouhých přípravách a po poměrně složitých jednáních podařilo zkompletovat základní koncepční a legislativní podmínky pro plnohodnotné zahájení digitálního vysílání, se všemi jeho výhodami a novými možnostmi. Český divák tak již v průběhu příštího roku bude mít možnost prostřednictvím terestrického příjmu sledovat podstatně větší počet domácích televizních programů v digitální kvalitě.I přes optimismus je ale třeba počítat s tím, že celý proces přechodu na digitální vysílání si u všech zainteresovaných subjektů a institucí vyžádá ještě mnoho času, úsilí a samozřejmě i finančních nákladů.Změna způsobu rozhlasového a televizního vysílání na digitální se dotkne prakticky všech obyvatel.ČR patří ke státům s nejvyšším podílem obyvatelstva s dosavadním analogovým terestrickým příjmem.*** DIGITALIZACE V ČRV návaznosti na dohody mezinárodní telekomunikační unie ITU a závěry konference o přerozdělení kmitočtového spektra v Ženevě v letošním červnu disponuje Česká republika kapacitou pro asi 6 celoplošných sítí. První 4 sítě jsou již telekomunikačním regulátorem ČTÚ vyčleněny pro digitální vysílání v systému DVB-T, další sítě budou kompletovány po ukončení analogového vysílání s tím, že je možné jejich využití pro mobilní digitální vysílání nebo pro vysílání v systému vysoké obrazové kvality HDTV (High Definition TV). Dosavadní 3 sítě budou transformovány na definitivní sady kmitočtů pro celoplošné televizní vysílání a vznikne také zcela nový digitální multiplex pro veřejnoprávní média. Jedna digitální síť při současné nejběžněji používané kompresní technologii umožňuje vysílání 4 až 5 televizních programů.DIGITALIZACE A LEGISLATIVAPřechod na digitální vysílání vyžaduje také nezbytné legislativní úpravy. Dosavadní období, které bylo zejména v mediální oblasti v předchozích letech poměrně silně poznamenáno konfliktem kolem televize Nova nebo kontroverzemi v ČT na přelomu století a všemi změnami v mediálních Radách, vedlo k postupnému vtažení politiky do řešení jinak spíše technických věcí. Projednávání mediální legislativy je vždy poznamenáno poměrně dlouhými diskusemi. Podobně tomu bylo i v případě tzv. digitální novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/01 Sb. z roku 2001). Původní záměr projednat a schválit zákonné úpravy pro digitální vysílání v rámci nového zákona o elektronických komunikacích se nepodařilo splnit a v roce 2004 bylo řešení legislativního rámce pro digitální vysílání na základě politické dohody vyčleněno a ponecháno jako samostatné návazné řešení ve formě vlastní samostatné novely zákona.         Projednávání tohoto návrhu pak v Parlamentu ČR probíhalo v několika etapách a po několikerém přerušení a vrácení zpět k projednání do příslušných parlamentních výborů byl konečný návrh po téměř 18 měsících definitivně přijat až v květnu 2006. Nová zákonná úprava řeší nově mj. i základní vztahy mezi účastníky digitálního vysílání a podmínky pro udělování digitálních licencí. Zákon spolu s dalšími normami plně respektuje požadavek Evropské komise a příslušných evropských direktiv na oddělení regulace obsahu vysílání od regulace přenosu.

Pokračovat na článek