36ZOBRAZENÍ

Alias je akční adventura založená na filmové předloze. Takovéto hry často končí fiaskem a většinou zaujmou jen hrstku skalních fanoušků předlohy. Jestli tomu je tak i u této hry, to se dozvíte v této recenzi.

Nápad vytvořit hru Alias vznikl na základě úspěchu stejnojmenného akčního seriálu, který běžel na jedné nejmenované zahraniční televizi. Společnost Acclaim získala exkluzivní práva na vytvoření této hry a přizvala si na pomoc scénáristu seriálu, pana J.J.Abramse, aby pro hru napsal příběh. On ale nebyl jediným člověkem, který pracoval jak na TV seriálu, tak i na hře. Krom něj se na vzniku hry podíleli také sami herci, kteří si pro změnu vyzkoušeli dabing postav. Abych pravdu řekl, neviděl jsem ani jeden díl seriálu Alias a myslím si, že valná většina z vás (možná dokonce všichni) seriál vůbec nezná. Pro začátek si tedy pojďme říct, jaký že to příběh J.J. Abrams vymyslel:

Poletující žlutá “eska“ (písmeno S) označují místo, kde je možné si hru uložit. Počet uložení na jednom takto označeném místě není omezen.

Sydney Bristow je agentkou tajné organizace SD-6 v domnění, že jde o společnost spadající pod CIA. Za účelem krytí a bezpečnosti tvrdí svým známým, že pracuje v mezinárodní bance. To samé si myslí i její snoubenec Danny, kterému ale Sydney těsně před svatbou řekne pravdu o svém zaměstnání. Danny tuto zprávu přijme celkem v klidu, to samé se už nedá říct o zaměstnavateli Sydney. Danny se stane pro SD-6 nepohodlným a je odstraněn. Krátce nato se Sydney dozví pravdu o “své“ organizaci, a sice že SD-6 nepracuje společně se CIA, nýbrž proti ní. Sydney prahne po odplatě a bere místo dvojité agentky u skutečné CIA s cílem zničit SD-6. Mimochodem, její otec Jack taktéž pracuje pro CIA jako dvojitý agent, tudíž se během hraní seznámíte i s ním.

Příběh není slabinou Aliasu, na druhou stranu také není nikterak vynikající nebo něčím závratný. Zatím jsme si ale popsali příběh jen tak “nahrubo“. Když se na něj podíváme detailněji, zjistíme následující: Sydney, už jakožto agentka CIA, se dostavuje na jejím otcem narychlo svolaný brífink do budovy CIA. Dozvídá se, že agent Jacobs je pohřešován za podivných okolností poté, co se dostal do blízkosti Anny Espinosové. Poslední jeho zpráva obsahovala informace o supertajné zbrani označené jako “The Machine“, potom už se neozval. A protože Anna Espinosa je úhlavní nepřítelkyní Sydney Bristowové, ona si bere tuto záležitost na starost a pouští se na nebezpečnou cestu za zjištěním, co se stalo s agentem Jacobsem a co to vlastně je ta “The Machine“.

V místech, kde není moc světla, můžete použít brýle pro noční vidění nebo infračervené brýle zachycující teplo.

Ačkoliv jsem od Aliasu čekal mnohé, určitě ne to, že hned po úvodním intru budu znát všechny důležité záporné postavy. V tomto intru se totiž Sydney (a vlastně hráč) dozví o všech hlavním nepřátelích, které bude nutné najít, popř. zabít. Je to škoda, protože tím se celý příběh stává lehce předvídatelným a ztrácí tak moment překvapení a i když se ke konci děj trochu zaplete, stále je dost čitelný. Během jedenácti misí se dostanete do všech koutů světa. Od Monte Carla, kde vše začne v místním kasinu, které je posledním známým místem, kde se agent Jacobs nacházel, přes Rio de Janeiro, Rusko až po Hong Kong. Levely, vzhledem dost odlišné, mají společnou jen jednu vlastnost: přímočarost. Tato vlastnost rozhodně není dobrá, protože všechny levely jsou až příliš jednoduché a k cíli vede vždy jen jedna cesta. Kdyby se někdo v této hře nedej bože ztratil, pak mu doporučuji, aby vyndal CD z mechaniky, odpojil počítač z elektriky a vyhodil ho nebližším oknem….

V některých lokacích se boje přeměňují na jednu velkou hru světel

Stejnou vadu na kráse, jednoduchost, mají i souboje s protivníky. Ačkoliv pohyby postav vypadají skutečně dobře, souboje jsou až příliš automatické a ovládané počítačem. Sydney má natrénované vynikající údery, kopy a různé combo cviky, bohužel, než přijdete na jejich klávesovou zkratku, je po nepříteli. Nemůžete ani určit, zda Sydney udeří protivníka pěstí nebo kopem, můžete jen přihlížet a klikat na levé myšítko – počítač se postará o rozložení úderů. Samozřejmě, můžete používat ony speciální kombinované superúdery, které vypadají naprosto dokonale, ale než je stačíte “vyrobit“ na klávesnici, protivníci leží na zemi bez náznaku pohybu. Je to škoda, protože pokud máte trpělivost a vyhrajete si s jedním protivníkem, přijdete na úchvatné wrestlingové údery, údery protivníkovi hlavy o stěnu a další parádičky.

Hra je mnohdy označována jako stealth akce. Ano, prvky stealth akce jsem semtam našel, ale když jsem chtěl misi dohrát dvakrát rychleji, prostě jsem běžel a zabíjel všechny, kteří se snažili klást odpor, a na nějaké nesmyslné krytí jsem se vykašlal. Dokonce i když jsem byl sám na čtyři protivníky, z nichž dva měli v ruce samopal, přesto jsem jim holýma rukama ukázal, zač je toho loket. A že po mně protivníci stříleli? Irelevantní! Sydney má totiž zázračnou schopnost “samoléčby“. Nevíte, co to znamená? Vysvětlím: snad ve všech akčních hrách má postava určité zdraví, které se postřelením nebo inkasováním úderu sníží. Nejinak tomu je i v této hře, avšak k vyléčení postavy nepotřebujete lékárničky ani nic podobného, Sydney je jako robot, prostě se časem sama opraví (uzdraví)! To je další věc, která značně snižuje obtížnost hry.

Jak se tahle věcička asi používá?!

Zmínil jsem se už o zbraních, tak to teď dokončím. Fandové střelných zbraní se nemají na co těšit. Všichni nepřátelé, ať už bodyguardi v kasinu, hlídači muzea v Saudské Arábii, nebo vojáci, používají tutéž zbraň (tedy, pokud nejsou beze zbraně) – obyčejný samopal podobný Kalašnikovu. Nutno dodat, že tato zbraň není o nic nebezpečnější, než třeba kuchyňská pánvička, sekáček na maso, lahve, plechovky, trubky, ocelové tyče a další předměty, které můžete ve hře také použít jako zbraň. Tady si hra zaslouží pochvalu za možnost používání okolních předmětů. Na druhou stranu, jediná střelná zbraň, při jejímž používání ani nevidíte zaměřovač a tudíž vlastně nevíte, kam míříte, a která může vystřelit maximálně patnáctkrát a nedá se nabíjet; to je vtip?! Málem bych zapomněl na jednu takovou zajímavost. Každý předmět, který použijete jako zbraň, má určený stupeň opotřebení (který ovšem hráč odnikud nevyčte). Když se zbraň používáním úplně opotřebí, prostě zmizí. Co dodat….

Ani v saudskoarabském muzeu se Sydney neztratí

Abych hru jen nepomlouval, pro změnu zmíním pár kladných aspektů. Jedním takovým je rozdvojování obrazovky. Pokud se rozhodnete hrát hru stealth stylem, tento jev vám často a hodně pomůže zůstat v utajení. Když se dostanete k místu, kde hlídkuje protivník, nebo je tam bezpečnostní kamera či automatický palebný obranný systém, kamera nejenže zabírá Sydney jakožto ovladatelnou postavu, ale v určité části obrazovky se část pohledu kamery zaměří na bezpečnostní kameru či hlídku a vy tak můžete sledovat jeho (její) pohyb a načasovat si tichý přesun a proklouznout tak bez povšimnutí.

Kdyby se vám náhodou tichý přesun pod bezp. kamerou nepovedl, nelekejte se. Když vás tato kamera spatří, přiběhnou si vždy dva protivníci pro smrt. Podivné je, že i když celou lokalitu vylidníte, vždycky, když vás kamera zahlédne, z nejbližších dveří přiběhnou další dva chudáci. Je vidět, že tvůrci hry se s reálností moc nepatlali.

Boje proti přesile nepatří mezi málo vídané jevy

Chování nepřátel je stále stejné. Menší rozdíly mezi útokem vojáka a mistra kung-fu sice zpozorujete, i tak je ale oba zvládnete doslova levou zadní. Když jsem hrál první misi a narazil jsem na čtveřici bodyguardů (ještě jsem nevěděl, že čtyři nepřátele zvládnu jako ranní trénink), snažil jsem se je odrovnat jednoho po druhém. Nepovedlo se a první protivník mě zahlédl dříve, než jsem stihl zaútočit. Najednou se na mě hrnuli všichni čtyři a já jsem, ovlivněn pudem sebezáchovy, prchnul do vedlejší místnosti s tím, že si na ně počkám. Jenže ouha….oni nepřišli. Nepřátelé totiž neumějí otevírat dveře!! Ach jo….

Co by to bylo za adventuru (i když akční adventuru), kdyby v ní nebyly žádné logické puzzle. Sice zde není žádná typická hádanka nebo něco podobného, nýbrž puzzle jsou tu nahrazeny používáním technických vymožeností, jichž má Sydney bezpočet. Takové hacknutí počítače pomocí přenosného modemu, nebo odemknutí zamčeného zámku pomocí pick-locku není tak automatické jako v jiných hrách. Používání dalších udělátek, jako např. minikamery nebo přenosného snímače otisků prstů už však plně automatické je.

Logické puzzle - musíte uhádnout kód pro vstup do paměti počítače

Grafika a zvuky s hudbou, to jsou jedny z posledních ještě nezmiňovaných částí hry. Po grafické stránce mi hra přišla odfláknutá. Videosekvence jsou sice téměř dokonalé a kdyby takhle vypadala celá hra, není co řešit. Jenomže nevypadá…. Kdyby se alespoň dalo nastavit rozlišení a kvalita detailů; bohužel, možné to není. Takže, nebudeme si nic nalhávat, grafika prostě dobrá není a kdyby pohyby postav nebyly tak hezké, ladné a věrohodné, bylo by hodnocení grafiky ještě horší, než už je. Naopak zvuky a hudba jsou naprosto skvělé. O dabing postav se postarali zkušení herci a hudba je jednoduchá, poslouchatelná a atmosférická. Super.

Ačkoliv jsem v několika předešlých odstavcích hru zrovna nechválil a byl jsem při psaní této recenze výjimečně kritický, musím přiznat, že jsem se hraním akční adventury Alias pár dní příjemně bavil. Sice nepředpokládám, že si hru zahraji znovu, přesto si myslím, že i tato hra si najde své příznivce a určitě pobaví mnoho hráčů, avšak hrou roku se nestane ani tou největší náhodou.

Sydney je zkrátka mistryní převleků