58ZOBRAZENÍ

1. DEN
O.K. Jmenuji se Jack Ryan a právě jsem ukončil policejní akademii. Dnes nastupuji do služby na policejním okrsku Jackson Beach, zrovna tam, co před lety sloužil můj táta, než ho nějakej hajzl v noci zastřelil i s mojí mámou. Od tý doby žiju jenom s babičkou. Ale zpět do služby. Nejdřív si otevřu dveře (ruka) a dojdu se převlíct do uniformy. Pak si pokecám s Barrym - to je ten chlapík ve vrátnici a odkráčím do zadních dveří na instruktáž (nohy). Velitel je fajn, přivítal mě ve službě a pustil nás do ulic. Ještě jsem si pod ná- stěnkou vyzvedl hlášení o hledaných osobách (Forrest Follet) a šel ven. Vzal jsem si svojí motorku a chvíli hlídkoval po městě. Taky jsem vypsal jednu po- kutu za špatné parkování u kanceláře Jamieson and Ryan. Pokutové bloky jsem našel v přihrádce na motorce vlevo. Mimochodem, ten Ryan v názvu byl můj otec, Lyle Jamieson byl jeho parťák a je to můj přítel. Pak jsem dostal hlá- šku, že se něco děje v přístavu (Marina) a jel jsem tam. Našel jsem tam ubre- čenýho kluka a nějakou ženskou, která ho utěšovala. Po nějaký chvíli jsem z nich dostal, že kluka zmlátil nějakej gauner a teď se skrývá na jedný lodi (Future Wave). Je ozbrojenej a má rukojmí. Vrátil jsem se k motorce a rádiem zavolal pro posilu. Když přišel, vydali jsme se - po krátké domluvě - dolů k lodi. V levém dolním rohu, v červené schránce jsem našel lodní hák, třeba se bude někdy hodit. Vstoupili jsme na palubu a zaklepali na dveře kajuty (ruka). Po druhém zaklepání jsme šli dovnitř. Kajuta byla prázdná, ale před námi se zabouchly druhé dveře, jak se za nimi někdo ukryl. Vytáhli jsme pistole a přešli ke dveřím, každý na jednu stranu. Zaklepal jsem a řekl, že jsme od policie a že jdeme dovnitř. Stál tam, držel pod krkem holku a u hlavy jí držel pistoli. Když jsme se dohodli, že střílet nebudeme, protože by to pro něho nedopadlo dobře, pustil ji i pistoli a nechal se spoutat. Ještě jsem ho prohledal. Hm. Nějakej Green (osobní karta). Dohodl jsem se s kámošem, že ho odveze do vězení a já pojedu za ním. Na odchodu jsem si vzpomněl, že někam na postel odhodil pistoli a sebral jsem ji. Teď musím dodržet správný postup, jinak mě velitel okamžitě suspenduje. Nejdřív do vězení (City Hall & Jail). Můžu prohodit pár slov s Jimbem a pozvat McCoyovou na oběd. Ještě si to rozmyslí a já zatím půjdu do vedlejší místnosti. Za mříží už Green zahřívá židli a za přepážkou... no ne ! To je snad zase Barry! Nakonec mi ře- kl, že se jmenuje Larry a je dvojčetem Barryho. Z přihrádky na zdi si beru evidenční lístek a vyplním ho z osobní karty Greena a odevzdám Larrymu. Pak můžu vypadnout a honem zase na okrsek. Tam Barrymu odevzdám všechno, co jsem u Greena našel, a dám hlášení do přihrádky vyšetřovatele Suttera (vpravo od dveří do instruktážní místnosti ). Pak jsem zase jel na obhlídku. Náhle jsem uviděl podezřelé auto, vylezl z něj chlápek, který vůbec nevypadal přátelsky. Vrátil jsem se k motorce a zavolal 10 - 35 pro posilu.Přijel Dough Harrison autem.Chlapík poznal, že je v úzkých a dal ruce nahoru. Kouknul jsem se do auta a zjistil, že je tam ještě jeden. Po krátkém rozhovoru jsem tomu prvnímu nasadil náramky a prohledal ho. Vyzval jsem toho druhého, aby vystou- pil a řekl Doughovi, aby mu nasadil svoje pouta. Řekl jsem Doughovi, ať je odveze do vězení. Když je naložil, šel jsem se mrknout do jejich auta. V při- hrádce pod přístrojovou deskou jsem našel náboje a pod sedadlem paruku a au- tomatickou pušku. Pak jsem jel za Doughem a absolvoval stejné kolečko jako při prvním zatčení. Tím mi skončila služba, jdu se převlíct a jedu domů (před stanici, doprava odejít a do "Grandma Frannie"). Babička je doma a vy- řizuje mi, že mě volali z dětského útulku. Skip, chlapec, kterého ráno zbili, má prý nějaké problémy. Jedu do Child Protective Services, kde už na mě čeká Skip s Laurou Dixnovou (matka). Skip prý ztratil baseballovou kartu, nejspíš ráno v přístavu. Jedu tam rovnou. V přístavu nejdu dolů k lodím, ale nalevo ke starému Carterovi. Má tu krámek a půjčovnu motorových lodí. Jestli se něco v přístavu našlo, mohl by o tom vědět. Cestou si všimnu vpravo na nástěnce vzkazupro Skipa, že Carter pro něj něco má. Lístek seberu a jdu dovnitř.Dám ho Carterovi a řeknu o co jde.Kartu mi rád dá a ještě blok kupónů na půjčení lodí.Přivezl jsem kartu Dixonovým a pozval je na návštěvu. Přijeli jsme k nám a šli jsme se ještě projít k moři. Na terase jsem odvázal psa a šli jsme.Skip se psem hned odběhli po pláži.Prohodil jsem pár slov s Laurou a šel se za nimi podívat. Našel jsem je o kousek dál. Chvíli jsem házel psovi klacek - tak dlouho, až mi místo něho přinesl něco jiného - kousek jakési bedny nebo pletiva či co. Vezmu to a jdu zpět. Laura mi říká, že už je jí zima, takže písknu na psa a jdeme domů. Tam už na mě čeká Lyle, vyprovodím Dixonovy a vrátím se.Lyle mi říká, že něco pro mě má, abych se u něj zastavil až půjdu zítra do práce a odejde. Jdu do zadního pokoje a sednu k počítači. Zapnu ho a podívám se pod zámek. Chce po mě nějaké heslo. Chvíli zkouším všechno možné a pak si vzpomenu na jméno mé matky - JACKIE. Je to ono. Objeví se plánek nějakého skladiště s vyznačenou falešnou stěnou a dále nějaké pře- hledy o automatických zbraních. Klepnuna ikonu tiskárny vlevo dole a potom na "cobb" a mám vytisknuto. Zvednu se od počítače a moji pozornost upoutá oranžová krabice na polici. Ale volá mě babička a končí 1. den.

2. DEN
Ještě se vrátím domů a podívám se na tu krabici. Uvnitř je trezor s číslovým zámkem. chvíli zkouším různé kombinace a pak si vzpomenu, že by to mohlo být tátovo služební číslo.Je vyraženo na jeho odznaku ve vitrině vedle dveří. V trezorku je jenom jedna stříbrná mince. Starý Carter má sbírku mincí, musím se ho někdy na tohle zeptat. Ale pak už jdu honem ven a jedu k Lyleovi. Říká, že táta vyšetřoval před smrtí něco většího, snad dokonce pašování zbraní. Ukážu mu ten kousek dřeva. Říká že by to mohlo být z nějakého ostrova, ale je jich tu trochu moc. Pak mě ještě napadne, že bych mohl odfaxovat své sjetiny z počítače na policii, třeba tam k tomu budou něco mít (fax je vzadu na polici pod mapou). Dostanu trestní záznam nějakého Cobba,dlouhý jako ruka. Má spojení na Forresta i na pašované zbraně. Pak už musím jít do práce. Ještě se stavím ve vězení, dám sjetiny Jimbovi a on je prožene počítačem. Dovím se další jméno: Stuart Cox. McCoyová mi řekne,že jí manžel oběd se mnou zakázal. Takhle si mě dobírat! Na okrsku ukážu fax Barrymu,který mi najde fotku Cobba. Má ale špatné zprávy. V přihrádce u dveří mám vzkaz, že vyšetřovatel všechny tři týpky ze včerejška propustil pro nedostatek důkazů. Takže po městě běhaj minimálně tři chlapi, co mě maj rádi jak osinu v p.... Musím si dávat bacha. Jdu znovu na instruktáž, potom je nástup před stanicí. Smůla pokračuje. Veli- tel mě setřel za nevyčištěnou zbraň. To ale ještě není všechno. Nedlouho potom, co vyjedu do ulic dostanu hlášku, že Dough má potíže u Bikini Hut. Jedu tam. Zaparkované auto a v něm opilec. Jak ho dostat ven a zpacifikovat. Když s ním mluvím, pošle mě kamsi a stále pije. Koukneme se Doughovi do kufru auta, jestli tam nemá něco, co by nám mohlo pomoci. V malé krabici je kovový předmět, kterým rozbiju okénko u auta, otevřu dveře a opilec prostě vypadne na ulici. Dough ho odveze a já za ním. Jako včera.... Jenže cestou mě na křižovatce srazí auto,co jede jako blázen a já si pobudu chvíli v nemocni- ci.Naštěstí to nic vážného nebylo a já jsem propuštěn do domácího ošetřování. Přišel opět Lyle a já si vzpoměl na něco z toho, co se tehdy před lety událo. Lyle mi řekl, abych za ním přišel, až mi bude líp, že má pro mě něco o mých rodičích. Chvíli jen tak koukám na televizi a pak se zvednu a jedu za ním. Když jsem tam dorazil,řekl mi že někam musí běžet, ať na něho počkám. Jak tak stojím a koukám, zahlídl jsem na jeho stole složku se jmény mých rodičů. Ote- vřel jsem ji. Novinové výstřižky o vraždě mých rodičů, a jeden mikrofiš. Dal jsem ho do prohlížečky (obrazovka vlevo na stole u zdi). Kompletní policejní zpráva o smrti mých rdičů, koronerova zpráva a popis a fotografie nalezených nábojů - stejné jako ty co jsem nalezl v autě těch dvou dárečků. Sotva jsem přístroj vypnul, vrátil se Lyle. Dohodli jsme se, že pojedeme jeho autem po stopě Cobba.Naposledy ho viděli v Tonyho baru. Ukázal jsem Tonymu jeho fotku, ano pamatuje si ho. Ukázal jsem mu policejní odznak,řekl, že ho zná jako Snow Mana, a že ho zná i Kate Pritchardová - dáma na konci baru. Když jsem jí uká- zal fotku dělala drahoty. "Možná ho znám , možná ne. Co ti je do toho?". Uká- zal jsem jí odznak a změkla. Dokonce mi napsala na kus papíru jméno jednoho Cobbova přítele. Jmenuje se Weasel a pracuje v kuželníku Alley Cat. V Alley Cat byl za pultem chlápek s cigaretou v koutku úst. "Vy jste tu šéf ?", zeptal jsem se. "Jo, co má bejt ?", odpověděl. Ukázal jsem mu papír se jménem. "Je u vás zaměstaný tenhle člověk ?". "Jo, je právě vzadu, dojdu pro něj."Musel jsem mu ovšem ukázat opět odznak,abych ho přiměl k větší ocho- tě. Ukázalo se, že Weasel je vlastně Forrest Follet.Nechtěl říct ani ň. Jenže pak jsem mu ukázal odznak a řekl, že vím o jeho trestním rejstříku (ukázat mu ho) a dal mu na výběr.Buď bude mluvit tady, nebo na policii. Řekl nám další jméno - Snake. Schází se s ním prý v přívěsu na Bikini Hut. Poslal jsem ho s Lylem do auta a zeptal se ještě šéfa, jestli tu nemá Weasel nějaké věci. Ode- šel a přinesl mi klíč. "Nic jiného tu nemá." Ať se propadnu, jestli ten klíč není od toho přívěsu. Dojeli jsme na Bikini Hut. Klíč se hodil, samozřejmě. V přívěsu jsem se pořádně porozhlédl.Na poličce nad oknem jsem našel krabičku 9mm nábojů -stej- nými byli zavražděni moji rodiče.Pak moji pozornost zaujaly vysoké boty vedle křesla. Pozorně jsem je prohlédl (okem) a zjistil, že mají ortopedickou vlož- ku. To mě připomělo, že ten vrah tehdy v noci napadal na jednu nohu. Mohlo by to mít nějakou souvislost. Pak jsem je ještě obrátil (rukou) a objevil pohyb- livý podpatek. Pod ním byla ukryta zpráva o dodávce zbraní ze skladiště na ostrově Marble Head, podepsaná S.C. - Stuart Cox. Šel jsem ven a řekl všechno Lyleovi. Rozloučili jsme se před jeho kanceláří a rozdělili si úkoly.On půjde zítra na ATF a předá jim všechny důkazy a požádá o pomoc. Má tam kontakt, ně- jakého agenta Forbese, tak by to mělo jít hladce. Pak mi řekl: "Ty zatím pro- zkoumej ten ostrov Marble Head, společníku. " "Já a společník ? Jak to ? " "No a co ? Stejně je tvé jméno v názvu firmy." Byl to dlouhý den. Honem se jdu domů vyspat.

DALŠÍ DEN
Ráno jsem jel hned do přístavu. Když jsem zaparkoval motorku, všiml jsem si, že Future Wave je v přístavu.Šel jsem ke Carterovi vypůjčit si člun. Podal jsem mu kupóny a on vytáhl skříňku s klíči. Mám si vzít ty s visačkou k pronajmutí (RENT).Všiml jsem si, že tu visí i klíče od Future Wave, ale jak je získat. Vzpomněl jsem si na minci. Carter je přece sbírá.Ukázal jsem mu ji a zeptal se ho, kolik tak asi může stát. Odešel dozadu to zjistit a já si ho- nem zatím vzal i klíče od lodi Future Wave. Když se vrátil, řekl mi, že mince má hodnotu asi 50 dolarů. Poděkoval jsem a odešel. Žlutý nájemní člun byl hned před Carterovým krámkem, ale já napřed zamířil dopředu k té druhé lodi. Pomocí klíče jsem se celkem snadno dostal dovnitř,ale nevěděl jsem co hledám. Až po delší době jsem nalezl klíč pod květinami na stole. Vypadl jsem ven a šel k nájemní lodi. Cestou jsem sebral starou síť na ryby, ležela na molu, naproti člunu. Pak jsem si vzal klíčky od člunu a odjel. Na pláži na ostrově jsem našel zbytky ohniště,nějaká stará prkna a bednu. Podíval jsem se dovnitř. Byla tam jen poloprázdná láhev motorového paliva a olejem nasáklý kus trávy. Pěknej fujtajbl, ale jsem už taková povaha, že musím sebrat všechno, co najdu, tak jsem to vzal s sebou. Úzkou cestičkou jsem pak procházel lesem, až jsem se dostal ke skladišti. Za plotem na mě dorážel zuřivý rottweiler. Hodil jsem na něho síť a byl mimo hru. Klíčem z Future Wave jsem si pak odemkl branku i dveře od skladiště a byl jsem hned uvnitř.Byla tam tma.Když si oči trochu zvykly, objevil jsem na zdi pod větrá- kem rozvodnou skříň. Otevřel jsem ji a hmed první vypínač nahoře byly světla. V dolní části vpravo jsem si všiml dvou tajných dvířek. Pod horními byl vypí- nač, pod spodními dvě elektrické zásuvky. Rozhlédl jsem se po skladišti.Někde by měla být ta pohyblivá stěna.Vzal jsem žlutou šňůru na zdi a přešel k agre- gátu u zdi.I na něm byly dvě elektrické zásuvky. Do jedné jsem připojil šňůru a druhým koncem do zásuvky v rozvodné skříni. Ale kde je druhá šňůra ? Po chvíli hledání jsem ji našel položenou na vysokozdvižném vozíku uprostřed skladiště. Připojil jsem ji kagregátu i rozvodné skříni, zapnul agregát a potom vypínač na rozvodné skříni pod dvířky. Zadní část stěny s nářadím se vysunula nahoru a já prošel do zadní části skladiště. Otevřel jsem bednu, která ležela na zemi. Bingo !! Byla na pěchovaná zbraněmi. Jednu jsem vzal a teď co nejrychleji za Lylem. Ale pozor - všechno musím uvést přesně do toho stavu, v jakém to bylo před mým příchodem, aby pašeráci nic nepoznali. Včetně zhasnutí světla a uzamčení obou dvířek. Ale co se psem? Teď se mi hodil lodní hák. Prostrčil jsem ho pletivem a stáhl síť ze psa.Teď jsem mohl klidně odjet a jít k Lyleovi. Jenom ještě vrátit oboje klíče Carterovi. Lyle seděl v kanceláři a netvářil se vesele. "Lidi z ATF mi slíbili po- moc, ale chtějí pádnější důkazy ! ", řekl. Hodil jsem mu do klína nalezenou pušku :"A co tohle ? To je důkaz jako hrom !""To je přesně ono !", řekl Lyle, "Dohodnu se s nimi na zítřek. Ty se jdi domů vyspat a zítra ráno si znova u Cartera najmi člun. Sejdeme se v přístavu."

POSLEDNÍ DEN
Ráno jsem jel zase do přístavu. Když jsem vyšel od Cartera s klíči od člunu v ruce, Lyle už na mě čekal. Pozdravili jsme se a hned vyjeli.U ostrova na nás čekalo překvapení. V zátoce byla zakotvená Future Wave. Co teď ? Jet k ostrovu nebo napřed na jachtu? Nakonec jsme se dohodli, že se napřed podíváme na loď. Na lodi byl Green :"Živýho mě nedostanete !", řval. Dveře byly zam- čené. Jak se dostat dovnitř, nebo Greena ven. Na boku jachty jsem si všiml skříňky, kam se dávají signální světlice.Byla zamčená.Vrátil jsem se do člunu a našel tam šroubovák.Tím jsem skříňku otevřel - a byla tam. Taky láhev, ale to si nechám na večer. Vylezl jsem po žebříku a do větracího otvoru jsem nacpal světlici a láhev s trávou z bedny na ostrově. Za chvíli se začalo ze všech otvorů na jachtě krásně kouřit a dveře se otevřely. Vylezl Green. Vytáhl jsem pistoli. "Jestli mě zabijete, vyletíte do po- větří ! Mám v ruce odjištěný granát ! ". Chvíli jsem mu domlouval, pak jsem schoval pistoli a vytáhl pouta. Green zajistil granát a nechal se spoutat. Vzal jsem granát, Greena jsme přivázali k zábradlí člunu a odjeli na ostrov. Jen jsem vstoupil do lesa, začal pomě střílet týpek ukrytý za kamenem. Granát se bude hodit. Namířil jsem na něho a hodil. Prohledal jsem, co z něj zbylo a našel píšťalku na psy.O kus dál Lyle zneškodnil dalšího pašeráka. Ten ale u sebe nic neměl. Došli jsme ke skladišti a koukali na psa. "To je tvoje věc", řekl Lyle "Měl jsem takového psa a vím co dovede." Vytáhl jsem píšťalku a zapískal na psa. Nastražil uši a pak - odešel kamsi do své boudy. Cesta byla volná. Odemkli jsme si a vstoupili do skladiště. Svítilo se tam a zadní stěna byla nahoře. Zřejmě vzadu někdo byl.Přešel jsem tiše k rozvodné skříňce a stiskl vypínač. Teď jsme se mohli domluvit. Postavil jsem Lyla k vypínači a sám jsem si stoupl před tajné dveře. "TEĎ !" Lyle zmáčkl vypínač, přešel ke mně a vytáhl pistoli. Zezadu vyšel chlápek, co napadal na nohu a měl pi- stoli v ruce. Byl to Nico "Snake" a já si uvědomil, že to byl on, kdo zabil mé rodiče. Potlačil jsem chuť ho na místě zastřelit a začal vyjednávat.Teprve po dlouhé době se dal přesvědčit, aby složil zbraň a zavolal druhého kumpána. Byl to Stuart Cox.Teď tu stáli oba s rukama nahoře a Lyle je hlídal s pistolí v ruce. Jak je spoutat ? Vzpoměl jsem si na žlutou šňůru na zdi, která teď u generátoru připojená nebyla.Musí viset ještě na zdi.Šel jsem k vypínači,spus- til zeď. Pak jsem si došel pro šňůru, jedním koncem spoutal Nica, sebral mu pistoli a druhým koncem Coxe. Jen co jsem byl hotov, dorazil Forbes z ATF. "To jdete brzo !", řekl jsem mu. Pogratuloval nám k dobré práci a zajatce si odvedl. Nico "Snake" dostal trest smrti, proveden smrtící injekcí. Green dostal dvacet let zostřeného žaláře. Stuart Cox dostal patnáct let zostřeného žaláře.