11ZOBRAZENÍ

Tak je to tady! Už jsme v to nikdo ani nedoufali, ale přinášíme vám ojedinělé preview třetího pokračování dnes již klasické série. Vězte, že nemusíte být Dalibor Janda, abyste mohli žít jako kaskadér. Proto račte vstoupit a zpívat se mnou! Auto na vodu, teplo ze zimy, city v pilulkách, to jedno ráno budem mít...

Lítý boj na čtyrech kolech. Tak frajere, kdo s koho?

Pátek, devět hodin dopoledne. Sedíte si takhle v káře v zácpě na jižní spojce, protože s posledním školním zvoněním a prvním prázdninovým dnem někoho chytla pracovní horečka a jeden směr zaplácal bandou zevlujících úkáček. Sedíte ve své vytuněné felcce a posloucháte nejnovější vypalovačky na Evropě 2 (po několikáté za sebou). Spolu se spoilery náramně vyvedené v kartónu obaleném alobalem a kobercovkou, která to všechno drží, jste si spáchali i efektní rychlý pruhy jako vedlejší produkt. Všechna okénka stažená, protože jste si řekli, proč si kupovat klimošku, když si jí můžu udělat sám. A tak jste si do palubky vrazili větrák. Leč v letních dnech je jeho výkon nedostačující a museli byste do něj strčit napájení z rádia. Vzadu máte tři laufy, jeden pravý a další dva bravurně fingované. Jenom babička má teďka zakouřenou půlku baráku, když jste jí nenápadně ztopili komín od kamen. Máte to? Dobře jedem dál. Takže si sedíte a najednou si to v protisměru razí několik udělaných speciálů. Sice ne tak dobře jako ten váš, na poli za barákem v Horní dolní byste jim to určitě dali. Motory burácí, rozražené značky letí vzduchem, plameny šlehající z výfuků taví asfalt a opalují už tak dost přičmoudlou partu hic. Jak rychle přijely, tak zase rychle zmizely a najednou prásk. Rána jako prase. Poslední z pelotonu to napere do aut před vámi, sklo praská, plechy se kroutí, sporťák letí vzduchem a na sedačce spolujezdce vám nechává společnost v podobě přední nápravy. Uff spoiler je v pohodě, díky bohu, jinak byste si kvůli krabici jako stavebnímu materiálu museli koupit novou televizi. Kdybyste bývali měli střešní okénko nebo aspoň carboflex a trochu estetického cítění (ovšem to není povinností), mohli byste se kochat krásným přeletem. Naštěstí už máte od Lojzy z vesnice vedle slíbenou pilku na železo. No a aspoň vám ten kaskadér nenamočil do extrovního póstrování z larysy a všechno zůstalo hezky na střeše. Pak s ještě větší ránou dopadne na auta za vámi a provede jim vskutku impozantní lifting.

Co že to melu za blbosti? Tohle se mi přece nemohlo nikdy stát. Ale víte, že mohlo? Tahle a podobné situace jsem posledních půl roku zažíval skoro každý den. No jo v tom bude zase nějaký háček a ten Zato ze mě zase dělá vola. Správně! Háček v tom doopravdy je a jmenuje se Burnout. Závodně-bourací záležitost od týmu Criterion Games a Acclaimu. Před dvěma lety vyšla na PlayStation 2 vskutku zajímavá herní záležitost od do té doby nepříliš známého vývojářského domu. Původní Burnout byl zajímavým mixem závodění v hromadné dopravě a bourání plechových ořů plus opepřeno snahou, aby to bylo všechno hodně sexy. Někdo si ho zamiloval hned a někdo prozřel, stejně jako já, až za rok s druhým dílem. Až ten konečně využil ukrytý potenciál. Vše díky nádherné grafice, pestré škále automobilů a tratí spolu se zajímavými módy jako autoškola pro piráty silnic, šampionáty, honičky s policií nebo tzv. Crash mód. Tam člověk musel udělat na vybraných křižovatkách co nejzapeklitější a nejvýnosnější dopravní kolaps. Nyní se Burnout vrací. Stále od chytrých hlav z Criterion Games, ale bohužel/bohudík bez podpory Acclaimu, který nás opustil. Za to se tohoto studia a jejich třetího dítka chopila a odkojila jej matka Electronic Arts. To, jak nový a jistě mnohem silnější distributor ovlivnil výsledný produkt, se dozvíme až za pár měsíců, ale kusé informace, které vám zde hodlám předložit, vypadají věru hodně slibně.

Na tenhle pohled musíte valit tři kila nebo nechat v baru tři kila v rumech.

Hratelnost a nápad byly bezchybné, takže není důvod je měnit a spíše se autoři zaměřili na kosmetické dolaďování a prodlužování požitků ze hry. Jistě nám znalým leptačům pneumatik a čerstvým nováčkům neuškodí, když si vše rychle zrekapitulujeme. Po absolvování autoškoly v druhém dílu se v postupně otevíraných lekcích člověk učil základy zdravě dravé jízdy. Od blízkého míjení budoucích spolupachatelů dopravních nehod, jízdy v protisměru, co možná nejdelšímu smýkání, skákání, po využívání tzv Boostu. Poté jsme se přihlásili do šampionátu. Chopili se jedné z mála nabízených kár a jali se soupeřit. Postupně jsme tak projížděli městy, vesnicemi a horskými středisky na tratích, které byly vytyčeny zelenými šipkami, ke zdárnému vítězství. V časových limitech jsme museli projet tratě určené checkpointy a bránit se dotěrným závodníkům stejně tak jako hromadné dopravě. Bohužel šipky s třetím dílem nezmizí, jen změní svůj vzhled. Je to škoda, protože checkpoint race v podobě jako u Midnight Clubu se přímo nabízí. Výše napsaný Boost byl a bude hlavním klíčem k úspěchu. Podle toho, jak agresivně jste jeli, se vám načítal a při naplnění Boostmeteru a zmáčknutí tlačítka se zažehla silná tepelná reakce, která se projevila ještě silnějším zrychlením a drobným tlakem na podbřišek nebo celé tělo. Záleží na tom, jak hodně máte zapnuté svoje pětibodové pásy (nebo jak správně - v těch pěti pásech aby se čert vyznal). Právě jeho načítaní se umocňovalo mírou úspěšnosti vaší jízdy a zkušenostmi, které jste nabrali v autoškole (v té virtuální, na tu reálnou každý kašle).

Určitě si vybavíte ty nervy drásající momenty z nějakého akčního spektáklu, kdy jsou hodní hoši pronásledování těmi zlými. Ti je dojedou a začnou ze strany narážet. Jenže po chvilce tohoto pošťuchování se při honičce objeví tunel nebo nějaká podobná architektonická smyšlenost, která dovolí projet jenom jednomu z nich. Ručičky tachometru hajlují, pedály se třou o kobereček a … A ano! Novinkou bude možnost své oponenty pošťuchovat, za což byste měli být odměněni jak Boostem, skóre, tak hlavně náskokem, který v závodu získáte. Všechno začne jako v normálním životě, takovým nenápadným otíráním. Pak začnete být více dotěrní a nakonec onoho nepřítele někam vbouchnete. Třeba do protisměru, pod kamion, do domu, do betonového retardéru, atd. Klidně si to budete moci rozdat i ve třech, kdy nebožáka nebožtíka vezmete do kleští. Jenže pozor, podobné fígle nejsou známy jenom vám a právě vaši protivníci vám nastíněné praktiky rádi objasní. Kdo by si ještě pomyslel, že může být Burnout více adrenalinový a světe div se, ono to jde.

Píšou tam 170 mil v hodině, ale to auto pořád stojí na místě. Já sem věděl, že na tom GameCenteru kecaj.

Hlavně když k tomu přidáme další novou vychytávku jako jsou bonusy. Ty budeme moci sbírat různě po závodní trati a pak spolu s nimi zamáváme pořadím. Jedním z nich je Crashbreaker. Ten umožní vznícení nádrže a následnou explozi buď při dopadu/nárazu nebo ovladatelnou tlačítkem. V normálním závodním klání si jeho funkci v praxi představit nedokážu moc představit, ale v Crash módu ano. Bourací režim zde nebude hrát druhé housle, ale spolu se šampionátem si přinejmenším střihnou duet. Právě v něm jde o co nejmasivnější destrukci a tak bude naše taktizování jak, kam a kdy nabourat, zajímavější. Dalšími bonusy pak bude okamžité naplnění Boostmeteru, různé hrátky se skóre a další.