227ZOBRAZENÍ

Je to tady! Očekávaný datadisk na loňskou pecku Doom 3 je na světě, z čehož se kromě pařanů radují zejména prodejci plenek. Dokáže nové dílko od ID Softu, konečně sjednotit zaryté odpůrce Dooma 3 s těmi, kteří by pro božského Carmacka srali ježky proti srsti ? To ukáže čas. Ovšem na co se můžete těšit v Doom 3: Resurrection of Evil, to se dozvíte z naší exkluzivní recenze!

Konečně Lost Soul jak má být!

Že je lidstvo těžko poučitelné, to víme z historie. Že jsou nadnárodní megakorporace nepoučitelné absolutně, to víme díky příkladům jako Ubrella Corporation, Weyland-Yutani a v neposlední řadě také UAC. Vždycky když něco podělají a způsobí málem vyhynutí lidstva, jenom se oklepou, popřou a ututlají, co se dá, načež vesele pokračují ve svých čachrech. Jak známo, poslední jmenovaná UAC vybudovala na Marsu a jeho měsících Phobos a Deimos obrovský komplex. Stovky vědců v něm zkoumají artefakty pocházející z pradávné civilizace, kdysi obývající rudou planetu, a také vyvíjejí teleportační technologii. Jednoho dne se však něco zvrtne a celý komplex je zachvácen přívalem nestvůr, jaké svět ještě neviděl. Jediný přeživší je řadový mariňák, o jehož dalším osudu však informační zdroje mlčí.

Dva roky po incidentu zachytí jeden ze satelitů kroužících okolo Marsu podivný signál z oblasti Site One, na kterou se téměř zapomnělo ještě před invazí, a vedení UAC tam vysílá průzkumný tým v naději, že nalezne zdroj signálu a odhalí nové skutečnosti o pradávné civilizaci. Jinými slovy: rozjíždí nanovo celý projekt. Co čert nechtěl, skupina vojáků objeví temný artefakt, jehož aktivací se znovu otevře brána pekelná. Jak jsme říkali, nepoučitelní...

Co nového na Marsu?

Datadisky tradičně vnášejí do původní hry více či méně inovací, zejména po stránce rozvoje příběhu, arzenálu a bestiáře. Pojďme se tedy podívat, co si pro nás pánové z Nerve Software nachystali v Resurrection of Evil (RoE).

Zavři hubu Impe, smrdí ti dech.

První na ráně je samozřejmě příběh, který přímo navazuje na ten původní a leccos objasňuje. Více raději neprozradím, aby to nedopadlo jako v onom díle Simpsonů, kde Homer vycházel z kina po premiéře Hvězdných válek a cestou kolem dlouhatánské fronty nadšenců, kteří film ještě neviděli, utrousil poznámku: „Marge, rozhodně jsem nečekal, že Darth Vader je otec Luka Skywalkera.“

Nejpodstatnějších změn doznal zbraňový arzenál, který čítá tři nové kousky. V prvé řadě zmizel Soul Cube a byl nahrazen jiným, neméně užitečným artefaktem. Tato věcička ve tvaru srdce se krmí lidskými dušemi, kterých je po komplexu rozházeno celkem slušné kvantum, a umožňuje na chvíli zpomalit dění kolem vás (bullet-time je prostě pořád populární). Postupem času budete získávat unikátní duše z bossů a každá z nich přidá nějaké to vylepšení (například zrychlení, nesmrtelnost...). Zvláštní poznámku si zaslouží vizuální zpracování této zbraně, protože je prostě ďábelské. Předmět jako takový nijak zvlášť drsně nevypadá, ale vaše ruce, když ho drží... to prostě musíte vidět!

Jak jsem psal v recenzi, držet v rukou artefakt je silně škodlivé pro vaší pokožku.

Druhý v pořadí je takzvaný Grabber, ale klidně ho mohli nazvat OGGZHL2, tedy Okopírovaný Gravity Gun z Half-Life 2. Nenechte se však zmást, pánové z ID Softu nejsou tak neopatrní, aby riskovali soudní pře s Valve, a vlastnosti manipulátoru drobet pozměnili. Bohužel k horšímu. Neexistuje sekundární mód, takže Grabberem si můžete jedině přitáhnout předmět k sobě a ihned ho vrhnout, což by byla efektivní úspora munice, kdyby vám grabnutý sud nebránil ve výhledu a nepohybovali jste se převážně v úzkých chodbičkách plných harampádí, které vrhaným věcem brání v přímém letu. Pokud chcete držený předmět mírumilovně pustit, musíte počkat asi pět vteřin, než se Grabber sám vypne (což ale vylučuje pohodlné přenášení z místa na místo). Nejsilnější stránka této zbraně je však v tom, že má schopnost chytat létající lebkouny, ale především plasmové střely nepřátel, které můžete vzápětí vrhnout zpátky, a rozmetat zmetka jeho vlastní zbraní. Tomu říkám kumšt! Ani tato vychytávka, ale Grabber nezachrání před upadnutím do zapomnění, protože mnohem jednodušší je zmetka prostě zastřelit. Ačkoliv je RoE na munici podstatně skoupější než původní hra a každý zbytečný výstřel si budete vyčítat, nikdy neklesnete tak hluboko, abyste museli používat Grabber. To je dobře, jelikož práce s ním má do zábavy a tvořivosti ala Gravity Gun, hodně daleko. Tady se tedy Carmack a jeho kumpáni moc nepředvedli.

Nedostatky Grabberu však mnohonásobně kompenzuje jiná zbraň. Vážení čtenáři, dovolujeme si vám oznámit comeback neumírající legendy, jejíž jméno všichni velice dobře znáte. Dámy a pánové, dvouhlavňovka!

Tohle je, myslím, Hunter. Pro mě je to ale prostě obluda co vypadá jako Alien.

Taková slova zní pompézně, bohužel - popravdě - až moc. Ačkoliv je totiž brokovnice se dvěma hlavněmi horký kandidát na nejlepší comeback roku, své neupilované předchůdkyni z druhého dílu se zdaleka nevyrovná. Má obrovský, lépe řečeno obrovsky nevyvážený potenciál. Chová se stejně jako jednohlavňovka, takže pokud ji nacpete nepříteli až do nozder, rozplyne se jak čokoláda na jazyku, jedno, jestli je to Imp, Cacodémon či Hellbaron. Jakmile jste však dál než metr a půl, nemáte šanci někoho zranit, natož zabít. Předpokládám však, že bylo záměrem autorů docílit toho, aby se hráč s každičkou zrůdou setkal osobně.

Podle rčení „pámbů dal, pámbů vzal“ musím ještě s lítostí dodat, že daní za dvouhlavňovku je absence motorové pily, což je při nemalém počtu zombíků obrovská škoda.