35ZOBRAZENÍ

Mise, vehikly, závěr

Naopak při jízdě si na sílu soupeřů stěžovat nemůžete, tedy přesněji na sílu jejich vozů. I kdybyste ukradli Modrý blesk (po vzoru GTA můžete vysadit z projíždějícího vozu jeho řidiče, ale pozor, občas bývá ozbrojen a chce svůj majetek zpět), policejní či mafiánské káry budou vždy rychlejší. Především mise, kdy je zapotřebí udržet poškození auta na co nejnižší míře, pak představují pěkně tvrdý oříšek.

Uhni, mám skvělý rito.

Rozmanitost misí je celkově na solidní úrovni, i když nic vysloveně novátorského od Reflections nečekejte. Najdete zde honičky, v nichž hrajete roli pronásledovatele i uprchlíka, střílení nepřátel v obou těchto rolích, jízdy na čas, popřípadě kombinované s podmínkou projetí celé trati bez škrábance, mise s minimální rychlostí ala film Nebezpečná rychlost, převoz na nárazy náchylné výbušniny či najíždění do jedoucího tiráku jako v Italian Job. Všechny akce celkem logicky korespondují s příběhem a bohužel jsou prokládány zmíněnými zprzněnými akčními vložkami. Naneštěstí tu navíc, až na výjimky, platí pravidlo: čím debilnější náplň mise, tím vyšší je její obtížnost a tím si ji samozřejmě víckrát zopakujete.

Celý děj, který bych vám jako jednu z mála podařených věcí nerad vyprávěl, je tentokrát rozdělen do tří měst. V každém z nich vás čeká deset náročných misí a všechna jsou jedno od druhého výrazně odlišná. První kroky si odbudete ve staronovém Miami s ulicemi, na něž by se vešlo deset aut vedle sebe, a to i přesto, že jde o atypicky nakynuté ameriky. Následuje francouzské Nice, v němž silniční síť naopak představuje jemnou pavučinu, ještě k tomu zprohýbanou členitým reliéfem. Poslední štaci představuje několikamilionový Istanbul, kde se všichni jeho obyvatelé baví zahušťováním dopravních tepen a vytvářením zácpy.

Každé z uvedených lokalit odpovídají i vyskytující se prostředky. Luxusní sporťáky či užitkové vozy z Nice vystřídají v turecké metropoli ekloidní šunky staršího data. Vše je doplněno také o motorky, náklaďáky, pick-upy či motorové čluny, jichž se týká také řada misí. Upřímně řečeno jde však tato pestrost výběru na úkor zábavnosti, protože většina z alternativ představuje prostě jen vozítko s horšími parametry řízení. Je sice fajn si zadrandit s dodávkou, ale co z toho, když to znamená akorát pomalejší a hůře kontrolovatelnou jízdu.

Každý z dopravních prostředků, snad s výjimkou člunu, má kromě obligátního ukazatele „damage“, jehož nenaplnění je často klíčem k úspěchu, 20 deformovatelných částí. Jízdní vlastnosti se však při jakémkoliv poškození nemění, tedy kromě otevřené kapoty, která vám velmi výrazně a nezřídka kdy dost dlouho brání ve výhledu.

Té jednosměrky jsem si sakra nevšiml.

Mimo Undercover módu, jenž vás vtáhne do ústředního příběhu, existuje opět možnost volné jízdy ve městech, kterými už jste v hlavním módu prošli. Dokonce s detailní volbou denní doby. Návdavkem je ještě přidáno několik soutěžních disciplín, jako jsou oboustranné honičky či Survival, tedy boj o (co nejdelší) přežití proti smečce policejních hlídek. Výčet pak doplňuje jízda na checkpointy či dovednostní výzva v podobě kopírování kužely přesně vytyčené tratě. Jakýkoliv výkon za volantem si také můžete uložit v podobě filmu a nešlo by o sérii Driver, kdybyste si ho nemohli sami zrežírovat. Chce to ale poměrně velkou dávku trpělivosti, neboť více možností v Director módu se bohužel přirozeně promítlo do jeho mírné komplikovanosti a složitosti. Natočit pěkný šot je tak mnohdy těžší než si poradit s některou zapeklitou misí.

Díky mým paranormálním schopnostem už vám ale vidím na očích, že chcete, abych zbilancoval všechny ty zápory a klady a vyplodil ze sebe nějaké závěrečné ucelené hodnocení. Jenže už to za mě udělal pár set let nazpět Shakespeare. Jeho dílo „Mnoho povyku pro nic“ sice dopodrobna neznám, ale název vystihuje situaci docela přesně. Už před dvěma lety se o třetím pokračování série mluvilo v superlativech a výstavní pultíky se prohýbaly pod tíhou propagačních předmětů. Filmařská společnost Ridleyho Scotta točila reklamní trailery, ale výsledný efekt? Jen slabě nadprůměrný. Ve hře najdete skvělý, pravda někdy až možná násilně podávaný příběh a také pár perfektně koncipovaných misí. Zbytek ovšem nijak nepřevyšuje kvality 6 let starého původního dílu. Chcete-li si tedy užít desítky skvělých honiček, raději vám za babku doporučím ten. A máte-li chuť na pořádnou akci, přečtěte si třeba Klub Pickwick, ale rozhodně nesahejte po Driv3erovi, jenž měl původně spojit obě tyto věci dohromady.