184ZOBRAZENÍ

Jako každý rok se fotbalová legenda vrací v novém kabátku, s novými možnostmi a updatem. Jak dopadne aktuální ročník nejprodávanější hry na Britských ostrovech? Brity to nezajímá, stejně to koupí. Čtěte a zjistíte, zdali máte taky běžet do obchodů.

Tady vidíte ideálního útočníka.

Byly časy, kdy jsem se těšil na nový díl manageru od SI Games jako malé dítě. Považoval jsem ho za absolutní vrchol a dokonalou simulaci fotbalu. Nebylo nic lepšího než přijít ze školy a na chvíli (tedy na pár hodin a pár = mnoho) si zahrát za svůj tým, znovu vyhrát Ligu mistrů nebo jen tak sledovat vývoj mladíků. Myslel jsem si, že prostě špatný díl lidé (bohové?) tvořící tuhle hru ani udělat nemohou. Jenže vše hezké jednou končí, lidé stárnou, my pařani ještě o trochu rychleji (přeci jenom běžný smrtelník se nestresuje zachraňováním země nebo kucháním cyberdémonů), a názory se mění.

Seznam těch nejlepších a jejich tržní ceny.

A právě můj názor na sérii Championship Manager dostal po zahrání čtvrtého dílu pořádného koňara. Konkrétně po zahrání jeho neopatchované verze. Později vyšel nový díl 03/04, ten však pouze obsahoval to, co díl čtvrtý sliboval od začátku, ale tentokrát to tak nějak fungovalo. Pařanský svět si zlepšil chuť, ale zaváhání se SI Games nevyplatilo: Slabšího ročníku využil konkurenční Total Manager, který se odnikud vplížil na scénu (tedy, ehmm, odnikud se těžko říká, když za něčím stojí takový gigant, jako je EA Games). Ukázal nám, že fotbalový manager se může vydat i jiným směrem a jeho nový ročník už celkem stojí za zahrání. Ale o to v téhle recenzi nejde. Kolik toho pan recenzent zase vypil, když tohle psal, říkáte si. Nic, odpovídá pan pisálek se zahanbeným výrazem ve tváři. Modří už vědí, rudé to nezajímá a ostatním to teď konečně vybalíme. Nový díl změnil distributora, a tak tu máme dvě nové série. Eidos bude nadále vydávat Championship Manager, jenom jej bude tvořit jiné studio, SI Games si ponechali databázi hráčů (jádro pudla), zdrojový kód a jejich nové dítko vystupuje pod názvem Football Manager. Navíc slíbili mnoho novot a převratných změn, ale tyhle řečičky už známe. Otázka tedy zní: jak dopadl fotbalový manažer, ke kterému mnozí vzhlíželi s obnovenou nadějí, jiní s přetrvávajícím podezřením? Čtěte dál.

V kolonce "General Happines" můžete vidět, že hráč je spokojen s tím co o mně slyšel v médiích.

Football Manager 2005 sliboval, že přijde s novým a přehlednějším interface, lepším zobrazením 2D zápasu a taky že konečně umožní hráči pořádně roztočit před/pozápasové slovní přestřelky v médiích. Co z toho se skutečně stalo? Dalo by se říct, že takřka všechno. Proč takřka? Pan pisálek je hnidopich, ať dá ruce pryč od našeho manažeru, říká si teď pařanská obec. Jenže každý z těchhle slibů byl splněn jen částečně, nebo chcete-li s výhradami. Začněme tím, čeho uvidíte nejvíc, tedy rozhraním. Změnilo se, je hezčí, je rychlé (ale pouze na rychlých strojích se spoustou RAM), je přehledné. Obsahově je ale téměř stejné jako v předešlých verzích, pouze se všechny ovládací prvky otravně otočily někam, kde je nejsme zvyklí hledat. Včetně toho, že některá menu jsou ukrytá na místech, která musíte otevřít klikáním na malinkaté „+“, abyste je vůbec rozbalili. Ale na tohle se dá zvyknout, funguje tu kontextové ovládaní a to vám poskytuje komfort a rychlost. Stačí pravým tlačítkem kliknout na nějaké aktivní místo a zobrazí se vám seznam všeho, co s daným objektem můžete provádět. Modří v první řadě už zdvíhají ruku a ptají se, jestli můžou ovládat nové rozhraní z klávesnice tak jako minule. Dostává se jim kladné odpovědi (až na některé výjimky, které autoři do této verze z bůhvíjakého důvodu nezařadili) a souhlasného kývnutí od pana pisálka, který rozumí tomu, kolik kilometrů může středně závislý člověk najezdit po obrazovce manageru myší, jestliže neumí alespoň základní klávesové zkratky. Ale z hlediska plnění daných slibů je nové rozhraní spíše kosmetická změna, skutečně se změnil pouze vzhled, nikoliv přístup k ovládaní a zobrazování.

A co teď můžeme nalhávat do médií? Je toho hodně. Můžete si vyměňovat kamarádské slovní poplácaní po zádech s cizími manažery, můžete si z nich utahovat před zápasem, můžete se hádat s názory závistivců o tom, jestli máte šanci na zisk titulu, média se vás budou ptát, jestli se cítíte být schopni dosáhnout toho nebo onoho. Jenže k čemu to, když na všechno, co se děje, stačí sebevědomě odpovídat (např: „Já vím, že jsme jenom tým ze třetí divize, ale Arsenal? Ten přece porazíme i bez tkaniček...“) a všechno bude fajn. Fanoušci budou rádi, že věříte týmu, tým bude rád, že fanoušci jsou veselí (a nikdo jim nepoškrábne zánovní BMW), a manažer je kabrňák co před nožem neuhne. Tady by to chtělo zapracovat na prohloubení psychologických reakcí na dané podněty, ale možná je taková plytkost úmyslná. Pak si ale tato novinka zaslouží mírně zvednuté obočí.

A teď se vrhněme na to nejdůležitější, model zápasu a jeho zobrazení ve 2D. Co máme nového v této oblasti? Je to opět ono: „Sednu ke kompu a čeká mě herní orgasmus?“ Nebo pouze: „Cože? Jakže?“

Stvořil sem jednoho ze svých bratránků v editoru. Takhle dopad. Dobře mu tak.

Nebudeme vás déle napínat, stejně jste už určitě omrkli hodnocení. Pouze skalní fandové, modří, zavírají oči a nechají se překvapit nakonec. Ano, 2D model a celý průběh zápasu jsou to pravé, takřka přesně to, na co jsme všichni čekali od té chvíle, kdy bylo oznámeno, že zápas dostane grafický kabátek. S jistou mírou abstrakce se dá říct, že zápas probíhá tak jako skutečný za daných podmínek. Variabilita herních situací a nepředvídatelnost jejich řešení je obdivuhodná. Komplexní rozhodovací algoritmy, kterými jednotlivé situace procházejí, si ani nechceme představovat. Vše, co z toho plyne, je maniodepresivní fakt, že si opět můžeme vzít dovolenou, nakoupit zásoby, vybavit karty na slevu v blízké pizzerii a posadit se za komp na několik týdnů. Právě zápas totiž působí tak lákavě, že se vám do skutečného života nebude chtít vracet nejméně do té doby, než konečně nenakopete Manchester United (vyměňte za své osudové mužstvo) do Prelle. Největší masařka u starších verzí, totiž nedůvěra v to, že by skuteční hráči jednali tak jako placky na obrazovce, je pryč. Mizerné zpracování člověku neustále připomínalo, že hraje „pouze“ hru. A ty tvoří lidé. A ti jsou omylní. Ne ale tihle. SI Games vyhodili lidi a najali bohy. Ti jsou v procesu stvoření přeci jenom zkušenější.

Navíc si to vůbec neulehčili a přidali nám mocný nástroj v podobě tvorby taktiky týmu. Kdysi jste mohli jednotlivcům nebo celému týmu nastavit typy chování na tří či pětibodové stupnici. Nyní můžete pohybovat ukazovatelem zprava doleva, v mnoha pozicích. A to téměř u každého atributu taktiky! Je libo ofenzivní presing, ale až od první třetiny půlky soupeře? Nastavte si to, ale nejen to. Pro jistotu si zvolte, jak těsně mají vaši hráči k soupeři přistupovat nebo zdali budete hrát na „Target mana“ (něco jako Horst Siegl) nebo rychlou kombinaci se zakončením z druhého sledu. Už pouze z počtu možných taktických variant se vám zatočí hlava.