1659ZOBRAZENÍ

Dva obaly od pizzy, pět plechovek od Coca Coly a Red Bullu a celofán od čokolády se válí na šedém stole, který nebyl již zhruba rok jakkoliv čištěn či umýván.

Vedle toho kupa zhruba deseti obalů od tyčinek pochybných výrobců a nezaplacené účty. To ale není vše, co se na tomto stole rozprostírá. Více jak jednu třetinu stolu obsazuje monitor, reprobedny, mikrofon, klávesnice, myš a další počítačové příslušenství. Za počítačem sedí shrbený mladík v propocené košili, má neoholenou tvář a jeho spodnímu prádlu už dávno vypršela záruční lhůta. Jediná jeho aktivita spočívá ve vydatném soustředění se a mačkání levého myšítka na své závodní myšičce. Je to jeho jediná aktivita za posledních dvanáct hodin, když nepočítáme jednu pauzičku strávenou na oné místnůstce s panáčkem. Blíží se osmá hodina ranní a on by měl pomalu vstávat do práce. To půjde velmi těžko, vzhledem k tomu, že si ještě nešel lehnout. Kdo by si také chodil lehnout, když ownuje server, že ano. Rozhodl se, že si dneska vezme volno a pořádně se prospí. Teď si ale ještě chvilinku zahraje, když už má dnes to volno. Připojují se na server, zvolí stranu a hraje. Desátá hodina se blíží a náš „hrdina“ (říkejme mu třeba Bohdan) se již chystá do postele. Ve chvíli, kdy se definitivně chystá odpojit, zabrousí jeho pohled na slovíčko nextmap, napsané do chatu jakýmsi zvědavcem. Dust2, to je jeho oblíbená mapa. Přecejenom ještě chvíli zůstane a nasbírá nějaké ty fragy. Po dvou hodinách a čtvrtém prodloužení se mapa mění na de_aztec a Bohdanovi oči podlité krví se začínají pomalu zavírat. Nevadí, další Red Bull do řady a hunt se může rozjet. Ve chvíli, kdy kempuje na suchém položišti se rozezní telefon. Letmý pohled na zvonící věcičku naznačuje, že se jedná o šéfa. A sakra, Bohdan si uvědomuje, že zapomněl do práce zavolat. Bohužel to nebylo poprvé. Ani za tento týden. Konverzace se šéfem je krátká a výstižná. Zítra již nemusí chodit do práce. Ani ho to nijak nemrzí, najde si zase jinou. Vrátného přece přijmou skoro všude. A tak hraje dál a dál, dokud jeho organismus nevydá jednoznačný pokyn k nástupu na toaletu. Tam také jeho putování končí. Se svléknutými kalhotami a toaletním papírem v ruce spočívá hlavou opřenou o přední stranu dveří. Ale není mrtvý, jen tvrdě spí, nechrápe. Jediné, co mu dnešní noc přinesla je vyhazov, otlačená hlava a svědící pozadí, kterému se nedostalo včas toaletního papíru. A zítra (nebo ještě dnes), může začít vše nanovo…

Je jistě mnoho čtenářů, kteří si v našem vyprávění připadali stejně jako náš ctěný hrdina Bohdan. Takovýchto extremních případů není mnoho, ale dozajista by se nějaký ten Bohdan no.2 našel. Hráči mrhají svým časem, aby strávili bezesnou noc u svého šedého miláčka. U svítící obrazovky tráví nemalá část herní populace více jak jednu čtvrtinu volného dne. Veškerý svůj volný čas. Ať už se jedná o školáky, mladíky na civilce, těžce pracující výrostky anebo úspěšné podnikatele. Ale co to koho zajímá? Když nás to baví, tak proč ne… Proč jsem ale o tomto začal mluvit? Protože mě už vadí neustálé navážení se nezasvěcené menšiny (spíše ale většiny) do mého trávení volného času. Jak často jsem slýchával (a stále ještě slýchávám) od rodičů, proč si raději nejdu něco přečíst, nebo si nejdu zaběhat. Co ze mě jednou bude? Vždyť jen sedím u toho krámu a nic jiného nedělám. Lidé o mě říkají, že jsem počítačový maniak (ale jen ti, kteří sami hry nehrají). Od předešlé generace (respektive od mých rodičů) si musím vyslechnout, jak že to oni trávili svůj volný čas, když byli mladí. Sedět ve třicetistupňovém teple doma u počítače, místo nahánění roštěnek na koupališti, může napadnout opravdu jenom mě. Jak často jim já odpovídám, že když oni neměli tu možnost, tak proč jí chtějí odebírat nám? Počítač je vinou všeho, co se nepovede. Ať už se to týká školy, nesplněných domácích prací („mých jediných povinností“) nebo lenosti jít nakoupit. Samozřejmě, že jsem hrubě nespokojen s názory mých rodičů, a když ani neví, čeho se co týká, tak proč mě neustále napomínají a zakazují všechno možné? Proč se snaží mou aktivitu na počítači omezit? Proč všechno svádí na počítač? Možná asi proto, že mají zčásti pravdu. Nebýt jejich dozoru, třeba bych dopadl jako Bohdan (no, zas tak strašně doufám ne) a celý život strávil v nějakém bytečku za monitorem. Nebýt jejich neustálého dorážení, možná by šla i ta škola více stranou. Když si položím ruku na srdce a doopravdy se zamyslím nad tím, co dělám a čemu věnuji všechen svůj volný čas, dopadne rozhřešení velmi špatně. Díky počítači se mi nechce jít si zaběhat, to si raději zahuntim v CS. Díky počítači kašlu na školu, naštěstí nejsem zase tak nezodpovědný a alespoň ten tahák si napíšu a do sešitu se kouknu o přestávce. Nebýt ale počítače, možná by moje známky vypadaly i trochu lépe. Díky počítači mi začíná ubývat svalová hmota a tuková začíná přibývat. Skolióza není výjimkou. Jediné, čím se asi tak mohu pochlubit, je svalnatý a vyvinutý ukazováček ba pravé ruce, který ovšem díky ergonomické myši připomíná spíše levou půlku kružnice. Všechny zápory si jistě každý umí vybavit sám, jelikož je vidí sám na sobě. Co mi ale počítač přinesl? Jistě známe vymlouvavé články, že hráči akčních her mají rozvinuté reflexy, a proto je jen malá šance, že skočí pod auto. Hráči strategických her zase dokáží organizovat a vyznají se v taktice. Kdy se jim ale poštěstí vést v dnešním světě družinu ozbrojených velbloudů? Nejspíše nikdy. Vratké argumenty těchto článku nejsou zdaleka na místě, chceme něco opravdového. Něco, co by autorům článků v ženských časopisech a všemožných Reflexech vneslo slzy do očí, něco, co by hráčskou většinu konečně posunulo na jakousi snesitelnou společenskou úroveň. Cesta ke štěstí je ale trnitá, snad jen v Koreji je vydlážděná broušeným mramorem a dá se po ní šlapat všemi směry.

Co mi tedy počítač dal? Určitě minimálně tunu zábavy, ale to nikoho nepřesvědčí. Také mi dal možnost vyzkoušet si strašně moc možností. Ať už jsou to obsáhlé informace na internetu nebo nenápadně vzdělávací informace ve hrách. Počítač mě určitě naučil dobře anglicky a dal mi slovní zásobu, která se mi ještě jednou určitě bude hodit. Nemyslím zde například slovíčka typu „mega-ohňo-ultra-koulo-metač“, ale jistá slovíčka obsažená v Tycoonech a hrách jemu podobných. Takové Sim City vám připraví toliko anglických slovíček, že vám jejich zásoba bude stačit na absolvování VŠE za velkou louží (nebo i za malou, v Anglii). Jako hráč odkojený strategiemi budu již navždy vědět, kdo to byly Zulové, kdo to byl Shaka Zulu a proč že všichni panovníci letěli na Kleopatru. Internet, velký to fenomén, kolik peněz a práce mi ušetřil. Není nic lepšího, než seminární práci místo nekolikatýdenního moření vypracovat za 15 minut.

Každý určitě již čeká, jaké bude ono rozřešení problému a jaký že argument posadí pány z Reflexu na zadek. Jak jsem o tom tak přemýšlel, tak zábava je asi nejsilnějším argumentem, který bych ze sebe mohl vydat. Zápory, ať už chceme nebo ne, převažují. Všechno je ale jen otázka priorit, takže zůstává jen na nás, jak se svým volným časem naložíme a zda strávíme celý život hraním „hámotin“ na 150 způsobů. Je zde pořád dost místa k diskusi, připojte tedy své názory a zdrbněte mě, jak moc blbě jsem nás, počítačové pařany, zhodnotil. Nalijme si tedy čistého vína a řekněme si, kde bychom byli bez počítače a kde s počítačem.

Tři obaly od pizzy, osm plechovek od Coca Coly a Red Bullu a tři celofány od čokolády se válí na šedém stole, který nebyl již zhruba rok jakkoliv čištěn či umýván. Vedle toho kupa zhruba dvaceti obalů od tyčinek pochybných výrobců a nezaplacené účty. To ale není vše, co se na tomto stole rozprostírá…