30ZOBRAZENÍ

Myslíte si, že víte vše? Nebo máte nějaké pochyby? Nebo se vám snad hlavou honí tisíce otázek? Pokud je tomu tak, nejspíš právě hrajete Metal Gear Solid 2: Substance.

Zkus uhnout ...

Jednoho dne, jistě slunného, se na konzoli Playstation objevila zajímavá hra s názvem Metal Gear Solid, která vytvořila žánr „taktická špionážní akce“, na něž byla také patřičně hrdá. Bohužel, neznalí PCčkáři neměli ani ponětí, o co se jedná. A tak se asi po dvou letech od vydání hry na PS vývojáři z Konami a Microsoftu rozhodli spojit své síly a přepracovat hru pro PC. Za to jsme jim ještě dnes velmi vděční. Každý si jistě vzpomene, jak s hlavním hrdinou Snakem pobíhal po základně Shadow Moses na Aljašce za úkolem najít a zničit tajně vyvíjenou zbraň s označením Metal Gear REX, která byla schopna nést nukleární hlavice a díky své pohyblivosti je odpálit kdekoli na světě. Tímto chtěli teroristé ovládnout svět a také výhružkami z Bílého Domu „vytřískat“ co nejvíce peněz. Na scénu se dostávají postavy jako Revolver Ocelot (mistr v ovládání ručních zbraní), Sniper Wolf (její největší přítel je optika a PSG-1), tajemný Ninja zvaný „Gray Fox“ (samozřejmě s katanou) a konečně váš naklonovaný bratr Liquid Snake, který byl opravdu tvrdým oříškem, neboť jste jej museli několikrát „zabít“, a i přesto stále přežíval. Nakonec ho musel zkolit zákeřný virus Fox Die. Tento virus v příběhu také sehrál velkou roli, ale už nebudu příběh znova oživovat, neboť bych těm, kteří první díl nehráli, naprosto zamotal hlavu. Radši jim doporučím, aby si jej sehnali a jeden den si na něj vyhradili (vážně, zručnějšímu hráči to stačí).

Přibližně před rokem pak vychází druhý díl s názvem Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty, opět pouze na konzoli Sony, tentokrát samozřejmě Playstation 2. To by ale nebyl Hideo Kojima, aby nechtěl potěšit i hráče PC a Xboxu. Celou hru si tedy vzali opět do dílny pánové z Konami (tato firma je tvůrcem všech dílů Metal Gear Solid, to jen pro přesnost), přepracovali ji, přidali nové mise, vylepšili grafiku atd. až se na PC a Xboxu objevila hra, napůl konverze, napůl nová, s názvem Metal Gear Solid 2: Substance. Mimochodem, tento titul poté vyšel také na PS2, z čehož vyplývá, že to opravdu není jen konverze.

Raiden a Snake jsou sehraná dvojka

Tak, máme za sebou historii celé série Metal Gear Solid, pusťme se nyní již do samotného druhého dílu pro PC. Po nějakých letech se na scéně objevuje opět Snake a společně s jeho parťákem, počítačovým expertem Otaconem cítí, že je něco v nepořádku. Jakýsi divný tanker má vést nově vyvíjenou nukleární zbraň, přesněji nový typ Metal Gearu s přízviskem RAY. Tento stroj má být dokonce plně obojživelný. Snake tedy (velmi efektně, seskočením z mostu) infiltruje onen tanker, aby se přesvědčil, jak daleko byli od pravdy. Vše končí ne úplně podle jeho představ. Po dvou letech se na scéně objevuje mladičký, naivní a nezkušený Raiden, který sotva ukončil VR trénink a hned byl poslán do akce. Je nasazen na jakousi čističku uprostřed oceánu, kde teroristé zajali prezidenta. Postupem času ale přichází na to, že prezident vůbec není to nejdůležitější v této misi. Na scénu se také dostávají stále nové a nové postavy, každý má své cíle, každý bojuje na jiné straně. Ať je to již přecpaný Fatman, který se naprosto vyžívá v Semtexových nástrahách, nebo Lady Luck, která odráží kulky podobně jako Neo v Matrixu, každá z těchto postav má svůj charakter, svou minulost, své plány atd. Celý tento „hrozný“ spletenec opravdu nenechává Raidena a samozřejmě vás klidného, stále se objevují nové otázky, nové postavy. Nezkušený Raiden neví, komu věřit, komu ne, proč mu velitel neříká všechno a zdali je jeho přítelkyně vůbec „to“, čím se zdá být. Zkrátka a dobře, Hideu Kojimovi a ostatním scénáristům se podařil opravdu mistrovský kousek, který, troufnu si říct, může překonat už pouze jen znova Hideo Kojima. Příběh vás naprosto ovládne, atmosféra je skvělá, musíte stále hrát a hrát, abyste se dozvěděli vše, co chcete vědět. Vše (téměř) je rozpleteno až na úplném konci hry, která má bez nadsázky velmi tajemný nádech. Když k tomu ještě přičtu velmi časté filmové sekvence, které příběh naprosto skvěle uvozují, nemohu než konstatovat, že je naprosto geniální.

Hra je dodávána na DVD, přičemž minimální instalace si z vašeho HDD ukrojí 4 GB místa (maximální pak 8 GB). Toto je opravdu velmi překvapující fakt, je ale pravdou, že s distribucí her na DVD už někdo začít musel. Je ale jasné, že těch 8 GB dat na DVD není jen tak. Singleplayer je rozdělen v podstatě do dvou částí, které můžete hrát buď dohromady, nebo každou zvlášť. Jsou to části s Snakem (na tankeru) a Raidenem (zbytek, na čističce). Celý singleplayer pak průměrný hráč zvládne za nějakých 15 hodin hraní. Jak teď správně tušíte, singleplayer netvoří tu větší část hry. Daleko více času ztrávíte pod položkou „missions“ v menu. Zde můžete hrát opět za Snaka či Raidena. Dále si můžete vybrat z VR misí (virtuální realita), nebo tzv. alternativních misí (hrají se v prostředích ze singleplayeru). Tyto se dále různě větví. VR mise např. jsou buď „sneaking“ (jen se plížíte za zády teroristů), dále útočné se zbraní v ruce, mise pouze v pohledu první osoby. Stejně tak se na různé druhy dělí i alternativní mise. Pokud to vše sečtete, vyjde vám naprosto ohromné číslo misí, nad kterými strávite nějkaý ten pátek. Aby toho nebylo dost, v menu najdete ještě různé „blbůstky“, jako knihy týkající se minulého dílu MGS a také jiných Snakových misí. Dokonce si můžete přehrávat nejdůležitější filmové sekcence ze hry a měnit u nich filmové obsazení. U toho se opravdu také dobře pobavíte, jak např. Raidena dosadíte k „záporňákům“ atd. Zkrátka a dobře, s tímto 8GB DVD si vyhrajete velmi dlouho.

Oranžovější čističku nenajdete

Série Metal Gear Solid se nese v duchu plížení, za což samozřejmě mluví také onen herní typ „taktická špionážní akce“. V Metal Gear Solid zbraně opravdu nejsou na prvním místě, to samé platí i u druhého dílu. Je sice pravda, že na nejlehčí obtížnost vše můžete hrát téměř jako Quaka, ale když už si dáte něco z těch těžších, tak se budete zuby nehty snažit, aby vás náhodou někdo nezpozoroval. Potom totiž přiběhne zásahová jednotka se štíty a pokud zrovna po ruce máte pouze uspávací pušku, jste celkem nahraní. Někomu se to možná zdá divné, ale v Metal Gear Solid 2 máte opravdu daleko lepší pocit z toho, že se plížíte za zády teroristy, než že mu do hlavy střílíte nějakou útočnou puškou. Je jisté, že druhý díl Metal Gear Solid rozhodně není pro zatvrzelé Quakery a další ryze akční hráče.

V Substanci také najdete ohromné množství vychytávek, které vás nutí přemýšlet, zdali tvůrci na něco vůbec zapomněli. Zajímavé jsou rozhodně nové pohyby. Oba dva hrdinové se mohou bez problémů přehoupnout přes zábradlí a pokud chtějí, mohou také ručkovat po krajích stěn a podobně. To umocňuje již zmiňovaný pocit z plížení. Také schovávání za rohem je již vylepšeno. Nejen že se váš hrdina umí opět „přilepit“ na zeď, zaťukat na ni atd. Také již ale dovede vykouknout za roh (wow!:-) a dokonce s pistolí po ruce umí zpoza rohu vyskočit, zamířit, vystřelit a znovu zalézt. Tento pohyb budete velmi často používat. V MGS 2: Substance už můžete konečně i skákat. A to jednak do dálky (nikdy nezapomenete na přeskakování děr, do kterých nejednou také spadnete a skončíte tak v hlubokém oceánu), ale také můžete „vyhupsnout“ na bednu a další předměty do úrovně pasu. Ve hře také můžete konečně plavat. Vody si totiž užijete opravdu dosytosti. Je pravda, že na systém plavání je potřeba si zvyknout, ale po chvilce cviku už vám to půjde snadno.

Kromě pohybů najdete ve hře spoustu dalších malých i velkých vychytávek. Například můžete použít cigarety (resp. kouř) pro zjištění polohy infračervených paprsků napojených na semtex. Zajímavé také je, že můžete střelit teroristovi do vysílačky. Ten když se poté snaží přivolat posily, má smůlu a ještě se u toho pěkně vzteká. Už konečně můžete zastřelit ptáky na střeše, rozhodně je zajímavé dívat se na uspaného ptáka :-) Ptáci hrají také ve hře důležitou roli, neboť na jejich trusu můžete uklouznot a upoutat pozornost strážných. Myslím, že prozkoumání dalších vychytávek již nechám na vás, protože bych se musel ještě opravdu hodně rozepisovat. Krátce se však zmíním ještě o zbraních a předmětech, které budete používat. Dá se říct, že váš arzenál se jen malinko rozrostl. Zbraně jako Stinger či Nikita jsou samozřejmostí, naleznete ve hře i sniperku PSG-1, či Kalašnikov a další. Další vybavení je také většinou známé, přibyly však senzory na vyhledávání výbušnin, mobilní telefon (občas přijde nějaká ta pomocná SMSka) a pár dalších věcí.

V nepřátelské uniformě jste v pohodě

Grafické zpracování je také poměrně pěkné, i když možná někdy až moc strohé. Pokud pominu moc hezky zpracovaný déšť na tankeru, textury jsou trochu nemastné neslané. Strohé (jednobarevné) šedé textury na tankeru a strohé oranžové textury na čistící stanici. Nicméně zbytek je zpracován velmi pěkně. Nádherný je taky západ slunce. Co se hardwarových nároků týče, dá se MGS 2 zařadit k těm středně náročným. S procesorem 1 GHz a slušnější grafickou kartou byste si měli slušně zahrát.

Hudba velmi pěkně podbarvuje videosekvence a vůbec celé dění ve hře. No není divu, podílel sa ní totiž Harry Gregson-Williams, tvůrce soundtracku pro Armageddon a další filmy. Zvuky jsou taky zdařilé.

Ach ta konverze. Bohužel, tady hra trochu narazila. Pominu teď malinko poznamenanou grafiku. Hru lze ukončit pouze smrtí postavy, takže pokud si chcete loadnout nějakou z vašich předchozích uložených pozic, musíte se prostě nechat zabít. Stisknutím tlačítka „Esc“ hra vyskočí přímo do Windows. Téměř veškeré nastavování probíhá v externím programu, což je opravdu dosti nepohodlné, neboť nastavování ovládání se vám určitě nepovede napoprvé. Označení tlačítek je totiž velmi záhadné, takže budete muset tipovat, k čemu asi tak slouží tlačítko „L2“. S ovládáním však není problém jen při nastavování. Naprosto ideální je mít na hraní MGS 2 nějaký gamepad, aspoň s osmi tlačítky a se dvěmi směrovými hvězdicemi. Ono pokud hrajete hru z pohledu třetí osoby, za chvíli si na těch pár anomálií zvyknete. Ale opravdu v pohledu první osoby, když se snažíte zamířit, nejspíš asi rozmlátíte klávesnici. PCčkář je tak v podstatě odsouzen na hraní hlavně z pohledu třetí osoby.

Hideo Kojima se již od svého narození (1963) zajímal o tvorbu filmů, za což by mu měli všichni hráči děkovat. Přes ty před chvílí zmíněné chybky je Metal Gear Solid 2: Substance naprosto ojedinělý počin. Podobnou hru (kromě prvního dílu) s tak skvělým příběhem, atmosférou a skvělými vychytávkami opravdu nenajdete.