97ZOBRAZENÍ

V tomto článku naleznete pouze hry, které jsou multiplayerové a zároveň singleplayerové. Vyložené on-linovky typu World of Warcraft nebo LineAge naleznete v dalším článku – On-line hraní na internetu

Counter – Strike

Counter-Strike je naprosto kultovní záležitost, bez které by herní svět nebyl herním světem. Jde o klasickou first person střílečku (stáváte se hlavním hrdinou, jehož pohledem hru sledujete), kde na různých mapách proti sobě stojí teroristi a antiteroristi, respektive protiteroristická komanda z různých koutů Evropy. Jednoduše se jen připojíte na mapu, nakoupíte si zbraně a jdete do akce. Stav peněz je odvislý od toho, jestli váš tým vyhraje kolo, nebo také tím, kolik zabijete protivníků. Základem této hry jsou tři druhy map – CS, DE a VIP.

CS – jde o mapy, kde je cílem komanda zachránit rukojmí a cílem teroristů je si ona rukojmí udržet tím, že eliminují policejní tým. Zní to celkem jednoduše, ale vězte, že to tak jednoduché není. Hostage (rukojmí) naříkají, courají se atd., takže vás většinou není problém identifikovat už podle sluchu. Zároveň je tu pravidlo, že pokud chcete vyhrát záchranou rukojmích, tak musíte odvést do bezpečí všechny čtyři. K utajení také moc nepřispěje, že se za vámi táhne úplná fronta:-)

Nejoblíbenější mapy:

CS_ITALY – Itálie je opravdu hodně hranou mapou, a co víc, je opravdu hodně kontaktní. Nevíte, kdy a hlavně kde narazíte na nepřítele, a tak zhutnělá atmosféra mapy občas brnká na nejcitlivější strunu vašich nervů. Italy, jak už název napovídá se odehrává v Itálii v nějaké venkovské lokalitě plné spletitých uliček, kde nechybí ani trh s ovocem a slepičky:-)

CS_MILITIA – Tohle je mapa, která má alespoň ze začátku tendence spadávat ke stereotypům, protože CT (counter terorist - policisté) vybíhají ze svého výchozího bodu přímo pod okna budovy, kde jsou rukojmí. Jak to ale tak občas bývá, teroristi si „zakempí“(zalezou) k oknům se sniperkou a jen čekají na první příležitost k výstřelu. Jinak jde určitě o dost zajímavou mapu.

CS_ASSAULT – Tuhle mapu mám moc rád a vždycky, když je příležitost, tak si ji zahraju. Jedná se o budovu, kterou obklopuje menší prostranství, kde také začínají CT a teroristi jsou zalezlí vevnitř s rukojmími, čekajíc, až do jejich brlohu vstoupí první polda. Do budovy se dá dostat třemi způsoby. Přední branou, zadními dveřmi, a nebo po střeše větrací šachtou, která vede přímo k rukojmím.

DE – Detonation je typ hry, který je anglicky mluvícímu čtenáři patrný už z názvu. Ano, jde v podstatě o to, že teroristi musí tzv. „vybombit“ (ve slangu Counter-Strikeařů:-) jedno ze dvou míst na mapě, která jsou pro snazší orientaci označena křížem. Úkolem protiteroristického komanda je pak za každou cenu ubránit obě místa před vyhozením do vzduchu. Nutno ještě dodat, že na začátku každého kola hra někomu z teroristů přidělí bombu a ten jí pak má za úkol položit. Pokud zemře, je možno bombu znovu sebrat.

Nejoblíbenější mapy:

DE_INFERNO – jde o venkovní mapu s několika budovami, do kterých se dá pěkně schovat, ale vesměs jste s nepřítelem konfrontováni nejvíce venku, kde jsou i oba bomplacey (bombová pokladiště)

DE_DUST – jedná se o pouštní mapu, kde je úkolem jak jinak, než odpálit dva cíle, a to několik beden napěchovaných čímsi. Dust je oblíbený zejména díky tomu, že se jedná o mapu hodně otevřenou, kde uděláte pár kroků a jste na všech důležitých mapových uzlech.

VIP – tohle je mód, který se moc nehraje, ale přesto ke Counter-Striku patří. V kostce jde o to, že jedna postava z týmu Counter terorist se stane VIP osobou, která disponuje pouze pistolí a brněním a ostatní členové týmu ho musí živého dopravit na určené místo na mapě.

Pravidla Counter-Stiku jsou vcelku jednoduchá, ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a ne všechno se dá zvládnout bez práce. Na profi úrovni to chce přemýšlet, kombinovat a především hrát týmově, protože bez týmové práce nejsou koláče, jen smrt:-)

Warcraft III

Warcraft, nebo „Waro“, jak je taky důvěrně nazývám progamery (profi hráči) je klasická strategie, která téměř výhradně vychází ze zásad a podkladů legendární hry StarCraft od stejného výrobce, firmy Blizzard. Kvůli tomu tady už nebudu popisovat StarCraft, protože by to bylo nošením dříví do lesa, a proto prosím jeho příznivce za prominutí. Stejně jako ve StarCraftu máme tři rasy – Terany, Protossy a Zergy, máme i ve Warcraftu tři základní rasy – lidi, orky a nemrtvé, plus jednu rasu navíc – temné elfy, kteří neodpovídají žádné ze StarCraftových civilizací. Jinak je to ale velmi podobné následujícímu modelu: Terani – lidi, Protossové – nemrtví, Zergové – orkové.

Každá civilizace má svojí specifickou strukturu hry, kterou by bylo velmi zdlouhavé tady rozebírat, takže bude nejlepší, když si to sami vyzkoušíte, ale teď popojedem dál…Warcraft je, jak už jsem poznamenal výše, strategií, která je založena na klasickém modelu rozděl & panuj, respektive postav & bojuj. Stavíte si bázi, těžíte suroviny a když je vhodná chvíle, postavíte si armádu a zaútočíte na soupeře. Celý boj ještě navíc okořeňují oproti jiným strategiím hrdinové, kteří sbírají zkušenosti, které si posléze rozdělují do speciálních schopností a dovedností. Tolik obecně o Warcraftu III.

Co se týče progamingu ve světě Warcraftu, tak základem úspěchu je si rychle „naskillovat“ (česky nabrat zkušenosti) hrdinu, protože ten je klíčovou postavou celé hry. Co jsem zaslechl od progamerů, tak hrdina je klíčovou věcí celé hry a když máte při střetu méně zkušeného hrdinu, většinou to projedete…


Age of Empires II

Královská strategie a královská zábava. Asi tolik se dá říct k úvodu možná nejoblíbenější a nejhranější strategii všech dob. Age of Empires II nás zavede do doby ranného středověku, kdy se králové více než nad bitevními plány sklánějí spíše nad těly mrtvých válečníků, svých protivníků. Jsme také v době, kdy čest a hrdost byly pojmy, které v dobách dnešních už trochu ztrácejí na vážnosti a významu. Středověk byl dobou temnou a stejně tak je i temná tato hra, zabij, nebo budeš zabit – jediné pravidlo, které platí na bojišti i životě středověkého člověka.

Age of Empires II vás, jak už jsem zmínil staví do role krále některé ze 13-ti civilizací a jako král se utkáte se svými oponenty o moc a nadvládu nad územím. Celá hra začíná tím, že se ocitáte na „zelené louce“ s jedním městským centrem, průzkumníkem a třemi vesničany (tedy až na Číňany. Ti jich mají tuším šest:-). Vesničané se dají do díla a za chvíli už vidíte, jak vaše impérium v zárodku konečně „dýchá“. Dělníci shromažďují suroviny (jídlo, dřevo, zlato, kámen) a pumpují tak ekonomice novou krev do žil. Z kasáren vybíhají stále noví vojáci a dílna na obléhací stroje „jede“ ve dne v noci.

Když už usoudíte, že je čas na útok a máte dobře rozběhnutou ekonomiku, vezmete svojí velkou armádu a beranidly a katapulty „zaklepete“ na nepřítelovu bránu. Když padne poslední bašta nepřítelova odporu, vyhráli jste. Zní to možná trochu nudně a otřepaně, ale vězte, že série Age of Empires byla jedním z průkopníků tohoto dnes velmi využívaného strategického modelu (postav bázi a bojuj).


Celá hra je rozdělena do několika období a každé z nich má různé vychytávky, které vám okoření hru. Pro postup do dalšího období musíte splnit stanovené podmínky. Pokud chcete například postoupit do Imperialu, musíte zaplatit 1000 jednotek jídla, 800 jednotek zlata a ještě mít postavený hrad.
¨
Co se období týče, tak ty jsou celkem čtyři:

DARK AGE – Dark Age je základní období, kde se toho moc neděje. Je to doba temna a invention level, neboli úroveň vynálezů tomu také odpovídá.

FEUDAL AGE – Zde už můžete stavět mnohem více vojenských jednotek a více rozjet ekonomiku. Rovněž přichází ke slovu první vylepšení, ekonomická i vojenská.

CASTLE AGE – Tohle období už začíná být opravdu krušné, protože tady se naplno rozjíždějí boje a v tomto věku také dostáváte pod ruku unikátní jednotky (každá civilizace má svou vlastní). Japonci mají samuraje, Frankové mají sekerníky, Peršani mají bojové slony a moji oblíbení Gótové disponují skvělými Huskarly.

IMPERIAL AGE – Konečná fáze výzkumu a rozhodující fáze bojů. Armády jsou na nejvyšší úrovni a krev teče proudem.

Dalším obdobím, které je ve hře je post-imperial, ale toho lze dosáhnout pouze tak, že si ho nastavíte, jako startovní období při spouštění nové hry. Post-imp je specifický tím, že všechna vylepšení jsou už vyzkoumána a tak se naplno projeví síla jednotlivých civilizací.

Bylo by toho hodně, co lze k Age of Empires II napsat. Sám jsem na něm strávil opravdu hodně času, a tak dobře vím, o čem mluvím. Momentálně je v obchodech třetí díl této série, ale já myslím, že dvojku stejně nepřekoná…

Série NHL

Ano, a máme tady konečně zástupce nějakého sportu. NHL, neboli national hockey league (národní hokejová liga) je hrou, která simuluje, světe div se, hokej:-)
NHL se řídí přesnými pravidly hokeje, včetně hákování, bodyčeků a jejich následné penalizace.

Podle mého názoru byl vrchol série v dílu NHL 2002, který byl opravdu skvěle hratelný a navíc byl fajn i systém odměnových karet.

Nedávno jsem koukal na video ze zápasu dvou progamerů a musím říct, že to byl trošku jiný hokej, než jaký hraju já. Progamer umí rychle kombinovat, všechno dělá zcela automaticky a navíc má zmáknuté finty, jak nejlépe obelstít cizího brankáře, protože toho povětšinou ovládá počítač.


Neverwinter Nights


Neverwinter je hra, která znamenala velký zlom na poli RPG. Už nešlo o bohapustou řež, jako u Diabla, ale nastala radikální změna. NWN totiž jako první přichází se systémem hry Dungeon & Dragons, kterou efektivně implementuje do hry. Výsledkem je to, že vaše postava, kromě toho, že ovládá různé druhy zbraní, má také reflexy a dokáže občas hodně slušně uhýbat útokům. Celé je to založené na tom, že počítač „hází“ kostkou a pak sčítá hodnoty, které padnou a podle toho se vám buď daří, nebo nedaří.

Samotný Neverwinter je velmi rozsáhlým dílem s propracovaným světem a poutavým příběhem a asi právě proto má relativně dost příznivců, kteří NWN hrají jak sami offline, tak především on-line se svými kamarády. Jde o opravdu velmi nakažlivou zábavu, zvlášť u RPG her. Snad každému se stává, když hraje v partě, že řeší dilema, jestli jít do školy, a nebo hrát, aby vám neutekly zkušenosti a kamarádi pak nebyli na vyšší úrovni, než vy. Pozor na to! Znám pár lidi, které tohle pohltilo tak, že kvůli tomu buď opakovali ročník, nebo vůbec nedokončili školu. Člověk musí vědět, kde končí zábava a začínají povinnosti. Chce to mít trošku smyslu pro zodpovědnost


Herní klany

Každá hra, která se hraje na té nejvyšší, nebo profesionální úrovní v sobě nese také předpoklad, že se v její komunitě vytvoří klany. Pokud bychom měli definovat klan, dalo by se říci, že se jedná o jakousi obdobu týmů v hokeji, nebo ve fotbale. Soustředí se tam počítačoví hráči a stejně jako v jiných sportech se konají drafty (přestupy) a klany mezi sebou zápolí o celkové prvenství.

Ještě bych rád uvedl na pravou míru, že není pravda, že by byly klany jen výhradně Counter-Strikeové, nebo výhradně na Age of Empires. Je i dost klanů, které soustřeďují hráče více her a například Bohemia Crusader, kteří se primárně zaměřují na Age of Empires, mají i svojí CS sekci.

Pokud mluvíme o týmech, které drží prvenství ve svých hrách (v České republice), je to za Counter-Strike především AMD Cyber Team a NecroRaisers a za Age of Empires Nublex, Demons, nebo již zmínění Bohemia Crusaders. Klany z dalších her moc neznám, proto je nezmiňuji, abych vás neuvedl v omyl.

Sponzoring

Sponzoring, neboli sponzorování je hezkým dokladem toho, že progaming se postupně stává regulérním sportem, protože i ve vrcholových sportech mají sportovci sponzory.
Tady jsou sponzorské „dary“ většinou ve formě bezplatných hraní v hernách, různého druhu hardwaru zdarma (myši, klávesnice atp.), nebo i příjemnější, jako je bezplatný rychlý internet, nebo pravidelný plat.

Sponzoring je většinou odvislý od toho, jak se ten který hráč dohodne se sponzorem. Většinou to probíhá tak, že sponzor osloví hráče s tím, že by ho chtěl v klanu a že za to bude dostávat hardwarové vybavení zdarma a také bezplatné hraní v hernách.


Co znamená být profi hráčem?

Pokud se ptáte, co obnáší být progamerem, tak vězte, že je to velmi podobné, jako u sportovců. Pokud je progamer důsledný a chce být nejlepší, každý den se po určitý čas zdokonaluje a většinou několikrát týdně chodí na společné tréninky, jako je tomu například u hráčů Counter-Striku. Ti zkoušejí různé strategie, které jim vymýšlí jejich trenér. Ano i tady se objevuje postava trenéra, takže si myslím, že ta analogie počítačového hráče a vrcholového sportovce je zřejmá:-)

Závěrem bych rád navázal na upozornění výše u Neverwinter Nights. Opravdu si dejte pozor na to, abyste byli schopni rozlišit, kdy je hra a kdy je realita. Vím, že to možná zní banálně, ale už se stalo mockrát, že hra lidi pohltila a oni se stali závislými. Taky si dobře rozmyslete, jestli, opravdu chcete být progamery, protože za tím spojí obrovský kus dřiny a musíte si uvědomit, jestli vám to za to stojí a jestli na to máte. Ne každý totiž může být nejlepší a někdy je lepší se radši hrbit nad knihami, než abyste po dvou letech intenzivního hraní zjistili, že je ještě spousta lidí, kteří to dělají o 50% líp. Knihy jsou totiž v tomhle ohledu perspektivnější záležitostí:-)