211ZOBRAZENÍ

Obchodních a námořních strategických her je jak šafránu, takže jsem byl hrou Port Royale 2 zprvu nadšený. Hra nabízí mnoho možností od obchodování a výstavby výrobních podniků až po lov pirátů a přepadávání nepřátelských plavidel. Jak to ale ve skutečnosti vcelku dopadlo, se podrobně dozvíte v recenzi.

obchodní flotila ukotvená v přístavu

Když se mi Port Royale 2 dostal poprvé do ruky, tak jsem z toho byl dost nadšen. Strategických her z prostředí karibského moře konce 16. a počátku 17. století už tu sice pár bylo, ale ani jedna z nich mě neoslovila natolik, abych se z toho posadil. Od dob staré Kolonizace tu byly tituly jako Corsairs, Tortuga a několik dalších titulů o pirátech a bukanýrech, jejichž jména si už nepamatuji. Ale všechny (tedy krom Kolonizace) měly nějaké nedodělky a vady. Port Royale bohužel není výjimkou. Smutnější je, že by stačilo málo a byla by Port Royale mnohem zábavnější než je. Ale vezmu to hezky popořadě.

mapa Karibského moře

Z počátku hraní jsem byl celkem nadšen. Hru začínáte v roce 1600 v bouřlivém prostředí Karibiku, kde zrovna soupeří o moc a bohatství koloniální říše Španělsko, Anglie, Francie a Holandsko. Do toho se samozřejmě pletou ještě piráti a obchodníci se svými osobními cíly, takže je v karibských vodách docela rušno. Začínáte jako obyčejný obchodník. Zprvu máte jen jedno skladiště a malou šalupu, a tak nejrychlejší způsob, jak přijít k trochu většímu majetku, je začít obchodovat. Než ovšem do hry proniknete hlouběji, tak to obchodování není zas tak jednoduché. Každé město vyrábí určitou sortu materiálů a výrobků od pšenice a cukru přes kávu až po rum a tkaniny. Takže vy něco z toho levně koupíte, a teď se musíte taky postarat o to, abyste to zase prodali někde jinde s výdělkem. Než ale zmapujete která kolonie má čeho moc a čeho nedostatek, tak to bude chvilku trvat. Z počátku mé obchodování vypadalo tak, že jsem měsíc plul s naloženou šalupou od jedné kolonii k druhé v marné naději, že náklad někde trhnu. No, ale po čase získáte alespoň stručný přehled kde co je a za kolik, takže se budou penízky pěkně množit.

Když půjdou obchody dobře a získáte v některé další kolonii dobrou pověst (nejlépe dodáváním nedostatkového zboží), můžete si zde koupit stavební povolení a vlastní výrobní podniky. Pak už šalupa nebude stačit, takže si můžete rozšířit flotilu o nějakou lepší loď. Jak se bude váš obchodní syndikát rozrůstat a pověst šířit, získáte také důvěru koloniálního guvernéra, který vás pak pověří nějakým úkolem jako je hledání trosečníků nebo stíhání pirátů. Krom toho vám také mohou zadávat další úkoly různí typové v hostinci. Jednomu spadl přes palubu důležitý náklad, druhý se potřebuje rychle dostat na Floridu, na třetího číhá lovec odměn. Krom toho, že je plnění těchto úkolů dosti výhodné, tak představují pěkné zpestření od neustálého shánění a přemísťování nejrůznějších komodit. A když si chcete vysloužit ještě víc dukátů a pozornosti, můžete si na lodě naložit kanóny a pustit do lovu pirátů. A nebo začít s pirátstvím sám.

A teď se dostáváme k námořním bojům. Ty mě z počátku také nadchly. Svoji plachetnicí po mapě celkem jednoduše manévrujete za účelem získání dobré palebné pozice. Pak se můžete rozhodnout, zda použijete těžký kalibr a pošlete protivníka rychle ke dnu, nebo střelivem s řetězy zničíte jeho plachtoví a znemožníte mu tak manévrování, nebo můžete kartáčovou palbou vyřídit posádku, loď zahákovat a přivlastnit si jí i s nákladem. Ovládání loďky je docela zábava a v kombinaci s množstvím různých typů lodí nabízí zpočátku širokou škálu možností, ale ALE.

námořní bitva v plném proudu

Teď se dostávám k zásadnímu ALE, které mi celou hru znechutilo a posunulo tak závěrečné hodnocení na bod zklamání. Totiž, v námořní bitvě můžete ovládat jen jednu loď najednou. Jenže protivník jich může mít kolik chce. Vám tedy nezbývá než v boji s více plavidly poslat jednu loď, taktikou „hit and run“ udělat protivníkovi co nejvíce škody, loď odvolat a chopit se kormidla u druhé. To prostě není fér! Zpočátku mi toto pravidlo ještě moc nevadilo, protože vyřídit dva pirátské škunery vojenskou fregatou není problém. Mimo to jsem se domníval, že je toto pravidlo dáno hodností kapitána. Jenže postupem hry začnou mezi sebou kolonie začnou válčit a guvernéři se na vás začnou obrace s prosbou, zda byste jim v tom válčení nepomohli. Takže si koupíte „válečné povolení“ (bez něj jste považováni za piráta) a můžete přepadat znepřátelené obchodníky. Potud je to ještě jednoduché. Ale když takhle přepadnete pár lodí, pěkně si tím zkazíte u znepřáteleného národa pověst, a pak se můžete těšit na návštěvu celé vojenské flotily čítající pět galeon. Tady už má pravidlo jedné lodi katastrofální následky a můžete jen zoufale koukat, jak nepřítel decimuje jednu vaší loď po druhé, zatímco to většina vaší flotily sleduje z povzdálí. Mimo to mají královské flotily lepší lodě, než vy si vůbec můžete koupit, takže jsem v této fázi hry nejprve vystřízlivěl ze svého počátečního nadšení a pak se u mě hra propadla do naprosté nechuti.

souboj cti na život a na smrt

Po několika prohraných bitvách jsem nakonec přišel na taktiku, jak se ubránit i vojenské flotile. Nejprve jsem pomocí rychlých lodí a municí se řetězy zničil co nejvíce plachtoví a pak jsem pomalé a neohrabané protivníkovi lodě jednoduše „vymanévroval“. Jenže to trvá celkem dlouho a po boji musíte lodě několik měsíců opravovat. Také je to vlastně jediná možná taktika, takže po třech bitvách se vám námořní bitvy začnou zajídat, protože probíhají všechny stejně. Takže, po čase zjistíte, že je lepší se do křížku s námořní mocností, jako je Španělsko nebo Anglie, radši nepouštět. Jenomže, pak se vám začne zajídat i to obchodování, které je také pořád stejné. Sice si můžete vybudovat pět obchodních flotil, ale po čase zjistíte, že ovládat byť jen tři z nich znamená docela práci pamatovat si, která s čím odkud kam pluje a co tam má nakoupit, a není nic co by vám v tom pomohlo. Takže nakonec zjistíte, že je nejlepší mít jednu obchodní flotilu a jednu vojenskou na plnění úkolů. Jenže pak vám zadané úkoly přijdou taky stejné a města, která navštívíte, jsou vlastně taky jedno jako druhé, a přestože jich je asi šedesát, stejně za celou hru jich budete častěji navštěvovat jenom pár. Pak ještě můžete lovit piráty a vybrakovat jejich brlohy, obsazovat nepřátelská města (což je skoro nemožné), zakládat města (za zásluhy ve válce) a přepadávat cizí obchodníky (čímž si zničíte pověst). Ještě občas dojde k malé zpestření v podobě šermířského souboje, ale dříve či později vás to beztak přestane bavit úplně.

politická mapa teritoriálních vod

A to je právě moment, kdy by se hodilo pustit se do nějaké pořádné námořní řeže, kde si to se svými rychlými korvetami rozdáte s robustními španělskými galeonami a lá Francis Drake. Ale to nejde. Respektive jde, ale jen velmi namáhavým a podivným způsobem. A to nejsem jediný, kdo na toto pravidlo nadává. Když jsem se díval na oficiální fórum, tak tam na toto omezení jedné lodi hází špínu většina příspěvků. Ještě více mne překvapilo zjištění, že v prvním dílu Port Royale toto omezení nebylo.

Ještě pár řádků k technickému zpracování. Izometrická grafika měst a kolonií je na velmi dobré úrovni. Domky vypadají pěkně, celá kolonie se hemží různými lidičkami a vše vypadá celkem roztomile. Ale jak už jsem říkal, grafický design domků se v různých koloniích vůbec neobměňuje, takže vás grafika přes svoji krásu za chvilku omrzí. Hlavní mapa Karibiku vypadá jakoby z oka vypadla hře Heroes of Might and Magic III. Na druhou stranu to zas není na škodu, protože tak má hra jistou přehlednost, která je rozhodně důležitější. 3D boje ale rozhodně mohly vypadat lépe. Plachetnice vypadají dosti stroze, ale alespoň jde na první pohled poznat o jaký druh lodě se jedná. Hudba je také z počátku pěkná, ale po pár hodinách hraní jsem ji radši vypnul. Kolem a kolem, technické zpracování hry je sice dostačující, ale rozhodně nijak nevyniká.

Co říci závěrem? Stará dobrá Kolonizace zůstává nepokořena. Je to škoda, protože by stačilo málo, a Port Royale 2 by byl celkem pěknou a originální hrou, jakých je poslední dobou opravdu málo. Ale bohužel tomu tak není. Takhle jsem se u Port Royale 2 bavil celkem tři dny intenzivního hraní, ale až tuhle recenzi dopíšu, tak ho zase odinstaluju a už se k němu nevrátím. A pokud se mi bude stýskat po Karibiku, zahraju si raději Kolonizaci.