32ZOBRAZENÍ

Od vydání minulého dílu báječné fotbalové simulace uběhl právě rok, tudíž nám Konami představuje další pokračování své evoluční série. Jestli i letos dokáže uhájit dobré jméno minulého dílu a zvítězí v konkurenčním boji se sérií FIFA, se dočtete v recenzi, která sice přichází s mírným zpožděním, ale bylo by hříchem PES 4 opomenout.

Hejaaa Brazil!!!

Ti z vás, kdo měli to štěstí okusit Pro Evolution Soccer 3 (dále jen PES), vědí, že porovnávání s konkurenční FIFOU je prakticky nemožné. Obě firmy, jak už Konami, tak EA Sports, upřednostňují trochu odlišné priority. EA se zaměřuje spíše na grafickou část hry a každým rokem vymýšlí nové prvky hratelnosti – bohužel se nejedná o úpravu a zlepšení původních prvků, nýbrž o přidání prvků nových, mnohdy velice špatných. Konami se naopak snaží hráčům předvést co nejvíce vylepšenou hratelnost z minulého roku, avšak na úkor ne zcela dokonalé grafiky. Po spuštění hry zhlédnete efektní intro, které je podbarvené dynamickou hudbou. Fakt, že první fotbalista, který je v intru k vidění, má na sobě český národní dres, je více než uspokojivý. Po úvodním sestřihu skvělých fotbalových parádiček se dostaneme do menu. Stejně jako minulý rok na vás dýchne konzolové aroma. Naštěstí jsem v menu zaznamenal první zlepšení týkající se především navigace. Není již tak nesrozumitelná jako v případě PES 3. Přetrvávající absenci myši v menu kompenzuje logičtější struktura, díky které najdete věci právě tam, kde je hledáte.

Herních módů je ve hře hned několik. Nechybí klasické přátelské utkání, liga, pohár, mistrovská liga a trénink. Začneme od posledně zmiňovaného. Všem, kdo chtějí hrát na hřištích pohledná utkání, které budou končit vítězstvím vašeho týmu, bych trénink vřele doporučoval. V samotném tréninku máte mnoho možností jak se naučit správně přihrávat, střílet, posílat smrtelné pasy za obranu a jak provádět ty nejobtížnější finty – toto všechno zvládnout není určitě jednoduchá záležitost. Velkou výhodou je mít po ruce nějaký ten kvalitní gamepad, a i když se ovládání od minula trochu zjednodušilo, stále se hraje na gamepadu lépe. Pokud ovšem zmiňovaný herní ovladač u svého miláčka postrádáte, nemusíte si zoufat. Krásná utkání plná gólů se dají sehrát i s klávesnicí. Ostatně zvládnout ovládání chce trochu času a především cviku.

Mistrovskou ligou je stejně jako loni nazvaná kariéra. Ovšem i zde se nacházejí dvě podstatné novinky. Nejenže si už nemusíte vybírat z nezkušených nazdárků, kteří jsou se svým fotbalovým uměním někde mezi krajským a divizním týmem, dokonce si můžete zvolit jeden z licencovaných celků. Ano, slyšíte dobře. Konami dokázalo sehnat licenci na některé ligy, samozřejmě licenci na hráče v ligách hrajících a nechybí ani pár licencovaných reprezentací. Na Českou republiku se ale bohužel nedostalo, tak snad za rok. Další mód – liga – je zkrátka sezóna za váš oblíbeny klub v oblíbené soutěži. Od Mistrovské ligy se liší pouze tím, že zde máte lehce omezené manažerské schopnosti a sehrajete pouze jedinou sezónu. Poslední, pohárový mód nabízí na výběr ligové poháry nejprestižnějších evropských soutěží, variaci na Ligu mistrů a Pohár UEFA. Pochopitelně nechybí ani turnaje reprezentačních týmů.

"...fotbalu rozumíš, jak koza náklaďáku..."

Po výběru týmu a dresu následuje obrazovka, kde si nastavíte počasí, denní dobu, stadion, formu vašich hráčů a obtížnost. S novým dílem přišla i další úroveň obtížnosti, v pořadí již šestá. Tu ale nebudete mít hned od začátku, jelikož si ji musíte za získané PES body koupit ve známém PES Shopu. Body získáváte za vyhrané zápasy, ligy a turnaje. Následující obrazovka by měla uspokojit především ty, kteří si rádi hrají s nastavením taktiky či rozestavením. Míra přizpůsobivosti celé hry je cítit například v tom, že pokud vám nesedí žádný z přednastavených šablon rozestavení, můžete si hráče individuálně přesunout přesně do těch míst, kam potřebujete. Samotnému hráči pak přidělíte obranné i útočné povinnosti, které do puntíku na hřišti plní. Třešničkou na dortu je možnost vybrat si ze tří stupňů intenzity používání ofsajdových pastí, protiútoků, zónové obrany a celkové defenzivní činnosti. Nástup na hrací plochu je také velmi efektní. Kamera se chvíli pozdrží v tunelu, kde sleduje nervózní obličeje hráčů. Poté vyletí nad stadion a celou scenérii pozoruje z ptačí perspektivy. Hráči procházejí podél fotografů a kameramanů na trávník, na řadu přijde předzápasové foto a v případě reprezentačních utkání i hymny obou souperů. Po úvodních ceremoniích už hráče vítají tisíce fanoušků. Ti od prvních minut zpívají oslavné chorály a dokáží skvěle reagovat na stav zápasu. Když se vám jen trochu nedaří, pokazíte nějakou přihrávku nebo se nebudete moci vymanit z tlaku soupeře, diváci začnou nespokojeně bučet a pískat. Naopak když vstřelíte branku, začnou jásat jako o život. Hra je v určitých aspektech dovedena prakticky až k realitě. Pokud zůstaneme ještě u fanoušků, tak ti svorně jako jeden muž dokáží pěkně znepříjemnit práci i hlavnímu rozhodčí. Tato 23. postava na hrací ploše byla přidána jako úplná novinka. Díkybohu byl hlavní sudí zpracován s elegantností a hráčům se při hře nijak neplete. Pokud však „černý muž“ odpíská něco, co se divákům až tak moc nelíbí, začnou dávat svoje emoce hlasitě najevo. Celý zápas vás provází známá dvojice komentátorů, ale ani letos se nepodařilo do komentátorských úst vložit i nějaké nové neotřepané glosy, takže nadále zní celý komentář dost strojově.