410ZOBRAZENÍ

Chtěl bych se pokusit sepsat příběh o tom jak jsem se ke sbírání dostal, když o tom tak přemýšlím bylo to určitě z nedostatku.

Pocházím z chudých poměrů  a z malého města, takže herní konzole nebo počítače byli pro mne, narozeného v roce 1982, nedostupná záležitost. Videohry jsem objevil až jako dítě školou povinné, bylo to povětšinou u kamarádu, kteří měli to štěstí a vlastnili počítač Atari nebo Commodore, nicméně jakmile jsem poprvé viděl na obrazovce pohybující se čtverečky, které je možno ovládat, totálně jsem tomu propadl, když naše město navštívili světští a přivezli maringotku s arcade automaty měl jsem oči navrch hlavy a jelikož jsem měl hluboko do kapsy stačilo mě se jen dívat, i tak to byl zážitek, doma jsem si pak představoval jak hraji - příběh jako od Charlese Dickense. Bože jak já těm světským záviděl.

Přibližně v roce 1991 nebo 1992 se u nás v městečku Domažlice objevila arcade herna, bylo tam asi deset automatů z toho třetina nefungovala, ale i tak to byl pro mě svátek když jsem tam mohl zajít, časem jsme přišli na to, které podložky pasují do mincovníku místo dvoukorun, ale moc dlouho nám to nevydrželo, brzy se na to přišlo. Arcade herna zanikla, možná i díky našemu podvádění a my jsme byli opět odkázáni na kamarády z bohatších rodin nebo na několik málo zbývajících arcade automatů, které byly umístěny v plaveckém bazénu a v jednom bufetu na náměstí.

Čas plynul a během roku 1992, když jsem chodil do třetí třídy, začali vietnamští obchodníci prodávat klony konzole Atari 2600, v tomto klonu bylo vestavěno zhruba 50 her, neváhal jsem ani minutu a našetřené peníze, tuším že to bylo 1000 Kč, jsem s chutí utratil právě za tento klon. Přesně si pamatuji okamžik kdy jsme tu konzoli koupili a ještě dnes bych vám mohl ukázat místo na našem náměstí kde ten stánek stál. Nemohl jsem rovnou domů a zapojit konzoli do tv, ještě jsem musel absolvovat povinnou návštěvu u prarodičů, byl jsem tak nedočkavý, že jsem to tam vybalil. Klon atari 2600 vypadá naprosto identicky jako originál a pokud tuto konzoli znáte tak jistě víte jak vypadají switche na přední straně, zatímco první z leva je vypínač konzole, zatáhnete jej nahoru a on zůstane v poloze ON, některé další jako třeba reset funguje jinak zatáhnete jej dolů a on se vrátí do původní polohy. Důvod proč to tak rozepisuji je ten, že když jsem to u babičky vybalil, začal jsem se bát že ten switch co se vrací je rozbitý a snažil jsem se jej zafixovat v poloze do jaké jsem ho přesunul, použil jsem k tomu trochu násilí a přepínač jsem ulomil. To bylo něco, koupil jsem si novou konzoli, ještě jsem si nezahrál a už jsem ji rozbil, na zpáteční cestě od babičky jsme se zastavili u vietnamského obchodníka, měli jsem štěstí že jsme ho stihli, protože už balil stánek a já bych musel čekat další týden než by mi konzoli vyměnil. Vysvětlili jsme mu posunky situaci a on nám kouzelnou krabičku vyměnil, ovšem chtěl 50 Kč. Dorazili jsem konečně domů, vybalil jsem konzoli a okamžitě jsem zjistil, že ten den si určitě nezahraji, čínské trafo nebylo evropské, byla to jen kostka ze které koukali dva kovové kolíky takže nešla dát jednoduše do zásuvky. Druhý den jsem sehnal rozdvojku a pomocí pilky na železo jsem ji upravil tak aby tam trafo šlo zasunout, ten den byl čtvrtek a já musel jít přes celé město na hodinu klavíru, naštěstí se naši slitovali a ten den jsem výjimečně nemusel. Naladil jsem konzoli na naší televizi značky Tesla a začali se dít divy, bylo to všechno tam, Pitfall, Keystone Keypers, Missile command, River raid, Ferrari, nemohli mne od toho odtrhnout, tenkrát jsem večer u té blikající obrazovky usnul.

Kamarádi začali chodit pro změnu ke mě a klon se jim líbil, tyhle klony měli ovšem jednu nevýhodu a tou byly dost odfláknuté joysticky, často odcházeli a nové se sháněli těžce, vyřešilo se to tak, že jste horní kryt s celou pákou demontovali a hrálo se jen na plíškách které byli ve spodním dílu, to že jste se občas řízli nestálo tehdy ani za řeč. V našem městečku otevřeli videopůjčovnu a součástí té videopůjčovny byla i půjčovna her na atari 2600 a 7800, hru jste si vybírali podle obalu, takže jsem si vybral super vypadající hru na atari 7800, zaplatil jsem půjčovné a doma jsem nadával že mi to nejde strčit do konzole, holt chybami se člověk učí. Ještě dnes si říkám kde asi všechny ty hry z půjčovny skončili.

Klon vydržel přibližně dva roky, pak se poroučel do věčných lovišť a já jsem se musel opět uchýlit k návštěvám kamarádů. Někdy okolo vánoc 1994 jsem v městské hračkárně viděl za výlohou konzoli Super engine II, byl to klon PC enginu a umělo to tehdy 16 bitů, byl jsem u vytržení. V roce 1995 jsem se pevně rozhodl, že za našetřené peníze si opět koupím videohry, vzal jsem svých 1200 Kč a vyrazil do města, kde jsem opět u vietnamského obchodníka koupil klon NESU, který měl pár vestavěných her. Opět jsem musel ještě na povinnou návštěvu babičky, to už jsem ale nevydržel a u nich v garáži jsem konzoli naladil na stařičké černobíle televizi Tesla pluto, měl jsem na to jen pár minut, pak jsem to všechno zabalil a hurá domů kde čekal bratr. Naladil jsem konzoli na barevné televizi a pustil jsem hru super mario bros. a pak se pohnula zeměkoule. Druhý den byla sobota a my jsme vstávali v šest ráno. Hráli jsme to do zblbnutí, nikdo a nic by nás od toho nedostalo. Byli tam hry jako předělávka  Monster in my pocket, který se jmenovala Batman Flash, dále čínská pirátská napodobenina Street fighteru, Galaxian, Tetris, Star force, Popey, Duck hunt, Hogan Alley, Wild guman atd. Konzole měla 72 pinový slot takže když jsem si sehnal super kazetku 168 in 1 kde byla Contra tak mi to samozřejmě nepasovalo, rok jsem hrál jen ty vestavěné hry a pak na vánoce jsem dostal převodník ze 72 na 60 pinů a také moji první kazetku kde byl Trojan a Castle of dragon. Pak už se to všechno rozjelo a veškeré finance, které se mi s bratrem povedlo nashromáždit jsme okamžitě proměňovali za herní kazetky, u vietnamců za 350 Kč kus a v kamenném obchodě jsme byli schopni dát za hru Mickey mouse 800 Kč, byla to skvělá asijská verze hry Kid klown. 

Někdy v tomto období dostal kamarád, z domu kde jsme bydleli, konzoli SEGA MEGA DRIVE II se hrou Sonic 2, chodili jsme se na to dívat jako na zjevení a když vytáhl hru Aladin tak jsme šli do kolen, tím to ovšem končilo, protože více her neměl takže se mi někdy poštěstilo a na týden nebo dva jsme si konzole vyměnili, tedy můj klon se spoustou her za jeho segu se dvěma hrami.

Časem jsem na počítačovém kroužku trochu přičichl k PC hrám, ale počítač byl pro mě tak nedostupná záležitost, že mě to ani moc nebralo, zato konzole to bylo něco, pamatuji si jak jsem chodil slintat do obchodu elektro kde měli vystavený Sega Saturn. Diagnoza Playstation mě dohnala až někdy okolo roku 1999, protože brácha mojí holky měl tu hi-tec mašinku doma.

Klon NESU mi sloužil až do roku 2000 kdy jsme s bratrem pod Vánočním stromkem objevili PS one, my jsme ho tedy objevili již o nějaký ten týden dříve a když jsem ho poprvé uviděl měl jsem strach že je to také jen klon, protože nevypadal jako PSX, až do Vánoc jsme každý všední den vstávali dříve abychom si mohli vytáhnout Vánoční dárek ze skříně a zahrát si než půjdeme do školy.

Situace se opakovala, konzoli jsme tenkrát nechali opatřit chipem, jel jsem vlakem do blízké vesnice kde mi to namontovali a pak už jsme veškeré finance opět utápěli ve hrách. V našem okolí kolovalo mnoho seznamů ze kterých jsme vybírali a kvůli nimž jsem i po několika letech musel párkrát navštívit PČR a podat vysvětlení. Jednou jsem dostal tip na krámek kde prodávají pálené cd na psx tak jsme jeli s bratrem vlakem do městečka vzdáleného od toho našeho nějakých 10km, byla tuhá zima a  z nádraží jsme se trmáceli přes celé to městečko až do onoho krámu kde prodávali jízdní kola, vešli jsme dovnitř a zeptali jsme se na psx hry, prodavač si nás změřil a vykoktal, že nic takového nemá, měl strach takže s toho nic nebylo, ten kamarád co mi říkal o prodeji v tom krámku se zapomněl zmínit o tom, že prodávají jen známým a že měli nedávno šťáru, domů jsme jeli smutní a vymrzlí stopem.

A tady se vrátím k tomu nedostatku o kterém jsem na začátku psal, tím že jsem jako malý toužil po různých, mě nedostupných, konzolích se u mě vyvinula sběratelská vášeň, v roce 2002 jsem začal vydělávat a najednou jsem si zpětně mohl všechny ty konzole pořídit, byli jednoduše dostupné takže od té doby jsem je začal sbírat a shromažďovat, chtěl jsem si zkrátka dopřát to co jsem tehdy nemohl, ale co si budeme povídat, i když je to dobrý pocit když tu věc držíte v ruce, není to takové jako tehdy a takové už to ani nikdy být nemůže. Zároveň jsem si kupoval vždy ihned po vydání novou generaci konzolí. V roce 2007 jsme založili stránku ps3home, která se věnovala chystané konzoli PS3. V roce 2010 jsem založil FB skupinu Staré konzole - sběratelé, která má jak vidno potenciál a nyní jsme založili toto fórum. Mým cílem bylo vždy spojovat a vlastně zpočátku vytvořit komunitu kde se budou sdružovat lidé se zájmem o staré konzole.

V současné době mám vlastně všechny konzole na cartridge které vyšli v EU, u několika málo mi jen chybí krabice cca 2-3 kusy, zaplnil jsem jednu velikou místnost a dosáhl jsem čeho jsem ve sbírce dosáhnout chtěl, jen teď přesně nevím co mám dělat dál. Rád bych aby moje sbírání vyústilo v herní muzeum, něco podobného tomu co je v Berlíně.

Jsem otrokem svého koníčku a jsem ochoten ujet i velké vzdálenosti abych si pak domů přivezl třeba jen jednu hru, rád se v konzolích vrtám a opravuji je.

Pokud jste to dočetli až sem  a neunudili jste se k smrti můžete si prohlédnout na následujícím odkazu http://imageshack.cz/album/1o fotky mého skladu, sice není na fotkách úplně vše, ale je to valná většina, mrzí mě celkové uspořádání a nejraději bych si vytvořil vlastní game room v domě, nicméně v současnosti to není možné.