18ZOBRAZENÍ

Nyní máme možnost se s novou českou hrou od Pterodonů vrátit do časů a do míst, kam bychom se v realitě určitě vrátit nechtěli. Ovšem virtuálně se do nich budete vracet často a rádi.

Ať už chceme nebo ne, je jasné, že z pohledu US Army i většiny americké veřejnosti byla válka ve Vietnamu jedním obrovským omylem. Dalo by se říct, že Vietnam je takové americké Waterloo. Proto se není čemu divit, že se američtí herní vývojáři tomuto tématu vyhýbají jako čert kříži, i když je tento námět dost atraktivní. Přiznejme si, že střílet fašisty v nespočetně mnoha hrách z druhé světové války už není ono. Tento fakt si uvědomil český tým Pterodon a vytvořili hru z právě zmiňovaného vietnamského konfliktu.

Naštěstí tato tématická jedinečnost na trhu (kromě budgetovky Line of Sight: Vietnam) české vývojáře neukolébala a hned po prvních minutách hry poznáte, že si na svém dílku dali opravdu záležet. To, co dělá Vietcong opravdu jedinečným, je právě atmosféra Vietnamské války, která je všude kolem vás. Někdy jsem byl tak nervózní, že jsem střílel i do keřů, které se mi zdály jen podezřelé. Vietnamci totiž číhají na každém rohu a v džungli se dokonce skrývají i pasti jako dráty upevněné ke granátu nebo zakryté jámy s naostřenými bambusovými tyčemi. Naštěstí nejen mise džungli jsou zábavné a ve hře je nezapomenutelných misí hned několik. Skvělé je, že náplň misí není stereotypní a většinou si v každé misi zahrajete trochu něco jiného. Někdy máte za úkol dobít základnu, jindy zase osvobodit kamaráda z vietnamské vesnice nebo ubránit základnu.

Je jasné, že pouhé probíhání misí s bezejmennými vojáky by nebylo úplně ono, a tak nás čeká i příběh. Vy jako hlavní postava jste seržant Steve Hawkins, který přilétá v roce 1967 na základnu amerických a jihovietnamských jednotek, aby velel malé skupince speciálních jednotek. Přesněji řečeno je ve skupině kromě vás dalších pět vojáku, a to kulometčík, doktor, radista, technik a stopař. Ne, nebojte se, naštěstí nejsou vaši spolubojovníci stupidní a často se i hodí, hlavně medik (léčí vás, ale to snad ví každý :), technik (dodává vám munici) a radista (přes vysílačku, kterou nosí na zádech, se domlouváte s velením o dalším postupu). Vaši společníci s vámi bohužel nebudou ve všech misích, ale pouze asi v polovině.

Každá mise začíná ve vašem osobním bunkru na základně, odkud máte přístup jen do skladu se zbraněmi (výjimkou je první mise, ve které jste mohli procházet celou základnou). Tento styl startu mise se mi velice líbil, protože v bunkru máte spoustu zajímavých věcí. Kromě dokumentů s brífinkem k další misi jsou k dispozici například osobní dokumenty o vás a celé vaší skupině, příručka o přežití v džungli s různými informacemi o Vietcongu (opravdu se vyplatí přečíst), karta o všech zbraních ve hře a dokonce i váš deník. Pro příjemnou atmosféru vám hraje i rádio. V muničním skladu potom najdete všechny dostupné zbraně včetně těch vietnamských. Zbraně ve Vietcongu jsou kapitola sama pro sebe. Mezi těmi americkými můžeme najít takové klasické kousky jako karabina M1, samopal Thompson nebo brokovnice Remington 870. Kromě těchto veteránů si zastřílíme i s M16, která byla v té době naprosto novou a revoluční zbraní. Ostatně ani já na ni ve hře nedám dopustit a od té doby, co jsem ji dostal, jsem ji používal skoro ve všech misích. Vietnamská strana má na všechny americké zbraně své ekvivalenty. Například klasický samopal „těch zlých“ AK 47, pušky SKS Simonov nebo SVD Dragunov a Mosin-nagant a spoustu dalších. Pro všechny zbraně platí, že je na nich odveden kus práce jak po grafické, tak i po zvukové stránce. Navíc se všechny zbraně chovají i naprosto reálně (M16 znatelně míň cuká než AK47).

V dnešní době je hodně sledovanou věcí určitě grafika, o které si teď něco řekneme. To, co od Vietcongu rozhodně nemůžeme čekat, jsou rozlehlé prostory jako například ve Flashpointu. Když jste v džungli, většinou jdete cestou, která je předem určená autory a moc prostoru pro vlastní improvizaci nemáte, ale to vůbec nevadí. Celou vaši skupinu skoro vždy vede stopař a vy máte o zábavu postaráno díky vietnamcům a pastím. V podstatě jediné, co mi na grafice trochu vadí, je animace listí a keřů. Ty jsou pořád statické a vůbec se nepohnou. Panák jimi prostě projde a okolo se rozvíří trocha listí. Teď si sice můžete říkat, že pokud se mi nelíbí listy a keře v džungli, tak to musí vypadat hrozně. Naštěstí je pravda přesně opačná a celkově džungle působí skvěle. Světla tam moc není a tak vidíte velmi efektivní proužky světla propadající skrz koruny stromů a všude jsou kořeny a povalené stromy (skvělá místa pro krytí). Celá hra se naštěstí neodehrává pouze v džungli, takže se podíváme i na spoustu jiných míst. Jako úplně největší plus na grafice se mi zdají animace postav. Ty se autorům obzvlášť povedly. Zvlášť se mi líbila animace, kdy postava přelézá nějakou překážku. Ovšem i ostatní animace jsou na skvělé úrovni (vykukování vietnamců, krčení, přebíjení zbraní). Grafiku bych celkově ohodnotil jako nadprůměrnou, která dobře běží i na průměrných strojích, ale mezi VIP enginy se neřadí.

Velice mě potěšila i zvuková stránka hry. Hra samozřejmě podporuje všechny moderní zvukové efekty jako EAX. Skvělá je i podpora 5.1 reproduktorů. Pokud jste totiž vybaveni 6ti reprákovou soustavou, užijete si pravé vietnamské peklo. Střelbu slyšíte ze všech koutů a hra dokonce, jako jedna z mála, využívá prostřední reproduktor. Autorům se povedly i dokonale reálné zvuky zbraní, takže ostřílení hráči Vietcongu poznají, odkud na ně někdo střílí a především taky čím. Jediné co mě na zvucích mrzí, je chybějící typický zvuk při vystřelení poslední kulky z M1 (ale to stejně zajímá jenom detailisty jako jsem já). Za zvuky zbraní nezaostává ani hudba v menu, kde posloucháte příjemné kytarové sólo a v úvodní animaci si dokonce poslechnete skladbu kytarového mága Jimmyho Hendrixe.

Ve Vietcongu nechybí ani pořádný multiplayer, který se autorům jako skoro vše perfektně vydařil. Nechybí klasické módy jako deathmach a capture the flag. Autoři do hry přidali i mód tým proti týmu, kdy jedna strana má určitý úkol (bránění pilota, zničení určitého objektu) a druhá strana se ji v tom snaží zabránit (vlastně takový Counter-Strike s američany a Vietcongem). Dokonce jsem slyšel i ohlasy, že by měl Vietcong překonat CS, o čemž pochybuji. O tomto nechci spekulovat , protože kvalitu multyplayeru ukáže čas, ovšem jako alternativa je Vietcong dobrá volba a vyplatí se multiplayer alespoň vyzkoušet. Našince navíc potěší, že s mým modemem 56 se dalo hrát celkem v pohodě a na jednom cizím serveru jsem měl dokonce ping 150!

Vietcong mě jako jedna z mála akčních her donutil, abych si ho zahrál znova na vyšší obtížnost, a to se mi stává jen výjimečně. Výzvou je pro mě hlavně obtížnost vietnam (celkem jsou obtížnosti 4 - easy, normal, hard a vietnam). Poslední zmiňovaná obtížnost je opravdu tuhá. Nepřátelé jsou skoro 100% přesní, lépe se kryjí, používají krycí palbu a máte méně zdraví- prostě Vietnam. Na závěr řeknu jen to: Vietcong mě prostě dostal.